54 Ad 14/2018 - 31

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobkyně: H. J. bytem X proti žalované Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 6. 6. 2018 č. j. RN-675 429 0906-43091-ŘT takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci.

1. Žalobou doručenou dne 1. 8. 2018 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 6. 6. 2018 č. j. X, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. X ze dne 19. 3. 2018, kterým byla žalobkyni zamítnuta žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Jindřichův Hradec ze dne 8. 3. 2018 nebyla invalidní, neboť pokles její pracovní činnosti činil z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze 30 % a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.

2. Žalobkyně s rozhodnutím nesouhlasila, neboť jej považuje za nesprávné. Podle žalobkyně byl vadně zjištěn skutkový stav. Tímto vadným podkladem je posudek o invaliditě ze dne 4. 5. 2018, neboť nereflektuje na historii a neměnnost zdravotního stavu žalobkyně. Žalobkyně popsala své zdravotní potíže, kterými trpí od roku 2003, kdy začala pobírat invalidní důchod. Její pracovní zařazení odpovídalo zjištěnému zdravotnímu stavu, pracovala v chráněné dílně, tuto práci však musela ukončit. Ráda by pracovala na plný úvazek, avšak zdravotní stav jí to neumožňuje. Poukázala na lékařské zprávy z neurologické ambulance, kde jí bylo doporučeno šetření páteře, suché teplo, neprochladnutí a pravidelné cvičení, stejně tak dále poukázala na zprávu MUDr. P. B. která uvedla, že její onemocnění je doprovázeno těžkou poruchou stability a dynamiky bederní páteře a poukázala i na pokročilé degenerativní změny disku L5/S5 i edém obratlů dle MRI. Podle zprávy této lékařky je nevhodné pracovní zařazení, při kterém by bylo očekáváno, že je schopna výkonu na celý pracovní úvazek. Žalobkyně potřebuje možnost úlevové polohy, odpočinku a relaxace. Žalovaná však nesprávně posoudila předložené důkazy a z nich dovodila nesprávné skutkové závěry. Postup správního orgánu, kdy dochází k odebrání prvého stupně invalidity je podle žalobkyně nesprávný. Vnímá to pouze jako libovůli žalované za účelem plnění kvót. Dále považuje za zcela nelogické a v rozporu se zdravým rozumem, pokud se měl zdravotní stav žalobkyně zlepšit, přičemž v předcházejících létech obstál pro přiznání prvého stupně invalidity. V roce 2018 však již nikoliv. Výrok rozhodnutí stejně jako jeho odůvodnění považuje žalobkyně za nepřesvědčivé, obsahující velké množství formálních i faktických chyb, a proto navrhla zrušení rozhodnutí žalované a vrácení věci k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalované.

3. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 28. 8. 2018 uvedla, že nepokládá žalobu za oprávněnou. Zdůraznila, že je třeba odlišit subjektivní pocity žalobkyně a skutková zjištění mající oporu v doložené odborné dokumentaci na straně druhé. K odborné zprávě neuroložky MUDr. B. je poznamenáváno, že hodnocení vlivu zdravotního postižení na schopnost vykonávat výdělečnou činnost nepřísluší ošetřujícímu lékaři, ale pouze lékaři v oboru posudkového lékařství. Výtka žalobkyně týkající se množství formálních a faktických chyb, na kterých by měl být postaven názor žalované, je zcela obecná bez bližší konkretizace prohlašovaných vad a pochybení. Taktéž platí ohledně naznačované účelovosti jednání žalované. Dávky invalidního důchodu kompenzují příjem občana. S tímto tvrzením žalobkyně žalovaná souhlasí, avšak zároveň musí takový stav zapříčinit pokles pracovní schopnosti v požadované intenzitě. U žalobkyně je neplnění této podmínky zcela evidentní, což je opřeno o posudkové zhodnocení k tomu povolanými orgány. Dále bylo poukázáno i na to, že nejen zlepšení zdravotního stavu způsobuje důvod zániku či změny invalidity, ale stejnou roli zde představuje i stabilizace zdravotního stavu, k čemuž žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu. Z těchto důvodů bylo navrženo zamítnutí žaloby. III. Obsah správních spisů včetně důkazu doplněného soudem.

