54 Az 1/2019 - 25

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou ve věci žalobce: T. T. B., narozen X bytem X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika zastoupen advokátem Mgr. Tomášem Císařem sídlem Vinohradská 22, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7, poštovní schránka 21/OAM o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2019, č. j. OAM-1018/ZA-ZA11-HA08- 2018 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) byla dne 26. 3. 2019 doručena žaloba, jíž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2019, č.j. OAM-1018/ZA-ZA11-HA08-2018 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany tak, že se mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje.

2. Žalobce v žalobě namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí, které nevychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Rozhodnutí není náležitě odůvodněno, což odporuje § 68 odst. 3 správního řádu a má to za následek jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. Výroková část je nedostatečná z hlediska přesnosti a určitosti. Účastník řízení není náležitě definován, kdy § 18 odst. 2 správního řádu požaduje jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu. Rozhodnutí neobsahuje uvedení právních předpisů a jejich ustanovení, na základě kterých bylo rozhodováno. Žalobce dále vytýká nedostatečné posouzení důvodů pro udělení azylu a nedostatečné úvahy správního orgánu. Správní orgán nezohlednil shromážděné podklady a nevázal je k aktuální situaci žalobce.

3. Žalobce při pohovorech, které byly konány, poukazoval na složitou životní situaci, kdy se obává návratu do vlasti s ohledem na své dluhy, které v případě návratu do vlasti nebude schopen splácet. Po návratu do vlasti by mohl být rovněž pronásledován jako dlužník nebo jako nezaměstnaný a neplatič. Rovněž mu po návratu hrozí další persekuce ze strany státních orgánů. Žalobce pokud se vrátí bez práce, bez peněz a s dluhy, bude považován za osobu nežádoucí. Žalobce tudíž předestřel svůj azylový příběh, který však nebyl akceptován. Žalobce poukázal na metodickou příručku k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků vydanou úřadem Vysokého komisaře pro uprchlíky OSN v roce 1992, z níž citoval. Pokud tudíž správní orgán konstatoval, že žalobce neposkytl dostatečnou podporu pro svá tvrzení, není tento postoj nijak podložen. Správní orgán navíc odmítl přispět svou aktivitou ke zjištění skutkového stavu věci a opomněl pravidlo, dle kterého se v pochybnostech straní účastník řízení a jeho žádosti se vyhoví. V konkrétní věci správní orgán pochybil, neboť tvrzení žalobce bagatelizoval. Žalobce odkázal na rozsudek NSS sp. zn. 2 Azs 423/2004, z něhož citoval.

4. I kdyby nebyly naplněny azylové důvody (§ 12) přesto existují důvody zvláštního zřetele hodné (§ 14), kdy je namístě azyl udělit. Žalobce zdůraznil své zdravotní obtíže, které nebude schopen po návratu do vlasti řešit. Poukázal na nedostatek léků a jejich nedostupnost. Žalobce je vážně nemocen a není ohrožen na životě, pokud se pravidelně léčí. Ve vlasti by byl odkázán sám na sebe. Na území ČR mu může pomoci partner. Podle žalobce existují důvody zvláštního zřetele hodné.

5. Povinností správního orgánu je posoudit, zda žalobci hrozí v případě návratu do vlasti skutečné nebezpečí vážné újmy. Žalobce k tomu odkázal na rozsudek NSS sp. zn. 2 Azs 71/2006. To v dané věci podle žalobce zkoumáno nebylo a ani nebylo zjištěno, zda žalobci hrozí újma. S ohledem na složitou proceduru repatriace je jisté, že se správní orgány ve Vietnamu o návratu žalobce dozvědí a jeho přesídlení bude velice obtížné. Není vyloučeno, že mu hrozí vážná újma. Z těchto důvodů bylo navrženo rozhodnutí žalovaného zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení.

