54 Ad 5/2017 - 42

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobce L.R., bytem X, právně zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, Praha 5, Symfonická 1496/9, proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 3. 2017, čj. X, takto:

Výrok

Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze 5 ze dne 21. 3. 2017, čj. X se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. Žalovaná je povi n n a zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3.146 Kč třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

I. Vymezení věci: (1) Žalobou doručenou dne 3. 4. 2017 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 21. 3. 2017, čj. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byly zamítnuty jeho námitky žalobce proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 21. 2 2017, čj. X, kterým žalovaná rozhodla o tom, že podle ustanovení § 56 odst. 1, písm. b) zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zdp“), ve spojení s ustanovením § 68 zdp a s ustanovením § 95 odst. 1 zák. č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném do 31. 12. 1995 (dále jen „zosz“), se žalobci od 1. 11. 1991 přiznává příplatek ke starobnímu důchodu podle ustanovení § 24 odst. 4 zák. č. 87/1991 Sb., z důvodu služby ve vojenském táboře nucených prací (dále jen „VTNP“) v době od 30. 10. 1953 do 22. 12. 1955, tj. za 25,73 měsíců v částce 386 Kč. Podle ustanovení § 58a zosz a ustanovení § 98 zdp se příplatek slučuje s důchodem, ke kterému náleží a tvoří s ním nadále jeden celek. Podle ustanovení § 24 odst. 4 zák. č. 87/l991 Sb. se příplatek vyplácí jen do výše, která spolu s důchodem nepřevyšuje nejvyšší výměru podle právních předpisů účinných před 1. 1. 1996. Do výše důchodu se nezapočítává pevná částka ani státní vyrovnávací příspěvek náležející podle právních předpisů účinných před 1. 1. 1996. Starobní důchod činí 2.735 Kč měsíčně. Výrok napadeného rozhodnutí dále obsahuje zvýšení starobního důchodu provedená od června 1992 do ledna 2017. Toto rozhodnutí bylo napadeným rozhodnutím potvrzeno. (2) Žalobce v žalobě popsal průběh řízení před správními orgány. Uvedl, jak rozhodla žalovaná a s jakým odůvodněním nevyhověla námitkám žalobce. Rovněž připomněl, na jakou judikaturu Nejvyššího správního soudu žalovaná ve svém rozhodnutí odkázala. (3) Žalobce zastává názor, že žalovaná věc nesprávně právně posoudila. K převodu zlomku 22/31 do desetinné soustavy žalobce uvedl, že není pravdou, že žalovaná prováděla výpočet ve všech případech jednotně, tj. jejich stanovení se provádí s přesností na dvě platná desetinná místa, a to od roku 2007, kdy Česká správa sociálního zabezpečení přistoupila na základě judikatury k jejich stanovování. Žalobce k tomu uvedl konkrétní případy (ve věci A.H., J.Ř, D.P., M.B., M.B., V.B., J.K.). Dále uvedl, že žalovaná počítá 22/31 jako 0,71 (nikoli 0,70 jako v případě žalobce) v rozhodnutí ve věci J.S., S.L., J.P., M.V., A.M., Z.Z. a Ing. R.F. K těmto odkazovaným kauzám žalobce uvedl i čísla rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení. Rozhodnutí z důvodu úspory k žalobě nepřiložil. Žalobce dále poukázal na to, že žalovaná poškodila i další osoby v obdobných kauzách, a to J.V., v jehož prospěch zasáhl Krajský soud Ostrava svým rozsudkem ze dne 30. 11. 2016 čj. 78 Ad 7/2016- 34 a A.Č., v jehož prospěch zasáhl tentýž soud rozsudkem ze dne 23. 1. 2017 čj. 78 Ad 6/2016-29. Tyto rozsudky žalobce k žalobě přiložil a uvedl, že jejich odůvodnění je plně aplikovatelné i na případ žalobce. Žalovaná sice s těmito rozsudky nesouhlasila a podala proti nim kasační stížnost. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 30. 3. 2017 čj. 1 Ads 100/2017-23 ve věci A.Č. kasační stížnost žalované zamítl (viz www.nssoud.cz). Z těchto důvodů je navrhováno, aby soud rozhodnutí žalované zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Vzhledem k tomu, že jedná se jinak o záležitost nespornou a jde jen o právní posouzení, žalobce navrhl, aby soud rozhodl bez nařízení ústního jednání. Současně nevznesl námitku podjatosti nikoho ze soudců ani ostatního personálu soudu. Současně vyčíslil náklady řízení, které požaduje proplatit. II. Stručné shrnutí vyjádření žalované (4) Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. (5) Žalovaná popsala co je jádrem daného sporu, a to postup žalované při stanovení výpočtu „denin“, kdy právní zástupce žalobce namítá, že pokud chce žalovaná zaokrouhlit 0,7096 na dvě desetinná místa, pak je výsledek 0,71 s čímž žalovaná nesouhlasí. Metodiku výpočtu denin přijala žalovaná v roce 2007, a to ve vztahu k příplatku k důchodu podle zákona č. 119/1990 Sb. Podnětem k tomu byl rozsudek NSS sp. zn. 3 Ads 15/2006, v němž soud vyslovil, že příplatek je třeba poskytnout i za jednotlivé dny věznění nechť nečinící celý měsíc. Následně byla obdobná metodika přijata žalovanou i ve vztahu k výše jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb. i ve vztahu příplatku k důchodu podle § 24 odst. 4 zákona o mimosoudní rehabilitaci. (6) Nejvyšší správní soud v rozsudcích, na které žalovaná odkázala, ji v žádném ohledu nezavázal, jak má při stanovení výše odškodnění i za jednotlivé dny věznění postupovat, ani jí takový postup nenastínil. Proto žalovaná zvolila svou vlastní metodiku. Podle této metodiky přijaté v návaznosti na judikaturu Nejvyššího správního soudu se z celkové doby trvání rozhodné skutečnosti vyčlení celé běžné měsíce, zbývající jednotlivé dny se stanoví jako zlomky, v jejichž čitateli je počet dnů věznění lomeno dny služby ve vojenských táborech nucených prací v daném kalendářním měsíci a ve jmenovateli počet dní tohoto kalendářního měsíce. Zlomek se převede na desetinné číslo a výsledná částka se zaokrouhlí na celé koruny nahoru. Žalovaná vždy výrazně zdůrazňovala, že provádí výpočet na dvě platná desetinná místa. Zaokrouhlování se uplatní až ve fázi stanovení konečné výše dávky, tj. po vynásobení délky trvání rozhodné skutečnosti a příslušné sazby, přičemž výsledná částka se zaokrouhlí vždy směrem nahoru, tedy rovněž ve prospěch oprávněného. Pokud žalovaná již 9 let používá popsanou metodiku, odporovalo by zásadě předvídatelnosti správního rozhodování, pokud by nyní se značným časovým odstupem přistoupila k její změně a mohlo by to rovněž porušit princip rovného zacházení v mnohem širším rozsahu. Žalovaná se rovněž obrátila na Matematicko-fyzikální fakultu univerzity Karlovy se žádostí o spolupráci a zodpovězení dotazu, který žalovaná ve svém vyjádření nastínila a obdržela dne 5. 10. 2016 odpověď od doc. RNDr. M.R., CSc., proděkana pro matematiku matematicko- fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, z něhož rovněž citovala. Toto stanovisko kvalifikovaným způsobem potvrzuje stávající praxi ČSSZ, tj. stanovování denin na dvě desetinná místa bez zaokrouhlování. Žalovaná upozornila, že v obdobné věci J.V. probíhá před NSS v Brně řízení o kasační stížnosti žalované, které bude zřejmě zásadní i pro posouzení této věci. III. Replika žalobce k vyjádření žalovaného (7) Žalobce zopakoval, že nevznáší námitku podjatosti ani věcné či místní nepříslušnosti soudu a souhlasí s tím, aby soud rozhodl bez nařízeného jednání. Uvedl, že žalovaná obhajuje své rozhodování ve věci žalobce a zcela pomíjí svou reálnou rozhodovací praxi. Proto žalobce doplnil další dvě rozhodnutí žalované, která byla vydána po podání žaloby a zcela popírají to, co uvádí žalovaná ve svém vyjádření ze dne 16. 6. 2017. Jedná se o rozhodnutí ve věci A.Č. a ve věci D.B. V těchto rozhodnutích počítá žalovaná, že 22/31 = 0,71. V žalobcově věci přitom nadále tvrdí, že 22/31 = 0,70. Žalovaná i nadále žalobce zjevně diskriminuje ve srovnání s jinými osobami ve shodném právním postavení a přehlíží i soudní rozhodnutí. Rozhodnutí, na které žalobce v replice odkazoval, přiložil ke svému vyjádření. Z těchto rozhodnutí je zřejmé, že je přepočítán zlomek 22/31 na 0,71 měsíce, čemž odpovídá příplatek v částce 387 Kč. IV. Obsah správních spisů (8) Žalobce požádal o přepočet příplatku k důchodu podle § 24 odst. 4 zák. č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích ve znění pozdějších předpisů. Žalobce žádné doklady nepředložil, a proto byl vyzván k jejich dodatečnému předložení, aby si Česká správa sociálního zabezpečení mohla učinit úsudek o tom, v jaké době byl žalobce zařazen v průběhu základní vojenské služby ve VTNP, a zda byl po celou dobu služby považován za osobu politicky nespolehlivou tak, jak stanoví § 18 odst. 1 zák. č. 87/1991 Sb., zda nebyl v průběhu služby této klasifikace zbaven. (9) Česká správa sociálního zabezpečení se obrátila na Ministerstvo obrany ČR s žádostí o sdělení těchto informací. Ze sdělení Ministerstva obrany ČR ze dne 9. 5. 2016 vyplynulo, že žalobce vykonával vojenskou službu od 30. 10. 1953 do 30. 4. 1954 u 57 PTP, který byl ke dni 1. 5. 1954 reorganizován na 57 TP, u něhož žalobce vykonával službu až do 22. 12. 1955, kdy vojenskou základní službu ukončil. Ve spise není klasifikace „E“ vůbec uvedena, ale dle sdělení ministerstva lze usuzovat, že žalobce byl k PTP zařazen z důvodu politické nespolehlivosti, neboť jeho otec byl odsouzen rozsudkem Vrchního vojenského soudu za protistátní činnost pro zločin neoznámení trestného činu podle zák. č. 231/1948 Sb. Vojenský historický ústav Praha dne 13. 6. 2016 České správě sociálního zabezpečení sdělil, že pomocné technické prapory byly de facto zrušeny k 1. 5. 1954, kdy byly v souvislosti se zrušením klasifikace „E“ a propuštěním většiny osob z výjimečného cvičení reorganizovány na TP (technické prapory). Pokud dotaz směřoval k tomu, zda po 30. 4. 1954 pozbyl voják této klasifikace, Vojenský historický ústav Praha uvedl, že ta v tomto období již formálně neexistovala, proto ji po 30. 4. 1954 nemohl pozbýt. Případné posuzování, zda mohl či nemohl vykonávat službu se zbraní, bylo po tomto datu zjevně bezpředmětné. Česká správa sociálního zabezpečení dne 21. 9. 2016 požádala Vojenský historický ústav Praha o opětovné posouzení, žádosti na poskytnutí jednoznačné odpovědi, jak obecně posuzovat službu se zbraní konanou před 1. 5. 1994 ve vztahu k politické nespolehlivosti. K tomu Vojenský historický ústav Praha dne 12. 10. 2016 sdělil, že voják s klasifikací „E“ by podle předpisů neměl sloužit se zbraní. Pokud tedy voják konal službu se zbraní před datem zrušení klasifikace „E“ 1. 5. 1954, byl politicky spolehlivý. Právní sekce ministerstva obrany, odbor pro válečné veterány sdělila České správě sociálního zabezpečení dne 20. 12. 2016, že žalobce základní vojenskou službu nastoupil dne 30. 10. 1953 a ukončil dne 22. 12. 1955. Klasifikace „E“ sice není ve spise uvedena, avšak lze usuzovat, že žalobce byl zařazen k příslušnému útvaru z důvodu politické nespolehlivosti, neboť otec žalobce byl odsouzen rozsudkem Vrchního vojenského soudu Praha ze dne 7. 6. 1949 sp. zn. ZTR. 196/49 – VI. za protistátní činnost na 18 měsíců vězení pro zločin neoznámení trestného činu podle zákona č. 231/48 Sb. K jedné z forem zneužití armády k politické persekuci Praha 2002, S. 22 patřila i ta skutečnost, že se osoba dopustila trestných činů podle zákona č. 231/48 Sb., a byla za to odsouzena nebo stíhána, přičemž tato tzv. politická nespolehlivost se vztahovala také na děti nebo manžele/ky daných osob. V období od 30. 10. 1953 do 21. 11. 1953 žalobce konal výcvik beze zbraně. Od 4. 2. 1954 konal výcvik se zbraní. Česká správa sociálního zabezpečení pořídila záznam ze dne 16. 12. 2016, z něhož vyplývá, že vzhledem k tomu, že se další informace k otázce politické spolehlivosti žalobce nepodaří získat, zastává oddělení 311 názor, že nezbude než žalobci přiznat příplatek za celou dobu služby od 30. 10. 1953 do 22. 12. 1955, neboť opačný názor (tj. že službu jako osoba politicky nespolehlivá konal pouze po část této doby, popř., že statusu politicky nespolehlivé osoby vůbec nenabyl, což by logicky vedlo ke snížení/odnětí příslušné dávky), by v případném soudním sporu neobhájila. (10) Česká správa sociálního zabezpečení rozhodla dne 21. 2. 2017 pod č. 331017467 tak, že žalobci přiznala příplatek k důchodu podle § 24 odst. 4 zák. č. 87/1991 Sb. z důvodu služby ve vojenském táboře nucených prací od 30. 10. 1953 do 22. 12. 1955 za 25,73 měsíců v částce 386 Kč. Příplatek byl přiznán od 1. 11. 1991. Rozhodnutí obsahuje výpočty o navýšení starobního důchodu od tohoto roku. V rozhodnutí je uvedena částka měsíční výplaty od měsíce dubna 2017 v částce 15.034 Kč, doplatek důchodu vyčíslen na částku 117.128 Kč. Od 1. 11. 1991 do 9. 3. 2017 a doplatek důchodu za dobu od 10. 3. 2017 do 9. 4. 2017 činí 560 Kč. Proti rozhodnutí podal žalobce dne 27. 2. 2017 námitku. O námitce bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím tak, jak je podrobně specifikováno pod bodem (1) tohoto rozsudku. V. Právní názor soudu (11) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body, vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů podle § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „s.ř.s.“). (12) Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť s tímto postupem vyslovili účastníci řízení souhlas. (13) V souzené záležitosti žalobce učinil předmětem sporu výpočet příplatku ke starobnímu důchodu podle § 24 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., z důvodu služby ve vojenském táboře nucených v době od 30. 10. 1953 do 22. 12. 