54 Ad 7/2017 - 58

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobkyně H. P., zastoupené obecným zmocněncem A. P., bytem P. 5, R. 650/12, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR Praha, Na Poříčním právu 1, Praha 2, o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2017, č. j. MPSV-2017/75313-913, takto:

Výrok

Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR Praha ze dne 4. 4. 2017, č. j. MPSV-2017/75313-913 a rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Českých Budějovicích – kontaktní pracoviště Strakonice ze dne 22. 6. 2016 č. j. 29128/2016/STR se pro vady řízení zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci: (1) Žalobou doručenou dne 5. 5. 2017 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“) se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2017, č. j. MPSV-2017/75313-913, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Úřadu práce - krajské pobočky v Českých Budějovicích, kontaktní pracoviště Strakonice ze dne 22. 6. 2016, č. j. 29128/2016/STR, kterým byl zamítnut návrh žalobkyně na změnu výše příspěvku na péči podaný dne 23. 2. 2016 a že příspěvek na péči bude poskytován v původní výši 4.000 Kč měsíčně a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. (2) Žalobkyně zdůraznila, že se její zdravotní stav výrazně zhoršil, je zcela závislá na pomoci druhé osoby, což odůvodňuje zvýšení stupně závislosti z II. na III. stupeň. Uvedla, že rozhodnutí považuje za nesprávné, neboť posudkový lékař vyslovil tento závěr, aniž by podrobněji zkoumal její zdravotní stav a rovněž nepřihlédl k dodané lékařské dokumentaci ani k sociálnímu šetření. Navíc nezohlednil výsledek sociálního šetření a celkovou výkonnost žalobkyně, pohyblivost a schopnost vykonávat denní aktivity a uzpůsobení jejímu sociálnímu prostředí. Žalobkyně poukázala na to, že jí nejprve byla uznána životní potřeba péče o zdraví jako nezvládnutá a následně, když byla uznána jako nedostatečná potřeba stravování, byla potřeba péče o zdraví přehodnocena jako samostatně zvládnutá. Podle názoru žalobkyně se jednalo o ryze účelové rozhodnutí, neboť uznáním položky péče o zdraví by měla 7 uznaných životních potřeb, a tudíž nárok na zvýšení příspěvku na péči. K tomu žalobkyně zdůraznila, že není schopna samostatně dodržovat léčebný režim, pobírá denně 13 druhů léků, které jí musí připravovat pečovatelka, nebo jiná osoba, zároveň jí je musí přinést a podat, rovněž podat na zapití tekutinu, neboť bez cizí pomoci by nebyla schopna léky užívat. K tomu odkázala na instrukci náměstkyně pro řízení sekce sociálně pojistných systémů č. 15/2016-úsek péče o zdraví. Dále rozporovala vyjádření posudkového lékaře v souvislosti s prováděním desinfekce přenosného WC, neboť podle jeho názoru spadá tato činnost do životní potřeby péče o domácnost, přičemž podle instrukce náměstkyně se jedná o aktivitu spadající pod péči o zdraví. Přenosný WC musí být každodenně několikrát umyt a desinfikován. Navíc posudkový lékař neguje použití tišících prostředků na chronické bolesti páteře, nohou a ramen, jako péči o zdraví, přestože probíhá aktivní rehabilitace páteře, což vyplývá i z propouštěcí zprávy z Nemocnice Strakonice ze dne 8. 11. 2016. Žalobkyně sama není schopna každodenní opakované mazání postižených částí provádět. Pokud posudkový lékař zpochybnil používané zdravotní podkolenky, pak k tomu žalobkyně poukázala na to, že jí byly nasazovány po celou dobu hospitalizace v nemocnicích po úraze. Rovněž odmítla názor, že se nejedná o zdravotní punčochy. Má totiž dlouhodobé problémy s dolními končetinami, navíc poukázala na fakt, že ujde pouze cca 15 m v interiéru se dvěma francouzskými holemi a dohlížející osobou, a tudíž se podle ní jedná o těžkou poruchu nosného pohybového ústrojí. (3) Současně jí nikdy nebyla uznána životní potřeba osobní aktivity, přestože její každodenní celodenní aktivitou je pobyt na lůžku, který je přerušován příchodem pečovatelské služby a prováděním naprosto nezbytných životních potřeb. Nesouhlasí proto s názorem, že může vstupovat aktivně do vztahu s jinými lidmi. Sama nikam chodit nemůže a lidem ani neotevře. Možnost komunikace je omezena pouze na dobu pobytu pečovatelek. Jako absurdní označila vyjádření posuzujícího lékaře, že každá postižená osoba, která zvládá komunikaci, může vcházet do aktivního vztahu s jinými osobami. Posudkový lékař nevzal v úvahu ani tu skutečnost, že její zdravotní stav oproti stavu v dubnu 2016 se nadále zhoršil, částečně i v důsledku zpočátku chybějící domácí rehabilitace. Jako aktuálně uznané nezvládnuté životní potřeby uznali lékaři mobilitu, stravování, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu, výkon fyziologické potřeby, péči o domácnost. Neuznaly jako nezvládnuté péči o zdraví a osobní aktivity, což žalobkyně rozporuje. Z toho důvodu žalobkyně s rozhodnutím nesouhlasí. Současně poukázala na to, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se správním řádem i zásadami správního řízení, navíc i v rozporu s instrukcí náměstkyně pro řízení sekce sociálně pojistných systémů č. 15/2016. Navrhla proto zrušení rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí Úřadu práce a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (4) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný vyslovil přesvědčení, že byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro soulad úkonu s požadavky uvedenými v právních předpisech a rozhodl v souladu se zákony, a proto je rozhodnutí věcně správné. Na osobní účasti při projednávání žaloby žalovaný netrvá. (5) Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření zrekapituloval průběh odvolacího řízení. K žalobním námitkám žalovaný připomněl, že Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR zpracovala posudky opakovaně vždy v řádném složení a za účasti odborného posudkového lékaře, jakož i lékaře specialisty z oboru interního lékařství revmatologie a geriatrie. Z provedených posudkových hodnocení vyplynulo, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje její fyzické schopnosti, jakož i funkční schopnosti nutné pro zvládání některých základních životních potřeb. Bylo uzavřeno, že žalobkyně není schopna zvládat šest základních životních potřeb, při kterých vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby, a to mobility stravování, oblékání a obouvání, tělesné hygieny, výkonu fyziologické potřeby a péči o domácnost. Na rozdíl od posudku Okresní správy sociálního zabezpečení komise došla k závěru, že žalobkyně zvládá základní životní potřebu péči o zdraví. Nemá totiž takovou vadu struktur a funkcí, aby nemohla dodržovat stanovený léčebný režim a má velmi dobré funkce psychické. Vidí a má dostatečně jemnou motoriku rukou. Při hodnocení této životní potřeby se totiž nehodnotí skutečnost, že si není sama schopna vyzvedávat léky v lékárně. To je hodnoceno v základní životní potřebě mobilita. V podkladové dokumentaci nebyla nalezena zmínka, že by nějaký lékař nařídil léčebná a preventivní opatření a žalobkyní namítané promazávání kůže je zhodnoceno v základní životní potřebě tělesná hygiena. Navlékání podkolenek podle posouzení komise patří do vyhodnocení základní životní potřeby oblékání a obouvání. Nemožnost podkládání gumového válce pod nohy hodnotila komise tak, že zvedání nohou je řešitelné vhodným facilitátorem – tedy lůžkem a automatickým zvedáním. Při zvládání této životní potřeby se nehodnotí, zda posuzovaní mají tyto facilitátory k dispozici. (6) K námitce žalobkyně ohledně neuznání základní životní potřeby – osobní aktivity žalovaný uvedl, že se posudková komise v posudku s těmito námitkami zabývala a řádně neuznání této základní potřeby odůvodnila. Za schopnost provádět osobní aktivity se považuje stav, kdy osoba je schopna vstupovat do vztahů s jinými osobami a stanovit si a dodržet denní režim. Zároveň vykonávat aktivity věku obvyklé a prostředí vyřizovat své záležitosti. Pro zvládání této aktivity není stěžejní stav mobility, ale zda posuzovaná svým záležitostem rozumí, umí je vyhodnotit a řešit na příslušném místě, toho žalobkyně schopna je. Zde se nehodnotí, jak jsou osobní kontakty časté a zda je posuzovaný schopen kontakt navázat, čehož žalobkyně schopna je. Nehodnotí se neschopnost otevřít dveře návštěvě, neboť to lze řešit náhradními způsoby vybavení blízkých osob klíči. Ve financích je žalobkyně orientovaná, nehodnotí se neschopnost dojít na místo platby. Péče o květiny patří do péče o domácnost. III. Obsah správních spisů. (7) Soud si vyžádal správní spisy, z nichž pro posuzovanou věc vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: (8) Žalobkyně podala dne 23. 2. 2016 návrh na změnu výše přiznaného příspěvku na péči. Prvoinstanční orgán provedl dne 3. 5. 2016 sociální šetření v místě bydliště žalobkyně, které bylo zaměřeno na popis situace žalobkyně se zaměřením na hodnocení zvládání základních životních potřeb. Z popisu situace vyplývá, že žalobkyně potřebuje dalšího člověka, k zajištění pohybu, neboť má špatnou rovnováhu a pohybuje se pomocí dvou francouzských holí pouze v interiéru. Bydlí totiž ve třetím patře bez výtahu, schody nesejde a je potřeba ji snést nebo vynést. Změny poloh zvládá s obtížemi. Je po úrazu ramene a operaci zad a má velké bolesti a problémy s pravou nohou. Všemi směry je orientována, komunikace je v pořádku. Hygiena je vykonávána na lůžku pomocí omývání žínkou, do vany se nedostane a hygiena je domlouvána s pečovatelskou službou. Veškerou stravu připravuje syn a stravu potřebuje naporcovat. O léky se bude starat pečovatelská služba, kdy žalobkyně má rozpis na stole, ale nepřinese si je, dohled potřebuje na přípravu a donesení léků. Používá plenkové kalhotky, na toaletu dojde pouze s doprovodem nebo se přesune na toaletní křeslo. Pokud se necítí dobře, musí s přesunem pomoci druhá osoba, hygienu po výkonu fyziologické potřeby zvládne s dopomocí. Potřebuje pomoc při oblékání i obouvání, nezvládá knoflíky ani zipy. Platby zajišťuje syn, přestože žalobkyně zná hodnotu peněz. Syn žije v Praze a za žalobkyní pouze dojíždí o víkendech, dceru má žalobkyně v Bratislavě. Žalobkyně není schopna otevřít dveře, musí být vždy někdo přítomen, sleduje přes den televizi, odpočívá, pospává, snaží se luštit sudoku, ven nechodí. Syn uvedl, že matka potřebuje pomoc při všech činnostech. (9) Dne 20. 5. 