54 Ad 13/2017 - 94

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobce: D. K. bytem právně zastoupeného Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem se sídlem Příběnická 1908/12, 390 01 Tábor proti žalované: České správě sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 6. 2017, č. j. X takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou doručenou dne 25. 7. 2017 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 2. 6. 2017, č.j. X, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, č.j. X ze dne 9. 3. 2016, kterým byla žalobci zvýšena od 2. 2. 2016 výše invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, neboť podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 1. 12. 2016 byl žalobce invalidní ve 3. Stupni od 2. 2. 2016, neboť pracovní schopnost poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 70%. Toto rozhodnutí správního orgánu prvého stupně bylo současně se zamítnutím námitek potvrzeno.

2. Žalobce s rozhodnutím nesouhlasil a podal žalobu ke správnímu soudu. Uvedl, že souhlasí s přiznáním invalidity třetího stupně, sporné učinil datum přiznání invalidity třetího stupně od 2. 2. 2016. Podle jeho názoru trpí onemocněním mnohem déle. Od roku 2003 mu toto onemocnění znemožňovalo vykonávat jakékoli zaměstnání. Současně požádal o ustanovení právního zástupce, k čemuž uvedl výši svých příjmů. Zároveň vyčíslil i své měsíční výdaje. Požádal o ustanovení právním zástupcem Mgr. Vítězslava Dohnala, který je ochoten se případu ujmout.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalované

3. Žalovaná se k věci vyjádřila 1. 11. 2017. Připomněla, že žalobci byla přiznána invalidita třetího stupně od 2. 2. 2016. K tomu odkázala na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Podle názoru žalované byl plně posouzen a zjištěn zdravotní stav žalobce. Proto navrhla soudu, aby žalobu jako nedůvodnou zamítl.

III. Obsah správních spisů včetně důkazů doplněných soudem

4. Z připojeného posudkového spisu soud zjistil, že žalobce byl posuzován lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře, který posoudil jeho zdravotní stav dne 8. 2. 2016 se závěrem, že je invalidní podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů a den stupně invalidity stanovil na 2. 2. 2016. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení 9. 3. 2016 rozhodnutí, kterým od 2. 2. 2016 zvýšila žalobci invalidní důchod prvního stupně na invaliditu třetího stupně, a jako den změny stupně invalidity stanovila datum 2. 2. 2016. Žalobce s tímto rozhodnutím nesouhlasil a podal dne 7. 4. 2016 námitky. Námitky byly uplatněny vůči výši invalidního důchodu a dni změny stupně invalidity. Česká správa sociálního zabezpečení, oddělení námitkové a odvolací agendy, pracoviště České Budějovice, znovu posoudilo zdravotní stav žalobce dne 8. 7. 2016 se závěrem, že k datu vydání napadeného rozhodnutí se jednalo o invaliditu prvého stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) citovaného zákona, kdy míru poklesu pracovní schopnosti lékař hodnotil podle kapitoly V., položka 7b, přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 45%. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení v Praze dne 11. 8. 2016 rozhodnutí, kterým žádost o zvýšení invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu žalobce ze dne 14. 12. 2015 pro nesplnění podmínek stanovených v § 39 odst. 2 písm. b) a c) zamítla. Zároveň od 22. 9. 2016 snížila výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu ke správnímu soudu. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 20. 2. 2017 rozhodl rozsudkem pod č.j. 54 Ad 12/2016-40 tak, že rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 11. 8. 2016, č.j. 700 113 0202/315-TV zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Krajský soud vyslovil pro žalovanou závazný právní názor, kterým byla žalovaná v dalším řízení vázána, a to, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění a jednalo se o invaliditu třetího stupně, podle § 39 odst. 2 písm. c) téhož zákona. Zároveň bylo postaveno na jisto datum vzniku invalidity na den 2. 2. 2016, kdy se konalo kontrolní vyšetření psychiatra v souvislosti s průkazem přetrvávající obsedantně kompulzivní poruchy, která byla zjišťována poprvé dne 11. 12. 2015 a psychologem dne 4. 2. 2016. Komise vysvětlila v této souvislosti, že tíže postižení žalobce se vyvíjela ve sféře duševní postupně, což dokládají anamnestické údaje, kdy v minulosti byl správně stanoven první stupeň invalidity, který tehdy odpovídal zjištěné psychopatologii, neboť byla kromě jiného i bez výrazných obsedantních projevů.

