54 Ad 2/2024– 26

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobkyně: A. V., narozena dne X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 2. 2024, č. j. MPSV–2024/30441–920, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 2. 2. 2024, č. j. MPSV–2024/30441–920, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného (dále jako „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno prvostupňové rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Jihlavě (dále jen „úřad práce“) ze dne 9. 10. 2023, č. j. 7263/2023/HUM (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím byl žalobkyni přiznán příspěvek na péči ve výši 4 400 Kč měsíčně. Tento postup byl odůvodněn zjištěným II. stupně závislosti (středně těžká závislost) dle § 8 odst. 2 písm. b) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále jen „zákon o sociálních službách“). Pro účely zjištění stupně závislosti bylo dne 27. 7. 2023 provedeno sociální šetření a vypracováno posudkové zhodnocení Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jako „OSSZ“) Pelhřimov dne 20. 9. 2023, jímž bylo zjištěno, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžaduje žalobkyně pomoc jiné fyzické osoby při nezvládání 6 základních životních potřeb (mobilita, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, osobní aktivita a péče o domácnost).

2. Proti uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, v němž vyjádřila nesouhlas s posudkovým závěrem OSSZ s tím, že kromě přiznaných základních potřeb nezvládá základní potřebu péče o domácnost. K odvolání žadatelka nedoložila žádné nové lékařské zprávy ani nové skutečnosti ohledně svého zdravotního stavu.

3. Žalovaný v rámci odvolacího řízení vyžádal u posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jako „PK MPSV“ či „komise“) posouzení zdravotního stavu žalobkyně. Zdravotní stav žalobkyně byl přezkoumán a zhodnocen na jednání PK MPSV dne 17. 1. 2024 s tím výsledkem, že žalobkyně není schopna zvládat 5 základních životních potřeb (mobilita, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, osobní aktivity a péče o domácnost), na základě čehož je považována dle § 8 odst. 2 písm. a) zákona o sociálních službách za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve II. stupni (středně těžká závislost). Podle komise tento stav trval k datu podání žádosti (11. 7. 2023). V rozporu s posudkovým zhodnocením OSSZ nebylo zjištěno, že by žalobkyně nebyla schopen zvládat stravování, neboť u ní nebyly zjištěny těžké zrakové nebo duševní poruchy ani závažné poruchy funkce horních končetin, které by objektivně bránily schopnosti zvládnout základní životní potřebu stravování. PK MPSV odkázala na zjištění vyplývající ze sociálního šetření. Přes rozpory v posudkových závěrech výsledek posouzení stupně zavilosti žalobkyně zůstal stejný. Na základě nového posudkového závěru byla žalobkyně stále považována za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve II. stupni [§ 8 odst. 2 písm. b) zákona o sociálních službách]. Po obdržení nového posouzení stupně závislosti umožnil žalovaný žalobkyni vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Žalobkyně však toto právo nevyužila a řízení nedoplnila. Žalovaný v dalším řízení ověřil a vyhodnotil závěry PK MPSV, a protože neshledal žádné pochybení, postupoval dále v intencích tohoto posudku a zamítl odvolání a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

4. Žalobkyně podala dne 15. 2. 2024 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Navrhla, aby krajský soudu napadené rozhodnutí zrušil.

5. Žalobkyně namítá nesprávnost napadeného rozhodnutí a nedostatečně zjištěný skutkový stav věci. Uvedla, že posudkový lékař nezohlednil výsledky sociálního šetření, kterým bylo zjištěno, že nezvládá 7 základních životních potřeb: mobilita, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, péče o zdraví, osobní aktivita a péče o domácnost a měla by jí být přiznán III. stupeň závislosti. Posudkový lékař rovněž nezhodnotil celkový výkon a uzpůsobení sociálního prostředí.

6. Uvedla, že nezvládá samostatně péči o zdraví, neboť není schopna si pohlídat léčební, preventivní a rehabilitační režimy (nemůže efektivně plánovat a organizovat dodržování léčby a cvičení, jelikož má potíže s pamětí), nemůže rozpoznat jednotlivé léky ani jejich dávkování (nerozumí lékařským zprávám a doporučením), zapomíná na užívání léků, není si schopna samostatně aplikovat injekci (nedokáže manipulovat s injekční stříkačkou a správně jí používat), nedokáže rozpoznat vlastní stav v ohrožení, není schopna zavolat na lékařskou pohotovost (nespolehlivost s používám telefonu). Na těchto závěrech nic nemění skutečnost, že nemá těžké postižení rukou, závažné duševní postižení či těžkou poruchu zraku. Žalovaný v napadeným rozhodnutí odkazovat na možnost využívat služeb domácí zdravotní péče k aplikaci injekcí a na skutečnost, že léky do dávkovače dává dcera žalobkyně, čímž je zaručena možnost samostatné péče o zdraví. Avšak dle žalobkyně tímto naopak přiznal, že není žalobkyně schopna samostatně zvládat tyto úkony. Žalobkyně uvedla, že má obavy z neznámých lidí a není možné tak využívat služeb domácí zdravotní péče k aplikaci injekcí.

7. K základní životní potřebě stravování uvedla, že z důvodu pohybu s pomocí invalidního vozíku či holí, si není schopna samostatně nalít nápoj, servírovat jídlo, naporcovat jídlo, přemístit jídlo nebo nápoj k místu konzumace a vyndat cokoliv z ledničky. Tomuto obtížnost dodává postižení a „Parkinsonový třes“. Nakonec uvedla, že potřebuje dohled, aby dodržovala dietní režim s ohledem na cukrovku. Namítala, že žalovaný sice uvedl, že s ohledem na absenci těžké poruchy zrakové, duševní a funkce horních končetin, je schopna činit úkony spojené se stravováním samostatně, nezohlednit však, že si není schopna potraviny vyndat z ledničky nebo přinést ze špízu. „Parkinsonový třes“ rovněž ovlivňuje schopnost si jídlo přenášek, resp. převážet na vozíku. Dodala, že není možné přesně a bezpečně přesunout jídlo k místu konzumace bez další pomoci, zejména při manipulaci s horkými potravinami, s ohledem na používání holí a třesu rukou.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

8. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout. K jednotlivým námitkám uvedl, že žalobkyně v žalobě zůstává pouze v rovině tvrzení, aniž by jakkoliv argumentovala proti napadenému rozhodnutí. Dodal, že PK MPSV hodnotila zdravotní stav žalobkyně komplexně, vycházela ze všech doložených podkladů.

9. K námitkám žalobkyně, kterými rozporuje závěry PK MPSV, žalovaný uvedl, že při sociálním šetření je zjišťována schopnost samostatného života žalobkyně v jejím přirozeném sociálním prostředí. Jedná se tak o podpůrný prostředek při posuzování závislosti posudkovými lékaři. Je prováděno formou pozorování a rozhovoru. Posudkové komise však navíc vychází ze zdravotní dokumentace a případný rozdíl v posouzení může být dán skutečností, že na rozdíl od sociálního šetření posudkový lékaři vychází především z objektivně doloženého zdravotního stavu ve spojení s konkrétní náplní jednotlivých zkoumaných aktivit v rámci základních životních potřeb. Sociální pracovník navíc nedisponuje medicinskými znalostmi a zaznamenává informace pouze v rovině tvrzení. PK MPSV výsledky sociální šetření rovněž zohlednila. Posudek PK MPSV byl hodnocen žalovaným jako úplný, přesvědčivý, přezkoumatelný a bezrozporný, proto se žalovaný se závěry ztotožnil.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud rozhodl bez jednání.

11. Žaloba je důvodná.

12. Předmětem věci je posouzení stupně závislosti žalobkyně na pomoci jiné osoby (dcery) a s tím spojené zjištění, kolik základních životních potřeb není žalobkyně schopna zvládat bez této pomoci.

13. Podle § 7 odst. 1 zákona o sociálních službách se příspěvek na péči poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby.

14. Podle § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve (…) b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb.

15. Při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby stanovené § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Namítá–li žalobkyně, že nebyla zhodnocena její celková výkonnost a uzpůsobení jejího sociálního prostředí, jedná se o zcela obecnou námitku bez provázání s jednotlivými hodnocenými základními životními potřebami.

16. Dle § 9 odst. 4 zákona o sociálních službách při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.“ 17. Dle § 9 odst. 5 zákona o sociálních službách pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.

18. Podle § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách při posuzování stupně závislosti osoby vychází okresní správa sociálního zabezpečení ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře.

19. Dle § 1 odst. 4 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních platí, že za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. (…) Přijatelným standardem se rozumí zvládání základní životní potřeby v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby.

20. Dle přílohy č. 1 k posledně citované vyhlášce se za schopnost zvládat základní životní potřebu péče o zdraví považuje stav, kdy osoba je schopna dodržovat stanovený léčebný režim, provádět stanovené preventivní, léčebné a léčebně rehabilitační a ošetřovatelské postupy a opatření a používat k tomu potřebné léky nebo pomůcky, rozpoznat zdravotní problém a v případě potřeby vyhledat nebo přivolat pomoc. Dále za schopnost zvládat základní životní potřebu stravování se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nalít nápoj, rozdělit stravu na menší kousky a naservírovat ji, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim, konzumovat stravu v obvyklém denním režimu, přemístit nápoj a stravu na místo konzumace. V rámci životní potřeby péče o domácnost se poté mj. hodnotí schopnost ovládat běžné domácí spotřebiče a uvařit si jednoduché teplé jídlo a nápoj.

21. Kritérii pro posouzení zdravotního stavu se zabýval i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 31. 7. 2015, č. j. 8 Ads 138/2014–73, v němž konstatoval, že „[p]ro posouzení zdravotního stavu je třeba odborných medicínských znalostí, kterými disponují speciální posudkové komise. Bylo–li rozhodnutí správního orgánu prvního stupně vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení, pro účely odvolacího správního řízení posuzuje zdravotní stav osoby posudková komise zřízená žalovaným na základě § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. V řízeních o žalobách proti rozhodnutím založeným na zmíněných posudcích správní soudy podrobují posudky testu jednoznačnosti, úplnosti a přesvědčivosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, čj. 3 Ads 24/2013–34, ze dne ze dne 27. 6. 2014, čj. 4 Ads 68/2014–37, ze dne 26. 3. 2015, čj. 4 Ads 263/2014–60 nebo ze dne 15. 4. 2015, čj. 6 Ads 217/2014–23). Aby byl posudek jednoznačný, úplný a přesvědčivý, je třeba, aby se vypořádal se všemi relevantními podklady (viz § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách) a přezkoumatelnou úvahou z nich vyvodil závěry podstatné pro posouzení zdravotního stavu osoby (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2015, čj. 1 Ads 156/2014–28). V souladu s § 2a vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ‚vyhláška‘), posudková komise musí posoudit zvládnutí dané životní potřeby skrze dílčí aktivity vymezené pro jednotlivé potřeby v příloze č. 1 vyhlášky (rozsudek čj. 4 Ads 68/2014–37). Nezvládnutí, byť jen jedné z vymezených aktivit znamená nezvládnutí dané životní potřeby (§ 2a vyhlášky). Opačný závěr musí posudková komise dostatečně a přesvědčivě zdůvodnit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2014, čj. 3 Ads 50/2013–32). Vyplývají–li z jednotlivých podkladů rozporné závěry, posudková komise musí tyto rozpory přesvědčivě vysvětlit (srov. např. rozsudek čj. 4 Ads 68/2014–37). Postaví–li posudková komise své hodnocení na rozporných základech, aniž by rozpory odstranila či vysvětlila, je povinností žalovaného žádat doplnění posudku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013, čj. 6 Ads 17/2013–25)“ (důraz doplněn).

22. Jádro námitek žalobkyně je založeno na tom, že nad rámec již přiznaných 5 kritérií (mobilita, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby a péče o domácnost) se domáhala přiznání dalších 2 kritérií – stravování a péče o zdraví. Sama žaloba je z části relativně obecná, když žalobkyně pouze obecně popisuje nesplnění jednotlivých aktivit dle přílohy č. 1 vyhlášky. Z tohoto důvodu se krajský soud zaměřil pouze na zcela konkrétní argumentaci ve vztahu k namítaným životním potřebám.

23. Co se týče otázky stravování, PK MPSV popsala, že u žalobkyně „nejsou zjištěny těžké zrakové nebo duševní poruchy ani závažné poruchy horních končetin, které by objektivně bránily schopnosti zvládnout základní potřebu stravování. (Dle soc. šetření posuzovaná žena potraviny rozliší. Vybere si, co chce. Potraviny vybalí, otevře jogurt, namaže chléb, oloupe banán. Není schopna uvařit oběd. Jídlo si naporcuje. Nají se lžící i příborem. Je schopna se napít z hrnku. Posuzovaná žena je schopna vsedě si dát jídlo z hrnce na talíř. Všechny aktivity prováděné v rámci základní živ. potřeby stravování lze provést v sedě, kdy faktické místo servírování a stravování je sloučeno. Přemístění stravy a nápoje na místo konzumace možno realizovat nejen přenášením, ale i posouváním či převezením na invalidním vozíku. Příprava a nákup stravy jsou hodnocení v rámci základní životní potřeby péče o domácnost, která je přiznána.)“ 24. Nad rámec komisí popsaných závěrů sociálního šetření se v tomto směru ze záznamu ze sociálního šetření dále podává, že žalobkyně si jídlo nepřenese, maso si nenakrájí, neohřeje si jídlo v mikrovlnné troubě – nemá sílu ji otevřít; pitný režim musí hlídat dcera – je potřeba ji pobízet k pití a kontrolovat kolik toho vypila; horký nápoj si neuvaří, neuzvedne varnou konvici.

25. Ovládání běžných domácích spotřebičů (zde mikrovlnná trouba) ve spojení se schopností uvařit si jednoduché teplé jídlo a nápoj je skutečně hodnoceno v rámci životní potřeby péče o domácnost tak, jak PK MSPV uvádí.

26. Jak popsal již Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 9. 4. 2021, č. j. 34 A 5/2020–33, „[a]ktivitami nutnými pro zvládání základní životní potřeby stravování jsou ovšem také servírování a přemístění stravy a nápoje na místo konzumace. Pokud by soud přijal zobecňující závěr žalovaného (vyjádřený také v posudkovém hodnocení), že všechny aktivity v rámci základní životní potřeby stravování lze „provést vsedě, kdy faktické místo servírování a stravování je sloučeno“, byl by obsah uvedené aktivity pro účely zkoumání jejího zvládání v podstatě vyprázdněn. Výklad právního předpisu provedený správními orgány, potažmo soudy, však k takovému výsledku vést nemůže. Jinými slovy, závěr, že osoba zvládá přemístit nápoj a stravu z místa přípravy na místo konzumace, nelze odůvodnit tím, že nápoj a stravu není třeba přemísťovat.“ (důraz doplněn). K takovému zobecňujícímu závěru se uchýlil žalovaný, resp. PK MPSV i v této věci, byť k tomu zcela bez kontextu paušalizovaně doplnil, že žalobkyně může využít i invalidního vozíku. Zároveň bylo i zcela pominut žalobkyní popisovaný celotělový třes, který je uváděn v rámci závěrů ze sociálního šetření a který převzal i posudkový lékař OSSZ. Stejně tak není nijak reagováno ani na to, že žalobkyně si sama maso nenakrájí a byť sama zvládne pít, pitný režim si sama nehlídá. Nelze zároveň ani opomenout hodnotit žalobkyní zmiňovaný dietní režim spojený s cukrovkou, neboť „schopnost dodržovat dietní režim je pak spojena s obstaráním si vhodné stravy, její přípravou a konzumací“, když zvládání dietního režimu je hodnoceno v rámci základní životní potřeby stravování (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2014, č. j. 4 Ads 75/2014–20, č. 3113/2014 Sb. NSS).

27. Posudek PK MPSV nesplňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a napadené rozhodnutí, které z jeho obsahu vychází, nemůže obstát. Shledal–li posudkový lékař OSSZ bez zásadních změn skutkových okolností tuto životní potřebu nezvládnutou, je nutno na požadavku odůvodnění posudku PK MPSV trvat o to více, byť možnost rozdílného posouzení nelze zpochybňovat. Je však nutné, aby se žalovaný, PK MPSV, otázkou zvládání takové aktivity, životní potřeby, zabývali podrobně.

28. Co se týče otázky péče o zdraví, zde PK MPSV vycházela z toho, že žalobkyně „má zachovalé zrakové i duševní kompetence i funkci rukou dostatečně ke schopnosti zvládnout péči o zdraví. (Dle soc. šetření léky do dávkovače posuzované ženě chystá dcera. Posuzovaná nemá těžké postižení rukou, závažné duševní postižení či těžkou poruchu zraku, aby nebyla schopna si brát léky samostatně. K aplikaci injekcí lze využít služeb domácí zdravotní péče, která je hrazena zdravotní pojišťovnou. Objednání termínu u lékaře, doprovod k návštěvám lékaře či vyzvednutí léků v lékárně jsou zohledněné v rámci přiznané základní životní potřeby – osobní aktivity).

29. Posudkový lékař OSSZ se otázkou injekční aplikace léků nezabýval, to uvádí žalobkyně až v rámci odvolání (lék Binocrit), což PK MPSV rozpoznává a vypořádává, žalovaný jeho závěry přebírá. V podané žalobě žalobkyně opětovně poukazuje na to, že není schopna aplikovat injekce samostatně. Více informací k otázce injekčně užívaných léků ze správního spisu neplyne. Jestliže PK MPSV a žalovaný akceptovali užívání léků v injekční formě a odkázali žalobkyni na využití služeb domácí zdravotní péče, pak je zřejmé, že žalobkyně není schopna dodržovat stanovený léčebný režim, měla–li by si tyto injekce aplikovat samostatně (srov. již zmiňovaný celotělový třes).

30. Dále není žádným způsobem reagováno na skutečnost, že užívání léků hlídá dcera a žalobkyně přehled o aktuálně užívaných lécích dle sociálního šetření nemá. Ze zcela paušalizujícího závěru, že žalobkyně „má zachovalé zrakové i duševní kompetence i funkci rukou dostatečně ke schopnosti zvládnout péči o zdraví“ nedává jakoukoli přezkoumatelnou odpověď na to, na základě čeho bylo dospěno k závěru, že žalobkyně je schopna dodržovat stanovený léčebný režim, a to tím spíše, že je zároveň vycházeno z toho, že žalobkyně má poruchu vštípivosti paměti (str. 5 napadeného rozhodnutí; str. 4 posudku PK MPSV), která ač v úvodu posudku konstatována, není s ní více pracováno. Nebylo ani zkoumáno naplnění zbylých aktivit této životní potřeby dle přílohy 1 vyhlášky.

31. Z uvedených důvodů považuje krajský soud posouzení základní životní potřeby stravování a péče o zdraví za nedostatečné a závěry žalovaného v tomto rozsahu za nedostatečně podložené. Úkolem žalovaného bude v dalším řízení tyto nedostatky napravit.

V. Závěr a náklady řízení

32. Krajský soud proto zrušil žalobou napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a v souladu s § 78 odst. 4 s. ř. s. věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V dalším řízení žalovaného váže právní názor krajského soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

33. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žádné ovšem neuplatnila; ze soudního spisu žádné konkrétní náklady neplynou. Proto jí krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení ex lege (§ 60 odst. 2 s. ř. s.).

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalovaného IV. Právní hodnocení krajského soudu V. Závěr a náklady řízení