54 A 9/2022–36

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou ve věci žalobce: S. Š., narozen bytem proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 6. 2022, č. j. KUJCK 67924/2022 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 7. 8. 2022 se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Vimperk ze dne 11. 4. 2022, č. j. MUVPK–VV 68799/22–BOD ve znění opravného usnesení ze dne 5. 5. 2022, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích (dále jen „ZNP“). Žalobce se měl dopustit přestupku tím, že dne 11. 12. 2021 v 15:41 hodin v blízkosti domu čp. 125 v obci Zdíkov hlasitě křičel na V. H. „Ty ji chceš zabít, ty hajzle jeden. Ty ji chceš zabít, ksindle zkurvenej.“, tedy úmyslně jinému ublížil na cti tím, že ho jiným způsobem hrubě urazil, za což mu byl uložen správní trest pokuty ve výši 1 000 Kč a stanovena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

2. V prvé řadě žalobce namítal, že došlo k získání nahrávek v rozporu s § 86 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“) a k jejich užití správními orgány v rozporu s § 51 odst. 1 správního řádu. Žalobce namítal, že on ani jeho matka či bratr nedali souhlas s nainstalováním bezpečnostní kamery snímající pozemek i dům, včetně oken domu. Mikrofon bezpečnostní kamery je schopen zachytit ústní projevy osob na sousedním pozemku, včetně soukromého telefonátu jako tomu bylo též v případě žalobce. Žalobce se domnívá, že bylo zasaženo do jeho práv nahráváním obrazu včetně zvuku bezpečnostní kamerou ze sousedního pozemku a nesouhlasí s argumentací žalovaného, jenž obhajoval umístění bezpečnostní kamery. Pořízené videonahrávky byly dle něj použity správními orgány v rozporu s právními předpisy, konkrétně v rozporu s § 51 odst. 1 správního řádu. Žalobce spatřuje v instalaci bezpečnostní kamery šikanu ze strany souseda vůči němu i jeho rodinným příslušníkům a je přesvědčen, že mohla být nastavena takovým způsobem, aby jeho pozemek snímala podstatně méně. Nahrávky z bezpečnostní kamery byly dle žalobce zneužívány, aby mu byly působeny potíže. Žalobce uvedl, že nahrávka z bezpečnostní kamery byla pořízena v rozporu s příslušnými ustanoveními občanského zákoníku a její legitimita nepřeváží nad právem žalobce a jeho rodinných příslušníků, aby nedocházelo k zásahům do jejich osobnostních práv. V souvislosti s tím žalobce odkazoval na rozsudek NSS č. j. 8 Afs 40/2012–68 a zdůrazňoval, že nahrávka nebyla pořízena výlučně za účelem zaznamenání určitého protiprávního jednání, aby se mohlo jednat o přípustný důkaz, nýbrž sloužila pro monitorování aktivit žalobce a jeho rodiny. Žalobce poukazoval na skutečnost, že prokazatelně probíhalo nahrávání minimálně ve dnech 5. 12. 2021 až 11. 12. 2021, což plyne i z přípisu Policie ČR, nicméně protiprávní jednání trvalo 12 vteřin. Z toho důvodu neshledává žalobce za legitimní nahrávání v délce 7 dnů, během nichž byl nahrán jednak jeho soukromý telefonát nebo telefonát bratra žalobce, jenž rovněž nesouhlasil se svým nahráváním.

3. Žalobce označil nahrávku za zjevně nepřípustný důkaz, a nelze proto na něm vystavět celé přestupkové řízení. Žalobce poukazoval na stanovisko Úřadu na ochranu osobních údajů (dále též „ÚOOÚ“) k používání bezpečnostních kamer za účelem ochrany vlastního pozemku, od něhož se ve svém odůvodnění žalovaný dle žalobce hrubě odchýlil. Sám soused V. H. instalací bezpečnostní kamery porušil několikery zásady ze stanoviska, jednak nainstaloval kameru tak, že nepřiměřeně zasahovala do veřejného prostranství a sousedního pozemku, čímž narušovala cizí soukromé prostory, sledovala cizí soukromé životy a pořizovala o tom záznam. Žalobce odmítá přijmout argument souseda, že nebylo možné bezpečnostní kameru umístit na jiné místo. Dále žalobce namítal, že žalovaný měl přestupkové řízení přerušit, neboť ještě před vydáním rozhodnutí Policie ČR postoupila záležitost ÚOOÚ k posouzení oprávněnosti použití bezpečnostní kamery a oprávněnosti pořizování předmětných nahrávek, který je k vyřizování takových záležitostí kompetentní.