II. Stručné vyjádření žalovaného

6. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Vyjádřil souhlas s projednáním věci bez nařízeného jednání ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. V poskytnutém vyjádření žalovaný označil žalobní námitky za zcela neopodstatněné, neprokazující nezákonnost výroku. Žalovaný rekapituloval žalobní námitky a uvedl, že při rozhodování vzal v úvahu skutečnosti tvrzené žalobcem a přihlédl k nim. Shromáždil i adekvátní a aktuální informace o situaci v zemi původu. Vycházel tudíž z dostatečně zjištěného stavu věci. Přijaté řešení odpovídá konkrétním okolnostem daného případu a je i patřičným způsobem odůvodněno. Žalovaný postupoval v průběhu správního řízení v souladu s právními normami a neshledal naplnění žádného z důvodů pro udělení azylu. Stejně tak absentovaly důvody pro udělení doplňkové ochrany dle § 14 a 14b zákona o azylu. V podrobnostech žalovaný odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Navíc žalovaný poukázal na skutečnost, že žalobce své námitky v žalobě uvedl v obecné poloze bez bližší konkretizace. Jeho obavy, že nebude schopen splácet dluh a obává se perzekuce ze strany věřitelů, nejsou azylovými důvody. Zákon o azylu takové důvody nespojuje s žádnou z forem mezinárodní ochrany. Rozhodnutí proto nelze hodnotit jako nezákonné či nesprávné jenom proto, že žalobce se neztotožňuje s právní kvalifikací jím podané žádosti o mezinárodní ochranu. Rozhodnutí dle žalovaného je zákonné, přezkoumatelné, vychází z dostatečně zjištěného stavu věci a respektuje ustálenou judikaturu. Žalobní argumentace není způsobilá zpochybnit důvodnost rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany jak v podobě azylu, humanitárního azylu, tak doplňkové ochrany.

III. Obsah správního spisu

7. Ze správního spisu vyplynuly pro věc následující podstatné skutečnosti:

8. Žalobce podal dne 30. 11. 2018 žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR. Dne 5. 12. 2018 žalobce poskytl k podané žádosti konkrétní údaje, které byly doplněny při pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany, který se uskutečnil téhož dne. Žalobce sdělil, že důvodem jeho odjezdu z vlasti byla tíživá situace, kdy nemohl najít zaměstnání. Ve Vietnamu vydělal málo peněz, jeho výdělek nedostačoval k živobytí. Návrat do vlasti odmítl, neboť tam nebude schopen sehnat zaměstnání, získat peníze k živobytí a ke splácení dluhu. Ve vlasti má pouze maminku. Potvrdil, že k odjezdu do ČR jej vedly pouze ekonomické důvody. Dne 6. 12. 2018 doložil žalobce potvrzení o zajištění ubytování.

9. Žalovaný správní orgán zajistil informace o žalobci z cizineckého informačního systému, opis rejstříku trestů, informace, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv ve Vietnamu, konkrétně vycházel z informace OAMP, bezpečnostní a politické situace v zemi ze dne 24. 8 2018, výroční zprávy Human Rights Watch 2018 ze dne 22. 2. 2018. Žalobci bylo umožněno dne 6. 12. 2018 seznámit se s podklady pro rozhodnutí. Rozhodnutí žalovaný vydal dne 20. 2. 2019 pod č. j. OAM 1018/ZA-ZA11-HA08-2018 a rozhodl tak, že mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu ve znění pozdějších předpisů se žalobci neuděluje.

IV. Právní názor soudu

10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního vztahu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ s. ř. s. ). Při jednání před krajským soudem účastníci řízení setrvali na své argumentaci uvedené v žalobě i vyjádření žalovaného.

11. Žaloba není důvodná.

12. Krajský soud na úvod poukazuje na jednotlivé zákonné důvody udělení azylu. Podle § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názoru ve státě, jehož občanství má, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

13. Ustanovení § 13 zákona o azylu upravuje udělení azylu za účelem sloučení rodiny jednak rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo 14, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12. Rodinným příslušníkem se pro účely sloučení rodiny podle odst. 1 rozumí manžel nebo partner azylanta, svobodné dítě azylanta mladší 18 let, rodič azylanta mladšího 18 let, zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst. 1 písm. h), nebo svobodný sourozenec azylanta mladší 18 let. Předpokladem udělení azylu za účelem sloučení rodiny manželu azylanta je trvání manželství, partnerství před udělením azylu azylantovi. V případě polygamního manželství, má-li již azylant manžela žijícího s ním na území České republiky, nelze udělit azyl za účelem sloučení rodiny další osobě, která je podle právního řádu jiného státu manželem azylanta.

