54 Ad 20/2021–52

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobkyně: I. M. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 11. 2021, č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci, obsah žaloby

1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) byla dne 24. 11. 2021 doručena žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 10. 11. 2021, č. j. X, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. X ze dne 22. 7. 2021, kterým byl žalobkyni odňat od 12. 8. 2021 invalidní důchod podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. a) a § 29 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zdp“), neboť podle posudku lékaře České správy sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice ze dne 1. 6. 2021 žalobkyně již nebyla invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 20% a toto rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo současně se zamítnutím námitek potvrzeno.

2. Žalobkyně s rozhodnutím nesouhlasila. V žalobě uvedla, že se žalovaná nevypořádala se všemi konkrétními problémy, které jí brání v práci. Denní aktivity jsou pro ní těžce omezené. Posudkový lékař jí z nepochopitelných důvodů invalidní důchod odebral. Vznesla podiv nad tím, že při posuzování zdravotního stavu bylo zjišťováno, kolik kouří denně cigaret a zda je v insolvenčním řízení, nikoli, že se její zdravotní stav zhoršuje. Navrhla zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. K žalobě přiložila řadu ambulantních zpráv z lékařských vyšetření, které byly postoupeny Posudkové komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR spolu se žádostí o vypracování posudku.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalované

3. Žalovaná se k věci vyjádřila dne 9. 12. 2021. Popsala platnou právní úpravu a zdůraznila, že bylo podle této úpravy v dané věci postupováno. V dané věci byl proveden přezkum zdravotního stavu žalobkyně a závěr posudkového lékaře pracoviště České Budějovice lze potvrdit, neboť se u žalobkyně nejedná o invaliditu. Žalovaná se pečlivě zabývala námitkami žalobkyně a zdravotní stav posoudila komplexně nad rozsah těchto námitek. Vzhledem k tomu, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně činí pouze 20%, nejsou splněny podmínky pro vznik invalidity podle § 39 odst. 1 zdp, a proto žalovaná hodnotí námitky jako nedůvodné. Bylo navrženo provést důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Za takto zjištěného skutkového stavu žalovaná navrhla žalobu zamítnout.

III. Obsah spisů včetně důkazu doplněného soudem

4. Z připojeného posudkového spisu soud zjistil, že žalobkyně byla posuzována lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice dne 25. 2. 2021 se závěrem, že je invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění a jedná se nadále o invaliditu prvního stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 40%. Česká správa sociálního zabezpečení vydala dne 8. 3. 2021 rozhodnutí, kterým zamítla žalobkyni žádost o zvýšení invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu žalobkyně. S tímto rozhodnutím žalobkyně nesouhlasila a dne 16. 4. 2021 podala námitku, ve které uvedla, že má před sebou dvě operace a trpí značnými zdravotními problémy. K námitce doložila zprávy z odborných lékařských vyšetření. Další zprávy byly doloženy dne 10. 5. 2021. V námitkovém řízení byl posouzen zdravotní stav žalobkyně dne 1. 6. 2021 se závěrem, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyla invalidní. Nejednalo se již o invaliditu I. stupně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobkyně pouze o 20 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddíl E, položka 1b přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20 %. Na základě tohoto posudkového závěru rozhodla dne 22. 7. 2021 Česká správa sociálního zabezpečení podle § 56 odst. 1 písm. a) a ustanovení § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění o odnětí invalidního důchodu žalobkyni s datem od 12. 8. 2021. Žalobkyně s tímto rozhodnutím nesouhlasila a dne 16. 8. 2021 podala námitku, ve které uvedla, že odnětí invalidního důchodu považuje za nesprávné, neboť se její zdravotní stav zhoršuje. Má před sebou operace, a to bederní a krční páteře a operaci pravé ruky, které byly z důvodu epidemie Covidu odloženy. Ze zdravotních důvodů nezvládá práci ani v domácnosti. K přezkoumání zdravotního stavu předložila další zprávy z lékařských vyšetření a další zprávy doložila 6. 9. 2021 a 15. 10. 2021. Česká správa sociálního zabezpečení oddělení LPS pracoviště České Budějovice znovu posoudilo zdravotní stav dne 21. 10. 2021 se závěrem, že žalobkyně nebyla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní, neboť pokles její pracovní schopnosti činil 20 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobkyně bylo postižení uvedené v kapitole XIII, oddíl E, položka 1b přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20 %. Míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nezměnila. Na základě tohoto závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení České Budějovice dne 10. 11. 2021 rozhodnutí, kterým námitky žalobkyně zamítla a rozhodnutí ze dne 22. 7. 2021 potvrdila. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu ke správnímu soudu. Na základě podané žaloby soud požádal Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR České Budějovice o zpracování posudku, kterým by byl komplexně posouzen zdravotní stav žalobkyně. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR Českých Budějovicích vypracovala posudek dne 23. 2. 2022 za přítomnosti odborné lékařky z oboru neurologie MUDr. D. T. a za přítomnosti žalobkyně, která byla s posudkovým závěrem seznámena. Komise stanovila diagnostický souhrn a zároveň žalobkyni vyšetřila při jednání komise odbornou neuroložkou. Komise uzavřela, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost je chronický bolestivý páteřní syndrom krční a bederní páteře s lehkou poruchou dynamiky, bez příznaku kořenového dráždění či neurodeficitu, s normálním neurologickým nálezem. Jde o lehké funkční postižení. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole XIII, oddíl E, položka 1b přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., (postižení páteře s lehkým funkčním postižením, zpravidla více úseků páteře, polytopní blokády s omezením pohyblivosti, svalové disbalance, porucha statiky a dynamiky páteře bez známek poškození nervu, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi). Zde je rozmezí pokles pracovní schopnosti 10 – 20 %. U žalobkyně komise pro náročnost povolání zvolila horní hranici 20 %. Tuto hranici navýšila ve smyslu § 3 odst. 1 téže vyhlášky pro další poškození zdravotního stavu (poúrazové následky na pravém koleni) o 10 %, celkově na pokles pracovní schopnosti 30 %. Tím komise dále vysvětlila, že položku 1c zdůvodnit nelze, neboť nejsou přítomny recidivující projevy kořenového dráždění s funkčně významným neurologickým nálezem s poškozením nervu, popřípadě symptomatologie neurogenního močového měchýře, se závažným postižením celkové výkonnosti při běžném zatížení, kdy některé denní aktivity jsou omezeny. Pokud by byl za rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu považován poúrazový stav pravého kolena, pak by pokles pracovní schopnosti činil při lehkém omezení hybnosti kolenního kloubu 5 – 10 %. Komise se tudíž ztotožnila se závěry vyslovenými v námitkovém řízení až na to, že více přihlédla i k obtížím pravého kolena, kde přidala maximálně možných 10 % ve smyslu § 3 citované vyhlášky. Shodla se s lékařem námitkového řízení na závěru, že se o invaliditu žalobkyně nejedná. Komise dále vysvětlila, že invalidita I. stupně byla uznána pro poúrazový stav pravého kolena s komplikovanou léčbou, rehabilitací a s projevy komplexního bolestivého regionálního syndromu (KBSS, algodistrofického syndromu, Sudeckova syndromu), který již přítomen není. Poslední odborný nález však již svědčí o vyhovující hybnosti a stabilitě. Průběžně se objevily potíže vertebrogenní, které nejsou a nebyly provázeny kořenovou iritací, ani senzomotorickým deficitem, a proto není možné hodnotit více než jako lehké funkční postižení.

5. Komise svůj posudkový závěr vyslovila na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření, které jsou založeny ve zdravotní dokumentaci žalobkyně, a to zpráva praktického lékaře MUDr. S. R., Zliv z 17. 2. 2021, neurologie MUDr. L. K. z 18. 12. 2019, neurologie MUDr. H. P. z 14. 5. 2020, neurochirurgie MUDr. P. N. z 2. 12. 2020, neurologie MUDr. H. P. z 14. 5. 2020, neurologie MUDr. R. H. z 18. 8. 2021, neurologie EMG MUDr. H. P. z 27. 9. 2021, neurologie MUDr. Z. U. z 6. 12. 2021, neurologie MUDr. J. R. z 17. 2. 2022, osteologie MUDr. L. Č z 1. 10. 2020, revmatologie MUDr. L. Č. z 16. 6. 2021 a 11. 8. 2021, traumatologie MUDr. A. R. z 1. 8. 2018, ortopedie MUDr. R. Č. z 29. 5. 2020, ortopedie lůžka, zpráva z 7. 6. 2020, traumatologie MUDr. J. N. z 13. 10. 2021, traumatologie MUDr. D. M. z 9. 2. 2022 včetně MRI kolena, ortopedie MUDr. Z. V. z 10. 2. 2020, ortopedie lůžka, zpráva z 15. 12. 2020, ortopedie MUDr. A. K. z 6. 10. 2021, praktická lekařka MUDr. S. R. z 2. 9. 2021, gynekologie lůžka, zpráva ze dne 18. 9. 2020, kardiocentrum MUDr. K. S. z 25. 8. 2021 a posouzení žalobkyně v komisi.

IV. Právní názor soudu

6. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce dva téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl.

7. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35%. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla za a) nejméně o 35%, avšak nejvíce o 49%, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50%, avšak nejvíce o 69%, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70%, jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle odstavce 3, pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4, při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti než dosud vykonával, schopnost využití zachovaní pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35% a nejvíce 69% a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70% též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení, pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

8. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech dlouhodobého pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To, za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s. ř. s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.

9. Jinak řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

10. Žalobkyně v žalobě především namítala, že nebyl správně posouzen její zdravotní stav. Důvody odnětí invalidního důchodu, byly pro ni vzhledem ke zhoršení zdravotního stavu nepochopitelné. Proto žádala o jeho přezkoumání a zároveň doložila zprávy z odborných lékařských vyšetření, které byly soudem postoupeny Posudkové komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR V Českých Budějovicích k posouzení.

11. Z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR V Českých Budějovicích jednoznačně vyplývá rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost. Jde o chronický bolestivý páteřní syndrom krční a bederní páteře s lehkou poruchou dynamiky bez příznaků kořenového dráždění či neurodeficitu s normálním neurologickým nálezem. Jde o lehké funkční postižení, které odpovídá kapitole XIII, oddíl E, položka 1b přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., kde je rozmezí poklesu pracovní schopnosti 10 – 20 % a komise zvolila z důvodu náročnosti povolání žalobkyně horní hranici 20 %. Tu navýšila maximálně možných 10 % podle § 3 odst. 1 téže vyhlášky z důvodu poškození zdravotního stavu a poúrazové následky na pravém koleni o 10 % na celkových 30 %. Komise vysvětlila, že položku 1c nelze zdůvodnit, neboť nejsou přítomny recidivující projevy kořenového dráždění s funkčně významným neurologickým nálezem s poškozením nervu, popřípadě symptomatologie neurogenního močového měchýře, se závažným snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení, kdy některé aktivity jsou omezeny. Vysvětlila, že s ohledem na vyšetření poúrazového stavu pravého kolene a zhodnocení traumatologem, kdy stav po úrazu byl provázen aldodistrofickým syndromem, který nyní již není přítomen, koleno bez otoku, hybnost 0 – 115 st., bez krepitu stranově stabilní, menisky negativní, další výkon (rozvláknění LCA) již rizikový, doporučeno v rizikových situacích užívat ortézu, trvale cvičit a posilovat, nebyl považován za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, neboť v takovém případě byl hodnocen jako současné lehké omezení hybnosti kolenního kloubu pouze 5 – 10 %. Invalidita I. stupně však byla uznána na tento poúrazový stav, neboť byl doprovázen komplikovanou léčbou rehabilitací s projevy kompletního bolestivého regionálního syndromu (KBSS, algodistrofického syndromu, Sudeckova syndromu), který přítomen již není. Posléze byla invalidita pro funkční omezení kolenního kloubu středního stupně. Poslední odborný nález již ale dokládá vyhovující hybnost i stabilitu. V průběhu doby nastaly potíže vertebrogenní, které nejsou a nebyly provázeny kořenovou iritací ani senzomotorickým deficitem a toto onemocnění je nyní hodnoceno jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Vzhledem k intenzitě tohoto onemocnění je posuzováno jako lehké funkční postižení. Komise proto uzavřela, že žalobkyně již nebyla invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kdy zánik invalidity po zkompletování dokumentace pro jednání Okresní správy sociálního zabezpečení byl určen na 25. 2. 2021.

12. Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s. ř. s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR dospěla k jednoznačnému závěru, že zdravotní stav žalobkyně již neodpovídá žádnému stupni invalidity, neboť invalidizující stav v souvislosti s poúrazovým stavem pravého kolene již není přítomen, kdy jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byly hodnoceny nastupující potíže vertebrogenní, které však nejsou provázeny kořenovou iritací ani senzomotorickým deficitem a lze je hodnotit pouze jako lehké funkční postižení. Tento závěr se shoduje se závěry, které byly vysloveny lékařem České správy sociálního zabezpečení, tak i Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR pouze s tím rozdílem, že posudková komise zohlednila i náročnost zaměstnání žalobce a zvýšila procento poklesu pracovní schopnosti o maximálně možných 10 % na celkových 30 % poklesu pracovní schopnosti. Komise i další lékařské orgány při vypracování posudků vzaly v úvahu doložené zprávy z odborných lékařských vyšetření, zdravotní dokumentaci žalobkyně a zabývaly se posouzením onemocnění, která jsou u žalobkyně přítomna. Přihlédly k vývoji tohoto onemocnění, které popsaly a svůj závěr dostatečně vysvětlily.

13. Soud hodnotí posudek, který byl vypracován komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR jako úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. Vypořádal se se všemi zdravotními postiženími žalobkyně a vzal v úvahu i celý vývoj jejího onemocnění. Komise vzala v úvahu i žalobkyní doložené zprávy, které přiložila k žalobě. Tato skutečnost vyplývá z vypracovaného posudku.

14. Soud proto uzavřel, že v rámci soudního řízení posuzoval a hodnotil vypracovaný posudek a uzavřel, že naplnil požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a vypořádal se se všemi rozhodnými skutečnostmi. Posudkový závěr byl komisí náležitě zdůvodněn a pro soud byl přesvědčivý. Soud z tohoto posudku vycházel a jak již je výše uvedeno námitky žalobkyně neshledal důvodné. Lékařské orgány vyslovily svůj závěr, který odpovídá na základě dostupných podkladů zákonu. Zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý, v současné době však pokles pracovní schopnosti neodpovídá žádnému stupni invalidity.

V. Závěr, náklady řízení

15. Soud proto uzavřel, že žaloba žalobkyně důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s., podle kterého má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobkyně ve věci úspěch neměla a úspěšné žalované soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žádné náklady nad rámec své běžné činnosti nevynaložila. Ostatně ani ustanovení § 60 odst. 2 s. ř. s. takové náklady přiznat neumožňuje.

Poučení

I. Vymezení věci, obsah žaloby II. Stručné shrnutí vyjádření žalované III. Obsah spisů včetně důkazu doplněného soudem IV. Právní názor soudu V. Závěr, náklady řízení