4. Žalobce dále namítal, že správní orgán I. stupně přeformuloval jeho výpověď na slova, která nepronesl. Dále uvedl, že sousedovi H. nevyhrožoval, svůj slovní projev mu přímo neadresoval a potřeboval si pouze slovně ulevit. Pan H. ani nebyl přítomen ve chvíli, kdy byla vulgární slova pronesena.

5. Závěrem žalobce podotkl, že shledává napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť v něm nebyla nijak vypořádána jeho námitka ohledně přeformulování tvrzení. Žalovaný se nezabýval rozporem obsahu protokolu ze dne 16. 3. 2022 a odůvodněním správního orgánu I. stupně. Žalobce nemá právnické vzdělání, a tak protokol podepsal na pokyn úřední osoby, avšak za svou citaci považuje pouze výroky následující pod kolonkou „Obviněný S. Š. uvedl:“, jiná slova při výpovědi nepronesl.

6. Žalobce se domnívá, že nenaplnil skutkovou podstatu přestupku, neboť se nemohl dopustit urážky na cti na osobě, které své urážlivé jednání neadresoval a ani nebyla taková osoba na místě přítomna.

II. Vyjádření žalovaného správního orgánu

7. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby a odkazoval na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž se podrobně vypořádal s odvolacími námitkami, které jsou shodné s žalobními námitkami. Žalovaný podotkl, že napadené rozhodnutí je přezkoumatelné, neboť se s námitkami žalobce obsáhle vypořádával, včetně námitky rozporující skutková zjištění. Pořízenou videonahrávku označil žalovaný za přípustný důkaz, o jehož oprávněnosti nemá pochyb. Rovněž žalovaný popřel, že by došlo k přeformulování výpovědi žalobce, a konstatoval, že bylo prokázáno naplnění formálních i materiálních znaků předmětného přestupku.

III. Obsah správního spisu

8. Do správního spisu bylo založeno oznámení o přestupku ze dne 10. 12. 2021, č. j. KRPC–146566–2/PŘ–2021–020615 o podezření ze spáchání přestupku proti občanskému soužití. Dne 16. 3. 2022 proběhlo ústní projednání přestupku, jehož průběh byl zaznamenán do protokolu založeného do správního spisu. Dne 21. 3. 2022 se žalobce dostavil ke správnímu orgánu I. stupně s tím, že chce změnit svou výpověď ze dne 16. 3. 2022. Žalobce uvedl, že na videu není pan H. vidět, a proto svou vinu popírá. Nadávky měl zvolat „pánu Bohu do oken“. Změnu své výpovědi vysvětlil rozrušením v průběhu ústního jednání a nedostatečným soustředěním. Podotkl, že též na nahrávce je vidět, že je v rozrušeném stavu, neboť našel svou matku zhroucenou a musel ji přivolat ZZS.

9. Následovalo vydání prvostupňového rozhodnutí, jímž byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o některých přestupcích, jenž byl popsán v odstavci 1 tohoto rozsudku. Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí dne 3. 5. 2022 odvolání, jehož odvolací důvody se značně shodovaly s žalobními body. Správní orgán I. stupně vydal dne 5. 5. 2022 usnesení o opravě zřejmé nesprávnosti v psaní, které se dopustil v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. O odvolání bylo rozhodnuto shora uvedeným napadeným rozhodnutím tak, že se prvostupňové rozhodnutí potvrzuje a odvolání se zamítá, neboť žalovaný neshledal odvolací námitky důvodné.