2016 posoudila zdravotní stav žalobkyně Okresní správa sociálního zabezpečení, která vycházela ze zdravotnické dokumentace ošetřujícího lékaře, nálezů odborných lékařů a sociálního šetření. Uzavřela, že se u žalobkyně jedná o středně těžkou závislost ve II. stupni. Žalobkyně není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby, a to při mobilitě oblékání a obouvání, tělesné hygieně, pří výkonu fyziologické potřeby, péči o zdraví a péči o domácnost. Na základě tohoto posouzení zdravotního stavu rozhodl Úřad práce ČR – krajská pobočka v Českých Budějovicích dne 22. 6. 2016 pod č. j. 29128/2016/STR tak, že návrh na změnu výše příspěvku na péči byl zamítnut a bylo rozhodnuto tak, že žalobkyni bude příspěvek na péči poskytován v původní výši 4.000 Kč. V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí byly uvedeny argumenty, které vyslovil lékař Okresní správy sociálního zabezpečení ve Strakonicích, a to že žalobkyně není schopna zvládat šest základních životních potřeb. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání. (10) Odvolací orgán si vyžádal pro účely odvolacího řízení posouzení zdravotního stavu žalobkyně, k datu 23. 2. 2016, a to vypracováním posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. První posudek byl vypracován dne 20. 9. 2016 a je z něho zřejmé, že komise zasedala bez přítomnosti žalobkyně, neboť odborná dokumentace byla dostatečná pro posouzení funkčních schopností a míry závislosti žalobkyně v její nepřítomnosti. Členkou posudkové komise byla i lékařka z oboru revmatologie a interního lékařství. Komise vycházela z obsahu sociálního šetření ze dne 3. 5. 2016, z odborné dokumentace praktického lékaře MUDr. I. N. z 18. 5. 2016 z hospitalizace v LDN Horažďovice od 15. 10. 2015 do 19. 2. 2016. Ze zdravotní dokumentace zpráva z hospitalizace v RHP Středisko Chvalšiny ve dnech 18. 3. – 28. 4. 2016. Dále měla k dispozici i vyjádření Městského ústavu sociálních služeb ze dne 30. 6. 2016, ve kterém je uveden rozsah péče a náklady. Komise vyslovila posudkový závěr, že žalobkyně není schopna zvládat šest základních životních potřeb a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby, a to v případě základních životních potřeb, a to mobilita, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby a péče o domácnost. Na rozdíl od lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení komise hodnotí jako nezvládnutou základní životní potřebu stravování, naopak za zvládnutou považuje oblast péče o zdraví. Žalobkyně nemá podle komise takovou vadu struktur a funkcí, aby nemohla dodržovat stanovený léčebný režim. Má velmi dobré funkce psychické a má dostatečnou jemnou motoriku rukou. Z dokumentace nevyplývá, že by doma prováděla intenzivní rehabilitaci s pomocí druhé osoby. Ke změně hodnocení zvládání základních životních potřeb došlo z toho důvodu, že při jednání Okresní správy sociálního zabezpečení nebyla dostatečná objektivizace míry funkčního postižení a nebyla správně použita posudková kritéria stanovená v právních předpisech. Komise se rovněž vyjádřila k námitce zástupce žalobkyně, že žalobkyně nezvládá základní životní potřebu, a to osobní aktivity. Podle komise má žalobkyně tuto schopnost provádět osobní aktivity zachovánu, pro zvládání této potřeby není stěžejní stav mobility, ale zda osoba svým záležitostem rozumí, umí je vyhodnotit a řešit na příslušném místě. Toho žalobkyně podle komise schopna je. (11) Žalobkyně byla se závěrem komise seznámena a mohla se ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu vyjádřit k posudku, který byl zaslán. Žalobkyně svého práva využila prostřednictvím svého zmocněnce, který vznesl proti posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích námitky a s jeho obsahem vyjádřil zásadní nesouhlas, a to neuznáním základních životních potřeb, péče o zdraví a osobní aktivity. K námitkám předložil za žalobkyni přehled služeb poskytovaných Pečovatelskou službou Strakonice. Tento přehled služeb byl vypracován dne 20. 10. 2016, kdy jsou vyjmenovány žalobkyni poskytované služby, a to při nezvládání základních životních potřeb mobility, stravování, oblékání a obouvání, tělesné hygieny, výkon fyziologické potřeby, péče o domácnost, ale i služby u dvou základních životních potřeb, o nichž bylo rozhodnuto, že je žalobkyně dostatečně v přijatelném standardu zvládá, a to péče o zdraví a osobní aktivity. Ohledně péče o zdraví pečovatelská služba uvedla, že pro žalobkyni provádí dezinfekci přenosného i stálého WC, nasazování a sundávání zdravotní podkolenky, podání a nastavení rehabilitačního válce pro nohy, každodenní mazání zad a ramen, poskytování asistenčních služeb v souvislosti s návštěvou obvodního lékaře a při nemocničním vyšetření přinesení léků a tekutiny na jejich zapití, zajištění octových zábalů nohou pro časté otékání dolních končetin, předávání výsledku domácích testů do laboratoře v poliklinice, zajištění větrání v bytě, mazání nohou. U osobních aktivit pečovatelská služba zajišťuje pro žalobkyni pomoc při vstupování do vztahů s jinými lidmi (umožnění návštěvy, otevření vstupních dveří) a zajištění celé řady různých vyřizování (platby, péče o domácí květiny, komunikace s lékařem, pomoc organizací převozu do nemocnice atd. (12) Na základě takto vznesených námitek proti vypracovanému posudku požádal žalovaný správní orgán o doplnění posudku ze dne 20. 9. 2016. Tento doplňující posudek byl vypracován dne 22. 11. 