54 Ad 15/2021 – 52

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobkyně: J. R., narozená dne bytem zastoupena Mgr. Janou Kitzbergerovou, advokátkou se sídlem Rooseveltova 48, 381 01 Český Krumlov proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 7. 2021, č. j. x, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 9. 7. 2021, č. j. x se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10 200 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění

I. Vymezení věci, obsah žaloby

1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) byla dne 13. 9. 2021 doručena žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 9. 7. 2021, č. j. x, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, č. j. x ze dne 2. 2. 2021, kterým byla žalobkyni zamítnuta žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek daných ustanovením § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z.d.p.“), neboť dle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Český Krumlov ze dne 18. 1. 2021 není invalidní, neboť její pracovní schopnost poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 20%, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.

2. Žalobkyně s rozhodnutím nesouhlasila, neboť je považuje za nesprávné, nesouhlasí s jeho závěrem, který se opírá o závěry posudkových lékařů. Uvedla, že nesouhlasila se závěry posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení MUDr. J. Š., a proto podala proti rozhodnutí námitky, kdy o jejím zdravotním stavu znovu rozhodoval lékař České správy sociálního zabezpečení a v její nepřítomnosti dospěl k závěru, že pracovní schopnost poklesla o 30%. Nesprávnost tohoto závěru spatřuje žalobkyně v posouzení jejího zdravotního stavu, a to ve stanovení nesprávné příčiny rozhodující o nepříznivém zdravotním stavu a dále nedošlo oproti předchozímu posouzení zdravotního stavu o navýšení procentního hodnocení, kdy u žalobkyně je přítomno více zdravotních obtíží. K tomu odkázala na posudky kardiologa MUDr. J. K., neuroložky MUDr. N., urologa MUDr. D., radiologa MUDr. Š., alergologa MUDr. P. Současně byly žalobkyni i zjištěna nadměrně zvětšená játra. Trpí dále syndromem těžké spánkové apnoe. Podle názoru žalobkyně je hlavní příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu právě tento syndrom a míra poklesu pracovní schopnosti by proto měla činit podle kapitoly VI. položka 5c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. 60 – 70%. Žalobkyně zdůraznila, že nebyla při prvním ani druhém posudkovém hodnocení osobně vyšetřena. Navrhla proto, aby rozhodnutí žalované bylo zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. Žalobkyně ke své žalobě připojila řadu lékařských vyšetření, které ve své žalobě zmiňovala. II.Stručné shrnutí vyjádření žalované 3. Žalovaná ve svém vyjádření odkázala na platnou právní úpravu a zmínila i náležitosti posudku, který je pro posouzení záležitosti žalobkyně podstatný. Shrnula, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole V. položka 7b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 30%. Ta se ve smyslu ustanovení § 3 a 4 téže vyhlášky nemění. Podle žalované byl vypracován posudek, který splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a vypořádává se se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Žalovaná vyslovila, že na základě zjištěného skutkového stavu trvá na svém rozhodnutí a navrhuje žalobu zamítnout. III.Obsah správních spisů 4. Z přiloženého posudkového spisu soud zjistil, že žalobkyně byla posuzována lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení Český Krumlov se závěrem, že není invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 20%. Na základě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení Praha dne 2. 2. 2021 rozhodnutí, kterým žalobkyni žádost o invalidní důchod zamítla. Žalobkyně uplatnila dne 13. 4. 2021 námitky.

5. Na podkladě námitek byl znovu posuzován zdravotní stav žalobkyně lékařem České správy sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice dne 14. 6. 2021 se závěrem, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyla invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 30%. Česká správa sociálního zabezpečení vydala dne 9. 7. 2021 rozhodnutí, kterým námitky zamítla a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 2. 2. 2021 potvrdila. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně správní žalobu.

6. Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Tato komise ve svém posudku určeném pro krajský soud ze dne 5. 1. 2022 uvedla, že žalobkyně byla spolu se svou právní zástupkyní jednání komise přítomna a zároveň byla s posudkovým závěrem ústně seznámena. Komise dospěla k závěru, že rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost je onemocnění, které omezuje psychické schopnosti žalobkyně a má vliv na pokles její pracovní schopnosti. Psychickými obtížemi trpí od roku 2007. Psychologické vyšetření v roce 2018 zaznamenalo aktuálně nižší úroveň kognitivních funkcí, mírnou deterioraci mnestických funkcí. Z dokumentace vyplývá, že emotivita je spojená emoční nestabilitou dlouhodobě, psychiatrické nálezy popisují trvalou akcentaci osobních rysů – rysy histrionské se sklony k impulzivnímu jednání, situační kolísání stavu v souvislosti s vnější zátěží (zhoršení stavu zejména v rámci rozvodu a v roce 2019 zhoršení dané úmrtím bratra žalobkyně). Dále se projevuje úzkostná symptomatika. Při zátěži jsou výkyvy nálad, reaguje pithiaticky. V minulosti byly problémy psychické opakovaně hodnoceny jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Při posledním jednání komise v roce 2019 se jevila psychopatologie poruchy osobnosti spíše jako lehká, a proto nebyla žalobkyně uznána jako invalidní. Tehdy aktuální zhoršení v souvislosti s úmrtím bratra nebylo možné zahrnout do vyhodnocení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. V současné době však psychiatr, který je členem posudkové komise považuje tento problém za narušení společenského a pracovního fungování a hodnotí poruchu jako středně těžkou (kapitola V. položka 7b), kde je míra poklesu pracovní schopnosti 30 – 45%. Komise neshledala přítomnost postižení těžkého. Rovněž nezvolila jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu spánkovou poruchu. Ostatní poruchy zdravotního stavu pracovní potenciál žalobkyně nijak významně nelimitují. Žádná z vedlejších diagnóz nemá takový funkční dopad, aby sama o sobě, v případě, že by byla určena jako dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, zdůvodnila použití takového posudkového kritéria. Komise uzavřela, že je u žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pokles pracovní schopnosti 45% a tento zjištěný skutkový stav odpovídá prvnímu stupni invalidity. Současně dospěla komise k závěru, že posudkový závěr z posudkových jednání dne 18. 1. 2021 a 14. 6. 2021 ve smyslu neuznání žádného stupně invalidity nelze potvrdit. Vznik invalidity komise vztahuje k jednání lékaře na Okresní správě sociálního zabezpečení, neboť lze konstatovat, že k tomuto datu byla vyhodnocena míra poklesu pracovní schopnosti již jednoznačně přítomna a nebyla adekvátně vyhodnocena. Vznik invalidity komise tudíž stanovila ke dni 18. 1. 2021. Přiznání invalidity prvního stupně umožní žalobkyni upravit své pracovní zařazení a může tudíž pracovat ve zkráceném pracovním úvazku.

7. Svůj závěr komise vyslovila na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření, konkrétně vyšetření žalobkyně při jednání posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, na základě zprávy praktického lékaře MUDr. G., 11. 1. 2021, kardiologie Český Krumlov, MUDr. K., 16. 7. 2020, psychiatrie Český Krumlov, MUDr. M., dne 4. 6. 2019, 25. 7. 2019, 18. 10. 2019, 22. 8. 2019, 26. 11. 2019, 18. 5. 2020, 15. 6. 2020, 8. 9. 2020, dále zpráva z RHB vyšetření Nemocnice Český Krumlov, MUDr. M., 29. 1. 2020 a 4. 2. 2020, psychiatrie Český Krumlov, MUDr. M., 15. 3. 2021, alergologie, Český Krumlov, MUDr. P., 29. 3. 2021, kardiologie, Český Krumlov, MUDr. K., 15. 3. 2021. V komisi dne 30. 11. 2021 byla vyšetřena MUDr. H. – K., a to z psychiatrického oddělení Nemocnice České Budějovice. IV.Právní názor soudu 8. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odst. 2 téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná, a proto žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

9. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35%. Podle odstavce 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla za a) nejméně o 35%, avšak nejvíce o 49%, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50%, avšak nejvíce o 49%, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70%, jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle odstavce 3, pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4, při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35% a nejvíce 69% a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70% též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení, pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožní vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

10. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění. Ministerstvo práce a sociálních věcí to za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.

11. Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý, zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav je posouzen komplexně na základě úplné zdravotní dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

12. V dané záležitosti žalobkyně podala námitky proti rozhodnutí ze dne 2. 2. 2021, kterým jí Česká správa sociálního zabezpečení zamítla žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek daných ustanovením § 38 zákona o důchodovém pojištění, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Český Krumlov ze dne 18. 1. 2021 nebyla žalobkyně invalidní a pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu činil 20%. V námitkách žalobkyně rozporovala tento závěr a požadovala přiznání invalidity prvního stupně. V námitkovém řízení byl vypracován nový posudek o invaliditě ze dne 14. 6. 2021, kterým sice došlo ke změně procenta poklesu pracovní schopnosti žalobkyně na 30%, nicméně závěr o tom, že žalobkyně není invalidní v žádném stupni, zůstal stejný.

13. Ke zcela odlišnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 5. 1. 2022, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise uzavřela, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti, je porucha osobnosti v současnosti středně těžká, která je uvedena v kapitole V. položka 7b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. a pokles pracovní schopnosti žalobkyně činí 45%. Komise uzavřela, že v případě žalobkyně se jedná o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně činil 45%, a to k datu jednání lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení (18. 1. 2021).

14. Komise dospěla k závěru, že posudkové závěry lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení a lékaře České správy sociálního zabezpečení, že žalobkyně není invalidní v žádném stupni nelze potvrdit. Žalobkyně má řadu zdravotních problémů, kromě psychické poruchy žádná z vedlejších poruch zdravotního stavu není spojena s vážnými funkčními důsledky. Vnímání potíží plynoucích z těchto poruch zdravotního stavu je u žalobkyně silně modifikováno jejím psychickým stavem. V souvislosti s jejím psychickým stavem je i non compliance v léčbě SAS – nesnese masku na obličeji, nepodrobila se doporučenému dalšímu vyšetření. U psychicky dobře komponovaného jedince jsou problémy s compliancí v léčbě málo pravděpodobné, proto také nebyl určen SAS jako příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Zde je navíc významná uvedená skutečnost, že není objektivizována míra denní spavosti, počet spánkových apnoí a hypnoí během noci není posudkově rozhodnou skutečností. Pokud bylo namítáno, že nebylo použito navýšení taxace podle § 3 a 4 vyhlášky č. 359/2009 Sb., pak tuto námitku neshledává komise jako důvodnou, neboť i volba horní hranice u taxace míry poklesu pracovní schopnosti u použitého posudkového kritéria je proklientská.

15. Namítala–li žalobkyně zvětšení jater na podkladě steatózy (tedy změna morfologie) samo o sobě to není důvodem k omezení pracovního potenciálu. Pracovní potenciál omezují až závažné poruchy funkce jater, ke kterým případně dochází v souvislosti s mimojaterními potížemi. Toto vyhodnocení laboratorních testů nelze u žalobkyně konstatovat. V jaterních textech má ALT v normě, AST v normě, bilirubin v normě. Má jen hraničně zvýšeno GGT na 0,64, což není posudkově významné. Komise rovněž uvedla, že bronchiální astma nepovažuje za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, neboť nejvíce je limitována psychickými a spánkovými problémy. Astma se podle legislativy hodnotí na základě efektu léčby. Invalidizace je možná až u stavů, kdy i při léčbě je kontrola astmatu jen částečná či nedostatečná. Tomu nálezy alergologa nenasvědčují. Žalobkyně prodělala v prosinci 2021 akutní bronchitis. Při spirometrii v klidovém období měla ventilační poruchu lehkou až středně těžkou, což není posudkově závažné. Komise zhodnotila, že nelze hodnotit zdravotní stav žalobkyně, podle jí nabízené kapitoly X oddíl A položka 3c), neboť nejsou objektivizovány skutečnosti, které by posudkové komisi umožnily, ohledně astmatu použít kteroukoli z položek, která umožňuje invalidizaci včetně toho, že není doloženo, že jde o stav na úrovni kapitoly X oddíl A položka 3c). Ohledně tvrzení neuralgie trigeminu komise uvedla, že žalobkyně není pro tuto problematiku léčena neurologem, a proto nelze formu či stupeň onemocnění vyhodnotit stejně jako nelze vyhodnotit míru omezení pracovního potenciálu ve smyslu indikací kapitoly VI. položka 12. Stav by byl zhodnotitelný pouze v případě, že by žalobkyně byla v soustavné péči neurologa. Ohledně tachykardie žalobkyně navrhuje hodnocení podle kapitoly IX. oddíl A položka 7b), kde je dána míra poklesu pracovní schopnosti 30 – 60%. Tato položka je určena až pro stavy s omezením srdeční funkce, což u žalobkyně provedeným vyšetřením zjištěno nebylo. Stejně jak nebylo objektivizováno, že by měla snížený srdeční výdej. Při medikaci má i uspokojivou srdeční frekvenci. Použít nelze ani nabízenou kapitolu IX. oddíl A položka 1c) vzhledem k extrasystolii. Občasné komorové extrasystoly v žádném případě neindikují použití posudkového kritéria určeného pro chronické srdeční selhání. Výskyt extrasystol není u žalobkyně spojen se systolickou dysfunkcí levé komory. Vnímání těchto potíží komise vysvětluje tak, že jsou u žalobkyně silně modifikovány jejím psychickým stavem. Komise proto uzavřela, že se u žalobkyně jedná o pokles pracovní schopnosti o 45%.

16. Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s. ř. s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí není správné, a to pro vady řízení. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR dospěla k jednoznačnému závěru, že zdravotní stav žalobkyně odpovídá invaliditě prvního stupně, a to ke dni vyšetření žalobkyně lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení. Tento závěr se neshoduje se závěry, které byly vysloveny lékaři v řízení před Okresní správou sociálního zabezpečení a Českou správou sociálního zabezpečení. Komise uzavřela, že na rozdíl od těchto posouzení, je u žalobkyně přítomna středně těžká porucha osobnosti, a proto komise zvolila míru poklesu pracovní schopnosti 45%, a to podle kapitoly V. položka 7b) vyhlášky č. 359/2009 Sb.

17. Soud dospěl k závěru, že při vypracování posudku měla komise k dispozici veškeré doložené lékařské zprávy žalobkyně, přihlédla k vývoji onemocnění žalobkyně, který zohlednila a vysvětlila svůj závěr týkající se neshody hodnocení posudkové komise se závěry, které byly vysloveny lékaři Okresní správy sociálního zabezpečení a České správy sociálního zabezpečení. Zároveň vysvětlila, z jakých důvodů nelze žalobkyni stanovit vyšší míru poklesu pracovní schopnosti. Posudek se vypořádal se všemi přítomnými zdravotními potížemi žalobkyně a vysvětlil vyslovený závěr. V.Závěr, náklady řízení 18. Soud proto uzavřel, že žaloba žalobkyně byla důvodná, a proto podle § 78 odst. 1 s. ř. s. ve vztahu k § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil České správě sociálního zabezpečení k dalšími řízení. V dalším řízení Česká správa sociálního zabezpečení v Praze rozhodne znovu o námitkách žalobkyně a bude vycházet ze závěru, který postavila najisto Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 5. 1. 2022, že žalobkyně je invalidní v prvním stupni a invalidita vznikla ke dni jednání lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení (18. 1. 2021).

19. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla v řízení úspěšná, a proto jí byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 10 200 Kč. Jednalo se o odměnu právní zástupkyně za 3 úkony právní pomoci (převzetí věci, žaloba, doprovod a účast právní zástupkyně na jednání Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR) celkem částka 9 300 Kč (§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a advokátního tarifu ve znění pozdějších předpisů) a v náhradě hotových výdajů za 3 úkony právní služby v částce 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky) celkem náklady řízení činí 10 200 Kč, které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její právní zástupkyně.

Poučení

I. Vymezení věci, obsah žaloby II.Stručné shrnutí vyjádření žalované III.Obsah správních spisů IV.Právní názor soudu V.Závěr, náklady řízení