54 Ad 9/2017 - 29

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobkyně J.K., bytem Č.K., Z N. 207, doručovací adresa Č.B., P. 14/308, zastoupené JUDr. A. K., obecnou zmocněnkyní, bytem Č. K., Z. N. 207, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 3. 2017, č.j. X, takto :

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci. (1) Žalobou doručenou dne 30. 5. 2017 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 30. 3. 2017, č.j. X, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 1. 12. 2016 č.j. X, jímž byla žalobkyni od 16. 11. 2016 zvýšena výše invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, neboť pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu činil 50 % a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. (2) Žalobkyně v žalobě označila rozhodnutí žalované za nesprávné a nepřezkoumatelné. Žalobkyně v rozhodnutí, kterým došlo ke zvýšení stupně invalidity z prvního na druhý stupeň, postrádala vyhodnocení prognózy jejího zdravotního stavu a žalovaná se touto otázkou nijak nezabývala. Podle žalobkyně má zhodnocení prognózy o možnostech léčby onemocnění vliv na posouzení míry poklesu pracovní schopnosti. Jedná se totiž komplexní vadu, která není operativně odstranitelná, je možná pouze její korekce, a to nebylo při posouzení zdravotního stavu vzato v potaz stejně jako vliv na výkon soustavného zaměstnání. Žalovaná se nezabývala ani námitkou vztahující se k určení dne, kdy došlo ke změně invalidity z prvního na druhý stupeň. První stupeň označil jako rozhodující den, kdy proběhlo vyšetření posudkovým lékařem v Českém Krumlově, žalovaná se určením doby změny vůbec nezabývala. Zdravotní stav žalobkyně se začal zhoršovat již před čtvrtou operací v roce 2015, kdy byla společná AV chlopeň nahrazena mechanickou protézou a k výraznému zhoršení došlo v květnu 2016 po provedení katetrizační ablace a tento stav vedl k další operaci v říjnu 2016. Žalobkyně podotkla, že žádost o plný invalidní důchod podala v červenci 2016 a k posouzení zdravotního stavu byla pozvána původně na říjen 2016, kam se nemohla z důvodu hospitalizace dostavit. Současně podotkla, že neměla v úmyslu bránit se nezákonnému rozhodnutí, nechce trávit svůj život bojem s úřady. Od května 2017 si zajistila zaměstnání, kde pracuje na poloviční úvazek a zjišťuje, že je to pro ni velice vyčerpávající. Uvedla, že neví, jak dlouho bude moci takovou činnost vykonávat a zda bude schopna se o sebe postarat. Navrhla zrušení nezákonného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalované. (3) Žalovaná zrekapitulovala postup před posudkovými orgány a popsala platnou právní úpravu. Rozhodnutí vydala na základě odborného posouzení, kdy rozhodnutí o námitkách je obsáhlé a dostatečně odůvodněno a jsou tam uvedeny a konkretizovány lékařské zprávy, z nichž Česká správa sociálního zabezpečení vycházela. Rozhodnutí žalovaná považuje za přezkoumatelné. S ohledem na žalobní námitky žalovaná navrhla vyhotovení nového posudku u příslušné PK MPSV ČR, která znovu dostatečně a objektivně posoudí zdravotní stav žalobkyně a rozhodne o stupni invalidity podle platné právní úpravy. Za současného stavu nelze žalobě vyhovět. III. Obsah správních spisů včetně důkazu doplněného soudem. (4) Z připojeného posudkového spisu soud zjistil, že žalobkyně byla posuzována lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Českém Krumlově dne 16. 11. 2016 se závěrem, že žalobkyně je invalidní podle § 39 odst. 2 písm. b) zák. č. 355/1995 Sb., neboť její pracovní schopnost poklesla o 50 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole IX. oddíl A položka 5c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 50 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nemění. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení dne 1. 12. 2016 rozhodnutí, kterým žalobkyni zvýšila výši invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně na invalidní důchod pro invaliditu stupně druhého. Dne 2. 1. 