2016 opět v nepřítomnosti žalobkyně a komise potvrdila svůj předchozí závěr, který považuje za platný. K námitce, že žalobkyně nezvládá základní životní potřebu péče o zdraví, komise uvedla, že desinfekce WC, větrání v bytě, jsou aktivity základní životní potřeby péče o domácnost, asistence při cestách v exteriéru, tedy návštěva lékaře, přinášení léků, neschopnost si pro léky dojít, jsou základními potřebami mobilita a v základní životní potřebě péče o zdraví se nehodnotí nutnost potřeby léky podat, ale schopnost léky užít. Předání výsledků do laboratoře není aktivitou, která se hodnotí základní životní potřebě péče o zdraví, stejně jako zapití léků, které je hodnoceno základní životní potřebě stravování. Dále mazání nohou, zad, ramen a přikládání octových zábalů, upravování rehabilitačního válce a navlékání podkolenek, komise neuznala jako léčebné a preventivní opatření, neboť je nenařídil ošetřující lékař. Navíc běžná péče o kůži a její promazávání je hodnoceno v základní životní potřebě tělesná hygiena. K námitce, že žalobkyně nezvládá základní životní potřebu osobní aktivity, komise uvedla, že nehodnotí, jak jsou osobní kontakty časté, ale zda je posuzovaný schopen je navázat a přitom se ovšem nehodnotí neschopnost otevřít návštěvě dveře. To patří do základní životní potřeby mobilita. Dále komise uvedla, že věc lze řešit náhradními způsoby, a to vybavení blízkých osob klíči. Pokud žalobkyně poukazovala na to, že praktický lékař uvedl, že potřebuje pomoci při všem, pak míru pomoci při sociálním šetření a při odborných vyšetření musí dát posuzující lékař do vzájemných souvislostí. Podle komise žalobkyně nemá závažnou poruchu struktur a funkcí v oblasti zraku, sluchu, psychiky, není doložena ani závažná disfunkce rukou, komise neshledává za indikované uznat závislost základních životních potřeb, a to orientace, komunikace, péče o zdraví a osobní aktivity. Při projednávání věci byla žalovanému doručena lékařská zpráva z hospitalizace žalobkyně na neurologickém oddělení. Tuto zprávu postoupil odvolací orgán na posudkové komisi k vyjádření. Komise se vyjádřila, že ani tato lékařská zpráva nemá na výsledek posudku ze dne 22. 11. 2016 vliv. (13) Žalobkyně se prostřednictvím svého obecného zmocněnce vyjádřila k druhému posudku a rovněž vznesla námitky. K námitkám přiložila propouštěcí zprávu ze dne 27. 4. 2016 z léčebného a rehabilitačního střediska LRS CHVALY a přehled služeb poskytovaných pečovatelskou službou Strakonice ze dne 20. 10. 2016. Nesouhlasila s neuznáním základní životní potřeby péče o zdraví a osobní aktivity. Proto žalovaný požádal o další doplňující posudek. Ten Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR zpracovala dne 24. 2. 2017. Žalobkyně nebyla jednání komise přítomna, podkladová dokumentace byla dle hodnocení komise k posouzení věci dostatečná. Posudková komise vykonala dne 3. 2. 2017 u žalobkyně návštěvu v bytě, a to za přítomnosti předsedkyně komise MUDr. E. a tajemnice komise P. K. V posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, která nezměnila ani v posudku ze dne 24. 2. 2017 svůj závěr, je zaznamenáno ohledně návštěvy žalobkyně v bytě ze dne 3. 2. 2017, že bydlí v bytě panelového domu, vyšší patro bez výtahu. Otevřít přišel syn, který k matce dojíždí z Prahy, kde žije a pracuje. Podle anamnézy chodí za žalobkyní každodenně pečovatelky 3 x denně na 1,5 až 2 hodiny. Jinak je doma sama. Pomoci mohou sousedé. Žalobkyně je na lůžku, běžné lůžko typu válendy dvě matrace na sobě, zvýšená poloha bez nějaké výbavy, vedle lůžka WC židle, v rohu místnosti gumový nafukovací válec. Komise objektivně žalobkyni hodnotila jako plně orientovanou, komunikující, mírně úzkostnou, která popisuje polymorfní potíže, obézní, kardiopulmonálně bez zjevného selhávání. DKK s podkolenkami tzv. zdravotními (nejedá se o gumové punčochy určité komprexní třídy, které jsou předepisovány na poukaz, ale jedná se o zdravotní podkolenky běžného typu dostupné na trhu). Bérce i pod podkolenkami s mírným prosakem klidné flebectásie při pokusu o palpaci holeně akcentovaná bolestivá reakce, aniž by k tomu byl zjevný organický podklad. HKK – omezení hybnosti v pravém rameni PHK zvedne k ústům, jemná motorika bez zjevného narušení, plenkové kalhotky, více klinicky nevyšetřována. Anamnesticky žalobkyně po bytě chodí jen s pomocí, sama se z lůžka zvedne a přemístí jen na toaletní židli u lůžka, s pečovatelkou dojde na stolici na WC a vydrží, čeká, až pečovatelka přijde. Jídlo konzumuje levou rukou, pravá je omezená v rameni, jídlo nepřenese, neporcuje. Obléká a myje se jen s pečovatelkami, ty navlékají plenkové kalhotky a oblékají i zdravotní podkolenky, které často v poledne svléká. Po poslední hospitalizaci doporučena léčebná rehabilitace, nyní provádí s pečovatelkami kondiční cviky. Pečovatelky podkládají gumový válec po nohy. (14) Žalovaný správní orgán na základě takto doplňovaného posouzení zdravotního stavu Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích rozhodl dne 4. 4. 2017 pod č. j. MPSV-2017/75313-913 tak, že odvolání žalobkyně zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Žalovaný správní orgán vyšel ze závěrů, které učinila Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a ve svém rozhodnutí deskriboval obsah všech posudků, které tato komise vypracovala. Uzavřel, že žalovanému nebyly doloženy žádné nové rozhodné skutečnosti, které by komisi nebyly známy, a tudíž má za to, že byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Odvolací orgán považuje posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ze dne 20. 