54 Af 24/2020 – 63

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Jana Čížka a JUDr. Davida Krysky ve věci žalobkyně: AUTO GAMES, a.s., IČO: 25544608 sídlem Za Olšávkou 365, Sady, Uherské Hradiště zastoupena obecným zmocněncem Bronislavem Žejdlem bytem Josefa Kajetána Tyla 1568, Sokolov proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 1387/7, Michle, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 10. 2020, č. j. 39108–3/2020–900000–312, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“). Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Celního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 19. 6. 2020, č. j. 70033–9/2020–610000–12 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupků podle § 123 odst. 3 písm. e) zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění zákona č. 364/2019 Sb. (dále též „zákon o hazardních hrách“), jichž se dopustila tím, že (i) „minimálně ke dni 22. 10. 2019 v rozporu s § 66 odst. 2 zákona o hazardních hrách, byla na budově herny na adrese Neratovická 234, 277 13 Kostelec nad Labem, označené jako ,HERNA MYSTERY AUTOGAMES‘ [dále též „provozovna žalobkyně“], umístěna reklama, sdělení nebo jiná forma propagace na provozování hazardních her, a to ve formě vývěsné světelné tabule s nápisem ve znění ,MYSTERY AUTOGAMES‘ a vyobrazením stylizovaného barevného trojúhelníku“ (dále jen „přestupek A“), a tím, že (ii) „minimálně ke dni 22. 10. 2019 v rozporu s § 66 odst. 3 zákona o hazardních hrách nebyl vstup kyvnými dveřmi vedoucí do provozovny [žalobkyně] z přilehlé chodby a vstup vedoucí do této provozovny z místnosti s posezením zabezpečen proti nahlížení do jejich vnitřních prostor“ (dále jen „přestupek B“ a společně s přestupkem A dále jen „sporné přestupky“). Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně uložil žalobkyni za spáchání sporných přestupků správní trest v podobě pokuty ve výši 25 000 Kč a zavázal ji k úhradě nákladů správního řízení v paušální výši 1 000 Kč.

2. Žalobkyně namítá, že správní orgány nesprávně vyložily a aplikovaly § 66 zákona o hazardních hrách, neboť sporná propagace nepředstavovala reklamu na provozování hazardních her, nebyla umístěna žalobkyní a jednalo se o označení provozovny „BAR MYSTERY“ (v níž nejsou hazardní hry provozovány) provozované jiným subjektem. Odmítá, že by sporná propagace měla souvislost s její osobou či provozovnou žalobkyně. S ohledem na otázku, zda se v případě sporné propagace jednalo o reklamu, se správní orgány nevypořádaly s odborným vyjádřením společnosti Propagace firem, s.r.o., IČO: 25512684 (dále jen „Propagace firem“).

3. Argumentace § 1 odst. 2 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o regulaci reklamy“) je nepoužitelná, neboť nebyla podložena konkrétním příkladem. Rovněž nebylo zmíněno znění § 5j téhož zákona. Ani z jednoho z těchto ustanovení nevyplývá závěr, že použitím loga nebo duplicitního názvu provozovatele na budově nabyde nezúčastněná osoba dojmu, že účast na hazardní hře bude zdrojem finančních prostředků. Správní orgány bez relevantních podkladů přisoudily logo na budově žalobkyni, přestože jde o logo, které užívá celá skupina AUTO GAMES. Je nejednoznačné, že by jej neinformovaná osoba bez osobní znalosti loga dokázala přiřadit ke konkrétní firmě nebo k provozování hazardních her. Žalovaný § 66 odst. 2 zákona o hazardních hrách vykládá extenzivně, neboť ztotožnění loga s provozovatelem hazardních her nemůže vést k porušení dané povinnosti. Žalovaný zároveň nezkoumal škodlivé účinky přestupku A, byť podle rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 30. 3. 2011, č. j. 1 Afs 14/2011–62, je nutné okolnosti týkající se společenské nebezpečnosti zohlednit při stanovení sankce.

4. K otázce duplicity označení provozovny odkazuje na závěry obsažené v usnesení Celního úřadu pro Karlovarský kraj, že nápisy „MONACO“ a „CHAMPIONS BAR“ nelze považovat za evokující hazardní hru a nelze je ztotožnit s provozováním hazardních her. Proto došlo k porušení zásady legitimního očekávání ve smyslu § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Závěry správních orgánů o důvodu duplicitního označení názvu provozovny žalobkyně jsou nepodložené. Vícenásobné uvedení názvu provozovny není reklamou, a nepřekračuje tak povinnost herní prostor označit. Žalovaný argumentuje pouhým tvrzením, že takto je třeba věc chápat.

5. K výkladu významu jednotlivých slov sporné propagace uvádí, že se jedná o nepodloženou spekulaci žalovaného. Její majitel zamýšlel mít firmu jako složeninu slov AUTO (myšleno vozidlo), GA (jako gastro) a MES („Mé Exlusivní Sny“). Firma sice zůstala, nicméně uvedené oblasti byly rozvíjeny v rámci jiných společností majitele žalobkyně. V roce 1998, kdy byla žalobkyně založena, byla znalost anglického jazyka v České republice nízká, tudíž většina obyvatel nevěděla, co tato firma znamená. Dovození vazeb na provozování hazardních her je jednostranným pohledem správních orgánů, logo (obsažené ve sporné propagaci) je logem celé skupiny AUTO GAMES, jejíž společnosti, které často nemají jakoukoliv souvislost s hazardním průmyslem, jej společně využívají.

6. Ohledně přestupku B žalobkyně namítá, že vstup do herního prostoru byl zavřen a zvnějšku nebylo možné zahlédnout cokoliv ve vnitřních prostorách. Skutečnosti nejsou ve věci vymezeny tak, aby popisované jednání bylo nezaměnitelné s jiným a dalo se odlišit. Z napadeného rozhodnutí není jasné, co lze spatřit z místa, kde kyvné dveře nedoléhají. Argumentace správních orgánů spočívá v tom, že skrze kyvné dveře bylo možné nahlížet průzorem, ale z jejich odůvodnění nelze zjistit, co tímto průzorem bylo myšleno. Na snímcích fotodokumentace lze spatřit pouze mezeru u kyvných dveří, ale v žádném případě nelze dedukovat, co se za ní nachází.

7. Podle žalobkyně bylo dále porušeno její právo na obhajobu ve smyslu čl. 6 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.; dále jen „Úmluva“), čímž byla porušena zásada presumpce neviny. Nebylo jí umožněno vyvrátit závěry správních orgánů stran materiální stránky přestupků (jejich společenské škodlivosti). Správní orgány odmítly provést výslechy svědků k: (i) otázce vlastnictví a umístění sporné propagace; (ii) otázce naplnění liberačních důvodů; (iii) zjištěných skutkových okolností při kontrole provozovny žalobkyně. Nesouhlasí, že by provedením výslechu svědků nebyly zjištěny žádné nové okolnosti, neboť právě tyto výslechy by napomohly prokázání toho, že žalobkyně není za sporné přestupky odpovědná, a měly by významný vliv na posouzení společenské škodlivosti sporných přestupků. Svědci mohli uvést důležité skutkové okolnosti (zejména členové kontrolní skupiny) nebo skutečnosti týkající se liberace žalobkyně. Rovněž odmítá, že by nepostupovala podle rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 9. 2020, č. j. 77 A 73/2020–68, tj. že by nedostatečně specifikovala svá tvrzení a důkazní prostředky, které mají být na jejich podporu provedeny. Dále nebyly provedeny důkazní prostředky v podobě vyjádření Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky, v.v.i, (dále jen „Ústav pro jazyk český“) a odborného vyjádření společnosti Propagace firem. Ohledně neprovedení důkazů stran liberace uvádí, že se snažila prokázat existenci celého systému kontrol a poučení, přičemž uvedla (v návrhu na provedení důkazů a v odvolání) ke každému z navržených svědků, co může ten který svědek osvětlit.

8. Stran liberace zpochybňuje závěr žalovaného, že pouhé interní postupy nebyly s to zabránit protiprávnímu jednání. Pokud měly správní orgány pochybnosti o těchto postupech, měly žalobkyni vyzvat k bližšímu rozvedení jejích tvrzení a pak teprve mohly případně dospět k závěru o jejich neúčinnosti. Bylo také nutné posoudit, zda vnitřní postupy a školení žalobkyně byly prováděny pouze formálně, či nikoliv.

9. Žalobkyně dále namítá, že protokol o kontrole měl obsahovat konkrétní skutkové okolnosti, nikoliv pouze odkazy na příslušné právní normy. Kromě toho je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť žalovaný se nevypořádal s odvolací námitkou stran porušených zásad činnosti správních orgánů. Rovněž na několika místech opakovaně namítá, že správní orgány nesprávně odkazovaly na judikaturu správních soudů, která byla pro projednávanou věc nepřiléhavá.

10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhuje její zamítnutí. Při posuzování přestupku A bylo zohledňováno více skutečností ve vzájemných souvislostech, například umístění reklamního sdělení, jeho forma a propojení mezi žalobkyní a logem. Přestupek A byl však spáchán tím, že na budově, v níž se herní prostor nachází, byla umístěna rozměrově výraznější světelná tabule s logem žalobkyně, které je dlouhodobě využíváno ve spojitosti s provozováním hazardních her, a s nápisem, jenž se shoduje s názvem žalobkyně. Otázku, kdo spornou propagaci na budovu umístil nebo kdo budovu vlastní, považuje za irelevantní. Žalobkyně předmětné logo výrazným způsobem využívá při své podnikatelské činnosti významného provozovatele hazardních her a slouží k její propagaci. Pro vstup do herního prostoru žalobkyně lze využít i provozovnu „BAR MYSTERY“. Skutečnost, že v jiném případě správní orgán zastavil probíhající sankční řízení (byť za srovnatelných skutkových okolností), nemůže představovat ustálenou správní praxi, jež by založila legitimní očekávání stěžovatele, že v jeho případě bude řízení o uložení sankce rovněž zastaveno (např. rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2013, č. j. 1 As 95/2013–31).

11. Ohledně společenské škodlivosti uvádí, že chráněným zájmem společnosti je cílená regulace provozování hazardních her na území, ochrana a prevence společnosti primárně zaměřená na riziko škodlivých finančních, sociálních a morálních dopadů pro společnost a na zajištění vysoké ochrany spotřebitelů především s ohledem na vysoký a častý výskyt patologického hráčství. Ve vztahu k odkazované judikatuře uvádí, že ji zmínil pouze na podporu svých tvrzení, nicméně neznamená to, že by vypustil otázku materiální stránky, jak nesprávně žalobkyně vyhodnotila. Materiální stránka sporných přestupků zde byla naplněna. Porušené právní povinnosti podle zákona o hazardních hrách mají zejména preventivní charakter, k naplnění materiální stránky přestupků tedy postačuje „pouhé“ ohrožení zájmu společnosti. Ohledně přestupku B uvádí, že z prvostupňového rozhodnutí na str. 5 jednoznačně vyplývá, co bylo „průzorem“ v kyvných dveřích vidět. Stran liberace odkazuje na závěry NSS o objektivní odpovědnosti právnických osob, přičemž poučení zaměstnanců žalobkyně není dostatečným důvodem pro zbavení se odpovědnosti za přestupek. Žalobkyně navrhovala výslech svědků, konkrétně svých zaměstnanců (celkem 3) a dvou členů kontrolní hlídky za účelem prokázání liberace a nenaplnění skutkové podstaty přestupků. Prokázání liberace pak mělo spočívat v popisu provádění kontrol a proškolování osob (zaměstnanců) žalobkyně. Žádné jiné skutečnosti, které měla žalobkyně v úmyslu prokázat v rámci svědeckých výpovědí, neuvedla. Žalovaný je proto přesvědčen, že skutkový stav byl zjištěn v rozsahu potřebném pro vydání napadeného rozhodnutí a vyplývá z obsahu spisu. Skutkový stav vyplývá z fotodokumentace a videozáznamu pořízeného v průběhu provedené kontroly. Nelze tedy vůbec uvažovat o tom, že by správní orgány porušily právo žalobkyně na obhajobu, natož uvažovat, že vytýkané jednání nenaplňuje všechny znaky skutkové podstaty sporných přestupků. Ohledně nevypořádání odvolací námitky porušení zásad správního řízení uvádí, že se jí zabýval v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalobkyně se snaží argumentaci žalovaného posunout do jiného světla, než žalovaný zamýšlel. Buď tvrdí to, co žalovaný vůbec neřekl, nebo si vykládá učiněné závěry ve svůj prospěch. Citovaná judikatura je vždy uvedena na podporu tvrzení, je tedy zřejmé, že ne vždy bude použitelný nebo shodný celý rozsudek, stejně jako když žalobkyně citovala judikaturu na podporu svých tvrzení.

12. Žalobkyně v replice opakovaně odmítá závěry a argumentaci žalovaného na základě důvodů již uvedených v žalobě.

13. Při jednání konaném dne 20. 12. 2022 strany setrvaly na svých dosavadních stanoviscích. Zástupce žalobkyně dále uvedl, že byť žalobkyně trvá na tom, že žádný z přestupků nespáchala, je nutné uvést, že podstatou žaloby ani není to, zda se skutečně dopustila přestupkového jednání, ale naprosté ignorování jejích práv v souvislosti s navrhovanými důkazy, které měly prokázat její nevinu. Žalobkyně zcela konkrétně uvedla svá tvrzení včetně důkazů, které měly tato tvrzení prokázat. Žalovaný místo toho, aby navrhované důkazy provedl, vypořádal se s nimi naopak. Zcela zavrhl zásadu hospodárnosti a procesní ekonomie a zvolil cestu pouhého odmítání tvrzení a důkazů ze strany žalobkyně bez logického zdůvodnění. Jak si jinak vysvětlit postup žalovaného, který ve věci reklamy tvrdí, že například jazykový výklad Ústavu pro jazyk český stručně uvádí to, co žalovaný. To však není pravdou, toto vyjádření jednoznačně stanoví souvislost reklamy na provozování hazardních her nebo získání výher, které žalovaný záměrně ignoruje. Další odborné posouzení ve věci reklamy pro změnu označuje za pouhý názor. Žalobkyně ovšem poskytla odborné posouzení skutečností, ke kterým je třeba odborných znalostí, které nemá žalobkyně ani žalovaný. Tyto skutečnosti navrhla prokázat případným výslechem svědka, autora odborného posouzení, které jednoznačně vyvrací veškeré závěry žalovaného o přítomnosti zakázané reklamy na plášti budovy. Není tedy pravdou, že prokázání nepřítomnosti reklamy na budově by nemělo vliv na posouzení projednávané věci. S těmito nepopiratelnými důkazy se žalovaný vypořádal ve dvou větách a odborné vyjádření označil za názor. Odborné vyjádření nebylo žádným názorem, ale vyjádřením odborníka s mnohaletou praxí v oboru reklamy. Žádná judikatura uváděná žalovaným není pro projednávaný případ přiléhavá, a to v neprospěch žalobkyně. Tuto judikaturu včetně rozporů žalobkyně podrobně rozebrala v žalobě. K otázce nezabezpečení dveří lze pouze opakovat, že tento přestupek není řádně zadokumentován, proto tento stav lze označit za sporný (jak vyplývá z fotodokumentace a videozáznamu). Není možné žalobkyni dávat za vinu nezabezpečení dveří proti nahlížení, jestliže není žádným způsobem zadokumentováno, jakým způsobem tyto dveře byly či nebyly zabezpečeny, a odstranění těchto pochybností výslechem svědků (pracovníků kontrolní skupiny) odmítl žalovaný provést. Tím de facto tvrdí, že postačí pouhé tvrzení správního orgánu bez jakékoli dokumentace, aby byla žalobkyně uznána vinnou. Tím jsou ignorovány veškeré důkazní prostředky. Tuto logiku lze zjednodušit tak, že žalovaný žádné důkazy nepotřebuje, postačí jednoduché tvrzení bez důkazů. Pro žalobkyni není problém akceptovat rozhodnutí o spáchání přestupku, ovšem v případě, že bude přestupek řádně prokázán. Uváděla nikoliv své názory, ale tvrzení, které mohly být prokázány navrženými důkazy, na rozdíl od žalovaného, který uvádí pouhé extenzivní názory bez jakékoli důkazní podpory. Za prokázání nelze považovat ignorování navrhovaných důkazů s jejich zavádějícím popisem na základě pouhé libovůle. Toto se stává běžnou normou ze strany celních úřadů, které odmítají provést jakékoli důkazy navrhované protistranou. Akceptováním tohoto postupu by mohla žalobkyně rezignovat na veškerá řízení, neboť žádný důkaz ke svým tvrzením jí nebude umožněno provést, což nelze v právním státě akceptovat. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 14. Kontrolní skupina správního orgánu I. stupně zahájila dne 22. 10. 2019 kontrolu zaměřenou na dodržování zákona o hazardních hrách v provozovně žalobkyně (protokol o kontrole ze dne 18. 12. 2019, č. j. 420251–9/2019–610000–61). Kontrolou vnější části budovy, ve které se provozovna žalobkyně nachází, bylo zjištěno, že kromě označení herního prostoru názvem „HERNA MYSTERY AUTOGAMES“, se na jejím plášti vyskytuje další světelná tabule s nápisem „MYSTERY AUTOGAMES“ se stylizovaným trojúhelníkem (logem žalobkyně). Vzniklo tak důvodné podezření, že se na budově nachází v rozporu s § 66 odst. 2 zákona o hazardních hrách reklama na provozování hazardních her.

15. Provedenou kontrolou bylo dále zjištěno, že pro vstup do herního prostoru lze kromě hlavního vstupu z ulice, jenž je označen názvem „HERNA MYSTERY AUTOGAMES“, využít budovu označenou jako „BAR MYSTERY“, která se bezprostředně nachází vedle provozovny žalobkyně. Přes „BAR MYSTERY“ bylo možné vstoupit dveřmi do přilehlé chodby, odkud bylo možné nezabezpečenými a neoznačenými kyvnými dveřmi vejít do herního prostoru žalobkyně. Přilehlou chodbou se dalo projít do místnosti s posezením, která byla od herního prostoru oddělena pouze závěsem, a mohla tak sloužit jako třetí vstup do herního prostoru. Těmito vedlejšími vstupy bylo možné současně nahlížet nejen do herního prostoru, ale i na samotná technická zařízení, která se v něm nacházela. Vzniklo tak důvodné podezření, že v rozporu s § 66 odst. 3 zákona o hazardních hrách nebyl zabezpečen vstup provozovny žalobkyně proti nahlížení do jejích vnitřních prostor. Tyto skutečnosti dokumentuje fotodokumentace pořízená v průběhu kontroly správním orgánem I. stupně. Kontrolní skupině byl předložen záznam z monitorovacích zařízení v provozovně žalobkyně, který je rovněž součástí správního spisu.

16. Součástí správního spisu je dále tzv. „printscreen“ internetových stránek žalobkyně, na nichž je uvedeno logo vyobrazené rovněž na sporné propagaci nebo historické shrnutí působení žalobkyně na území České republiky jako „jednoho z předních výrobců a provozovatelů herních zařízení v České a Slovenské republice“.

17. Součástí správního spisu je dále rozhodnutí Městského úřadu Kostelec nad Labem ze dne 2. 6. 2020, č. j. MEKL/2298/2020, ev. č. 534935/2018/0001–3, které nahradilo předchozí rozhodnutí ze dne 24. 6. 2019, ev. č. 534935/2018/0001–2. Rozhodnutím Městského úřadu Kostelec nad Labem ze dne 2. 6. 2020 bylo uděleno žalobkyni povolení k umístění herny s názvem „HERNA MYSTERY AUTOGAMES“ na adrese Neratovická 234, Kostelec nad Labem, a povolení k provozu technické (válcové) hry na 17 zařízeních technické hry.

18. Příkazem ze dne 28. 2. 2020, č. j. 70033–2/2020–610000–12, uznal správní orgán I. stupně žalobkyni vinnou ze spáchání sporných přestupků, za což jí byla uložena pokuta ve výši 25 000 Kč.

19. Žalobkyně proti příkazu ze dne 28. 2. 2020 podala odpor. V něm navrhla provedení svědeckých výpovědí dvou osob z kontrolní skupiny správního orgánu I. stupně a dalších tří osob (včetně pracovnice kontrolního oddělení žalobkyně), a to za účelem částečného prokázání liberace žalobkyně a nenaplnění skutkové podstaty sporných přestupků, přičemž „pracovnice kontrolního oddělení [žalobkyně] může uvést podstatné skutečnosti ke způsobu provádění kontrol a proškolování osob vzhledem k možnému nahlížení do herního prostoru (prokázání liberace)“. Stran navržených svědků žalobkyně uvedla: „Zároveň navrhuji správnímu orgánu provést jako důkaz výslechy níže uvedených svědků, kterými bude částečně prokázána liberace právnické osoby a zejména nenaplnění skutkové podstaty přestupku v oblasti reklamy, sdělení či jiné formy propagace na hazardní hry a nahlížení do herního prostoru. Jiným způsobem než výslechy svědků nelze tyto skutečnosti zadokumentovat.“ 20. Opatřením ze dne 6. 4. 2020, č. j. 70033–5/2020–610000–12, správní orgán I. stupně vyrozuměl žalobkyni o zrušení příkazu ze dne 28. 2. 2020, o pokračování správního řízení ve věci sporných přestupků a o možnosti se vyjádřit ke všem shromážděným podkladům pro vydání rozhodnutí ve lhůtě 15 dnů, včetně možnosti navrhovat důkazy. K návrhu na provedení svědeckých výpovědí správní orgán I. stupně uvedl, že je provádět nebude, přičemž bližší odůvodnění bude obsahem následného rozhodnutí ve věci.

21. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně rozhodl tak, jak je uvedeno v bodu 1 tohoto rozsudku. V odůvodnění mimo jiné uvedl, že se zabýval otázkou, zda sporná propagace představuje porušení § 66 odst. 2 zákona o hazardních hrách. Shledal, že sporná propagace představuje část názvu provozovny žalobkyně (dle rozhodnutí Městského úřadu Kostelec nad Labem ze dne 2. 6. 2020) a zároveň část firmy žalobkyně. S odkazem na § 1 odst. 2 zákona o regulaci reklamy pak dovodil, že se jedná o reklamu podle § 66 odst. 2 zákona o hazardních hrách. Nejedná se totiž o splnění povinnosti podle § 67 odst. 2 zákona o hazardních hrách (tj. povinné označení herny a herního prostoru), neboť ta byla splněna umístěním označení provozovny žalobkyně nad jejím vstupem. Stylizovaný barevný trojúhelník, který se na budově opakovaně vyskytuje, žalobkyně užívá i na svých oficiálních internetových stránkách a technických zařízeních, nábytku a koberci nacházejících se v provozovně žalobkyně (viditelných na snímcích 6 až 11 fotodokumentace v protokolu o kontrole ze dne 18. 12. 2019). Ačkoliv žalobkyně neužila explicitní symboly související s provozováním hazardních her (karty, žetony apod.), zcela jistě užila takových prvků, které – s ohledem na svůj význam, název herního prostoru a firmu žalobkyně – vedou k propagaci herního prostoru, tedy lákají kolemjdoucí osoby k návštěvě. V herním prostoru (místnost č. 103) se nachází další dva vstupy. První z těchto vstupů vede skrze kyvné dveře nacházející se mezi oknem a chladničkou s nápoji, které lze při pohledu z herního prostoru spatřit na snímcích č. 5 a č. 14 fotodokumentace. Těmito dveřmi je možno projít do místnosti (chodby) č.

108. Pohled na tyto dveře z místnosti č. 108 je zachycen na snímcích č. 15 a 16 fotodokumentace. Druhý ze vstupů se nalézá mezi barem a chladničkou s nápoji a od herního prostoru je oddělen pouze závěsem; při pohledu z herního prostoru jej lze spatřit na snímku č. 14 fotodokumentace. Uvedeným vstupem lze vstoupit do místnosti s posezením na schématu označené pod č.

104. Z této místnosti se lze dále vstupem bez dveří dostat do místnosti (chodby) č. 108, což je zachyceno na snímcích 16 a 17 fotodokumentace. Z audiovizuálního záznamu je zřejmé, že z herního prostoru lze projít do místnosti s posezením a následně do přilehlé chodby, kde se nachází kyvné dveře. Z této chodby lze dále opustit budovu vstupem vedoucím do prostoru označeného na schématu pod č.

