54 Ad 19/2017 - 30

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou ve věci žalobce: nezletilý X zastoupen zákonnou zástupkyní J. T., oba bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 10. 2017, č. j. MPSV-2017/213752-913 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 14. 7. 2017 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí ze dne 17. 10. 2017, č. j. MPSV-2017/213752-913 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Českých Budějovicích (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 21. 11. 2016, č. j. 109952/2016/CBU (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž bylo rozhodnuto o nepřiznání příspěvku na péči podle § 7 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“).

2. Zástupkyně žalobce podala dne 30. 6. 2016 žádost o příspěvek na péči pro žalobce jako oprávněnou osobu. Správní orgán I. stupně po provedeném sociálním šetření v přirozeném prostředí požádal o zpracování posudku o zdravotním stavu žalobce, v němž měl být posouzen stupeň závislosti žalobce. Následně bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o nepřiznání příspěvku na péči nezletilé oprávněné osobě, neboť pro jeho přiznání nebyly správním orgánem I. stupně shledány důvody. Proti prvostupňovému rozhodnutí bylo podáno odvolání, které bylo zamítnuto napadeným rozhodnutím. V žalobě jsou uvedeny ty základní životní potřeby, které žalobce nezvládá vůbec, nebo je zvládá pouze s dopomocí či pod stálým dohledem. Konkrétně žalobce nezvládá, co se týče úkonů péče o vlastní osobu, přípravu stravy, dále rozlišování druhů potravin a nápojů a výběr jednoduchých hotových potravin podle potřeby a účelu. Dále žalobce nezvládá provedení jednoduchého ošetření spočívající v dodržování diety, dále dodržování léčebného režimu, a to dodržování pokynů ošetřujícího lékaře, přípravu léků, rozpoznání správného léku a pravidelné užívání léků. Pokud jde o nezvládané úkony soběstačnosti, tak bylo v žalobě uvedeno uspořádání času a plánování života. Žalobce nedokáže sám využít čas podle potřeb a zájmů, dále není schopen se dopravit na trénink a z tréninku, přičemž po tréninku musí žalobce dostat svačinu, čehož není sám schopen. Z uvedených důvodů rodiče podřizují svůj čas synovo zájmu, neboť by sám a bez doprovodu uvedené úkony nezvládal.

3. V žalobě bylo dále konstatováno, že na jednání posudkové komise se dostavila pouze zákonná zástupkyně žalobce, neboť přítomnost žalobce při jednání komise by pro něj byla psychickou zátěží, které je zapotřebí minimalizovat, neboť by mohla způsobit i zhoršení jeho zdravotního stavu.

II. Vyjádření žalovaného

4. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že navrhuje zamítnutí projednávané žaloby pro její nedůvodnost. Žalovaný předně upozornil na skutečnost, že úkony uváděné v žalobě, jichž není žalobce schopen vůbec či jen s dopomocí nebo jen pod stálým dohledem, neodpovídají platnému znění zákona o sociálních službách, nýbrž korespondují se zněním zákona o sociálních službách, které bylo platné do roku 2011. Žalovaný k námitce týkající se zvládání namítaných aktivit pod dohledem nebo pouze s dopomocí uvedl, že takové úkony se hodnotí u osob starších 18 let věku, nikoliv u nezletilých.

5. Žalovaný k námitce nedostatečně zjištěného stavu namítal, že pro objektivizaci zdravotního stavu Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Českých Budějovicích (dále též „PK MPSV České Budějovice“ nebo „posudková komise MPSV České Budějovice“) i Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze (dále též „PK MPSV Praha“ nebo „Posudková komise MPSV Praha“) žalobce přizvaly ke svému jednání. Posudkové komise tím vyhověly žádosti zákonné zástupkyně žalobce, která požadovala, aby byl žalobce přítomen jednání posudkové komise a byl prohlédnut. Nicméně žalobce se omluvil z jednání PK MPSV České Budějovice i PK MPSV Praha, proto vycházely obě posudkové komise z podkladové dokumentace, kterou považovaly za dostatečnou a neshledaly za nutné navštívit žalobce v jeho bydlišti. U jednání PK MPSV České Budějovice byla přítomna matka žalobce jako jeho zákonná zástupkyně, avšak z jednání PK MPSV Praha se omluvila. Žalovaný konstatoval, že stav věci byl dostatečně zjištěn a nevyvstaly o něm žádné důvodné pochybnosti.