9. 2016 a jeho doplňky ze dne 28. 11. 2016 a 24. 2. 2017 za zcela úplné a přesvědčivé a uzavírá, že jimi bylo spolehlivě prokázáno, že žalobkyně splňovala podmínky pro ponechání příspěvku na péči ve výši jí stanovené, tzn. pro II. stupeň závislosti. Odvolací orgán připomíná, že posudková komise se vyjádřila ke všem námitkám žalobkyně, které vznesla k neuznaným základním životním potřebám a náležitě své hodnocení odůvodnila. Žalovaný dále připomněl, že základní životní potřeby mají každodenní charakter, i když se liší různou mírou opakování během dne. Pro uznání závislosti je nutné, aby existovala příčinná souvislost mezi poruchou funkční schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Současně žalovaný připomněl platnou právní úpravu. Dospěl k závěru, že rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu s právními předpisy, a proto odvolání žalobkyně zamítl. IV. Právní názor soudu (15) V dané záležitosti soud postupoval podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná, a proto napadené rozhodnutí pro vady řízení zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. (16) V dané záležitosti byl předmětem posuzování příspěvek na péči, který se poskytuje osobám závislým na pomoci za účelem zajištění potřebné péče. Nárok na příspěvek má osoba uvedená v § 4 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8. Podle odstavce druhého tohoto ustanovení, osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby v I. stupni (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní potřeby, ve II. stupni (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, ve III. stupni (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb a ve IV. stupni (úplná závislost), pokud není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby. Podle § 9 při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání, obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost. Podle odstavce šestého tohoto ustanovení bližší vymezení schopnosti zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení stanoví prováděcí předpis, kterým je vyhláška č. 505/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. (17) Způsob hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby je posuzován podle deseti kritérií základních životních potřeb, které jsou specifikovány v příloze č. 1 vyhlášky. Ohledně schopnosti mobility se posuzuje, zda osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním, zastávkami, v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolu, používat dopravní prostředky včetně bariérových. V rámci posuzování schopnosti orientace je podstatné, zda osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se časem, místem a osobou, orientovat se v obvyklém prostředí a situacích a přiměřeně v nich reagovat. Při posuzování komunikace je důležité, zda osoba je schopna dorozumět se a porozumět, a to mluvenou srozumitelnou řečí a psanou zprávou, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům nebo zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky, schopnost stravování se posuzuje tak, zda osoba je schopna vybrat si hotový nápoj a potraviny, nápoj nalít, stravu naporcovat, naservírovat, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim. Podmínka zajištění oblékání a obouvání je splněna tehdy, pokud je osoba schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem. K naplnění podmínky k zajištění tělesné hygieny se posuzuje, zda osoba je schopna použít hygienické zařízení, mít se a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu, holit se. Ohledně naplnění podmínky fyziologické potřeby se posuzuje, zda osoba je schopna včas používat WC, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky. Ke splnění podmínky péče o zdraví musí být osoba schopna dodržovat stanovený léčebný režim, provádět stanovená léčebná a ošetřovatelská opatření a používat k tomu potřebné léky, pomůcky (schopnost zvládat základní životní potřebu se hodnotí ve vztahu ke konkrétnímu zdravotnímu postižení a v režimu stanoveném ošetřujícím lékařem). V rámci splnění podmínky osobní aktivity musí osoba být schopna vstupovat do vztahů s jinými osobami, stanovit si a dodržovat denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku i prostředí jako vzdělání, zaměstnání, volnočasové aktivity, zařizovat své záležitosti. K naplnění podmínky péče o domácnost je potřeba hodnotit, zda je osoba schopna nakládat s penězi v rámci osobních příjmů a domácnosti, manipulovat s předměty denní potřeby, obstarat si běžný nákup, zvládat běžné domácí spotřebiče, uvařit si teplé jídlo a nápoj, vykonávat běžné domácí práce, obsluhovat topení a udržovat pořádek. (18) Za neschopnost zvládání životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládat základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu. Pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládnout alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1, je nutno vyslovit závěr, že není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. (19) Soud se v prvé řadě s ohledem na vyslovené žalobní námitky zabýval otázkou přezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu. Vycházel přitom z ustálené judikatury Ústavního soudu, např. z nálezu ze dne 20. 