IV. Právní názor soudu

10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„s. ř. s.“).

11. Žaloba není důvodná.

12. První žalobní námitka se týkala údajného pořízení nahrávek nezákonným způsobem. Krajský soud na úvod předestře aplikovaná zákonná ustanovení, z nichž vycházel.

13. Žalobce se dopustil přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. a) ZNP, podle kterého se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že jinému ublíží na cti tím, že ho zesměšní nebo ho jiným způsobem hrubě urazí.

14. Podle § 86 občanského zákoníku nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá–li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.

15. Podle § 51 odst. 1 správního řádu k provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Jde zejména o listiny, ohledání, svědeckou výpověď a znalecký posudek.

16. Žalobce upozorňoval na skutečnost, že on, ani jeho matka, či bratr nedali souhlas sousedovi panu H. (dále jen „soused“) s instalací bezpečnostní kamery, která snímala též jejich pozemek a dům, včetně oken. K tomu krajský soud uvádí, že není za nastalé situace jejich souhlas zapotřebí pro to, aby si soused mohl nainstalovat bezpečnostní kameru. Krajský soud jednoznačně akceptuje ustanovení občanského zákoníku, která poskytují ochranu osobnosti člověka, včetně přirozených práv. Nelze však odhlédnout od okolností, které vedly k instalaci bezpečnostní kamery, a to opakované sousedské spory a obava z protiprávního jednání žalobce. Právě obava z protiprávního jednání, která se s ohledem na zjištěné opakované a dlouhodobé spory mezi žalobcem a sousedem jeví jako reálná, zakládá oprávnění nainstalovat si bezpečnostní kameru i bez souhlasu druhých osob. K tomu lze odkázat na opakovaně užívanou formuli Nejvyššího správního soudu viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2015, č. j. 1 As 113/2012 – 133. „Žalovaný musí při posuzování obdobných případů, kde shromažďování osobních údajů zasahuje do soukromí třetích osob, brát vždy do úvahy, zda instalace a provozování kamery je prevencí před útoky, které v tomto místě hrozí, případně zda snad dokonce představuje reakci na opakované útoky na majetek či jiné ústavně chráněné hodnoty, či naopak zda osoba instaluje kamerový systém z obavy před protiprávní činností, která je však hypotetická a s ohledem na všechny okolnosti spíše nepravděpodobná či iluzorní.“ Podle obsahu správního spisu a zjištěných skutkových okolností nastíněných též žalobcem dospěl krajský soud k jednoznačnému závěru, že se v projednávané věci nejednalo o obavu z protiprávního jednání pouze iluzorní či hypotetickou, neboť vztahy mezi sousedy jsou vyhrocené a již byly v minulosti přivolány na místo policejní hlídky.

17. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2011, č. j. 2 As 45/2010–68: „I za situace, kdy kamerový záznam pořízený soukromou osobou, který zasahuje do sféry osobnostních práv zaznamenané osoby, nebyl pořízen s jejím souhlasem či v souladu se zákonnými výjimkami, není jeho použitelnost pro potřeby dokazování ve správním řízení zcela vyloučena. V těchto případech je vždy nutno poměřit legitimitu cíle, kterého mělo být pořízením záznamu dosaženo, na straně jedné a přiměřenost užitého postupu na straně druhé. Je tak vždy nutno uvážit, zda v konkrétním případě může nad ochranou osobnostních práv dotčeného subjektu převážit zájem společnosti na objasnění a potrestání deliktních jednání a především pak ochrana ústavně zaručených práv pořizovatele takového záznamu.“ 18. Krajský soud nemá pochyb o tom, že pořízením nahrávky nedošlo k nepřijatelnému zásahu do práva na ochranu soukromí a osobnostních práv žalobce. Rozhodný v této věci byl zájem na prokázání deliktního jednání. Nic nenasvědčuje tomu, že by jeho účelem bylo narušení soukromí žalobce, jak se domnívá. Za nastalé situace je užití kamerových nahrávek jako důkazu přípustné. Uvedené podporuje také právní věta ze stanoviska Veřejného ochránce práv ze dne 14. 2. 2017, sp. zn.: 4346/2016/VOP/IK Zpráva ve věci přestupků proti občanskému soužití, která stanoví: „Provedení nahrávky jako důkazu v přestupkovém řízení je v zásadě přípustné, pokud byla pořízena za účelem prokázání protiprávního jednání, ledaže by nepřiměřeně zasahovala do oprávněných zájmů osob zachycených na nahrávce (§ 90 občanského zákoníku).“ 19. Krajský soud proto konstatuje, že neudělení souhlasu ze strany žalobce ani jeho bratra a matky nijak nebránilo instalaci bezpečnostní kamery na sousedním domě. Nic na uvedených závěrech nemění ani to, že bezpečnostní kamera pořizovala nejen obrazový záznam, ale také záznam zvukový. Ve vztahu k námitkám brojícím proti umístění bezpečnostní kamery krajský soud podotýká, že je neshledává důvodné. Soused H. nastavil bezpečnostní kamery tak, aby za pomoci pořízených záznamů mohl odhalit protiprávní jednání mající za následek potencionální útok na jeho majetek či na jiné ústavně chráněné hodnoty. Bezpečnostní kamera nebyla namířena do obytných místností žalobce, podle všeho nezachycovala ani dům, v němž žalobce s matkou bydlí. Na předložených nahrávkách je zachycena kromě nádvoří souseda H. a vstupu na jeho pozemek, také příjezdová komunikace a část pozemku žalobce, včetně vstupní branky a části dřevěné boudy, kterou dle krajského soudu nelze považovat za obytnou část domu. Skutečnost, že mikrofon bezpečnostní kamery nahrával zvukovou stopu, není v rozporu se shora vyslovenými závěry. Vzhledem k opakovaným sousedským sporům byla bezpečnostní kamera záměrně umístěna na místo, z něhož je snímána i část nemovitosti žalobce a komunikace, neboť jen tak bylo možné dosáhnout odhalení protiprávního jednání. Také krajský soud má za to, že se nejednalo o nahrávání v rozporu se zákonem. Nic nenasvědčuje tomu, že by instalace bezpečnostní kamery, schopné nahrávat též zvukovou stopu, byla realizována z jiného důvodu, než z obavy z protiprávního útoku na majetek, zdraví a jiné chráněné zájmy. Rozhodně nelze dovodit, že by bezpečnostní kamera byla pořízena z důvodu monitorování aktivit žalobce a jeho rodiny, což je zjevné i z optiky záběru kamery, neboť podle krajského soudu nezachycuje obytné prostory či relaxační část zahrady. Bezpečnostní kamera zachycuje část nemovitosti žalobce, na níž by mohlo docházet k protiprávnímu jednání směřujícímu vůči sousedovi H. a právě to se jeví jako jediný důvod monitoringu. Jiný zájem nebyl shledán a ani tomu nic nenasvědčuje. Bezpečnostní kamera nemohla být v podstatě nastavena jiným způsobem, než tím zvoleným, aby byl zajištěn účel instalace, a to prokázání protiprávního jednání žalobce a ochrana majetku, života a zdraví a jiných chráněných zájmů.

20. Krajský soud je přesvědčen, že zákonnost důkazu, konkrétně nahrávek z bezpečnostních kamer souseda H. prokazující přestupkové jednání žalobce, nebyla zpochybněna. V nyní projednávané věci, jejímž předmětem je přestupkové jednání žalobce, není namístě podrobněji posuzovat umístění bezpečnostní kamery a hodnotit míru zásahu do života žalobce. Jestliže žalobce brojí proti samotnému umístění bezpečnostní kamery na domě souseda H., nejedná se o argumentaci použitelnou jako obranu vůči svému obvinění z přestupkového jednání. Rovněž tvrzení o zneužití videonahrávky nelze v tomto soudním řízení projednat. Pro účely nyní vedeného řízení posloužila videonahrávka jako zákonný důkaz prokazující protiprávní jednání žalobce, přičemž nebylo shledáno porušení § 51 odst. 1 správního řádu. Žalobní námitky, kterými žalobce poukazoval na uplatnění jiných nahrávek z bezpečnostní kamery, krajský soud shledává nedůvodnými, neboť nijak nesouvisí s projednávanou věcí.