126. Členové kontrolní skupiny zakreslili oba vstupy do schématu kamerového systému pod č. 2 a 3. Návštěvník herního prostoru může vstoupit jak vstupem z ulice, tak skrze přilehlý prostor (č. 126), ze kterého se dostane do chodby (č. 108), z níž je možno vstoupit do herního prostoru buď skrze kyvné dveře, nebo skrze místnost s posezením (č. 104). Ačkoliv je z rozložení herního prostoru i samotného schématu zřejmé, že primárním vstupem do provozovny žalobkyně je vstup z ulice (pouze u tohoto vstupu se nachází registrační místo; snímek č. 5 a 6 fotodokumentace), nic to nemění na skutečnosti, že návštěvníkům není zabráněno užívat pro vstup do provozovny i dalších dvou vstupů. Oba sekundární vstupy nebyly jakýmkoliv způsobem zabezpečeny proti nahlížení do vnitřních prostor provozovny žalobkyně. Pokud jde o kyvné dveře, tak jejich křídla na sebe nedoléhají, čímž vytváří průzor, kterým je možno nahlížet do herny. Uvedená skutečnost je prokázána audiovizuálním záznamem z provedené kontroly a dále i fotodokumentací, z níž je zřejmé, že naproti kyvným dveřím se u protilehlé stěny nachází technická zařízení, která lze průzorem pozorovat (snímky č. 5, 10, 14 a 15 fotodokumentace). Vstup do místnosti s posezením je pak proti nahlížení zabezpečen ještě hůře, přičemž v době kontroly byl závěs, který tvoří jedinou fyzickou překážku mezi herním prostorem (č. 103) a místností s posezením (č. 104), zatažen pouze částečně, čímž vytvářel prostor, kterým může dospělá osoba bez problémů mezi oběma místnosti volně přecházet. Vzhledem k tomu, že skutkový stav byl spolehlivě prokázán, nevyhověl správní orgán I. stupně návrhu na provedení svědeckých výpovědí, neboť ty by na takovém závěru ničeho nemohly změnit. Ohledně prokázání naplnění liberace uvedl, že návrh žalobkyně na provedení výslechu nebyl dostatečně specifikován. Řádné a pravidelné provádění školení zaměstnanců nepředstavuje liberační důvod (rozsudek NSS ze dne 14. 8. 2015, č. j. 5 As 10/2015–27). K druhu a výměře uloženého správního trestu správní orgán I. stupně uvedl, že neshledal polehčující okolnosti, přičemž stran povahy a závažnosti sporných přestupků odkázal na primární ochranu osob, které se hazardních her neúčastní a na příčiny patologického hráčství v případě technických her. To platí zvlášť v situaci, kdy alkoholické nápoje byly konzumovány v provozovně žalobkyně, což mohlo oslabit jejich volní schopnosti. Za přitěžující okolnost považoval správní orgán I. stupně pravomocné potrestání žalobkyně v uplynulém roce za spáchání přestupku podle zákona o hazardních hrách. Uložená pokuta představuje méně než 1 % z její maximální výše (3 000 000 Kč). Uložená pokuta nebyla shledána likvidační, neboť žalobkyně jako provozovatel hazardních her disponuje majetkem přesahujícím desítky milionů korun českých. [OBRÁZEK]

22. Podáním ze dne 8. 7. 2020 se žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí odvolala (odvolání doplnila podáním ze dne 22. 7. 2020), přičemž uvedla obsahově obdobné (často zcela totožné) argumenty jako v žalobě. Zároveň namítla porušení značného množství zásad činnosti správních orgánů, předložila několik dokumentů (dohodu o užívání prostor, odborné vyjádření společnosti Propagace firem, vyjádření Ústavu pro jazyk český) a navrhla provedení svědeckého výslechu již navrhovaných osob (k otázce kontrolního systému, školení a poučování zaměstnanců žalobkyně stran liberace) a člena představenstva žalobkyně „k vysvětlení loga v návaznosti na holding“. K výslechu dříve navržených osob uvedla, že správní orgán se „mohl dozvědět a co by zcela jistě mělo vliv na pozdější posuzování přestupkového jednání. Např. svědci – členové kontrolní skupiny by mohli uvést, jakým způsobem dospěli k závěru, že reklamou je něco, co reklamou ve skutečnosti není, z jakých zákonných norem vycházeli, mohli by uvést, jakým způsobem nebyl vstup do herního prostoru zabezpečen, co viděli v herním prostoru, když do něj lze nahlížet apod. Tyto údaje totiž spisový materiál obsahuje velmi nekonkrétně a jsou důležité k prokázání nenaplnění skutkové podstaty přestupku (dokazování je neúplné). I pokud by bylo pravdou, že do herního prostoru šlo nahlédnout (s čímž obviněný nesouhlasí) tak, aby to mohlo být posouzeno jako porušení zákona, mohla být navrhovanými výslechy dalších svědků (Davida Němce, Martina Hajného či Moniky Měchurové), prokázána liberace, tj. že toto jednání nemohl obviněný i přes veškerou snahu ovlivnit a mohlo se jednat (opět např.) o ojedinělý exces fyzické osoby, ad absurdum o schválnost této osoby s úmyslem přivodit obviněnému sankci.“ A dále, že „[p]rovedenými výslechy by obviněný prokázal nejenom existenci písemných poučení, ale celý systém poučování, opakovaně prováděných školení, vícestupňovou kontrolní soustavu, tj. veškerá opatření, která činí právě z důvodu, aby nedocházelo k porušování zákona.“ 23. Napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl tak, jak je uvedeno v bodě 1 tohoto rozsudku. V jeho odůvodnění mimo jiné uvedl, že posoudil jednání žalobkyně podle právních předpisů účinných v době spáchání sporných přestupků. Stran přestupku A shrnul, že kromě provozovny žalobkyně provozuje i další herní prostory a zabývá se výrobou a prodejem herních zařízení. Jedná se tedy o významného poskytovatele služeb v oblasti hazardních her. To potvrzuje sama žalobkyně tím, jakým způsobem se prezentuje na svých webových stránkách. Následně se věnoval tomu, co je reklamou ve smyslu § 1 odst. 2 zákona o regulaci reklamy, a to i ve světle rozsudku NSS ze dne 22. 7. 2010, č. j. 5 As 48/2009–76. K žalobkyní tvrzenému rozporu s § 5j odst. 1 až 3 zákona o regulaci reklamy uvedl, že v projednávané věci má přednost speciální úprava obsažená v § 66 odst. 2 zákona o hazardních hrách (rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 3. 2020, č. j. 30 Af 32/2019–43). Poté uvedl, co je logo a jak ve spojení s provozovatelem hazardní hry evokuje hazardní hry a slouží k zakázané propagaci herního prostoru. Samotné logo pak slouží k oslovení již stávající klientely, nicméně lze dovodit působení i na ostatní osoby, zejména v případě, že je umístěno na budovách či veřejně přístupných vnitřních částech budov, kde se nachází herní prostor. Jeho opakované umisťování na budovách či veřejně přístupných vnitřních částech budov zdůrazňuje jeho propagační funkci. Propagace loga společnosti, jejíž všeobecně známou činností je provoz hazardních her, nelze beze zbytku oddělit od propagace hazardních her jako takových, a to ani tehdy, není–li logo explicitně spojeno s hazardní hrou (rozsudek Krajského soudu v Plzni č. j. 30 Af 32/2019–43). Sporná propagace pak nepředstavuje povinné označení herního prostoru, ale právě nedovolenou reklamu, neboť zde není jiného myslitelného důvodu její existence. Stran námitky, že by neinformovaná osoba bez osobní znalosti loga je nedokázala přiřadit k provozování hazardních her, žalovaný uvedl, že žalobkyně je významným provozovatelem hazardních her, své logo užívá například na oficiálních internetových stránkách, technických zařízeních, nábytku a kobercích. Skutečnost, že logo sporné propagace je užíváno i dalšími společnostmi, které se provozování hazardních her nevěnují, je irelevantní, neboť rozhodující je to, že jej užívá právě žalobkyně jako provozovatel hazardních her, čímž je tento provoz propagován. Spáchání přestupku A nebylo shledáno pouze v duplicitním užití loga žalobkyně, nýbrž v kombinaci s duplicitním uvedením názvu herny (provozovny žalobkyně). Propagaci hazardních her umocňuje již samotný název žalobkyně (AUTO – hrací zařízení; GAMES – hry). Společenskou škodlivost přestupku A žalovaný spatřoval v tom, že došlo k ohrožení zákonem chráněného zájmu, kterým je ochrana ohrožených osob před působením negativních vlivů spojených s provozováním hazardních her, případně eliminace takových vlivů. Celým zákonem o hazardních hrách prozařuje jeho smysl, kterým je ochrana osob, které se hazardních her účastní nebo mohou být ovlivněny jevy s hazardními hrami souvisejícími. Odkázal na rozsudek NSS ze dne 9. 8. 2012, č. j. 9 As 34/2012–28, podle kterého „v případě správních deliktů je jejich materiální stránka dána již samotným naplněním skutkové podstaty deliktu“, přičemž „obzvláště u správních deliktů, jejichž naplnění nevyžaduje zavinění, nebudou mít okolnosti obvykle zkoumané v souvislosti s konkrétní společenskou nebezpečností (míra zavinění, vztah pachatele k jednání, způsob spáchání atd.) žádný vliv na naplnění materiální stránky deliktu. Tyto zvláštní okolnosti daného případu však nezůstanou bez povšimnutí, ale budou správním orgánem hodnoceny při stanovení výše sankce“. Vzhledem k tomu, že se jedná o tzv. ohrožující delikt, není úkolem správního orgánu zkoumat, zda skutečně došlo ke způsobení škodlivých účinků. Postačuje, že došlo k porušení zákonné povinnosti, jež slouží k ochraně zákonem chráněných zájmů. Žalovaný dále odkázal na závěry Krajského soudu v Plzni, který v rozsudku č. j. 30 Af 32/2019–43 uvedl: „Materiálním znakem přestupku dle § 123 odst. 3 písm. e) zákona o hazardních hrách, který byl správními orgány v obou případech shledán, tkví v ohrožení zájmu společnosti na ochraně před rozšiřováním hazardních her a zvyšováním počtu hráčů. Čím větší ohrožení tohoto chráněného zájmu je jednáním popsaným ve skutkové podstatě tohoto přestupku způsobeno, tím více je naplněn materiální znak daného přestupku“.

24. K přestupku B žalovaný uvedl, že napadené rozhodnutí včetně jeho výroku splňuje podmínky požadované § 68 odst. 1 a 2 správního řádu a § 93 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění zákona č. 285/2018 Sb. (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“). Na str. 5 a 6 prvostupňového rozhodnutí (ve spojení s pořízenou fotodokumentaci a audiovizuálním záznamem) je popsáno, jak bylo možno v době kontroly do herního prostoru nahlížet. Z pořízené fotodokumentace a audiovizuálního záznamu herního prostoru je zřejmé, že vstupy do herního prostoru nebyly dostatečně zabezpečeny proti nahlížení do vnitřních prostor. Jde–li o námitku, že prvostupňové rozhodnutí blíže nespecifikuje, co lze spatřit kyvnými dveřmi, a že by mohla být takto postihována i možnost nahlížení klíčovou dírkou, žalovaný uvedl, že ze záznamů je zřejmé, že snímky i videozáznam byly pořízeny nikoliv z nepřiměřeně blízké vzdálenosti. Ustanovení § 66 odst. 3 zákona o hazardních hrách nestanoví vzdálenost, ze které musí být nahlížení do vnitřních prostor znemožněno ani nestanoví konkrétní objekt, na který by nemělo být možné nahlížet. Povinnost zabezpečit výlohy, okna a vstupy do herního prostoru proti nahlížení do jejich vnitřních prostor je stanovena striktně, bez dalších podmínek a platí za všech okolností. Ze záznamu pořízeného kontrolní skupinou (v časech 2:11 a 2:43) jednoznačně vyplývá, že žalobkyně povinnost uvedenou v § 66 odst. 3 zákona o hazardních hrách nesplnila. Byla naplněna i materiální stránka přestupku B.

25. K námitkám ohledně zamítnutí návrhu na provedení výslechu svědků žalovaný uvedl, že žalobkyně výslech navrhla za účelem prokázání liberace a nenaplnění skutkové podstaty sporných přestupků. Prokázání liberace pak mělo spočívat v popisu provádění kontrol a proškolování osob (zaměstnanců žalobkyně). Žádné jiné skutečnosti, které měla v úmyslu prokázat v rámci svědeckých výpovědí, žalobkyně neuvedla. Správní orgán I. stupně shromáždil dostatek důkazních prostředků prokazujících spáchání sporných přestupků. Výslech navržených svědků a provádění dalších důkazů pak byly nadbytečné, neboť skutkový stav věci byl řádně zjištěn. Žalovaný se rovněž ztotožnil se závěrem správního orgánu I. stupně, podle kterého se právnická osoba dopustí přestupku vždy, dojde–li k naplnění jeho objektivní stránky a správní orgán prokáže, že právnická osoba ohrozila nebo porušila zájem společnosti uvedený v patřičném ustanovení. Žalobkyně stran provedení navrhovaných důkazních prostředků neunesla své břemeno tvrzení, neboť pouze obecně uvedla, že účelem dokazování bude prokázání liberace a nenaplnění skutkové podstaty sporných přestupků. Jde–li o to, že ze svědeckých výpovědí by snad mohly vyplynout i další skutečnosti, které by třeba mohly přispět k závěru o naplnění liberačního ustanovení, není na správním orgánu, aby za obviněného jeho tvrzení domýšlel. Připuštěním žalobkyní navrhovaného liberačního důvodu by mohlo být liberační ustanovení aplikováno ve velkém množství případů, a ztratilo by tak povahu výjimky z obecného pravidla. Liberační důvody představují výjimku z principu objektivní odpovědnosti, tudíž jsou určeny k aplikaci pouze ve výjimečných případech za účelem odstranění neúměrné tvrdosti zákona, přičemž důkazní břemeno ohledně naplnění důvodů liberace náleží pachateli přestupku (rozsudek NSS ze dne 21. 8. 2018, č. j. 9 As 195/2018–27). Námitka, že se jednání dopustil zaměstnanec žalobkyně, je z hlediska naplnění důvodu liberace irelevantní (§ 20 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky). Pouhé tvrzení žalobkyně, že by „prokázala nejenom existenci písemných poučení, ale celý systém poučování, opakovaně prováděných školení, vícestupňovou kontrolní soustavu, tj. veškerá opatření, která činí právě z důvodu, aby nedocházelo k porušování zákona. Mohlo být zjištěno, že […] se stal ojedinělý exces konkrétní fyzické osoby, na který neměla právnická osoba žádný vliv, nemohla jej žádným způsobem ovlivnit a nikdy k takovému jednání nedala souhlas ani příkaz, což nutně vede k liberaci“, je nedostačující a rozhodně není liberačním důvodem. Interní postupy značí snahu žalobkyně eliminovat jí přičitatelná porušení zákona. Pouhá případná existence interních postupů není důkazem toho, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby přestupkům zabránila. Ohledně návrhu na výslech členů kontrolní skupiny k jejich závěrům o porušení zákona o hazardních hrách žalovaný uvedl, že členové kontrolní skupiny formulují pouze důvodné podezření, které je zachyceno v protokolu o kontrole, proti kterému je možno uplatnit námitky. Posouzení skutečnosti, zda se jedná o protiprávní jednání, je předmětem správního řízení, které na tuto kontrolu navazuje. Pokud žalobkyně namítá, že členové kontrolní skupiny mohli dále uvést, jakým způsobem nebyl vstup do herního prostoru zabezpečen, co viděli v herním prostoru, jestliže do něj lze nahlížet, apod., pak žalovaný odkazuje na podklady ve správním spise, v nichž jsou veškerá skutková zjištění zachycena.

26. Konečně k námitce porušení zásad činnosti správních orgánů žalovaný uvedl, že s takovým závěrem (s ohledem na své předchozí závěry) nemůže souhlasit. U většiny zásad žalobkyně namítla bagatelní charakter jednání, absenci společenské škodlivosti a nemožnost uplatnit své návrhy, aby byl zjištěn skutkový stav věci. S jednotlivými námitkami žalobkyně se žalovaný vypořádal na jiných místech odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalobkyně uvedla pouhý výčet těchto zásad bez vazby na konkrétní tvrzení.

27. Žalobkyně v odvolání dále navrhla provedení svědeckých výpovědí jednatele společnosti Propagace firem (za účelem vyjádření k problematice reklamy), člena představenstva žalobkyně (k vysvětlení loga v návaznosti na holding) a opakovaně všech osob uvedených v odporu. Stejně tak bylo navrženo provedení důkazních prostředků: (i) dohody o užívání jiných prostor; (ii) odborného posouzení Propagace firem a (iii) jazykového výkladu Ústavu pro jazyk český. K těmto návrhům žalovaný uvedl, že vyjádření Ústavu pro jazyk český stran výkladu § 66 odst. 2 zákona o hazardních hrách stručně uvádí to, co je zřejmé z této právní normy a tento názor je souladný s výkladem zastávanými celními orgány, což dokládají také napadené a prvostupňové rozhodnutí. Skutečnost, že dle názoru společnosti Propagace firem se v posuzovaném případě nejedná o porušení § 66 odst. 2 zákona o hazardních hrách, je irelevantní, stejně tak jako názor jejího jednatele, jehož výslech žalobkyně navrhovala. Tento výslech nemůže přinést nic nového, neboť se má jednat pouze o jejich právní názor. S ohledem na odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou nadbytečné i výslechy jednatele společnosti Propagace firem a opakovaně navrhovaných svědků. Pokud se jedná o výslech člena představenstva žalobkyně k vysvětlení loga v návaznosti na holding, pak i ten je bezpředmětný, neboť to, co logo holdingu, které žalobkyně využívá k označení svých provozoven, ve skutečnosti znamená, není podstatné. Podstatné je, že žalobkyně toto logo používá k vlastní propagaci coby významného provozovatele hazardních her a tímto logem označuje své provozovny, ve kterých se nachází herní prostor, a to včetně interiéru těchto provozoven. Posouzení žaloby soudem 28. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud vycházel při přezkumu napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.).

29. Soud předesílá, že „míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod – byť i vyhovující – obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta“ (rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008–78). V souladu s tímto právním názorem postupoval zdejší soud i v projednávané věci. K námitce nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů 30. K otázce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nedostatek důvodů soud v obecné rovině uvádí, že požadavek, aby se správní orgán v odůvodnění rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami, návrhy a vyjádřeními účastníka řízení, plyne z § 68 odst. 3 správního řádu. Pokud se správní orgán v rozhodnutí o odvolání nevypořádá s uplatněnými námitkami, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů (srov. rozsudky NSS ze dne 19. 12. 2008, č. j. 8 Afs 66/2008–71, nebo ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012–45). Nedostatky odůvodnění rozhodnutí, které způsobují jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, přitom nelze zhojit uvedením chybějících náležitostí odůvodnění ve vyjádření k žalobě. Soud totiž vychází výlučně z odůvodnění rozhodnutí, které přezkoumává (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 10. 2004, č. j. 3 As 51/2003–58). O nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů jde tehdy, opomene–li správní orgán na námitku účastníka zcela (tedy i implicitně) reagovat (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016–64).

31. Naopak, pokud se správní orgán podstatou námitky zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky, o nepřezkoumatelnost rozhodnutí nejde. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006–76, č. 1566/2008 Sb. NSS). Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti libovolně rozšiřovat a vztáhnout jej i na případy, v nichž se správní orgán podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky a dopustí se dílčího nedostatku odůvodnění. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat, například tehdy, opomene–li správní orgán na námitku účastníka zcela reagovat a neučiní tak ani implicitně (srov. rozsudky NSS č. j. 1 Afs 92/2012–45 či č. j. 2 As 337/2016–64). Správní orgány nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí (srov. rozsudek NSS ze dne 12. 3. 2015, č. j. 9 As 221/2014–43). O nepřezkoumatelnost nejde ani tehdy, pokud je námitka, kterou správní orgán pominul, pro posouzení věci zjevně irelevantní (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 10. 2020, č. j. 1 Afs 68/2020–31).

32. Konečně je třeba také uvést, že je přípustné, aby odvolací orgán doplnil závěry rozhodnutí prvostupňového orgánu, pokud dospěje k závěru, že se nevypořádal se všemi námitkami či vyjádřeními účastníků, ač tak měl učinit. Odvolací správní orgán může nahradit část odůvodnění rozhodnutí prvostupňového správního orgánu vlastní úvahou a korigovat dílčí argumentační nepřesnost v případě, kdy rozhodnutí potvrzuje (srov. rozsudky NSS ze dne 17. 9. 2015, č. j. 4 Azs 151/2015–35, nebo ze dne 7. 9. 2016, č. j. 2 Afs 143/2016–29). Se zřetelem k téže zásadě je také přípustné, aby odvolací orgán pouze převzal závěry vyslovené již prvostupňovým orgánem, aniž by se sám výslovně v odůvodnění rozhodnutí o odvolání těmito námitkami detailně zabýval. Pokud je z odůvodnění rozhodnutí zřejmé, že se odvolací orgán otázkou (alespoň implicitně) zabýval a ztotožnil se s názorem vysloveným v rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, jímž byla námitka účastníka vypořádána, a sám si tak odůvodnění obsažené v jeho rozhodnutí osvojil (aproboval je), pak rovněž nejde o nepřezkoumatelnost.

33. Vzhledem k velmi obecné formulaci této námitky soud konstatuje, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí (ve spojení s odůvodněním prvostupňového rozhodnutí) je zřejmé, z jakého skutkového stavu správní orgány vycházely, jak vyhodnotily pro věc rozhodné skutkové okolnosti a jak je následně právně posoudily. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí rovněž vyplývá, že na odvolací námitky žalovaný reagoval dostatečným způsobem. Námitku porušení zásady „řádného odůvodnění“ vypořádal žalovaný na str. 14 napadeného rozhodnutí, námitku porušení zásady legality (stran posouzení reklamy bez opory v zákoně a posouzení společenské škodlivosti) na str. 7 až 14 napadeného rozhodnutí, námitku porušení zásady proporcionality (stran duplicity názvů) na str. 10 až 12, námitku porušení zásady materiální pravdy (stran výkladu Ústavu pro jazyk český a vyjádření společnosti Propagace firem) na str. 19 a 20, námitku porušení práva na obhajobu (stran neprovedení navrhovaných důkazních prostředků) a s tím související porušení zásady presumpce neviny na str. 15 a 16 a 19 a 20. Námitka porušení zákazu zneužití správního uvážení a zásady oportunity je navýsost obecná, a soud se proto ztotožňuje se závěrem žalovaného (srov. str. 19 napadeného rozhodnutí), že je paušální, bez vazby na konkrétní tvrzení. Ve vztahu k odvolacím námitkám stran porušení zásad činnosti správních orgánů je napadené rozhodnutí plně přezkoumatelné. Skutečnost, že žalovaný výslovně nereagoval na jednotlivá (žalobkyní tvrzená) porušení zásad činnosti správních orgánů nezakládá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Jak vyplývá z výše uvedeného, žalovaný na tuto námitku reagoval jak explicitně (např. stran porušení zákazu zneužití správního uvážení), tak implicitně (tj. vůči námitce žalobkyně postavil právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstály).

34. K námitce, že se žalovaný nevypořádal s odborným vyjádřením společnosti Propagace firem stran posouzení sporné propagace jako reklamy, soud uvádí, že i v tomto případě se žalobkyně mýlí. Žalovaný se k návrhu na provedení tohoto důkazního prostředku a návrhu na provedení svědecké výpovědi jednatele této společnosti vyjádřil na str. 20 napadeného rozhodnutí. Přitom dovodil, že toto vyjádření obsahuje pouze právní názor společnosti Propagace firem a jejího jednatele, který je irelevantní.

35. Soud proto dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí není z výše namítaných důvodů nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Námitka žalobkyně je nedůvodná. Obecně k přestupku A 36. Podle § 3 odst. 1 zákona o hazardních hrách se hazardní hrou rozumí hra, sázka nebo los, do nichž sázející vloží sázku, jejíž návratnost se nezaručuje, a v nichž o výhře nebo prohře rozhoduje zcela nebo zčásti náhoda nebo neznámá okolnost.

37. Podle § 3 odst. 2 písm. e) zákona o hazardních hrách tento zákon upravuje technickou hru jako druh hazardní hry.

38. Podle § 5 zákona o hazardních hrách se provozováním hazardní hry rozumí vykonávání činností spočívajících v uskutečňování hazardní hry se záměrem dosažení zisku, zejména příjem sázek a vkladů do hazardní hry, výplata výhry, další činnosti organizačního, finančního a technického charakteru související s uvedením hazardní hry do provozu a se zajištěním vlastního provozu, jakož i činnosti potřebné pro ukončení a vypořádání hazardní hry.