14. Ustanovení § 14 téhož zákona upravuje humanitární azyl. Jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu.

15. Ustanovení § 14a zákona o azylu stanoví: „doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odst. 2 a že nemůže nebo ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem nebo svého posledního trvalého bydliště“. Odst. 2 tohoto ustanovení vymezuje nebezpečí vážné újmy následovně: „a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo zde pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.“ 16. Nakonec § 14b zákona o azylu upravuje doplňkovou ochranu za účelem sloučení rodiny rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení. Rodinným příslušníkem se pro účely sloučení rodiny podle odst. 1 rozumí manžel nebo partner osoby požívající doplňkové ochrany, svobodné dítě, osoby požívající doplňkové ochrany, které je mladší 18 let, rodič osoby požívající doplňkové ochrany, která je mladší 18 let, zletilá osoba odpovídající osobu bez doprovodu podle § 2 odst. 1 písm. b) nebo svobodný sourozenec osoby požívající doplňkové ochrany, který je mladší 18 let. Předpokladem udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny manželu osoby požívající doplňkové ochrany je trvání manželství před udělením doplňkové ochrany cizinci. Předpokladem udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny partnerovy osoby požívající doplňkové ochrany je trvání partnerství před udělením doplňkové ochrany cizinci. V případě polygamního manželství, má-li již osoba požívající doplňkové ochrany manžela žijícího s ním na území České republiky, nelze udělit doplňkovou ochranu za účelem sloučení rodiny další osobě, která je podle právního řádu jiného státu manželem osoby požívající doplňkové ochrany.

17. Žalovaný správní orgán postavil na jisto, že žalobce k odjezdu z vlasti vedly pouze ekonomické důvody. Žalobce tvrdil, že v zemi původu je vysoká míra nezaměstnanosti, nemohl si najít zaměstnání, případně ve Vietnamu vydělal málo peněz. Rovněž v zemi původu nemá zaplacené dluhy. O udělení azylu žalobce požádal až v době, kdy mu reálně hrozilo vycestování z území ČR. Hlavním důvodem podání žádosti žalobce o udělení azylu byla legalizace jeho dalšího pobytu na území ČR, jelikož pozbyl své původní pobytové povolení a nadále hodlal v ČR setrvat.

18. Žalobce v žalobě v prvé řadě vytýkal žalovanému, že nedostatečně zjistil stav věci a nedostatečně toto rozhodnutí odůvodnil. Zároveň vytýkal nedostatečně konkrétní a určitý výrok rozhodnutí, kdy účastník řízení dle jeho názoru není náležitě definován jménem, příjmením, datem narození, místem trvalého pobytu a chybí relevantní právní ustanovení. Z toho žalobce dovozoval nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Námitky byly žalobcem vzneseny v obecné poloze, nicméně vzhledem k polemice žalobce s obsahem žalobou napadeného rozhodnutí je zřejmé, že rozhodnutí porozuměl.

19. Z obsáhlé judikatury Nejvyššího správního soudu k otázce nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů lze odkázat kupříkladu na rozsudek NSS ze dne 17. 1. 2008, č. j. 5 As 29/2007, z něhož vyplývá, že rozhodnutí soudu je nepřezkoumatelné, pokud není zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém stavu. Dále z jakého důvodu správní orgán nepovažoval za důvodnou právní argumentaci žalobce, proč považoval žalobní námitky za liché, mylné nebo vyvrácené, proč subsumoval skutkový stav pod zvolené právní normy. V konkrétním případě se o takovou situaci nejednalo. Výrok žalobou napadeného rozhodnutí odpovídá požadavku § 68 odst. 2 správního řádu, neboť obsahuje veškeré podstatné údaje (jméno, příjmení, datum narození žalobce, místo trvalého pobytu, jakož i relevantní právní úpravu) je srozumitelný, konkrétní a určitý. Stejně tak odůvodnění rozhodnutí vyhovělo požadavku § 68 odst. 3 správního řádu. V rozhodnutí je popsán zjištěný skutkový stav věci, byly specifikovány důvody, pro které žalobce požádal o udělení azylu, a to legalizace pobytu v ČR z ekonomických důvodů a obava žalobce před věřiteli v zemi původu, přičemž žalovaný zdůraznil, že žalobce požádal o udělení azylu až v době, kdy mu hrozilo vycestování z území ČR, nikoliv bezprostředně po příjezdu do ČR ze země původu.

20. Podle hodnocení soudu žalovaný správní orgán se s těmito důvody ve vztahu k požadavkům zákona o azylu zcela vypořádal. Rovněž neshledal naplnění podmínek pro udělení humanitárního azylu či doplňkové ochrany. Tento závěr soud považuje za správný a odpovídající zákonu, jakož i judikatuře Nejvyššího správního soudu. Žalovaný správní orgán výslovně uvedl, že se pečlivě zabýval okolnostmi žalobcova pobytu na území ČR a dospěl k závěru, že jeho životní situaci nelze považovat za nikterak mimořádnou a že jeho případ není případem vhodným zvláštního zřetele tak, jak vyžaduje § 14 zákona o azylu. Výklad tohoto neurčitého právního pojmu a jeho aplikace na konkrétní skutkový stav je soudem plně meritorně přezkoumatelný. To vyplývá i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2015 č. j. 1 Azs 200/2014-27. Soud se zabýval otázkou, zda žalovaný ve vztahu k tomuto neurčitému právnímu pojmu neučinil nesprávný úsudek a nepominul některý z případů hodných zvláštního zřetele. V tomto směru soud v postupu žalovaného pochybení neshledal, neboť žalovaný vzal v úvahu všechny relevantní skutečnosti, které v dané věci žalobce správnímu orgánu předestřel a hodnotil tudíž jeho celkovou situaci. Při pohovoru, který byl se žalobcem veden dne 5. 12. 2018, byl výslovně žalobce dotazován, zda by chtěl uvést nějaké skutečnosti, které by měl správní orgán vzít v potaz během posuzování jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce uvedl, že žádné takové skutečnosti nejsou. V dotazníku zachycujícím údaje k žádosti o mezinárodní ochranu dle § 10 odst. 2 zákona o azylu žalobce výslovně uvedl k dotazu na jeho zdravotní stav, či zdravotní omezení, že je zdravý. Jako důvod žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že je v tíživé situaci, chtěl by v ČR zůstat, vydělat si nějaké peníze, aby měl v případě návratu do vlasti nějaké finance.

21. Teprve v žalobě, kterou žalobce podal, dne 26. 3. 2019 uvedl, že správnímu orgánu popsal složitost své situace, zdůraznil své zdravotní obtíže, které nebude schopen v případě návratu do vlasti řešit, neboť dostupnost potřebných léků je nedostatečná. Zároveň poukázal na to, že léky jsou ve Vietnamu drahé a špatně dostupné, kdy na území ČR může žalobci pomoci partner. Bez těchto prostředků nebude mít šanci s nemocí bojovat. Tuto argumentaci uvedenou v žalobě soud hodnotí jako zcela účelovou. Podle názoru soudu, jedná se pouze o reakci žalobce na negativní rozhodnutí správního orgánu. K tomuto závěru soud dospěl poté, kdy z obsahu správního spisu zjistil, žalobce byl správními orgány vyzýván k tomu, aby sdělil, jaký je jeho zdravotní stav, k čemuž žalobce jednoznačně, bez jakýchkoli pochybností sdělil, že je zcela zdráv. Soud proto argumentaci žalobce, kterou přičinil v žalobě ohledně svého zdravotního stavu, hodnotí jako účelovou ve snaze prokázat důvody zvláštního zřetele hodné, aby mohl získat azyl ve smyslu § 14 zákona o azylu. K tomu soud zdůrazňuje, že žalobce se k jednání před krajským soudem nedostavil. Jednání před krajským soudem probíhalo pouze s právním zástupcem, který žádná tvrzení ani důkazy, týkající se nedobrého zdravotního stavu žalobce, nepředložil. Soud proto uzavřel, že ve správním řízení ani v řízení před soudem žalobce neuvedl žádný z důvodů, který by potenciálně mohl být důvodem zvláštního zřetele hodným a nemohl situaci žalobce posuzovat jinak než jen z obecného hlediska.