21. K odkazu žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 8 Afs 40/2012–68 krajský soud uvádí, že vyslovené závěry ve své podstatě podporují závěry učiněné žalovaným, neboť považují za přípustné pořízení nahrávky bez souhlasu za situace, že tím nedojde k nepřiměřenému zásahu do základního práva na ochranu soukromí, což i v nyní projednávané věci bylo dodrženo, resp. nedošlo k nepřiměřenému zásahu, a záznam nebyl pořizován z důvodu trvalého monitoringu aktivit žalobce, ale za účelem odhalení deliktního jednání. Vzhledem k neutichající konfliktní situaci, která mezi žalobcem a sousedem panuje, nelze rovněž vyhodnotit délku pořizování záznamu z bezpečnostní kamery jako neúměrnou, neboť nelze konstatovat, že by odpadla obava z protiprávního jednání. Krajský soud však opětovně podotýká, že mu v tomto řízení nepřísluší posuzovat námitky mířící proti umístění bezpečnostní kamery, ale hodnotí pouze zákonnost pořízeného důkazu, o níž nemá pochybnosti.

22. Ačkoliv žalobce opakovaně poukazoval na vyrozumění oznamovatele (žalobce) od Policie ČR ze dne 23. 5. 2022, č. j. KRPC–45462–24/ČJ–2022–020615 vydané v reakci na jeho oznámení obav z možného protiprávního jednání, tak závěr vyrozumění je, že ve věci není dáno podezření ze spáchání trestného činu, přestupku ani žádného jiného správního deliktu, a proto byla celá věc bez dalšího založena bez dalšího opatření. Ze strany Policie ČR nedošlo k vyhodnocení protiprávního pořizování kamerového záznamu. Úřad na ochranu osobních údajů vydal obecné stanovisko k provozování kamerových systému, s tím nelze než souhlasit, vyslovené závěry korespondují se závěry vyslovenými žalovaným a jsou v souladu s jednáním souseda H.. ÚOOÚ neuděluje souhlas s umístěním bezpečnostních kamer, a proto soused H. jejich instalací neporušil žádnou oznamovací povinnost. Správním orgánům nic nebránilo v rozhodování, nebyly povinny vyčkávat rozhodnutí ÚOOÚ o oprávněnosti pořizování kamerových záznamů, jak se mylně domnívá žalobce. Zřejmé je, že Policie ČR neshledala porušení právních předpisů, a proto nic neosvědčuje tvrzení žalobce o neoprávněném nahrávání. Tvrzení žalobce o oprávněnosti ÚOOÚ rozhodnout ve věci na rozdíl od žalovaného je naprosto mylné, neboť není pochyb o tom, že rozhodnutí o odvolání ve věci projednávaného přestupku učinil věcně a místně příslušný správní orgán v souladu s § 67 odst. 1 písm. a) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích a § 89 odst. 1 správního řádu.

23. Další žalobní námitkou se žalobce pokoušel zpochybnit protokol o projednávání přestupku proti občanskému soužití, v němž byla zaznamenána reakce žalobce na nahrávku ze dne 11. 12. 2021 v 15:41 hod zachycující projednávané přestupkové jednání znějící: „to je zcela zřejmé, že jsem tam hrubé urážky pronesl. Bylo to cíleně na osobu V. H..“ Žalobce v žalobě popírá pronesení uvedené věty, avšak v protokolu bylo výslovně uvedeno, že na spuštění posuzované nahrávky žalobce reagoval citovanou větou, přičemž přímo pod touto větou je podpis žalobce. Krajskému soudu se nejeví jako věrohodná argumentace žalobce založená na zpochybnění protokolu, který podepsal. Žalobce teprve dne 21. 3. 2022 v rámci seznámení se s podklady před vydáním rozhodnutí popřel svou vinu, změnil svou výpověď ze dne 16. 3. 2022, což vysvětlil rozrušením při ústním jednání dne 16. 3. 2022 a uvedl, že nadávka byla mířena „pánu Bohu do oken“. Krajský soud nepřisvědčuje takové argumentaci a považuje za rozhodné nejen jeho tvrzení ze dne 16. 3. 2022 potvrzující, že jeho nadávka byla namířena přímo proti panu H.. Nelze totiž z pořízené nahrávky a okolností, přehlédnout nepřátelský vztah mezi žalobcem a sousedem H.

24. Námitkám o přeformulování výpovědi žalobce ze strany správních orgánů krajský soud rovněž nepřisvědčuje, neboť pro to žalobce neposkytl žádné relevantní důkazy. Žalobce protokol bez výhrad podepsal, čili se s protokolem prokazatelně seznámil či minimálně měl možnost se s ním seznámit, neboť jej měl ve své dispozici při podpisu. Výhrady proti záznamům tvrzení, které měl vznést teprve s odstupem několika dnů se krajskému soudu nejeví jako věrohodné, veškerá zjištění nasvědčují pravdivosti výroku žalobce pronesenému dne 16. 3. 2022. Krajský soud tak shledává závěry vyslovené správními orgány jako správné a není důvod je zpochybňovat. Žalobce nemusí být osobou s právnickým vzděláním, aby byl schopen sledovat, co podepisuje, a v případě, že nesouhlasí se zaznamenanými výroky, reagovat odmítnutím dokument podepsat, či se jinak domáhat opravy uvedených tvrzení.

25. Krajský soud neshledal důvodnou ani námitku, kterou žalobce zpochybňoval naplnění skutkové podstaty přestupku dle § 7 odst. 1 písm. a) ZNP, což odůvodnil tím, že své urážlivé jednání nemohl adresovat vůči osobě, která ani nebyla přítomna. Současně žalobce odmítal, že by vulgární výrok byl namířen přímo proti osobě souseda H.. Krajský soud neuvěřil tvrzení žalobce, že jím vyslovené vulgární výrazy byly vzneseny pouze „pánu Bohu do oken“. Skutkové okolnosti poukazují na zjevný sousedský spor, z protokolu ze dne 16. 3. 2022, jehož znění sice žalobce zpochybňoval, se jednoznačně podává, že vulgární výrazy žalobce byly adresovány sousedovi H., což krajský soud shledává za zjevné i z pořízených videonahrávek. Fyzická nepřítomnost souseda H. v okamžiku vyslovení nadávek ze strany žalobce nezpůsobuje nesplnění zákonných znaků projednávaného přestupku. Žalobce potvrdil, že urážlivé výrazy vyslovil v reakci na jednání souseda H., kterým byla rozrušena jeho matka, proto se jeví jako krajně nepravděpodobné, že by vulgarismy nebyly vysloveny konkrétně proti sousedovi H., zvlášť s ohledem na zvolená slova, neboť bylo užito ukazovací zájmeno „ty“. Argumentace, že vulgarismy byly vysloveny v reakci na jednání pana H., ale nebyly namířeny proti panu H., se jeví jako nevěrohodné.

26. Závěrem krajský soud konstatuje, že napadené rozhodnutí shledává přezkoumatelné a v souladu s právními předpisy, čili zákonné. Vypořádání žalovaného s odvolacími námitkami považuje za naprosto adekvátní, odůvodnění poskytuje ucelenou a propracovanou argumentaci opřenou o podklady založené do správního spisu, přičemž nevyvstávají žádné pochybnosti o správnosti a pravdivosti skutkového stavu zjištěného správními orgány.

V. Závěr, náklady řízení

27. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Soud postupoval podle § 51 odst. 1 s. ř. s. a věc rozhodl bez nařízeného jednání, neboť účastníci řízení projevili s takovým postupem soudu souhlas.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

I. Vymezení věci a obsah žaloby II. Vyjádření žalovaného správního orgánu III. Obsah správního spisu IV. Právní názor soudu V. Závěr, náklady řízení