2017 podala žalobkyně proti tomuto rozhodnutí námitky, trvala na svých zdravotních potížích, které popsala, neboť jí brání, aby žila normální život, pracovala a dokončila studium. Pracovat může jen za mimořádných podmínek, nejlépe z domova s ohledem na neustálou únavu a dechové obtíže. S ohledem na vznesené námitky byl zdravotní stav žalobkyně posouzen dne 22. 3. 2017 lékařem České správy sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice se závěrem, že u žalobkyně se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, v důsledku kterého poklesla její pracovní schopnost o 50 %, kdy bylo zdravotní postižení žalobkyně podřazeno pod kapitolu IX. oddíl A položka 5c), přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 50 % a ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky se procento nemění. Žalobkyně je schopna po vzniku invalidity druhého stupně vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti. Na základě tohoto posudkového závěru vydala žalovaná dne 30. 3. 1017 rozhodnutí, které je podrobně specifikováno pod bodem 1) tohoto rozsudku. Žalobkyně toto rozhodnutí napadla správní žalobou. (5) Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku ze dne 28. 7. 2017 určeném pro krajský soud uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je kardiální dysfunkce daná vrozenou srdeční vadou (dextrokardie, společná dvojvýtoková pravá komora, defekt, atrioventrikulárního septa a anomální napojení plicních žil) s anamnézou opakovaných operací. Od roku 2015 byly navíc řešeny problémy s reentry tachykardií, v 05.2016 měla pro tuto problematiku provedenu RFA, načež následně došlo k výraznému zhoršení stavu ve smyslu kardiogenního šoku s hepatorenálním selháním. Před touto dekompenzací byla kardiální výkonnost na úrovni NYHA II, po léčebném zvládnutí selhání organismu byla při radiologické kontrole z 11.2016 kardiální výkonnost na úrovni NYHA III., při kardiologické kontrole 02.2017 byla kardiální výkonnost zlepšena na úrovni NYHA II. Žalobkyně od 10.2016 má implantovány epikardiální elektrody – zatím bez kardiostimulace, během roku 2017 měla opakovaně paroxysmy, tachykardie, byly zatím zvládnuty medikamentózně, kromě paroxysmů tachykardie anamnesticky vnímá i extrasystoly. V souvislosti s kardiálním onemocněním je tělesná astenie, t. č. je na úrovni podváhy (norma BMI je 18,5 – 24,9, podváha je v rozmezí 16,0- 18,49). Vážné somatické onemocnění je doprovázeno úzkostně fobickou poruchou, která se dle podkladové dokumentace i dle přešetření u jednání komise jeví jako vcelku odpovídající závažnosti somatického stavu. Žalobkyně má lehkou skoliózu bez kořenových příznaků, je kompenzována bez nutnosti analgetické léčby. Komise hodnotí žalobkyni posudkovým kritériem, kterým byla hodnocena lékařem LPS OSSZ v létech 2012 – 2013 – 2014, tedy za použití posudkového kritéria určeného pro získané a vrozené srdeční vady s lehkým poklesem výkonnosti při obvyklém tělesném zatížení – kapitola IX, oddíl A, položka 5b), z taxačního rozmezí míry PPS 25 – 45 % je jednoznačně indikováno použití horní hranice, a to s ohledem na typ vrozené vady, kdy opakované srdeční operace nedokáží morfologii a funkci srdce plně upravit – žalobkyně má nadále společnou srdeční komoru se sníženou výkonností. S ohledem na problematiku arytmií, s ohledem za závažnou dekompenzaci stavu během roku 2016 i s ohledem na tělesnou astenii je plně indikováno použití maximálně možného taxačního navýšení na výsledných 55 % a komise tak zohledňuje i závažnost prognózy zdravotního stavu žalobkyně. Zdravotní postižení není takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo vyšší míru poklesu pracovní schopnosti. Komise nepoužila posudkové kritérium, kterým byla žalobkyně hodnocena na první a druhé instanci, neboť nová kardiologická dokumentace dokládá stabilizaci stavu. Nyní je žalobkyně na úrovni NYHA II., což odpovídá položce pro lehký pokles výkonnosti při obvyklém tělesném zatížení. Při jednání na okresní správě sociálního zabezpečení byla žalobkyně funkčně na úrovni NYHA III., to by odpovídalo posudkovému kritériu určenému pro značný pokles výkonnosti při méně než obvyklém zatížení, muselo jít ale o dysfunkci trvalou, což není. Stejně tak není indikováno použít položku pro ještě závažnější