54 Ad 11/2016 - 35
Citované zákony (8)
Rubrum
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobkyně J.CH. , bytem X, právně zastoupené, Mgr. et Mgr. Michaelou Marešovou Haškovcovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Ostrovského 253 proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 8. 2016 č.j. X, takto:
Výrok
Žaloba se zamítá. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
I. Vymezení věci. (1) Žalobou doručenou dne 11. 10. 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 8. 8. 2016 č.j. X, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 9.5.2016 č.j. X, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí její žádosti o invalidní důchod pro nesplnění podmínek daných ustanovením § 38 zákona o důchodovém pojištění, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře ze dne 22. 4. 2016 poklesla její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 20 % a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. (2) Žalobkyně v žalobě zrekapitulovala svou situaci a zdůraznila, že byla poživatelkou invalidního důchodu prvního stupně 13 let. V roce 2015 došlo k oduznání invalidity, kdy následně 9. 5. 2016 došlo k odnětí invalidního důchodu. V rámci námitkového řízení sice byl pokles pracovní schopnosti zjištěn ve výši 30 %, nicméně závěr, který byl vysloven rozhodnutím správního orgánu prvního stupně, byl potvrzen. Žalobkyně považuje rozhodnutí za nesprávné. Zdravotní stav žalobkyně se nijak nezměnil, zdravotní problémy s páteří přetrvávají. Z lékařských zpráv dále vyplývá, že není schopna pracovního zatížení ani práce spojené se statickým a dynamickým zatížením páteře. Trpí lékovou polyalergií, a tudíž je obtížné tlumit bolest. Žalobkyně musela poslední profesi uklízečky opustit ze zdravotních důvodů a svou původní profesi pomocná kuchařka, šička nemůže rovněž vykonávat vzhledem ke zdravotním problémům. Lékař nezhodnotil celkovou výkonnost, pohybové schopnosti, schopnost zvládat denní aktivity a kvalitu života. Ta postupně klesá. Lékař rovněž přesvědčivě nezdůvodnil, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu. K tomu žalobkyně odkázala na judikát Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 Ads 45/2008-46. Posudková komise MPSV ČR je povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu a zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu. Žalobkyně odkázala i na rozsudek sp. zn. 4 Ads 61/2010. Proto navrhla zrušení rozhodnutí žalované a vrácení věci k dalšímu řízení. II. Stručné vyjádření žalované. (3) Žalovaná zrekapitulovala postup před posudkovými orgány a popsala platnou právní úpravu. Poukázala na to, že v žalobě žalobkyně nesprávně uvedla datum vydání prvoinstančního rozhodnutí dne 9. 5. 2016, ačkoliv prvostupňové rozhodnutí, kterým jí byl odňat invalidní důchod, bylo vydáno dne 16. 11. 2015. Žalovaná vyjádřila nesouhlas s názorem žalobkyně o nedostatečném odůvodnění rozhodnutí, neboť se v konkrétním případě přezkoumává zamítnutí nové žádosti o invalidní důchod a nikoli předchozí správní řízení o odnětí invalidního důchodu. Rozhodnutí, kterým byl žalobkyni invalidní důchod odňat, nebylo napadeno správní žalobou. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě lékařského posudku, kdy lékař posoudil zdravotní stav žalobkyně tak, že jedná se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, kdy pracovní schopnost poklesla o 30 %. Vzhledem k tomu že žalobkyně zpochybňovala správnost stanovení míry procentního poklesu, navrhla žalovaná vyhotovit posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, která znovu dostatečně a objektivně posoudí zdravotní stav žalobkyně a rozhodne o invaliditě dle platné právní úpravy. III. Obsah správních spisů včetně důkazu doplněného soudem. (4) Z připojeného posudkového spisu soud zjistil, že žalobkyně byla posuzována lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře dne 22. 4. 2016 se závěrem, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně činí 20 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII oddíl E, položka 1 b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení v Praze dne 9. 5. 2016 rozhodnutí, kterým žádost žalobkyně o invalidní důchod zamítla. Dne 20. 5. 2016 uplatnila žalobkyně námitky proti tomuto rozhodnutí a trvala na svých zdravotních potížích, které jí neumožňují soustavnou výdělečnou činnost. Proto byl zdravotní stav žalobkyně znovu posouzen dne 28. 7. 2016 lékařem Česká správa sociálního zabezpečení České Budějovice se závěrem, že pracovní schopnost poklesla pouze o 30 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII oddíl E, položka 1 c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kde se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 30 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky nemění. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení dne 8. 8. 2016 žalobou napadené rozhodnutí, kterým se námitky zamítají a prvostupňové rozhodnutí, potvrzuje. Žalobkyně toto rozhodnutí napadla správní žalobou. (5) Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku ze dne 25. 1. 2017 určeném pro krajský soud uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je chronický bolestivý syndrom krční a bederní páteře. V oblasti krční bez kořenové léze s těžce omezenou dynamikou v bederní oblasti proběhly dvě operace, je středně těžce omezená dynamika a trvá pravostranná kořenová iritace. Klinický neurologický nález je normální. EMG neprokazuje poškození nervu. Polyvalentní léková alergie znemožňující analgetické ovlivnění vede k obtížím při vykonávání některých denních aktivit. Proto dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav zařadila do kapitoly XIII oddíl E, položka 1 b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kde je uvedeno rozmezí poklesu pracovní schopnosti od 10 do 20 %. Pro tíži obtíží, které jsou vzhledem k lékové alergii obtížně ovlivnitelné, použila komise horní hranici tedy 20 %, pro výkon profese s klinickými nároky pak horní hranici navýšila na celkových 30 %. Komise uvedla, že nepoužívá položku 1 c), neboť žalobkyně nemá většinu symptomů v této položce uvedených. Má sice závažné postižení dvou úseků páteře se závažnou poruchou dynamiky, kořenové dráždění kolísající intenzity, ale nemá funkčně významný neurologický nález, poškození nervu, ani symptomatiku neruogenního močového měchýře. Pro zařazení do příslušné položky musí být hlediska splněna v míře co největší, nepostačuje prokázání jen jedné nebo dvou skutečností uvedených v právní úpravě, pokud jich položka obsahuje více. Pokud by bylo zjištěno funkční postižení menšího rozsahu, než je uvedeno v dané položce, to je zjištěny jen některé funkční projevy, je nutno použít položky s nižším procentním hodnocením míry poklesu pracovní schopnosti [konkrétně v případě žalobkyně položka 1 b)], neboť rozsah a tíže funkční poruchy jsou nižší než citované. V případě položky [vyšší požadovaná položka 1 c)] nutno stav vyhodnotit jako dlouhodobou příznivou stabilizaci a v rámci dalšího postupu příslušnou dolní hranici míry poklesu pracovní schopnosti snížit až o 10 procentních bodů. Pak by pokles pracovní schopnosti činil méně výhodně pouze 20 %. Komise uzavřela, že žalobkyně nebyla k datu vydání rozhodnutí invalidní. Výsledek posouzení je shodný s lékařem okresní správy sociálního zabezpečení i České správy sociálního zabezpečení závěru, že se nejedná o invaliditu. Komise poznamenala, že oba posudky považují shodně za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bolestivý páteřní syndrom bez poškození nervu. Vzhledem k tomu, že se jedná o stav, který svou tíží hraničí mezi položkami 1 b) a 1 c) kapitoly XIII oddíl E přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., jsou možné obě varianty. Komise však uzavřela, že výstižnější je použití položky 1 b) s horní hranicí a kvalifikační potenciál zohlednit v navýšení této hranice. Dále komise uvedla, že se stanoviskem, které bylo uvedeno v posudku z námitkového řízení, že předchozí posouzení zejména z roku 2013 bylo nadhodnocené, komise souhlasí. V té době po druhé operaci páteře byl stav ustálený, v současné době nebyly žádné symptomy poškození nervu ani symptomy další v této položce obsažené tak, aby opravňovaly použít více než dolní hranici položky 1 b). (6) Posudková komise měla při vypracování posudkového zhodnocení k dispozici zprávy z lékařských vyšetření, které jsou založeny ve spise. Vzala v úvahu zprávu z vyšetření v komisi neuroložkou MUDr. D.T. ze dne 25. 1. 2017 a lékařský nález praktické lékařky MUDr. Z.K. ze dne 20. 1. 2015. Dále zprávy z neurologické ambulance MUDr. J.M., Tábor z 16. 2. 2016, z 30. 3. 2016, 16. 5. 2016, 6. 12. 2016, 10. 1. 2017, dále zprávu z revmatologické ambulance MUDr. M.R. z 6. 4. 2016. Ze starší dokumentace měla komise k dispozici zprávu z neurochirurgie České Budějovice z 28. 2. 2000, gynekologické ambulance Nemocnice Tábor, zpráva z 13. 12. 2007, neurochirurgie Nemocnice na Homolce, pobyt od 6. 7. 2011 do 13. 7. 2011, neurochirurgie Nemocnice na Homolce z 19. 10. 2011, neurologie ambulance MUDr. J.M., Tábor z 16. 3. 2015, 11. 9. 2015, 15. 9. 2015, 23. 11. 2015, zprávu z rehabilitace MUDr. E.K. Tábor, z 15. 12. 2015, EMG dkk 24. 2. 2015, Revmatologie MUDr. D.Z., Tábor ze 17. 3. 2015. Žalobkyně při jednání před krajským soudem doložila novou zprávu MUDr. J.M. z 8. 2. 2017, z níž vyplývá, že žalobkyně není schopna pravidelného pracovního zatížení a menší statická a dynamická zátěž vede k výrazným bolestem. Vzhledem k těžké lékové polyalergii není možno zaléčit. Stav komplikuje močová inkontinence, pacientka nosí krční límec k fixaci páteře. Jedná se o zprávu, která byla vydána po datu vydání napadeného rozhodnutí. IV. Právní názor soudu. (7) V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl. (8) Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. (9) Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To zatím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí. (10) Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. (11) V dané záležitosti podala žalobkyně námitky proti rozhodnutí ze dne 9. 5. 2016 č.j. 655 409 1027, kterým jí byla zamítnuta žádost o přiznání invalidního důchodu z důvodu nesplnění podmínek stanovených v § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Námitky žalobkyně proti tomuto rozhodnutí byly dne 8.8.2016 pod č.j. 655 409 1027/43091-ŘT zamítnuty a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno, a to na základě nového zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně lékařem České správy sociálního zabezpečení. (12) Ke shodnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích z hlediska procentního hodnocení poklesu pracovní schopnosti žalobkyně v posudku ze dne 25. 1. 2017, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně je otázkou zcela odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává, pouze ověřuje, zda byl vypracován posudek, který je úplný a přesvědčivý a z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotní dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. (13) S ohledem na žalobkyní vznesené námitky v souladu se zásadou dispoziční se soud zabýval otázkou správnosti posouzení jejího zdravotního stavu posudkovými orgány, a zda došlo k řádnému komplexnímu posouzení tohoto zdravotního stavu. Soud k tomu uvádí, že s ohledem na výše popsanou platnou právní úpravu posuzoval, zda byl řádně, komplexně a dostatečně posouzen zdravotní stav žalobkyně, zda bylo vycházeno z objektivně dostupných podkladů a zda byl z těchto podkladů vyvozen závěr odpovídající platné legislativě. V tomto směru soud neshledal závady. (14) V dané věci je nutno zdůraznit, že soud přezkoumává rozhodnutí, kterým byla žalobkyni zamítnuta žádost o přiznání invalidního důchodu, nikoliv rozhodnutí, kterým došlo k odnětí invalidního důchodu. To je podstatné pro vypořádání žalobkyní vznesených žalobních námitek, neboť v žalobě je uváděno, že lékaři přesvědčivě neodůvodnili, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu a k tomu také byla citována judikatura Nejvyššího správního soudu. Tato argumentace se míjí s požadavky na odůvodnění rozhodnutí, kterým je posuzováno, zda žadatel o dávku splňuje podmínky pro její přiznání a zcela postačuje vypořádání zjištěných zdravotních obtíží ve vztahu k naplnění podmínek obsažených v prováděcím předpise k tomu, aby bylo srozumitelné, z jakých důvodů byl zdravotní stav hodnocen podle té které položky. V případě, že je předmětem řízení žádost o přiznání invalidního důchodu není opodstatněný požadavek na to, aby posudkové orgány vypořádávaly, z jakých důvodů se zdravotní stav zlepšil či stabilizoval a v čem je zlepšení nebo stabilizace spatřována. Námitku proto soud nehodnotí jako důvodnou. (15) V souzeném případě soud zjistil, že všechny posudkové orgány se shodly ve svém závěru, že zdravotní stav žalobkyně neodpovídá žádnému stupni invalidity. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR vypracovala posudek, který obstál v testu ohledně jeho úplnosti, přesvědčivosti a správného složení komise. Komise vyslovila posudkový závěr, který je srozumitelný a vychází z podkladů, které měla komise k dispozici. Vysvětlila svůj postup a uvedla důvody, pro které zařadila rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně pod kapitolu XIII, oddíl E, položka 1 písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a z jakých důvodů zvolila horní hranici rozmezí v této položce stanoveného, když přitom přihlédla k tíži obtíží žalobkyně a vysvětlila, z jakých důvodů využila i § 3 téže vyhlášky a zvýšila zvolenou horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti o maximálně možných 10 % na celkových 30 %. Žalobkyní při jednání soudu předložená nová zpráva MUDr. M. ze dne 8. 2. 2017 byla zpracována po datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí a z toho důvodu ji pro jeho přezkum nelze využít. Pokud žalobkyně upozorňovala na závěr v této zprávě uvedený, pak k tomu lze odkázat na diagnostický souhrn, se kterým posudkové orgány pracovaly, a to reziduální pravostranný lumboischiadický syndrom iritační, dekomprese TLIF pro pravostranný výhřez disku v roce 2000, cervikobrachiální a cervikokraniální syndrom s těžkou poruchou dynamiky krční páteře, strumektomie v roce 2013, operace pro smíšenou močovou inkontinenci I. – III. stupně v roce 2017 a polyvalentní léková alergie. Námitka žalobkyně, že její zdravotní stav nebyl zhodnocen úplně a dostatečně a posudek je nejasný, proto není důvodná. (16) Komise uzavřela, že žalobkyně nebyla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. V případě žalobkyně se nejednalo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %. (17) Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Posudek, který hodnotil zdravotní stav žalobkyně, soud považuje za dostačující, úplný, objektivní a přesvědčivý. Posudek byl vypracován v řádném složení komise po studiu a vyhodnocení veškeré dostupné zdravotní dokumentace, lékařských nálezů a tyto nálezy a zprávy byly v posudku citovány. Svůj závěr komise vyslovila správně a tento závěr odpovídá na základě dostupných důkazů zákonu. Zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý, avšak v současné době neodpovídá žádnému stupni invalidity. Soud nijak nezpochybňuje, že žalobkyně trpí zdravotními potížemi, se kterými jsou spojena omezení v každodenním životě. Tento závěr vyplývá i z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, nicméně dosud nedosahuje objektivně doloženými nálezy takové intenzity, která by odůvodňovala přiznání invalidního důchodu žalobkyni. Pokud by došlo v současné době či do budoucna ke zhoršení zdravotního stavu, lze nárok na invalidní důchod uplatnit znovu nově podanou žádostí. Je třeba zdůraznit, že soud věc posuzoval k datu vydání napadeného rozhodnutí, a to s ohledem na výše citovanou platnou právní úpravu. V. Závěr, náklady řízení. (18) Soud proto uzavřel, že žaloba žalobkyně důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. (19) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má právo na náhradu nákladů důvodně vynaložených účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobkyně ve věci úspěch neměla a úspěšné žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, neboť žádné náklady nad rámec své běžné činnosti nevynaložila.
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.