5. Česká správa sociálního zabezpečení vydala dne 2. 6. 2017 žalobou napadené rozhodnutí, kterým námitky žalobce zamítla a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 9. 3. 2017 potvrdila. Při vydání tohoto rozhodnutí vycházela Česká správa sociálního zabezpečení ze závazného právního názoru, který byl vysloven v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 54 Ad 12/2016-40 ze dne 20. 2. 2017, který tímto rozhodnutím realizovala. Žalobce s rozhodnutím nesouhlasil a podal správní žalobu. Soud doplnil důkazní řízení o vypracování posudku Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ze dne 16. 1. 2018, kdy komise dospěla ke shodnému závěru, který již vyslovila ve svém posudku ze dne 31. 1. 2017, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění a datum vzniku této invalidity stanovila na 2. 2. 2016. Komise měla k dispozici zprávu z psychiatrického vyšetření žalobce MUDr. L. M., ze dne 21. 11. 2006, kde žalobce uváděl, že má starosti se sháněním práce a v této zprávě bylo uvedeno, že vyjma osobnostních rysů, je bez psychopatologie. K obdobnému závěru dospěl lékař ve zprávě ze dne 7. 2. 2007. Komise měla dále zprávu od MUDr. J. K. ze dne 11. 6. 2008 a 16. 6. 2008 a 17. 6. 2008. Současně byla k dispozici zpráva z hospitalizace na psychiatrickém oddělení MUDr. L. H. od 17. 9. - 30. 9. 2008 v jejímž závěru je uvedeno, že bludná produkce a halucinatorní vjemy nebyly přítomny. Žalobce byl bez projevů akutního psychotického onemocnění somaticky stabilizován. Komise měla k dispozici zprávu z psychologického vyšetření Mgr. A. Š. z 3. 10. 2008, z psychiatrického vyšetření MUDr. D. D., Nemocnice Tábor z 24. 11. 2008, kde bylo konstatováno, že stav po léčbě byl částečně zlepšený, včetně i spánku a obsedantních projevů jakož i redukce agresivních impulzů. Lékařka konstatovala nevhodnost práce na směny. Další zprávy byly z psychologického vyšetření PhDr. J. K. z 13. 2. 2009 a z 21. 2. 2009. Psychiatrické vyšetření provedl MUDr. L. M. dne 13. 12. 2011, kde uvedl, že je lucidní, vigilní, koherentní, správně orientován, nehalucinuje, není bludný, není aktuálně úzkostný, nálada podrážděná nespokojená, není ani hluboce depresivní. Další zprávy z 15. 7. 2015, 19. 8. 2015, 11. 12. 2015 a 8. 1. 2016 uvádí potíže se spánkem, závěr vyznívá, že je žalobce plně orientován nesuicidální, nepsychotický, pasivně agresivní v zátěži nebo konfliktu. Psychiatrické vyšetření ze dne 2. 2. 2016 provedené MUDr. L. M., uvádí smíšenou poruchu osobnosti, těžkou obsedantně kompulsivní poruchu a aktuelně není do zaměstnání umístitelný. V posudku jsou zmiňovány zprávy z 22. 4. 2016, 17. 6. 2016, 15. 7. 2016, 7. 10. 2016, 4. 11. 2016, 7. 12. 2016, 30. 1. 2017, 27. 9. 2017 a 23. 11. 2017 a zprávy z psychologického vyšetření PhDr. J. K. ze dne 7. 12. 2015, 4. 2. 2016, 16. 8. 2016 a 15. 11. 2016.

6. Komise na základě těchto zpráv z odborných lékařských vyšetření uzavřela, že datum změny invalidity bylo stanoveno stejně, jako stanovil lékař Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 2. 2. 2016, a to v souvislosti s průkazem přetrvávající obsedantně kompulsivní poruchy při kontrolním vyšetření psychiatra dne 2. 2. 2016. Dále bylo v této zprávě uvedeno, že žalobce nově sleduje obsese a kompulze a rituály a hromadění, tím je nadále limitován sociálním a pracovním fungování, což bylo poprvé zmíněno psychiatrem při vyšetření dne 11. 12. 2015 a psychologem dne 4. 2. 2016. Tíže postižení se ve sféře duševní u žalobce postupně vyvíjela, na což lze usuzovat i z anamnestických údajů, kde byl v minulosti plně schopen absolvovat vojenskou základní službu, schopen pracovat na montážích, u Telecomu. V minulosti stanovený první stupeň invalidity plně odpovídal v minulosti zjištěné psychopatologii, která byla kromě jiného i bez výrazných obsedantních projevů. Komise uzavřela, že žalobce byl při invaliditě třetího stupně výdělečné činnosti schopen za zcela mimořádných podmínek. Při předchozím posudkovém posouzení dne 7. 1. 2009 byla žalobci stanovena diagnóza smíšená porucha osobnosti, jiná afektivní porucha chronifikovaná a posouzen dle kapitoly V, položky 5, písm. b) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. v platném znění 30% poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Tehdy nebyla žalobci přiznána invalidita. S tímto závěrem koreluje dle komise i předcházející vyšetření MUDr. D. ze dne 24. 11. 2008 jakož i předcházející odborné lékařské nálezy. Při posouzení lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře dne 19. 1. 2012 byla stanovena diagnóza smíšená porucha osobnosti, těžká obsedantně vyhýbavá a kompulsivní depresivní porucha recidivující střední až těžká, kdy byl zjištěn pokles pracovní schopnosti 35 % a uznána invalidita prvního stupně, datum vzniku byl stanoven na 13. 12. 2011 s datem sepsání odborného nálezu ze dne 13. 12. 2011 primářem MUDr. L. M.. Taktéž toto hodnocení dle komise plně koreluje se zdravotním stavem zdokumentovaným v odborném nálezu. Komise na základě této rekapitulace zahrnula, že psychický stav žalobce se od roku 2008 zhoršoval a chronifikoval, a to i při adekvátní léčbě invalidizace byla doporučena odborným lékařem a následně na toto bylo reagováno lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení. V žádném případě zdravotní stav žalobce v této době neodpovídal vyššímu stupni invalidity, ani nebyl důkaz přetrvávající obsedantně kompulsivní poruchy. Další posouzení lékařem OSSZ v Táboře dne 5. 5. 2015 stanovilo smíšenou poruchu osobnosti těžkou v anamnéze depresivní porucha recidivující středně až těžká a pokles pracovní schopnosti činil 35 %. Tento nález stále odpovídal prvnímu stupni invalidity. Dle komise rovněž toto hodnocení plně koreluje s daným zdravotním stavem zdokumentovaným v odborných nálezech. Komise zdůraznila, že další datum změny invalidity bylo stanoveno 21. 2. 2016, což odpovídá zjištěným skutečnostem.

7. Na základě závěru Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, který byl vysloven dne 16. 1. 2018, soud nařídil ve věci jednání na den 19. 2. 2018. Žalobce byl zastoupen advokátem, který dne 19. 2. 2018 doručil soudu vyjádření k posudku, kdy vyslovil nesouhlas se závěry posudkové komise ze dne 16. 1. 2018. Uvedl, že posudek výběrově cituje pouze ty části zdravotnické dokumentace, které svědčí ve prospěch správnosti rozhodnutí správních orgánů, naopak zamlčuje zprávy nebo jejich části, které jsou s nimi v rozporu. K tomu bylo poukázáno na propouštěcí zprávu z 30. 9. 2008, zprávu z 23. 7. 2007, 14. 8. 2007, 11. 3. 2008, 30. 9. 2008, 24. 11 2008, 30. 10. 2008, 26. 2. 2009 nebo 31. 3. 2009 nebo ze dnů 8. 8. 2008, 24. 11. 2008, 30. 9. 2008, 5. 8. 2009, 19. 8. 2009, 13. 12. 2011 a 31. 31. 2018, aniž bylo blíže specifikováno, co tyto zprávy řeší, ani které oddělení či lékař tyto zprávy vydali. Dále bylo poukázáno na zprávu MUDr. M. z 13. 12. 2011, kde byly uváděny diagnózy (F 61 a F 33), které podle žalobce posudek pomíjí. Od roku 2008 se ve zdravotnické dokumentaci objevuje informace, že žalobce trpí obscesemi a kompulzemi. Proto žalobce poukázal na to, že nelze na základě zpráv z 8. 8. 2008, 24. 11. 2008, 30. 9. 2008, 5. 8. 2009, 19. 8. 2009, 13. 12. 2011 a 3. 3. 2015 učinit závěr, který je vysloven ve zprávě z vyšetření ze dne z 2. 2. 2016, že nově sděluje obscese a kompulze, rituály a hromadění, která byla poprvé zmiňována psychiatrem dne 11. 11. 2015 a psychologem dne 4. 2. 2016. Žalobce uváděl obscese a kompulze minimálně od roku 2008. Rovněž zpráva ze 7. 2. 2007 udávala spánkovou inverzi a zpráva z 11. 2. 2008 uváděla objektivní zjištění přítomnosti spánkové inverze při prohozeném denním režimu. Podle žalobce závěry posudku neodpovídaly obsahu zdravotnické dokumentace. Zdravotnická dokumentace nebyla podle žalobce úplná. Podle žalobce chyběla zpráva z psychologického vyšetření 3. 10. 2008 MUDr. A. Š. a dále byl navržen výslech psychologa PhDr. J. K., u něhož se žalobce od roku 2009 léčil. Žalobce uvedl, že neměl možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutím, neměl přístup do zdravotnické dokumentace, kterou vede ošetřující lékař, psycholog PhDr. J. K.. Navrhl, aby byl proveden nový posudek, který by zohlednil výhrady žalobce a umožnil mu, aby se před vydáním posudku mohl před posudkovou komisí vyjádřit při respektování toho, že je v řízení zastoupen advokátem. Soud proto jednání v této věci odročil za účelem doplnění posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR.

8. Posudková komise MPSV ČR v Českých Budějovicích na základě zadání soudu uskutečnila jednání posudkové komise dne 5. 2. 2019 a při jednání této komise byl již přítomen žalobce i jeho právní zástupce. Žalobce i jeho zástupce byli seznámeni se složením komise a s podklady, které měla komise k dispozici. Se žalobcem byl při jednání komise proveden pohovor, ve kterém žalobce popsal některé své zážitky z dětství, poté popsal svou profesní dráhu a sdělil, že zdravotní problémy se spaním se u něho projevily poté, kdy ho firma v roce 2003 propustila. Poté byl veden na úřadu práce, udělal si rekvalifikační kurz z účetnictví, finanční účetnictví, personální pracovní projekty do Evropské unie, úřední asistent, avšak nikde nebyl přijat, neboť neměl praxi. V roce 2008 byl hospitalizován a přetrvávaly jeho problémy se spaním. Dále popisoval komisi svůj denní režim včetně přiblížení jeho pocitů v různých situacích. Uvedl, že má problémy s pamětí, kdy také zkoušel pracovat v lese jako dělník, což špatně snášel. Sdělil, že ke své profesi práce na ústředně se již vrátit nemůže. Současně uvedl, že by pracovat chtěl, ale ví, že by pracovní činnost nezvládl. Při jednání komise byl žalobce vyšetřen odborným lékařem psychiatrem MUDr. D. D.. Komise se usnesla na posudkovém závěru, který byl žalobci i jeho zástupci sdělen a byl poučen i o možnostech dalšího postupu. Komise setrvala na svém původním závěru, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 2, písm. c) zákona o důchodovém pojištění, neboť pokles pracovní činnosti činil nejméně 70 %. Datum vzniku invalidity komise ponechala konzistentně na datu 2. 2. 2016. V doplňku posudku komise uvedla zprávy, které žalobce postrádal v předchozím posudkovém zhodnocení, a to zprávu psychologického vyšetření MUDr. A. Š. ze dne 3. 10. 2008, kdy vlastní závěr byl zpracován MUDr. A. Š. až 7. 10. 2019, zprávu z hospitalizace na psychiatrickém oddělení Nemocnice Tábor MUDr. L. H. od 17. 9. do 30. 9. 2008, z psychiatrického vyšetření MUDr. D. D., Nemocnice Tábor ze dne 23. 7. 2007, 14. 8. 2007, 11. 2. 2008, 8. 8. 2008, 30. 10. 2008, z 24. 11. 2008. Dále zpráva z psychiatrického vyšetření Nemocnice Tábor MUDr. D. H. z 26. 2. 2009, 31. 3. 2009, 5. 8. 2009, z 19. 8.2009, z psychiatrického vyšetření MUDr. L. M. Nemocnice Tábor z 5. 2. 2011, který sice nebyl požadován, ale nález z 13. 2. 2011, který požadován byl, nalezen ani dodán nebyl. Vyplněný tiskopis ze dne 13. 12. 2011 ze dne 3. 3. 2015 a 2. 2. 2016. Posudek zachycuje objektivní nález MUDr. D. D., psychiatričky Nemocnice České Budějovice ze dne 5. 2. 2019.

9. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích na základě požadavku soudu ve svém doplňku posudku ze dne 5. 2. 2019 uvedla, že žalobce je středoškolsky vzdělaný a do svých 33 let byl psychosociálně plně začleněný, nesděloval, že by měl nějaké významné pracovní těžkosti či pracovní obtíže. Propuštěn byl v roce 2003 z důvodu snižování stavu. Poté mu začaly psychické potíže, poruchy spánku, které začal řešit ambulantně s psychiatrem. Narůstala úzkostnost, avšak bez nějakého dopadu na psychosociální fungování. V té době byl žalobce v rámci poruchy přizpůsobení a dekompenzace osobnosti schopen úspěšně absolvovat nejméně 5 rekvalifikačních kurzů, které zakončil vždy certifikátem, a to od úřadu práce v oblasti účetnictví a finančnictví, personalistiky, byl motivovaný k práci, pro kterou se vzdělával, ale v těchto oblastech se na trhu neuplatnil. Musel proto přijmout méně kvalifikovanou práci pomocného dělníka v lesnictví, zahradnictví, stavebnictví a v botanické zahradě, což bylo vázáno na vyšší sociální dávku. Jediná hospitalizace u žalobce proběhla na psychiatrickém oddělení v roce 2008. Ta je taktéž zadokumentována. Při pohovoru žalobce se členy komise nebyl ochotný hovořit, byly zřetelné vyhýbavé tendence a z anamnézy bylo zjištěné, že fungoval samostatně ve své domácnosti, dojížděl do Prahy za matkou, o kterou se nějaký čas musel starat a dále docházel do knihovny, kam chodil užívat internet a kupoval i vyřazenou odbornou literaturu s úmyslem ji přečíst. Žalobce byl komisí dotazován na obscesivní chování, na které reagoval vyhýbavě. Dále vyplynulo, že žalobce vyvolává představy, které mají charakter negativistických a katastrofických scénářů a zvyšují úzkost. Současně z pohovoru vyplynulo, že žalobce nemá příliš velký zájem o úpravu medikace. Medikaci užíval beze změn dávek, jednu tabletu – Apo Parox 20 mg, která by nebyla schopna řešit obsesivně kompulsivní problematiku, která i bez cílené medikace u žalobce není toho času dominantního charakteru. V průběhu vyšetření probleskovala povšechná paranoidita. Obsesivně kompulsivní příznaky jsou součástí osobnostní problematiky žalobce a akcelerují zejména v době zvýšené stresové zátěže, například při opuštění domova. Obsese jsou zdokumentovány v některých zprávách již v minulosti, viz výčet zpráv od roku 2008, avšak jejich o něco významnější dopad je zadokumentován až v posledních dvou létech. U žalobce obsedantně nutkavá porucha nebyla nikdy dominující diagnózou, a proto nebyl, ani dosud není pro toto adekvátně medikován. Ze zprávy MUDr. Š. ze dne 3. 10. 2008 nevyplývaly klinické ani testové metody pro vlastní posudkové hodnocení, daný závěr psychologického vyšetření neobsahoval významnou funkční alternaci psychických a mentálních funkcí s podstatným dopadem na invalidizaci posuzovaného. Žádná významná obscese či kompulze psychologickým vyšetřením prokázána nebyla. Z dokumentace PhDr. J. K. vyplynulo, že žalobce je veden jako smíšená porucha osobnosti, v jednotlivých sezeních u psychologa komise neshledala jako dominující obsesivně kompulsivní problematiku. Z dokumentace PhDr. J. K. je zřejmá poruchová afektivita a byly přítomny dominující představy v myšlení, které mají někdy a bizarní charakter. V rámci psychologické péče je zřejmá paranoidita a obsahová zvrácenost některých žalobcových představ. Stav dle vedené dokumentace od roku 2009 postupně progredoval. Komise uzavřela, že velmi podrobně komplexně vyšetřovala žalobce i nadstandardně, co do času trvajícího jednání, v nepřetržité délce 2 hodiny 30 minut. Tomuto vyšetření formou pohovoru se žalobcem předcházelo i mnohahodinové prostudování obšírné dokumentace všemi členy komise. Poté byl vysloven závěr, který je nadále obdobný s nálezem, který byl k dispozici při původním jednání, a to včetně stanovení data vzniku invalidity třetího stupně při využití kvalifikovaného odhadu a zohlednění další progrese a chronifikace postižení ve sféře duševní. Komise vyhodnotila veškeré skutečnosti, které vedly k požadavku na doplnění posudku a neshledala absolutně žádné důvody pro změnu již přijatého posudkového závěru.

10. Při jednání před krajským soudem žalobce předložil písemné vyjádření žalobce k tomuto posudku, ve kterém vytýkal komisi, že se s některými částmi vyjádření žalobce ze dne 19. 2. 2018 nevypořádala. Podle žalobce se posudek nevypořádal s psychickými problémy žalobce a jejich vlivem na možnost zařazení do pracovního procesu. Posudek stanoví datum změny stupně invalidity na 2. 2. 2016, s čímž žalobce vyjádřil nesouhlas. Posudek podle žalobce nepřinesl vysvětlení, jak se psychické problémy žalobce odrážely v jeho schopnostech pracovat. Zároveň poukázal na to, že při vypracování posudku a stanovení jeho závěrů nebylo využito dotazníkových metod a posuzovacích škál, protože v posudku o tom není žádná zmínka.

