54 Ad 12/2024– 70

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem, ve věci žalobkyně: G. V. zastoupena obecným zmocněncem A. V. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížova 1292/25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 7. 2024, č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci, žaloba, vyjádření žalovaného k žalobě

1. Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 20. 5. 2024, č. j. X, rozhodla podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), o odnětí invalidního důchodu žalobkyni. rozhodnutí vycházelo z posudku posudkového lékaře ze dne 30. 4. 2024 v jehož rámci byl stav žalobkyně hodnocen dle kap. II., odd. A, položky 1 přílohy vyhlášky 3č. 59/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), když zjištěný pokles pracovních schopností žalobkyně činil 10 %. V případě žalobkyně se tak nejednalo o invaliditu.

2. V rámci námitkového řízení bylo provedeno další posouzení stavu žalobkyně. Žalovaná vycházela z posudku posudkového lékaře ze dne 17. 7. 2024, dle něhož byl stav žalobkyně hodnocen dle kap. II, odd. A, položky 1b vyhlášky o posuzování invalidity s poklesem pracovních schopností žalobkyně o 25 %. Na základě toho byly námitky žalobkyně zamítnuty a prvostupňové správní rozhodnutí potvrzeno.

3. Žalobou ze dne 8. 9. 2024 žalobkyně brojí primárně vůči nesprávně zjištěnému skutkovému stavu – nesprávnému hodnocení jejího zdravotního stavu a míry poklesu jejích pracovních schopností. Závěry správních orgánů a posudkových lékařů nepovažuje žalobkyně v souladu s jí prezentovanou judikaturou správních soudů, namítá neúplnost, nepřesvědčivost popisuje chyby a nesprávné hodnocení, nelogičnost jednotlivých posudků ve vztahu k průběžným změnám hodnocení jejího stavu.

4. Žalobkyně vychází z toho, že její stav se nezměnil a byl–li v rámci rozsudku zdejšího soudu ze dne 28. 5. 2018, č. j. 55 Ad 1/2018–30, její stav posudkovou komisí MPSV její stav hodnocen dle kapitoly II., odd. A, položka 1 písm. c) vyhlášky, pak při nezměněném stavu nemohou nynější závěry posudkových lékařů a správních orgánů obstát.

5. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 30. 9. 2024 navrhla podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

6. Žalobkyně se dále v navazujících podáních vymezila jak proti posudkové komisi MPSV v Českých Budějovicích, tak vůči správnosti a úplnosti jednotlivých posudků (podrobněji viz níže).

II. Posouzení věci krajským soudem

7. Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

8. Žaloba není důvodná. Průběh jednání, posudky, průběžná vyjádření žalobkyně 9. Dne 9. 6. 2025 proběhlo ve věci ústní jednání. Při jednání byl jako důkaz proveden protokol o jednání posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále také jako „posudková komise“ či „komise“) a posudek posudkové komise ze dne 4. 12. 2024, včetně doplnění ze dne 18. 3. 2025. Žalobkyně navrhla doplnění dokazování, které bylo pro nadbytečnost zamítnuto (viz níže).

10. Z protokolu o jednání posudkové komise ze dne 4. 12. 2024 plyne, že ta daného dne zasedala v řádném složení z předsedkyně komise, odborné lékařky (interní lékařství) a tajemnice. Žalobkyně byla jednání posudkové komise přítomna a při jednání komise byla vyšetřena. Z protokolu o jednání plyne běžný průběh jednání posudkové komise.

11. Dle posudku posudkové komise z téhož dne se v případě žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který posudková komise hodnotila dle kap. II, oddíl A, položky 1b vyhlášky s poklesem pracovních schopností o 25 %. Jedná se o položku onkologie, zhoubné novotvary, lehké postižení – stavy v kompletní remisi, zpravidla po 6 měsících po ukončení aktivní onkologické léčby, stabilizované nebo menší výkony z důvodů zhoubného novotvaru, resekce nebo amputace zvenčí přímo neviditelné, amputace částí, kde je možná protetická náhrada (např. mastektomie, parciální amputační ztráty končetin, resekce částí střeva, hysterektomie, enukleace bulbu oka při dobré funkci jediného oka) nebo stavy s lehkým funkčním postižením některých orgánů nebo systémů, výkon některých denních aktivit s obtížemi nebo s využitím kompenzačních mechanismů a prostředků. Rozmezí poklesu pracovních schopností je zde dáno od 15 do 25 %. Komise zvolila horní taxaci. Pro postup dle § 3 vyhlášky nebyly shledány předpoklady.

12. Posudková komise uvedla podklady, ze kterých vycházela (lékařské zprávy), shrnula předchozí posudková řízení, přednesla posudkové zhodnocení. Komise vycházela z toho, že v případě žalobkyně tvoří nejvýznamnější dopad na pokles pracovních schopností „odléčený karcinom štítné žlázy, trvalá remise od r. 2016, kde byla odstraněna štítná žláza. Protože je nutná trvalá suprese a substituce hormonů štítné žlázy je stav považována za lehké funkční postižení. Příznaky hyperparatyreózy nejsou, jen laboratorně hodnoty parathormonu trvale lehce nad normou.“ Komise vyložila, z jakého důvodu nelze postupovat dle položky 1c – středně těžké postižení, neboť „zdravotní porucha nemá rozsah do poloviny úplné poruchy funkčních schopností jako je stomie, penektomie, kolektomie, enukleace bulby s omezeným viděným druhého oka, ztráta končetiny, parciální laryngektomie, neproběhla alogenní transplantace. Není podávána biologická léčba a substituce hormonů štítné žlázy nezpůsobuje žádnou funkční poruchu.“ Posudek ze dne 30. 4. 2024 dle komise podhodnotil stav žalobkyně, neboť došlo k odnětí štítné žlázy s nutností trvalé hormonální substituce.

13. Posudková komise dále k žalobě samotné popsala, že vychází ze samotného nádorového postižení, tak i z onkologické terapie a jejich důsledků. Žalobkyně je od roku 2016 v plné remisi, nebyla nutná onkologická léčba, přičemž odnětí štítné žlázy vyžaduje trvalou supresivní substituční terapii hormony štítné žlázy, která je v poslední době optimální a stav žalobkyně je proto považován za lehké funkční postižení. Odnětí štítné žlázy u žalobkyně nezpůsobuje mechanické obtíže polykací, dýchací, nejsou poškozeny hlasivky a jizva na krku je kosmetická. Supresivní terapii nelze považovat za onkologickou léčbu, stejně jako nevede k závažnému funkčnímu postižení. Stav žalobkyně od roku 2016 i při posouzení posudkovou komisí v roce 2018 nebyl zcela ustálení, jak laboratorně, tak klinicky, substituce nebyla vyhovující, byly zaznamenány i obtíže z toho plynoucí. Nyní je však žalobkyně bez klinických příznaků a kompenzace je považována za optimální. Stav žalobkyně je tedy plně stabilizovaný.

14. Žalobkyně se závěry posudkové komise nesouhlasila. Přípisem ze dne 6. 12. 2024 se žalobkyně vymezila proti průběhu jednání posudkové komise. Namítla systémovou podjatost posudkové komise, neboť ministerstvo je přímým účastníkem soudního řízení jako žalovaná strana. Komise proto nemůže být považována za nestranný a nezávislý orgán. Dále namítla procesní pochybení při jednání komise, neboť byl zamezen přístup na jednání jejímu doprovodu, přestože žalobkyně je osobou se zdravotním postižením; při jednání na ni byl vyvíjen nátlak, její slova byla překrucována, její stížnosti byly ignorovány. Celkově měla být omezena její práva – právo na spravedlivý proces a právo na důstojné zacházení. K tomu bylo navrhováno doplnění dokazování (nestranné zhodnocení, znalecké zkoumání).

15. K žádosti soudu se přípisem ze dne 18. 12. 2024 posudková komise vyjádřila tak, že jednání probíhalo běžným způsobem a ač žalobkyni rozladil výsledek jednání, k otevřenému konfliktu nedošlo. Žalobkyně je svéprávnou, inteligentní osobou schopnou dorozumívat se a přítomnost další osoby u jednání nebyla nutná, byla–li by však požadována, bylo by požadavku vyhověno. Protokol o jednání komise byl žalobkyní podepsán.

16. Po seznámení se s posudkem posudkové komise žalobkyně ve svém podání ze dne 3. 2. 2025 namítla jeho vady. Popisuje–li posudek stav žalobkyně jako stabilizovaný a že substituční terapie je optimální, není tomu tak, substituce nevede k plnohodnotné náhradě a pacient trpí různými obtížemi. Namítá, že posudek uvádí, že ztráta štítné žlázy nezpůsobuje žádné mechanické obtíže, avšak po totální tyreoidektomii dochází k poruchám hlasivek a dlouhodobé užívání substituční terapie ovlivňuje metabolismus vápníku, což vede k dalším potížím. Posudek dle žalobkyně neodůvodňuje rozdíly oproti posudku z roku 2018, ve kterém byl pokles pracovních schopností žalobkyně stanoven na 40 %. Diagnóza žalobkyně TZ2NOMO nemůže být hodnocena jako minimálně invazivní rakovina, je zde vysoké riziko recidivy, v souvislosti s léčbou i vysoké riziko fibrilace předsíní a osteoporózy. Komise rovněž ignorovala hypertenzi žalobkyně, která se v kombinaci se super psí jeví jako rizikový faktor. Nebyl ani posouzen reálný risk recidivy, až 20 % během 10 let. Žalobkyně odkazuje na standardy léčby ATA/ETA. K tomu bylo navrhováno doplnění dokazování (doporučení k léčbě rakoviny výslech odborné lékařky, nové posouzení specialisty na onkologii).

17. Krajský soud vyzval posudkovou komisi k doplnění jejího posudku. Dle protokolu o jednání posudkové komise jednala dne 18. 3. 2025 posudková komise v totožném složení, žalobkyně nebyla k jednání přizvána. Posudková komise setrvala na svých závěrech. Komise zdůraznila, že se hodnotí výsledek léčby, nikoli možná rizika do budoucnosti. Žalobkyně je dispenzarizovaná na oddělení nukleární medicíny, kde je uveden stav bez recidivy, substituce ideální, klinicky zcela v normě; potíže nemá, někdy únava. Žalobkyně dle komise uvádí možné komplikace dle odborné literatury, sama ale žádnými komplikacemi netrpí. Při substituční léčbě nemá hypotyreózu, nemá kognitivní deficit, nemá kardiovaskulární problémy, nemá metabolické poruchy, nemá poškozený vratný nerv, nemá hypoparathyreózu, nemá osteoporózu. Odchylka v hodnotě parathormonu není dle komise významná. Komise zopakovala, že stav žalobkyně nebyl při hodnocení v roce 2018 zcela ustálen, jak laboratorně, tak klinicky. Žalobkyní odkazované doporučení ATA/ETA pro léčbu rakoviny štítné žlázy nejsou pro hodnocení komise podstatné; odborná lékařka interní medicíny je dle komise kompetentní ke zhodnocení stavu žalobkyně.

18. V podání ze dne 8. 5. 2025 se žalobkyně rozsáhlé vymezila proti dosavadním posudkům. Poukazuje na rozpory napříč jednotlivými posouzeními a shrnuje, že posudky jsou nedostatečné, rozporné, posudkové komise zasedají v nedostatečném složení, neboť zde nejsou onkologičtí specialisté. Dle žalobkyně není respektován předcházející rozsudek zdejšího soudu a závěry tehdejšího hodnocení. To že aktuální posudek tvrdí, že stav žalobkyně je plně stabilizovaný ač zlepšení, není oproti posudku z roku 2018 jakkoli doloženo. Substituční terapie má řadu negativních účinků a rizik. To dle žalobkyně odůvodňuje hodnocení dle položky 1c. Žalobkyně rovněž poukazuje na nevysvětlené lékařské rozpory v posudcích. Lékařské zprávy popisují provedený chirurgický zákrok, co bylo žalobkyni odebráno a zprávy z nukleární medicíny popisují kolísaní hodnot. To jsou ale rozporné skutečnosti, neboť byly–li žalobkyni příštítné žlázy odstraněny, měla by být hladina parathormonu nízká. Zvýšená hladina může naznačovat přítomnost ektopické tkáně příštítných žláz, nebo dokonce recidivu či jiný závažný stav. Ani jeden z posudkových lékařů se tímto nezabýval, což dle žalobkyně svědčí o povrchnosti a odborné nedostatečnosti provedených posouzení. Zvýšená hladina parathormonu je sama o sobě je rizikovým faktorem, zejména v kombinaci se supresivní terapií, která zvyšuje riziko ztráty kostní hmoty. Jedná se o rizikové faktory, kvůli nimž by měl být stav žalobkyně hodnocen dle položky 1c. Aktuální posudky jsou ve svých závěrech ohledně ustálení stavu žalobkyně oproti roku 2018 nepřezkoumatelné, nejsou zde žádné srovnávací tabulky hodnot a dalších ukazatelů. Posudky hodnotí únavu pouze jako subjektivní údaj, má však reálný dopad do pracovní schopností žalobkyně. Ze strany posudkové komise se proto nejedná o komplexní hodnocení zdravotního stavu. Dle žalobkyně dochází k zaměňování adaptace žalobkyně se zlepšením zdravotního stavu. Stejně tak popisuje–li komise delší intervaly mezi kontrolami, nemůže se jednat o skutečnost svědčící stabilizaci stavu žalobkyně, když větší časový odstup kontrol může být dán kapacitními důvody a nedostatky zdravotnického zařízení, či nezměnitelnosti zdravotního stavu. Ačkoli posudková komise konstatuje řadu možných komplikací – kognitivní deficit, kardiovaskulární problémy, metabolické poruchy, v posudku chybí cílené vyšetření, které by existenci těchto potíží prokázalo či vyvrátilo. Dle žalobkyně je rovněž chybou, že není přihlíženo ke standardům léčby rakoviny štítné žlázy, neboť právě tato doporučení stanovují standardy léčby včetně míry suprese a spojených rizik. Žalobkyně proto navrhuje doplnění dokazování ustanovením nezávislého znalce z oboru onkologie a endokrinologie, předvolání všech předsedů posudkových komisí, vyžádání odborných standardů léčby, zajištění objektivních důkazů o údajném zlepšení a stabilizace stavu.

19. V podání ze dne 19. 5. 2025 žalobkyně poukazuje na nefunkčnost posudkových komisí, nedostatek odbornosti, ignorování podkladů a navrhuje doplnit dokazování novinovým článkem o pochybeních posudkových komisí.

20. Krajský soud usnesením při jednání zamítl důkazy na doplnění dokazování tak, jak je žalobkyně formuluje ve svých jednotlivých podáních, a to pro nadbytečnost. Tento závěr činil krajský soud ruku v ruce s hodnocením toho, zda obstarané posudky posudkové komise obstojí co do jejich úplnosti a přesvědčivosti. Dle krajského soudu ano. Bylo proto zcela nadbytečné vyslýchat jednotlivé posudkové lékaře, předsedy posudkových komisí. Stejně tak bylo nadbytečné vypracovávat další posouzení stavu žalobkyně, podrobovat žalobkyně znaleckému zkoumání, a to ať už soudním znalcem v oboru posudkového lékařství, tak i soudním znalcem z oboru onkologie a endokrinologie. Za podstatné nepovažoval soud ani obstarání standardu léčby rakoviny štítné žlázy, neboť tyto standardy se týkají léčby samé, která však není předmětem tohoto řízení, když předmětem tohoto řízení je otázka poklesu pracovních schopností žalobkyně. Stav žalobkyně po prodělané léčbě je přitom posudkovou komisí hodnocen. Novinový článek o pochybeních posudkových komisí v jiných případech pak nemůže pro zjištění skutkového stavu v této konkrétní věci žádným způsobem přispět.

21. Dle § 49 odst. 9 s. ř. s. platí, že na závěr jednání musí být uděleno účastníkům slovo ke konečným návrhům. Krajský soud na závěr jednání udělil slovo obecnému zmocněnci žalobkyně, který uvedl, že „závěrečné vyjádření k věci bude dáno v písemné podobě“. To soud posoudil dle svého obsahu jako návrh na odročení jednání. Dle § 50 s. ř. s. plyne, že „z důležitých důvodů může být jednání odročeno. Soud může odročit jednání též tehdy, jestliže to účastníci shodně navrhnou“. Soud uvedl, že zde není objektivní důvod pro odročení jednání, přičemž soud je připraven ve věci rozhodnout. Proto byl obecný zmocněnec znovu vyzván k závěrečnému vyjádření. Na to obecný zmocněnec uvedl, že si závěrečné vyjádření nepřipravil a potřebuje na to čas. Žalovaná se k návrhu na odročení jednání vyjádřila tak, že k odročení jednání neshledává žádný důvod a s návrhem nesouhlasí. Soud proto vyhlásil usnesení, kterým návrh žalobkyně na odročení jednání za účelem písemného závěrečného návrhu zamítl. To z toho důvodu, že při jednání nebylo přistoupeno k doplnění dokazování tak, aby ze strany žalobkyně bylo nutno formulovat nové závěry, přičemž veškeré listiny, které slouží jako podklad rozhodnutí (posudky posudkové komise), byly žalobkyni doručeny nejpozději již dne 7. 5. 2025 (srov. i námitky žalobkyně proti prvotnímu posudku posudkové komise), tj. více jak před jedním měsícem. Žalobkyni byl dán dostatečný časový prostor pro přípravu závěrečného vyjádření a jeho přednes, když současně závěrečné vyjádření není povinností účastníků, ale jejich právem. Obecný zmocněnec tento postup hodnotil jako zásah do práv žalobkyně. Vzhledem k tomu, že soud ani po tomto vyjádření neshledal důvod k přehodnocení svého postupu, jinými slovy, neshledal zde zákonem předpokládaný důležitý důvod pro odročení, přistoupil po závěrečném vyjádření žalované k vyhlášení rozsudku. Hodnocení věci 22. Dle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, platí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

23. Rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby a její pracovní způsobilosti, jakož i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise pak soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobkyní udávanými zdravotními potížemi, obsahuje–li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro krajský soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže.

24. Krajský soud není příslušný k řešený případného konfliktu posuzované osoby s posudkovou komisí. Z vyjádření posudkové komise, samotného protokolu o jednání posudkové komise, žádný konflikt s žalobkyní neplyne. Nebyla–li žalobkyně spokojena s průběhem jednání posudkové komise, měla a mohla se do protokolu vyjádřit. Z výstupů posudkové komise ani v kontextu námitek žalobkyně neplyne, že posudková komise by vůči žalobkyni vystupovala neprofesionálně či zaujatě. 25. „Otázkou podjatosti a absencí nezávislosti posudkové komise se však NSS již dříve zabýval. Z rozsudku ze dne 29. 8. 2018, čj. 10 Ads 121/2017–44 se podává, že „posudkové řízení je specifickou formou správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost, předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství. I tyto posudky nicméně hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení § 77 odst. 2 s. ř. s. a v případě potřeby může zejména uložit též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství. Z výše uvedeného je zřejmé, že činnost posudkových komisí a posudkových lékařů upravuje zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Výhrady stěžovatele, který považuje posudkové lékaře za podjaté proto, že působí u správního orgánu, který o dávce rozhoduje, jsou tedy namířeny přímo proti znění zákona, který tuto situaci předpokládá. Soulad citované právní úpravy s ústavním pořádkem potvrdil opakovaně Ústavní soud.“ Lze tak uzavřít, že rovněž kasační námitka systémové podjatosti posudkových lékařů je nepřijatelná, neboť tato otázka již byla dostatečně a opakovaně vyřešena judikaturou zdejšího soudu a krajský soud rozhodl v souladu s ní (srov. též rozsudky NSS ze dne 30. 11. 2020, čj. 5 Ads 253/2017–28 nebo ze dne 8. 11. 2018, čj. 10 Ads 248/2017–61).“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 2. 2025, č. j. 10 Ads 2/2025–32). Krajský soud obstarané posudky hodnotil dle zásad § 77 odst. 2 s. ř. s., z níže uvedených důvodů dospěl k závěru o jejich úplnosti a přesvědčivosti, když tyto posudky zároveň korespondují s podkladovými lékařskými zprávami (zejm. zprávy MUDr. S.).

26. Dle posudku shrnula komise dostupnou zdravotní dokumentaci, včetně předložených lékařských zpráv, zdravotní a pracovní anamnézu a uvedla diagnostický souhrn. Komise dospěla k závěru, že v případě žalobkyně se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, rozhodující příčinu hodnotila shodně s předcházejícími posudky. V případě žalobkyně se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav dle kapitoly II. odd. A, položky 1b přílohy vyhlášky. Žalobkyně se prvního jednání posudkové komise osobně zúčastnila a byla při jednání vyšetřena; v rámci doplňujícího posudku bylo již pouze reagováno na námitky žalobkyně, resp. vůči těmto námitkám bylo zopakováno již jednou řečené, když odpovědi na její námitky se v již řečeném nacházely.

27. Krajský soud z těchto posudků vychází. Posudková komise přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti odborných lékařů. Žalobkyně byla jednání posudkové komise osobně přítomna. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž přihlédla jak k subjektivním potížím žalobkyně, tak k odborným lékařským nálezům, které jsou součástí spisové dokumentace žalobkyně. Na základě těchto podkladů označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a toto zdravotní postižení klasifikovala dle vyhlášky o posuzování invalidity. Podrobně rovněž uvedla, proč zvolila právě toto hodnocení i ve vztahu k dalším položkám, stejně tak odůvodnila, proč další žalobkyní popisované potíže nemohou být převažující. Pokles pracovní schopnosti žalobkyně posudková komise stanovila shodně s posudkovým lékařem v námitkovém řízení.

28. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky o posuzování invalidity a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními obtížemi žalobkyně, přičemž žalobkyně byla jednání posudkové komise osobně účastna, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, činí–li závěr, dle něhož šlo v případě žalobkyně o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 25 %. Podstatná je též skutečnost, že posudek je v podstatných rysech konzistentní s posudkem o invaliditě pořízeným v rámci námitkového řízení; první posouzení pak komise ve prospěch žalobkyně hodnotí kriticky a konstatuje podhodnocení.

29. Dle shora citovaného § 39 zákona o důchodovém pojištění se proto v případě žalobkyně nejedná o invaliditu; správní orgány proto nepochybily, pokud na základě závěrů posudkových lékařů dospěly k závěru, že žalobkyně není invalidní.

30. Posudková komise ve svém posudku reagovala na věcné námitky žalobkyně, které jsou odborného, medicínského rázu. Nesouhlas žalobkyně neznamená, že posudky posudkové komise by byly neúplné či nepřesvědčivé. Úkolem posudkové komise není primárně aktivně zjišťovat zdravotní stav žalobkyně, ale zjištěný stav žalobkyně dle lékařské dokumentace hodnotit z pohledu posudkového lékařství a vyhlášky. Posudková komise opírá své závěry o konkrétní lékařské zprávy odborných lékařů, ke kterým žalobkyně dochází. Žalobkyně předkládá komplexní odlišný pohled na hodnocení svého zdravotního stavu, tento pohled nemá ale oporu v konkrétních lékařských zprávách. Jak popisuje i posudková komise, žalobkyně předkládá výčet obtíží a možných komplikacích, kterými však ona sama ani netrpí. Namítá–li, že nebylo cíleně zjištěno, že by takovýmito komplikacemi netrpěla, pak by měla na prvním místě tvrdit, že zde takovéto komplikace jsou a s takovými komplikacemi se případně léčit. Dovolává–li se žalobkyně možných budoucích komplikací, pak k budoucímu vývoji jejího zdravotního stavu nelze v tuto chvíli přihlížet. Nelze mít za to že tyto komplikace jistě nastanou, přičemž nastanou–li, bude to důvod pro další opětovné hodnocení stavu žalobkyně.

31. Posudková komise dle hodnocení soudu dostatečným způsobem vysvětlila i odlišný závěr od posudku z roku 2018. Ten je založen na vývoji stavu žalobkyně popsaného zejména v lékařských zprávách MUDr. S., zprávy ambulance Nukleární medicíny, Nemocnice České Budějovice. V tomto kontextu žalobkyně předně brojí proti konstatování o stabilizaci stavu, o ideální substituční terapii. MUDr. S. ve zprávě ze dne 10. 1. 2018 popisuje substitučně supresivní terapii hypothyreosy, která toho času není optimální, dávkování léků proto snižuje. Aktuálně posudková komise vychází ze zpráv ze dne 9. 11. 2023, 16. 1. 2023 a dalších (až k roku 2017 – ve zprávě z 10. 2. 2017 např. navyšování substituční terapie, to srov. naopak ke snižování v roce 2018), přičemž z nejnovější zprávy se podává že substitučně supresní léčba je optimální, parathormon kolísající – nadále lehce nad normou, remise trvá. Žalobkyně závěr že supresivní léčba je optimální rozporuje, nesouhlasí s ním, avšak tato konstatování komise nejsou výsledek jejího vlastního posouzení např. laboratorních hodnot žalobkyně, jedná se o hodnocení odborného lékaře, ze kterého je vycházeno. Namítá–li žalobkyně, že v jejím případě by měla být hladina parathormonu nízká, opak že může značit obtíže, jedná se o otázku podoby její léčby, ke které je příslušný její ošetřující lékař MUDr. S. Ze zpráv tohoto odborného lékaře posudková komise přebírá i to, žalobkyně je klinicky eutoryózní, což komise překládá tak, že funkce jsou v normě, žalobkyně netrpí ani hypo ani hyperteryźou, na jejíž rizika žalobkyně rovněž odkazuje (byť jí aktuálně netrpí). To vše tento odborný lékař uvádí i přes kolísající hodnotu parathormonu. Podpůrně posudková komise skutečně uvádí, že dispenzární kontroly jsou ve větším časovém odstupu a celkově je stav žalobkyně plně stabilizovaný. Rozporuje–li žalobkyně argument časového odstupu jednotlivých kontrol, není prokázáno, že tento odstup by byl dán nevyhovujícími možnostmi lékařské péče a jednalo by se proto o argument zcela mylný. Lze shrnout, že posudková komise vychází z jednotlivých zpráv MUDr. S., ze kterých se podává vývoj stavu žalobkyně v čase až do stavu popisovaného ve zprávě ze dne 9. 11. 2023. Rozporuje–li žalobkyně zjištění komise z této zprávy, pak její protichůdná tvrzení nemají oporu v její lékařské dokumentaci, a to ani v kontextu žalobkyní odkazovaných standardů ATA/ETA, neboť jak soud uvedl výše, tyto jsou rozhodné pro samotnou volbu léčebných postupů, nikoli pro hodnocení stavu žalobkyně v kontextu vyhlášky o posuzování invalidity. Obdobně tak nejsou u žalobkyni zjištěny ani mechanické potíže, které by měly původ v operativním řešení jejího stavu.

32. Celkově, ačkoli žalobkyně odborně argumentuje proti hodnocení jejího stavu dle položky 1b, domáhá se hodnocení vyššího, její argumentace není provázána s konkrétními výstupy ošetřujících lékařů – zejména MUDr. S. Jinými slovy, posudková komise vychází z podkladů od lékařů, v jejichž péči se žalobkyně nachází, tyto podklady hodnotí a činí z nich konkrétní závěry. Ty žalobkyně rozporuje, ale tato její polemika nenachází v individualizovaných lékařských zprávách jejích lékařů oporu.

33. Hodnotí–li sám lékař žalobkyně z oboru nukleární medicíny stav žalobkyně jako stabilizovaný, trvale v remisi, pak krajský soud neshledává důvodnou ani námitku žalobkyně, kterou je brojeno proti složení posudkové komise – odborné lékařce interního lékařství. Žalobkyně aktuálně neprochází akutní onkologickou léčbou, důsledky její onkologické léčby jsou kompenzovány stanovenou medikací, kterou její lékař hodnotí jako optimální. V kontextu námitek žalobkyně neshledává krajský soud oporu pro to, aby dospěl k závěru, že členem posudkové komise měl být odborný onkolog tak, jako v roce 2018, když stav žalobkyně v návaznosti na onkologickou léčbu (operativní řešení) nebyl ještě ustálen tak, jak plyne z tehdejších lékařských zpráv.

34. Aniž by proto krajský soud přistoupil k vyvracení jednotlivých námitek žalobkyně, které jsou převážně medicínského charakteru bod po bodu, má za to, že obstarané posudky, v nichž neshledává i přes svoji omezenou odbornost rozpor vůči podkladovým zprávám, jako celek obstojí. Sám krajský soud není oprávněn hodnotit odborné medicínské otázky, dochází však k závěru, že obecná medicínská polemika žalobkyně, která se neopírá o konkrétní závěry jejích ošetřujících lékařů, nemůže obstát oproti závěrům posudkové komise, které z obstaraných lékařských zpráv vychází. Objeví–li se u žalobkyně jí namítané přidružené obtíže, bude to důvodem pro opětovné posouzení jejího stavu.

35. Obstarané posudky posudkové komise v tomto řízení vyhovují nárokům na ně kladené, je zřejmé, na základě jakých podkladů posudková komise učinila své závěry, o jaké závěry se jedná a proč takové závěry činí. Posudky jsou úplné a přesvědčivé. Napadené rozhodnutí proto i přes případné vady posudků posudkových lékařů ve správním řízení obstojí.

III. Závěr a náklady řízení

36. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. Žalobkyně ani žalovaná nemají právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná; v případě žalované § 60 odst. 2 s. ř. s. náhradu jejích nákladů řízení vylučuje.

Poučení

I. Vymezení věci, žaloba, vyjádření žalovaného k žalobě II. Posouzení věci krajským soudem Průběh jednání, posudky, průběžná vyjádření žalobkyně Hodnocení věci III. Závěr a náklady řízení