22. Tvrdil-li žalobce, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci, tak k tomu soud ve smyslu ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu uvádí, že důkazní břemeno tvrzení azylově relevantních důvodů v tomto typu správního řízení leželo především na žalobci. K tomu lze odkázat na rozsudek NSS sp. zn. 6 Azs 224/2004. Za situace, kdy žalobce žádné azylově relevantní důvody ve smyslu § 12 až § 14a zákona o azylu neuváděl ve své žádosti o udělení mezinárodní ochrany ani v navazující výpovědi, která se uskutečnila v rámci správního řízení, a pouze uváděl důvody ekonomické, které byly hodnoceny jako snaha o legalizaci pobytu v ČR, nelze bez dalšího dovodit ani důkazní nouzi, ani potřebu blíže objasnit žalobcem uváděné skutečnosti. Žalovaný správní orgán se současně dostatečně zabýval i otázkou doplňkové ochrany, kdy shledal, že v případě návratu žalobce do vlasti mu žádné nebezpečí vážné újmy nehrozí. To platí i o tvrzeném špatném zacházení ze strany státních orgánů. Žalovaný správní orgán výslovně hodnotil i obavu žalobce z jeho věřitelů, kdy tvrdil, že si před odjezdem do ČR půjčil peníze a dospěl k závěru, že takové důvody nelze podřadit pod důvody pro udělení doplňkové ochrany. Soud proto uzavřel, že námitka ohledně nedostatečného zjištění skutkového stavu věci a nevypořádání argumentace žalobce, není důvodná. Soud se s důvody uvedenými v žalobou napadeném rozhodnutí zcela ztotožňuje a odkazuje i na ustálenou judikaturu k § 14a zákona o azylu, kupříkladu rozsudek sp. zn. 5 Azs 28/2008, který směruje doplňkovou ochranu pouze pro nejzávažnější a bezprostředně hrozící ohrožení života, zdraví žadatele o mezinárodní ochranu, což jak již soud výše vysvětlil, není případ žalobce. Jak obavy z vymáhání dluhu, které byly obecně vyslovené a nebyly podloženy reálnými argumenty, tak i stesky týkající se nedobrého zdravotního stavu, které žalobce uvedl poprvé až v žalobě, když předtím výslovně svůj zdravotní stav označil jako bez závad, hodnotí soud jako účelové, které nepředstavují podmínky pro reálné nebezpečí hrozící žalobci.

23. Výtka žalobce na adresu správního orgánu, že svou aktivní činností nepřispěl ke zjištění skutkového stavu, není namístě, neboť jak žalovaný správní orgán vysvětlil, obava žalobce z návratu do vlasti, kdy nebude schopen splácet dluhy, a nedostatek pracovních příležitostí, nejsou důvody stanovené azylovým zákonem, pro které by bylo možné azyl žalobci udělit. Z toho důvodu také správní orgán zcela v souladu se zákonem nemohl akceptovat žalobcem předestřený azylový příběh. Rovněž není namístě výtka, že v případě pochybností, kdy nelze tvrzení účastníka ověřit, je třeba jeho žádosti vyhovět. Takové řešení dopadá na zcela odlišnou situaci kupř. uvedenou v rozsudku sp. zn. 1 Azs 107/2008, ze kterého se podává, že „[z]e zásady non- refoulement)….) vyplývá pimární povinnost státu nevystavit žadatele reálné hrozbě závažné újmy, přičemž k této povinnosti se musí vázat i povinnost státu zjistit si příslušné skutečnosti, které k aplikaci této zásady nutně vedou. K zajištění zásady non-refoulement, tedy musí správní orgán vyvinout přiměřenou aktivitu i z moci úřední. Rozsah vyhledávací aktivity přitom bude dán povahou vážné újmy, jež by mohla žadateli o mezinárodní ochranu v případě navrácení do země původu hrozit.“ Jak již soud uvedl, tato zásada na případ žalobce nedopadá, neboť žalovaný správní orgán v rámci řešení otázky doplňkové ochrany shledal, že žadateli v případě návratu do vlasti žádné nebezpečí vážné újmy nehrozí. Z toho důvodu se nelze v případě žalobce dovolávat postupu, aby v pochybnostech bylo jeho žádosti vyhověno. V případě žalobce žádné pochybnosti nenastaly, jím předestřený příběh nesplňoval požadavky na udělení doplňkové ochrany podle § 14a ani 14b zákona o azylu, ani nebyly v posuzované věci shledány důvody pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany.

V. Závěr, náklady řízení

24. Soud proto uzavřel z důvodů výše uvedených, že žaloba žalobce důvodná nebyla, a proto jí podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

25. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byl úspěšný žalovaný, který nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti, a soud proto žalovanému i přes jeho úspěch v řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení