54 Ad 2/2019 - 35

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobkyně: M. H. bytem zastoupená H. K., obecnou zmocněnkyní, bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 12. 2018, č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou doručenou dne 22. 1. 2019 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 13. 12. 2018, č.j. X, kterým byly zamítnuty námitky žalobkyně proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 9. 10. 2018, č.j. X, kterým byla od 12. 11. 2018 zvýšena výše invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, který činí 6 759 Kč měsíčně a to z důvodu poklesu pracovní schopnosti v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 50% a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.

2. Žalobkyně s rozhodnutím nesouhlasila a podala proti němu žalobu ke správnímu soudu. Uvedla, že v jejím případě jí byl v roce 2002 přiznán invalidní důchod třetího stupně, poté co byla stanovena diagnóza tzv. Churg – Straussové syndrom, jedná se o velmi vzácné onemocnění, které je nevyléčitelné. Podle jejího názoru snížením stupně invalidity Česká správa sociálního zabezpečení pochybila, neboť nesprávně zhodnotila zdravotní stav žalobkyně. Sice v odůvodnění rozhodnutí konstatovala, že žalobkyně trpí Churg - Straussové syndromem, avšak zdravotní stav hodnotila jako jednotlivé diagnózy nikoli v kontextu choroby. Ke své žalobě přiložila zprávu z funkčního vyšetření plic, ve které je konstatováno zhoršení v hodnotách spirometrie. Dále se odvolala na zprávu MUDr. M. Ž., profesora MUDr. V. K., Dr.Sc., Kliniky plicních nemocí a TBC, FN a LF UP Olomouc. Podle jejího názoru zdravotní problémy, se kterými se potýká, jsou nesdělitelné. Choroba se neprojevuje stejným opakujícím se symptomem, ale každý den jsou jiné příznaky. Jen málo dní je bez obtíží. Se vším jí pomáhá rodina a děti. Z důvodu těžko popsatelných potíží se necítí schopna vykonávat sama nákupy. Snížení invalidního důchodu je spojeno s existenčními problémy. Výše, která jí byla přiznána je nedostačující. Má již dvě dospělé děti, které ještě studují, avšak současné příjmy včetně výživného na pokrytí nejzákladnějších potřeb nepostačují. Navrhla proto zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalované

3. Žalovaná se k věci vyjádřila dne 7. 2. 2019. Popsala skutkový stav věci. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nesouhlasila s medicínským posouzením zdravotního stavu, navrhla Česká správa sociálního zabezpečení provedení důkazu odborným lékařským posouzením, které bylo pro účely přezkumného soudního řízení svěřeno posudkovým komisím Ministerstva práce a sociálních věcí (§4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů). Posudek těchto posudkových komisí je podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu tzv. povinným důkazem, který musí soud provést, pokud přezkoumává rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o invalidním důchodu. Pokud bude posudkem komise prokázáno, že žalobkyně je invalidní pro invaliditu druhého stupně, nebo prvního stupně, navrhla žalovaná zamítnutí žaloby. V opačném případě ponechala rozhodnutí na úvaze soudu, a to s ohledem na výsledky posouzení zdravotního stavu žalobkyně.

III. Obsah správních spisů včetně důkazů doplněných soudem

4. Z připojeného posudkového spisu soud zjistil, že žalobkyně byla posuzována lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích, který posoudil zdravotní stav dne 20. 9. 2018 se závěrem, že je invalidní podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla totiž pracovní schopnost žalobkyně o 50%. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla zařazena do kapitoly XIII., oddíl D, položka 1 písm. c) přílohy k vyhlášce č. 259/2009 Sb. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení Praha dne 9. 10. 2018 rozhodnutí, kterým žalobkyni snížila výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhé stupně. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 2. 11. 2018 námitky. V námitkovém řízení byl znovu posouzen zdravotní stav žalobkyně dne 5. 12. 2018 lékařem České správy sociálního zabezpečení České Budějovice se závěrem, že se již nejedná o invaliditu třetího stupně, ale o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Den změny stupně invalidity byl stanoven na 20. 9. 2018. K datu vydání napadeného rozhodnutí bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., oddíl D, položka 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti o 50%. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky se nemění.

5. Na základě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení v Praze dne 13. 12. 2018 rozhodnutí, kterým se námitky zamítají a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení Praha ze dne 9. 10. 2018 bylo potvrzeno.

6. Žalobkyně s rozhodnutím nesouhlasila a podala správní žalobu. Soud doplnil důkazní řízení o vypracování posudku Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise v posudku ze dne 18. 4. 2019, který byl určen pro krajský soud, uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost je chronické autoimunitní onemocnění postihující zánětlivé cévy drobného kalibru s vícečetnou manifestací – eosinofilní granulomatóza s polyangiitidou (Churg- Straussové syndrom). Vzhledem k tíži projevů, dlouhodobě stabilnímu nálezu při imunosupresivní léčbě imunologickým hodnotám bez odchylek svědčících pro aktivitu je postižení hodnoceno jako středně těžké, funkční potíže gastrointestinální, lehká až středně těžká obstrukce dýchacích cest, zcela nepatrný neurologický nález a chronická serózní rýma, trvalá neměřitelná únava vedly komisi k závěru, že je nutné použít hodnocení ve středním pásmu. Onemocnění vede k závažnému snížení celkové výkonnosti při běžném zatížení. Z tohoto důvodu komise uzavřela, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně odpovídá postižení uvedenému v kapitole XIII., oddíl D, položka 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. a pokles pracovní schopnosti činí 50%. Použití položky 1d zdůvodnit nelze, neboť se nejedná o formu vysoce aktivní, progredující, léčebně neovlivnitelnou s těžkou poruchou funkce některých orgánů a systémů a o neschopnost jakéhokoliv zatížení. K datu vydání napadeného rozhodnutí se jednalo o invaliditu druhého stupně. Žalobkyně je schopna vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menším zatížením v podstatně menším rozsahu a intenzitě, a sice nejméně o jednu polovinu. Není schopna těžší fyzické práce, kde si nemůže určovat tempo a odpočinek a práce v nepříznivých klimatických podmínkách. Může využít i své středoškolské kvalifikace, případně se rekvalifikovat. Výsledek posouzení byl shodný s posudkem okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 20. 9. 2018 i s posudkem české správy sociálního zabezpečení v námitkovém řízení ze dne 5. 12. 2018. Vznik invalidity druhého stupně komise datovala shodně s okresní správou sociálního zabezpečení od 20. 9. 2018, kdy byla shromážděna kompletní dokumentace a byl ověřen zdravotní stav žalobkyně. Platnost posudku je limitována, neboť pracovní potenciál může ovlivnit změna zdravotního stavu či změna kvalifikačního petenciálu. Průběh invalidity u žalobkyně kopíruje průběh onemocnění. Po diagnostikování při zahájení léčby v období neustáleném byla plně invalidní. Od ustálení stavu od roku 2010 převážně invalidita druhého stupně. V roce 2017 při současně probíhajícím dalším postižení kořenovým syndromem levostranným při výhřezu ploténky s navýšením horní hranice daného rozmezí šlo o invaliditu třetího stupně. Po odeznění této problematiky je opět invalidní ve druhém stupni.

7. Komise měla při vypracování posudku k dispozici zprávu praktické lékařky MUDr. M. K., Týn nad Vltavou, z 26. 4. 2018, zprávu z hospitalizace Revmatologický ústav, Na Slupi, od 1. 8. 2016 do 6. 8. 2016, zpráva MUDr. R. B. z 24. 5. 2017, 26. 4. 2017, 26. 4. 2018, 26. 7. 2018, 7. 11. 2018, zpráva z plicní ambulance, Týn nad Vltavou, MUDr. H. D., 10/2017, 26. 3. 2018, zpráva z funkční laboratoře Nemocnice České Budějovice, MUDr. L., 15. 1. 2019, zpráva MUDr. H. D. z 11. 4. 2019, zpráva z neurologie, MUDr. J. H., České Budějovice z 4. 9. 2017, 3. 5. 2018, 12. 11. 2018, echokardiografie, MUDr. R. P., České Budějovice z 19. 9. 2017.

IV. Právní názor soudu

8. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl.

9. Podle ustanovení § 39 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1999 Sb., zákon o důchodovém pojištění ve znění platném od 1. 7. 2010, je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35%. Podle odstavce 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35%, avšak nejvíce o 49%, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50%, avšak nejvíce o 69%, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70%, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3, pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4, při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda, a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69% a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70% též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odst. 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav, takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení, pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožní vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

10. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit posudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých výsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.

11. Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha Posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně, na základě úplné zdravotní dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

12. V dané záležitosti žalobkyně rozhodla Česká správa sociálního zabezpečení dne 9. 10. 2018 tak, že žalobkyni od 12. 11. 2018 snížila výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, kdy invalidní důchod druhého stupně činí 6 759 Kč měsíčně. Důvodem tohoto postupu bylo zjištění, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně činil podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích 50%. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky, ve kterých vyjádřila svůj nesouhlas s rozhodnutím. V námitkovém řízení byl vypracován nový posudek o invaliditě, ve kterém byl z hlediska posouzení přiznaného stupně invalidity vysloven shodný závěr, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně poklesla její pracovní schopnost o 50%. Z toho důvodu byly námitky žalobkyně zamítnuty a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 9. 10. 2018 bylo potvrzeno.

13. Ke shodnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 16. 4. 2019, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise postavila na jisto rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na její pracovní schopnost. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bylo chronické autoimunitní onemocnění postihující zánětlivě cévy drobného kalibru s vícečetnou manifestací – eosinofilní granulomatóza s polyangiitidou (Churg-Straussové syndrom). Komise hodnotila dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav identickým posudkovým kritériem, jakým byl hodnocen lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení, České správy sociálního zabezpečení, že jde o zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., oddíl D, položka 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. a pokles pracovní schopnosti činí 50%. Komise uzavřela, že položku určila s ohledem na tíži potíží a projevů, dlouhodobě stabilní zdravotní nález při imunosupresivní léčbě, vzhledem k imunulogickým hodnotám bez odchylek, kdy postižení je hodnoceno jako středně těžké. Funkční potíže gastrointestinální, lehká až středně těžká obstrukce dýchacích cest, zcela nepatrný neurologický nález či chronická serózní rýma, trvalá neměřitelná únava nesvědčí pro použití položky 1d, neboť se u žalobkyně nejedná o formu vysoce aktivní, progredující, léčebně neovlivnitelnou s těžkou poruchou funkce některých orgánů a systémů a o neschopnost jakéhokoli zatížení. Naopak komise stanovila pro žalobkyni i pracovní rekomandaci, že je schopna vykonávat výdělečnou činnost v podstatně menším rozsahu a intenzitě a sice nejméně o jednu polovinu. Není schopna těžší fyzické práce, kde si nemůže určovat tempo a odpočinek, práce v nepříznivých klinických podmínkách. Za těchto podmínek může využít své středoškolské kvalifikace, případně se rekvalifikovat. Výsledek posouzení byl shodný s posudkem Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 20. 9. 2018 i s posudkem České správy sociálního zabezpečení v námitkovém řízení ze dne 5. 12. 2018. Vznik invalidity druhého stupně byl datován shodně s okresní správou sociálního zabezpečení od 20. 9. 2018, kdy byla shromážděna kompletní dokumentace žalobkyně a její zdravotní stav byl ověřen. Komise vysvětlila, že průběh invalidity u žalobkyně kopíruje průběh onemocnění. Po diagnostikování při zahájení léčby byla v období neustáleném a byla jí přiznána plná invalidita. Od ustálení stavu od roku 2010 převážně byla invalidita druhého stupně. V roce 2017 při současně probíhajícím dalším postižení kořenovým syndromem levostranným při výhřezu ploténky a s využitím navýšení horní hranice daného rozmezí šlo o invaliditu třetího stupně. Po odeznění této problematiky je opět žalobkyně invalidní ve druhém stupni.

14. Komise k námitkám žalobkyně uvedla, že její onemocnění bylo nadmíru zohledněno jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vedoucí k poklesu pracovní schopnosti. Zřejmý je i proměnlivý charakter potíží při vícečetné manifestaci. Ačkoli jde o onemocnění chronického charakteru, nedochází u žalobkyně k progresi, naopak od roku 2016 byla konstatována vyhaslá aktivita a z četných záznamů následujících kontrol na odborném pracovišti včetně imunologických markerů je zřejmé, že stabilizace trvá. Komise měla k dispozici záznamy z několika let zpětně revmatologické zprávy, zprávy z plicní ambulance, opakovaná funkční vyšetření plic, zprávy neurologické. Členem posudkové komise byl erudovaný revmatolog. Komise vycházela i z nálezů poskytnutých žalobkyní. Na základě těchto hodnocení vyslovila svůj závěr. Dále k tomu uvedla, že finanční poměry, kterými žalobkyně argumentuje, nemohou mít vliv na lékařský posudek hodnotící zdravotní stav dle zákonných kritérií, a to podle funkčního dopadu zdravotního postižení na zdravotní stav. Pokud se někteří odborníci vyjadřují v tom smyslu, že by měla mít vyšší stupeň invalidity, není to v jejich kompetenci. Komise aplikovala posudková kriteria, tak jak jí přísluší na základě zákona a dospěla k závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí šlo u žalobkyně o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění.

15. Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního vztahu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR dospěla ve svém posudku k jednoznačnému závěru, že zdravotní stav žalobkyně je v době jeho posuzování stabilizovaný a odpovídá druhému stupni invalidity. Tento závěr je zcela ve shodě se závěry, které vyslovil, jak lékař okresní správy sociálního zabezpečení, tak lékař české správy sociálního zabezpečení v námitkovém řízení. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR vzala při vypracování posudku v úvahu veškeré doložené zprávy žalobkyně a zabývala se jejími onemocněními. Přihlédla i k vývoji tohoto onemocnění a vysvětlila svůj závěr. Připomněla, že žalobkyně byla od roku 2010 ve druhém stupni invalidity a k navýšení na třetí stupeň invalidity došlo v roce 2017 při současně probíhajícím dalším postižením kořenovým syndromem levostranným při výhřezu ploténky, a to využitím navýšení horní hranice daného rozmezí. Po odeznění těchto potíží se zdravotní stav opět ustálil na invaliditě odpovídající druhému stupni. Soud proto hodnotí posudek, který byl vypracován komisí za úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. Posudek se vypořádal se všemi přítomnými zdravotními postiženími žalobkyně. Z toho důvodu nelze žalobkyni přisvědčit v důvodnosti jejích námitek a v názoru, že její zdravotní stav odpovídá vyššímu stupni invalidity. Soud v rámci soudního řízení posuzoval a hodnotil vypracovaný posudek a uzavřel, že naplnil požadavek úplnosti, celistvosti, srozumitelnosti a přesvědčivosti a vypořádal se se všemi rozhodujícími přítomnými zdravotními potížemi žalobkyně. Posudkový závěr byl posudkovou komisí náležitě zdůvodněn a byl pro soud přesvědčivý. Soud vycházel z tohoto posudku, jak je již výše uvedeno a neshledal žalobkyní vznesené námitky důvodnými. Lékařské orgány vyslovily správně svůj závěr a ten odpovídá na základě dostupných důkazů zákonu. Zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a odpovídá druhému stupni invalidity. Pokud by došlo v současné době nebo do budoucna ke zhoršení zdravotního stavu lze nárok na invalidní důchod uplatnit nově podanou žádostí. Je třeba zdůraznit, že soud se věcí zabýval k datu vydání napadeného rozhodnutí, a to s ohledem na citovanou právní úpravu.

V. Závěr, náklady řízení

16. Soud proto uzavřel, že žaloba žalobkyně důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobkyně ve věci úspěch neměla a úspěšné žalované soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žádné náklady nad rámec své běžné činnosti nevynaložila, ostatně ani ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. takové náklady přiznat neumožňuje.