4. Z připojeného posudkového spisu soud zjistil, že žalobkyně byla posuzována lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení Jindřichův Hradec, který posoudil její zdravotní stav dne 8. 3. 2018 se závěrem, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, kdy žalobkyně není invalidní podle § 39 odst. 1 téhož zákona, neboť pokles pracovní schopnosti žalobkyně činil 30 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byl zdravotní stav uvedený v kapitole XIII, oddíl E, položka 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20 %. Lékař zvýšil tuto hodnotu ve smyslu § 3 odst. 2 téže vyhlášky o maximálně možných 10 % na celkových 30 %.

5. Na základě tohoto posudkového závěru rozhodla Česká správa sociálního zabezpečení v Praze dne 19. 3. 2018 tak, že žádost žalobkyně o invalidní důchod zamítla. Žalobkyně s rozhodnutím nesouhlasila a podala proti němu námitky. V námitkovém řízení byl znovu posouzen zdravotní stav žalobkyně dne 4. 5. 2018 lékařem České správy sociálního zabezpečení České Budějovice, oddělení lékařské posudkové služby, se závěrem, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který odpovídá postižení uvedenému v kapitole XIII, položka 1b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 20 %. Tato míra poklesu pracovní schopnosti byla zvýšena o 10 % na celkových 30 %. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice dne 6. 6. 2018 rozhodnutí, kterým námitky zamítla a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 19. 3. 2018 potvrdila.

6. Žalobkyně podala proti rozhodnutí správní žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Soud doplnil důkazní řízení o vypracování posudku Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise v posudku ze dne 2. 10. 2018, který byl určen pro krajský soud, uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost je chronický bolestivý páteřní syndrom bederní páteře s proběhlou operací výhřezu meziobratlové ploténky v roce 2003. Jde o lehké funkční postižení s omezením pohyblivosti, poruchou dynamiky páteře s občasnými projevy kořenového dráždění s recidivujícím lehkým neurologickým nálezem, bez známek poškození nervu, kdy některé aktivity jsou vykonávány s obtížemi. Podle posudkové komise dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně odpovídá zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole XIII, oddíl E, položka 1b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kde je rozmezí poklesu pracovní schopnosti od 10 do 20 %. Komise stanovila horní hranici 20 %. Zvolená horní hranice dostatečně zohledňuje profesní anamnézu žalobkyně, nejsou přítomna další funkčně závažná zdravotní postižení. K navýšení podle § 3 a 4 téže vyhlášky komise neshledala posudkový důvod. Komise výslovně uvedla, že zdravotní potíže žalobkyně nelze zařadit pod položku 1c), neboť není přítomen funkčně významný neurologický nález, není závažná porucha statiky a dynamiky páteře, nejsou známky poškození nervu ani symptomatologie neurogenního močového měchýře. Jedná se o ustálený zdravotní stav cca 1x za rok je série rehabilitací a s medikace dle potřeby analgetika a antiflogistika. Žalobkyni bylo doporučeno cvičení, neprochladnutí a šetření páteře. Omezení se vztahují k výběru vhodného zaměstnání, nikoliv k výrazně omezené pracovní schopnosti. Poslední podrobnější vyšetření včetně magnetické rezonance bylo v roce 2014, od té doby zdravotní stav takové vyšetření nevyžadoval. Komise měla k dispozici odborná neurologická vyšetření z pozdější doby, kdy byl popisován nález méně závažný včetně normalizace EMG, který svědčí objektivně pro zlepšený zdravotní stav. V klinickém neurologickém nálezu je porucha dynamiky bederní páteře omezené rozvíjení do předklonu bez paravertebrálních spasmů, snížené reflexy vlevo, bez poruch čití, bez akrálního oslabení, fenomen palce do dorsální flexe i plantární flexe negativní, stoj na patách i špičkách žalobkyně zvládá, chůze v normě bez opory, bez narušeného stereotypu, sfinkterové potíže nemá. Neurologický nález je minimální, EMG nález krom kliniky další objektivní podklad pro zjištění kořenového poškození vykazoval v roce 2014. V současné době v roce 2018 je již normální.

7. Komise měla při vypracování posudku lékařský nález MUDr. P. B. 16. 11. 2017, z neurologického vyšetření a EMG vyšetření MUDr. H. P. z 9. 1. 2018 a 23. 5. 2018, zprávu z rehabilitace MUDr. Š. P. ze dne 2. 2. 2018 a žalobkyně byla zároveň vyšetřena v komisi dne 2. 10. 2018 MUDr. J. A. Dále byl k dispozici nález MUDr. R. F. ze dne 19. 2. 2018. IV. Právní názor soudu.

8. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl.

9. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

10. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To zatím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s. ř. s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi a bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.

11. Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

12. V dané záležitosti podala žalobkyně žádost o přiznání invalidního důchodu, o které rozhodla Česká správa sociálního zabezpečení tak, že tuto žádost zamítla, neboť pokles pracovní schopnosti u žalobkyně činil 30 % a nebyly splněny podmínky stanovené v § 38 zákona o důchodovém pojištění. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky, ve kterých vyjádřila svůj nesouhlas s rozhodnutím. V námitkovém řízení byl vypracován nový posudek o invaliditě, ve kterém byl vysloven shodný závěr, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobkyně pouze o 30 %. Z toho důvodu byly námitky žalobkyně zamítnuty a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 19. 3. 2018 bylo potvrzeno. Nutno zdůraznit, že žalobou napadeným rozhodnutím došlo k zamítnutí námitek proti rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o invalidní důchod pro nesplnění podmínek stanovených zákonem o důchodovém pojištění, nikoliv rozhodnutí, kterým byl žalobkyni odňat invalidní důchod.

13. Ke shodnému závěru dospěla posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 2. 10. 2018, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise postavila najisto rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost, a to je chronický bolestivý páteřní syndrom bederní páteře s proběhlou operací výhřezu meziobratlové ploténky v roce 2003. Jde o lehké funkční postižení s omezením pohyblivosti, poruchou dynamiky páteře s občasnými projevy kořenového dráždění s recidivujícím lehkým neurologickým nálezem, bez známek poškození nervu, kdy některé aktivity jsou vykonávány s obtížemi. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně odpovídá zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole XIII, oddíl E, položka 1b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kde je rozmezí poklesu pracovní schopnosti 10 až 20 %. Komise stanovila horní hranici 20 %. Zvolená horní hranice je dle komise dostačující, neboť zohledňuje profesní anamnézu žalobkyně, nejsou přítomna další funkčně závažná zdravotní postižení, a tudíž pro uplatnění § 3 a 4 citované vyhlášky komise neshledala posudkový důvod. Dále komise vysvětlila, že podřazení pod položku 1c) zdůvodnit u žalobkyně nelze, neboť není přítomen funkčně významný neurologický nález, není závažná porucha statiky a dynamiky páteře, nejsou známky poškození nervu ani symptomatologie neurogenního močového měchýře. Komise uvedla, že žalobkyně ve věku 51 let jako nedoučená pracovala jako nekvalifikovaná dělnice, převážně dílenská. Šlo o lehké montážní práce, ale bez možnosti měnit polohu. Od roku 2003, kdy podstoupila operaci výhřezu meziobratlové ploténky L5/S1 vlevo, jí trvají bolesti zad s občasnou propagací do pravé dolní končetiny a výdrž při delší chůzi je limitována únavou pravé dolní končetiny. V lednu 2017 byl přítomen akutní cervikobrachiální syndrom, který po léčbě odezněl a nerecidivuje. V klinickém neurologickém nálezu je přítomna porucha dynamiky bederní páteře omezené rozvíjení do předklonu bez paravertebrálních spasmů, snížené reflexy vlevo, bez poruch čití, bez akrálního oslabení, fenomen palce do dorsální flexe i plantární flexe negativní, stoj na patách a špičkách žalobkyně zvládá. Chůze je v normě bez opory, bez narušeného stereotypu, sfinkterové potíže žalobkyně nemá. Neurologický nález byl minimální, EMG nález krom kliniky, další objektivní podklad pro zjištění kořenového poškození vykazoval v roce 2014 postižení kořene S1 vpravo, v roce 2016 a v roce 2018 je již normální. Stav je již ustálený a jedenkrát za rok absolvuje žalobkyně sérii rehabilitací, z medikace dle potřeby analgetika a antiflogistika. Bylo doporučeno cvičení, neprochladnutí a šetření páteře. Omezení se vztahují k výběru vhodného zaměstnání, nikoliv k výrazné omezené pracovní schopnosti, poslední podrobnější vyšetření včetně magnetické rezonance se uskutečnilo v roce 2014. Od té doby to zdravotní stav žalobkyně nevyžadoval. Komise proto konstatovala dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje tělesné schopnosti žalobkyně významné pro pracovní schopnost. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost je omezení uvedené v kapitole XIII, oddíl E, položka 1b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb.

14. Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s. ř. s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích dospěla k jednoznačnému závěru, že zdravotní stav žalobkyně neodpovídá žádnému stupni invalidity. Z posudku vyplývá, že zdravotní stav žalobkyně dosáhl stabilizace, a to od roku 2016. Rovněž je v posudku zrekapitulován vývoj onemocnění žalobkyně, z něhož je zřejmé, že žalobkyně se stala invalidní v roce 2003, avšak již v roce 2016 došlo k oduznání invalidity, neboť míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně činila 20 %. V dalším posouzení zdravotního stavu, které bylo provedeno v roce 2018, zůstalo toto hodnocení shodné, neboť lékaři na základě zpráv z odborných vyšetření dospěli k závěru, že zdravotní stav je stabilizovaný a nedosahuje hodnocení poklesu pracovní schopnosti podle kapitoly XIII, oddíl E, položka 1c) přílohy k vyhlášce, ale podle položky 1b) a míra poklesu pracovní schopnosti byla hodnocena na 20 %. Komise zdůraznila, že nejsou přítomna žádná další funkčně závažná zdravotní postižení a neshledala tudíž postup podle § 3 a 4 vyhlášky č. 359/2009 Sb. za odůvodněný.

15. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích při vypracování posudku vzala v úvahu veškeré doložené zprávy žalobkyně z odborných vyšetření a přihlédla k vývoji jejího onemocnění a vysvětlila svůj závěr. Soud proto hodnotí posudek, který byl vypracován komisí za úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. Posudek se vypořádal se všemi přítomnými zdravotními postiženími žalobkyně. Z toho důvodu nelze přisvědčit žalobním námitkám, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci. K tomuto požadavku nutno zdůraznit, že byl hodnocen skutkový stav věci na základě dostupných zpráv z odborných lékařských vyšetření. Rovněž bylo upozorněno na to, že v dané věci se nejedná o odnětí invalidního důchodu a invalidity žalobkyně, ale o posouzení nové žádosti o přiznání požadované dávky. Soud v rámci soudního řízení o žalobě zhodnotil vypracovaný posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a uzavřel, že naplnil požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a vypořádal se se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudkový závěr byl náležitě zdůvodněn a pro soud byl přesvědčivý. Soud vycházel z tohoto posudku a neshledal žalobkyní vznesené námitky důvodnými. Lékařské orgány vyslovily správně svůj závěr a ten odpovídá na základě dostupných důkazů zákonu. Zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý, avšak neodpovídá žádnému stupni invalidity. Pokud by došlo v současné době či do budoucna ke zhoršení zdravotního stavu, který by byl objektivizován zprávami z odborných lékařských vyšetření, lze nárok na invalidní důchod uplatnit nově podanou žádostí. Je třeba zdůraznit, že soud se věcí zabýval k datu vydání napadeného rozhodnutí, a to s ohledem na výše citovanou platnou právní úpravu. V. Závěr, náklady řízení.

16. Soud proto uzavřel, že žaloba žalobkyně důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s., podle kterého má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. V souzené věci žalobkyně úspěch neměla a úspěšné žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, neboť žádné náklady nad rámec své běžné činnosti nevynaložila.

Poučení