6. 1996 sp. zn. III. ÚS 84/94, kdy, Ústavní soud kladl důraz na zachování práva na řádný proces a postup vylučující libovůli při rozhodování a v této souvislosti shledal povinnost soudů své rozsudky odůvodnit, ve správním soudnictví (viz ustanovení § 54 odst. 2 s. ř. s.). Z odůvodnění musí vyplývat stav mezi skutkovými zjištěními a úvahami, při hodnocení důkazů na jedné straně a právními závěry na straně druhé. Pokud nejsou plněny tyto požadavky, jedná se o nepřezkoumatelné rozhodnutí, které nedává dostatečné záruky pro to, že nebylo vydáno v důsledku libovůle a způsobem porušujícím ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. V zásadě stejné principy platí i na odůvodnění rozhodnutí orgánu veřejné správy. (20) Otázku nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí řeší správní soud prioritně. Za nepřezkoumatelné rozhodnutí je považováno rozhodnutí, které nevypořádá námitky vznesené v opravném prostředku a v takovém případě se jedná o nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Z judikatury správních soudů dále vyplývá, že z odůvodnění rozhodnutí musí být zřejmé, z jakých důvodů jsou považovány správním orgánem námitky účastníka řízení za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené. Je nutné současně uvést, podle které právní normy bylo rozhodováno a jaké úvahy správní orgán při hodnocení důkazů učinil. K tomu lze odkázat kupříkladu na rozsudek NSS sp. zn. 1 Afs 19/2012. (21) K nepřezkoumatelnosti rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. přihlíží krajský soud z úřední povinnosti. Krajský soud v dané věci hodnotil odůvodnění výroku žalobou napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že vadou nepřezkoumatelnosti trpí, žalobkyně setrvale tvrdila, a to ve své žádosti o zvýšení příspěvku na péči a posléze po vydání prvostupňového rozhodnutí, kterým byla její žádost zamítnuta i v odvolání a v opakovaných námitkách proti posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, že nebyl dostatečně zkoumán její zdravotní stav. Vytýkala, že nebylo přihlédnuto k dodané lékařské dokumentaci, ani k sociálnímu šetření. Namítala, že správní orgány nehodnotily její celkovou výkonnost, pohyblivost, schopnost vykonávat denní aktivity, ani její uzpůsobení sociálnímu prostředí. Současně poukázala na skutečnost, že v prvostupňovém správním rozhodnutí bylo uznáno, že nezvládá celkem šest základních životních potřeb, a to mobilita, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, péče o domácnost. V odvolacím řízení byla uznána jako nezvládnutá základní životní potřeba stravování, avšak bylo změněno zvládnutí jiné životní potřeby, a to péči o zdraví, u které dospěly správní orgány k závěru, že tuto životní potřebu původně nezvládnutou, žalobkyně zvládá. V tomto postupu spatřovala žalobkyně snahu, aby ji nebylo uznáno sedm životních potřeb, neboť v tomto případě by měla nárok na zvýšení příspěvku na péči. Navíc žalobkyně upozorňovala na to, že nezvládá ještě další životní potřebu, a to osobní aktivity, která ji rovněž nebyla bez řádného odůvodnění uznána. (22) Soud se proto zabýval tím, zda správní orgány řádně vypořádaly žalobkyní vznesené námitky a poskytly jí dostatečnou a srozumitelnou odpověď, a tudíž nezatížily své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. Dospěl k závěru, jak již soud výše uvedl, že tomu tak není, neboť odůvodnění rozhodnutí, které je co do délky velice rozsáhlé, neposkytuje dostatečné vypořádání žalobkyní vznesených námitek. Právě z toho důvodu soud shledává nepřezkoumatelnost rozhodnutí, neboť úkolem správních orgánů není pasivně přebírat závěry, byť k tomu povolaných posudkových orgánů ohledně zvládání všech kritérií stanovených prováděcím předpisem pro zvládnutí základních životních potřeb, ale aby provedly náležité odůvodnění a vypořádání všech vznesených námitek a případných rozporů mezi důkazy, které byly shromážděny, neboť bez takového dostatečného úplného a přesvědčivého podkladu právě správním orgánům chybí opora pro odůvodnění jejich rozhodnutí, což dopadá na souzený případ. (23) Nelze přehlédnout, že posuzování schopnosti zvládat základní životní potřeby v přijatelném standardu probíhá na základě posudkových kritérií, to je podle výčtu vymezených dílčích aktivit příslušné základní životní potřeby, která jsou uvedena v příloze č. 1 k vyhlášce o sociálních službách. Přitom neschopnost zvládat i pouze jedinou dílčí aktivitu znamená, že posuzovaný není schopen zvládat celou základní životní potřebu (§ 2a citované vyhlášky). Pokud z podkladů lékařského posudku vyplývá, že posuzovaný některou z aktivit nutných pro celkové zvládnutí určité životní potřeby sám a bez pomoci jiné osoby nezvládá a lékařské posudkové orgány přesto takovou základní životní potřebu považují za zvládnutou, je jejich povinností tento závěr dostatečně a přesvědčivě odůvodnit (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 4. 2014 č. j. 3 Ads 50/2013-32). Soud zdůrazňuje, že posouzení schopnosti zvládat základní životní potřebu není intuitivní, jak uvedl Nejvyšší správní soud, ale vyplývá z objektivizovaných kritérií – příslušných dílčích aktivit základních životních potřeb. Pokud vzniknou pochybnosti o tom, zda je posuzovaný schopen zvládat určité dílčí aktivity, nepostačí pro zachování úplnosti, správnosti a přesvědčivosti posudku je rozptýlit obecným tvrzením, že příslušnou základní životní potřebu posuzovaný zvládá, ale naopak je nutné detailně se zabývat spornými dílčími aktivitami a doložit na zjištěném skutkovém stavu, zda je posuzovaný v přijatelném standardu zvládá. Rovněž polemika ohledně nezvládnutí určité aktivity, zda patří v daném případě kupříkladu pod mobilitu, či péči o zdraví, musí být jednoznačně a přímočaře vypořádána. (24) Z obsahu spisu, který byl výše připomenut, vyplývá, že žalobkyně při prvním posuzování ohledně zvládnutí základních životních potřeb byla hodnocena tak, že potřebuje pomoc při zvládání základních životních potřeb, mobilita, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, péče o domácnost. V této souvislosti nutno připomenout, že bylo provedeno před vydáním prvostupňového rozhodnutí dne 3. 5. 2016 místní šetření. Jaké závěry lékař Okresní správy sociálního zabezpečení a posléze i prvostupňový správní orgán na základě opatřených důkazů učinily, zjistit nelze. Není blíže specifikováno, že konkrétně je spatřováno kupříkladu nezvládnutí základní životní potřeby péče o zdraví. Žalobkyně se závěry vyslovenými v prvostupňovém rozhodnutí, kterým byla její žádost o zvýšení příspěvku na péči zamítnuta, vznesla výhrady. Poukázala na to, že nezvládá ani stravování, ani své osobní aktivity. K tomu odkázala na dostupnou zdravotní dokumentaci, která dokladuje její zdravotní stav i na seznam služeb, který jí poskytuje pečovatelská služba. Na základě odvolacích námitek žalovaný správní orgán požádal Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích o vypracování posudku ohledně zvládání základních životních potřeb žalobkyně. Při prvém a druhém zasedání komise vypracovala tyto posudky pouze na základě zdravotní dokumentace, která byla shromážděna a žalobkyně nebyla k jednání zvána s odůvodněním, že lze posoudit její funkční schopnosti a míru závislosti v její nepřítomnosti. Nutno zdůraznit, že v těchto posudcích posudková komise se odchýlila od závěru, který vyslovil prvostupňový správní orgán, kdy dospěla k závěru, že žalobkyně nezvládá jako základní životní potřebu stravování, avšak odchylně zaujala názor, že naopak zvládá potřebu péče o zdraví, neboť dopomoc, která je jí v této souvislosti poskytována lze řadit pod jiné nezvládnuté aktivity jako je mobilita nebo péče o domácnost. Při třetím doplňování vypracovaného posudku posudková komise vykonala návštěvu žalobkyně v bytě, a to dne 2. 3. 2017. Nezpracovala o tom samostatný záznam ve vztahu k jednotlivým životním potřebám, v čem spatřuje jejich zvládnutí či nezvládnutí, pouze stručně shrnula povrchní zjištění, které učinila při této návštěvě do svého posudku. Komise návštěvu neučinila v úplném složení, neboť žalobkyně byla navštívena pouze předsedkyní komise a její tajemnicí. Komise setrvala na svém předchozím hodnocení, že žalobkyně nezvládá pouze šest základních životních potřeb, a to mobilita, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, stravování, péče o domácnost. Podle závěru komise žalobkyně zvládá péči o zdraví, jakož i osobní aktivity. (25) Soud zastává názor, že právě v případě, kdy došlo ke změně původně stanovených nezvládnutých aktivit prvostupňovým správním orgánem na základě posouzení lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení, oproti zvládání základních životních potřeb Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR bylo zapotřebí postup podrobně ve vztahu k požadavkům, které stanoví novela vyhlášky č. 505/2006 Sb. účinná od 1. 9. 2016 a náležitě odůvodnit, v kterých konkrétních aktivitách pro tu či onu životní potřebu spatřuje komise její zvládnutí či nezvládnutí. To v daném případě naplněno nebylo. Z doplněného posudku nelze zjistit, zda žalobkyně je schopna dodržovat stanovený léčebný režim, provádět stanovené preventivní, léčebné a lečebně rehabilitační a ošetřovatelské postupy a opatření používat k tomu potřebné léky nebo pomůcky, rozpoznat zdravotní problém a v případě potřeby vyhledat nebo přivolat pomoc. Jak je zřejmé z posudku, komise se těmito požadavky nezabývala. Uzavřela, že tvrzení žalobkyně, že pomocí pečovatelské služby jsou jí aplikovány preventivní či léčebná, případně rehabilitační ošetření a postupy nejsou doložena a nebyly žalobkyni lékařem předepsány. Zcela přehlédla požadavek, který stanoví vyhláška, že může se jednat o preventivní léčebné či léčebně rehabilitační nebo ošetřovatelské postupy, které mohou reagovat na aktuální potřebu vyvolanou v souvislosti se zdravotními problémy žalobkyně. S ohledem na žalobkyni stanovenou diagnózu nelze mít pochybnosti o tom, že pokud se jedná o ležícího pacienta, který není schopen pohybu bez pomoci další osoby nebo je schopen pohybu pouze velice omezeného v interiéru při dohledu další osoby, je potřeba nepochybně provádět určitá preventivní opatření a rehabilitační opatření, aby nedošlo k problémům při vynucené poloze žalobkyně v posteli, a to v sedu nebo v lehu. Nebylo vzato v úvahu, že pokud žalobkyně trpí nadváhou, jak je zmiňováno v posudku, je taktéž její možnost samostatně provádět preventivní léčebné, případně ošetřovatelské úkony zcela jistě omezena. Komise se nezabývala těmito výhradami a její závěr je stručný a soud jej vnímá jako vyslovený bez bližšího zhodnocení, které ukládá posudkovému orgánu provést vyhláška č. 505/2006 Sb. O to více bylo zapotřebí se důsledně posouzením zvládání všech těchto aktivit zabývat právě pro skutečnost, že prvostupňový správní orgán tuto aktivitu uznal jako zvládnutou a odvolací orgán v tomto směru provedl posun, aniž by svůj postup náležitě odůvodnil tak, aby mohl být soudem přezkoumán. Soud přisvědčuje žalobkyni, že jednalo se o překvapivý zvrat, který v ní mohl vyvolat pocit, že se může jednat o hodnocení účelové. Pro soud je tento postup nepřezkoumatelný, neboť z prvostupňového rozhodnutí nelze zjistit na základě, jakých konkrétních hodnocení byla tato základní životní potřeba hodnocena jako nezvládnutá, zatímco v rámci odvolacího řízení byl vysloven závěr opačný. Tím spíše měla posudková komise právě u této sporné dílčí aktivity odůvodnit svůj postup v důsledku, kterého se odchýlila od posudku, který vypracoval posudkový lékař v I. stupni. (26) Stejně tak platí i o dílčím závěru ohledně zvládání základní životní potřeby osobní aktivity. Soud nenalezl v žalovaném rozhodnutí ani v rozhodnutí správního orgánu I. stupně, zda je v plném komfortu a standardu žalobkyně schopna navazovat kontakty a vztahy s jinými osobami, plánovat a uspořádat osobní aktivity, styk se společenským prostředím, stanovit si a dodržet denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí, např. vzdělávání, zaměstnání, volnočasové aktivity nebo vyřizovat si své záležitosti. V tomto směru je posudek také nedostatečný, neúplný a nepřesvědčivý. (27) Soud proto uzavřel s ohledem na výše uvedené, že napadené rozhodnutí je nutno hodnotit jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalovaný akceptoval posudek o zdravotním stavu žalobkyně bez odstranění rozporů, které vyvstaly mezi prvostupňovým a druhostupňovým orgánem ohledně zvládání základní životní aktivity péče o zdraví, byť Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR zaujala setrvalý a neměnný názor, že žalobkyně tuto životní potřebu zvládá bezvadně bez dopomoci. Soud v tomto směru posudek nepovažuje za úplný a přesvědčivý. V posudku komise a dále i v žalobou napadeném rozhodnutí nebyly vypořádány námitky žalobkyně, že tuto životní potřebu péče o zdraví nezvládá v potřebném standardu a nezvládá všechny úkony, které pod tuto životní potřebu podle prováděcí vyhlášky spadají. Stejně tak lze uvést i ohledně zvládání životní potřeby osobní aktivity. Tento postup soud hodnotí jako vadu řízení, u které nelze vyloučit, že mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé. (28) V dané záležitosti nebyly odstraněny rozpory mezi závěry, které vyplynuly ze závěrů sociálního šetření, které bylo provedeno před vydáním prvostupňového rozhodnutí a závěry lékařských orgánů. Žalovaný sám nevysvětlil, z jakých důvodů došlo ke změně názoru ohledně zvládání některých základních životních potřeb, a proto je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné a v dalším řízení bude zapotřebí, aby správní orgán věnoval patřičnou pozornost rozboru a hodnocení jednotlivých podkladů rozhodnutí ve smyslu § 50 odst. 4 správního řádu. Podle tohoto ustanovení je totiž nutno tyto podklady jednotlivě hodnotit, zda jsou pro výsledek řízení využitelné, zda neobsahují rozpory, dále je třeba uvést, jakými úvahami se správní orgán při hodnocení důkazů řídil. V rozhodnutí musí být uvedeno, jakým způsobem správní orgán postupoval, jak podklady hodnotil, jaký význam jednotlivým podkladům přikládal, a proč vyvodil konkrétní závěry. Nelze pouze pasivně vycházet ze závěrů posudkových orgánů, pokud jsou ve vztahu ke zjištění, které učinil sám správní orgán nejednotné. Jednotlivé odvolací námitky je potřeba vypořádat konkrétně a srozumitelně. To v dané věci nenastalo. Rozhodnutí nemusí obsahovat opsané údaje z vypracovaných posudků Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, neboť právě samo opisování těchto závěrů neodstraní rozpory a nevysvětlí námitky, které vznáší v řízení jeho účastník. Musí to být správní orgán, který si nastaví rámec svého řízení, ať již prvostupňového nebo odvolacího, a vypořádá jeho předmět, a to na základě důkazů, které opatří a zhodnotí postupem podle správního řádu. Jak již soud uvedl v tomto směru žalovaný pochybil, a proto nelze posoudit, jak vypořádal odvolací námitky, a tudíž je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. V. Závěr, náklady řízení (29) Soud proto postupoval podle § 76 odst. 1 s. ř. s. a žalobou napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí bez nařízeného jednání zrušil při současném zjištění, že skutkový stav, který správní orgán vzal za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu v podkladech. (30) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů před soudem proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla v řízení úspěšná, avšak žádné náklady řízení nevznikly, neboť soud ve věci rozhodl bez nařízeného jednání.

Poučení