54 Ad 1/2025– 46

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobkyně: E. N. bytem proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 1. 2025, č. j. MPSV–2025/2535–913, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 3. 1. 2025, č. j. MPSV–2025/2535–913 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 92 Kč, a to k rukám žalobkyně ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného (dále jako „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno prvostupňové rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Jihlavě (dále jen „úřad práce“) ze dne 9. 10. 2023, č. j. 7263/2023/HUM (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).

2. Z důvodu úmrtí žalobkyně – posuzované osoby krajský soud usnesením ze dne 9. 4. 2025, č. j. 54 Ad 1/2025–44 vyslovil, že v řízení o žalobě bude soud na straně žalobkyně namísto zemřelé žalobkyně A. V. pokračovat s E. N. Hovoří–li krajský soud v odůvodnění tohoto rozsudku o žalobkyni, míní z důvodů zjednodušení odůvodnění samotnou posuzovanou osobu, byť na její místo procesně nastoupila pro tuto věc její právní nástupkyně.

3. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobkyni přiznán příspěvek na péči ve výši 4 400 Kč měsíčně. Tento postup byl odůvodněn zjištěným II. stupně závislosti (středně těžká závislost) dle § 8 odst. 2 písm. b) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále jen „zákon o sociálních službách“). Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, v němž vyjádřila nesouhlas s posudkovým závěrem OSSZ s tím, že kromě přiznaných základních potřeb nezvládá základní potřebu péče o zdraví. K odvolání žadatelka nedoložila žádné nové lékařské zprávy ani nové skutečnosti ohledně svého zdravotního stavu.

4. V této věci rozhoduje krajský soud opakovaně. Rozsudkem ze dne 30. 5. 2024, č. j. 54 Ad 2/2024–26, krajský soud zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 2. 2024, č. j. MPSV–2024/30441–920, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Jádro tehdejší žaloby bylo založeno na tom, že nad rámec již přiznaných 5 kritérií (mobilita, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby a péče o domácnost) se domáhala přiznání dalších 2 kritérií – stravování a péče o zdraví. Posouzení otázky naplnění těchto dvou základních potřeb shledal krajský soud nedostatečným.

5. Pro účely zjištění stupně závislosti bylo dne 17. 9. 2024 provedeno sociální šetření a vypracováno posudkové zhodnocení Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jako „OSSZ“) Pelhřimov dne 20. 9. 2023, jímž bylo zjištěno, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžaduje žalobkyně pomoc jiné fyzické osoby při nezvládání 6 základních životních potřeb (mobilita, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, osobní aktivita a péče o domácnost).

6. Žalovaný si v rámci odvolacího řízení vyžádal u posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jako „PK MPSV“ či „komise“) posouzení zdravotního stavu žalobkyně. Zdravotní stav žalobkyně byl přezkoumán a zhodnocen na jednání PK MPSV dne 3. 10. 2024 s tím výsledkem, že žalobkyně není schopna zvládat 6 základních životních potřeb (mobilita, stravování, tělesná hygiena, péče o zdraví, osobní aktivity, péče o domácnost). Oproti předchozímu jednání PK MPSV ze dne 17. 1. 2024 byla žalobkyni potřeba stravování a péče o zdraví vyhodnocena jako nezvládnutelná, naopak potřeba oblékání a obouvání byla nově zhodnocena jako zvládnutelná. Stav žalobkyně byl dále hodnocen doplňujícím posudkem dne 7. 11. 2024 a ze dne 12. 12. 2024. Posudkové závěry komise zůstaly beze změn.

7. Na základě výše uvedeného byla žalobkyně považována dle § 8 odst. 2 písm. b) zákona o sociálních službách za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve II. stupni (středně těžká závislost). Podle komise tento stav trval k datu podání žádosti (11. 7. 2023). PK MPSV odkázala na zjištění vyplývající ze sociálního šetření. Přes rozpory v posudkových závěrech výsledek posouzení stupně závislosti žalobkyně zůstal stejný. Na základě nového posudkového závěru byla žalobkyně stále považována za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve II. stupni [§ 8 odst. 2 písm. b) zákona o sociálních službách]. Po obdržení nového posouzení stupně závislosti umožnil žalovaný žalobkyni vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Žalobkyně však toto právo nevyužila a řízení nedoplnila. Žalovaný v dalším řízení ověřil a vyhodnotil závěry PK MPSV, a protože neshledal žádné pochybení, postupoval dále v intencích tohoto posudku a zamítl odvolání a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

8. Jak plyne již z uvedeného, žalobkyně podala žalobu dne 15. 2. 2024 vedenou krajským soudem pod sp. zn. SZ/MPSV–2023/224732–920. Krajský soud rozhodl rozsudkem ze dne 30. 5. 2024, č. j. 54 Ad 2/2024–26 o zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 2. 2024, č. j. MPSV–2024/30441–920 a nařídil žalovanému napravit nedostatky v dalším řízení přezkoumáním dvou životních potřeb – stravování a péče o zdraví. Jelikož žalovaný takto neučinil, podala žalobkyně dne 15. 1. 2025 žalobu ke krajskému soudu, ve které navrhla, aby krajský soud uložil žalovanému povinnost výhradně se zabývat posuzováním dvou výše zmíněných životních potřeb, které byly rozhodnutím žalovaného ze dne 3. 1. 2025, č. j. MPSV–2025/2535–913 uznány za nezvládnuté. Dále žalobkyně požaduje zpětné doplacení příspěvku na péči od 11. 7. 2023 odpovídající III. stupni závislosti.

9. Žalobkyně prvně namítá, že jí byla napadeným rozhodnutím bez řádného odůvodnění nezákonně zpětně odebrána již dříve uznaná životní potřeba oblékání a obouvání, ačkoli byla v předchozích dvou posudcích uznána za nezvládnutou. Žalovaný však vycházel ze třetího posudku komise, který životní potřebu oblékání a obouvání uznal za zvládnutelnou bez zjevného odůvodnění. K odebrání uvedené životní potřeby došlo i přes to, že se žaloba týkala jiných žalobních bodů a nebyla uvedena ani v rámci odvolacího řízení. Uvedený postup považuje žalobkyně za svévolný, jednostranná změna rozhodnutí ze strany žalovaného bez provedení přezkumného řízení zakládá dle žalobkyně rozpor s § 94 a násl. správního řádu. Žalovaný se právním názorem rozsudku krajského soudu ze dne 30. 5. 2024, č. j. 54 Ad 2/2024–26 dle § 78 odst. 5 s. ř. s neřídil. Vycházel ze závěrů preventivní prohlídky až ze dne 7. 6. 2024, které jsou dle žalobkyně irelevantní pro přehodnocení již dříve uznané životní potřeby, neboť nevychází z nových skutečností, které by prokázaly zpětné odebrání výše uvedené životní potřeby. Rozhodnutí o příspěvku musí být dle žalobkyně založeno na hodnocení daného období, nikoli na skutečnostech pozdějších, nereflektujících tehdejší zdravotní stav ani schopnosti žalobkyně. Je proto dle žalobkyně s podivem, proč žalovaný časové hledisko, kdy mělo k uvedené změně odebrání životní potřeby oblékání a obouvání dojít, nevymezil a řádně je nepodpořil důkazy. Žalobkyně namítá, že takový postup a úvahy vzbuzují pochybnosti o odbornosti žalovaného a jeho kompetenci objektivně posuzovat otázky týkající se příspěvku na péči. Žalovaný tak odebral žalobkyni životní potřebu již uznanou, čímž snížil úroveň přiznaného příspěvku na péči. Uvedené dle žalobkyně zakládá rozpor s principem právní jistoty a předvídatelnosti rozhodnutí. Žalovaný dle žalobkyně může rozhodovat jen o věcech, které jsou předmětem řízení. Uvedeným jednáním však žalovaný své pravomoci překročil. Dle žalobkyně zatížil žalovaný rozhodnutí nesrozumitelností a nepřezkoumatelností.