11. Podle žalobce tyto metody a škály jsou obligatorní. Součástí posouzení nebylo psychologické vyšetření zjišťující vliv poruchy na osobnost a výkon. Žalobce proto navrhl provedení psychologického vyšetření a požádal, aby byli vyslechnuti k věci MUDr. L. M. a PhDr. J. K., kteří jsou nejlépe schopni vyjádřit se k tomu, jaký měly psychické obtíže žalobce vliv na jeho schopnost pracovat od doby, kdy měli tito specialisté možnost žalobce sledovat. Žalobce připomněl, že z hlediska osobnosti je agresivní, impulzivní, frustrovaný s psychopatickými rysy, limitovaný v kontaktu s jinými, v kontaktech a vztazích opakovaně selhává a z hlediska výkonnosti není a nebyl schopen docházet kamkoli včas, případně pracovat soustavně nebo podávat nezbytný výkon. Trvalé zaměstnání s nutností podávat výkon po delší dobu bez chyb je zátěží, kterou nebyl schopen zvládat mnoho let, ještě před 2. 2. 2016.

IV. Právní názor soudu

12. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl.

13. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

14. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To zatím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.

15. Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

16. V dané záležitosti žalobce rozhodla Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 2. 6. 2016, č.j. X tak, že zamítla námitky žalobce a potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 9. 3. 2016, č.j. X, kterým zvýšila žalobci od dne 2. 2. 2016 výši invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně a toto rozhodnutí potvrdila, čímž realizovala rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 2. 2017, č.j. 54 Ad 12/2016-40. Tímto rozsudkem bylo v návaznosti na posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích postaveno na jisto, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění a jednalo se o invaliditu třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) téhož zákona, přičemž datum změny invalidity komise stanovila shodně s lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení na den 2. 2. 2016. Česká správa sociálního zabezpečení byla v rámci svého dalšího rozhodnutí vázána ve smyslu § 78 odst. 5 s.ř.s. Tímto právním názorem soudu vysloveným ve zrušujícím rozsudku. Vázanost správního orgánu rozhodnutím soudu může být prolomena v případě nových skutečností respektive skutkových zjištění nebo v důsledku změny právní úpravy (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2004, č.j. 2 Ads 16/2003-56, publ. pod č. 352/2004 Sb. Nejvyššího správního soudu).

17. Žalobce v žalobě proti rozhodnutí žalovaného uvedl, že souhlasí s tím, že Česká správa sociálního zabezpečení potvrdila jeho invaliditu třetího stupně, nesouhlasil však s tím, že mu byla invalidita třetího stupně přiznána až od dne 2. 2. 2016. Přitom netvrdil nová skutková zjištění, ani neodkazoval na změnu právní úpravy. Tvrdil, že onemocnění mu vzniklo dříve, neboť od roku 2003 mu znemožňovalo vykonávat jakékoli zaměstnání. Žalobce v žalobě rovněž požádal o ustanovení advokáta pro toto řízení. Soud návrh žalobce na ustanovení zástupce usnesením ze dne 24. 8. 2017, které nabylo právní moci dne 28. 8. 2017, zamítl. Dne 11. 9. 2017 byla soudu doručena plná moc pro advokáta, který převzal zastoupení žalobce. Dne 19. 10. 2017 byly soudu zaslány písemnosti, které se vztahovaly k věci vedené pod sp. zn. 54 Ad 12/2016, zprávy PhDr. J. K. ze dne 30. 5. 2017 a MUDr. L. M. ze dne 7. 12. 2016 a vyjádření žalobce včetně omluvy z jednání u Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 31. 1. 2017 za účelem posouzení jeho zdravotního stavu ve věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 54 Ad 12/2017. Soud ve věci znovu požádal Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR dne 23. 10. 2017 o podání posudku o stupni a datu vzniku invalidity žalobce.

18. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích dospěla ke shodnému závěru, jako ve svém posudku vydaném ve věci vedené pod sp. zn. 54 Ad 12/2016 ze dne 31. 1. 2017. Komise podrobně zrekapitulovala celý průběh řízení a věc posoudila bez přítomnosti žalobce, neboť využila podkladovou dokumentaci, kterou považovala za dostatečnou k projednání věci v nepřítomnosti žalobce a k přijetí posudkového závěru. V posudku ze dne 16. 1. 2018 komise dospěla k závěru, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní ve třetím stupni podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění a datum vzniku invalidity stanovila na den 2. 2. 2016. Komise stanovila diagnostický souhrn těžká smíšená porucha osobnosti (rysy impulzivní, agresivní, neurotické, úzkostné), obsedantně kompulzivní porucha (rituály, kontrolování, hromadění, opakované mytí), porucha přizpůsobení, jiná smíšená úzkostná porucha, chronický bolestivý syndrom páteřní v anamnéze, vředová choroba, gastroduodena v anamnéze, těžká obezita, porucha tukového metabolismu. Komise postavila na jisto rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce, a to těžkou smíšenou poruchu osobnosti (rysy impulzivní, agresivní, neurotické, úzkostné) s obsedantně kompulzivní poruchou (rituály, kontrolování, hromadění, opakované mytí) a poruchou přizpůsobení. Uzavřela, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídal k datu vydání napadeného rozhodnutí zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole V. položka 7c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 70%. Pro další využití § 3 téže vyhlášky nebyl shledán důvod. Hodnocení bylo souladné s původním hodnocením lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení. Stejně tak shodně stanovila datum vzniku této invalidity na den 2. 2. 2016, a to v souvislosti s průkazem přetrvávající obsedantně kompulzivní poruchy. Při kontrolním vyšetření psychiatra (dne 2. 2. 2016), ve kterém je uvedeno, že žalobce nově sděluje obsese a impulze, rituály a hromadění, čímž je nadále limitován v sociálním a pracovním fungování. Tyto potíže byly poprvé zmiňovány psychiatrem při vyšetření 11. 12. 2015 a psychologem 4. 2. 2016. Komise uvedla, že tíže postižení ve sféře duševní se vyvíjela postupně, na což lze usuzovat i z anamnestických údajů, kdy podle dokumentace v minulosti byl žalobce plně schopen absolvovat základní vojenskou službu, byl schopen pracovat i na montážích u Telecomu. V minulosti stanovený první stupeň invalidity podle komise plně odpovídal zjištěné psychopatologii, která byla kromě jiného i bez výrazných obsedantních projevů. Žalobce je schopen při invaliditě třetího stupně výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Komise ve svém posudku uvedla lékařské nálezy, ze kterých vycházela, a to z roku 2008, 2009, 2011, 2015, 2016 a 2017.

