54 Az 4/2022– 47

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobce: S. Y., narozen státní příslušnost: bytem zastoupen advokátem Mgr. Petrem Václavkem sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 9. 2022, č. j. OAM–458/ZA–ZA12–ZA16–2022 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) obdržel dne 19. 10. 2022 žalobu proti rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto, že žádost žalobce o mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) se neuděluje.

2. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je nezákonné a přijaté v rozporu s právními předpisy. Podle žalobce došlo k porušení zásady materiální pravdy ve smyslu § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť žalovaný vycházel z omezeného množství informací, přičemž mnohé byly neaktuální. Z uvedených důvodů byly dle žalobce nesprávně posouzeny důvody pro udělení mezinárodní ochrany zejména pro udělení mezinárodní ochrany dle § 12 písm. a) a písm. b) a § 14a zákona o azylu, a to znamenalo nesplnění nároků na odůvodnění dle § 68 odst. 3 správního řádu. Podle žalobce bylo ze strany žalovaného nedostatečně posouzeno nebezpečí, které mu jako sympatizantovi strany Halklarin Demokratik Partisi (dále jen „HDP“) hrozí. Žalobce uvedl, že je kurdské národnosti, a právě strana HDP podporuje práva kurdské menšiny. Žalobce zdůrazňoval, že v roce 2021 byl tureckému Ústavnímu soudu doručen návrh na zrušení strany HDP z důvodu údajné podpory terorismu. Žalobce se obává, že i jeho veřejná podpora strany HDP pro něj znamená hrozbu, což podporuje prohlášením strany HDP, v němž bylo uvedeno, že od roku 2015 bylo zatčeno 3 695 členů strany a jen v roce 2020 bylo zadrženo či zatčeno 1 750 členů strany, z nichž 172 bylo uvězněno. Žalobce dále odkazoval na usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. 7. 2021 o potlačování opozice v Turecku v Úředním věstníku Evropské unie vedené pod zn. C 99/209, čímž chtěl poukázat na aktuální situaci v Turecku. Podle žalobce ze zmíněných podkladů plyne diskriminace kurdské menšiny a nedodržování ústavních zákonů ve věcech politických práv. Žalobce nerozporoval, že je strana HDP v Turecku legální, avšak nelze pominout fakt, že proti tisícům jejích členů jsou vedena vykonstruovaná trestní stíhání a v rozporu s EÚLP jsou vězněni.

II. Shrnutí vyjádření žalovaného

3. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl, v podrobnostech odkazoval na odůvodnění napadeného rozhodnutí a obsah správního spisu, z něhož vyplývaly skutečnosti jednoznačně nasvědčující vysloveným závěrům opřené o dostatek aktuálních a relevantních podkladů. Žalovaný zdůrazňoval, že žalobce podle všeho nevyvíjel politické aktivity ani nebyl členem žádné politické strany, pouze údajně sympatizoval se stranou HDP a účastnil se jednoho mítinku, který však byl policií rozpuštěn a on pokojně opustil místo konání a odešel domů. Žalovaný poukazoval na zjištěné informace, které nenasvědčují utlačování Kurdů, a naopak poukazují na možnost důstojného života bez omezování, pronásledování či významného znevýhodňování. Žalovaný zdůraznil, že povinnost zjistit skutkový stav věci dle § 3 správního řádu má pouze v rozsahu důvodů, které žalobce v průběhu správního řízení uvedl. Žalobní námitky byly dle žalovaného obecného charakteru a rovněž žalovaný vyzdvihl, že v žalobě žalobce předestřel zcela jiný příběh mající větší azylovou relevanci, než jaký popisoval v rámci správního řízení. Zhodnocení možnosti udělení doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu bylo podle žalovaného v napadeném rozhodnutí dostatečné vzhledem k tomu, že žalobce během správního řízení neuvedl žádnou skutečnost, jež by bylo možné podřadit pod vážnou újmu ve smyslu § 14a zákona o azylu.