39. Podle § 65 odst. 1 zákona o hazardních hrách se herním prostorem rozumí herna nebo kasino.

40. Podle § 65 odst. 2 zákona o hazardních hrách mohou být v herním prostoru provozovány hazardní hry vždy pouze jedním provozovatelem, kterému byla vydána povolení v souladu s tímto zákonem.

41. Podle § 66 odst. 1 zákona o hazardních hrách je provozovatel povinen umístit na viditelném místě v herním prostoru a) identifikační a kontaktní údaje provozovatele, b) identifikační a kontaktní údaje instituce zabývající se prevencí a léčbou problémů souvisejících s patologickým hráčstvím, c) informaci o zákazu účasti na hazardní hře osobám mladším 18 let, d) varování, že účast na hazardní hře může být škodlivá, e) nabídku využití sebeomezujících opatření, f) herní plán, g) částku nejvyšší sázky, nejvyšší výhry a nejvyšší hodinové prohry, umožňuje–li to povaha provozované hazardní hry, a h) ukazatel času viditelný po celou dobu účasti na hazardní hře.

42. Podle § 66 odst. 2 zákona o hazardních hrách nesmí být na budově nebo ve veřejně přístupné vnitřní části budovy, ve které se herní prostor nachází, umístěna reklama, sdělení nebo jakékoli jiné formy propagace, zejména slovní, zvukové, pohyblivé, statické, světelné nebo grafické, na provozování hazardních her nebo získání výher.

43. Podle § 67 odst. 1 zákona o hazardních hrách se hernou rozumí samostatný, stavebně oddělený prostor, ve kterém je provozována technická hra jako hlavní činnost.

44. Podle § 67 odst. 2 zákona o hazardních hrách musí být herna viditelně označena názvem, který obsahuje slovo „herna“.

45. Podle § 123 odst. 3 písm. e) zákona o hazardních hrách se právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí přestupku tím, že poruší povinnost podle § 65 nebo § 66.

46. V rozsudku ze dne 21. 10. 2019, č. j. 9 As 145/2018–32, NSS uvedl, že obecně platí, že zákon může chránit objekt deliktního jednání (zákonem chráněný zájem) jak proti přímému zásahu do něj (poruchový přestupek), tak proti pouhému ohrožení (ohrožovací přestupek). Jde přitom o právně politické rozhodnutí zákonodárce, v němž se odráží důležitost a význam chráněného právního statku (oblasti společenských vztahů, zájmů či hodnot), jinými slovy, zda odpovědnost nastupuje až v případě vzniku poruchového následku (majetkové škody, újmy na zdraví apod.), nebo již v případě hrozby vzniku takového následku.

47. Jestliže k naplnění skutkové podstaty ohrožovacího přestupku postačí právě hrozba následků, je přestupek dokonán jednáním, které ohrožuje zákonem chráněný zájem, aniž by bylo požadováno, aby došlo k poruchovému následku, tedy typicky např. k dopravní nehodě se škodami na zdraví či majetku. NSS v naposled uvedeném rozsudku výslovně uvedl: „To, že k takovému následku nedošlo, nelze proto v rámci ukládání správní sankce u ohrožovacích deliktů zohlednit ve prospěch pachatele (srov. rozsudek NSS ze dne 16. 5. 2019, č. j. 1 As 284/2018–32)“.

48. Ustanovení § 66 odst. 2 ve spojení s § 123 odst. 3 písm. e) zákona o hazardních hrách tak představuje přestupek ohrožovací, neboť jeho smyslem je prevence, respektive preventivní ochrana zákonem o hazardních hrách chráněného zájmu. Ze systematiky zákona o hazardních hrách i z důvodové zprávy (srov. Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna, VII. volební období, 2015, tisk č. 578) vyplývá, že jedním z jeho cílů je zajištění vysoké ochrany spotřebitelů a zajištění opatření k předcházení a potírání sociálně patologických jevů spojených s provozováním hazardních her. V souladu s tímto cílem je pak nutno přistupovat i k výkladu a aplikaci jednotlivých ustanovení tohoto zákona.

49. Ustanovení § 66 odst. 2 zákona o hazardních hrách obsahuje zákaz propagace provozování hazardních her nebo získání výher obecně na budově nebo ve veřejně přístupné vnitřní části budovy, ve které se (jakýkoliv) herní prostor nachází. Účelem tohoto ustanovení je zabránit lákání veřejnosti ke vstupu do herního prostoru a následné účasti na hazardních hrách s vysokým rizikem vzniku patologického hráčství (srov. např. str. 5 vyjádření k žalobě a str. 7 prvostupňového rozhodnutí). K otázce vlastnictví a umístění sporné propagace a problematice reklamy 50. Vzhledem k uvedenému považuje soud námitky žalobkyně, že sporná propagace představovala označení provozovny (ve které hazardní hry nebyly provozovány) jiného provozovatele, a že spornou propagaci na vnější plášť budovy, ve které se nachází provozovna žalobkyně, žalobkyně neumístila, za nedůvodné.

51. Ze systematického a jazykového výkladu § 66 odst. 2 ve spojení s § 123 odst. 3 písm. e) zákona o hazardních hrách vyplývá, že § 66 odst. 2 zákona o hazardních hrách upravuje vnější podmínky provozu herního prostoru, které jsou přímo adresovány provozovatelům hazardních her v hernách a kasinech. Toto ustanovení jednoznačně stanoví, že hazardní hry nesmí být provozovány tam, kde je umístěna příslušná propagace, přičemž je irelevantní, kdo ji na dané místo umístil nebo kdo je jejím vlastníkem. Proto pro naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 123 odst. 3 písm. e) ve spojení s § 66 odst. 2 zákona o hazardních hrách postačí, že jsou hazardní hry provozovány v herním prostoru, který je takto označen nedovolenou propagací. Spáchání uvedeného přestupku spočívá v jednání provozovatele hazardních her, který provozuje hazardní hru v provozovně označené nedovolenou propagací. Samotné provozování hazardní hry pak v takovém případě představuje jednání, kterým dochází ze strany provozovatele k udržování protiprávního stavu spočívajícího v zakázaném označení herního prostoru (provozovny).

52. Rozhodující proto je, zda žalobkyně jako provozovatel hazardních her provozovala hazardní hry v herně (provozovně žalobkyně), která byla označena nedovolenou propagací, přičemž skutečnost, že v provozovně žalobkyně byly provozovány hazardní hry v podobě technických zařízení, vyplývá z obsahu správního spisu a není ani mezi účastníky sporná.

53. Soud na tomto místě dodává, že ze správního spisu nevyplývá, že by žalobkyně navrhovala jakékoliv svědky stran otázky vlastnictví a umístění sporné propagace. V případě neexistujícího návrhu na provedení svědecké výpovědi tak správní orgány nemohly na takový návrh z povahy věci vůbec reagovat. Vzhledem k výše uvedeným úvahám by však takové dokazování bylo nadbytečné.

54. Rozhodující otázkou proto zůstává, zda sporná propagace představovala nedovolenou propagaci ve smyslu § 66 odst. 2 zákona o hazardních hrách.

55. Pojem reklamy legálně definuje § 1 odst. 2 zákona o regulaci reklamy, podle kterého se reklamou rozumí oznámení, předvedení či jiná prezentace šířené zejména komunikačními médii, mající za cíl podporu podnikatelské činnosti, zejména podporu spotřeby nebo prodeje zboží, výstavby, pronájmu nebo prodeje nemovitostí, prodeje nebo využití práv nebo závazků, podporu poskytování služeb, propagaci ochranné známky, pokud není dále stanoveno jinak. Jelikož zákon o hazardních hrách vlastní vymezení pojmu reklamy neobsahuje, uplatní se subsidiárně právě uvedené ustanovení.

56. V této souvislosti žalobkyně namítá, že § 1 odst. 2 zákona o regulaci reklamy není v projednávaném případě aplikovatelný.

57. K tomu soud uvádí, že z usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 7. 1996, sp. zn. III. ÚS 124/96, vyplývá zásada jednotnosti právního řádu. Ústavní soud zde uvedl: „Jednotnost právního řádu je v rovině právního jazyka kromě jiného spjata s konstantností významů přisuzovaných jazykovým výrazům, tj. s vyloučením polysémie a homonymie. Výjimkou je pouze rozlišování samotným zákonodárcem, a to explicitně formou legální definice nebo implicitně, tzn. když je odlišnost významů zřejmá z kontextu. Pakliže tedy právní předpis obsahuje legální definici pojmu, omezující její použití pouze pro účely daného předpisu, plyne z toho nutnost odlišení ve vztahu k významu stejného pojmu, obsaženého v jiných předpisech.“ Zákon o regulaci reklamy (ani zákon o hazardních hrách) nijak nevylučují aplikovatelnost legální definice reklamy obsažené v zákoně o regulaci reklamy v případě propagace podle § 66 odst. 2 zákona o hazardních hrách. Je tak možné z této legální definice vycházet i při posouzení spáchání přestupků podle zákona o hazardních hrách a v projednávané věci.

58. Přesvědčení žalobkyně, že pojem reklamy nebyl správním orgánem I. stupně či žalovaným na základě skutkového zjištění správně vyložen, je mylné. Jak vyplývá z prvostupňového (srov. str. 4) a napadeného rozhodnutí (srov. str. 8 až 11), naplnění pojmu reklamy oba správní orgány dovodily na základě toho, že sporná propagace představuje prezentaci firmy, loga a názvu provozovny žalobkyně, jejímž účelem bylo provozování hazardních her. Naplnění podmínky „podpory podnikatelské činnosti“ lze proto spatřovat v tom, že sporná propagace se pojí s provozem hazardních her v provozovně žalobkyně, na jejíž budově byla umístěna (tj. s její podnikatelskou činností v daném místě a čase). Ačkoliv předchozí věta nebyla explicitně uvedena v napadeném rozhodnutí či prvostupňovém rozhodnutí, lze z jejich odůvodnění tento závěr jednoznačně dovodit.

59. Podle § 5j odst. 1 zákona o regulaci reklamy platí, že reklama na hazardní hru podněcující k účasti na hazardní hře nesmí obsahovat sdělení, z něhož lze nabýt dojmu, že účast na hazardní hře může být zdrojem finančních prostředků obdobným získávání příjmů ze závislé, samostatné nebo jiné obdobné činnosti.

60. Podle § 5j odst. 2 zákona o regulaci reklamy platí, že reklama na hazardní hru nesmí být zaměřena na osoby mladší 18 let, a to zejména v podobě zobrazení těchto osob nebo užitím prvků, prostředků nebo akcí, které takové osoby převážně oslovují.

61. Z porovnání úpravy obsažené v § 66 odst. 2 zákona o hazardních hrách a v § 5j zákona o regulaci reklamy je evidentní, že ve vztahu k regulaci reklamy je úprava obsažená v zákoně o hazardních hrách úpravou speciální k úpravě provedené zákonem o regulaci reklamy. Tento závěr ostatně vyplývá i ze samotného vztahu obou zákonů, totiž obecného zákona o regulaci reklamy a speciálního zákona o hazardních hrách. V projednávané věci navíc není posuzováno, zda sporná propagace splňuje omezení a příkazy podle § 5j zákona o regulaci reklamy, ale zda je v souladu s § 66 odst. 2 zákona o hazardních hrách, či nikoliv.

62. Pro úplnost pak soud dodává, že ačkoliv má ve shodě se správními orgány za to, že sporná propagace byla prezentací mající za cíl podporu podnikatelské činnosti, a lze ji proto podřadit pod pojem reklamy podle § 1 odst. 2 zákona o regulaci reklamy, pro naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 123 odst. 3 písm. e) ve spojení s § 66 odst. 2 zákona o hazardních hrách se ani o reklamu jednat nemuselo, neboť pro ně postačovalo umístění jakékoliv formy propagace, čemuž odpovídá i právní věta výroku prvostupňového rozhodnutí.

63. Námitky neaplikovatelnosti § 1 odst. 2 zákona o regulaci reklamy a aplikovatelnosti § 5j zákona o regulaci reklamy jsou tudíž nedůvodné. K logu a duplicitnímu označení herního prostoru 64. Jádrem sporu v posuzované věci tedy zůstává otázka, zda vícečetné umístění názvu a loga žalobkyně na budově herny lze kvalifikovat jako reklamu (či jinou formu propagace) na provozování hazardních her nebo získání výher.

65. Ve vztahu k námitce, že pouhým použitím loga nebo duplicitního názvu provozovatele na budově nenabyde nezúčastněná osoba dojmu, že účast na hazardní hře bude zdrojem finančních prostředků, soud uvádí, že žalobkyně jednoznačně vytrhává úvahy a závěry obou správních orgánů z kontextu. Žalovaný i správní orgán I. stupně nedospěli k závěru, že logo či název žalobkyně postačují k tomu, aby nezúčastněná osoba nabyla dojmu, že účast na hazardní hře bude zdrojem finančních prostředků. Oba správní orgány dospěly k tomu, že propagaci provozování hazardních her v provozovně (herně) žalobkyně nasvědčuje kombinace: (i) umístění sporné propagace, (ii) jejího obsahu (logo, firma, název provozovny žalobkyně a označení vybavení této provozovny), (iii) jejího provedení, (iv) duplicity označení provozovny žalobkyně a (v) dlouhodobé a rozsáhlé podnikatelské činnosti žalobkyně [zahrnující mimo jiné i provozování hazardních her (srov. zejm. str. 11 napadeného rozhodnutí, popř. str. 3 a 4 prvostupňového rozhodnutí)].

66. Nejednalo se proto o případ pouhého použití loga či jeho duplicity, ale o případ kombinace většího množství přímo souvisejících a provázaných skutečností, které vedly oba správní orgány k závěru, že šlo o umístění reklamy na provozování hazardních her (jeho propagace) na budově herny (provozovny) žalobkyně.

67. Ohledně samotného posouzení duplicity označení provozovny žalobkyně soud uvádí, že se ztotožňuje s úvahou správních orgánů, přičemž má za to, že jiný účel názvu a loga žalobkyně na veřejně přístupném místě, než je snaha o upoutání pozornosti kolemjdoucích, uvedení ve větší známost, a tedy propagace provozování hazardních her, soud nepovažuje za dost dobře myslitelný. To platí zvlášť v situaci, kdy provozovna žalobkyně jako herna byla již řádně a výrazně označena v souladu s § 66 odst. 1 a § 67 odst. 2 zákona o hazardních hrách. Informační povinnost podle § 66 a § 67 zákona o hazardních hrách tak již byla splněna. Jakékoliv další „označení“ provozovny žalobkyně (herny) bylo stran tohoto účelu nadbytečné, a bylo tak na místě podrobit je bližšímu posouzení ohledně jeho účelu a funkce. Na tomto závěru pak nezmění nic ani případná skutečnost, že by se jednalo o reklamu jiné osoby, neboť sporná propagace bez nejmenších pochybností představuje reklamu vztahující se k provozovně žalobkyně. Žalobkyně přitom nenabídla jakékoliv (důkazně podložené) tvrzení, které by vysvětlovalo uvedenou duplicitu označení. Umístěním sporné propagace na budovu herny žalobkyně umocnila její propagaci za účelem podpory své podnikatelské činnosti (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 9. 2020, č. j. 6 As 196/2020–32, a rozsudky Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 11. 2020, č. j. 57 A 179/2019–106, a ze dne 23. 2. 2021, č. j. 57 Af 33/2019–68). K posouzení firmy a loga žalobkyně 68. Ohledně namítaného výkladu firmy žalobkyně ve sporné propagaci soud uvádí, že je nezbytné posoudit, jak spojení slov „AUTO“ a „GAMES“ působí na běžnou veřejnost v současnosti. Je bezpředmětné, co podle původního společníka žalobkyně (pozn. soudu – žalobkyně v době svého vzniku byla společností s ručením omezeným) měla znamenat firma žalobkyně, neboť rozhodné je, jak se sporná propagace jevila průměrnému spotřebiteli v době spáchání přestupku, který je žalobkyni kladen za vinu. Výklad žalovaného, který spatřoval pod slovy „AUTO“ odkaz na herní zařízení (tj. hovorově „automat“) a „GAMES“ odkaz na samotnou hru jako takovou, není podle soudu nerozumný. Není bez významu, že provozovatelé hazardních her běžně užívají anglických slov evokujících hru či výhru ve svých názvech. Z provozovatelů hazardních her podle zákona o hazardních hrách evidovaných ke dni 1. 10. 2019 (https://www.mfcr.cz/cs/soukromy–sektor/hazardni–hry/prehledy–a–statistiky/prehledy–legalnich–provozovatelu–whiteli/2019/seznam–legalnich–provozovatelu–hazardnic–36311) jich mělo společně se žalobkyní ve firmě anglický ekvivalent slova „hra“ (game či play) nebo jeho odvozeninu 7 subjektů (APEX gaming EUROPE a.s., FORTUNA GAME a.s., NET and GAMES a.s., INTERPLAY a.s., MOD PLAY, a.s., a VIKTORIAPLAY, a.s.). Anglický ekvivalent slova „výhra“ (win) se nacházel ve firmě 2 subjektů (BIG WIN a.s., BONVER WIN, a.s.), přičemž jeden subjekt dokonce spadal do obou skupin (SPORT GAMES WIN a.s.) a v případě dalšího subjektu (Lucky Money a.s.) se jednalo o anglický ekvivalent slova „peníze“ (money). Kromě toho v současné době, je míra obecné znalosti anglického jazyka mezi obyvatelstvem v České republice značně vyšší než v 90. letech 20. století. Navíc (a co je podstatné) označení „MYSTERY AUTOGAMES“ bylo umístěno na vnějším plášti budovy, v níž se nacházela herna (provozovna žalobkyně) provozovaná provozovatelem hazardních her a označená slovy „HERNA MYSTERY AUTOGAMES“. Závěr správního orgánu I. stupně a žalovaného, že se jednalo o propagaci herny (provozovny) žalobkyně, se proto soudu nejeví jako jednostranný pohled správních orgánů, nýbrž závěr, jak se sporná propagace mohla jevit průměrnému spotřebiteli „na první pohled“. Na tom nic nemění ta skutečnost, že ostatní společnosti propojené se žalobkyní využívají téhož loga jako žalobkyně. Jako příznačná se soudu jeví okolnost, že toto logo používá i žalobkyně, a ta (o čemž není sporu) je nejen provozovatelem hazardních her, ale i jejich výrobcem.

69. Výklad označení „MYSTERY AUTOGAMES“ se soudu nejeví jen jako rozumný, ale zároveň jako daleko pravděpodobnější než vysvětlení podané žalobkyní (srov. bod 5 tohoto rozsudku), ačkoliv význam, jaký firmě žalobkyně má údajně přisuzovat její původní společník žalobkyně, není nemožný. Nicméně případná tvrzení původního společníka (žalobkyní nijak nekonkretizovaného), popřípadě jiné osoby zastávající funkci v rámci vnitřního uspořádání žalobkyně, nelze považovat za svědeckou výpověď, ale jen za další tvrzení samotné žalobkyně, a to zvlášť s ohledem na zásadu loajality takovýchto osob ve vztahu k žalobkyni. Za případný důkazní prostředek by tak bylo možné považovat objektivní důkazní prostředky, jako například návrh na registraci ochranné známky či společenskou smlouvu, na jejímž základě byla žalobkyně založena a která by takový výklad sama obsahovala. Ke společenské smlouvě žalobkyně soud nad rámec uvedeného dodává, že ze sbírky listin žalobkyně (konkrétně ze společenské smlouvy zn. B 16704/SL1/MSPH ze dne 29. 10. 1998) vyplývá, že žalobkyně již v listopadu roku 1998 byla založena s předmětem činnosti „koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej; provozování a pronájem výherních hracích přístrojů; provozování nevýherních automatů“ (zvýraznění doplněno soudem). Soud má proto výše uvedené tvrzení žalobkyně stran původního významu její firmy za nepravděpodobné, neboť z ničeho nevyplývá, že by činnost žalobkyně původně směřovala do oblasti automobilů či gastronomických služeb.

70. Soud proto uzavírá, že se ztotožňuje se závěry žalovaného stran posouzení sporné propagace jako zakázané formy propagace podle § 66 odst. 2 zákona o hazardních hrách. Námitky žalobce stran nespáchání přestupku A jsou proto nedůvodné. K rozdílnosti správní praxe 71. Soud se ztotožňuje se závěry obsaženými v rozsudku NSS č. j. 1 As 95/2013–31, na nějž ve vyjádření k žalobě odkázal žalovaný a z něhož vyplývá, že případná skutečnost, že v jiném případě prvostupňový správní orgán zastavil probíhající sankční řízení (byť za srovnatelných skutkových okolností), nemůže představovat ustálenou správní praxi, jež by založila legitimní očekávání žalobkyně, že v jejím případě bude řízení o uložení sankce rovněž zastaveno. Z rozsudku NSS ze dne 13. 8. 2009, č. j. 7 As 43/2009–52, vyplývá, že „účastník řízení se nemůže domáhat, aby správní orgán nadále dodržoval svoji předchozí nezákonnou správní praxi, i když nebyla relevantně napadena či jinými mechanismy uvedena do souladu se zákonem, ale se může domáhat pouze, aby správní orgán dodržoval takovou správní praxi, která se pohybuje v mezích prostoru pro uvážení, jenž je mu zákonem dán.“ Zásadu, podle které správní orgán dbá na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly (§ 2 odst. 4 správního řádu), je tak třeba vykládat mimo jiné v souvislosti se zásadou zákonnosti (§ 2 odst. 1 správního řádu). Shodnost či podobnost případů, o kterých je v § 2 odst. 4 správního řádu řeč, totiž předpokládá i jejich zákonnost. Této zásady je proto možné se dovolávat pouze u množiny případů, jejichž řešení nepřekročilo zákonné meze. Nezákonná praxe správního orgánu zásadně nemůže legitimní očekávání založit, stejně jako nemůže na legitimním očekávání být založeno nezákonné řešení správní věci. Kromě toho správní orgán je vázán vlastní správní praxí, pokud má prostor pro uvážení a pokud se vytvořila správní praxe, která je nepochybně všeobecně dodržována (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 8. 2007, č. j. 7 Afs 45/2007–251). Správní praxe zakládající legitimní očekávání je ustálená, jednotná a dlouhodobá činnost (příp. i nečinnost) orgánů veřejné správy, která opakovaně potvrzuje určitý výklad a použití právních předpisů (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 7. 2009, č. j. 6 Ads 88/2006–132). Správní praxe, které se dovolává žalobkyně, není praxí správního orgánu I. stupně či žalovaného. Nadto žalobkyně dostatečně netvrdí ani skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že praxe, jíž se zcela obecně dovolává, je skutečně ustálená, jednotná a dlouhodobá, která je nepochybně všeobecně dodržována, tj. okolnosti, za nichž by bylo lze výjimečně připustit, že i na základě nezákonné praxe vzniklo jisté legitimní očekávání. Konečně se podle názoru soudu nejedná ani o shodné či podobné případy, neboť anglická slova „MONACO“ a „CHAMPIONS“ nemají přímý vztah k firmě žalobkyně nebo její provozovně, jíž se týká projednávaná věc, a neevokují hazardní hry natolik jako spojení „AUTOGAMES“. Z těchto důvodů nebylo třeba ani usnesení Celního úřadu pro Karlovarský kraj provést jako důkaz. K otázce společenské škodlivosti a škodlivého účinku 72. Stran námitky žalobkyně, že správní orgány nezohlednily společenskou škodlivost přestupku A při uložení sankce, soud uvádí následující:

73. V rozsudku č. j. 1 Afs 14/2011–62 NSS mimo jiné uvedl: „Obzvláště u správních deliktů, jejichž naplnění nevyžaduje zavinění, nebudou mít okolnosti obvykle zkoumané v souvislosti s konkrétní společenskou nebezpečností (jak vyplývá z výše uvedené judikatury NSS, jedná se např. o okolnosti jako je míra zavinění, vztah pachatele k jednání, způsob jeho spáchání, pohnutky a osoba pachatele) na naplnění materiální stránky deliktu žádný vliv. Tyto zvláštní okolnosti však mohou být zohledněny při stanovení sankce“ (zvýraznění doplněno soudem).

74. Jak vyplývá z § 20 a § 21 zákona o odpovědnosti za přestupky, je odpovědnost právnické osoby za přestupek založena na objektivní odpovědnosti s možností liberace a neposuzuje se u ní zavinění. Z citovaného rozsudku NSS jednoznačně vyplývá, že tyto okolnosti, obvykle zkoumané v souvislosti s konkrétní společenskou nebezpečností, mohou být zohledněny při stanovení sankce. Navíc se musí jednat o „zvláštní“ okolnosti ve vztahu k projednávané věci. Správní orgány by proto uvedené při stanovení sankce musely posuzovat, pokud by zde byly příslušné okolnosti. Podle názoru soudu ale okolnosti, které by bylo možné hodnotit jako zvláštní ve vztahu k posouzení společenské nebezpečnosti přestupku A, v projednávané věci nevyšly najevo a žalobkyně je ani netvrdila. Z návrhů žalobkyně na provedení důkazních prostředků (k tomu srov. odůvodnění soudu níže) rovněž nevyplývá, že by jimi měly být prokazovány. Zároveň zde nejsou ani náznaky existence takových okolností. Správní orgány tak ani při nejlepší dobré vůli neměly co posuzovat.

75. Zároveň soud zdůrazňuje a opakuje, že přestupek A je tzv. přestupkem ohrožovacím, v jejichž případě nelze absenci účinku v rámci ukládání správní sankce zohlednit ve prospěch pachatele (srov. rozsudek NSS č. j. 9 As 145/2018–32). Žalovaný ve smyslu tohoto závěru proto postupoval, neboť v rámci polehčujících okolností nevzal v potaz absenci škodlivých následků. Námitka nezohlednění účinků společenské škodlivosti přestupku A je nedůvodná.

76. Pokud žalobkyně odmítá, že by duplicitní označení budovy spornou propagací představovalo společensky škodlivý stav, a to zejména stran osob, které se hazardních her neúčastní, tak soud uvádí, že lze důvodně očekávat, že i méně nápadná propagace provozování hazardních her nebo získávání výher umístěná na budovách či ve veřejně přístupných vnitřních částech budov, ve kterých se herní prostor nachází, působí na všechny osoby pohybující se v daném místě, a může je tak nepřímo podněcovat k hraní hazardních her, popřípadě působit na jejich podvědomí. Zcela nepochybně je taková propagace způsobilá oslovit (aktivizovat) stávající klientelu herny nebo osoby náchylné k patologickému hráčství (srov. rozsudek zdejšího soudu ze dne 22. 11. 2021, č. j. 51 Af 40/2020–31). Obecná škodlivost hazardních her, nemluvě o výrazné škodlivosti technických zařízení, pak vyplývá z důvodové zprávy k zákonu o hazardních hrách (srov. Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna, VII. volební období, 2015, tisk č. 578, str. 55). Námitka absence společensky škodlivého stavu v důsledku spáchání přestupku A je nedůvodná. K vymezení protiprávního jednání v případě přestupku B 77. Ohledně přestupku B žalobkyně namítá, že skutečnosti nejsou ve věci vymezeny tak, aby popisované jednání bylo nezaměnitelné s jiným a dalo se odlišit (zejména ohledně toho, že není jasné, co lze spatřit z místa, kde kyvné dveře nedoléhají).

78. Podle § 66 odst. 3 zákona o hazardních hrách musí být výlohy, okna a vstupy do herního prostoru zabezpečeny proti nahlížení do jejich vnitřních prostor.

79. Na tomto místě soud připomíná závěry usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006–73, č. 1546/2008 Sb. NSS, z nichž vyplývá, že výrok rozhodnutí o správním deliktu musí obsahovat popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným. V rozhodnutí, jímž je pachatel trestán za spáchaný správní delikt, je nezbytné postavit najisto, za jaké konkrétní jednání je subjekt postižen. To lze zajistit pouze dostatečnou konkretizací údajů, které skutek popisují. Taková míra podrobnosti je nezbytná zejména pro vyloučení překážky litispendence, dvojího postihu pro týž skutek, pro vyloučení překážky věci rozhodnuté, pro určení rozsahu dokazování, jakož i pro zajištění řádného práva na obhajobu. Přitom je třeba vycházet z významu výrokové části rozhodnutí, která jedině je schopna zasáhnout práva a povinnosti účastníků řízení, neboť pouze ona nabývá právní moci. Pouze z řádně formulovaného výroku lze zjistit, zda a jaká povinnost byla porušena a jaká sankce byla uložena; pouze porovnáním výroku lze usuzovat na existenci překážky věci rozhodnuté. Nejde nicméně o požadavek na vymezení skutku maximálně možným podrobným způsobem, ale o to, aby nemohl být zaměněn s jiným.

80. Pro naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 123 odst. 3 písm. e) ve spojení s § 66 odst. 3 zákona o hazardních hrách je mimo jiné rozhodné, zda vstupy do herního prostoru byly zabezpečeny proti nahlížení, či nikoliv, a kdy se tak stalo. Tyto skutečnosti byly ve výroku prvostupňového rozhodnutí jednoznačně uvedeny. Rozhodující skutečností je podle soudu především uvedení časového okamžiku, ke kterému měl být přestupek B spáchán a který jednoznačně konkretizuje protiprávní jednání žalobkyně.

81. Soud má proto za to, že ačkoliv nebylo jednoznačně uvedeno, co mělo být kyvnými dveřmi vidět (byť implicitně to vyplývá z porušeného ustanovení zákona o hazardních hrách), nebyla zde možnost záměny spáchaného skutku, neboť taková záměna se neposuzuje ve vztahu k jednotlivým prvkům výroku, ale jejich souhrnu jako celku. Rozhodné je, že nebylo zabezpečeno nahlížení do herního prostoru, nikoliv to, co v něm šlo konkrétně vidět. Výrok prvostupňového rozhodnutí proto z důvodu absence uvedení toho, co bylo možné zahlédnout kyvnými dveřmi, není možno považovat za neurčitý.

82. Rozhodnutí správních orgánů jsou vedle průzoru u kyvných dveří založena rovněž na tom, že v době kontroly byl závěs, který tvořil jedinou fyzickou překážku mezi herním prostorem a místností s posezením, zatažen pouze částečně. Ačkoliv soud uznává, že těmito místy nebylo možné nahlížet do herního prostoru komplexně, a v tomto ohledu se závěr o naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 123 odst. 3 písm. e) ve spojení s § 66 odst. 3 zákona o hazardních hrách může jevit jako přísný, na místech, ve kterých dle provedené kontroly (a podkladů obsažených ve správním spise) nebylo zabráněno nahlížení (průzor, odhrnutý závěs) mohlo stále pronikat světlo z hracích přístrojů (blikání), které bylo z míst mimo hrací prostor viditelné. Tímto způsobem mohly hrací přístroje negativně a nedovoleně působit na osoby mimo hrací prostor. Námitka je nedůvodná. Ke zjištění skutkového stavu v případě přestupku B 83. Žalobkyně dále namítá, že vstup kyvnými dveřmi do herního prostoru byl zavřen a zvnějšku nebylo možné ve vnitřních prostorách cokoliv zahlédnout. Argumentace správních orgánů spočívá v tom, že skrze kyvné dveře bylo možné nahlížet průzorem, ale z odůvodnění jejich rozhodnutí nelze zjistit, co tímto průzorem bylo myšleno. Na snímcích fotodokumentace lze spatřit pouze mezeru u kyvných dveří, ale v žádném případě nelze dedukovat, co se za ní nachází.

84. Při posouzení této námitky se soud ztotožnil se závěry žalovaného (srov. str. 14 a 15 napadeného rozhodnutí). Z fotodokumentace obsažené ve správním spise (fotografie č. 14, 15 a 16) vyplývá, že kyvné dveře nejsou zcela uzavřeny a mezi jejich „křídly“ je mezera, kterou lze nahlížet do herního prostoru provozovny žalobkyně, ze kterého prosvítají světla technických zařízení (srov. zejm. č. 15 fotodokumentace). Je přitom jednoznačně pochopitelné, co správní orgány rozuměly pod slovem „průzor“, tj. onu výše uvedenou mezeru mezi „křídly“ kyvných dveří. Pro naplnění skutkové podstaty přestupku B je nepodstatné, jak velká tato mezera je (s výjimkou extrémních případů, jakou je např. žalobkyní zmiňovaná klíčová dírka) či jak velkou část herního prostoru lze spatřit. Ustanovení § 66 odst. 3 zákona o hazardních hrách stanovuje povinnost provozovateli hazardních her, aby zabezpečil herní prostor proti nahlížení. Rozhodující je, zda lze do herního prostoru nahlížet, či je to znemožněno zabezpečením. Pokud lze do herního prostoru nahlížet anebo taková možnost není zabezpečením jednoznačně vyloučena (jako v případě plenty), nelze dospět k jinému závěru, než že byla porušena povinnost podle § 66 odst. 3 zákona o hazardních hrách a provozovatel hazardních her neprovedl požadované zabezpečení. Přísnost takového přístupu pak vyplývá z výše uvedených obecných východisek vyplývajících z důvodové zprávy k zákonu o hazardních hrách a tímto zákonem chráněných zájmů. Námitka je proto nedůvodná. K otázce porušení práva na obhajobu, konkrétnosti tvrzení a presumpce neviny 85. Žalobkyně v žalobě namítá, že bylo porušeno její právo na obhajobu ve smyslu čl. 6 písm. d) Úmluvy, čímž byla porušena zásada presumpce neviny. Nebylo jí totiž umožněno vyvrátit závěry správních orgánů stran materiální stránky přestupků (jejich společenské škodlivosti). Správní orgány odmítly provést výslechy svědků k: (i) otázce vlastnictví a umístění sporné propagace; (ii) otázce naplnění liberačních důvodů a (iii) otázce zjištěných skutkových okolností při kontrole provozovny žalobkyně. Žalobkyně rovněž odmítá, že by nepostupovala v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 77 A 73/2020–68, tj. že by nedostatečně specifikovala svá tvrzení a důkazní prostředky, které mají být na jejich podporu provedeny.

86. Podle čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy má každý, kdo je obviněn z trestného činu, tato minimální práva: vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek, jako svědků proti sobě.

87. Soud uvádí, že z podání žalobkyně v průběhu správního řízení či ze žaloby vyplývá, že není srozuměna s tím, jak má unést své břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Kromě toho, že lze odkázat na závěry uvedené Krajským soudem v Plzni v rozsudku č. j. 77 A 73/2020–68 (srov. zejm. str. 9 až 11), se kterým je žalobkyně seznámena, soud uvádí, že břemeno tvrzení by unesla tehdy, pokud by její tvrzení byla dostatečně konkretizovaná ve vztahu k tomu, co mají jí navržené důkazní prostředky dokazovat. Nestačilo proto pouze navrhnout provedení svědeckých výpovědí k otázce liberace, ale žalobkyně musela uvést jednotlivé konkrétní skutečnosti, které takovou liberaci mají naplňovat a které mají být svědeckou výpovědí či jiným důkazním prostředkem prokázány. Taková konkrétní tvrzení ale žalobkyně v projednávané věci nepředložila. Vyjádření obsahující taková tvrzení přitom žalobkyně mohla uvést v předcházejícím řízení v písemné formě. Aniž by tak učinila, omezuje se na holou námitku neprovedení jí navrhovaných důkazů (zejména výslechů).

88. Nejblíže se požadavku na konkrétnost tvrzení blíží návrh žalobkyně spočívající v prokázání existence celého systému „poučování, opakovaně prováděných školení, vícestupňovou kontrolní soustavu“. Žalobkyně však opět neuvedla žádné konkrétní mechanismy kontroly, které by svědčily například o extrémní a vysoce důkladné kontrole, jež by mohla odůvodňovat bližší zkoumání naplnění liberace, ale pouze obecná tvrzení. V tomto případě žalovaný sice vzal takovýto systém na vědomí, ale odmítl, že by jeho existence představovala možnost naplnění liberačního ustanovení, kterého se žalobkyně dovolávala. Žalovaný tak dospěl k závěru, že ani v případě prokázání celého systému kontroly by to nemělo vliv na posouzení liberace žalobkyně, popřípadě zjištěný skutkový stav.

89. Ohledně provádění svědeckých výpovědí týkajících se zjištěných skutkových okolností při kontrole provozovny žalobkyně soud uvádí, že se ztotožňuje se závěrem žalovaného, který tento návrh posoudil jako nadbytečný.

90. Krajský soud v Plzni v rozsudku č. j. 77 A 73/2020–68 uvedl: „Podstatou presumpce neviny je, že se na osobu obviněnou z přestupku hledí jako na nevinnou, než je pravomocným rozhodnutím konstatována její vina. Je pravdou, že tato zásada má významné dopady do způsobu vedení přestupkového řízení, nicméně v tom, že dojde zákonem předvídaným (a věcně správným) způsobem k zamítnutí návrhu na provedení určitých důkazů, jež mají sloužit k prokázání skutečností, k nimž je beztoho přihlédnuto, nelze její porušení shledat. Žalobní argumentace je v tomto směru lichá již jen proto, že žalobce citované důkazní návrhy na výslechy svědků nesměřoval k vyvrácení konkrétních skutkových závěrů správních orgánů, naopak, snažil se jimi prokazovat skutečnosti, ke kterým správní orgány beztak přihlédly, byť to nevedlo k žalobcem sledovanému cíli (tj. závěru o naplnění liberačního ustanovení).“ S tímto závěrem se soud ztotožňuje a považuje jej za plně aplikovatelný v projednávané věci. Námitka porušení práva na obhajobu je nedůvodná. K neprovedení důkazních prostředků (odborná vyjádření)

91. Dále žalobkyně ohledně provádění důkazních prostředků namítá, že nebyly provedeny důkazní prostředky v podobě vyjádření Ústavu pro jazyk český a vyjádření společnosti Propagace firem.

92. Stran vyjádření Ústavu pro jazyk český soud uvádí, že nespatřuje v závěrech žalovaného žádný nedostatek. Toto vyjádření pouze předložilo jazykový výklad § 66 odst. 2 zákona o hazardních hrách, který je totožný s jazykovým výkladem jak žalovaného, tak i zdejšího soudu (srov. výše).

93. Ohledně vyjádření společnosti Propagace firem (písemného vyjádření, příp. výslechu jejího jednatele) soud uvádí, že z jeho obsahu vyplývají pouze obecná pozorování fotodokumentace provedené kontroly a právní posouzení ohledně toho, zda sporná propagace představuje reklamu podle § 66 odst. 2 zákona o hazardních hrách, či nikoliv. K vytvoření závěru z přímého vnímání fotodokumentace není odborného vyjádření třetí osoby zapotřebí, a nebylo proto důvodu, aby se správní orgány na pozorování učiněná třetí osobou spoléhaly. V případě hodnocení, zda sporná propagace byla reklamou (či jinou formou propagace) podle § 66 odst. 2 zákona o hazardních hrách, se jednalo o to, zda výše vnímané skutečnosti naplňují definici reklamy, či nikoliv, a tedy o posouzení právní otázky (tj. výkladu § 1 odst. 2 zákona o regulaci reklamy ve spojení s § 66 odst. 2 zákona o hazardních hrách). Posouzení právní otázky ale přísluší pouze příslušným správním orgánům (nikoliv odborné veřejnosti), přičemž i tyto orgány mohou posuzovat odborné otázky (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 12. 5. 2015, č. j. 7 As 69/2014–50, a rozsudek NSS ze dne 12. 5. 2010, č. j. 1 Afs 71/2009–113). Proto vzhledem k výše zjištěnému skutkovému stavu mohly oba správní orgány otázku reklamy posoudit samy. Kromě toho již výše bylo naznačeno, že otázka, zda se v případě sporné propagace jednalo o reklamu, či nikoliv, ještě ničeho nevypovídá o naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 123 odst. 3 písm. e) ve spojení s § 66 odst. 2 zákona o hazardních hrách, pro nějž postačí umístění jakékoliv (i jiné) formy propagace.

94. Provedení výše uvedených důkazních prostředků proto bylo správně odmítnuto pro nadbytečnost. Námitka je nedůvodná. K otázce liberace 95. Ve vztahu k námitce žalobkyně týkající se splnění podmínek liberace stran neposouzení interních postupů žalobkyně žalovaným, soud odkazuje v plné míře na závěry NSS v rozsudku ze dne 21. 10. 2021, č. j. 2 As 352/2020–55, jakož i na v něm uvedenou judikaturu. NSS zde dospěl k závěru, že „provádění (jakéhokoli) školení a poučování zaměstnanců zásadně nemůže být vynaložením veškerého možného úsilí právnické osoby směřujícího k zabránění přestupku, a tedy ani (pouze ve zcela výjimečných případech nastoupivším) liberačním důvodem. Nelze přisvědčit kasační námitce, že správní orgán nemohl posoudit otázku liberace tvrzené stěžovatelem z důvodu realizace školení, dokud mu nebyly podrobně známy všechny jejich detaily. I bez znalosti konkrétních parametrů stěžovatelem zajišťovaných školení a poučení bylo možno dospět k závěru, že tato opatření nemohla být sama ze své podstaty dostatečná pro zproštění objektivní odpovědnosti; je proto nerozhodné, jaká doplňující skutková zjištění by správní orgán v tomto ohledu učinil. Prvostupňový správní orgán tedy v projednávané věci nepochybil, pokud ve správním řízení nezjišťoval způsob provádění jednotlivých školení, jejich obsah a to, jaký mohly mít faktický vliv na zaměstnance; nebylo nezbytné a dokonce ani účelné, aby se na tyto skutečnosti doptával stěžovatele (jeho zástupce) v průběhu ústního jednání či z tohoto důvodu prováděl výslech jím navržených svědků (školících a školených zaměstnanců).“ Dále NSS uvedl, že „[p]oněkud odlišná je situace právnické osoby v případě realizace kontrol svých zaměstnanců, kdy dle Nejvyššího správního soudu nelze a priori paušálně konstatovat, že žádná kontrolní činnost (jakéhokoli charakteru, kvality, intenzity či způsobu provádění) nemůže nikdy, ani ve spojení s dalšími okolnostmi (jako je např. ono školení a poučování, či značně specifická náplň činnosti), vést ke zproštění odpovědnosti právnické osoby za jí přičítané jednání jejího zaměstnance. Podstatné však je, že by se muselo jednat o výjimečné případy (mimořádně precizní a efektivní kontroly), přičemž tuto jejich exklusivitu by musel tvrdit a prokázat sám odpovědný subjekt. V projednávaném případě stěžovatel toliko tvrdil, že vyvíjí kontrolní činnost, zřídil kontrolní oddělení a provádí namátkové kontroly. Tato tvrzení jsou ovšem natolik obecná, nekonkrétní a zcela standardní (nikterak výjimečná), že ani na jejich základě nemohlo dojít k naplnění přísných liberačních důvodů. Kasační soud akcentuje, že správní orgány i v případě tvrzené kontrolní činnosti nepopřely její realizaci, nýbrž stejně jako u školení a poučení naznaly, že tato činnost nemůže vést ke zproštění objektivní odpovědnosti. Nejvyšší správní soud s ohledem na velmi obecná až lakonická tvrzení stěžovatele učiněná ve správním řízení dospěl k závěru, že správní orgány nepochybily ani tehdy, když neprovedly navržený výslech pracovnice kontrolního oddělení; její výpověď totiž mohla pouze potvrdit pro liberaci stěžovatele nedostatečná skutková tvrzení.“ 96. Uvedené závěry NSS má zdejší soud za plně aplikovatelné i v projednávané věci, neboť žalobkyně v citovaném rozsudku NSS rovněž obecně tvrdila existenci interních poučovacích a interních mechanismů ve značně obecném rámci. Taková existence pak nebyla oběma orgány celní správy popřena. Správní orgány totiž odmítly pouze žalobkyní dovozované následky, tj. splnění liberačních podmínek. Ohledně toho, že měly oba správní orgány vyzvat žalobkyni k detailnímu vyjádření stran jejích interních postupů, soud uvádí, že takovou povinnost jim příslušné právní předpisy neukládají. V rámci své procesní obrany je to žalobkyně, kterou v tomto směru tíží břemena tvrzení a důkazní (srov. výše). Vzhledem k tomu, že žalobkyně netvrdila existenci skutkových okolností, které by měly podobu „mimořádně precizní a efektivní kontroly“, nebyl zde důvod posuzovat, zda interní postupy žalobkyně byly skutečně prováděny, či nikoliv. Jakýkoliv výsledek takového posouzení, v rámci uvedených tvrzení žalobkyně, nemohl mít jakýkoliv vliv na závěr o nesplnění liberačních podmínek. Námitka je nedůvodná. K obsahu kontrolního protokolu 97. Žalobkyně dále rozporuje, že protokol o kontrole měl obsahovat konkrétní skutkové okolnosti, nikoliv pouze odkazy na příslušné právní normy.

98. Podle § 12 odst. 1 písm. h) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů obsahuje protokol o kontrole skutečnosti vztahující se k vykonané kontrole. Vždy však obsahuje (mimo jiné) kontrolní zjištění, obsahující zjištěný stav věci s uvedením nedostatků a označení právních předpisů, které byly porušeny, včetně uvedení podkladů, z kterých tato kontrolní zjištění vycházejí.

99. Z protokolu o kontrole ze dne 18. 12. 2019 vyplývá, že jeho součástí je i pořízená fotodokumentace (srov. jeho str. 3). Zároveň na totožné straně uvedeného protokolu se nachází odstavec rozdělený na dva body, kde jsou jednoznačně popsány konkrétní skutkové okolnosti týkající se podezření ze spáchání sporných přestupků, a to s odkazem na pořízenou fotodokumentaci. Až v závěru protokolu o kontrole ze dne 18. 12. 2019 je uvedeno, že kontrolní skupině „vzniklo důvodné podezření z porušení“ § 66 odst. 2 zákona o hazardních hrách a § 66 odst. 3 zákona o hazardních hrách. Soud proto konstatuje, že protokol o kontrole ze dne 18. 12. 2019 obsahuje textovou i fotografickou část, přičemž obě jednoznačně popisují kontrolní skupinou zjištěný skutkový stav věci. Námitka žalobkyně je proto nedůvodná. K přiléhavosti odkazované judikatury 100. Žalobkyně na několik místech v žalobě namítá, že správní orgány nesprávně odkazovaly na judikaturu správních soudů, která byla v projednávané věci nepřiléhavá.

101. K této žalobní námitce soud uvádí, že aby bylo možné odkazovat na předchozí judikaturní závěry, není nezbytně nutné, aby skutková situace byla zcela totožná se situací v projednávané věci (nebo se dotýkala věcně stejné problematiky). Podstatné je, zda obecné závěry, zejména stran dané problematiky, definic a jednotlivých institutů právního řádu jsou přenositelné, a tedy aplikovatelné v dané věci posuzované správním orgánem. Stran aplikovatelnosti závěrů použitých správním orgánem I. stupně či žalovaným však soud nemá výhrad. Pouze ve vztahu k odkazu žalovaného na rozsudek NSS ze dne 22. 1. 2007, č. j. 2 As 24/2006–57, soud uvádí, že žalobkyně má pravdu v tom, že ten se otázky vyloučení odpovědnosti právnické osoby za spáchání přestupku netýká. S ohledem na to, že se nejedná o podstatný odkaz, který by představoval nosné závěry celého napadeného rozhodnutí, soud dospěl k závěru, že toto dílčí pochybení nemohlo mít jakýkoliv vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí či prvostupňového rozhodnutí.

102. Závěrem soud uvádí, že k jednotlivým skutkovým výhradám stran žalovaným použité judikatury se vyjádřil výše při vypořádání ostatních žalobních námitek žalobkyně.

103. Námitka nepřiléhavosti odkazované judikatury žalovaným je nedůvodná. Závěr a náklady řízení 104. S ohledem na výše uvedené soud žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.

105. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť nebyla procesně úspěšná. Procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení

Vymezení věci a obsah podání účastníků Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu Posouzení žaloby soudem K námitce nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů Obecně k přestupku A K otázce vlastnictví a umístění sporné propagace a problematice reklamy K logu a duplicitnímu označení herního prostoru K posouzení firmy a loga žalobkyně K rozdílnosti správní praxe K otázce společenské škodlivosti a škodlivého účinku K vymezení protiprávního jednání v případě přestupku B Ke zjištění skutkového stavu v případě přestupku B K otázce porušení práva na obhajobu, konkrétnosti tvrzení a presumpce neviny K neprovedení důkazních prostředků (odborná vyjádření) K otázce liberace K obsahu kontrolního protokolu K přiléhavosti odkazované judikatury Závěr a náklady řízení