dysfunkce, tedy položku 5d) určenou pro pokles při minimálním zatížení nebo s obtížemi v klidu, kde je dána míra PPS na 70-80 %. Tato položka je určena pro stavy na úrovni NYHA IV. Ostatní poruchy zdravotního stavu žalobkyně pracovní potenciál limitují a na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se podílí jen v menší míře. Žádná z vedlejších diagnóz (astenie, problematika psychická i skolióza) nemá takový funkční dopad, aby sama o sobě – v případě, že by byla určena jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, zdůvodnila použití takového posudkového kritéria, které odpovídá invaliditě nějakého stupně. Je-li přitom příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají. Procento poklesu je stanoveno podle nejzávažnější diagnózy. (6) K datu vydání napadeného rozhodnutí se jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který odpovídal druhému stupni invalidity. V době hodnocení na první instanci byla významná dekompenzace stavu doložena od 05.2016, čili cca půl roku nebylo jednoznačné, zda dekompenzace na úrovni NYHA III. bude trvalá, indikováno bylo vyčkat další kontroly kardiologické. Použití položky pro značný pokles výkonnosti bylo poněkud předčasné, dekompenzace stavu byla v době jednání na LPS OSSZ dočasné pracovní neschopnosti. Posudkový závěr druhoinstančního lékaře NŘ LPS ČSSZ, nevycházel z objektivního zjištění zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků. Zdravotní stav a jeho funkční důsledky nebyly pro účely posudkového závěru zjištěny v rozsahu, který je dostatečný pro použití posudkových kritérií stanovených v právních předpisech, protože nebyly objektivizovány všechny skutečnosti týkající se zdravotního stavu nebo jeho funkčních důsledků významných pro posudkových závěr. Posudkový lékař při jednání dne 22. 3. 2017 neměl k dispozici kardiologické nálezy z 13. 2. 2017. Posudkový závěr prvoinstančního i druhoinstančního lékaře nevycházel tudíž ze správného použití posudkových kritérií a zdravotní stav a stupeň invalidity nebyl posouzen v souladu se zákonem č. 155/1995 Sb. Komise prostudovala nové lékařské nálezy doplněné v průběhu řízení. Tyto nálezy jsou podkladem pro volbu jiného posudkového kritéria, než které bylo zvoleno lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení a České správy sociálního zabezpečení na podkladě nové zdravotní dokumentace. Na podkladě dalšího vývoje zdravotního stavu žalobkyně včetně přešetření žalobkyně při jednání Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, ta dospěla k závěru, že posudkový závěr z posudkových jednání ze dne 16. 11. 2016 a ze dne 22. 3. 2017 ohledně druhého stupně invalidity potvrdit lze. Vzhledem k tomu, že od měsíce 02/2017 je doložena stabilizace stavu a dekompenzace stavu doložená od 05/2016 byla důvodem jen k dočasné pracovní neschopnosti, nelze tuto dekompenzaci použít k závěru o invalidizaci třetího stupně. Komise se shodla s lékaři prvostupňového orgánu a druhostupňového orgánu v datu zvýšení stupně invalidity z prvého na druhý stupeň, neboť lze z vývoje zdravotního stavu žalobkyně zpětně konstatovat, že již k datu 16. 11. 2016 je u komisí použitého posudkového kritéria možné použít maximálně možné taxační navýšení míry PPS. (7) Posudková komise měla při vypracování posudkového zhodnocení k dispozici zprávy z lékařských vyšetření, které jsou založeny ve spise. Vzala v úvahu zprávy od ošetřující lékařky Český Krumlov MUDr. I.K., zprávy z kardiochirurgie Nemocnice Na Homolce, hospitalizace 12. 10. 2016 až 31. 10. 2016, kardiochirurgie Nemocnice Na Homolce, Doc. MUDr. R., CSc., 4. 10. 2016, 21. 7. 2016; MUDr. Ž. 7. 11. 2016 včetně ECHO nálezu. kardiochirurgie Nemocnice Na Homolce Doc. MUDr. R.P. CSc. 28. 11. 2016, psychiatrie České Budějovice, MUDr. M. 16. 1. 2017, kardiologie Nemocnice České Budějovice, MUDr. S. 4. 1. 2017. Psychiatrie České Budějovice dne 16. 1. 2017, Kardiocentrum Nemocnice Na Homolce Doc. MUDr. R.P. CSc. 13. 2. 2017, zpráva z kardiologie MUDr. D.N., Nemocnice České Budějovice, ze dne 28. 7. 2017 a MUDr. T.J., psychiatrie Týn nad Vltavou z téhož data (jednání PK MPSV ČB). IV. Právní názor soudu. (8) V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl. (9) Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. (10) Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To zatím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí. (11) Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. (12) V dané záležitosti podala žalobkyně námitky proti rozhodnutí ze dne 1. 12. 2016 č.j. 915 409 2684, kterým jí byl zvýšen invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně od 6. 11. 2016, kdy dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav byl hodnocen poklesem pracovní schopnosti 50 % a nebyly tudíž splněny podmínky pro přiznání žalobkyní požadovaného invalidního důchodu třetího stupně. Námitky žalobkyně proti tomuto rozhodnutí byly dne 30. 3. 2017 pod č.j. 915 409 2684/43091-ŘT zamítnuty a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno, a to na základě nového zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně lékařem České správy sociálního zabezpečení. (13) K obdobnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích z hlediska závěru, že zdravotní stav žalobkyně odpovídá invaliditě druhého stupně ve svém posudku ze dne 28. 7. 2017, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně je otázkou zcela odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává, pouze ověřuje, zda byl vypracován posudek, který je úplný a přesvědčivý a z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotní dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. (14) S ohledem na žalobkyní vznesené námitky v souladu se zásadou dispoziční se soud zabýval otázkou správnosti posouzení jejího zdravotního stavu posudkovými orgány, a zda došlo k řádnému komplexnímu posouzení tohoto zdravotního stavu. Soud k tomu uvádí, že s ohledem na výše popsanou platnou právní úpravu posuzoval, zda byl řádně, komplexně a dostatečně posouzen zdravotní stav žalobkyně, zda bylo vycházeno z objektivně dostupných podkladů a zda byl z těchto podkladů vyvozen závěr odpovídající platné legislativě. V tomto směru soud neshledal závady. Komise měla k dispozici lékařské nálezy nově doplněné v průběhu řízení a tyto podklady využila pro hodnocení zdravotního stavu žalobkyně. Uzavřela, že posudkový závěr z posudkových jednání ze dne 16. 11. 2016 a 22. 3. 2017 ohledně druhého stupně invalidity žalobkyně lze potvrdit, byť komise rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zařadila pod kapitolu IX, oddíl A, položka 5b), kde je procento 25-45 %. Jednoznačně využila horní hranici a 45 % poklesu pracovní schopnosti s ohledem na problematiku arytmií a závažnou dekompenzaci stavu během roku 2016 i na tělesnou astenii zvýšila o maximálně možné 10 % navýšení na výsledných 55 %. (15) Žalobkyně v žalobě uvedla, že v rozhodnutí nebyla vyhodnocena prognóza zdravotního stavu a stejně tak při jednání před krajským soudem uvedla, že tomu tak není ani v posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Českých Budějovicích. Tuto námitku soud nehodnotí jako důvodnou. V posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR věcí v Českých Budějovicích je na straně 9 výslovně uvedeno, že prognóza byla zohledněna v taxačním navýšení. Stanovením dne zvýšení stupně invalidity se posudek částečně zabýval, zdravotní stav se začal zhoršovat v roce 2015, kdy v tomto období byla míra kardiální výkonnosti stanovena jako NYHA II., zhoršení zdravotního stavu 05/2016 bylo důvodem k dočasné pracovní neschopnosti, což nelze směšovat či zaměňovat s dlouhodobostí (ve smyslu DNZS) ve smyslu dočasné pracovní neschopnosti). V posudku je současně popsán obecně dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně s odkazem na platnou právní úpravu, kdy je možné hodnotit zhoršení zdravotního stavu, které trvá déle než 1 rok jako dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Z toho důvodu zdravotní problémy dočasné (ve smyslu dočasné pracovní neschopnosti) nelze zohlednit při stanovení stupně invalidity. Soud proto uzavřel, že námitka není důvodná. Navíc k tomu poznamenává, že hodnocení zdravotního stavu, které bylo provedeno k datu vydání napadeného rozhodnutí, není konečné a definitivní ve smyslu dalšího vývoje zdravotního stavu žalobkyně, kdy nelze do budoucna předvídat ani jeho zhoršení nebo případně zlepšení a na tento vývoj zdravotního stavu lze pak aktuálně reagovat podáním nové žádosti o dávku důchodového pojištění. (16) Žalobkyni nelze přisvědčit ani v její námitce, že se žalovaná nezabývala námitkou vztahující se k určení dne, kdy došlo ke změně invalidity z prvního na druhý stupeň. V odůvodnění rozhodnutí žalovaného je jednoznačně uvedeno, jaké lékařské nálezy byly v průběhu řízení uplatněny a jak byl hodnocen zdravotní stav a jeho funkční důsledky pro účely posudkového závěru. Současně je uvedeno, že lékař České správy sociálního zabezpečení dospěl dne 22. 3. 2017 k výsledku, že závěr lékaře, že se k datu 16. 11. 2016 jedná o invaliditu „druhého stupně“, lze potvrdit. Tento byť stručný závěr reaguje na námitku týkající se dne určení, kdy došlo ke změně invalidity. S tímto závěrem se ztotožnila i Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, která svůj závěr vyslovila na straně 9 posudkového zhodnocení. (17) V souzeném případě soud zjistil, že všechny posudkové orgány se shodly na svém závěru, že zdravotní stav žalobkyně odpovídá druhému stupni invalidity. Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR vypracovala posudek, který obstál v testu ohledně jeho úplnosti, přesvědčivosti a správného složení komise. Komise vyslovila posudkový závěr, který je srozumitelný a vychází z podkladů, které měla komise k dispozici. Vysvětlila svůj postup a uvedla důvody, pro které zařadila rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně pod kapitolu IX, oddíl A položka 5b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. a z jakých důvodů volila horní hranici rozmezí v této položce. Přihlédla přitom k tíži obtíží žalobkyně a vysvětlila, z jakých důvodů použila § 3 téže vyhlášky a zvýšila horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti o maximálně možných 10 % na celkových 55 %. Ostatně žalobkyně při jednání soudu úplnost a objektivnost posudku z hlediska zhodnocení zdravotního stavu nezpochybnila. Soud proto uzavřel, že zdravotní stav žalobkyně byl zhodnocen dostatečně a úplně a posudek je proto srozumitelný. (18) Komise uzavřela, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění a jednalo se o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 55 %, což odpovídá druhému stupni invalidity podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona. (19) Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Posudek, který hodnotí zdravotní stav žalobkyně, soud považuje za dostačující, úplný, objektivní a přesvědčivý. Posudek byl vypracován v řádném složení komise po studiu a vyhodnocení veškeré dostupné zdravotní dokumentace, lékařských nálezů a tyto nálezy a zprávy byly v posudku citovány. Svůj závěr komise vyslovila správně a tento závěr odpovídá na základě dostupných důkazů zákonu. Zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a odpovídá druhému stupni invalidity. Soud nijak nezpochybňuje, že žalobkyně trpí zdravotními potížemi, které jsou spojeny s omezeními v každodenním životě. Tento závěr vyplývá i z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. V době vydání napadeného rozhodnutí však dle těchto doložených zpráv a na základě nich vyslovených závěrů zdravotní stav odpovídá invaliditě druhého stupně. Pokud by došlo v současné době či do budoucna ke zhoršení zdravotního stavu, lze nárok na invalidní důchod uplatnit znovu nově podanou žádostí. Je třeba zdůraznit, že soud věc posuzoval k datu vydání napadeného rozhodnutí, a to s ohledem na výše citovanou platnou právní úpravu. V. Závěr, náklady řízení. (20) Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. (21) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má právo na náhradu nákladů důvodně vynaložených účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobkyně ve věci úspěch neměla a úspěšné žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, neboť žádné náklady nad rámec své běžné činnosti nevynaložila.

Poučení