54 Ad 8/2022 – 35

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobkyně: D.G. bytem X zastoupené Mgr. Ing. Danielem Krajčo, advokátem sídlem nám. Přemysla Otakara II. 123/36, 370 01 České Budějovice proti žalované Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 5. 2022 č. j. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 11. 5. 2022 č. j. X se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 146 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

I. Vymezení věci, obsah žaloby

1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) byla dne 1. 7. 2022 doručena žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 11. 5. 2022 č. j. X, kterým bylo změněno zčásti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 27. 1. 2022 č. j. X tak, že se podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů od 18. 6. 2022 odnímá invalidní důchod. Ve zbytku bylo rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení potvrzeno.

2. Žalobkyně s rozhodnutím nesouhlasila. Poukázala na skutečnost, že její onemocnění je trvalého charakteru. MUDr. P.E., který vypracoval posudek v námitkovém řízení, však neobjektivizoval aktuální psychický stav. Její zdravotní stav byl ze strany tohoto posudkového lékaře relativizován bez zjevného odůvodnění. Lékař v námitkovém řízení neměl k dispozici zprávu MUDr. K. ze dne 13. 1. 2022. Dále poukázala na vyšetření PhDr. R. ze dne 8. 6. 2022, kde je mimo jiné, že se u ní jedná o středně těžkou až těžkou depresivní poruchu. Pro tuto poruchu je hodnocena jako invalidní od roku 1996 až do posledního přezkoumání, které napadla žalobou. Dále poukázala na skutečnost, že v minulosti – v roce 2014, 2017 a 2020 byla výlučně invalidní v třetím stupni pro onemocnění páteře. Ohledně problému se zády neshledala žalobkyně žádný pozitivní vývoj, proto byla velmi překvapena, že její pokles pracovní schopnosti činí pouze 20 %. Navíc je přítomno kořenové dráždění, které je konstatováno i ve zprávě ze dne 15. 11. 2021, kde je vysloveno i podezření i na lumbální stenózu, tedy zúžení páteřního kanálku. V lékařské zprávě MUDr. V. ze 7. 6. 2022 je uvedeno, že kromě EMG je potřeba provést svalový test, což nebylo realizováno. Z hodnocení uvedeného v obou posudcích o invaliditě vyplývá, že došlo k opomenutí některých důležitých skutečností a absentuje snaha o zjištění zdravotního stavu v postačující míře. Současně žalobkyně poukázala na fakt, že na základě sociálního šetření a posudku bylo konstatováno, že bez nápomoci druhé osoby není schopna pohybu, oblékání, obouvání ani tělesné hygieny. Tyto základní životní potřeby jsou konány denně a jsou omezeny, což zcela odporuje posudkovému závěru, že pokles míry její pracovní činnosti činí 20 %. Proto navrhla zrušení prvostupňového rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, jakož i žalobou napadeného rozhodnutí žalované ze dne 27. 1. 2022. II. Stručné shrnutí vyjádření žalované.

3. Žalovaná ve svém vyjádření ponechala rozhodnutí na úvaze soudu. Vzhledem k nesouhlasu žalobkyně se zdravotním posouzením navrhla vypracování posudku Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. III. Obsah správních spisů.

4. Z přiloženého posudkového spisu soud zjistil, že žalobkyně byla posuzována lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice dne 23. 11. 2021 se závěrem, že je invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Nešlo již o invaliditu třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění, ale o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Pokles pracovní schopnosti u žalobkyně činil z důvodu nepříznivého zdravotního stavu 35 %. Na základě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení dne 27. 1. 2022 rozhodnutí, kterým žalobkyni snížila invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, neboť rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně představuje zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddíl E, položka 1c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 35 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti nebyla ve smyslu § 3 a 4 téže vyhlášky změněna. Na podkladě námitek, které žalobkyně uplatnila dne 28. 3. 2022, byl znovu posuzován její zdravotní stav lékařem České správy sociálního zabezpečení, pracoviště Plzeň dne 22. 4. 2022 se závěrem, že se u žalobkyně nejednalo o žádný stupeň invalidity, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost 30 %. Den zániku invalidity byl označen 23. 11. 2021. K datu vydání napadeného rozhodnutí bylo zdravotní postižení žalobkyně podřaditelné pod kapitolu XIII, oddíl E, položka 1b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., podle které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20 %. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště Praha dne 11. 5. 2022 rozhodnutí, kterým, jak bylo pod bodem 1 tohoto rozsudku uvedeno, zčásti změnila výrok rozhodnutí tak, že se žalobkyni odnímá od 18. 6. 2022 invalidní důchod. Ve zbytku bylo rozhodnutí ze dne 27. 1. 2022 potvrzeno. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně správní žalobu.

5. Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ze dne 6. 9. 2022. V tomto posudku komise dospěla k závěru, že žalobkyni náleží invalidita prvního stupně. S tímto posudkovým závěrem byla žalobkyně ústně seznámena. Komise dospěla k závěru, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně omezuje její fyzické i psychické schopnosti a má vliv na pokles pracovní schopnosti. Rozhodující příčinou se jeví dysfunkce psychická, která je letitá a předcházela potížím vertebrogenním. Pro hodnocení periodických depresivních poruch je určena kapitola V položka 4, přílohy k vyhlášce, nicméně komisi se jeví jako správné a jednoznačnější hodnocení z hlediska projevů úzkostně depresivních posudkové kritérium určené pro poruchy neurotické vyvolané stresem a psychosomatické poruchy, tedy kapitola V položka 5, kde jsou v platné legislativě dány položky 1 až d) a komise určila položku 5c), kdy z taxačního rozmezí zvolila s ohledem na somatické potíže nejen horní hranici 35 %, ale i maximální možné taxační navýšení na celkových 45 %. Žádná z přítomných vedlejších diagnóz nemá takový funkční dopad, aby sama o sobě představovala určení invalidity vyššího stupně. Komise popsala problémy pohybové a vysvětlila dle nálezu z FN Motol, že u žalobkyně dominují lumbalgie s iritací S1 (kořenové dráždění je popsáno jen v některých nálezech) v klinickém obraze není popsána zániková motorická kořenová léze, tato nebyla zjištěna ani v přešetření žalobkyně při jednání komise. Pro toto zdravotní postižení je určena kapitola XIII, oddíl E, položka 1b), tedy posudkové kritérium určené pro dorzopatie s lehkým funkčním postižením, kdy je specifikováno toto postižení zpravidla více úseků páteře, jsou přítomny polytopní blokády s omezením pohyblivosti, svalové disbalance, porucha statiky a dynamiky páteře s občasnými projevy kořenového dráždění s recidivujícím lehkým neurologickým nálezem bez známek poškození nervu, některé denní aktivity jsou vykonávány s obtížemi. Zde je dána míra poklesu pracovní schopnosti jen na 10 – 20 %. Klinický nález u žalobkyně stran dorzopatie neodpovídá položkám s vyšší mírou poklesu pracovní schopnosti, které jsou určeny až pro stavy, kde je navíc funkčně významný neurologický nález, došlo k poškození nervů a jednalo by se o kapitolu XIII, oddíl E, položka 1c), což u žalobkyně zjištěno nebylo.

6. Komise zdůraznila, že pro hodnocení není směrodatná míra bolestivosti, tj. subjektivní pocit, ale rozhodný je objektivní klinický nález tedy klinicky zjištěné funkční postižení. Komise dále posuzovala i operaci levého SIK. Tyto problémy s pohybovým aparátem stav po operaci halluxu dx a epicondylitis nejsou spojeny s významným funkčním omezením a nejsou pro vyhodnocení poklesu míry pracovní schopnosti rozhodné. Stejně tak není rozhodné pro invalidizaci onemocnění týkající se přítomného astmatu. Komise připomněla, je–li u pojištěnce přítomno více zdravotních postižení jednotlivé hodnoty poklesu pracovní schopnosti, se nesčítají. Komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně zjištěn pokles pracovní schopnosti o 45 %, což odpovídalo I. stupni invalidity. Pokud došlo ke snížení stupně invalidity z III. stupně na I. stupeň, pak k tomu došlo v důsledku posudkového nadhodnocení v minulosti. V létech 1996 – 2010 totiž platila jiná legislativa a invalidizace byla možná i při nižším funkčním postižení. U žalobkyně je od roku 2014 zdravotní stav stabilizován a v té době žalobkyně nebyla hodnocena adekvátním posudkovým kritériem pro dorzopatie. Stejně tomu bylo dále při kontrolních lékařských prohlídkách v roce 2017 a 2020. S ohledem na dlouhodobost psychické dysfunkce komise nepředpokládá zlepšení stavu a kontrolní lékařskou prohlídku tak nepokládá za indikovanou. Komise se současně vyjádřila k nálezu, který měla žalobkyně k dispozici a předložila jej komisi. Jednalo se o psychologické vyšetření ze dne 8. 6. 2022. Komise uvedla, že závěr tohoto nálezu je emotivní a proklienský a pro posudkové zhodnocení závěry tam vyslovené nejsou validní.

7. Svůj závěr komise vyslovila na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření konkrétně vyšetření žalobkyně v komisi, a to odbornou neuroložkou MUDr. A. a odbornou psychiatričkou MUDr. D.. Dále měla komise k dispozici zprávy praktické lékařky MUDr. K. ze dne 31. 8. 2021. Zprávu z neurologie Nemocnice České Budějovice MUDr. V. 15. 11. 2021, TRN České Budějovice MUDr. F., MUDr. H., nálezy od 10. 11. 2020 do 18. 5. 2021 zobrazovací metody Fakultní Nemocnice Motol MUDr. K. 12. 10. 2015, neurologie Fakultní Nemocnice Motol MUDr. V. 1. 9. 2020, 28. 6. 2021, neurologie České Budějovice MUDr. H. 28. 4. 2017 RDG České Budějovice MUDr. K. 1. 6. 2017, psychiatrie České Budějovice MUDr. K. z 20. 7. 2021 a 13. 1. 2022, 12. 4. 2022. TRN České Budějovice MUDr. F. 6. 12. 2021, neurologie Fakultní Nemocnice Motol MUDr. V. 13. 12. 2021, klinický psycholog České Budějovice PhDr. R. 8. 6. 2022, psychiatrie České Budějovice MUDr. K. 5. 5. 2022, 2. 6. 2022, neurologie Fakultní Nemocnice Motol MUDr. V. 19. 5. 2022, 7. 6. 2022, neurologie České Budějovice MUDr. H. 3. 6. 2022 a ortopedie České Budějovice MUDr. M. 5. 5. 2022.

IV. Právní názor soudu

8. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odst. 2 téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná, a proto žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

9. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35%. Podle odstavce 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla za a) nejméně o 35%, avšak nejvíce o 49%, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50%, avšak nejvíce o 49%, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70%, jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle odstavce 3, pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4, při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35% a nejvíce 69% a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70% též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení, pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožní vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

10. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění. Ministerstvo práce a sociálních věcí to za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.

11. Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý, zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav je posouzen komplexně na základě úplné zdravotní dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

12. V dané záležitosti žalobkyně podala námitky proti rozhodnutí ze dne 27. 1. 2022, kterým jí Česká správa sociálního zabezpečení snížila invalidní důchod pro invaliditu III. stupně na invalidní důchod pro invaliditu I. stupně Na základě podaných námitek byl znovu posouzen zdravotní stav žalobkyně dne 22. 4. 2022 lékařem České správy sociálního zabezpečení pracoviště Plzeň se závěrem, že žalobkyně nebyla invalidní v žádném stupni, neboť pokles pracovní schopnosti činil 30 %. Den zániku invalidity byla stanoven na 23. 11. 2021, kdy pokles pracovní schopnosti byl hodnocen podle kapitoly XIII oddíl E položka 1b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti a vzhledem k dalšímu postižení se ve smyslu § 3 odst. 1 téže vyhlášky zvyšuje tato hodnota o 10 % na celkových 30 %.

13. Ke zcela odlišnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 6. 9. 2022, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise uzavřela, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti, je psychická dysfunkce, která je letitá a předchází potížím vertebrogenním. Pokles pracovní schopnosti byl hodnocen podle kapitoly V. položka 5 písm. c) a pokles pracovní schopnosti byl stanoven na 35 %, kdy ve smyslu § 3 bylo toto procento zvýšeno na výsledných 45 %. Komise uzavřela, že se v případě žalobkyně jedná o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, neboť pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně činil 45 %, a s ohledem na dlouhodobost psychické dysfunkce komise nepředpokládala zlepšení stavu a kontrolní lékařskou prohlídku, proto nepokládá za indikovanou.

14. Komise dospěla k závěru, že posudkové závěry lékaře České správy sociálního zabezpečení ve smyslu neuznání invalidity nejsou správné. Naopak za správný hodnotila komise závěr lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 23. 11. 2021 ve smyslu uznání invalidity I. stupně, a to k datu jednání na Okresní správě sociálního zabezpečení. Důvodem ke snížení invalidity z III. stupně na I. stupeň bylo posudkové nadhodnocování v minulosti. Tehdy platila jiná legislativa, invalidizace byla možná i při menším funkčním postižení. Již v roce 2014 však byl zdravotní stav žalobkyně stabilizován a neurologická léze byla lehká a nezdůvodňovala dál ponechání vyššího stupně invalidity.

15. Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s. ř. s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí není správné, a to pro vady řízení. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR postavila najisto závěr, že je zdravotní stav žalobkyně odpovídá invaliditě prvního stupně, a to ke dni jednání lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení. Tento závěr se však neshodoval se závěrem lékaře České správy sociálního zabezpečení ze dne 24. 2. 2022, který komise hodnotila jako nesprávný. S tímto závěrem se komise neshodla. Vysvětlila a podrobně zdůvodnila, že současný zdravotní stav žalobkyně je trvalý, nepředpokládá se jeho zlepšení a odůvodňuje ponechání invalidity I. stupně.

16. Soud dospěl k závěru, že při vypracování posudku měla komise k dispozici veškerou zdravotní dokumentaci žalobkyně i lékařské zprávy. Přihlédla k vývoji onemocnění žalobkyně, který zohlednila a konstatovala, že v minulosti došlo k nadhodnocení, neboť platila jiná legislativa, invalidizace byla možná i při nižším funkčním postižením. Nicméně komise se shodla s hodnocením lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení, že zdravotní stav žalobkyně k datu jednání na Okresní správě sociálního zabezpečení dne 23. 11. 2021 dokládal, že žalobkyně je invalidní v I. stupni, vypořádal se přitom se všemi přítomnými zdravotními potížemi žalobkyně a vysvětlil a odůvodnil zjištěný závěr.

V. Závěr, náklady řízení

17. Soud proto uzavřel, že žaloba žalobkyně byla důvodná, a proto podle § 78 odst. 1 s. ř. s. ve vztahu k § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil České správě sociálního zabezpečení k dalšími řízení. V dalším řízení Česká správa sociálního zabezpečení v Praze rozhodne znovu o námitkách žalobkyně a bude vycházet ze závěru, který postavila najisto Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 6. 9. 2022, že žalobkyně je invalidní v prvním stupni a invalidita vznikla ke dni jednání lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení (23. 11. 2021).

18. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení důvodně vynaložených před soudem proti účastníku, který měl ve věci úspěch. Žalobkyně byla v řízení úspěšná, a proto jí byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 3 146 Kč. Jednalo se o odměnu právního zástupce za 2 úkony právní pomoci po 1 000 Kč podle § 9 odst. 2 ve vztahu k § 7 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí věci, žaloba) a náhradu za paušální hotové výdaje právní zástupce žalobkyně 2 x 300 Kč celkem 600 Kč a daň z přidané hodnoty, neboť právního zástupce žalobkyně je plátcem této daně, která činí 546 Kč, celkem náklady řízení 3 146 Kč.

Poučení

I. Vymezení věci, obsah žaloby II. Stručné shrnutí vyjádření žalované. III. Obsah správních spisů. IV. Právní názor soudu V. Závěr, náklady řízení