54 Ad 6/2022 – 39

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobce: J.K. bytem X právně zastoupen advokátkou Mgr. Karolínou Hájkovou se sídlem Bratranců Veverkových 396, 530 02 Pardubice proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 4. 2022, č. j. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 12. 4. 2022, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací České správě sociálního zabezpečení v Praze k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 600 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou doručenou dne 14. 6. 2022 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 12. 4. 2022, č. j. X, kterým bylo rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, č.j. X ze dne 12. 1. 2022 změněno tak, že pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů se žádost žalobce zamítá. Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím č.j. X ze dne 12. 1. 2022 přiznala od 1. 8. 2021 žalobci podle § 38 písm. a) zákona o důchodovém pojištění invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 5 913 Kč měsíčně. Podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Český Krumlov ze dne 27. 7. 2021 vznikla invalidita žalobce dne 6. 5. 2021, neboť jeho pracovní schopnost poklesla o 40%. Po podání námitek žalobce, ve kterých nesouhlasil s přiznáním prvního stupně invalidity, Česká správa sociálního zabezpečení přezkoumala prvostupňové rozhodnutí a na základě nového posudku lékaře České správy sociálního zabezpečení, který vyslovil, že pokles pracovní schopnosti žalobce činí pouze 20%, rozhodla o tom, že se u žalobce vůbec o invaliditu nejedná, a proto bylo napadené rozhodnutí změněno tak, že se žádost o invalidní důchod zamítá.

2. Žalobce s rozhodnutím nesouhlasil. Popsal skutkový stav a časový běh událostí. Žalobce s vyslovenými závěry nesouhlasil, neboť podle jeho názoru se na jeho zdravotním stavu nic nezměnilo a rozhodující příčinou jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položka 4c vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míra poklesu pracovní schopnosti. Žalobce upozornil na rozdílnost posuzování zdravotního stavu v krátkém časovém rozmezí MUDr. A. ze dne 30. 7. 2021, který hodnotil pokles pracovní schopnosti 45% a MUDr. E. ze dne 10. 3. 2022, který uzavřel, že pokles pracovní schopnosti činí 20%. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce byla vždy označována jako periodická depresivní porucha, a proto je nezbytné při posuzování možné invalidity přihlížet primárně k lékařským zprávám z psychiatrického oddělení. Jedinou zprávou z tohoto oddělení byla zpráva MUDr. M. ze dne 6. 5. 2021, který uvedl, že se u žalobce jedná o středně těžkou fázi depresivní poruchy a tento stav je zhoršován i komorbiditami jako jsou HIV pozitivita a hypertenze. MUDr. A. taktéž uvedl, že správnými léčebnými postupy je možné do budoucna zdravotní stav pozitivně ovlivnit či stabilizovat, ale až v horizontu jednoho roku a ne v současné době. Ze stejné lékařské zprávy vycházel MUDr. E. v posudku ze dne 10. 3. 2022, dospěl však k rozdílnému závěru. Z tohoto důvodu považuje žalobce rozhodnutí žalovaného za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. MUDr. E. se nevypořádal se všemi lékařskými zprávami, a proto je rozhodnutí žalované vnitřně rozporuplné. Žalobce má za to, že je v důsledku svého onemocnění téměř vyloučen z pracovního procesu. V současné době je zaměstnán na poloviční úvazek, kde však nedokáže docílit plného soustředění. Výdělečnou činnost je schopen vykonávat jen v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Proto bylo požádáno o zrušení rozhodnutí žalované a vrácení věci k dalšímu řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalované

3. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že žalobce polemizuje s proběhlou reklasifikací. K rozhodnému datu se u něho jednalo minimálně o středně těžkou fázi periodické depresivní poruchy odpovídající obsahu bodu 4c kapitoly V. přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Podle žalované výtky žalobce nemohou obstát. Posudkem ze dne 10. 3. 2022 bylo konstatováno posudkové nadhodnocení, které představovalo aprobovanou skutečnost svědčící pro zánik či změnu invalidity dříve uznané. Podle lékaře nelze onemocnění žalobce podřadit pod položku 4c kapitoly V. vyhlášky č. 359/2009 Sb. a názorová pluralita nezakládá nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného. Takový názor by vedl k popření smyslu jakýchkoli přezkumů jako takových. Žalovaná ponechala rozhodnutí na posouzení krajským soudem, kdy vyslovila souhlas s postupem podle § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.).

III. Obsah správních spisů

4. Z přiloženého posudkového spisu soud zjistil, že žalobce byl posuzován lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Českém Krumlově dne 30. 7. 2021 se závěrem, že od 6. 5. 2021 byla rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti podřaditelná pod postižení uvedené v kapitole V. položka 4c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 45%. Ke změně procentní míry poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 a 4 téže vyhlášky nebyl shledán posudkový důvod. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení v Praze dne 12. 1. 2022 rozhodnutí, kterým žalobci od 1. 8. 2021 přiznala invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Dne 9. 2. 2022 byly uplatněny žalobcem námitky. Na základě vznesených námitek byl žalobcův zdravotní stav posouzen dne 10. 3. 2022 lékařem České správy sociálního zabezpečení, pracoviště Plzeň se závěrem, že k datu vydaného rozhodnutí nebyl žalobce invalidní. Nejednalo se o invaliditu žádného stupně, neboť pokles pracovní schopnosti žalobce činil pouze 20%. Jako den zániku invalidity bylo uvedeno 27. 7. 2021. Zdravotní stav žalobce byl hodnocen podle kapitoly V. položka 4b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Na základě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště Praha dne 12. 4. 2022 rozhodnutí, kterým rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 12. 1. 2022 změnila tak, že pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů žádost žalobce zamítla. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu.

5. Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Tato komise ve svém posudku určeném pro krajský soud ze dne 6. 9. 2022 uvedla, že žalobce byl jednání komise přítomen a byl s posudkovým závěrem ústně seznámen. V komisi byla přítomna taktéž odborná psychiatrička MUDr. D.D.. Komise dospěla k závěru, že rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost je onemocnění, které omezuje psychické schopnosti žalobce a má vliv na pokles jeho pracovní schopnosti. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je periodická depresivní porucha. V anamnéze jsou uvedeny těžké fáze, pro které byl žalobce hospitalizován, naposledy v roce 2015. Těžkou fázi referuje i MUDr. M. v době, kdy se u něj žalobce začal léčit, což je v roce 2020. V dalších fázích a nálezech ošetřujícího psychiatra je uváděna diagnóza F 331 – F 330, což je fáze středně těžká – lehká. Podle podkladové dokumentace pro futuro nelze vyloučit opakované dekompenzace a může vést k tomu i skutečnost, že nadále žalobce psychicky nepřijal skutečnost, že je HIV pozitivní. Proto komise hodnotila žalobce identickým posudkovým kritériem, které bylo použito lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Českém Krumlově, že jde o zdravotní postižení uvedené v kapitole V položka 4c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Tuto položku komise zvolila s ohledem na průběh onemocnění žalobce od jeho manifestace s ohledem na míru kolísání stavu mezi fázemi lehká – střední – těžká. V posledních létech přitom převažuje kolísání mezi stupněm lehkým a středním. Stav si v posledních létech nevynutil hospitalizaci, parciální stabilizace bylo dosaženo léčbou ambulantní. Není proto indikováno hodnocení, které bylo použito při první zjišťovací prohlídce v roce 2014, tedy použití položky pro těžké postižení. Položku pro lehké postižení komise nevolila s ohledem na skutečnost, že se nejeví tento stupeň onemocnění v poslední době jako převažující. Komise zvolila horní hranici shodně jako lékař okresní správy sociálního zabezpečení, čímž je zohledněn i kvalifikační potenciál žalobce. Zdravotní postižení není takové závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Ostatní poruchy zdravotního stavu uvedené v předchozích částech posudku limitují pracovní potenciál a na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se podílí ovšem jen v malé míře. Žádná z vedlejších diagnóz by neměla takový dopad, aby byla sama o sobě určena jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Ostatní komorbidity s minimálním dopadem na pracovní potenciál neindikují taktéž ani taxační navýšení stanovené míry poklesu pracovní schopnosti. Je–li příčinou DNZS pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty poklesu pracovní schopnosti se nesčítají a vychází se z rozhodující příčiny. Komise uzavřela, že se neshodla s posudkovým závěrem vysloveným při jednání námitkovém dne 10. 3. 2022, shodla se však s posudkovým závěrem při jednání na lékařské posudkové službě OSSZ Český Krumlov ze dne 30. 7. 2021 ohledně uznání invalidity I. stupně. Žalobce požadoval uznání invalidity I. stupně a tomuto požadavku bylo při jednání komise vyhověno.

6. Svůj závěr komise vyslovila na základě zpráv z odborných lékařských vyšetřeních konkrétně v komisi dne 6. 9. 2022 psychiatričkou MUDr. D.D.. Dále z dokumentace praktického lékaře v Kaplici MUDr. D. ze dne 14. 5. 2021, ze zprávy z interny Kaplice MUDr. F. 7. 10. 2020, psychiatrie Český Krumlov MUDr. M. ze dne 6. 5. 2021, 8. 9. 2021, 20. 9. 2021, 8. 11. 2021, 22. 12. 2021, 6. 2. 2022, 24. 2. 2022. dále bylo přiloženo k žalobě vyšetření psychiatrického z Českého Krumlova MUDr. M. ze dne 23. 6. 2022, 14. 7. 2022 a 9. 8. 2022. Dále z interny Kaplice MUDr. T. ze dne 22. 4. 2022, 15. 7. 2022, urologie Český Krumlov MUDr. D. 28. 4. 2022. K jednání komise žalobce předložil vyšetření psychiatrického MUDr. M. z 16. 3. 2022. IV.Právní názor soudu 7. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odst. 2 téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná, a proto žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

8. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35%. Podle odstavce 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla za a) nejméně o 35%, avšak nejvíce o 49%, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50%, avšak nejvíce o 49%, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70%, jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle odstavce 3, pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4, při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35% a nejvíce 69% a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70% též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení, pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožní vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

9. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění. Ministerstvo práce a sociálních věcí to za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.

10. Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý, zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav je posouzen komplexně na základě úplné zdravotní dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

11. V dané záležitosti podal žalobce námitky proti rozhodnutí ze dne 12. 1. 2022, kterým mu Česká správa sociálního zabezpečení přiznala invalidní důchod pro invaliditu I. stupně ve výši 5 913 Kč měsíčně od 1. 8. 2021. Zdravotní stav a pokles pracovní schopnosti byl hodnocen podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Český Krumlov se závěrem, že činil 45 %. V námitkách žalobce rozporoval tento závěr a požadoval přiznání invalidity III. stupně. V námitkovém řízení byl vypracován nový posudek o invaliditě, podle kterého činil pokles pracovní schopnosti pouze 20 %. Byl proto vysloven závěr, že se u žalobce nejednalo o invaliditu a žalobou napadené rozhodnutí změnilo rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 12. 1. 2022 tak, že žádost žalobce o invalidní důchod zamítá.

12. Ke zcela odlišnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 6. 9.2022, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise uzavřela, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobce, je periodická depresivní porucha. V anamnéze má žalobce těžké fáze, kdy byl hospitalizován v roce 2015. Těžkou fázi i referuje MUDr. M., v době, kdy se u něj začínal léčit, tedy v roce 2020. Komise uzavřela, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je zdravotní postižení uvedené v kapitole V položka 4c přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které byl stanoven pokles pracovní schopnosti 45 %, což odpovídá invaliditě I. stupně. Komise uzavřela, že v případě žalobce pracovní schopnost poklesla o 45 %, a proto se jedná o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

13. Komise dospěla k závěru, že se shoduje s hodnocením lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení, neshodla se však s posudkovým závěrem z jednání námitkového ze dne 10. 3. 2022. Stanovené datum vzniku invalidity bylo 6. 5. 2021, tedy datem psychiatrického vyšetření u žalobce doložilo již dlouhodobé omezení jeho pracovního potenciálu. Komise považuje za indikovanou dobu interval dvou let již v tomto intervalu lze přehodnotit případnou stabilizaci zdravotního stavu. Žalobce při jednání posudkové komise požaduje uznání invalidity I. stupně a tomu požadavku bylo vyhověno.

14. Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazním provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí není správné, a to pro vady řízení Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR dospěla k jednoznačnému závěru, že zdravotní stav žalobce odpovídá invaliditě I. stupně, a to k datu 6. 5. 2021. Tento závěr se neshoduje se závěrem, který byl vysloven lékařem v námitkovém řízení, naopak se shoduje s lékařem, který zdravotní stav posuzoval na Okresní správě sociálního zabezpečení v Českém Krumlově. Komise uzavřela, že je pro věc rozhodující, že těžká fáze u žalobce byla přítomna v roce 2020, kdy v dalších nálezech psychiatra jsou uváděny fáze kolísavé, a to těžká i lehká, a tudíž komise uzavřela, že jde v současné době o postižení středně těžké, a proto zvolila kapitolu V položku 4c přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Komise výslovně uvedla, že právě kolísání mezi stupněm lehkým a středním ji vedlo k závěru, že nelze použít postižení lehké, neboť v současné době se nejednalo o stupeň onemocnění převažující. Komise uzavřela na rozdíl od závěru vysloveného lékařem České správy sociálního zabezpečení, že je u žalobce přítomno postižení, které odpovídá invaliditě I. stupně. K datu napadeného rozhodnutí poklesla u žalobce pracovní schopnost o 45 % a datum vzniku invalidity byl stanoven na den 6. 5. 2021.

15. Soud dospěl k závěru, že při vypracování posudku měla komise k dispozici veškeré doložené lékařské zprávy žalobce a přihlédla i k vývoji onemocnění a vysvětlila svůj závěr, týkající se neshody posudkového hodnocení s lékařem České správy sociálního zabezpečení, zároveň se shodla s hodnocením lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení. Komise vysvětlila, z jakých důvodů stanovila pokles pracovní schopnosti o 45 %, který odpovídá I. stupni invalidity. Posudek se vypořádal se všemi přítomnými zdravotními postiženími žalobce a vysvětlil vyslovený závěr.

16. Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce byla důvodná, a proto podle § 78 odst. 1 s. ř. s. ve vztahu k § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil České správě sociálního zabezpečení k dalšími řízení. V dalším řízení bude Česká správa sociálního zabezpečení v Praze znovu rozhodovat o námitkách žalobce a bude vycházet ze závěru, který postavila najisto Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 6. 9. 2022, kde uzavřela, že žalobce je invalidní v prvním stupni a invalidita žalobce vznikla ke dni 6. 5. 2021.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů v řízení před soudem proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v řízení úspěšný, a proto mu byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 2 600 Kč. Jednalo se o odměnu právního zástupce za 2 úkony právní pomoci po 1 000 Kč podle § 9 odst. 2 ve vztahu k § 7 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) a náhradu za paušální hotové výdaje právního zástupce žalobce 2 x 300 Kč celkem 600 Kč, náklady řízení činí 2 600 Kč.