54 Ad 4/2022–48

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou ve věci žalobce: X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 4. 2022, č. j. MPSV – 2022/59283 – 913 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 18. 5. 2022 se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce – krajské pobočky v Českých Budějovicích (dále jen „úřad práce“) ze dne 9. 11. 2021, č. j. 299980/21/CB (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobci podle § 34 odst. 1 a 2, § 34a, § 34b a § 35 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů (dále jen „zákon o poskytování dávek“ nebo též „ZOPSZ“) přiznán nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ ode dne 1. 7. 2021 trvale.

2. Žalobce v žalobě namítal, že správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav. Podle žalobce nebyl zjištěn jeho zdravotní stav správně, úplně ani objektivně, neboť spadal pod odst. 2 písm. c), písm. f) či písm. i) přílohy č. 4 k vyhlášce č. 388/2011 Sb., čímž je myšlena funkční ztráta dolní končetiny se ztrátou opěrné funkce, těžké onemocnění funkce dvou končetin či těžké postižení pohyblivosti a celkové výkonnosti již při lehkém zatížení. Na podporu svých tvrzení žalobce poukazoval na lékařskou zprávu Dr. B. z roku 2016, přiznání částečné invalidity a parkovací průkaz, který mu byl přiznán ve Švýcarsku.

3. V doplnění žaloby, které krajský soud obdržel dne 31. 5. 2022, žalobce nejprve krátce zmínil zdravotní problémy, s nimiž se potýká, a následně opětovně zmínil, že nesouhlasí se závěry vyslovenými v prvostupňovém rozhodnutí potvrzenými napadeným rozhodnutím. Žalobce měl za to, že splňuje veškeré předpoklady pro přiznání průkazu ZTP, neboť mu byla diagnostikována těžká polyneuropatie, resp. trpí těžkým omezením funkce obou dolních končetin. Žalobce podotkl, že by jeho zdravotní stav měl být posouzen znalcem z oboru neurologie, pedologie či ortopedie.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu

4. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby a v podrobnostech odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný podotkl, že vycházel ze zdravotnické dokumentace, lékařských zpráv, které žalobce předložil, a kompletní dokumentace praktického lékaře, přičemž veškeré uvedené údaje řádně posoudil a vyhodnotil. K žalobcem předkládanému nálezu Dr. B. ze dne 30. 6. 2016 žalovaný uvedl, že jej posoudil v možném rozsahu v souvislosti s dalšími informacemi o zdravotním stavu, tudíž mu nemůže být vytýkáno opomenutí tohoto důkazu. Ve vztahu k žalobcem tvrzeným plněním získaným ve Švýcarsku žalovaný podotkl, že to nemá žádný vliv na nyní projednávanou věc, která je posuzována čistě podle českého právního řádu.

III. Obsah správního spisu

5. Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že žalobce podal žádost o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením u úřadu práce dne 28. 7. 2021, na což navazovalo vypracování posudku o zdravotním stavu žalobce ze dne 6. 10. 2021, č. j. LPS/2021/4071–CB_CSSZ. V posudkovém závěru bylo konstatováno středně těžké funkční postižení pohyblivosti nebo orientace, včetně poruchy autistického spektra ve smyslu § 34 odst. 2 zákona o poskytování dávek, tudíž se jedná o zdravotní stav uvedený v odst. 1 písm. i) přílohy č. 4 k vyhlášce č. 388/2011 Sb.

6. Dne 4. 11. 2021 proběhlo ústní jednání, zaznamenané v protokolu č. j. 292951/21/CB, jehož se zúčastnil žalobce, kterému bylo vysvětleno, že mu byl trvale přiznán průkaz osoby se zdravotním postižením (dále jen „OZP“) typu TP. Žalobci bylo umožněno nahlédnout do spisové dokumentace. Následovalo dne 9. 11. 2021 vydání prvostupňového rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o žádosti tak, že se žalobci přiznává nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ ode dne 1. 7. 2021 trvale. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce dne 24. 11. 2021 odvolal, neboť měl za to, že jeho zdravotní stav odůvodňuje přiznání průkazu OZP typu „ZTP“.

7. V odvolacím řízení žalovaný dne 9. 12. 2021 požádal posudkovou komisi MPSV o posouzení zdravotního stavu žalobce pro účely nyní posuzované věci, načež dne 16. 3. 2022 žalovaný obdržel posudek zpracovaný po jednání před posudkovou komisí, jehož se žalobce zúčastnil. Posudková komise konstatovala, že v případě žalobce se jedná o středně těžké postižení pohyblivosti, nikoli těžké či zvláště těžké postižení pohyblivosti a orientace, přičemž objektivizovaná míra funkčního postižení neindikuje použití jiné položky uvedené přílohy, která umožňuje přiznání vyššího stupně průkazu OZP. Dne 30. 3. 2022 žalovaný obdržel vyjádření žalobce, který uvedl, že považuje svůj zdravotní stav za těžké omezení funkce dvou končetin, a dále polemizoval nad postupem správních orgánů ve správním řízení. Žalovaný následně dne 5. 4. 2022 vydal žalobou napadené rozhodnutí, jímž odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil, neboť neshledal odvolací námitky důvodné a měl za to, že úřad práce zjistil skutkový stav dostatečně.

IV. Právní názor soudu

8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„s. ř. s.“).

9. Žaloba není důvodná.

10. V prvé řadě krajský soud poznamenává, že kvalita žaloby v podstatě předurčuje kvalitu odůvodnění rozhodnutí soudu (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2005, čj. 7 Afs 104/2004–54), přičemž nyní posuzovaná žaloba ve své podstatě obsahuje pouze jediný žalobní bod, kterým je namítáno nedostatečné zjištění skutkového stavu, konkrétně zdravotního stavu žalobce. V souvislosti s tím krajský soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008–78: „K tomu je ale třeba dodat, že míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod – byť i vyhovující – obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým způsobem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta.“ Obdobný názor je zastáván též v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 58/2019 – 36: „Nejvyšší správní soud v této souvislosti připomíná, co již dříve ve svých rozsudcích vyslovil, totiž že kvalita žaloby (a obdobně též kasační stížnosti) předurčuje kvalitu a obsah rozhodnutí soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. července 2009, č. j. 7 As 73/2008 – 65). Ve správním soudnictví se uplatňuje dispoziční zásada, dle níž náleží klíčová role při určení předmětu a rozsahu soudního přezkumu žalobci. Není úkolem soudů ve správním soudnictví, aby nahrazovaly činnost žalobce při formulaci žalobních, popř. kasačních námitek a samy je dotvářely (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 10. 3. 1999, sp. zn. I. ÚS 164/97, a ze dne 19. 11. 1999, sp. zn. IV. ÚS 432/98).“ 11. Krajský soud uzavírá, že obsah žaloby, kterou žalobce u zdejšího soudu podal, byl na samé hranici naplnění kritérií kladených na žalobní bod, ačkoliv byl žalobce vyzýván k odstranění vad podání usnesením č. j. 54 Ad 4/2022–4. Tvrzení žalobce pouze upozorňují na dosavadní vývoj jeho zdravotního stavu, který dle něj nekoresponduje s hodnocením zdravotního stavu, jak byl popsán v posudcích založených do správního spisu, z nichž vycházely správní orgány při rozhodování ve věci. Krajský soud se pokusil v nejširší možné míře s argumentací žalobce vypořádat.

12. Podle žalobce byl správními orgány nedostatečně zjištěn skutkový stav, neboť nebyla dostatečně zohledněna veškerá jeho zdravotní omezení.

13. Soud nejprve připomíná, že úřad práce i žalovaný vycházeli při svém rozhodování z lékařských posudků, přičemž podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu není soud příslušný posuzovat věcnou správnost závěrů posudkové komise. K takovému závěru dospěl Nejvyšší správní soud například v rozsudku ze dne 7. 1. 2015, č. j. 3 Ads 114/2014 – 21, kde se zabýval nesouhlasem se závěry posudků posudkové komise a jejich nedostatečností v souvislosti s invalidním důchodem. Nejvyšší správní soud především uvedl: „Soudu zde nepřísluší posuzovat věcnou správnost lékařských posudků, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudky soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v řízení o invalidním důchodu bývají tyto lékařské posudky důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzují žádných pochyb, a nejsou–li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudků mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky pak spočívá v tom, aby se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítal, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila.“ Ke shodnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud i v rozsudku ze dne 5. 6. 2013, č. j. 3 Ads 74/2012 – 16, v rozsudku ze dne 2. 7 2014, č. j. 3 Ads 108/2013 – 19, a v rozsudku ze dne 25. 6. 2003, č. j. 2 Ads 9/2003 – 50, publ. pod č. 150/2004 Sb. NSS. Rovněž lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2018, č. j. 10 Ads 248/2017 – 61, který také upravoval rozsah soudního přezkumu v obdobných věcech, jejichž skutkový stav je založen na posouzení zdravotního stavu: „Ani správní soud si tedy nemůže učinit úsudek o zdravotním stavu a pracovní schopnosti účastníka řízení sám. K odborným lékařským otázkám je vypracováván posudek, který soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení § 77 odst. 2 s. ř. s., zejména zda splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti. Hodnotí, zda se posudek vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, včetně těch, jež namítá posuzovaná osoba, a zda je z nich zřejmé, že zdravotní stav byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace. Posudkový závěr musí být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý a srozumitelný i pro správní soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti. Soud ověřuje, zda daný posudek je úplný a přesvědčivý ve výše uvedeném smyslu (viz např. rozsudek NSS ze dne 4. 10. 2017, čj. 8 Ads 136/2017– 35).“ S ohledem na vyslovené závěry NSS krajský soud konstatuje, že není úkolem správního soudu posuzovat zdravotní stav žalobce, ale pouze ověřit, zda měla posudková komise k dispozici dostatek podkladů pro své závěry, zda je její posouzení komplexní, vypořádává se se vznesenými námitkami a zda je posudek řádně odůvodněný.

14. Z posudku je zřejmé, že žalobce, vzhledem k jeho zdravotnímu stavu, spadá mezi osoby se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace ve smyslu § 34 odst. 2 ZOPSZ, není však osobou se zvlášť těžkým funkčním postižením nebo úplným postižením nebo s těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace ve smyslu § 34 odst. 4 nebo 3 citovaného zákona. Žalobcův zdravotní stav je podřaditelný pod bod 1 písm. i) přílohy č. 4 k vyhlášce č. 388/2011 Sb. „omezení pohyblivosti a celkové výkonnosti při běžném zatížení při interních a onkologických postiženích“. Přestože v posudku ze dne 15. 3. 2022 se posudková komise usnesla, že zdravotní stav žalobce odpovídá bodu 1 písm. k) přílohy č. 4 k vyhlášce č. 388/2011 Sb. „neurodegenerativní postižení s pohybovou chudostí, poruchou posturální stability, slabostí dvou končetin a podstatným snížením dosahu chůze“, nemá to žádný vliv pro předmět nyní projednávané věci ani na zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť v obou případech se jedná o případy podstatného omezení schopnosti pohyblivosti a orientace na úrovni středně těžkého funkčního postižení pohyblivosti a orientace. Nadto žalobce zmíněnou odlišnost v podřazení pod konkrétní omezení na úrovni středně těžkého funkčního postižení pohyblivosti a orientace ani nenamítal.

15. Podle § 34 odst. 2 zákona o poskytování dávek platí, že nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ (průkaz TP) má osoba se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí, v exteriéru je schopna chůze se sníženým dosahem a má problémy při chůzi okolo překážek a na nerovném terénu. Středně těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a zhoršenou schopnost orientace má jen v exteriéru.

16. Podle § 34 odst. 3 ZOPSZ nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „ZTP“ (průkaz ZTP) má osoba s těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí a v exteriéru je schopna chůze se značnými obtížemi a jen na krátké vzdálenosti. Těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a v exteriéru má značné obtíže.

17. Podle § 34 odst. 4 ZOPSZ nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „ZTP/P“ (průkaz ZTP/P) má osoba se zvlášť těžkým funkčním postižením nebo úplným postižením pohyblivosti nebo orientace s potřebou průvodce, včetně osob s poruchou autistického spektra. Zvlášť těžkým funkčním postižením pohyblivosti a úplným postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna chůze v domácím prostředí se značnými obtížemi, popřípadě není schopna chůze, v exteriéru není schopna samostatné chůze a pohyb je možný zpravidla jen na invalidním vozíku. Zvlášť těžkým funkčním postižením orientace a úplným postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu není schopna samostatné orientace v exteriéru.

18. Vyhláška č. 388/2011 Sb. stanoví, které zdravotní stavy jsou považovány za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace, přičemž v příloze 4 k této vyhlášce jsou popsány zdravotní stavy, které lze považovat za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace pro účely přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením. V odstavci 1 této přílohy jsou určeny zdravotní stavy, které lze považovat za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace na úrovni středně těžkého funkčního postižení pohyblivosti a orientace, v odstavci 2 zdravotní stavy, které lze považovat za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace na úrovni těžkého funkčního postižení pohyblivosti a orientace a v odstavci 3 definuje, které zdravotní stavy lze považovat za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace na úrovni zvlášť těžkého funkčního postižení nebo úplného postižení pohyblivosti a orientace.

19. Krajský soud podotýká, že posudková komise MPSV byla v předmětném řízení v souladu s § 16b odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, řádně obsazena, což konstatoval i žalovaný v napadeném rozhodnutí, žalobce tuto skutečnost ostatně nerozporoval. Závěry, k nimž posudková komise MPSV v posudku ze dne 15. 3. 2022 dospěla, je třeba hodnotit jako úplné, srozumitelné a přesvědčivé. Krajský soud neshledal v posudcích žádné pochybení či nesplnění náležitostí kladených na posudky, přičemž žalobce ani žádné konkrétní pochybení nenamítal.

20. Ve vztahu ke zmínce žalobce, že měl být jeho zdravotní stav posuzován znalcem z oboru neurologie, pedologie či ortopedie, krajský soud sděluje, že v posudkové komisi MPSV vydávající posudek ze dne 15. 3. 2022, který sloužil jako podklad pro vydání napadeného rozhodnutí, usedla MUDr. J. A. se specializací neurologie. I z toho důvodu nelze pochybovat o dostatečné odbornosti posudkové komise. Jako významnou výhradu žalobce neshledal krajský soud ve vztahu k projednávané věci skutečnost, že v napadeném rozhodnutí nebylo užito adjektiva „těžká“ ve spojení s onemocněním polyneuropatie. Krajský soud je přesvědčen, že byl zdravotní stav žalobce řádně posouzen v souvislosti s podáním jeho žádosti o průkaz OZP.

21. Žalobce namítal, že úřad práce vycházející z posudku o zdravotním stavu ze dne 6. 10. 2021 konstatoval středně těžké funkční omezení pohyblivosti, aniž by provedl osobní prohlídku žalobce. K tomu krajský soud podotýká, že takovým postupem nedošlo k porušení zákona a prvostupňové rozhodnutí tudíž nelze považovat za nezákonné, jak se domnívá žalobce, neboť není povinností posudkové komise provádět osobní prohlídku, jestliže má k dispozici aktuální zdravotnickou dokumentaci. Uvedené lze podpořit odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2004, č. j. 3 Ads 7/2004 – 70, publ. pod č. 1001/2006 Sb. NSS, z něhož vyplývá: „Skutečnost, že posudková komise vycházela z kompletní zdravotní dokumentace (stěžovatelka ostatně ani nenamítala, že by tomu bylo naopak), tedy z písemných podkladů, není v rozporu s objektivním posouzením zdravotního stavu stěžovatelky. V dané věci není rozhodující, že posudková komise neprovedla zdravotní prohlídku stěžovatelky, jak stěžovatelka namítá, neboť měla k dispozici kompletní zdravotní dokumentaci, ze které mohla při prozkoumání objektivního zdravotního stavu stěžovatelky vycházet a učinit patřičný závěr.“ Osobní dojem žalobce, že jeho zdravotní stav splňuje podmínky pro přiznání průkazu OZP typu ZTP, není právně významný, neboť žalobce takový svůj dojem neopíral o žádné relevantní tvrzení ani konkrétní důkazy.

22. Hodnocení nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením ve smyslu § 34 ZOPSZ náleží výhradně do působnosti Lékařských posudkových služeb, a to konkrétně posudkové komisi MPSV vykonávané lékaři, kteří mají specializovanou způsobilost v dané oblasti. Posudkoví lékaři zhodnotí odborné nálezy ošetřujících lékařů, které poslouží jako podklad pro vypracování posudku o zdravotním stavu, avšak nejsou jejich názory vázáni. Pro úplnost krajský soud ve vztahu ke zmínce žalobce, že ve Švýcarsku, kde žil, disponoval parkovacím průkazem pro postižené osoby, podotýká, že taková skutečnost nemá žádný vliv na nyní projednávané řízení. V nyní posuzované věci o žádosti žalobce o průkaz OZP bylo vedeno správní řízení podle právních předpisů platných v České republice, legislativa Švýcarské konfederace v souvislosti s přidělováním zmíněných parkovacích průkazů není pro správní řízení vedené v České republice právně významná.

23. V rámci správního řízení byl zdravotní stav žalobce pečlivě posouzen, přičemž bylo úřadem práce shledáno splnění podmínek pro vydání průkazu se zdravotním postižením označeným symbolem „TP“, což žalovaný potvrdil. Nicméně žalobce setrvale požadoval průkaz se symbolem ZTP, který je přiznáván osobám s těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, což však podle všech dostupných podkladů neodpovídá závažnosti zdravotního stavu žalobce. Lze tedy shrnout, že zdravotní stav žalobce nebyl v posudku ze dne 15. 3. 2022 zpracovaném posudkovou komisí MPSV shledán natolik závažným, aby odůvodňoval přiznání vyššího typu průkazu osoby se zdravotním postižením.

24. Krajský soud nemá pochyb, že správní orgány zjistily stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žalobce nevznesl žádné námitky způsobilé zpochybnit skutkový stav, jak byl zjištěn správními orgány. Závěrem lze podotknout, že posudek byl dostatečně vypovídajícím a přesvědčivým podkladem, bylo z něj zřejmé, z čeho komise při jeho zpracování vycházela i jak podklady a veškeré zjištěné skutečnosti hodnotila. Ačkoliv žalobce avizoval, že se pokusí obstarat na podporu svých tvrzení znalecký posudek zpracovaný na jeho zdravotní stav, aby podpořil svá tvrzení, tak dne 15. 8. 2022 soudu sdělil, že jej již nedoloží. Žalobce přiložil k žalobě lékařské zprávy, které však nebyly způsobilé zpochybnit posudkový závěr vyslovený ve vztahu k jeho zdravotnímu stavu.

V. Závěr, náklady řízení

25. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

I. Vymezení věci a obsah žaloby II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu III. Obsah správního spisu IV. Právní názor soudu V. Závěr, náklady řízení