54 Ad 10/2016 - 43
Citované zákony (10)
Rubrum
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobce P.M., bytem X, právně zastoupeného JUDr. Jaroslavem Adamem, advokátem AK Český Krumlov, Rooseveltova 37, proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 8. 2016, čj. X, takto :
Výrok
Žaloba se zamítá. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
I. Vymezení věci: 1) Žalobou doručenou dne 4. 10. 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 10. 8. 2016, čj. X, kterým byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 26. 4. 2016 čj. X, kterým byla zamítnuta žalobci žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek daných ustanovením § 38 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zdp“), neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice ze dne 11. 4. 2016 nebyl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1) ZDP, neboť pracovní schopnost poklesla o 30 % a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. 2) Žalobce s rozhodnutím žalované nesouhlasil a podal proti němu žalobu. Zrekapituloval v prvé řadě průběh řízení u České správy sociálního zabezpečení. V napadeném rozhodnutí nesouhlasil především se skutkovým, ale i právním posouzením žalovaného. Nebyly totiž zohledněny všechny individuální skutečnosti, které mají vliv na zdravotní stav žalobce. Žalovaný nedostatečně posoudil skutková zjištění a tato chybná skutková zjištění nenapravil ani novým posudkem o invaliditě. Žalobce poukázal na rozpory mezi posudkem MUDr. K.R., který sice stanovil míru poklesu pracovní schopnosti na 30 %, ale vycházel z kapitoly XV, oddíl B, položka 6c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kde je míra poklesu pracovní schopnosti u této položky 30 až 40 % a posudkem MUDr. P.K., který zvolil položku 6b, kde je míra poklesu pracovní schopnosti 15 až 20 % a následně navýšil tuto 20% míru poklesu o dalších 10 % vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu na celkových 30 %. Žalobce je přesvědčen, že položka 6c byla správně zvolena, ale nebyl důvod použít dolní hranici rozpětí této položky. Zároveň navýšení o dalších 10 % je na místě. Proto je nepochybné, že posudkový lékař měl dojít k závěru, že míra poklesu pracovní schopnosti je nejméně 40 %. Proto podle žalobce mělo být rozhodnuto o tom, že jeho zdravotní stav odpovídá invaliditě I. stupně. Žalobce vyjmenoval i zásadní omezení v jeho práci, neboť je zaměstnán jako nákupčí, řidič, obchodní manažer a technický pracovník v pneuservisu. S tímto zaměstnáním je spojeno dlouhé sezení, řízení vozidla, ale i manuální práce v pneuservisu. Uvedl, jaká jsou jeho omezení v práci i jak pracovní schopnost, respektive jeho invalidita zasahuje do osobního života, neboť musí absolvovat časté cesty se synem do nemocnice, což mu způsobuje bolesti hlavy, únavu a nervozitu. Nedokáže si dlouho hrát s dětmi pro bolest hlavy, levé ruky a únavu a také mu bolest hlavy způsobuje problémy v sexuálním životě, kdy pro bolest ruky je i v tomto sexuálním životě omezen. Fyzický i psychický stav žalobce se nadále zhoršil po napadení P.Š., k čemuž odkázal na rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 4. 2016 čj. 3T 15/2015-284. Žalobce je otcem tří dětí a dvě z nich vychovává se svojí současnou partnerkou. Navrhl zrušení rozhodnutí žalovaného, jakož i prvostupňové rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 26. 4. 2016 a vrácení věci správním orgánům k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalované 3) Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 14. 10. 2016 připomněla platnou právní úpravu. Uvedla, že žalobce není invalidní podle § 39 odst. 1 ZDP, neboť pokles pracovní schopnosti činil 30 %. Vzhledem k tomu, že se jedná o dávku podmíněnou nepříznivým zdravotním stavem, je vždy rozhodnutí žalované závislé na odborném lékařském posouzení a provedení důkazu posudkem příslušné Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., v platném znění. Žalovaná ponechala rozhodnutí na úvaze soudu poté, kdy bude zdravotní stav znovu touto komisí posouzen. III. Obsah správních spisů včetně důkazu doplněného soudem 4) Z připojeného posudkového spisu soud zjistil, že žalobce byl posuzován lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích dne 11. 4. 2016 se závěrem, že jedná se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 ZDP, kdy žalobce není invalidní podle § 39 odst. 1 téhož zákona, neboť jeho pracovní schopnost poklesla v souvislosti s úrazem ze dne 24. 11. 214 o 30 %. Rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu hodnotil lékař Okresní správy sociálního zabezpečení podle kapitoly XV, oddíl B, položka 6c přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 30 %. Procentní míra se ve smyslu § 3 a 4 téže vyhlášky nemění. 5) Žalobce s rozhodnutím nesouhlasil a podal proti němu námitky. O námitkách bylo rozhodnuto dne 10. 8. 2016 na základě nového posudku vypracovaného pracovištěm České správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích dne 4. 8. 2016 v přítomnosti žalobce, který byl vyučen horníkem. V současné době uvedl, že pracuje jako nákupčí, řidič, obchodní manažer, pracovník v pneuservisu v plném pracovním úvazku. V námitkovém řízení doložil žalobce nové lékařské zprávy, které byly vzaty v úvahu, a na základě skutkových zjištění dospěl lékař České správy sociálního zabezpečení k závěru, který vyjádřil v novém posudku o invaliditě. V tomto posudku je uvedeno, že u žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje fyzické schopnosti žalobce a má vliv na pokles pracovní schopnosti, kdy příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je postižení uvedené v kapitole XV, oddíl B, položka 6 písm. b) přílohy k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. 359/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kde stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 15 až 20 %. Lékař České správy sociálního zabezpečení zvolil horní hranici taxace 20 % a vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu zvýšil podle § 3 odst. 1 vyhlášky tuto hodnotu o 10% bodů na celkových 30 % poklesu pracovní schopnosti. Lékař po prostudování podkladové dokumentace a vlastního zjištění při jednání dospěl k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je stav po zlomenině levé klíční kosti s minimální dislokací s přetrvávající omezenou hybností levého ramenního kloubu se sníženou zatížitelností končetiny. Uvedl, že položku 6c zvolit nelze, neboť nejsou naplněna posudková kritéria této položky. Uzavřel, že u žalobce se nejedná o invaliditu. Nebylo zjištěno funkční postižení takové závažnosti, aby indikovalo invalidizaci žalobce. 6) Soud doplnil důkazní řízení o vypracování posudku Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise v posudku ze dne 14. 12. 2016, který byl určen pro krajský soud, uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost jsou následky traumatu ze dne 23. 11. 2014, omezení hybnosti levého ramene lehkého a středně těžkého stupně po nedislokované konzervativně léčené zlomenině akromiálního konce levé klíční kosti, na nedominantní straně, lehké obtíže stran druhé větve trojklaného nervu vlevo po zlomenině horní čelisti charakteru parestézií, dysestézií pracovní schopnost neovlivňují. Podle komise dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole XV, oddíl B, položka 6b, přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Tam je uvedeno rozmezí poklesu pracovní schopnosti 10 až 20 %. Vzhledem ke stavu hraničícímu s postižením středně těžkým bylo využito horní hranice a pokles pracovní schopnosti byl stanoven na 20 %. Komise neshledala důvod k navýšení horní hranice pro další postižení, neboť nejsou funkčně významná ani pro náročnost povolání, neboť pracovní náplň celoživotní výdělečné činnosti nespočívá převážně ve fyzicky náročné práci. Komise dále uvedla, že položku 6c použít nelze, neboť je stanovena pro těžké postižení, které nebylo objektivně doloženo a ověřeno a zdravotní stav nesplňuje tam stanovená kritéria, jako je značné omezení funkce končetiny pro manipulaci s předměty, těžké omezení hybnosti ve dvou velkých kloubech, omezení svalové síly na stupeň 3, svalové atrofie, těžké deformity, kde výkon některých denních aktivit je omezen i přes využívání kompenzačních mechanismů a prostředků. Komise uzavřela, že žalobce nebyl k datu vydání napadeného rozhodnutí, tedy k 10. 8. 2016 invalidní. Výsledek posouzení byl shodný s posudkem Okresní správy sociálního zabezpečení i České správy sociálního zabezpečení v tom, že se nejednalo o invaliditu. Oproti posudku Okresní správy sociálního zabezpečení komise nepovažuje funkční postižení za těžké. Oproti posudku České správy sociálního zabezpečení v námitkovém řízení neshledala komise důvod k navýšení horní hranice pro další postižení zdravotního stavu ani pro náročnost povolání. 7) Komise měla při vypracování posudku k dispozici lékařský nález MUDr. P.Č. praktického lékaře Český Krumlov ze dne 17. 3. 2016, zpráva z traumatologie Nemocnice České Budějovice, pobyt od 25. 11. 2014 do 27. 11. 2014, zubní ambulance MUDr. S.N., Nemocnice České Budějovice dne 22. 5. 2015, zpráva z neurologické ambulance MUDr. R.S. České Budějovice ze dne 18. 11. 2015, 23. 5. 2016, 1. 9. 2016, 5. 12. 2016, zpráva z ortopedie ambulance MUDr. P.Ř. ze dne 14. 5. 2015 a 18. 2. 2016, zpráva z rehabilitační ambulance MUDr. L.W. České Budějovice ze dne 18. 2. 2015 a 12. 8. 2015, zpráva z alergologie MUDr. J.P. České Budějovice z 23. 5. 2016, zpráva z traumatologické ambulance Nemocnice České Budějovice MUDr. S.H. z 30. 3. 2016, zpráva z ortopedie ambulance MUDr. J.H. z 13. 9. 2016, znalecký posudek v oboru zdravotnictví-odškodňování nemateriálních újem na zdraví doc. MUDr. F.V. CSc. 24. 11. 2015. Dále bylo provedeno vyšetření žalobce v komisi dne 14. 12. 2016 MUDr. D.T. z oboru neurologie a primáře MUDr. P.K. z ortopedie Nemocnice České Budějovice. 8) Soud ve věci nařídil jednání na 23. 1. 2017 a zaslal žalobci, respektive jeho právnímu zástupci kopii posudku vypracovaného Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Žalobce dne 10. 1. 2017 požádal o odročení jednání na pozdější termín, což dne 12. 1. 2017 odvolal a sdělil, že na odročení nařízeného jednání netrvá. Jednání ve věci proto proběhlo dne 23. 1. 2017. V. Právní názor soudu 9) V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 s.ř.s. při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl. 10) Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnosti pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. 11) Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi a bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí. 12) Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. 13) S ohledem na žalobcem vznesené námitky v souladu se zásadou dispoziční se soud zabýval otázkou správnosti posouzení jeho zdravotního stavu posudkovými orgány a otázkou, zda došlo k řádnému a komplexnímu posouzení jeho zdravotního stavu. 14) V prvé řadě soud zdůrazňuje, že sám nemůže posoudit zdravotní stav pojištěnce, neboť k tomu nemá potřebné medicínské znalosti. K posouzení zdravotního stavu pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění je povolána Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí, jak plyne z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení v platném znění. K tomu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu kupříkladu rozsudek sp. zn. 4Ads 47/2013, ve kterém soud uvedl „posouzení zdravotního stavu a souvisejícího pracovního potenciálu je věcí odborně medicínskou, k níž nemá soud potřebné odborné znalosti, a proto se vždy obrací k osobám, které jimi disponují, aby se k těmto otázkám vyjádřily. Pro účely přezkumného řízení soudního ve věci důchodového pojištění zdravotní stav a pracovní schopnost fyzických osob posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje, jako své orgány posudkové komise, jak vyplývá z § 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. V posudku takové odborné lékařské komise se přitom hodnotí nejenom celkový zdravotní stav a zachovaná pracovní schopnost pojištěnce, nýbrž se v něm zaujímají i posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, zániku či dalším trvání. Tento posudek je tedy v přezkumném soudním řízení stěžejním důkazem, na který je soud při nedostatku odborné erudice odkázán, a proto je zapotřebí klást zvýšený důraz na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost“. 15) Soud proto v dané věci hodnotil, zda posudek je správný, úplný a přesvědčivý a může být podkladem pro rozhodnutí. Posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích soud hodnotil ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. jako každý jiný důkaz. S ohledem na to, že posudek je stěžejním důkazem pro rozhodnutí bylo třeba, aby posudková komise v posudku zohlednila veškeré doložené lékařské zprávy a jasně a srozumitelně se vypořádala se všemi námitkami posuzovaného a případně odůvodnila rozpory mezi jednotlivými lékařskými zprávami a posudkem, eventuálně s předchozími posudky. Soud dospěl k závěru, že v dané věci posudková komise těmto požadavkům dostála. Posudek byl vypracován na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření a vyhověl testu úplnosti, přesvědčivosti a byl podán ve správném složení komise. Komise vyslovila posudkový závěr, který je srozumitelný a vychází z podkladů, které měla komise k dispozici. Komise vysvětlila, svůj postup, uvedla, z jakých důvodů zařadila rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce pod kapitolu XV, oddíl B, položka 6b vyhl. č. 359/2009 Sb. a rovněž posuzovala, zda se nejedná o postižení těžké a dospěla k závěru, jak výslovně v posudku uvedla, že tomu tak není. Komise jednoznačně uvedla, že v případě žalobce jedná se o lehké postižení funkce končetiny, kdy komise neshledala ani důvod k navýšení horní hranice pro další postižení, neboť nejsou funkčně významná, ani nebyl důvod zohlednit tvrzenou náročnost povolání, neboť pracovní náplň celoživotní výdělečné činnosti žalobce nespočívá převážně ve fyzicky náročné práci. Komise dále výslovně uvedla, že nelze použít položku 6c – těžké postižení, neboť objektivně doložený a ověřený zdravotní stav nesplňuje požadovaná kritéria. 16) V souzeném případě komise svůj postup dostatečně osvětlila a uzavřela, že žalobce nebyl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní v žádném stupni. Pokles pracovní schopnosti u žalobce činil 30 %. Posudek o invaliditě hodnotí výlučně pracovní schopnost, nikoliv omezení v osobním či rodinném životě nebo společenském uplatnění. Invalidita se dle vyjádření komise posuzuje k celoživotní výdělečné činnosti a nemůže postihovat jednotlivé zátěže v práci současně. Nejzávažnější dopad na pracovní schopnost má omezená funkce levého ramene po úrazu ze dne 23. 11. 2014, která však nedosahuje úrovně poruchy těžké, neboť kritéria položky 6c citované kapitoly a oddílu nejsou splněna. Proto komise zvolila položku 6b z důvodu hraničního stavu mezi lehkým a středně těžkým postižením a využila z toho důvodu i horní hranici rozpětí a stanovila pokles pracovní schopnosti na 20 %. K dalšímu navýšení procenta komise neshledala posudkový důvod. Další postižení jsou totiž funkčně málo významná či bezvýznamná a celoživotní profesní činnost žalobce není natolik náročná, aby vliv dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl větší, než odpovídá horní hranici. Předchozí zdravotní postižení a potíže nevedly k omezení pracovní schopnosti. Žalobce nebyl omezen ani úrazem pravé ruky, který utrpěl v dětství (vyučil se horníkem). Opakovaná kontrolní vyšetření u odborníků po zranění ze dne 23. 11. 2014 nedokládají horšící se zdravotní stav. Pro bolesti dolních končetin byl žalobce vyšetřován, bylo provedeno i EMG a CT AG tepen dolních končetin bez patologického nálezu. Intermitentní vertebrogenní potíže nemají charakter dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Žalobce netrpí natolik závažnými migrenózními stavy, aby se tyto podílely na invaliditě. Následky zlomeniny horní čelisti jsou nepříjemné, ale pro pracovní schopnost nejsou významné. 