1955, tj. za 25,73 měsíců, kdy žalovaná stanovila částku příplatku ve výši 386 Kč (25,73 měsíců x 15 po zaokrouhlení na celé Kč nahoru). Soud posuzoval, zda postup žalované podle její metodiky, podle které se počítá na dvě platná desetinná místa, je správný. Žalobce se domáhal při výpočtu denin za 22 dní v prosinci roku 1955 výsledek zlomku 22/31 zaokrouhlovat na dvě desetinná místa, což znamená, že je-li výsledkem zlomku 22/31 číslo 0,709677, pak zaokrouhlením na dvě desetinná místa je výsledek 0,71 a nikoliv jak uvádí žalovaná 0,70. Vzhledem k tomu, že celková doba nucené služby trvala 25,74 měsíce, měl by podle žalobce příplatek činit 387 Kc, nikoli 386 Kč. (14) Soud neshledal pro postup žalované při zaokrouhlování oporu v existující právní úpravě. Zákon o mimosoudních rehabilitacích neobsahuje postup výpočtu příplatku k důchodu, pouze v § 24 odst. 4 věta prvá stanoví, že za účelem zmírnění křivd způsobených osobám uvedeným v § 18 odst. 1 se k důchodu poskytuje příplatek 15 Kč za každý měsíc této služby. Rovněž zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení (účinný v době přiznání příplatků žalobci) neobsahoval žádné ustanovení, které by upravovalo postup při výpočtu důchodu zaokrouhlováním či počítáním na dvě desetinná místa. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě setrvala na správnosti svého postupu, kdy současně k tomu uvedla, že postupovala podle své metodiky, která platí již devět let a v případě, že by od této metodiky ustoupila, mělo by to za následek porušení principu rovného zacházení. Navíc její postup byl potvrzen i hodnocením odborníka pro matematiku z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Soud však v dané věci nemohl přisvědčit této motivaci žalované a nemohl vzít ani v úvahu názor odborníka pro matematiku ve věci zaokrouhlování, neboť v obdobné záležitosti rozhodoval Nejvyšší správní soud v Brně, kdy v rozsudku sp. zn. 1 Ads 100/2017 ze dne 30. 3. 2017 k postupu žalované zaujal jednoznačný právní názor. (15) Žalované je nepochybně tento právní názor Nejvyššího správního soudu znám, neboť ve věcech, které řeší obdobnou záležitost (A.Č. a D.Č.) se tímto rozsudkem Nejvyššího správního soudu řídila. Konkrétně ve věci příplatku k důchodu podle § 24 odst. 4 zák. č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích ve věci A.Č. v odůvodnění rozhodnutí ze dne 6. 6. 2017 žalovaná uvedla, že svým rozhodnutím realizuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2017 čj. 78 Ad 6/2016-29 a rozsudek NSS ze dne 30. 3. 2017 čj. 1 Ads 100/2017-24. Přesto však ve svém vyjádření k žalobě žalobce ze dne 16. 6. 2017 vyslovila přesvědčení o správnosti svého původního postupu a navrhla soudu zamítnutí žaloby. (16) Soud proto odkazuje na právní názor Nejvyššího správního soudu vyslovený v jeho rozsudku čj. 1 Ads 100/2017-24, podle kterého …..“postup při výpočtu denin není zákonem upraven. Zákon o důchodovém pojištění sice stanoví určité postupy při výpočtu důchodu, ať již zaokrouhlováním či počítáním na dvě platná desetinná čísla. Jde ovšem o ustanovení, která na nyní souzenou věc nedopadají (§ 15 odst. 4, § 17 odst. 1 a § 67 odst. 6); stěžovatelka si tedy postup při výpočtu délky služby za neukončené měsíce stanovila vnitřní metodikou. Takový postup je obecně přípustný, pokud taková metodika respektuje zákonný rámec pro výpočet příplatku. V posuzované věci je rozhodné, že žalobce zákonnost zvoleného postupu stanoveného v metodice v průběhu řízení před správním orgánem ani v žalobě nezpochybňoval. Otázkou však je, zda výpočet „na dvě platná desetinná místa“ stanovený v této metodice provádí správně…..i při stanovení konečné hodnoty s přesností na „dvě platná desetinná místa“ je totiž třeba matematických zásad, podle nichž se při takovém postupu musí provést zaokrouhlení (srov. Svoboda, E. metodika řešení fyzikálních úloh. Katedra didaktiky, fyziky. Matematicko-fyzikální fakulta ÚK. (on-line), cit. dne 29. 3. 2017, dostupné na https://kdf.mff.cuni.cz/vyuka/didaktika/DF_RES_UL.pdf; pravidla zapisování čísel a zaokrouhlování ve fyzikálních úlohách. Krátký návod pro potřeby FO, zpracovaný KKFO v Olomouci. (on-line), cit. dne 29. 3. 2017, dostupné na : htp://fo.upol.cz/soubor.fo_zaokrouhlovani.pdf;aj.). ….stěžovatelka tedy nepochybila, pokud při výpočtu příplatku postupovala v souladu se svou metodikou a dobu služby v případě neukončených měsíců stanovovala na dvě platná desetinná čísla; pochybení spočívalo ve způsobu provedení tohoto výpočtu, neboť i v případě výpočtu na dvě platná desetinná místa je třeba zohlednit číslice na dalším desetinném místě a druhé platné číslo případně zaokrouhlit.“ (17) Z toho, co bylo řečeno lze uzavřít, že žalovaná pochybila, pokud při výpočtu délky služby v neukončených měsících nestanovila výslednou hodnotu na dvě platná desetinná místa při zohlednění obecných matematických zásad pro zaokrouhlování. Byť výpočet na dvě platná desetinná místa nestanoví přímo zákon, ale vnitřní metodika žalované je třeba při výpočtu vycházet z obecných matematických zásad pro zaokrouhlování. Vzhledem k tomu, že žalovaná v konkrétním případě tímto způsobem nepostupovala, pochybila v neprospěch žalobce, což mělo dopad na stanovení výše příspěvku podle zákona o mimosoudních rehabilitacích. Povinností žalované bylo při převodu zlomku 22/31 zaokrouhlovat na dvě desetinná místa číslo 0,709677 což činí 0,71 a při době nucené služby 25,74 měsíce měl příplatek žalobce činit 387 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná při výpočtu příplatku dopustila matematické chyby při zaokrouhlování, soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. (18) S ohledem na výše uvedené a s odkazem na právní názor, který vyslovil v obdobné záležitosti Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 1 Ads 100/2017 soud hodnotí žalobu jako důvodnou, a proto napadené rozhodnutí zrušil pro nezákonnost a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1 s.ř.s.). Žalovaná je podle § 78 odst. 5 vázána právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku. VI. Závěr, náklady řízení. (19) S ohledem na výše uvedené, krajský soud uzavřel, že žaloba žalobce byla důvodná a proto rozhodnutí žalované podle § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. (20) O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci měl plný úspěch žalobce, a proto mu soud přiznal náhradu nákladů řízení. Náklady řízení představuje odměna advokáta za zastoupení v řízení ve výši 2.000 Kč, kdy za jeden úkon právní služby je účtováno 1.000 Kč podle § 11 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 9 odst. 2 a § 7 bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), kdy v konkrétní věci jednalo se o převzetí věci a sepsání žaloby a dále náhradu hotových výdajů v paušální výši 300 Kč za jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) v dané věci za dva úkony, celkem 600 Kč zvýšených o částku 546 Kč připadající na DPH ve výši 21 %. Žalobci náleží celková náhrada nákladů řízení ve výši 3.146 Kč, kterou je povinen v souladu s § 60 odst. 1 s.ř.s. uhradit neúspěšný účastník, tedy žalovaná strana k rukám žalobcova zástupce ve lhůtě do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení