54 Az 3/2023–62

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobce: X narozený X státní příslušnost X bytem X zastoupen advokátkou Mgr. Ráchel Tošnerovou, Ph. D. sídlem Nerudova 987/10, 370 04 České Budějovice proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2023, č. j. OAM–191/ZA–ZA11–P09–2023 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 12. 7. 2023 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2023, č. j. OAM–191/ZA–ZA11–P09–2023, jímž žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).

2. V prvním žalobním bodě žalobce namítá, že žalovaný v řízení porušil § 2 odst. 1, § 3, § 50 odst. 2 až 4, § 52 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalobce se domnívá, že mu měl být uložen humanitární azyl podle § 14 zákona o azylu, a to z důvodu jeho vyššího věku a aktuálně zhoršeného zdravotního stavu, případně doplňková ochrana podle § 14a zákona o azylu (s ohledem na čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), neboť mu v zemi původu hrozí podstatné zhoršení zdravotního stavu z důvodu absence zdravotní péče.

3. V souvislosti s výše uvedeným žalobce poukázal na rozsudek Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ve věci Paposhvili vs. Belgie ze dne 13. 12. 2016, stížnost č. 41738/10, v němž byla stanovena kritéria, která je nutno při posuzování aktivace čl. 3 Úmluvy vzít v potaz u vážně nemocných osob, u nichž závažné důvody zakládají domněnku, že ačkoliv nejsou v bezprostředním ohrožení života, tak nedostatek vhodné péče či přístupu k ní v zemi původu představuje riziko skutečného nebezpečí vážného, rychlého a nevratného zhoršení jejich zdravotního stavu, vedoucí k intenzivnímu utrpení nebo výraznému snížení předpokládané délky života. Žalobce vyžaduje nezbytná vyšetření a poté léčbu či operaci a na Kubě nemůže být efektivně léčen. Nadto žalobce zdůrazňuje, že na Kubě není dostatek léčiv. Žalobci je téměř 63 let, na území České republiky pobývá jeho syn a snacha, kteří se o něj a o manželku starají, poskytli by mu bydlení a veškeré zázemí. Nucené vycestování žalobce by představovalo porušení mezinárodních závazků České republiky ve smyslu § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu v návaznosti na čl. 8 Úmluvy. Dle žalobce v podkladech napadeného rozhodnutí zcela chybí jakákoliv zpráva mapující zdravotní či ekonomický systém, dostupnost lékařské péče a léčiv na Kubě a závěry žalovaného tak nelze přezkoumat.

4. Žalobce je přesvědčen, že žalovaný pochybil, když žalobce dostatečně nezjistil skutkový stav, pokud jde o nebezpečí, které žalobci může hrozit v případě jeho návrtu na Kubu. Skutečnost, že došlo ke změně migračního zákona, nemůže být sama o sobě důvodem, pro který nelze udělit doplňkovou ochranu. V kubánských zákonech stále existují ustanovení, na základě kterých po návratu do země může být žalobce označen za nežádoucí osobu se všemi důsledky, které pro tuto osobu mohou plynout. Žalovaný tak pochybil, když dostatečně nezjistil skutkový stav věci, zejména nezjistil aktuální informace stran nebezpečí, které může žalobci hrozit v případě jeho návratu na Kubu, čímž došlo k porušení zásady materiální pravdy. Dle žalobce jsou dány důvodné obavy, že v případě návratu od vlasti hrozí žalobci skutečné nebezpečí vážné újmy, neboť pobýval v zahraničí delší dobu, než na kterou měl vycestování povoleno, a tak s ním bude ze strany kubánských úřadů zacházeno jako s emigrantem, čímž došlo ze strany žalovaného k porušení § 28 zákona o azylu. Výše uvedené tak způsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného.

5. Žalobce dále namítal, že žalovaný nerespektoval tzv. Madridský mezinárodní akční plán, jehož cílem je zajistit, aby osoby kdekoliv na světě mohly stárnout v bezpečí a důstojnosti a mohly se i nadále zapojovat do společnosti jako plnoprávní občané.

6. Poslední žalobní námitkou žalobce poukázal na to, že žalovaný mu měl udělit mezinárodní ochranu, protože se v jeho případě jedná o případ hodný zvláštního zřetele, neboť nelze reálně požadovat po osobě ve věku 63 let se zdravotními obtížemi, aby se vrátila zpět do země původu, kde není sociální zázemí, zdravotní péče, a v tomto případě ani bydlení, které jim bude po žádosti o mezinárodní ochranu zkonfiskováno. Žalovaný se nedostatečně zabýval rodinnou, sociální a ekonomickou situací žalobce, nepřihlédl k jeho věku a zdravotnímu stavu.

7. V doplnění žaloby, které krajský soud obdržel dne 27. 10. 2023, žalobce předložil důkazy, které se zabývají zhoršenou ekonomickou a zdravotní situací na Kubě. Dle webových stránek Ministerstva zahraničních věcí České republiky panuje na Kubě dlouhodobě zhoršená ekonomická situace, kdy se potýká s akutním nedostatkem léků všeho druhu. Nedostatečný je i lékařský materiál, přičemž potřebné léky nebývají dostupné ani v nemocnicích. Kuba se v posledních letek potýká také se zásadním nedostatkem pohonných hmot. Ekonomická krize na Kubě sebou přináší chronický nedostatek výrobků zahrnující i základní potraviny, kdy se na velmi omezený sortiment stojí dlouhé fronty. Zdravotní stav žalobce by tak byl na Kubě neřešitelný.

8. Dle žalobce je situace na Kubě tak žalostná, že žalobce a jeho manželku musel živit syn žijící v České republice, který žalobci posílal balíky s oblečením, botami, kosmetikou a psacími potřebami pro děti dcery žalobce žijící taktéž na Kubě. Syn žalobce zasílal žalobci od června 2020 do srpna 2022 také peníze, celkem od syna žalobce obdržel 1 176 EUR. Bez této materiální a finanční výpomoci by žalobce nebyl schopen na Kubě přežít, případně jen s velkými obtížemi. Letenky do České republiky hradil rovněž syn.

9. Žalobce dále uvedl, že na pohovor vedený žalovaným šel naprosto nepřipravený, ovlivněný standardními praktikami režimu na Kubě, které ovlivnily jeho vyjádření.

II. Vyjádření žalovaného správního orgánu

10. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby, současně uvedl, že v průběhu správního řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany je snaha žalobce o legalizaci jeho dalšího pobytu v ČR, a také jeho špatná ekonomická situace a nedostupnost adekvátní zdravotní péče na Kubě. Žalobce v průběhu správního řízení neuvedl žádné skutečnost, na základě kterých by bylo možné učinit závěr, že ve své vlasti vyvíjel činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu, za kterou by byl pronásledován. Žalovaný rovněž nedospěl k závěru, že by mohl žalobce ve své vlasti pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu, tj. z důvodů jeho rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů, či že by mu takové pronásledování hrozilo v případě návratu do vlasti. Žalobce ani žádné takové potíže neuvedl. Žalovaný tak nemá důvod se domnívat, že by v případě návratu do vlasti čelil jakémukoliv negativnímu jednání ze strany kubánských státních orgánů a bezpečnostních složek, tím méně pak v rovině mučení či nelidského a ponižujícího zacházení či trestání. Obavy žalobce tak vyznívají značně nadneseně a účelově. Pokud se jedná o doplňkovou ochranu, tak její neudělení žalovaný podrobně odůvodnil ve svém rozhodnutí. Námitky žalobce o hrozbě nebezpečí, které by mu hrozilo v případě návratu, považuje žalovaný za spekulativní, a to na základě relevantních a aktuálních informací o Kubě. Žalovaný dále uvedl, že dle Informace MZV ČR ze dne 16. 3. 2022, č. j. 103804–6/2022–LPTP, nehrozí neúspěšným žadatelům o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti postih ze strany státních orgánů nebo soukromých osob. Dle uvedené informace by pro kubánské občany, kteří nepřekročí 2 roky pobytu v zahraničí a jejichž pas je platný, neměly plynout žádné negativní důsledky pro možnost návratu.

III. Právní názor soudu

11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

12. Žaloba není důvodná.

13. První žalobní námitkou žalobce namítá, že mu měl být udělen humanitární azyl podle § 14 zákona o azylu, případně doplňková ochrana podle § 14a zákona o azylu, a to z důvodu vyššího věku a aktuálně zhoršeného zdravotního stavu.

14. Podle § 14 zákona o azylu se humanitární azyl udělí, jestliže „v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit národní humanitární azyl (dále jen „humanitární azyl“) z humanitárního důvodu. Rodinnému příslušníku podle § 13 odst. 2 azylanta, kterému byl udělen humanitární azyl, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí humanitární azyl za účelem sloučení rodiny; § 13 se použije obdobně.“ 15. Obecná východiska soudního přezkumu rozhodnutí o neudělení humanitárního azylu shrnul Nejvyšší správní soud kupříkladu ve svém rozsudku ze dne 25. 10. 2017, č. j. 6 Azs 81/2017–32, „[k] námitce existence důvodů zvláštního zřetele hodných lze konstatovat, že podle ustálené judikatury na udělení humanitárního azylu není právní nárok. Posouzení možných důvodů pro udělení humanitárního azylu je otázkou správního uvážení, které soud přezkoumává pouze v omezeném rozsahu (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 12/2003–38, a ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003–48). Míra volnosti žalovaného při zvažování důvodů pro udělení humanitárního azylu je limitována především zákazem libovůle, jenž pro orgány veřejné moci vyplývá z ústavně zakotvených náležitostí demokratického a právního státu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004–55).“ Žalovaný v napadeném rozhodnutí srozumitelně objasnil, že posoudil rodinnou, sociální a ekonomickou situaci žalobce, přihlédl k jeho věku a zdravotnímu stavu a neshledal důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by bylo na místě žalobci udělit humanitární azyl. V tomto posouzení neshledal krajský soud překročení mezí správního uvážení či jeho zneužití, odůvodnění závěru žalovaného o nenaplnění podmínek pro udělení humanitárního azylu soud považuje za dostatečné.

16. Podle § 14a zákona o azylu se doplňková ochrana uloží „cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude–li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Odstavec 2 tohoto ustanovení vymezuje nebezpečí vážné újmy následovně: „a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.“ 17. Krajský soud se ztotožňuje s žalovaným, který nezjistil žádnou skutečnost, ze které by vyplývalo, že by žalobce mohl být vystaven reálnému nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení. Žalovaný se na stranách 7 a 8 napadeného rozhodnutí řádně zabýval tím, zda jsou na straně žalobce dány reálné, skutečné a bezprostředně hrozící obavy z nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu, jestliže se vrátí do své domoviny. Žalovaný se v rámci tohoto posouzení zabýval též výkladem čl. 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a dospěl k závěru, že aby bylo možné pokládat trest za „ponižující“ a aplikovat na něj čl. 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, musí ponížení a pokoření, které jej provázejí, dosáhnout mimořádného stupně úrovně, jejíž ohodnocení závisí na souhrnu všech okolností případu. Žalovaný podle krajského soudu dostatečně podrobně posuzoval, zda nejsou naplněny podmínky pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a odst. 1 ve spojení s odst. 2 písm. b) zákona o azylu, avšak nebyly zjištěny žádné skutečnosti, ani sám žalobce je netvrdil, které by nasvědčovaly nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání. Krajský soud souhlasí se závěrem žalovaného, že nebyly splněny zákonné podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 1 a 2 písm. b) zákona o azylu. Krajský soud tak nesouhlasí s žalobcem, že by z výše uvedených důvodů bylo rozhodnutí správního orgánu nepřezkoumatelné.

18. Žalobce dále poukazoval na to, že jeho nucené vycestování by z důvodu jeho vážného zdravotního stavu představovalo porušení mezinárodních závazků České republiky ve smyslu § 14 a odst. 2 písm. d) zákona o azylu v návaznosti na čl. 8 Úmluvy. Žalobce v pohovoru k žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 3. 3. 2023 uvedl, že z Kuby vycestoval proto, aby viděl syna a jeho snachu. Vízum měl platné na 3 měsíce a poté plánoval vrátit se domů. Ke svému zdravotnímu stavu žalobce uvedl, že má asi 7 let problémy s tlakem, jednou se mu udělalo špatně a odvezli ho do nemocnice, kde mu dali lék na snížení tlaku. Když měl léky dispozici, tak měl tlak v pořádku, ale ve čtyřech případech se stalo, že léky na Kubě nedokázal sehnat, tlak se mu zvýšil a musel jít opět do nemocnice. Dále má asi tak 10 let problémy s vodní kýlou, ale bylo mu sděleno, že pokud to vydrží, tak ho nebudou operovat, protože na to nemají podmínky. Žalobce dále uvedl, že se obává, že nebude mít dostupnou lékařskou péči a že zemře nemocný a v chudobě.

19. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 2. 7. 2020, č. j. 10 Azs 437/2019–83, uvedl, že „[p]ůvodní judikatura vztahující se k otázce doplňkové ochrany z humanitárních důvodů stanovila velmi přísné podmínky pro její udělení. Žadatel o mezinárodní ochranu se musel ocitat takřka na pokraji smrti (např. AIDS v terminálním stadiu). Tento velmi přísný standard, zastávaný Evropským soudem pro lidská práva v rozsudcích ze dne 2. 5. 1997 ve věci D. proti Spojenému království, stížnost č. 30240/96, a ze dne 27. 5. 2008 ve věci N. proti Spojenému království, stížnost č. 26565/05, ESLP zmírnil v rozsudku ze dne 13. 12. 2016 ve věci Paposhvili proti Belgii, stížnost č. 41738/10. Setrval sice na tom, že institut doplňkové ochrany ze zdravotních důvodů musí zůstat vyhrazen pro velmi výjimečné případy, nikoliv však jen pro ty, v nichž je žadatel v době podání žádosti bezprostředně ohrožen na životě. Podle rozsudku ve věci Paposhvili jde i o případy vážně nemocných osob, „u nichž se lze ze závažných důvodů domnívat, že v přijímající zemi by nedostatek vhodné péče či přístupu k ní představoval skutečné riziko, že se zdravotní stav nemocné osoby vážně, rychle a nevratně zhorší, a to by vedlo k intenzivnímu utrpení této osoby nebo k výraznému snížení předpokládané délky jejího života“ (bod 183 rozsudku).(…)Pro rozhodnutí o udělení doplňkové ochrany ze zdravotních důvodů jsou stěžejní tyto podklady a informace: 1) ty, které se týkají zdravotního stavu žadatele, a 2) ty o kvalitě a dostupnosti zdravotní péče a léků v zemi, kam by musel žadatel vycestovat. Z judikatury ESLP plyne, že je na žadateli, aby předložil důkazy pro to, že by mu v zemi původu hrozila vážná újma, neboť by se mu tam nedostalo vhodné zdravotní péče odpovídající jeho vážnému zdravotnímu stavu (srov. bod 186 rozsudku Paposhvili). Informace o svém zdravotním stavu musí poskytnout žadatel v takové kvalitě, aby z nich bylo možné učinit závěr o tom, v jak závažném stavu se žadatel nachází a jaké riziko by pro něj představovala samotná cesta do země původu i následné setrvání v ní. Na žalovaném je, aby tyto důkazy řádně posoudil a potvrdil či rozptýlil žadatelovy obavy, že se jeho zdravotní stav zásadně zhorší, tím, že si obstará dostatek informací o dostupnosti zdravotní péče v žadatelově zemi původu (obdobně bod 187 rozsudku Paposhvili).“ 20. K tomu krajský soud uvádí, že žalobce v průběhu správního řízení nedoložil žádné lékařské zprávy, tyto doložil až v průběhu řízení před soudem, přičemž žádná z těchto zpráv výslovně neuváděla, že by některá s žalobcovo obtíží byla natolik závažná, že by žalobce ohrožovala na životě. Bylo přitom povinností žalobce, aby předložil důkazy, ze kterých by bylo zřejmé, že žalobci hrozí vážná újma, jež by vznikla z důvodu nedostatku zdravotní péče na Kubě. Žalovaný se otázkou zdravotního stavu žalobce řádně zabýval a vypořádal se se všemi skutečnostmi, které žalobce sdělil při pohovoru dne 3. 3. 2023 a ani nově předložené lékařské zprávy závěry žalovaného nezpochybňují. Z lékařských zpráv a z protokolu o pohovoru žalobce plyne, že žalobcův nepříznivý zdravotní stav je dlouhodobého charakteru a výrazněji se nemění. Krajský soud dále zdůrazňuje, že v případě, zmiňovaném žalobcem ve věci P. vs. Belgie, trpěl žadatel akutní leukémie a bez transplantace, které by se mu v domovském státě nedostalo, by zemřel. Skutkový stav byl v této věci zcela odlišný. Vysoký krevní tlak lze v obecné rovině vzhledem k věku žalobce považovat za zcela běžné onemocnění. Léky na toto onemocnění byly dle žalobce na Kubě dostupné, ve čtyřech případech léky dostupné nebyly, ale v případě zhoršení jeho stavu, mu byly léky indikovány v nemocnici. Trpí–li žalobce vodní kýlou, nelze ani toto onemocnění označit jako takové onemocnění, které by žalobce bezprostředně ohrožovalo na životě. Jak sám žalobce uvedl, tímto onemocnění trpí asi 10 let, tedy jedná se o indispozici dlouhodobého charakteru, se kterou zvládal v zemi původu žít. V doplnění žaloby žalobce uvedl, že ho zde v České republice čekají nezbytná vyšetření, neboť má vodní kýlu a lékaři chtějí vyloučit nádorové onemocnění. Žalobce ostatně již v pohovoru uváděl, že si doktoři mysleli, že jde o nádorové onemocnění, nicméně nakonec bylo zjištěno, že se jedná vodní kýlu. Žalobce tak v doplnění žaloby nesdělil žádné nové informace ohledně svého zdravotního stavu. Uvádí–li žalobce, že mu byl předepsán konkrétní lék na vysoký krevní tlak, který není na Kubě dostupný, tak k tomu krajský soud uvádí, že žalobce již dříve uvedl, že léky na krevní tlak na Kubě v předchozích případech dostal. Tedy i v případě, že by konkrétní lék, který mu byl v České republice předepsán, nebyl na Kubě dostupný, lze ho nahradit jiným lékem na vysoký krevním tlak. Krajský soud tak, shodně jako žalovaný, dospěl k závěru, že zdravotní stav žalobce nemůže být důvodem pro udělení doplňkové ochrany a tuto žalobní námitku shledal nedůvodnou.

21. K námitce žalobce, že nelze přezkoumat závěry žalovaného, že žalobci nehrozí závažná zdravotní újma v souvislosti s jeho zdravotním stavem, když v podkladech napadeného rozhodnutí zcela absentuje jakákoli zpráva mapující zdravotní či ekonomický systém na Kubě. K tomu krajský soud uvádí, že žalovaný vycházel především z protokolu o pohovoru žalobce ze dne 3. 3. 2023, ve kterém se žalobce vyjadřoval ke svému zdravotnímu stavu. V souvislosti s tím krajský soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2021, č. j. 2 Azs 383/2020–24, který uvedl, že „ v zhledem k povaze tvrzených zdravotních komplikací žalobkyně (z nichž je zjevné, že se nejedná o případ zásadně závažného onemocnění), s ohledem na její tvrzení (péče jí na Kubě byla v minulosti běžně poskytována) i s ohledem na to, že žádné zjevné zhoršení standardu této péče v poslední době z obecných zpráv o situaci v zemi původu ani z jiných dostupných informací o Kubě zjevně neplyne, nebylo v projednávané věci nezbytné se zabývat úrovní zdravotní péče v zemi původu. Nejvyšší správní soud proto s ohledem na výše uvedené naznal, že stěžovatel nepochybil, pokud si neobstaral konkrétně podklady týkající se zdravotní péče na Kubě (její úrovně, dostupnosti a kvality) a pouze na základě tvrzení žalobkyně dospěl k závěru, že jí není na místě z důvodů jejích zdravotních obtíží udělit mezinárodní ochranu, a to jak humanitární azyl dle § 14 zákona o azylu, tak doplňkovou ochranu dle § 14a odst. 2 písm. b) či d) zákona o azylu. Městský soud tedy pochybil, když stěžovateli absenci těchto podkladů vytknul a naznal, že bez nich nelze napadené rozhodnutí přezkoumat; s ohledem na toto nesprávné právní posouzení věci Nejvyšší správní soud shledal podanou kasační stížnost důvodnou.“ Žalovaný zdravotní problémy žalobce posoudil a vyhodnotil, že nejsou natolik závažného charakteru, aby odůvodňovaly uložení mezinárodní ochrany.

22. Krajský soud souhlasí s žalovaným, že celková úroveň ekonomiky a zdravotnictví na Kubě je výrazně slabší než v České republice, nicméně ani to není samo o sobě relevantním azylovým důvodem. K tomu soud odkazuje na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2018, č. j. 6 Azs 98/2018–22, ve kterém shrnul, že „ z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že nižší úroveň zdravotnictví v zemi původu bez přistoupení dalších okolností nemůže založit důvod pro udělení azylu (srov. rozsudek ze dne 18. 10. 2005, č. j. 3 Azs 226/2005–68, nebo ze dne 26. 7. 2007, č. j. 2 Azs 30/2007–69). Nelze vyloučit, aby doplňková ochrana byla udělena žadateli o mezinárodní ochranu, který trpí závažnou nemocí, i z důvodů nedostatečné úrovně zdravotní péče v zemi původu, tato by ovšem musela dosahovat úrovně označitelné za mučení nebo nelidské či ponižující zacházení ve smyslu § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2009, č. j. 6 Azs 34/2009–89]. Evropský soud pro lidská práva v rozsudku ze dne 13. 12. 2016, P. proti Belgii, stížnost č. 41738/10, do určité míry zmírnil dříve vyžadovaný práh pro aktivaci čl. 3 Úmluvy v případě tzv. zdravotních případů. ( ) Nejvyšší správní soud k tomu dodává, že nadále však platí, že pro aktivaci čl. 3 Úmluvy se musí jednat o velmi výjimečné případy. V usnesení NSS ze dne 15. 12. 2016, č. j. 2 Azs 259/2016–18, pak konstatoval, že omezené prostředky stěžovatelky na zaplacení nákladné zdravotní péče nelze vykládat jako mučení ani nelidské či ponižující zacházení ze strany domovského státu.“ Krajský soud souhlasí s žalovaným, že z výpovědi žalobce je zřejmé, že jakkoliv je na Kubě tíživá ekonomická situace, žalobce byl schopen si všechny základní potraviny obstarat. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu (usnesení ze dne 22. 1. 2020, čj. 6 Azs 197/2019–45) krajský soud konstatuje, že současná situace v Kubánské republice není sama o sobě důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Stav dodržování lidských práv sice obecně není dobrý, avšak tato skutečnost sama o sobě není důvodem k udělení mezinárodní ochrany (usnesení NSS ze dne 15. 2. 2008, čj. 5 Azs 5/2008–53). Bylo třeba posoudit individuální situaci žalobce, což žalovaný učinil. Krajský soud tak z výše uvedených důvodů shledal námitku žalobce jako nedůvodnou.

23. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že žalovaný pochybil, když žalobce dostatečně nezjistil skutkový stav, pokud jde o nebezpečí, které žalobci může hrozit v případě jeho návratu na Kubu. Žalobce uvedl, že mu hrozí újma ze strany kubánských úřadů především z toho důvodu, že přesáhl povolenou dobu vycestování (90 dnů). Krajský soud s žalobcem nesouhlasí v tom, že by žalovaný dostatečně nezjistil skutkový stav. Žalovaný při svých úvahách při posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobci vycházel z Informace MZV ČR ze dne 16. 3. 2022, č. j. 103804–6/2022–LPTP, a informace OAMP – Bezpečnostní a politická situace v zemi – Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, ze dne 12. 7. 2022. Z těchto podkladů je zřejmé, že překročí–li pobyt v zahraničí 2 roky, a neuskuteční–li cestu na Kubu, ztrácí kubánský občan status rezidenta, je zaveden do databáze Ministerstva vnitra jako emigrant, je mu zneplatněn občanský průkaz a ztrácí nárok na jakékoliv státní příspěvky. Takovýto občan ztrácí i přístup k sociálnímu a zdravotnímu systému a na trh práce. Žalovaný dále vycházel z výpovědi žalobce, který jasně popřel, že by měl před odjezdem jakékoliv problémy se státními orgány na Kubě. Žalobce vycestoval na základě vlastního cestovního dokladu a přes oficiální hraniční přechod na mezinárodním letišti. Nutno zdůraznit, že žalobce v pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ani neuvádí, že by mu hrozila ze strany kubánských úřadů újma, protože překročil dobu, na kterou mu bylo uděleno vízum. Žalobce pouze uvedl, že vízum měl platné 3 měsíce a poté se chtěl vrátit domů. Dle informací MZV ČR, založené ve spise, pokud kubánský občan nepřekročí 2 roky pobytu v zahraničí a jeho pas je platný, neměly by z toho plynout žádné negativní důsledky pro možnost návratu. Uvádí–li žalobce, že jeho majetek bude znárodněn, tak dle Informace MZV ČR, může být majetek kubánskému občanovi znárodněn pouze pokud definitivně opustil zemi a nemá na Kubě příbuzné či dědice. Není tedy obava, že by majetek žalobce byl znárodněn, když tento má na Kubě dceru a nepřekročil ani 2 roky pobytu v zahraničí. Dle informací pak také neúspěšným žadatelům o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti nehrozí postih ze strany státních orgánů či nebezpečí ze strany soukromých osob.

24. Tyto skutečnosti korespondují i se zjištěními jiných správních soudů, když Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 22. 1. 2020, č. j. 6 Azs 197/2019–45, bod 8 a 9, konstatoval, že „ z informace Ministerstva zahraničních věcí ze dne 15. března 2017, z níž vycházel žalovaný i v nyní projednávané věci, totiž vyplývá, „že i když kubánský občan překročí dvouletou lhůtu pobytu v zahraničí (po jejímž uplynutí je považován za emigranta), může na kubánském zastupitelském úřadě vyřídit obnovení trvalého pobytu na Kubě, případně odcestovat na Kubu, kde může pobývat 90 dní a trvalý pobyt obnovit tam. Takový občan by se neměl setkat na Kubě s negativními důsledky předchozího pobytu v zahraničí, práva osob dle nového migračního zákona jsou respektována. Ke svévolnému výkladu zákona dochází pouze v případě opozičních aktivistů a státní úřady dále omezují svobodu vycestování vysoce kvalifikovaných pracovníků a zaměstnanců bezpečnostních složek“ (kromě citovaného usnesení srov. též rozsudek ze dne 29. května 2019 č. j. 6 Azs 335/2015 – 35 a usnesení ze dne 6. června 2019 č. j. 4 Azs 68/2019 – 54, ze dne 16. října 2018 č. j. 2 Azs 200/2018 – 36, ze dne 24. července 2019 č. j. 4 Azs 112/2019 – 46). Podle ustálené a vnitřně jednotné judikatury Nejvyššího správního soudu tedy současná situace na Kubě není sama o sobě důvodem pro udělení doplňkové ochrany. Tato judikatura tedy poskytuje dostatečnou odpověď na stěžovatelovy námitky.“ 25. Dle krajského soudu tak žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav a vyhodnotil, že žalobci nehrozí ze strany kubánských úřadů nebezpečí v podobě znárodnění majetku či ztráty statusu rezidenta. Namítá–li žalobce, že skutečnost, že došlo ke změně migračního zákona nemůže být sama o sobě důvodem, pro který nelze udělit doplňkovou ochranu, pak krajský soud považuje za nutné uvést, že toto žalovaný v napadeném rozhodnutí ani netvrdil. Žalovaný se dostatečně vypořádal s důvody, pro které žalobci neudělil mezinárodní ochranu. Tuto námitku shledal krajský soud také jako nedůvodnou.

26. K námitce žalobce, že žalovaný nerespektoval Politickou deklaraci a mezinárodní akční plán Organizace spojených národů, tzv. Madridský mezinárodní akční plán krajský soud uvádí, že tato nemá pro posuzování žádosti o udělení mezinárodní ochrany žádný význam. Žalovaný tak nepochybil, když ho při svých úvahách o udělení mezinárodní ochrany nereflektoval do napadeného rozhodnutí. Tuto námitku tak krajský soud shledal jako nedůvodnou.

27. Žalobce dále namítal, že mu žalovaný měl mezinárodní ochranu udělit, jelikož jde o případ hodný zvláštního zřetele. Žalovaný se tímto zabýval na straně 9 napadeného rozhodnutí. Krajský soud uvádí, že stávající judikatura již dovodila, že rodinné vazby na území ČR nepředstavují „případ hodný zvláštního zřetele“. Stejně tak kumulace důvodů (zdravotní obtíže žalobce, špatná ekonomická a zdravotní situace na Kubě) nepředstavuje případ hodný zvláštního zřetele. Správní orgán se zabýval nejen situací kubánských občanů po návratu do vlasti, a to na základě podkladů, které citoval v napadeném rozhodnutí, ale i konkrétní osobní situací žalobce. Pokud poté rozhodl na základě takto obsáhle a podrobně provedeného dokazování, soud mu nemohl nic vytknout, jestliže se rozhodl nevyužít možnosti udělit azyl z humanitárního důvodu dle § 14 zákona o azylu.

28. Doplnění žaloby ze dne 27. 10. 2023 nepřineslo nic, co by mohlo na učiněném hodnocení cokoli změnit, a to ani ve vztahu k tvrzení žalobce týkající se jeho zdravotního stavu ani ve vztahu k ekonomické a zdravotní situaci na Kubě.

29. Zdravotní stav žalobce se nezměnil, žalovaný jej ani nerozporuje, a proto nebylo nutné předloženými zprávami provádět dokazování. Namítá–li žalobce další zdravotní problémy – eventuální nádorové onemocnění, to nebylo do okamžiku rozhodování soudu zjištěno.

30. Ani žalobcem dodané materiály konstatující špatnou ekonomickou a zdravotní situaci na Kubě nemohou na rozhodnutí soudu nic změnit. V tomto směru je skutkový stav dostatečně zjištěn z jednotlivých zpráv, které se nacházejí ve správním spise. Z tohoto důvodu soud pro nadbytečnost předkládanou zprávou Člověka v tísni dokazování neprováděl, když ta se má nadto zabývat situací v roce 2020. Není sporu o tom, že ekonomická a zdravotní situace na Kubě není příznivá, avšak tato skutečnost sama o sobě není důvodem k udělení mezinárodní ochrany. Jak již krajský soud uvedl výše, žalovaný posoudil situaci žalobce a rozhodl, že nejsou důvody pro udělení mezinárodní ochrany a s těmito závěry se krajský soud plně ztotožňuje.

31. Uvádí–li žalobce, že na pohovor vedený žalovaným šel naprosto nepřipravený, ovlivněný standardními praktikami režimu na Kubě, tak k tomu krajský soud uvádí, že žalovaný se žalobce ptal na zcela běžné otázky týkající se jeho života na Kubě, jeho zdravotního stavu, rodinné situace a jeho vycestování z Kuby. O průběhu pohovoru byl sepsán protokol, který žalobce stvrdil svým podpisem, přičemž neměl žádné námitky k zápisu jednotlivých otázek a odpovědí. Skutečnosti, které žalobce při pohovoru sdělil se přitom neodlišují od skutečností, které žalobce popisuje v žalobě či v doplnění žaloby.

32. Žalobcem poskytnuté důkazy (podací lístek, doklad o zaslání peněz, letenky do ČR, odkazy na aktuální situaci na Kubě popisovanou v médiích) dokreslují nepřiznivou situaci na Kubě, avšak v kontextu tvrzení žalobce, která nejsou nikým zpochybňována, nemohou přinést nic nového.

33. Soud má za to, že žalovaný se ke všem tvrzením žalobce vyjádřil, věnoval jim patřičnou pozornost a dostatečně se vypořádal s tím, proč uváděné skutečnosti nepovažoval za důvod pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany.

IV. Závěr, náklady řízení

34. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Soud postupoval podle § 51 odst. 1 s. ř. s. a věc rozhodl bez nařízeného jednání, neboť účastníci řízení projevili s takovým postupem soudu souhlas.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

I. Vymezení věci a obsah žaloby II. Vyjádření žalovaného správního orgánu III. Právní názor soudu IV. Závěr, náklady řízení