10. Žalobkyně dále namítá, že zdravotním posudkem vypracovaným dne 3. 10. 2024 jí byla životní potřeba Péče o zdraví a Stravování nově vyhodnocena jako nezvládnutelná.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

11. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout. K námitce žalobkyně ohledně odebrání již dříve uznané životní potřeby oblékání a obouvání uvedl, že při jejím posouzení vycházel z posudku PK MPSV ze dne 3. 10. 2024 ve znění jeho doplnění ze dne 7. 11. 2024 a ze dne 12. 12. 2024, ve kterých nebyl shledán medicínský důvod, pro který by si žalobkyně nebyla schopna s pomocí facilitátorů obléct a svléct jednoduché oblečení a obout či zout přiměřené obutí. V doplnění posouzení ze dne 12. 12. 2024 označila PK MPSV uznání nezvládání základní životní potřeby oblékání a obouvání posudkem ze dne 17. 1. 2024 za nadhodnocené s ohledem na sociální šetření provedené dne 27. 7. 2023. Ačkoli žalobkyně dle zdravotní dokumentace utrpěla dne 1. 1. 2023 frakturu femuru levé stehenní kosti, léčena byla chirurgicky (osteosyntézou), jiným závažným postižením pohybového aparátu a poruchou kognitivních funkcí netrpí a záznamy praktického lékaře z června roku 2024 rovněž vykazují pohybové zlepšení. I přes to, že srdeční potíže pohyb omezují, jsou hodnoceny jako NYHA I – „neomezuje v běžném životě“.

12. Žalovaný shledává výrok napadeného rozhodnutí souladným s jeho odůvodněním, v rámci něhož se vypořádal se všemi námitkami žalobkyně. Žalovaný konstatuje, že v rámci nově vypracovaného zdravotního posudku musela PK MPSV, vázána právním názorem rozsudku krajského soudu, přesvědčivě odůvodnit zvládání a nezvládání základních životních potřeb stravování a péče o zdraví, současně při posouzení stupně závislosti hodnotila zvládání všech 10 životních potřeb.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

13. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud rozhodl bez jednání.

14. Žaloba je důvodná.

15. Předmětem věci je posouzení stupně závislosti žalobkyně na pomoci jiné osoby a s tím spojené zjištění, kolik základních životních potřeb není žalobkyně schopna zvládat bez této pomoci.

16. Podle § 7 odst. 1 zákona o sociálních službách se příspěvek na péči poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby.

17. Podle § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve (…) b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb.

18. Při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby stanovené § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Namítá–li žalobkyně, že nebyla zhodnocena její celková výkonnost a uzpůsobení jejího sociálního prostředí, jedná se o zcela obecnou námitku bez provázání s jednotlivými hodnocenými základními životními potřebami.

19. Dle § 9 odst. 4 zákona o sociálních službách při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.“ 20. Dle § 9 odst. 5 zákona o sociálních službách pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.

21. Podle § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách při posuzování stupně závislosti osoby vychází okresní správa sociálního zabezpečení ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře.

22. Dle § 1 odst. 4 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách platí, že za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. (…) Přijatelným standardem se rozumí zvládání základní životní potřeby v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby.

23. Dle přílohy č. 1 k posledně citované vyhlášce se za schopnost zvládat základní životní potřebu oblékání a obouvání považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, rozeznat rub a líc oblečení a správně je vrstvit, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem.

24. Kritérii pro posouzení zdravotního stavu se zabýval i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 31. 7. 2015, č. j. 8 Ads 138/2014–73, v němž konstatoval, že „[p]ro posouzení zdravotního stavu je třeba odborných medicínských znalostí, kterými disponují speciální posudkové komise. Bylo–li rozhodnutí správního orgánu prvního stupně vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení, pro účely odvolacího správního řízení posuzuje zdravotní stav osoby posudková komise zřízená žalovaným na základě § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. V řízeních o žalobách proti rozhodnutím založeným na zmíněných posudcích správní soudy podrobují posudky testu jednoznačnosti, úplnosti a přesvědčivosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, čj. 3 Ads 24/2013–34, ze dne ze dne 27. 6. 2014, čj. 4 Ads 68/2014–37, ze dne 26. 3. 2015, čj. 4 Ads 263/2014–60 nebo ze dne 15. 4. 2015, čj. 6 Ads 217/2014–23). Aby byl posudek jednoznačný, úplný a přesvědčivý, je třeba, aby se vypořádal se všemi relevantními podklady (viz § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách) a přezkoumatelnou úvahou z nich vyvodil závěry podstatné pro posouzení zdravotního stavu osoby (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2015, čj. 1 Ads 156/2014–28). V souladu s § 2a vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ‚vyhláška‘), posudková komise musí posoudit zvládnutí dané životní potřeby skrze dílčí aktivity vymezené pro jednotlivé potřeby v příloze č. 1 vyhlášky (rozsudek čj. 4 Ads 68/2014–37). Nezvládnutí byť jen jedné z vymezených aktivit znamená nezvládnutí dané životní potřeby (§ 2a vyhlášky). Opačný závěr musí posudková komise dostatečně a přesvědčivě zdůvodnit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2014, čj. 3 Ads 50/2013–32). Vyplývají–li z jednotlivých podkladů rozporné závěry, posudková komise musí tyto rozpory přesvědčivě vysvětlit (srov. např. rozsudek čj. 4 Ads 68/2014–37). Postaví–li posudková komise své hodnocení na rozporných základech, aniž by rozpory odstranila či vysvětlila, je povinností žalovaného žádat doplnění posudku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013, čj. 6 Ads 17/2013–25)“ (důraz doplněn).

25. Nelze opomíjet, že i záznam o sociálním šetření, tak i posudek PK MPSV je v tomto typu řízení důležitým důkazním prostředkem. Sociální šetření provádějí sociální pracovníci úřadu práce, kteří by měli mít za tím účelem příslušnou kvalifikaci a praxi a jejichž účelem je zjištění schopnosti samostatného života posuzované osoby v přirozeném sociálním prostředí. Se všemi skutečnostmi uváděnými v záznamu o provedeném sociálním šetření se musí posudky řádně vypořádat. Pakliže tyto posudkové orgány nesouhlasí se skutečnostmi uváděnými v záznamu o provedeném sociálním šetření, je jejich povinností tento nesouhlas řádně odůvodnit a podložit jinými důkazy – výsledkem vlastního šetření, lékařskými nálezy či zdůvodněním, proč u posuzované osoby nejde o úplnou ztrátu funkčních schopností, co do zvládání základních životních potřeb.

26. Krajský soud pro přehlednost opětovně shrnuje, které z hodnocených životních potřeb byly žalobkyni přiznány jako nezvládané. Tabulka hodnocení životních potřeb jako nezvládnutých mobilitaorientacekomunikacestravováníoblékání a obouvánítělesná hygienavýkon fyziologické potřebypéče o zdravíosobní aktivitypéče o domácnostPosudek 17.1.2024 Nezvl.Zvl.Zvl.Zvl.Nezvl.Nezvl.Zvl.Zvl.Nezvl.Nezvl.Posudek 3.10.2024Nezvl.Zvl.Zvl.Nezvl.ZvlNezvl.Zvl.Nezvl.Nezvl.Nezvl. žlutě: rozporováno žalobkyní 27. Žalovaný odebral žalobkyni životní potřebu již uznanou, čímž dle žalobkyně snížil úroveň přiznaného příspěvku na péči. Krajský soud na prvním místě uvádí, že postupem správních orgánů nebyl porušen zákaz změny rozhodnutí v neprospěch žalobkyně (reformatio in peius), jelikož § 90 odst. 3 správního řádu se neuplatní, je–li napadené rozhodnutí v rozporu s právními předpisy. Tento zákaz se obecně uplatní vždy tam, kde má správní orgán prostor pro uvážení, a nikoli v případech, kdy právní úprava připouští na základě zjištěného skutkového stavu toliko jediný možný výsledek, jak tomu bylo v posuzované věci. Rozpor zde nastává až ve výše popsané skutečnosti, a sice, že je posudek posudkové komise MPSV neúplný a nepřesvědčivý, neboť nebyl dostatečně zjištěn zdravotní stav žalobkyně. V tomto případě se jednalo o přípustnou změnu skutkových zjištění na základě nového posudku PK MPSV.

28. Žalobkyně rozporuje odebrání již dříve uznané životní potřeby oblékání a obouvání. PK MPSV na jednání dne 3. 10. 2024 v posudku popsala, že oblékání a obouvání žalobkyně zvládá. Dále shledala, že u žalobkyně „nebyla zjištěna anatomická nebo funkční ztráta obou HKK, anatomická ztráta podstatných částí obou HKK nebo anatomická či funkční ztráta DKK, těžké funkční postižení páteře s celkovým ztuhnutím a omezením exkurzí hrudníku, praktická či úplná nevidomost obou očí či těžká duševní porucha spojená se sociální desintegrací, který by znemožňovala schopnost oblékání a obouvání, též přípravy prádla. (Dle soc. šetření ze dne 17. 9. 2024 pečující dcera požadované oblečení vybere, připraví a pomáhá matce se samotným oblékáním. Posuzovaná nezvládá obléci spodní prádlo, dolní ani horní polovinu těla. Zvládá správné vrstvení, pozná rub a líc.) Při hodnocení základní životní potřeba oblékání se berou v úvahu facilitační pomůcky – nazouvání obuvi, navlékače ponožek, suché zipy, volný oděv, nazouvací obuv apod. Dle informací ve spisu se posuzovaná odstěhovala od dcery, lze tak usuzovat, že pomoc při oblékání spodního prádla nepotřebuje. PK MPSV neshledala medicínský důvod, pro který by posuzovaná žena nebyla schopna s pomocí výše uvedených facilitátorů si obléct/svléct jednoduché oblečení a obout/sezout přiměřené obutí, např.: pantofle, nazouvací obuv samostatně.“ 29. PK MPSV nad rámec k podanému odvolání závěrem konstatuje, že se nevyžaduje zvládání ZŽP ve stoprocentní kvalitě, ale pouze uspokojivě, v přijatelném standardu, nejprve je nutno využít všech dostupných facilitujících prostředků, které napomáhají samostatnosti nebo ji umožňují. Teprve až neschopnost provádění každodenních aktivit i s jejich využitím lze zohlednit. K provedenému sociálnímu šetření PK MPSV konstatuje, že se jeho závěry mohou do velké míry zakládat na subjektivních pocitech posuzované a pečující osoby, zatímco posudkoví lékaři vychází výhradně z objektivně doloženého zdravotního stavu posuzované osoby. Závěry se proto mohou lišit. Závěr ze sociálního šetření tvoří pouze jeden z podkladů pro posuzování závislosti posudkovými lékaři.

30. PK MPSV v doplňujícím posudku ze dne 7. 11. 2024 dospěla ke stejným závěrům jako v posudku ze dne 3. 10. 2024, které doplnila o následující: „I když vezmeme na vědomí, že posuzovaná se od dcery neodstěhovala, ostatní posudková tvrzení ve výše uvedeném posouzení jsou opodstatněná. Z medicínského hlediska PK MPSV trvá na skutečnosti, že u posuzované osoby nebyla zjištěna taková fyzická omezení, která by oblékání/svlékání posuzovanou znemožňovala. Nutno vzít v úvahu i možnost použití facilitátorů při oblékání/svlékání. Posuzovaná netrpí poruchou kognitivních funkcí.“ 31. PK MPSV v doplňujícím posudku ze dne 12. 12. 2024 rovněž na svých dosavadní posudkových závěrech ze dne 3. 10. 2024 setrvala. Konstatovala, že závěry posudku PK MPSV Brno ze dne 17. 1. 2024, ve kterých je uvedeno, že žalobkyně základní životní potřebu Oblékání a obouvání nezvládá, jsou nadhodnoceny, když vycházela při hodnocení pouze z údajů uvedených v sociálním šetření ze dne 27. 7. 2023, ze kterých vyplynulo, že žalobkyně „rub a líc rozliší. Vrstvení – je schopna správně vrstvit oblečení. Z denního do nočního je převlékána. Oblečení vybírá a chystá dcera ze skříně – po domluvě s matkou. Při oblékání i svlékání potřebuje dopomoci dcery. Hlavně se spodními díly oblečení – to dělá žadatelce větší potíže než horní díly oblečení. Ponožky navléká dcera. Zipy i knoflíky by asi zvládla. Pantofle si nenazuje, musí dcera.“ 32. Nově bylo provedeno sociální šetření dne 17. 9. 2024, ve kterém bylo uvedeno: „o oblečení, které posuzovaná chce, si řekne. Pečující dcera požadované oblečení vybere, připraví a pomáhá matce se samotným oblékáním. Posuzovaná nezvládne obléci spodní prádlo, dolní ani horní polovinu těla. Zvládá správné vrstvení, rub i líc pozná. Pro sociální šetření byla posuzovaná vhodně a pečlivě oblečená i upravená. Pantofle na doma má nazouvací, které sama nazuje. Ven nosí větší a volnější boty na suchý zip, které pomocí dlouhé lžíce sama nasazuje.“ 33. Nové sociální šetření se již k otázce knoflíků a zipů nevyjadřuje, jednoznačně však uvádí, že žalobkyně si nezvládne obléci spodní prádlo.

34. Posudky PK MPSV ze dne 3. 10. 2024, 7. 11. 2024 a 12. 12. 2024 nesplňují požadavky úplnosti a přesvědčivosti a napadené rozhodnutí, které z jeho obsahu vychází, obstát nemůže. Shledal–li posudkový lékař OSSZ bez zásadních změn skutkových okolností tuto životní potřebu za nezvládnutou, je nutno na požadavku odůvodnění posudku PK MPSV trvat o to více, byť možnost rozdílného posouzení nelze zpochybňovat. Je však nutné, aby se žalovaný otázkou zvládání takové aktivity, životní potřeby, zabýval podrobně.

35. Změnu od dosavadního hodnocení nyní obstarané posudky, byť se naplnění této životní potřeby věnují opakovaně, dostatečným a přesvědčivým způsobem, nezdůvodňují. Posudek ze dne 3. 10. 2024 po obecném negativním výčtu čím žalobkyně netrpí konstatuje, že je nutno užívat facilitační pomůcky a že se žalobkyně od dcery odstěhovala, a proto lze usuzovat na zvládání této potřeby. V posudku ze dne 7. 11. 2024 se doplňuje, že i když se neodstěhovala, stále zde není žádný medicínský důvod pro nezvládání této potřeby. V doplnění ze dne 12. 12. 2024 poté komise pouze konstatuje, že z lékařských zpráv plyne zaléčení zlomeniny a že závěry komise v posudku ze dne 17. 1. 2024, že žalobkyně tuto potřebu nezvládá, jsou založeny pouze na sociálním šetření a jednalo se o nadhodnocení.

36. Žalobkyně namítá, že závěr o nadhodnocenosti není ničím podložen a že vycházení ze závěrů preventivní prohlídky ze dne 7. 6. 2024 je provedené s větším časovým odstupem.

37. Krajský soud se s námitkami žalobkyně ztotožňuje, byť je nutno dodat, že odůvodnění změny hodnocení je obdobně nedostatečné jako odůvodnění samotných závěrů o nezvládání této potřeby v minulých posudcích. To však na věci nic nemění. K tomu krajský soud doplňuje, že popisuje–li se v případě ostatních životních potřeb, že žalobkyně se pohybuje s oporou 2 FB, udává třes celého těla, jemná motorika je špatná, po místnosti nic nepřenese, věci jí z rukou vypadávají, dle praktického lékaře trpí třesem hlavy, významným klidovým i intenčním třesem HKK, která ji znemožňuje jíst příborem (s potížemi lžící pouze pevná sousta), jídlo si nepřenese, maso si nenakrájí, nezvládá se celá plně umýt a usušit, nezvládá výměnu inkont. pomůcek (dle šetření 2023 zvládne, dle šetření 2024 nezvládne; jedná–li se o inkontinenční kalhotky, jak je i uváděno, pak je analogie s oblékáním zjevná), pak si ani nelze představit, jakým způsobem by měla být žalobkyně schopna se samostatně kompletně obléct. Jedná se o zcela zřejmý rozpor, který komise tím způsobem, jakým hodnotí naplnění zvládání potřeby oblékání odůvodňuje, nebere na vědomí/nerozpoznává. Komise sice uvedla, čím vším žalobkyně netrpí, avšak konkrétnější hodnocení toho, jaký je individualizovaný stav žalobkyně, jak se projevuje navenek, jak jej popisuje odborná sociální pracovnice, zde chybí. Popsané činnosti, skutečnosti, lze jednoduchou úvahou promítnout do toho, jak člověk postupuje při oblékání a obouvání, jaké úkony činní a lze si představit, resp. v tomto případě z pohledu soudu spíše nelze si představit, jak by při takovýchto projevech svého stavu měla být žalobkyně schopna naplňovat tuto životní potřebu v zákonem požadovaném standardu. Považovala–li snad komise výsledek sociálního šetření za nedostatečný, obecný, mělo dojít ve spolupráci s žalovaným k jeho doplnění.

38. Ačkoliv odborné lékařské závěry posudku nepodléhají hodnocení správních orgánů, neboť k tomu nemají správní orgány odborné lékařské znalosti, nezbavuje je to povinnosti hodnotit provedené důkazy ve správním řízení, a tudíž i správnost posudku z hlediska jeho úplnosti a přesvědčivosti“ (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2010, č. j. 6 Ads 143/2009–60, a ze dne 22. 10. 2009, č. j. 3 Ads 48/2009–104). Pokud z podkladů vyplývá, že posuzovaný některou z aktivit nutných pro celkové zvládnutí určité životní potřeby sám a bez pomoci jiné osoby nezvládá, a orgány lékařské posudkové služby přesto takovou základní životní potřebu považují za zvládanou, musí tento závěr dostatečně a přesvědčivě odůvodnit (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2014, č. j. 3 Ads 50/2013–32). Obdobně dostatečně a přesvědčivě je nutno odůvodnit změnu hodnocení naplnění zvládání životní potřeby. Povahou takového posudku, jakož i na něj kladenými požadavky, se již opakovaně ve své rozhodovací činnosti zabýval Nejvyšší správní soud, který dovodil, že „se jedná sice o tzv. povinný důkaz, nicméně nikoliv o závazné stanovisko či závazný podklad rozhodnutí. Posudek podléhá hodnocení správního orgánu, jeho správnost není nikterak presumována. Ačkoliv odborné lékařské závěry posudku nepodléhají hodnocení správních orgánů, neboť k tomu nemají správní orgány odborné lékařské znalosti, nezbavuje je to povinnosti hodnotit provedené důkazy ve správním řízení, a tudíž i správnost posudku z hlediska jeho úplnosti a přesvědčivosti“ (viz např. rozsudky NSS ze dne 18. 3. 2010, č. j. 6 Ads 143/2009 – 60, či ze dne 22. 10. 2009, č. j. 3 Ads 48/2009 – 104). Aby bylo možné posudek považovat za skutečně přesvědčivý, je třeba trvat na tom, aby se posudková komise náležitým způsobem vypořádala se všemi rozhodnými skutečnostmi, především pak těmi, které jsou uvedeny v podkladové dokumentaci a které namítá žadatel o změnu výše příspěvku na péči (viz rozsudek NSS ze dne 16. 3. 2016, č. j. 3 Ads 262/2015 – 34). Odůvodnění posudku musí být opřeno o zcela individuální poznatky týkající se funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého stavu účastníka řízení na jeho schopnost zvládat základní životní potřeby, nikoliv pouze o obecné negativní vymezení, že účastník řízení netrpí závažnějšími zdravotními postiženími, která by implikovala nezvládání uvedených základních životních potřeb. Takto však nebylo ve svém souhrnu postupováno.

V. Závěr a náklady řízení

39. Krajský soud proto zrušil žalobou napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. dílem pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů a v souladu s § 78 odst. 4 s. ř. s. věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V dalším řízení žalovaného váže právní názor krajského soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.); je nutno se řádně vypořádat s otázkou zvládání dané životní potřeby posuzovanou, když zároveň posuzovaná bohužel v mezidobí zemřela.

40. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žádné ovšem neuplatnila; ze soudního spisu plynou vynaložené náklady na poštovné ve výši 92 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit žalobkyni ve lhůtě 30 dnů od dne právní moci tohoto rozsudku. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení ex lege (§ 60 odst. 2 s. ř. s.).

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalovaného IV. Právní hodnocení krajského soudu V. Závěr a náklady řízení