6. K namítaným aktivitám, jichž není žalobce schopen, žalovaný uvedl, že příprava stravy je hodnocena v rámci základní životní potřeby péče o domácnost, která se však nehodnotí u osob ve věku do 18 let. Nadto žalovaný podotkl, že schopnost vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny je jedna z aktivit základní životní potřeby stravování, která byla uznána tak, že ji žalobce nezvládá. K ostatním namítaným aktivitám žalovaný konstatoval, že jim bylo vyhověno uznáním základní životní potřeby péče o zdraví za nezvládanou základní životní potřebu. K úkonům soběstačnosti spočívajícím v uspořádání si času a plánování života žalovaný uvedl, že tyto aktivity jsou zařazeny mezi základní životní potřeby jako osobní aktivity. K tomu žalovaný sdělil, že předmětné shrnutí nezvládnutých potřeb je zcela irelevantní, neboť je nutné je vztáhnout k věku dítěte.

III. Obsah správních spisů

7. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti:

8. Dne 30. 6. 2016 byla ke správnímu orgánu I. stupně podána žádost o příspěvek na péči, jejímž žadatel byl žalobce zastoupený zákonnou zástupkyní. Součástí podání bylo oznámení o poskytovateli pomoci, přičemž tímto poskytovatelem byla zákonná zástupkyně žalobce, což je matka žalobce. Dále byl do správního spisu založen záznam ze sociálních šetření pro účely řízení o příspěvku na péči, v němž bylo zaznamenáno, že žalobce žije společně s rodiči a staršími sourozenci, dále byla popsána jeho schopnost pečovat o vlastní osobu, školní povinnosti, rodinné vztahy, sociální vztahový rámec, domácnost a prostředí. Dne 20. 7. 2016 bylo vydáno správním orgánem I. stupně usnesení o přerušení řízení, č. j. 67566/2016/CBU, z důvodu probíhajícího řízení o posouzení stupně závislosti.

9. Dne 3. 11. 2016 obdržel správní orgán I. stupně posudek o zdravotním stavu – posouzení stupně závislosti osoby pro účely příspěvku na péči podle zákona o sociálních službách, č. j. LPS/2016/4919-CB_CSSZ, v němž bylo konstatováno, že žalobce nezvládá celkem 1 základní životní potřebu. Dne 8. 11. 2016 bylo vydáno vyrozumění o pokračování ve správním řízení a sdělení možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí ve věci žádosti o přiznání příspěvku na péči.

10. Dne 21. 11.2016 vydal správní orgán I. stupně prvostupňové rozhodnutí, v němž dospěl k závěru, že žalobci příspěvek na péči nepřiznává. Správní orgán I. stupně konstatoval, že žalobce nepotřebuje každodenní pomoc nebo dohled alespoň ve třech oblastech základních životních potřeb posuzovaných podle § 9 zákona o sociálních službách. Proti prvostupňovému rozhodnutí bylo podáno odvolání, v němž byly uvedeny úkony, které žalobce není schopen zvládat sám nebo je zvládá pouze s dopomocí či pod stálým dohledem. Tyto úkony se shodovaly s nezvládajícími úkony specifikovanými v žalobě, navíc bylo v odvolání namítáno, že žalobce sám nezvládne obstarat si potraviny a běžné předměty (nakupování).

11. Správní orgán I. stupně postoupil věc žalovanému dne 14. 12. 2016. Žalovaný usnesením č. j. MPSV-2016/277282-913 ze dne 23. 12. 2016 přerušil řízení po dobu, během níž bude PK MPSV v Českých Budějovicích posuzovat zdravotní stav žalobce. Dne 7. 4. 2014 žalovanému doručen posudek ze dne 6. 4. 2017 vypracovaný posudkovou komisí MPSV České Budějovice. V reakci na to žalovaný vydal dne 10. 4. 2017 vyrozumění o pokračování v řízení a vyrozuměl účastníky řízení o právu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Zákonná zástupkyně žalobce dne 18. 4. 2017 nahlédla do spisové dokumentace a vyjádřila svůj nesouhlas s posudkovým hodnocením a dále podala stížnost na jednání MUDr. P., který byl posudkovým lékařem. Žalovaný o takové skutečnosti lékaře posudkové komise informoval a vyzval jej, aby doplnil posudek o reakci na námitky zástupkyně žalobce, neboť se týkaly lékařské vědy a bylo nezbytné sdělení fundované reakce. Následně žalovaný řízení opět přerušil řízení po dobu posuzování zdravotního stavu žalobce ze strany PK MPSV v Českých Budějovicích. PK MPSV v Českých Budějovicích konstatovala v doplňujícím posudku, že neshledala důvody pro změnu již přijatého posudkového závěru. Žalovaný dne 22. 6. 2017 požádal PK MPSV v Praze o zpracování srovnávacího posudku, který se však nelišil od posudku vypracovaného PK MPSV v Českých Budějovicích. Ve srovnávacím posudku bylo shodně s předchozím posudkem uvedeno, že v případě žalobce se nejedná o osobu, která by nebyla schopna zvládat alespoň tři základní životní potřeby. Dne 25. 9. 2017 žalovaný vyrozuměl účastníky řízení o pokračování v řízení a o právu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí.

12. Žalovaný vydal dne 17. 10. 2017 napadené rozhodnutí, v němž podané odvolání podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalovaný v napadeném rozhodnutí poznamenal, že stanovení schopnosti zvládat životní potřeby nezávisí na volné úvaze příslušného posudkového orgánu, ale musí odpovídat stanoveným posudkovým kritériím vymezeným v příloze č. 1 k vyhlášce č. 505/2006 Sb. Žalovaný vyhodnotil posudek PK MPSV České Budějovice, jeho doplněk a posudek PK MPSV Praha za úplné, objektivní a přesvědčivé stěžejní důkazní prostředky, které vycházely jak ze zdravotní dokumentace, námitek uvedených v odvolání, odborných nálezů, sociálního šetření, tak i z funkčních důsledků zdravotního postižení. Žalovaný přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v odvolání a dospěl k závěru, že rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu s právními předpisy a zjištěným skutkovým stavem.

IV. Právní názor soudu

13. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

14. Žaloba není důvodná.

15. Krajský soud na úvod konstatuje, že podmínky nároku na příspěvek na péči stanoví § 7 zákona o sociálních službách. Podle odstavce 1 předmětného ustanovení se příspěvek na péči poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby a podle odstavce 2 nárok na příspěvek má oprávněná osoba, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti. Kdo je oprávněnou osobou stanoví § 4 odst. 1 zákona o sociálních službách, přičemž žalobce je osobou oprávněnou podle písm. a) předmětného ustanovení, čili osobou, která je na území České republiky hlášena k trvalému pobytu podle zvláštního právního předpisu a je státním občanem České republiky. Stupně závislosti jsou určeny v § 8 zákona o sociálních službách a pro určení stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat základní životní potřeby, které jsou vymezeny v § 9 odst. 1 písm. a) – j) zákona o sociálních službách. Mezi specifikované základní životní potřeby se řadí mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Pokud jde o péči o domácnost, tak tato základní životní potřeba se hodnotí teprve u osob starších 18 let. Rozsah jednotlivých životních potřeb je blíže specifikován v Příloze 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (dále jen „Příloha 1“ nebo „Příloha 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb.“).

16. V žalobě byly rozepsány jednotlivé úkony, které žalobce údajně nezvládá. Krajský soud předně upozorňuje na nutnost vycházet vždy ze správného znění zákona, současné znění zákona o sociálních službách se shoduje se zněním platným ke dni podání žádosti o příspěvek na péči, příloha 1 prošla určitými změnami v mezidobí od podání žádosti do vydání napadeného rozhodnutí, nicméně změny, které proběhly, byly v oblasti, jenž je předmětem přezkumu, pouze formální či rozšiřující, tudíž neměly negativní dopad na žalobce ba naopak. Úkony specifikované v žalobě, které údajně žalobce nezvládá, však nekorespondují s platným zněním zákona o sociálních službách a potažmo ani s vyhláškou č. 505/2006 Sb. a její Přílohou 1, jak je uvedeno v žalobě. Z toho krajský soud vyvodil, že žalobce patrně vycházel ze znění zákona o sociálních službách účinného ke dni 31. 12. 2011. Právě ve znění zákona o sociálních službách účinném ke dni 31. 12. 2011 se lze setkat s úkony příprava stravy, dodržování léčebného režimu, uspořádání času a plánování života, které byly v žalobě použity. V platném znění jsou tyto úkony zahrnuty pod základní životní potřeby jako je stravování, péče o zdraví a poslední základní životní potřebou, pod níž lze zahrnout žalobou tvrzené nezvládané úkony, jsou osobní aktivity.

17. Dále krajský soud nepřehlédl nesprávné žalobní tvrzení a to, že žalobce uvedené úkony nezvládá, nebo je zvládá pouze s dopomocí či pod stálým dohledem, nicméně závislost na pomoci jiné fyzické osoby se u osob do 18 let formuluje tak, že tato osoba vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné osoby, uvedené vyplývá z § 8 odst. 1 zákona o sociálních službách. Každodenní pomoc, dohled nebo péče jiné fyzické osoby je projevem závislosti na pomoci jiné fyzické osoby u osob starších 18 let, což je zakotveno v § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách. Zmiňované nesrovnalosti v žalobě však nezpůsobí, že se krajský soud nebude zabývat žalobními námitkami, krajský soud vyhodnotí smysl každé žalobní námitky bez ohledu na nesprávně zvolené formulace.

18. Platná právní úprava zcela jednoznačně vymezuje základní životní potřeby, jejichž schopnost zvládání je hodnocena při posuzování závislosti. Nezbytností pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě je existence příčinné souvislosti mezi poruchou funkčních schopností z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném rozsahu.

19. Žalobce je stižen dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, který je způsoben nespecifickým střevním zánětem (tzv. Crohnova nemoc). Dle záznamu ze sociálního šetření je žalobce tělesně i duševně na úrovni svých vrstevníků, při jeho aktivitách a činnostech týkajících se péče o vlastní osobu je omezen Crohnovou nemocí a atopickým ekzémem. Ve srovnávacím posudku bylo uvedeno, že stav žalobce se při posledním gastroenterologickém vyšetření jevil jako stabilizovaný a bez subjektivních potíží.

20. Posudkové komise MPSV v Českých Budějovicích i v Praze na rozdíl od správního orgánu I. stupně shledaly, že žalobce s ohledem na nutnost dodržování dietního režimu není schopen zvládnout základní životní potřebu podle § 9 odst. 1 písm. d) zákona o sociálních službách, a to stravování. Posudková komise MPSV Praha výslovně ve srovnávacím posudku uvedla, že „Crohnova nemoc obecně sice striktně nevyžaduje nutná dietní opatření, ale je známo, že eliminační hypoalergenní dieta může mnohdy navodit a udržet remisi onemocnění.“ Krajský soud po prostudování spisového materiálu neshledal žádný důvod, který by zpochybňoval závěr posudkových komisí, že žalobce nezvládá základní životní potřebu stravování.

21. O nezvládání základní životní potřeby podle § 9 odst. 1 písm. h) zákona o sociálních službách, konkrétně péči o zdraví, nevznikly žádné pochybnosti, neboť bylo její nezvládnutí konstatováno nejen v posudku o zdravotním stavu ze dne 11. 10. 2016, který byl podkladem pro vydání prvostupňového rozhodnutí, ale též oběma posudkovými komisemi. Žalobce musí pravidelně užívat léky a dále mu musí být pravidelně každý den prováděno lokální ošetřování mastmi. Nicméně ani posudkové komise ani žalovaný a správní orgán I. stupně nezaznamenali žádné důvody pro uznání neschopnosti některé další životní potřeby. Krajský soud se s takovým závěrem ztotožňuje, neboť neshledal v průběhu řízení po prostudování soudního spisu a veškeré spisové dokumentace žádné okolnosti, které by byť jen nasvědčovaly možnosti nezvládání další základní životní potřeby ze strany žalobce. Nadto ani sám žalobce v žalobě neuvádí, že by nezvládal další základní životní potřebu kromě základní životní potřeby osobních aktivit, k níž se krajský soud vyjadřuje níže.

22. Příloha 1 k vyhlášce č. 505/2006 Sb. vymezuje schopnosti, jejichž splnění osvědčuje zvládnutí příslušné základní životní potřeby. V případě „osobních aktivit“ se považuje za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu stav, kdy je osoba schopna navazovat kontakty a vztahy s jinými osobami, plánovat a uspořádávat osobní aktivity, schopna styku se společenským prostředím, stanovit si a dodržet denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí, například vzdělávání, zaměstnání, volnočasové aktivity, vyřizovat své aktivity. V souvislosti s tím krajský soud odkazuje na právní větu k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2014, č. j. 3 Ads 50/2013 – 32: „Pro hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby za účelem zjištění stupně závislosti osoby je v rámci aplikace posudkových kritérií stanovených v § 1 až § 2c vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění účinném od 1. 1. 2012 rozhodné nesplnění byť jen jedné z aktivit, které jsou pro schopnost zvládat určitou základní životní potřebu vymezeny v příloze k této vyhlášce, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Pokud z podkladů lékařského posudku vyplývá, že posuzovaný některou z aktivit nutných pro celkové zvládnutí určité životní potřeby sám a bez pomoci jiné osoby nezvládá, a orgány lékařské posudkové služby přesto takovou základní životní potřebu považují za zvládanou, je jejich povinností tento závěr dostatečně a přesvědčivě odůvodnit.“ 23. Krajský soud k namítané neschopnosti využít čas podle potřeb a zájmů, k neschopnosti dopravit se na trénink a z tréninku sám a dále k neschopnosti obstarat si svačinu po tréninku uvádí, že v těchto námitkách neshledal neschopnost základní životní potřeby – osobní aktivity. Jak bylo výše citováno, pro konstatování zvládání osobních aktivit je formulováno 5 úkonů, jichž musí být posuzovaná osoba schopna. Jedná se o schopnost navazovat kontakty a vztahy s jinými osobami, krajský soud vychází z podkladů, které má k dispozici, podle nichž je žalobce schopen navazovat kontakty a vztahy s jinými osobami, což je uvedeno v posudkovém zhodnocení v rámci psychologického vyšetření. Přestože je žalobce podle tvrzení v posudkovém zhodnocení zjištěného při psychologickém vyšetření neprůbojný a komunikačně neobratný, má ve škole kamaráda, hraje florbal, apod., čili je schopen kontaktu s vrstevníky. Na zmiňované skutečnosti navazuje schopnost styku se společenským prostředím a schopnost vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí. Žalobce je žákem základní školy, s prospěchem nemá žádné potíže a navštěvuje volnočasové aktivity, čili dochází též k navazování styku se společenským prostředím. Co se týče schopnosti plánovat a uspořádat osobní aktivity a schopnosti stanovit si a dodržet denní program, dospěl krajský soud k závěru, že s ohledem na věk žalobce zvládá žalobce i tyto úkony v míře odpovídající věku. V žalobě nebyly uvedeny relevantní důkazy o tom, že žalobce tuto schopnost nezvládá, námitka neschopnosti dopravy na trénink je vzhledem k věku žalobce zcela lichá, stejně jako neschopnost obstarat si svačinu po tréninku. Neschopnost využít čas podle potřeb a zájmů nebyla více konkretizována. Krajský soud dospěl k závěru, že neexistují žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by žalobce nebyl schopen osobních aktivit, a proto krajský soud konstatuje shodný závěr s žalovaným a posudkovými komisemi MPSV.