III. Obsah správního spisu

4. Dne 20. 4. 2022 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice a v souvislosti s tím byl žalobce předvolán k pohovoru. Žalobce při ústním pohovoru dne 22. 4. 2022 sdělil řadu skutečností nezbytných pro posouzení žádosti o mezinárodní ochranu. Kromě nacionálií žalobce uvedl, že je rozvedený, má dvě děti, které žijí s matkou v Turecku, pracoval jako chovatel dobytka, do strany HDP nevstoupil, protože nechtěl způsobit problémy členům rodiny, neboť někteří pracují ve státní správě, z toho důvodu je pouze sympatizantem této strany. Dále žalobce uvedl, že se účastnil jednoho mítinku strany HDP, z něhož ale odešel domů, protože bylo setkání policií rozpuštěno. Jako hlavní důvod, proč žalobce žádá o mezinárodní ochranu, zmínil, jeho neustálé lustrování a kontrolování dokladů hlídkami, což přisuzuje tomu, že je kurdské národnosti. Českou republiku si žalobce vybral kvůli postoji k válce na Ukrajině. Do České republiky přicestoval ilegálně v nákladním voze, zdálo se mu to jako dobrá a rychlá cesta, lepší, než kdyby zvolil legální cestu.

5. Součástí správního spisu byly dokumenty žalovaného jako Přehled údajů o zemi za rok 2020 – Turecko ze dne 25. 3. 2021, Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 8. 7. 2022, dokument obsahující informace o zemi původu (Turecko) potřebné pro řízení o mezinárodní ochraně nazvaný Turečtí občané kurdského původu ze dne 25. 11. 2020, dále dokument Turecko: Lidová demokratická strana (HDP).

6. Žalobce byl dne 11. 7. 2022 předvolán k seznámení se s podklady rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany, žalobce však nebyl doručovatelem zastižen a ani po uložení zásilky si ji nevyzvedl. Následovalo vydání napadeného rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany, žalovaný své rozhodnutí opíral o podklady založené do spisu, z nichž vyplývalo, že u žalobce, s ohledem na uvedené důvody jeho žádosti, nejsou splněny podmínky pro udělení mezinárodní ochrany.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

7. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, jak stanoví § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

8. Krajský soud rozhodl při jednání dne 13. 3. 2023. Při jednání účastníci setrvali na svých dosavadních podáních. Při jednání byla jako důkaz provedena zpráva Freedom House, Freedom in the world 2022.

9. Žaloba není důvodná.

10. V obecné rovině krajský soud úvodem konstatuje, že situací kurdské menšiny v Turecku se opakovaně zabýval Nejvyšší správní soud (např. rozsudek ze dne 11. 9. 2012, č. j. 4 Azs 34/2011 – 154, usnesení ze dne 10. 12. 2015, č. j. 9 Azs 250/2015 – 23, ze dne 21. 6. 2018, č. j. 1 Azs 177/2018 – 28, ze dne 17. 1. 2019, č. j. 5 Azs 106/2018 – 30, ze dne 25. 4. 2019, č. j. 8 Azs 352/2018 – 46 a mnoho dalších), přičemž dovodil, že nesnáze Kurdů v Turecku sice existují, ale nedosahují bez dalšího intenzity pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu, případně vážné újmy podle § 14a odst. 2 téhož zákona. Na této judikatuře setrval Nejvyšší správní soud i ve svém rozsudku ze dne 14. 1. 2022, č. j. 2 Azs 240/2021–27. Krajskému soudu je z veřejně dostupných zdrojů v obecné rovině známa aktuální situace v Turecku aktuálně zatížená blížícími se parlamentními volbami a rozhodováním zdejšího ústavního soudu o zrušení Lidové demokratické strany, nicméně těmito aktuálními událostmi nebylo nutné se podrobněji zabývat, vést v tomto směru jakékoli dokazování, a to s ohledem na podobu tvrzení samotného žalobce a jeho popis „azylových“ důvodů tak, jak plynou ze správního spisu.

11. Z obsahu správního spisu, zejména z výpovědí samotného žalobce, plyne, že nebyl politicky aktivní, pouze sympatizoval s politickou stranou Lidovou demokratickou stranou (HDP), volil ji, byl na jednom mítinku strany v Konya jako řadové účastník, nebyl zadržen, obviněn, ani souzen. Žalobce pouze uvedl, že byl několikrát na ulici při běžném životě kontrolován policí. Jak je dále rozvedeno níže, již na tomto místě lze konstatovat, že uvedené bez dalšího nedosahuje intenzity ve pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu, případně vážné újmy dle § 14a odst. 2 téhož zákona. Skutečnosti uváděné žalobcem v podané žalobě nejsou žádným konkrétním způsobem navázány na osobu žalobce a v této zcela obecné rovině nemohou bez dalšího závěry žalovaného zpochybnit.

12. V tomto kontextu ani dokazování zprávou Freedom House nepřineslo nic nového ve vztahu k tvrzení žalobce ohledně pronásledování kurdské menšiny a sympatizantů strany HDP, a to ani z popisu v části F4 zprávy, kde je pouze obecně popsána stanaha státu o potlačení projevů kurdské menšiny, ani v části B4 popisující potlačování pro kurdských politických stran – „hate speech, politically motivated prosecutions, and disinormation in progoverment media“. Sám žalobce ovšem neuvádí, že by osobně jakékoli nenávisti či politicky motivovanému stíhání či jinému útlaku čelil. Obecně nepříznivá situace kurdské menšiny není přitom nikým rozporována.

13. Žalobce namítal, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, a to zejména co se týče zacházení s kurdskou menšinou. Krajský soud nemá pochyb, že dokumenty žalovaného poskytující informace o tureckých občanech kurdského původu potřebné pro řízení o mezinárodní ochraně nebo dokument poskytující informace o postavení Lidové demokratické strany (HDP) ale i další dokumenty založené do správního spisu poskytly dostatečný a celistvý pohled na posuzovanou situaci, aby mohl žalovaný ve věci žádosti o mezinárodní ochranu rozhodnout. Krajský soud odkazuje na výstižné shrnutí žalovaného v napadeném rozhodnutí na straně 3 a 4 popisující postavení Kurdů v Turecku. Nutno zdůraznit, že kurdská národnost tureckého občana není zjevná, jméno, příjmení, vzhled osoby, původ z určité části Turecka ani jazykový projev neodhalí, že se jedinec hlásí ke kurdské národnosti. Žalobce je občanem Turecka, třebaže kurdského původu, avšak podle Ústavy z roku 1982 jsou si všichni občané Turecka rovni. Občané kurdského původu jsou podle získaných informací zastoupeni napříč všemi povoláními, mají přístup ke vzdělání, je jim poskytována například také finanční pomoc v nezaměstnanosti. Z uvedených důvodů se nejeví přesvědčivé tvrzení žalobce, že je z důvodu svého kurdského původu znevýhodňován až diskriminován.

14. Žalovaný podle krajského soudu zjistil náležitě skutkový stav, o němž nevyvstávají žádné pochybnosti, a to v nezbytném rozsahu čili zcela v souladu s § 3 správního řádu, jehož nedodržení žalobce namítal. Žalobce nevznesl žádné konkrétní skutečnosti, jimiž by prokazoval tvrzené pronásledování jeho osoby pro jeho původ nebo politické smyšlení, ale ani z jiného důvodu. Nebylo prokázáno ani obecně, že by v Turecku docházelo k cílenému pronásledování Kurdů či členů politické strany HDP. Jakýkoli konkrétní útlak žalobce nebyl nejen tvrzen, ale ani takovému konání ze strany establishmentu nic nenasvědčuje.

15. Podle § 12 písm. a) zákona o azylu se azyl cizinci udělí, „bude–li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod“. Podle § 12 zákona písm. b) zákona o azylu se cizinci udělí azyl, „bude–li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště“. K pojmu pronásledování viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2020, č. j. 5 Azs 105/2018–48; k pojmu odůvodněný strach z pronásledování viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2020, č. j. 5 Azs 105/2018–46, publ. pod č. 4029/2020 Sb. NSS.

16. Žalobce uvedl, že není členem politické strany, ale je sympatizantem politické strany HDP podporující práva. V souvislosti se sympatizanstvím s politickou stranou HDP však nečelil podle vypovězených skutečností žádnému útlaku, pronásledování či jakémukoli negativnímu zacházení. Žalobce nepopsal žádnou událost, která by svědčila jeho pronásledování dle § 12 písm. a) zákona o azylu. Sám žalobce uvedl, že nechtěl sobě ani členům rodiny způsobit obtíže, které by v případě vstupu do politické strany HDP dle něj mohly následovat. Soud se ztotožňuje se zjištěními, které učinil žalovaný, a má za to, že žalobce v průběhu správního řízení neuvedl žádné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné učinit závěr, že žalobce vyvíjel ve své vlasti činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu, za níž by mohl být pronásledován, tudíž nebyl naplněn důvod udělení azylu podle tohoto ustanovení.

17. Ani důvody pro udělení azylu zakotvené v § 12 písm. b) zákona o azylu nebyly v nyní projednávané věci splněny. Krajský soud má za to, že nebyly žalobcem vzneseny žádné skutečnosti nasvědčující odůvodněnému strachu žalobce z pronásledování z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalobce se domnívá, že s ohledem na jeho kurdskou národnost čelil četněji kontrolám pořádkovými hlídkami. Údajně měl být jednoho dne na ulici zastaven pořádkovou hlídkou celkem třikrát za účelem kontroly dokladů, nicméně důvody těchto kontrol nejsou bez dalšího zřejmé, když příslušnost osoby ke kurdské menšině není na první pohled viditelná. Neexistuje žádná relevantní souvislost nasvědčující tomu, že kontroly byly provedeny u žalobce právě kvůli jeho kurdskému původu.

18. Žalobce poukazoval na potlačování opozice v Turecku, a to zejména kurdských stran jakou je i HDP, případy zatčení členů strany HDP nebo příběh bývalého předsedy strany HDP, jemuž hrozí trest odnětí svobody až na 142 let. Nicméně žádná z předestřených událostí se netýkala konkrétně žalobce, který není členem politické strany HDP ani jakékoli jiné politické strany a neměl doposud ve své domovině problémy ve smyslu § 12 zákona o azylu. Obavy žalobce tak nelze podle všeho podřadit pod pojem pronásledování, neboť se nejedná o žádné konkrétní relevantní obavy z pronásledování právě žalobce ve smyslu § 12 zákona o azylu.

19. Mezinárodní ochrana je udělována pouze osobám, kterým konkrétně a reálně hrozí nebezpečí vážné újmy či pronásledování. Poukazování žalobce na příběhy jiných občanů Turecka jako třeba bývalého předsedy politické strany HDP, opozičních politiků a některých členů politické strany HDP není v projednávané věci za nastalého skutkového stavu nijak významné. Žalobce nebyl a není členem žádné politické strany a nepotýkal se s žádným pronásledováním či omezováním jeho práv pro sympatizanství s politickou stranou HDP. Z uvedených důvodů krajský soud uzavírá, že v posuzovaném případě nebyly naplněny podmínky udělení azylu dle § 12 písm. a) ani b) zákona o azylu.

20. Podle § 13 odst. 1 zákona o azylu rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12.

21. Podle sdělení žalobce při provedeném pohovoru i ze zjištění žalovaného nemá žalobce na území České republiky žádné rodinné příslušníky. Žalobce uvedl, že matka, 11 sourozenců i exmanželka společně s jejich dětmi, resp. celá blízká rodina žije v Turecku. V posuzovaném případě tak nebyly naplněny ani důvody pro udělení azylu za účelem sloučení rodiny dle § 13 zákona o azylu.

22. Podle § 14 zákona o azylu, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu.

23. Obecná východiska soudního přezkumu rozhodnutí o neudělení humanitárního azylu shrnul Nejvyšší správní soud kupříkladu ve svém rozsudku ze dne 25. 10. 2017, č. j. 6 Azs 81/2017–32: „K námitce existence důvodů zvláštního zřetele hodných lze konstatovat, že podle ustálené judikatury na udělení humanitárního azylu není právní nárok. Posouzení možných důvodů pro udělení humanitárního azylu je otázkou správního uvážení, které soud přezkoumává pouze v omezeném rozsahu (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 12/2003–38, a ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003–48). Míra volnosti žalovaného při zvažování důvodů pro udělení humanitárního azylu je limitována především zákazem libovůle, jenž pro orgány veřejné moci vyplývá z ústavně zakotvených náležitostí demokratického a právního státu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004–55).“ Žalovaný v napadeném rozhodnutí srozumitelně objasnil, že posoudil rodinnou, sociální a ekonomickou situaci žalobce, přihlédl k jeho věku a zdravotnímu stavu, přičemž žalobce je plně svéprávným dospělým člověkem, bez snížené pracovní schopnosti, nemá (či neuvedl) žádné zdravotní obtíže. Žalovaný neshledal důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by bylo na místě žalobci udělit humanitární azyl. V tomto posouzení neshledal krajský soud překročení mezí správního uvážení či jeho zneužití, odůvodnění závěru žalovaného o nenaplnění podmínek pro udělení humanitárního azylu soud považuje za dostatečné. Žalobce sám výslovně nevznášel konkrétní námitky proti neudělení mezinárodní ochrany dle § 14 zákona o azylu.

24. Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, „který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude–li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.“ Za vážnou újmu se podle § 14a odst. 2 tohoto zákona považuje „a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky“.

25. Z dokumentů o situaci v Turecku (Politická a bezpečnostní situace v zemi z července 2022) bylo mj. zjištěno, že trest smrti byl v Turecku zcela zrušen od roku 2004, čili vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 písm. a) zákona o azylu žalobci nehrozí. Krajský soud se ztotožňuje s žalovaným, který nezjistil žádnou skutečnost, ze které by vyplývalo, že by žalobce mohl být vystaven reálnému nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení. Žalovaný se na stranách 5 a 6 napadeného rozhodnutí řádně zabýval tím, zda jsou na straně žalobce dány reálné, skutečné a bezprostředně hrozící obavy z nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu, jestliže se vrátí do své domoviny. Žalovaný se v rámci tohoto posouzení zabýval též výkladem čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a dospěl k závěru, že v případě, kdy nebezpečí mučení, nelidského a ponižujícího zacházení nebo trestání nastat může ale i nemusí, resp. se odvíjí od případné kumulace dalších neočekávaných situací a skutečností, nelze přiznat doplňkovou ochranu dle § 14a zákona o azylu. Žalovaný podle krajského soudu dostatečně podrobně posuzoval, zda nejsou naplněny podmínky pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a odst. 1 ve spojení s odst. 2 písm. a) a b) zákona o azylu, avšak nebyly zjištěny žádné skutečnosti, ani sám žalobce je netvrdil, které by nasvědčovaly reálné hrozbě nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, potažmo trestu smrti. Krajský soud souhlasí se závěrem žalovaného, že nebyly splněny zákonné podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 1 a 2 písm. a) a b) zákona o azylu.