19. Soud zaslal posudek do dispozice právního zástupce žalobce a nařídil v prvé věci jednání na den 19. 2. 2018. V den nařízeného jednání došla soudu omluva žalobce z jednání včetně souhlasu žalobce, aby soud rozhodl v jeho nepřítomnosti resp. bez jednání. Ve vyjádření k posudku žalobce zpochybnil postup Posudkové komise, neboť nebyl touto komisí vyzván k tomu, aby jí informoval o důležitých skutečnostech, ani nedostal jinou příležitost se k věci vyjádřit před vydáním posudku, což žalobce označil za závažné procesní pochybení. Vytkl komisi, že se nevypořádala s jeho vyjádřeními ze dne 19. 10. 2018, 2. 6. 2017 a 4. 5. 2017, kde uváděl konkrétní okolnosti, z nichž vyplývá, dle jeho názoru, že datum změny invalidity bylo stanoveno chybně. Podle názoru žalobce posudek selektivně zmiňoval pouze některé části zdravotnické dokumentace, které svědčily ve prospěch správnosti rozhodnutí správních orgánů, zamlčoval však zprávy, které s nimi byly v rozporu a tyto zprávy ve svém vyjádření označil datumem, aniž blíže specifikoval, co tyto zprávy řeší, nebo které oddělení či lékař tyto zprávy vydaly. Tvrdil, že obsese a impulze uváděl minimálně od roku 2008. Soud z toho důvodu odročil jednání za účelem vypracování doplňku posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, a to za účasti žalobce a jeho právního zástupce, jakož i zhodnocení žalobcem označených zpráv a zhodnocení úplnosti zdravotní dokumentace žalobce. Zároveň byla komise požádána o zhodnocení zpráv PhDr. J. K. i zprávy MUDr. M..

20. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích vypracovala dne 5. 2. 2019 posudek o invaliditě a datu vzniku invalidity žalobce, kde vyhověla požadavku soudu. Shrnula důvod nového projednání věci a seznámila žalobce, jakož i jeho zástupce se základním výčtem podkladů, které měla komise k dispozici. Po té žalobci poskytla prostor k tomu, aby vyjádřil své subjektivní potíže, a to již od dětství. Žalobce dále popsal své profesní působení a sdělil, že potíže a problémy u něj vznikly se spaním a sebekontrolou a velkou nervozitou po té, kdy byl v roce 2003 propuštěn ze zaměstnání. Byl veden na Úřadu práce a absolvoval několik rekvalifikačních kurzů (účetnictví, finanční účetnictví, personální pracovník, projekty do Evropské unie, úřední asistent). Tyto své nové zkušenosti se mu nepodařilo využít, nenavázal žádnou novou pracovní činnost. V roce 2008 byl hospitalizován na psychiatrii a po té byl v ambulantní léčbě psychiatra. Dále popsal průběh běžného dne, jakož své pocity a problémy. Komise v doplňku posudku zrekapitulovala předchozí posudková zhodnocení, a to z roku 2009, kde míra poklesu pracovní schopnosti činila 30% a invalidita žalobci uznána nebyla. V roce 2012 byl uznán invalidní v prvním stupni, kdy datum vzniku byl stanoven na 13. 12. 2011. Toto posouzení komise z dnešního pohledu hodnotila jako plně korelující s tehdy daným zdravotním a zdokumentovaným stavem žalobce k čemuž připojila, že psychický stav se od roku 2008 zhoršoval a chronifikoval. V žádném případě zdravotní stav neodpovídal vyššímu stupni invalidity. Nebyl žádný důkaz přetrvávající obsedantně kompulsivní poruchy. O té nejsou v dokumentaci žalobce až do roku 2015 založeny žádné zprávy z odborných lékařských vyšetření. Žalobce byl dále posuzován až dne 5. 5. 2015 bez účasti žalobce a opět byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 35%, což odpovídalo prvnímu stupni invalidity. I toto zhodnocení zdravotního stavu žalobce podle komise plně korelovalo s tehdy daným zdravotním stavem. Další hodnocení zdravotního stavu žalobce, opět bez účasti žalobce, se konalo 8. 2. 2016, kde lékař konstatoval sníženou poruchu osobnosti těžkou, v anamnéze depresivní porucha recidivující, střední až těžká obezita a pokles pracovní schopnosti stanovil na 70%, což odpovídalo třetímu stupni invalidity. Zmiňován byl odborný nález MUDr. Macáka ze dne 2. 2. 2016 a v této návaznosti byl také stanoven datum vzniku invalidity třetího stupně. V námitkovém řízení, kdy byl znovu posuzován zdravotní stav žalobce 7. 7. 2016 dospěl lékař České správy sociálního zabezpečení za účasti žalobce k závěru, že pokles pracovní schopnosti činil 45%, což odpovídalo prvnímu stupni invalidity. Komise se dále zaměřila na zprávy z lékařských vyšetření, které žalobce ve vyjádření k předchozímu posudku postrádal, či vznesl výhrady, že závěry z těchto zpráv nebyly vzaty v úvahu. Po podrobném zrekapitulování obsahu těchto zpráv, byl žalobce vyšetřen v komisi psychiatričkou Nemocnice České Budějovice MUDr. D. D., která popsala vývoj onemocnění žalobce a zároveň i odkázala na anamnestické údaje v protokole o jednání komise. Komise uzavřela, že na cílené dotazy na obsesivní chování, které byly v průběhu jednání komise opakovaně kladeny, žalobce reagoval spíše vyhýbavě a z anamnestické explorace vyplynulo, že nedominují v jeho životě a v minulosti již vůbec ne. Podle komise žalobce vyvolává představy, které mají charakter negativistických a katastrofických scénářů a zvyšují úzkost. Žalobce dle jeho vyjádření se svým ambulantním lékařem nemá příliš velký zájem o úpravu medikace, neboť dlouhodobě bere bez nějakých titrací dávek a změn molekul jednu tabletu Apo-Parox 20 mg. Tato dávka by v žádném případě nebyla schopna řešit obsedantně kompulzivní problematiku, která i bez cílené medikace u žalobce není toho času dominantního charakteru. V průběhu vyšetření probleskovala dle komise povšechná paranoidita. U žalobce diagnóza obsedantně-nutkavá porucha nebyla nikdy dominující diagnózou, a proto nebyl a není dosud pro toto adekvátně medikován. Komise se zabývala i zprávou MUDr. Š. ze dne 3. 10. 2008 a připomněla, že posudkově významné bylo již obsaženo ve druhém posudku ze dne 16. 1. 2018. Popsaný nález neobsahoval klinické a testové metody, ani významnou funkční alteraci psychických a mentálních funkcí s podstatným dopadem na invalidizaci žalobce. Z dokumentace PhDr. J. K. vyplynulo, že žalobce je veden jako smíšená porucha osobnosti, kdy v jednotlivých sezení u psychologa komise neshledala jako dominující obsesivně kompulsivní problematiku. Ze zdravotní dokumentace PhDr. J. K. byla zřejmá poruchová efektivita a byly přítomny dominující představy v myšlení, které měly někdy až bizarní charakter. V rámci psychologické péče byla zřejmá paranoidita a obsahová zvrácenost některých představ žalobce. Stav dle dané dokumentace od roku 2009 postupně progredoval.

21. Komise uzavřela, že z lékařských nálezů, které byly velmi pracně získány, nebyly zjištěny žádné nové posudkově významné skutečnosti. Žalobce byl podrobně komplexně vyšetřen při nadstandardně trvajícím jednání v délce 2 hodiny 30 minut a tomuto jednání předcházela mnohahodinová příprava všech členů posudkové komise spojená s prostudováním obšírné dostupné zdravotnické dokumentace. Přesto zůstal závěr komise ohledně funkčního nálezu obdobný s nálezem, který byl k dispozici při původním jednání, a to jak včetně stanovení data vzniku invalidity třetího stupně (při využití kvalifikovaného odhadu a zohlednění další progrese a chronifikace postižení ve sféře duševní) tak i při samotném stanovení stupně invalidity. Komise neshledala žádné důvody pro změnu již přijatého posudkového závěru.

22. Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy, jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR dospěla k jednoznačnému závěru, že zdravotní stav žalobce odpovídá třetímu stupni invalidity a datum vzniku této invalidity opakovaně shodně určila na 2. 2. 2016. Tento závěr je zcela ve shodě se závěry, které vyslovil lékař Okresní správy sociálního zabezpečení. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR při vypracování posudku vzala v úvahu veškeré doložené zprávy žalobce, zabývala se jeho onemocněním, přihlédla i k vývoji tohoto onemocnění a dostatečně vysvětlila svůj závěr.

23. Soud hodnotí posudek i jeho doplněk, který byl vypracován komisí jako úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobce, jakož i ke stanovení data vzniku invalidity třetího stupně žalobce. Posudek se vypořádal se všemi přítomnými zdravotními postiženími žalobce a vysvětlil i z jakého důvodu bylo datum vzniku invalidity třetího stupně žalobce stanoveno na den 2. 2. 2016. Posudek se vypořádal se všemi přítomnými zdravotními postiženími žalobce a vzal v úvahu i postupující vývoj tohoto onemocnění. Pokud žalobce namítal, že se posudková komise nevypořádala s veškerou zdravotní dokumentací žalobce, kterou pominula kupříkladu ve zprávě z vyšetření ze dne 7. 12. 2016, kde je uvedeno, že byla řada projevů psychických poruch žalobce přítomna již v dětství či dospívání. Pak tuto zprávu komise měla k dispozici již při vypracování posudku dne 16. 1. 2018 a se závěry tam uvedenými se ve vztahu k vyslovení svého posudkového závěru vypořádala. Rovněž nelze souhlasit s žalobcem, že komise pominula zprávy z let 2007 a 2008, neboť jak z posudku, tak z jeho doplňku vyplývá, že tyto zprávy komise v úvahu vzala. Postavila na jisto, že žalobci byla stanovena dne 7. 5. 2009 diagnóza smíšená porucha osobnosti, jiná afektivní porucha chronifikovaná, kdy pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti byl stanoven na 30%. Invalidita byla žalobci shledána při posouzení dne 19. 1. 2012 z důvodu poklesu pracovní schopnosti o 35% a byla mu uznána invalidita prvního stupně, kdy datum vzniku byl stanoven na den 13. 12. 2011. Soud k tomu poznamenává, že zdravotnická dokumentace žalobce byla dle komise úplná a pokud žalobce nějakou zprávu postrádá, bylo na něm, aby jí předložil a uvedl, co takovou zprávou hodlá prokazovat, a to především u posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Je totiž vždy na pojištěnci, aby zprávy z odborných zdravotních vyšetření předával do své zdravotní dokumentace praktickému lékaři nebo Posudkové komisi, jejímž úkolem je právě zprávy z odborných vyšetření z hlediska posudkového zhodnotit a vyvodit z nich posudkový závěr. Posudková komise nemůže plnit v tomto směru roli vyšetřovatele. Komise pouze v souladu s platnou právní úpravou posuzuje shromážděnou dokumentaci a vyvozuje z ní závěr. To v dané věci nastalo. Soud k tomu dále poznamenává, že z posudkových hodnocení a ze shromážděných zpráv z odborných vyšetření vyplývá, že žalobce po té, kdy mu byla uznána invalidita prvního stupně v roce 2012, nemá ve zdravotní dokumentaci založeny z let 2013 a 2014 žádné zprávy z odborných lékařských vyšetření. Zprávy se objevují až z poloviny roku 2015 a následujících, kdy žalobce žádal o zvýšení stupně invalidity. Období od roku 2012 až 2015 není doloženo potřebou žalobce nějaké lékařské pomoci a z toho důvodu komise uzavřela, že v tomto období v žádném případě nelze dovodit, že by zdravotní stav žalobce odpovídal vyššímu stupni invalidity. V té době nebyl žádný důkaz přetrvávající obsedantně kompulzivní poruchy. Při posouzení lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení Tábor dne 5. 5. 2015 byla stanovena diagnóza smíšená porucha osobnosti těžká, v anamnéze depresivní porucha recidivující střední až těžká a žalobce byl posouzen poklesem pracovní schopnosti 35% podle kapitoly V. položka 7b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. I v tomto období odpovídal zdravotní stav žalobce prvnímu stupni invalidity. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí z posudkového hlediska konstatovala, že i z dnešního pohledu tento závěr plně koreluje s tehdy daným zdravotním stavem zdokumentovaným v doložených odborných nálezech. Další datum změny invalidity bylo stanoveno až dne 2. 2. 2016, a to v souvislosti s průkazem přetrvávající obsedantně kompulsivní poruchy při kontrolním vyšetření psychiatra tohoto dne. Zde žalobce nově sděloval obsese a impulze, rituály a hromadění a byl proto limitován sociálním a pracovním fungováním. Tyto poruchy byly zmiňovány psychiatrem poprvé při vyšetření dne 11. 12. 2015 a psychologem dne 4. 2. 2016. Z toho důvodu nelze přisvědčit žalobci v jeho nepodloženém tvrzení, že zdravotní stav odpovídal třetímu stupni invalidity již dříve, než mu bylo stanoveno datem 2. 2. 2016. Zároveň nelze žalobci přisvědčit, že nebyla zhodnocena jeho celková výkonnost či schopnost soustavné výdělečné činnosti. Z doložených posudků vyplývá opačný závěr 24. Soud nepřisvědčil námitce žalobce, že by snad z posudků vyplývalo, že by datum 2. 2. 2016 znamenalo, že došlo skokově ke změně jeho zdravotního stavu. Právě popisem vývoje onemocnění žalobce takový závěr vyslovit nelze. Důvodná není námitka, že ke změně muselo dojít dříve a komise se tím měla zabývat a odborně dobu změny stanovit. Je tomu tak proto, že komise se právě touto otázkou podrobně a opakovaně zabývala, její závěr není formální a nelze přisvědčit tomu, že ke změně muselo dojít dříve, právě z důvodů výše popsaných. Posudek přináší vysvětlení ve vztahu ke stanovení poklesu pracovní schopnosti žalobce i jak se psychické problémy odrážely v jeho schopnosti pracovat a je založeno na podkladech, které se nachází ve zdravotní dokumentaci žalobce. Současně nelze přisvědčit žalobcovu tvrzení, že by snad při zpracování posudku a stanovení jeho závěru komise postupovala formalisticky, bez využití dotazníkových metod a posuzovacích škál. Naopak z obsahu posudku tak, jak již byl v tomto rozsudku citován vyplývá, že potřebných metod komise k vyslovení svého závěru využila. Žalobci byl poskytnut prostor a formou dotazů byly zjišťovány potřebné informace pro zpracování posudku ve vztahu k dostupným zprávám z odborných vyšetření, které odpovědi žalobce na tyto dotazy doplňovaly. Pokud žalobce požadoval výslech MUDr. L. M. a PhDr. J. K., pak k tomu soud uvádí, že se v přezkumném řízení výslechy ošetřujících lékařů, byť specialistů, neprovádí, neboť pro vyslovení závěrů o zdravotním stavu či stupni invalidity takových výslechů není zapotřebí za situace, kdy jsou k dispozici zprávy z odborných lékařských vyšetření, jejíž zhodnocení náleží do kompetence posudkové komise. Soud pak ze závěrů vyslovených touto komisí o datu a stupni invalidity vychází a nemůže je měnit, neboť k tomu nemá potřebné medicínské znalosti.

25. Soud proto uzavřel, že v rámci soudního řízení posuzoval a hodnotil vypracovaný posudek, jeho doplněk a uzavřel, že naplnil požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a vypořádal se se všemi rozhodnými skutečnostmi. Posudkový závěr byl náležitě zdůvodněn a pro soud byl přesvědčivý. Soud vycházel z tohoto posudku, jak již je výše uvedeno a neshledal žalobcem vznesené námitky důvodnými. Lékařské orgány vyslovily správně svůj závěr a ten odpovídá na základě dostupných důkazů zákonu. Zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý a odpovídá třetímu stupni invalidity. Datum vzniku invalidity byl stanoven na den 2. 2. 2016 po podrobném hodnocení vývoje zdravotního stavu žalobce. Soud se věcí zabýval k datu vydání napadeného rozhodnutí, a to s ohledem na výše citovanou platnou právní úpravu.

V. Závěr, náklady řízení

26. Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

27. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobce ve věci úspěch neměl a úspěšné žalované soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žádné náklady nad rámec své běžné činnosti nevynaložila. Ostatně ani ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. takové náklady přiznat neumožňuje.

Poučení