17) Soud nevyhověl návrhu žalobce na ustanovení znalce, který by mohl podle jeho tvrzení objektivně a nestranně posoudit jeho zdravotní stav z hlediska jeho možné invalidity. Lze k tomu odkázat i na příslušnou judikaturu Nejvyššího správního soudu kupříkladu sp. zn. 5Afs 147/2004, kde soud uvádí : „soud má bezesporu právo posoudit a rozhodnout, které z navržených důkazů provede a které nikoli, toto právo jej však nezbavuje povinnosti odůvodnit, co jej vedlo k takovému závěru a z jakého důvodu považuje provedení důkazů za nadbytečné“. V posuzovaném případě soud při posuzování zdravotního stavu žalobce v souladu se zákonem a s ustálenou judikaturou vyšel z obsahu správního spisu (posudku posudkových lékařů žalované) i z posudku PK MPSV. Soud při jednání provedl i dokazování dalšími listinnými důkazy, a to lékařskými zprávami, které jsou založeny ve spise a které měly k dispozici posudkové orgány. Z těchto písemností je pro věc podstatné, že posudky jsou ve svém závěru, že žalobce nebyl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní v žádném stupni, shodné. Shodovaly se ve zjištění skutkového stavu, byť se částečně lišily v zařazení diagnózy žalobce lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení a lékařem České správy sociálního zabezpečení, ve svém závěru týkajícím se procenta poklesu pracovní schopnosti se však shodovaly. Soud proto další dokazování za účelem ověřování žalobcova zdravotního stavu považoval za nadbytečné. Z toho důvodu žalobcovu návrhu na provedení důkazu ustanovením znalce nevyhověl. Jestliže se všechny posudkové orgány shodly ve svém závěru, že žalobcův zdravotní stav neodpovídá žádnému stupni invalidity, bylo další znalecké posouzení nadbytečné. 18) Nedůvodné bylo tvrzení žalobce, že lékaři jej posuzovali ve vztahu k obchodní činnosti, přitom ale on je vzdělán k manuální práci. Zároveň také nevzali v úvahu jeho vzdělání, věk a jeho uplatnění na pracovním trhu. Sám žalobce v žalobě uváděl, že je zaměstnán jako nákupčí, řidič, obchodní manažer a technický pracovník v pneuservisu. Z obsahu posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR i předchozích posudků provedených posudkovými orgány je zřejmé, že žalobce byl hodnocen pro různé profese. Je uváděno, že pracoval jako nákupčí, vykonával obchodní činnost jako OSVČ, řidič, od roku 2014 obchodní manažer, nákupčí, prodej a servis v pneuservisu. Z toho důvodu je zřejmé, že žalobce byl posudkovými orgány posuzován ve vztahu k profesím, které skutečně vykonával, jak sám uvedl. Provádění těchto profesí potvrdil i v žalobě. Pokud při jednání před krajským soudem výhradně tvrdil, že pracuje manuálně a pro jinou činnost nemá vzdělání, pak toto tvrzení ničím nedoložil, naopak popíral to, co již v žalobě a při posuzování svého zdravotního stavu i před posudkovými orgány uváděl. Soud proto nepřisvědčil žalobnímu tvrzení, že nebyl posuzován ve vztahu k činnosti, kterou převážně vykonává. Námitka proto není důvodná. 19) Soud proto uzavřel, jak bylo hodnoceno v lékařských posudcích a na základě podkladů, které byly k dispozici, že lze vyslovit závěr o tom, že se lékařské orgány zprávami z odborných lékařských vyšetření žalobce zabývaly. Svůj závěr vyslovily správně a tento závěr odpovídá na základě dostupných důkazů zákonu. Zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý, avšak neodpovídá žádnému stupni invalidity. Tento závěr vyplývá i z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Soud nijak nezpochybňuje stejně jako posudkové orgány, že u žalobce je přítomen dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, avšak tento stav neodůvodňuje přiznání invalidity. Pokud by došlo v současné době či do budoucna ke zhoršení zdravotního stavu, lze nárok na invalidní důchod uplatnit nově podanou žádostí. Je třeba zdůraznit, že soud věc posuzoval k datu vydání napadeného rozhodnutí, a to s ohledem na výše citovanou platnou právní úpravu. V. Závěr, náklady řízení. 20) Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. 21) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má právo na náhradu nákladů důvodně vynaložených účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobce ve věci úspěch neměl a úspěšné žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, neboť žádné náklady nad rámec své běžné činnosti nevynaložila.
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.