26. Ustanovení § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu umožňuje udělení doplňkové ochrany, jestliže by žadateli hrozilo nebezpečí spočívající ve vážném ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu. Na základě veškerých podkladů, které měl žalovaný k dispozici, i ze zpravodajství ČTK, žalovaný konstatoval, že je známo, že v zemi původu žadatele neprobíhá takový ozbrojený konflikt, jehož důsledky by bylo možno pokládat ve vztahu k žadateli za vážnou újmu podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Krajský soud se ztotožňuje se závěry žalovaného, které jsou odůvodněné a mají oporu v relevantních podkladech založených do správního spisu. Sám žalobce neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, které by tyto závěry žalovaného zpochybňovaly.

27. V neposlední řadě krajský soud vyslovuje souhlas se závěrem žalovaného, že případné vycestování žalobce, vzhledem k informacím o zemi původu a skutečnostem zmíněným žalobcem, nebude v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. Nebyly totiž shledány žádné důvody pro udělení doplňkové ochrany ani podle § 14a odst. 1 ve spojení s odst. 2 písm. d) zákona o azylu.

28. Ustanovení § 14b odst. 1 zákona o azylu upravuje udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny, to však v projednávané věci nepřipadá v úvahu. Jak bylo zmíněno již v odstavci 17 tohoto rozsudku, žalobce nemá na území České republiky žádné rodinné příslušníky, sám potvrdil při pohovoru, že jeho celá blízká rodina žije v Turecku. Z uvedeného důvodu nelze než konstatovat nesplnění zákonných podmínek pro udělení doplňkové mezinárodní ochrany za účelem sloučení rodiny dle § 14b zákona o azylu. Ostatně sám žalobce neuváděl žádné skutečnosti, jimiž by se snažil prokázat splnění podmínek právě pro udělení doplňkové ochrany dle § 14b zákona o azylu, ale pouze obecně konstatoval, že mu měl být azyl či doplňková ochrana uděleny.

29. Krajský soud uzavírá, že napadené rozhodnutí poskytlo naprosto přesvědčivé, podrobné a ucelené vysvětlení důvodů, pro které žalovaný dospěl k závěru o neudělení mezinárodní ochrany podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu. Žalovaný se vypořádal s důvody, pro které žalobce žádal udělení mezinárodní ochrany, které se v převážné většině nevztahovaly přímo k osobě žalobce, nezobrazovaly konkrétní případy nasvědčující pronásledování jeho osoby nebo obavám z nebezpečí vážné újmy jemu reálně hrozící. Krajský soud nemá pochyb, že odůvodnění napadeného rozhodnutí splňuje nároky na něj kladené ustanovením § 68 odst. 3 větou první správního řádu. Podle tohoto ustanovení se v odůvodnění uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. To vše odůvodnění napadeného rozhodnutí splňuje.

30. Žalovaný specifikoval veškeré podklady, z nichž při rozhodování vycházel, založil je do správního spisu a žalobce měl možnost se s nimi seznámit. Užité podklady zejména dokumenty, které byly vypracovány žalovaným, konkrétně odborem azylové a migrační politiky, krajský soud shledává za stěžejní, věrohodné a aktuální. Žalobce nevznesl žádné konkrétní a relevantní skutečnosti, jimiž by byl s to je zpochybnit. Žalovaný se zabýval veškerými skutečnostmi, jež v průběhu správního řízení vyšly najevo, jakož i tvrzeními žalobce, posuzoval a podrobně analyzoval, zda lze žalobcem uváděné důvody podřadit pod některý z důvodů zákonem stanovených pro udělení azylu, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

31. Nelze se ztotožnit s žalobcem, jenž namítal, že žalovaný nevycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Soud dospěl k závěru, že žalovaný nikterak nepochybil ani během provádění správního řízení, ani při vydání napadeného rozhodnutí, které bylo dle názoru krajského soudu vydáno na základě náležitě zjištěného stavu věci (§ 3 správního řádu).

V. Závěr a náklady řízení

32. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

I. Vymezení věci a obsah žaloby II. Shrnutí vyjádření žalovaného III. Obsah správního spisu IV. Právní hodnocení krajského soudu V. Závěr a náklady řízení