24. Při posuzování schopnosti zvládat základní životní potřeby nelze opomenout zohlednit věk, v případě nezletilé osoby, zvláště pak u žalobce, jenž je ročník narození 2008, je nepřípadné argumentovat neschopností žalobce dopravit se sám bez doprovodu na trénink a z tréninku. Krajský soud nezpochybňuje nezbytné podřízení rodičů se aktivitám žalobce, nicméně neshledává v takovém jednání neschopnost základní životní potřeby, osobních aktivit, a nutnost mimořádné péče ze strany jiné fyzické osoby. Krajský soud je přesvědčen, že neschopnost samostatného zvládnutí úkonů soběstačnosti, jak byly označeny v žalobě, nedosahují takové míry, aby bylo možné konstatovat neschopnost základní životní potřeby osobní aktivity. Péče poskytovaná žalobci v souvislosti s tzv. úkony soběstačnosti není péčí mimořádnou, která by svou intenzitou, rozsahem nebo náročností přesahovala péči poskytovanou osobě téhož věku, takový závěr koresponduje s vyjádřením žalovaného.

25. Krajský soud v souvislosti se základní životní potřebou, a to osobními aktivitami, odkazuje na závěr žalovaného obsažený v napadeném rozhodnutí. „U osob do 18 let věku se hodnotí jako aktivita obvyklá věku schopnost zapojit se do předškolní výchovy nebo do základní školní docházky nebo do přípravy na budoucí povolání. Za neschopnost vzdělávání se považuje stav, kdy osoba k tomu vyžaduje každodenní osobní asistenci. U volnočasových aktivit (které by měly být opakujícího se, až každodenního charakteru) a vyřizování svých záležitostí se přihlíží i k situaci před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Volnočasovými aktivitami se rozumí návštěva kroužků, kulturní a sportovní aktivity, kontakt s vrstevníky či známými osobami. Svými záležitostmi se rozumí osobní věci související s existencí ve společnosti, kontakt s úřady apod., zde je nutno zohlednit individuální situaci posuzované osoby a její potřeby – tj. dosadit konkrétní skutečnosti ze života posuzované osoby. Rovněž se musí vzít v úvahu realizace této potřeby s fascilitátory.“ Krajský soud po zohlednění veškerých specifikovaných okolností při hodnocení základní životní potřeby – osobní aktivity má za to, že žalobce ji zvládá zcela adekvátně ke svému věku.

26. Krajský soud poukazuje na konstantní judikaturu, která zastává názor, že na posudek ohledně závislosti na péči je třeba nahlížet jako na kterýkoli jiný důkazní prostředek, neboť posudek není závazným stanoviskem či závazným podkladem, nýbrž tzv. povinným důkazem. Povinný důkaz znamená, že podle § 25 odst. 2 zákona o sociálním šetření je správní orgán povinen nechat pořídit posudek o stupni závislosti žadatele o příspěvek na péči. Krajský soud si je vědom této skutečnosti a nepřebral bez dalšího hodnocení závěry v posudcích uvedené za své, nýbrž ověřoval všechny skutečnosti ve správním spise založené a následně dospěl ke svému právnímu názoru.

27. Pro zpřehlednění problematiky posuzování zdravotního stavu při rozhodování o příspěvku na péči odkazuje krajský soud na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2017, č. j. 5 Ads 80/2016 – 22: „[p]ro posouzení zdravotního stavu žadatele o příspěvek na péči je třeba odborných medicínských znalostí, kterými disponují speciální posudkové komise. Pro účely odvolacího správního řízení, jehož předmětem je příspěvek na péči, posuzuje zdravotní stav osoby posudková komise zřízená žalovaným na základě § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v relevantním znění. V řízeních, v rámci nichž je rozhodováno o příspěvku na péči, se musí vycházet z hodnocení všech podkladů uvedených v § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách. Stěžejním důkazem v tomto řízení je lékařský posudek, a proto je na něho kladen požadavek úplnosti a přesvědčivosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. 4 Ads 57/2009 - 53). Tento požadavek vychází z premisy, že odborné závěry, které jsou v posudcích vysloveny, nemohou být přezkoumávány ze strany správních orgánů či soudů, neboť ty k takovému posouzení nedisponují potřebnými znalostmi (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 3 Ads 129/2014 - 24). V řízeních o žalobách proti rozhodnutím, jež jsou založeny na zmíněných posudcích, správní soudy podrobují posudky testu jednoznačnosti, úplnosti a přesvědčivosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, č. j. 3 Ads 24/2013 - 34, ze dne 27. 6. 2014, č. j. 4 Ads 68/2014 - 37, ze dne 26. 3. 2015, č. j. 4 Ads 263/2014 - 60, anebo ze dne 15. 4. 2015, č. j. 6 Ads 217/2014 - 23). Aby byl posudek jednoznačný, úplný a přesvědčivý, je třeba, aby se vypořádal se všemi relevantními podklady (viz § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách) a přezkoumatelnou úvahou z nich vyvodil závěry podstatné pro posouzení zdravotního stavu osoby (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2015, č. j. 1 Ads 156/2014 - 28). V souladu s § 2a vyhlášky posudková komise musí posoudit zvládnutí dané životní potřeby skrze dílčí aktivity vymezené pro jednotlivé potřeby v příloze č. 1 vyhlášky (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2014, č. j. 4 Ads 68/2014 - 37). Nezvládnutí byť jen jedné z vymezených aktivit znamená nezvládnutí dané životní potřeby (§ 2a vyhlášky). Jestliže na základě podkladů lékařského posudku lze konstatovat, že posuzovaný některou z aktivit nutných pro celkové zvládnutí určité životní potřeby sám a bez pomoci jiné osoby nezvládá a posudková komise dospěje k závěru, že tato životní potřeba je i přesto zvládána, musí tento závěr dostatečně a přesvědčivě zdůvodnit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2014, č. j. 3 Ads 50/2013 - 32). Vyplývají-li z jednotlivých podkladů rozporné závěry, posudková komise musí tyto rozpory přesvědčivě vysvětlit (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2014, č. j. 4 Ads 68/2014 - 37). Postaví-li posudková komise své hodnocení na rozporných základech, aniž by rozpory odstranila či vysvětlila, je povinností žalovaného žádat doplnění posudku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013, č. j. 6 Ads 17/2013 - 25).“ 28. Krajský soud považuje napadené rozhodnutí i prvostupňové rozhodnutí za správné, v postupu správních orgánů nebyla shledána žádná pochybení a skutkový stav byl dle krajského soudu zjištěn úplně a bez důvodných pochybností. Žalobce nepředložil žádné relevantní důkazy, které by prokazovaly, že není schopen některé další základní životní potřeby. Posudkové komise vycházely ze zdravotní dokumentace ošetřujícího lékaře, lékařských nálezů a sociálního šetření. Posudky zpracované posudkovou komisí MPSV v Českých Budějovicích a posudkovou komisí MPSV v Praze krajský soud vyhodnocuje jako posudky jednoznačné, úplné a přesvědčivé, neboť v nich nejsou rozpory, obě komise dospěly ke stejným závěrům, což posiluje jejich přesvědčivost, a neopomněly se obě posudkové komise vypořádat se všemi relevantními podklady.

V. Závěr, náklady řízení

29. Soud proto uzavřel z důvodů výše uvedených, že žaloba žalobce důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Soud ve věci rozhodl bez nařízeného ústního jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť s takovým postupem vyslovili účastníci řízení byť jen konkludentní souhlas.

30. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladu řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byl úspěšný žalovaný správní orgán, který nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti, a soud proto žalovanému i přes jeho úspěch v řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení