54 Ad 14/2021 – 96

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobkyně: X.X. bytem adresa pro doručování: proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2021 č. j. MPSV–2021/111548–913 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2021 č. j. MPSV–2021/111548–913 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Rozhodnutím ze dne 29. 6. 2021 č. j. MPSV – 2021/111548–913 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Českých Budějovicích (dále jen „úřad práce“) ze dne 24. 5. 2019 č. j. 12289/2019/JHR, jímž rozhodl nepřiznat příspěvek na péči podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“).

2. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně dne 23. 8. 2021 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

3. Žalobkyně popsala obsah žalobou napadeného rozhodnutí. Připomněla předchozí řízení před správními orgány i před zdejším soudem, který předchozí rozhodnutí žalovaného rozsudkem sp. zn. 64 Ad 7/2020 ze dne 23. 3. 2021 zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Soud uložil žalovanému, aby se vypořádal s tvrzeními žalobkyně a posudek doplnil o posouzení skutečností, zda žalobkyní užívaný ventilační dýchací přístroj má oporu v lékařské dokumentaci a má vliv na zvládání základních životních potřeb.

4. Žalobkyně uvedla, že přístroj – kompresorový inhalátor zn. (OMRON), který slouží k inhalaci pro uvolnění spasmu, užívá pět a více let, což vyplývá z potvrzení MUDr. D.. Při použití tohoto přístroje potřebuje pomoc druhé osoby. Zadýchávání je značné, tento stav trvá dlouhodobě, což má oporu v lékařských zprávách. Za této situace je navíc ze zdravotních důvodů naprosto nezbytné udržovat v bytě absolutní bezprašnost, což představuje preventivní léčební postup alergií žalobkyně a mohl by být zahrnut do základní životní potřeby péče o zdraví, což měla posoudit Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Žalovaný převzal závěry posudkové komise a uvedl, že udržování bezprašného prostředí spadá do oblasti péče o domácnost, která je uznána za nezvládnutou.

5. Podle žalobkyně se Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR neřídila názorem soudu, nevyřešila otázku, zda udržováním v bytě absolutní bezprašnosti je nebo není preventivní léčebný postup pro předcházení alergickým reakcím. Žalovaný bez dalšího tento názor převzal, a proto je rozhodnutí zatíženo vadou. Soud dále vyžadoval, aby bylo v posudku uvedeno, zda přítomné blokády páteře žalobkyně mohou mít vliv na zvládání či nezvládání životních potřeb. Žalovaný tomu sice vyhověl, ale jeho vyjádření je vnitřně rozporné. Tento problém je uveden mezi diagnózami žalobkyně, nicméně je dále hodnoceno, že jedná se o stavy akutní, i když recidivující a nelze je považovat za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který v průběhu roku převažuje. Podle žalobkyně si tyto závěry odporují. Podle lékařských zpráv byl žalobkyni schválen zdravotní pojišťovnou VZP invalidní vozík pro zdravotní nálezy, které byly přítomny u žalobkyně již na začátku roku 2019.

6. Žalobkyně současně poukázala na porušení § 36 odst. 3 správního řádu žalovaným, neboť jí neumožnil vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí. Navrhla zrušení žalobou napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného

7. Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že k užívání ventilačního dýchacího přístroje žalobkyní se vyjádřila Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Ve zdravotní dokumentaci je uvedeno, že zdravotní pojišťovna žalobkyni koncentrátor kyslíku zamítla. Užívání jiného přístroje z podkladové dokumentace nevyplynulo. Užívání jiného přístroje žalobkyně sama nedoložila. Pokud žalobkyně uvedla, že užití jiného přístroje vyplývá ze zpráv MUDr. D., pak k tomu posudková komise uvedla, že měla jeho lékařské nálezy k dispozici. Pokud jde o zprávy a doklady vydané více než měsíc po vydání napadeného rozhodnutí, na které žalobkyně odkazuje, tak tyto posudková komise neměla a nemohla k dispozici mít. Posudková komise zároveň kontaktovala odborné ambulance, které tvrzení žalobkyně o předepsání složitějšího dýchacího přístroje výslovně vyvrátily.

8. K hodnocení potřeby bezprašnosti prostředí žalovaný odkázal na závěr Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, která vyhodnotila, že udržování bezprašnosti spadá do oblasti péče o domácnost. Tato životní potřeba byla uznána za nezvládnutou. Žalovaný zdůraznil, že jednu aktivitu nelze hodnotit současně ve dvou kategoriích základních životních potřeb. K posouzení blokád páteře žalovaný sdělil, že žalobkyní uvedené výňatky z posudku se týkají různých zdravotních omezení. Nejedná se proto o rozporné posouzení jedné věci. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je u žalobkyně zapříčiněn těžkou formou bronchiálního astmatu a pohybovými obtížemi při Bechtěrevově chorobě a osteoporóze. Bolestivý páteřní syndrom krčního a bederního úseku páteře není totéž jako namítané blokády. Jde o stav dlouhodobý oproti blokádám, které jsou dle komise pouze akutním stavem přechodného rázu reagujícím na léčbu. I za situace, že jde o akutní stavy recidivující nelze tyto hodnotit jako dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Žalovaný zároveň uvedl, že právo žalobkyně vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí podle § 36 odst. 3 správního řádu porušeno nebylo. Žalovaný zaslal žalobkyni kopii posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR včetně příloh, aby se k nim mohla žalobkyně vyjádřit. Žalobkyně byla s touto možností vyjádřit se výslovně srozuměna. V úložní době si však písemnost nevyzvedla, avšak ve smyslu § 24 odst. 1 správního řádu byla písemnost považována za doručenou. Žalobkyně až do vydání napadeného rozhodnutí žalovaného nekontaktovala, a proto žalovaný měl za to, že žalobkyně již nemá zájem se k věci dále vyjadřovat. Žalovaný vycházel z relevantních a aktuálních lékařských nálezů, která měla k dispozici Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR včetně nálezů, které předložila žalobkyně. Posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR žalovaný vyhodnotil jako každý jiný důkaz po stránce úplnosti, přesvědčivosti, přezkoumatelnosti a bezrozpornosti a vyhodnotil, že posudek požadavkům dostál. Žalovaný proto vyslovil, že nedošlo k žádnému pochybení, které tvrdí žalobkyně.

III. Obsah správních spisů

9. Ze správních spisů, které si soud vyžádal, vyplynuly následující podstatné skutečnosti.

10. První posudek o zdravotním stavu žalobkyně vztahující se k posouzení stupně závislosti osoby pro účely příspěvku na péči byl podán dne 2. 4. 2019 Okresní správou sociálního zabezpečení Jindřichův Hradec. Bylo v něm shrnuto, že v důsledku nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně nezvládá základní životní potřebu – osobní aktivity. K námitkám žalobkyně bylo vyžádáno další posouzení zdravotního stavu, kdy přípisem Okresní správa sociálního zabezpečení Jindřichův Hradec setrvala na svém posudku ze dne 2. 4. 2019. Poté vydal Úřad práce dne 24. 5. 2019 rozhodnutí pod č. j. 12289/2019/JHR, kterým žalobkyni nepřiznal příspěvek na péči. Žalobkyně se proti rozhodnutí odvolala a o odvolání rozhodl žalovaný dne 30. 9. 2019 pod č. j. MPSV–2019/196055–913 tak, že odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Pro účely odvolacího řízení byl vyžádán posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR České Budějovice, který byl podán dne 2. 9. 2019 a z jeho závěru vyplynulo, že žalobkyně nezvládá dvě základní životní potřeby, osobní aktivity a péče o domácnost. Dne 17. 10. 2019 žalobkyně dala podnět k provedení přezkumného řízení. Rozhodnutí žalovaného o odvolání ze dne 30. 9. 2019 bylo v přezkumném řízení zrušeno rozhodnutím Ministryně práce a sociálních věcí ze dne 28. 1. 2020 č. j. MPSV – 2019/210532–513/4, a to z důvodu vad posudkového zhodnocení stupně závislosti žalobkyně na pomoci jiné fyzické osoby. Žalovaný byl zavázán opatřit nové posouzení stupně závislosti žalobkyně na pomoci jiné osoby. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR České Budějovice vydala dne 11. 5. 2020 doplňující posudek. V tomto posudku neshledala důvod ke změně svého původního posudkového závěru, a to ani na základě nově doložených lékařských zpráv. Žalovaný vyzval znovu posudkovou komisi dne 20. 5. 2020, aby se vyjádřila k námitce žalobkyně ohledně bolesti zápěstí pravé ruky ve vztahu k lékařským zprávám z revmatologie a rehabilitace a vlivu těchto zdravotních potíží na zvládání základních životních potřeb. Ani na základě tohoto dožádání nedošlo ke změně posudkového závěru. Ani další námitka žalobkyně nebyla Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích zohledněna. V doplňujícím posudku ze dne 9. 6. 2020 posudková komise setrvala na svém původním posudkovém závěru. Podání dalších námitek žalobkyní vedlo k žádosti žalovaného na posudkovou komisi, aby doplnila posudek, což se stalo dne 28. 7. 2020. Závěr komise nebyl změněn, posudková komise neshledala důvod ke změně posudkových závěrů. Žalobkyně podala vyjádření k věci před vydáním rozhodnutí. Dne 10. 9. 2020 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, kterým odvolání žalobkyně zamítl a rozhodnutí Úřadu práce o nepřiznání příspěvku na péči potvrdil. U žalobkyně bylo shledáno, že nezvládá v přijatelném standardu dvě základní životní potřeby a nepovažuje se tudíž za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby.

11. Na základě podané žaloby žalobkyní rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem sp. zn. 64 Ad 7/2020 ze dne 23. 3. 2021, kterým rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 10. 9. 2020 č. j. MPSV 2020/184451–913 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Soud dospěl k závěru, že posudkové závěry nebyly dostatečným způsobem odůvodněny. Nebylo vysvětleno, zda bylo postupováno podle § 2 odst. 2 vyhl. č. 505/2006 Sb. a s jakým výsledkem. Bylo doporučeno, aby v případě, že z lékařské dokumentace nejsou posouzeny tvrzené zdravotní potíže žalobkyně posudková komise si takové lékařské posouzení a informace opatřila. Bylo doporučeno, že je vhodná přítomnost žalobkyně při jednání komise. Zároveň bylo doporučeno vyžádat spolupráci s Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Moravskoslezském kraji, která by mohla provést návštěvu v místě aktuálního bydliště žalobkyně. Rovněž bylo upozorněno na možnost zadání srovnávacího posudku, který by podala Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Moravskoslezském kraji. Soud pak poukázal na tvrzení posudkové komise, že poskytování většího rozsahu pomoci vylučuje i skutečnost, že žalobkyně žije sama a s pečující osobou stráví jen část roku. Soud doporučil komisi přehodnotit tento závěrem s ohledem na obsah podání žalobkyně, která uvedla, že od března roku 2020 žije stále v Horní Suché s pečující osobou, a tudíž závěr o tom, že větší rozsah pomoci vylučuje skutečnost, že žije sama a že s pečující osobou tráví jen část roku, se stává zavádějící a neodpovídající skutečností. Pro další řízení soud popsal, jaké posudkové zhodnocení bude potřeba obstarat a doplnit. Soud zdůraznil, že podle § 2a) vyhl. č. 505/2006 Sb. platí, že pokud osoba není schopna dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit konkrétní potřeby, pak není schopna zvládat celou základní životní potřebu.

12. Žalovaný správní orgán, poté kdy žalobkyně odmítla, aby její zdravotní stav byl posuzován Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Moravskoslezském kraji požádala Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích o vypracování dalšího posudkového zhodnocení žalobkyně. Čtvrtý doplňující posudek byl žalovanému doručen z jednání posudkové komise ze dne 11. 5. 2021. Žalobkyně nebyla jednání komise přítomna. Komise uzavřela, že ani na základě dalších doložených zpráv žalobkyní neshledala důvody ke změně hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby, a tudíž nezměnila posudkový závěr. Podle komise není schopna zvládat osobní aktivity a péči o domácnost. Žalobkyni byl na její žádost zaslán posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a byla jí stanovena lhůta pro vyjádření se k podkladům pro rozhodnutí. Žalovaný správní orgán nabídl žalobkyni možnost vypracování posudku Posudkovou komisí ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Moravskoslezském kraji s ohledem na její aktuální bydliště, žalobkyně tuto možnost odmítla. Žalovaný konstatoval, že žalobkyně nezvládá pouze dvě základní životní potřeby, a to osobní aktivity a péče o domácnost, tak jak vyplývá z posudku Posudkové komise ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Námitka žalobkyně, že je osobou invalidní ve třetím stupni a držitelkou průkazu osoby se zdravotním postižením označeným symbolem ZTP, není pro věc podstatná. Při posuzování schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí míra omezení těchto funkčních schopností. Ostatní námitky, které byly uvedeny v odvolání, či vzneseny v průběhu odvolacího řízení, nemají dle žalovaného souvislost s odvolacím řízením, a proto se jimi odvolací orgán nezabýval. IV. Právní názor soudu.

13. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Soud rozhodl ve věci bez nařízeného jednání, neboť shledal, že jsou pro to splněny podmínky podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.

14. Žaloba je důvodná.

15. Vzhledem k tomu, že žalobkyně namítala, že nebyl dostatečně a správně posouzen její zdravotní stav ve vztahu k jejímu nároku na požadovaný příspěvek na péči, soud odkazuje na svou rozhodovací praxi ohledně posouzení zdravotního stavu v řízení o dávkách důchodového pojištění podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, neboť se obsahově jedná o totéž, tedy o posouzení zdravotního stavu účastníka řízení a jeho dopadu na schopnost zvládat základní životní potřeby.

16. Právní úprava poskytování příspěvku na péči je obsažena v zákoně o sociálních službách a prováděcí vyhlášce č. 505/2006 Sb. (dále jen „prováděcí vyhláška“ nebo „vyhláška č. 505/2006 Sb.“). Podle § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách platí, že osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby v a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby.

17. Podle § 3 písm. c) zákona o sociálních službách se za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav považuje takový zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá, nebo má trvat déle než jeden rok a který omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb. Pro určení stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat základní životní potřeby, které jsou vymezeny v § 9 odst. 1 písm. a) až 2) zákona o sociálních službách. Mezi specifikované základní životní potřeby se řadí mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví osobní aktivity a péče o domácnost. Pokud jde o péči o domácnost, tak tato základní životní potřeba se hodnotí teprve u osob starších osmnácti let. Rozsah jednotlivých životních potřeb je blíže specifikován v prováděcí vyhlášce.

18. Ve vyhlášce č. 505/2006 Sb. jsou vymezena hodnotící kritéria pro určení schopnosti zvládat základní životní potřeby: – za schopnost zvládat základní životní potřebu „mobilita“ se považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat a měnit polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním a zastávkami, v bytě a v běžném terénu v dosahu alespoň 200 metrů, a to i po nerovném povrchu, otevírat a zavírat dveře, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, nastupovat a vystupovat z dopravních prostředků včetně bariérových a používat je. – za schopnost zvládat základní životní potřebu „orientace“ se považuje stav, kdy osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se osobou, časem a místem, orientovat se v přirozeném sociálním prostředí, orientovat se v obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovat. – za schopnost zvládat základní životní potřebu „komunikace“ se považuje stav, kdy osoba je schopna vyjadřovat se srozumitelně mluvenou řečí a dorozumět se jejím prostřednictvím s jinými osobami v rozsahu běžné slovní zásoby odpovídající věku a sociálnímu postavení, chápat obsah přijímaných a sdělovaných zpráv, vytvářet rukou psanou krátkou zprávu, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům a zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky. – za schopnost zvládat základní životní potřebu „stravování“ se považuje stav, kdy je osoba schopna vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny a nalít nápoj, rozdělit stravu na menší kousky a naservírovat ji, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim, konzumovat stravu v obvyklém denním režimu, přemístit nápoj a stravu na místo konzumace. – za schopnost zvládat základní životní potřebu „oblékání a obouvání“ se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřeně okolnostem, rozeznat rub a líc oblečení a správně je vrstvit, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem. – za schopnost zvládat základní životní potřebu „tělesná hygiena“ se považuje stav, kdy osoba je schopna použít hygienické zařízení, umýt si a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu, holit se. – za schopnost zvládat základní životní potřebu „výkon fyziologické potřeby“ se považuje stav, kdy osoba je schopna včas používat WC, zaujmout vhodnou polohu, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky. – za schopnost zvládat základní životní potřebu „péče o zdraví“ se považuje stav, kdy osoba je schopna dodržovat stanovený léčebný režim, provádět stanovené preventivní léčebné a léčebně rehabilitační a ošetřovatelské postupy a opatření a používat k tomu potřebné léky nebo pomůcky. – za schopnost zvládat základní životní potřebu „osobní aktivity“ se považuje stav, kdy osoba je schopna navazovat kontakty a vztahy s jinými osobami, plánovat a uspořádat osobní aktivity, styk se společenským prostředím, stanovit si a dodržet denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí, například vzdělávání, zaměstnání, volnočasové aktivity, vyřizovat své záležitosti. – za schopnost zvládat základní životní potřebu „péče o domácnost“ se považuje stav, kdy osoba je schopna nakládat s penězi v rámci osobních příjmů a domácnosti, manipulovat s předměty denní potřeby, obstarat si běžný nákup, ovládat běžné domácí spotřebiče, uvařit si jednoduché teplé jídlo a nápoje, vykonávat běžné domácí práce, nakládat s prádlem, mýt nádobí, obsluhovat topení, udržovat pořádek.

19. Krajský soud podotýká, že základní pokyn pro hodnocení jednotlivých schopností zvládat životní potřeby je rozveden v § 9 odst. 5 zákona o sociálních službách, podle něhož pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě, musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnost se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.

20. Podle § 1 odst. 4 vyhlášky č. 505/2006 Sb. platí, že za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze základní životní potřebu zvládnout přijatelném standardu. Podle § 2 téže vyhlášky platí, že při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Za nezvládnutou životní potřebu se považuje stav, kdy osoba nezvládne jakoukoli dílčí aktivitu patřící do základní životní potřeby.

21. Soud pro přehlednost znovu konstatuje, tak jak již učinil v rozsudku sp. zn. 64 Ad 7/2020, že mezi stranami není spor o tom, že žalobkyně nezvládá dvě základní životní potřeby, a to osobní aktivity a péči o domácnost, ale zůstalo sporné, zda žalobkyně je či není schopna zvládnout další základní životní potřeby, a to mobilitu, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu a péči o zdraví.

22. Podle žalobkyně tyto potřeby nezvládá z důvodu častých blokád páteře, které souvisí s její rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, což je Bechtěrevova choroba. Potíže žalobkyně opakovaně uvádí v průběhu celého řízení. V záznamu ze sociálních šetření je uvedeno, že má žalobkyně potíže s oblékáním kvůli onemocnění páteře a dušnosti. Při blokádě páteře se obléknout nezvládne, nemůže pokrčit nohu ani ji ohnout. Z hlediska péče o zdraví bylo uvedeno, že v případě blokády páteře žalobkyně nezvládá aplikaci krému, který užívá v souvislosti s alergií. Tyto potíže žalobkyně uvedla i v souvislosti s dalšími životními potřebami, tělesná hygiena a výkon fyziologické potřeby. Dále žalobkyně zdůraznila, že se její zdravotní stav zhoršuje. Vzhledem k tomu, že odpovědi na tyto sporné otázky v žalobou napadeném rozhodnutí ani v posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Českých Budějovicích nebyly spolehlivě zodpovězeny, krajský soud v předchozím řízení výše citovaným rozsudkem rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a zavázal jej vypořádat se podrobně se všemi tvrzeními žalobkyně a posoudit zvládnutí veškerých aktivit spadajících pod sporné životní potřeby.

23. V dalším řízení se žalovaný obrátil na Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí se žádostí o vypracování posudku v intencích výše uvedeného závazného právního názoru soudu. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích dne 11. 5. 2021 zpracovala čtvrtý doplněk k posudku ze dne 2. 9. 2019. V posudku je uvedeno, že zadavatel požadoval další posouzení stejné věci právě s odkazem na výše citovaný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 3. 2021. Komise zrekapitulovala, že sporné zůstalo, zda je žalobkyně schopna zvládat mobilitu, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu a péči o zdraví, kdy tyto základní životní potřeby nezvládá pro časté blokády páteře, které vyplývají z Bechtěrevovy nemoci. Dále se komise měla vyjádřit k tomu, zda tyto problémy jsou známkou zhoršení zdravotního stavu a zda je nutné zkoumat z hlediska sledovaného období převažující rozsah schopnosti žalobkyně pro každou základní životní potřebu zvlášť. Komise totiž v předchozích posudcích nevysvětlila, proč blokády označila za krátkodobá zhoršení a je tudíž povinna popsat, jak často se vyskytují, jaký mají průběh, jak dlouho trvají a jaký mají vliv na rozsah funkčních schopností z hlediska převažujícího hodnoceného období. Tyto potíže je pak třeba objektivizovat na základě lékařské dokumentace a jejich dopad vysvětlit. Současně byla komise zavázána, aby se vyjádřila k použití dýchacího ventilačního přístroje k udržení bezprašného prostředí. Dále bylo uvedeno, že došlo ke změně bydliště žalobkyně od března 2020.

24. Komise připomněla podklady, z nichž vycházela při zpracování posudku a dalších čtyř doplňků tohoto posudku. Současně uvedla, že bylo žalobkyní doloženo ve zprávě MUDr. J. O. z 5. 4. 2021, která je novou praktickou lékařkou žalobkyně se sídlem Třanovice 739 53, že jí byl předepsán invalidní vozík ke schválení revizním lékařem pro zhoršující se stav ve smyslu pohyblivosti v době záchvatovitých bolestí kolenních kloubů a páteře. Současně bylo z dokumentace této lékařky zjištěno, že koncentrátor kyslíku, který byl žalobkyni předepsán, byl rozhodnutím VZP ze dne 15. 12. 2020 zamítnut. Posudková komise se ve čtvrtém doplňku posudku zaměřila na námitky soudu a k blokádám páteře uvedla, že s Bechtěrevovou chorobou nesouvisí. Vyskytují se jako akutní stavy, které nemají závažnější postižení páteře. Je to svalový, nikoli neurologický problém, kdy svaly se po nevhodném pohybu snaží ochránit samotnou páteř. Spontánní tendence k úpravě cca 5 – 10 dnů, kdy bolest lze mírnit běžnými analgetiky, dodržením klidového režimu a suchým teplem. Jsou to stavy akutní, i když recidivující a nelze je považovat za stav dlouhodobě nepříznivý.

25. Žalovaný správní orgán se spokojil s tímto hodnocením posudkové komise, na základě něhož pak námitku žalobkyně vypořádal. Toto vypořádání však neodpovídá požadavkům tak, jak byly naznačeny ve zrušujícím rozsudku krajského soudu. Právě v souvislosti s těmito blokádami bylo zapotřebí podrobného zkoumání, a to pro každou základní životní potřebu zvlášť. Komise měla tyto potíže popsat. Uvést, jak často se u žalobkyně vyskytují, jaký mají průběh, jak dlouho trvají a jaký mají vliv na rozsah funkčních schopností z hlediska převažujícího hodnoceného období. Takové potíže měly být objektivizovány na základě lékařské dokumentace a jejich dopad měl být vysvětlen, kdy informace byla povinna komise si opatřit. V tomto směru nebylo takové hodnocení v posudku uvedeno. Komise pouze obecně popsala blokády páteře a dále uvedla odhad délky takových potíží i návod, jak na tyto potíže reagovat a jakým způsobem je řešit. V žádném směru však nebylo doplněno to, co bylo požadováno, to znamená zjištění četnosti těchto potíží, délku jejich trvání a sdělení vlivu a rozsahu těchto potíží na funkční schopnosti z hlediska jednotlivých základních životních potřeb. Proto bylo předčasné uzavření dokazování a vydání rozhodnutí na základě takto nedostatečně doplněného zjištění Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Totéž platí i ve vztahu k posouzení použití dýchacího ventilačního přístroje, udržování bezprašného prostředí. Byť se žalovaný správní orgán ve svém rozhodnutí podrobně vypořádával se zvládáním základních životních potřeb žalobkyní, neměly vyslovené závěry oporu v hodnocení k tomu povolané posudkové komise, tudíž hodnocení bylo provedeno bez náležitého zhodnocení zdravotního stavu tak, jak bylo žalovanému uloženo. Posudková komise sice uvedla, že podle jejího hodnocení blokády páteře nesouvisejí s Bechtěrevovou chorobou, nezhodnotila však, zda jejich vznik (svalová ochablost) nemá příčinu v invalidizujícím onemocnění žalobkyně, ani se nezabývala zhodnocením jejich četnosti a neuvedla, zda již je lze považovat za zhoršování zdravotního stavu a zároveň zůstalo nevysvětleno, proč blokády páteře byly označeny pouze za krátkodobé zhoršení zdravotního stavu. Komise nepopsala, jak často se blokády páteře u žalobkyně vyskytují, jaký mají průběh, jak dlouho trvají a jaký mají vliv na rozsah funkčních schopností žalobkyně z hlediska převažující části sledovaného období. Zůstalo stále nevysvětleno, podle čeho byla stanovena funkční schopnost zvládání základních životních potřeb u žalobkyně tak, aby odpovídala převažujícímu rozsahu schopností ve sledovaném období.

26. Ze zpráv z odborných lékařských vyšetření i vyjádření žalobkyně je zřejmé, že od března 2020 byla v péči matky a bydlela u ní v Horní Suché, což soud konstatoval i v předchozím zrušujícím rozsudku. Z toho důvodu také soud v tomto řízení vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc k vyřízení Krajskému soudu v Ostravě. Žalobkyně však s tímto postupem soudu nesouhlasila, podala kasační stížnost, o které rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 31. 1. 2022 pod sp. zn. 4 As 6/2022 tak, že usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 12. 2021, č.j. 54 Ad 14/2021–82, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

27. Na základě všech písemností, které vyplývají z předchozí korespondence a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, jakož i rozhodnutí žalovaného vyplývá, že žalobkyně dodala zprávy z odborných lékařských vyšetření, které byly podány lékařskými pracovišti spadajícími pod Moravskoslezský kraj. Žalobkyně zároveň poukázala na to, že k jednání posudkové komise nebyla přizvána a pouze epidemie coronaviru byla na překážku případné její účasti na jednání této komise. Soud z tohoto důvodu zdůrazňuje tuto skutečnost za účelem objektivního posouzení skutečného zdravotního žalobkyně tak, aby mohlo být objektivně rozhodnuto o její žádosti na přiznání příspěvku na péči, kterou podala dne 27. 12. 2018. Je zcela zřejmé, že sociální šetření, které se uskutečnilo v návaznosti na tuto žádost, nemuselo objektivně reflektovat všechny zdravotní problémy žalobkyně stejně tak, jako postupně doplňované zprávy, které posuzovala Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Za tímto účelem je zapotřebí postavit najisto objektivně dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně, a to nově provedeným sociálním šetřením a provedením srovnávacího posudku u Posudkové komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR Moravskoslezského kraje. Pokud totiž stojí proti sobě závěry posudkové komise a polemika žalobkyně, je nutné provést srovnávací posouzení, a to jinou Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, která komplexně a objektivně znovu posoudí dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně. Soud vnímá výhrady žalobkyně a z toho důvodu považuje osobní přítomnost žalobkyně při posudkovém zhodnocení jako vhodnou a potřebnou. Při jednání komise se žalobkyní bude lze žalobkyni i vyšetřit přítomným odborným lékařem. Teprve poté až bude důkazní řízení naznačeným způsobem doplněno, bude možné provést nové hodnocení zvládání jednotlivých základních životních potřeb žalobkyně v souladu s platnou právní úpravou.

V. Závěr, náklady řízení

28. V dané věci soud uzavřel, že žaloba žalobkyně byla důvodná, a proto postupoval podle § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s., neboť skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje doplnění a odstranění pochybností, neboť zakládá nedostatečné posudkové hodnocení zdravotního stavu žalobkyně a v té souvislosti objektivní stanovení stupně závislosti na pomoci jiné fyzické osoby.

29. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s. podle něhož, nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci měla plný úspěch žalobkyně. Té však žádné náklady v souvislosti s předmětným řízením nevznikly, a proto bylo rozhodnuto tak, že se jí náhrada nákladů řízení nepřiznává. Žalovaný nemá na náhradu nákladů řízení právo, neboť nebyl v řízení úspěšný.

Poučení

I. Vymezení věci a obsah žaloby II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného III. Obsah správních spisů IV. Právní názor soudu. V. Závěr, náklady řízení