54 Co 1/2023- 146

Rubrum

Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Fučíkové a soudců Mgr. Miroslava Pecha a JUDr. Petry Pipkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený opatrovnicí [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnictví o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne [datum] (správně 25. října 2022), č. j. 8 C 136/2020-115, takto:

Výrok

I. Nařizuje se oprava rozsudku soudu prvního stupně tak, že namísto data vyhlášení – vydání„ [datum]“ správně zní„ [datum]“.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a IV. potvrzuje.

III. Ve výroku II. se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 23 456 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce – advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

IV. Ve výroku III. se rozsudek soud prvního stupně mění tak, že žalobce je povinen zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 3 000 Kč Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 12 342 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce – advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně rozsudkem určil, že výlučným vlastníkem bytové jednotky – bytu [číslo] zapsané na [list vlastnictví], nacházející se v budově [adresa] (bytový dům), postavené na pozemku parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 395 m2 zapsané na LV [číslo] ideálního spoluvlastnického podílu ve výši [číslo] na společných částech budovy [adresa] a pozemku parc. [číslo] zapsaného na [list vlastnictví], vše pro obec Žďár nad Sázavou, katastrální území Město Žďár, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Žďár nad Sázavou (dále též jen„ předmětný byt“), je žalobce (výrok I.). O nákladech řízení rozhodl výrokem II. téhož rozsudku tak, že žalovanému uložil povinnost uhradit žalobci částku 20 456 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce – advokáta Mgr. [jméno] [příjmení]. Konečně pak uložil žalovanému dále povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou jednak doplatek soudního poplatku ve výši 3 000 Kč (výrok III.) a rovněž tak i náklady státu ve výši 5 801 Kč (výrok IV.).

2. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a § 581 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), tím, že žalobce má na určení vlastnictví naléhavý právní zájem, který spočívá v tom, že se neplatnou kupní smlouvou připravil o předmětný byt, který je toho času evidován v katastru nemovitostí jako vlastnictví žalovaného a navíc dokonce představuje pro žalobce jeho obydlí. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v době sepisu kupní smlouvy (dne [datum]), na jejímž základě došlo v katastru nemovitostí k přepisu předmětného bytu na žalovaného, trpěl žalobce duševní poruchou, jeho rozpoznávací schopnosti byly významně sníženy, důsledky svého jednání nebyl schopen domyslet a nebyl tudíž schopen v tomto smyslu právně jednat. Kupní smlouva je proto neplatná. Námitky žalovaného stran udělení plné moci právnímu zástupci pro podání žaloby neshledal důvodné za situace, kdy uvedené jednání – udělení plné moci a podání žaloby – dodatečně schválil opatrovnický soud žalobce. Pokud při vyhledání právní pomoci a podání žaloby napomohli žalobci jeho blízcí (dcera s přítelem), pak v tom soud prvního stupně neshledal nic závadného; naopak to vnímal jako snahu pomoci žalobci hájit jeho zájmy, což dokresluje i skutečnost, že dcera žalobce byla posléze (po omezení svéprávnosti žalobce) jmenována jeho hmotněprávním opatrovníkem. Nevěrohodnost tvrzení žalovaného i svědkyně [jméno] [příjmení] o prodeji bytu a zaplacení kupní ceny pak podle soudu prvního stupně dokresluje i existence celkem tří uzavřených kupních smluv s částečně totožným obsahem o prodeji téhož bytu za 1 500 000 Kč potvrzujících údajné předáním financí v hotovosti ve všech třech případech.

3. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal odvolání žalovaný. Navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V důvodech odvolání namítl, že řízení před soudem prvního stupně trpí procesními vadami, které mají za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Soudu prvního stupně vytkl, že v řízení porušil princip rovnosti účastníků, neboť neprovedl jím navržené důkazy a omezil se pouze na provedení důkazů navržených žalobcem, čímž dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Rozsudek soudu prvního stupně podle odvolatele rovněž postrádá přesvědčivé zdůvodnění, ve výroku I. je neurčitý, a tudíž i nepřezkoumatelný. Soud prvního stupně měl pochybit i při právním posouzení, když podle odvolatele na případ použil nesprávnou právní normu.

4. Předně vyjádřil žalovaný podezření, že soud prvního stupně nejednal nestranně. Poukázal přitom na skutečnost, že písemné vyhotovení napadeného rozsudku vyhlášeného dne [datum] soud prvního stupně nesprávně datoval dnem [datum], z čehož žalovaný dovozuje, že rozhodnutí bylo připraveno předem. Podjatost soudu prvního stupně žalovaný spařoval i v tom, že nebyly provedeny všechny jím navržené důkazy (jeho výslech, výslech svědka [jméno] [příjmení], výslech samotného žalobce ani přibraného soudního znalce). Konečně pak soudu prvního stupně vytkl, že žalobce poučil o hmotném právu, když jej upozornil na skutečnost, že namísto žaloby na určení neplatnosti kupní smlouvy, která by nutně musela být zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu žalobce na takovém určení, musí žalovat na určení vlastnického práva k předmětnému bytu, kteroužto změnu žaloby rovněž následně připustil.

5. Připustil, že v průběhu řízení bylo soudu prvního stupně oznámeno převzetí právního zastoupení žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] na základě plné moci udělené žalobcem dne [datum], poukázal nicméně na to, že jemu oznámení o takové skutečnosti doručeno nebylo a není tudíž vůči jeho osobě s ohledem na ustanovení § 28 odst. 2 o. s. ř. účinné. Tato vada řízení sice nemá vliv na rozhodnutí ve věci samé, nicméně má mít podle odvolatele vliv na chybu rozhodnutím o náhradě nákladů řízení.

6. Nekonkrétní odkaz na rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 27. 7. 2022, č. j. 5 P 18/2022-105, který nabyl právní moci dne [datum], zmíněný v odůvodnění napadeného rozhodnutí, jímž bylo schváleno právní jednání žalobce – zahájení a pokračování v tomto řízení o určení vlastnictví i zvolení právního zástupce Mgr. [jméno] [příjmení], pak podle odvolatele nedává odpověď na otázku, zda opatrovnický soud řešil schválení úkonu žalobce k udělení plné moci v řízení o neplatnosti kupní smlouvy nebo v řízení poté, co byla připuštěna změna žalobního návrhu, není z něj zřejmé, zda šlo o schválení úkonu udělení plné moci ze dne [datum] nebo plné moci ze dne [datum] a stejně tak není postaveno na jisto, zda a kdy byl schválen úkon žalobce, kterým změnil žalobní návrh z určení neplatnosti smlouvy na určení vlastnického práva.

7. Pokud jde o samotnou projednávanou věc, zdůraznil odvolatel, že podle ustanovení § 574 o. z. je třeba spíše hledět na právní jednání jako na platné než jako na neplatné. Obšírně přitom zopakoval svoji procesní obranu proti žalobě uplatněnou v řízení před soudem prvního stupně, podle níž samotné podání žaloby dne [datum] (byť učiněné prostřednictvím zástupkyně z řad advokátů Mgr. [jméno] [příjmení], kterou k tomu měl zmocnit žalobce plnou mocí ze dne [datum]), zpochybňuje tvrzení žalobce o tom, že nebyl schopen se sám bez asistence jiných osob postarat o běžné záležitosti každodenního života. Pokud by byl žalobce stižen duševní poruchou, která jej činí neschopným právně jednat, jak tvrdí ve svém návrhu, pak by zcela jistě nebyl schopen ani právní porady se zástupcem, ani udělení plné moci k zastupování a ani vylíčení skutečného vývoje záležitostí, které iniciování tohoto řízení předcházely. Pokud soud uzná, že byly splněny veškeré podmínky řízení; zejména, že návrh na zahájení řízení byl podán oprávněnou osobou na základě platně udělené procesní plné moci, zavdá tím předpoklad pro zamítnutí žaloby, neboť procesní plnou moc by zcela jistě nemohla udělit osoba, která je stižena duševní poruchou, která ji činí neschopnou v tomto smyslu právně jednat.

8. Vytkl dále soudu prvního stupně, že své rozhodnutí opírá pouze o závěry znaleckých posudků MUDr. [jméno] [příjmení] a MUDr. [jméno] [jméno], přičemž posledně uvedený posudek navíc není pro rozhodnutí v této věci vůbec použitelný, neboť byl vypracován pro účely řízení o omezení žalobce ve svéprávnosti a týkal se tudíž zdravotního stavu žalobce v době posuzování jeho svéprávnosti (v roce 2021), nikoliv v době uzavírání sporné kupní smlouvy (v roce 2020). Posudek MUDr. [jméno] [příjmení] vypracovaný v tomto řízení pak označil na neúplný, nepřezkoumatelný a v konečném důsledku za nepřesvědčivý, pakliže se nijak nevyjadřuje k tomu, zda v případě duševní poruchy žalobce u tohoto existují tzv.„ světlé chvilky“, kdy nejsou ovlivněny jeho rozpoznávací a volní schopnosti. Odkázal přitom na obecně známé a na internetu (wikipedii) dostupné informace o tom, jak se afektivní poruchy u pacientů projevují. V souvislosti s tím opakovaně poukázal na skutečnost, že s žalobcem jednal vícekrát a projevy duševní poruchy u něj ani on, ani ostatní lidé, se kterými žalobce přišel do kontaktu, nepozorovali. Soudu prvního stupně tedy vytkl, že nezkoumal duševní stav žalobce konkrétně k datu [datum], kdy byla uzavřena smlouva o převodu předmětného bytu, a nezohlednil ani skutečnost, že jako kupující uzavíral kupní smlouvu v dobré víře. Byť žalovaný připustil, že žalobce nemusí prokázat existenci duševního stavu, který by vylučoval jeho schopnost právně jednat, k posledně uvedenému kalendářnímu dni nade vší pochybnost, poukázal současně s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2020, sp. zn. 24 Cdo 622/2020, a nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 173/13, na to, že nikoliv každá duševní porucha fyzické osoby vede k absolutní neplatnosti právního jednání, nýbrž je nezbytné spravedlivě zvážit rovnováhu mezi oprávněnými zájmy obou stran sporu tím, že bude dosažena vysoká míra pravděpodobnosti prokázání skutečnosti, že plně svéprávná osoba jednala v duševní poruše, která ji v daný moment činila neschopnou.

9. Žalobce navrhl, aby bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno. Ve vyjádření k odvolání se předně ohradil proti tomu, že by nebyl i přes existenci své duševní choroby schopen udělit plnou moc dvěma právním zástupcům, následně (s jejich pomocí a s pomocí své dcery, která mu byla následně i ustanovena opatrovníkem) podat návrh na zahájení soudního řízení o určení neplatnosti kupní smlouvy, popř. určení vlastnického práva k předmětnému bytu, a ani vylíčit skutečný vývoj událostí, které zahájení tohoto soudního řízení předcházely.

10. Připomněl, že rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 14. 2. 2022, č. j. 9 Nc 2116/2020-78, který nabyl právní moci dne [datum], sice byl omezen ve své svéprávnosti na dobu pěti let v úkonech, které jsou blíže uvedeny ve výroku posledně odkazovaného rozhodnutí, zároveň však nebylo prokázáno, že by neuměl mluvit a že by nebyl schopen vylíčit rozhodné skutečnosti související s předmětnou věcí, která je v tomto řízení projednávána. Připustil, že právního zástupce mu zajistila jeho dcera [jméno] [příjmení], [datum narození], která mu po zjištění počátečních informací byla schopna být nápomocna ve všech směrech zajišťujících jeho práva. Poté, co byl omezen ve svéprávnosti, bylo navíc následně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 27. 7. 2022, č. j. 5 P 18/2022-105, který nabyl právní moci dne [datum], o schválení právního jednání učiněného za něj (jako za osobu omezenou ve svéprávnosti), které spočívalo v zahájení a v pokračování zde řešeného soudního řízení vedeného u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. 8 C 136/2020 a ve zvolení Mgr. [jméno] [příjmení] jako právního zástupce pro zastupování v tomto řízení. Pokud jde o sporované zastoupení advokátem, vysvětlil, že založil do spisu plnou moc pro advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], pročež již tímto úkonem je soudu jasně avizováno, že původní právní zastoupení zaniklo. Případné neoznámení změny právního zástupce žalobce žalovanému nemůže mít žádný vliv ani na rozhodnutí o nákladech řízení, neboť jeho současný právní zástupce nárokoval odměnu pouze za právní služby, které sám vykonal. Byť je v odůvodnění napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně v odst. 23 mylně uvedeno, že je přiznávána odměna mimo jiné i za právní úkon v podobě„ sepisu žaloby“, kterou současný právní zástupce jeho jménem nepodával, náleží mu nicméně odměna za stanovisko k vyjádření žalovaného ze dne [datum]. Proto také byla soudem stanovena odměna právě za čtyři úkony právní služby.

11. Soud prvního stupně pak podle žalobce jakkoliv nepochybil ani tím, že neprovedl důkazy, které navrhl žalobce, když v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětluje, proč tyto důkazy navržené žalovaným neprovedl a v čem spatřuje jejich nadbytečnost. Žalobce se v tomto směru se soudem prvního stupně ztotožňuje.

12. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (ust. § 204 odst. 1 o. s. ř.), že bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (ust. § 201 o. s. ř.) a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 1 o. s. ř. a contr.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně i řízení mu předcházející, a nakonec dospěl k závěru, že odvolání není ve věci samé důvodné.

13. Podle ustanovení § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

14. Ústavní soud k citovanému zákonnému ustanovení v nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 173/13 (na který odkázal rovněž v nálezu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3040/16), vysvětlil, že shledává důkazní standard„ zcela jednoznačného skutkového závěru“ a„ bez jakéhokoliv náznaku pravděpodobnosti“ používaný v ustálené judikatuře Nejvyššího soudu pro prokázání jednání v duševní poruše za účelem zneplatnění takového jednání za nadměrně vysoký. Takový standard narušuje spravedlivou rovnováhu mezi relevantními protichůdnými zájmy a v důsledku porušuje právo na ochranu majetku osob s duševním postižením, pokud daným jednáním byl negativně zasažen majetek těchto osob. Spravedlivá rovnováha mezi soupeřícími oprávněnými zájmy bude nejlépe dosažena stanovením vysoké míry pravděpodobnosti prokázání, že plně svéprávná osoba jednala v duševní poruše, která ji v daný moment činila neschopnou právně jednat. Pro učinění závěru o dosažení této vysoké míry pravděpodobnosti soudy, rozhodující o aplikaci § 581 věty druhé o. z. (§ 38 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku v jeho znění účinném do 31. 12. 2013 – dále též jen„ obč. zák.“), musí pečlivě posoudit všechny v tomto ohledu relevantní okolnosti a důkazy. Pokud je důkazní standard požadovaný pro prokázání určité skutečnosti tvrzené žalobcem, jako jednou stranou řízení, zcela nepřiměřeně vysoký, tak v důsledku je i důkazní břemeno kladené na tohoto účastníka řízení zjevně nepřiměřené a dochází k porušení jeho práva na rovnost v řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny.

15. V návaznosti na shora vyslovené závěry Ústavního soudu pak Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 844/2015, shrnul, že duševní poruchou je nejenom duševní porucha, ale i krátkodobá porucha psychických funkcí, hluboká porucha vědomí, slabomyslnost a jakákoli jiná těžká duševní odchylka, jestliže měla za následek ztrátu nebo zmenšení rozpoznávacích či ovládacích schopností (např. jednorázový stav opilosti, drogové opojení, hypnóza atd.). Má-li být učiněn právní závěr, že právní úkon je podle § 38 odst. 2 obč. zák. (dnes § 581 věta druhá o. z. – pozn. odv. soudu) neplatný, musí být bez pochybností prokázáno (učiněno jistým v procesním smyslu), že předmětná osoba jednala v duševní poruše alespoň přechodné povahy, která by ji činila k tomuto předmětnému právnímu úkonu neschopnou. Nikoliv tedy každá duševní porucha fyzické osoby, která činí právní úkon, vede k jeho absolutní neplatnosti, nýbrž pouze ta duševní porucha, která jednající osobu činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou z důvodu, že nemůže posoudit následky svého úkonu nebo své jednání ovládnou. Neplatnost právního úkonu podle § 38 odst. 2 obč. zák. vyžaduje bezpečné zjištění, že účastník právního úkonu v době, kdy učinil právní úkon, nedokázal posoudit následky svého jednání nebo své jednání ovládnout. V řízení je tedy zapotřebí zjistit existenci duševní poruchy, a zda tato duševní porucha měla vliv na schopnost jednající osoby posoudit následky svého jednání a ovládnout svou vůli. Zjišťování těchto právně významných skutečností si (z povahy věci) vyžaduje znalecké posouzení. Znalecký posudek by tedy měl být (z hlediska odborného posouzení zdravotního stavu osoby, jež v předmětném období měla učinit právní úkon v duševní poruše) odborným podkladem ve formě důkazu, který ve spojitosti s dalšími důkazy by měl soud vést k tvorbě jeho závěru o tom, zda posuzovaná osoba v inkriminovaný okamžik při uzavírání předmětného právního úkonu jednala v duševní poruše či nikoli. Je vyloučeno učinit závěr o jednání osoby v duševní poruše na základě předpokladu takové situace, resp. za skutkových okolností, které i přes důkazní verifikaci ve smyslu § 132 o. s. ř. (hodnocení důkazů) neumožňují v uvedeném směru učinit jednoznačný skutkový závěr, na nějž by bylo možno aplikovat § 38 odst. 2 obč. zák. (dnes § 581 věta druhá o. z. – pozn. odv. soudu). Jinými slovy, jak stručně vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 8. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2674/2018, při posuzování, zda je určitý právní úkon učiněný osobou s duševní poruchou neplatný, je nutné vzít v úvahu všechny okolnosti případu tak, aby se případný závěr o neplatnosti právního úkonu nedostal do rozporu s účelem § 38 odst. 2 obč. zák. (dnes § 581 věty druhé o. z. – pozn. odv. soudu – tj. aby nevedl k poškození osoby s duševní poruchou, jejíž ochraně má uvedené ustanovení sloužit), a současně aby nevedl k nepřiměřenému zásahu do práv třetích osob nabytých v dobré víře.

16. Na úvod je nutné předeslat, že soud prvního stupně si opatřil dostatek informací o skutkových okolnostech případu a k jejich prokázání provedl (s ohledem na uplatnění zásady projednatelnosti v tomto občanském soudním řízení, kdy je soud zásadně vázán důkazními návrhy účastníků – viz § 120 o. s. ř. v jeho znění účinném od 1. 1. 2014) dostatečné množství důkazů pro objasnění těch skutečností, které jsou pro rozhodnutí nalézacího soudu v řešeném případě podstatné. Ze skutkových zjištění získaných provedeným dokazováním učinil soud prvního stupně logický závěr o skutkovém stavu věci, který rovněž správně právně posoudil na něj dopadajícími zákonnými ustanoveními. Své závěry přitom srozumitelně a logicky popsal v odůvodnění napadeného rozhodnutí, na které může odvolací soud pro stručnost odkázat, neboť se v něm soud prvního stupně vypořádal se všemi podstatnými námitkami žalovaného vznesenými v průběhu řízení.

17. Jen pro stručnost lze shrnout, že znaleckým posudkem MUDr. [jméno] [příjmení], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovaným dne [datum] bylo prokázáno, že žalobce trpěl i v červnu a v červenci 2020 duševní poruchou – organickou afektivní poruchou. Touto poruchou trpí žalobce již od roku 2005 a její organické příznaky se rozvíjí již od roku 2011. Tato porucha měla významný a podstatný vliv na snížení rozpoznávacích a ovládacích schopností žalobce i při uzavírání kupní smlouvy dne [datum], přičemž podle znalce žalobce nebyl samostatně schopen posoudit důsledky takové smlouvy. Uvedené závěry plně odpovídají i závěrům předcházejícího znaleckého posudku vypracovaného dne [datum] MUDr. [jméno] [jméno], znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, pro potřeby řízení o omezení ve svéprávnosti žalobce vedeného u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 9 Nc 2116/2020, podle kterých žalobce trpí duševní poruchou, která není jen přechodného rázu, a sice lehkou až středně těžkou multifaktorovou demencí na podkladě nevratného poškození mozku ischemickou cévní mozkovou příhodou, kterou prodělal v roce 2011, a dále na podkladě poranění lebky s otřesem a pohmožděním mozku, ke kterým u žalobce došlo opakovaně v době od září 2014 do února 2015. Od roku 2004 se žalobce léčil pro bipolární afektivní poruchu, od poslední hospitalizace v psychiatrické nemocnici v roce 2016 pro organickou bipolární afektivní poruchu. Z důvodu psychiatrického onemocnění mu byl od roku 2007 přiznán invalidní důchod. Onemocnění žalobce se v běžném životě projevuje poruchami paměti a myšlení, žalobce má v jejím důsledku snížený intelekt a má problémy s orientací. Dále trpí poruchami nálad, je hypobulický (neschopen jednat cílevědomě, uvědoměle – s pevnou vůlí), je důvěřivý, ovlivnitelný, neschopný orientace, byť jen v jednoduchých sociálních situacích, neschopný posoudit následky svého jednání a je zneužitelný. Jak vysvětlil znalec [příjmení] [jméno] [jméno] v rámci ústního doplnění svého znaleckého posudku při ústním jednání před Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou dne [datum] v rámci samostatně prováděného výslechu znalce pod sp. zn. 0 Cd 150/2021, popsané projevy duševní poruchy byly u žalobce sledovány již při jeho poslední hospitalizaci v psychiatrické nemocnici v roce 2016.

18. Výše popsané závěry pak znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] na dotaz odvolacího soudu písemně doplnil sdělením ze dne [datum], které lze z procesního hlediska chápat jako odborné vyjádření ve smyslu ustanovení § 127 odst. 1 věty první o. s. ř., dále tak, že koncept tzv.„ světlých chvilek“ při diagnóze organické poruchy (demence) byl opuštěn již před desítkami let, pročež nelze připustit, že by žalobce mohl mít dne [datum]„ světlou chvilku“.

19. V důsledku shora popsaného zjištění pak byl žalobce rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 14. 2. 2022, č. j. 9 Nc 2116/2020-78, který nabyl právní moci dne [datum], omezen ve svéprávnosti na dobu pěti let od právní moci uvedeného rozsudku mimo jiné tak, že není schopen nakládat s finančními prostředky nad limit částky 1 000 Kč na jednotlivé právní jednání, do celkové částky 4 000 Kč za měsíc, není způsobilý sám nabývat majetek v žádném rozsahu a není způsobilý porozumět důsledkům uzavření jakékoliv smlouvy.

20. Za shora popsaného stavu pak došlo dne [datum] (tedy ještě před formálním omezením žalobce ve svéprávnosti rozhodnutím soudu) mezi žalobcem a žalovaným k podpisu kupní smlouvy, kterou má žalobce převádět své vlastnické právo k předmětnému bytu na žalovaného, a to za kupní cena ve výši 1 500 000 Kč, která měla být zaplacena v hotovosti v okamžiku uzavření kupní smlouvy, s tím, že podpisem kupní smlouvy (a souběžně i podpisem dalšího samostatného písemného potvrzení z téhož dne) měl žalobce převzetí kupní ceny od žalovaného v hotovosti potvrdit.

21. Vycházeje z výše uvedených zjištění znalců je evidentní, že žalobce nebyl dne [datum] schopen porozumět smyslu kupní smlouvy, natož pak uvědomit si důsledky, které by uzavření takové smlouvy pro jeho osobu mělo, tedy ztrátu vlastnického práva k předmětnému bytu, který pro žalobce současně představoval, a doposud představuje, jeho vlastní obydlí.

22. Odvolací soud připouští, že shora konstatované závěry znaleckých zkoumání je zapotřebí hodnotit nejen jednotlivě, nýbrž i ve vzájemné souvislosti (viz § 132 o. s. ř.) s ostatními důkazy ohledně chování žalobce v době uzavírání sporné kupním smlouvy, pročež za tím účelem doplnil dokazování zejména výslechem samotného žalovaného, jak bylo navrhováno již v řízení před soudem prvního stupně. Ani doplnění dokazování nicméně uvedený závěr jakkoliv nezpochybnilo. Naopak, pokud by skutečně byly informace předestřené soudu (ať už svědkyní [jméno] [příjmení], či samotným žalovaným) pravdivé, nejen, že by zcela odpovídali závěrům znaleckých zkoumání osoby žalobce, nýbrž ještě více by prohloubily přesvědčení soudu o tom, že jednání žalobce bylo v červnu a červenci 2020 ovlivněno jeho duševní chorobou tak podstatným způsobem, že dokonce i třetí osoby z řad laické veřejnosti přicházející do kontaktu s žalobcem nepochybně musely zaznamenat výrazné odchylky od obvyklého způsobu chování lidí v běžném společenském styku. Uzavření kupní smlouvy ze dne [datum] totiž předcházelo a bylo rovněž dále provázeno dalším jednáním účastníků řízení (zejména pak žalobce), které se nejeví jako standartní.

23. Předně odvolací soud připomíná, že žalobce se měl na žalovaného (dle jeho výpovědi před odvolacím soudem) údajně obrátit původně pouze s požadavkem na uzavření pojistné smlouvy ohledně bytu, případně též chaty. Za situace, kdy žalobce figuroval v postavení jednoho z řady klientů žalovaného jako pracovníka pojišťovny, začal žalovaného opakovaně navštěvovat v jeho pojišťovací kanceláři, přičemž při hovoru s ním mu střídavě vykal a tykal. Následně se měl začít žalobce obracet na žalovaného s prosbou o urychlení dodání nového automobilu, který si žalobce údajně sám objednal v autosalonu, byť žalobce již tehdy nedisponoval platným řidičským oprávněním, a ačkoliv žalovaný sám údajně neměl mít s autosalonem jakýkoliv vztah (rozuměj pracovní, obchodní či osobní s pracovníky autosalonu). Jako krajně nestandartní se pak jeví rovněž údajný požadavek žalobce na pomoc s vyzvednutím nově zakoupeného automobilu žalovaným, navíc za součinnosti s další osobou (svědkyní [příjmení] [příjmení]), která v té době měl mít rovněž postavení pouze jedné z klientek žalovaného, jíž tento zařizoval pojistné smlouvy.

24. Pokud jde o právní jednání, které se vztahuje k předmětnému bytu, potom podpisu kupní smlouvy ze dne [datum] předcházelo další právní jednání žalobce a žalovaného, kdy již dne [datum] měly být podepsány jiné dvě kupní smlouvy, navíc v případě každé z nich s jiným obsahem, na základě kterých mělo dojít k převodu vlastnického práva k předmětnému bytu z žalobce na žalovaného rovněž za kupní cenu 1 500 000 Kč a též zaplacenou v hotovosti při podpisu smluv, za současného ujednání o možnosti žalobce doživotně užívat předmětný byt a o platbě částky 10 000 Kč měsíčně ve prospěch žalobce jako prodávajícího, kdy posledně zmíněné ujednání o pravidelných platbách bylo učiněno jednak součástí jedné z verzí kupní smlouvy datované dnem [datum], jednak bylo vtěleno do samostatné smlouvy o předmětném bytu rovněž z téhož data. V den podpisu první kupní smlouvy, kdy mělo dle žalovaného údajně dojít rovněž k předání kupní ceny v hotovosti (tedy [datum]), pak žalobce předal svědkyni [jméno] [příjmení] (pro žalobce fakticky téměř cizí osobě) zlatý prsten s červeným kamenem, když k tomuto předání údajně dochází bez jakéhokoliv vysvětlení ze strany žalobce a bez zjevné souvislosti s uzavíráním kupní smlouvy datované dnem [datum]. Na zmatení a nelogičnost jednání žalobce pak lze usuzovat právě i z výpovědi žalovaného, který na jednu stranu popsal, že samotný žalobce na něj měl naléhat a urgovat prodej bytu s cílem nutně rychle získat finanční prostředky, naproti tomu naopak současně daroval cizí ženě zlatý prsten a současně údajně hovořil o svém chatrném zdraví, které má vést k jeho brzkému skonu. Vedle toho pak žalovaný ve své výpovědi vysvětluje ujednání o platbě částky 10 000 Kč měsíčně žalobci tím, že žalobce na uvedené pravidelné budoucí„ apanáži“ trval z důvodu údajného nedostatku finančních prostředků proto, aby měl na výdaje spojené s bydlením v předmětném bytě, ačkoliv v tu dobu údajně měl mít již k dispozici kupní cenu ve výši 1 500 000 Kč. Správně pak žalobce navíc poukazuje na to, že pokud by skutečně nastaly všechny skutečnosti popsané v listinách podepsaných v krátkém časovém sledu po sobě (v době od 8. 6. do [datum]), pak by mělo dojít k předání kupní ceny v hotovosti celkem třikrát, tedy v celkovém součtu k předání částky ve výši 4 500 000 Kč, což popírá i samotný žalovaný.

25. Na uvedeném závěru o existenci duševní poruchy žalobce, která vylučovala jeho schopnost porozumět obsahu a důsledkům jím podepisované kupní smlouvy, ničeho nemění ani námitka žalovaného, že to byl údajně žalobce, který se na něj obrátil s nabídkou prodeje předmětného bytu, ani námitka, že v době uzavírání písemné smlouvy u žalobce nepozoroval žádné neobvyklé chování, ze kterého by bylo možno usuzovat na jeho nesvéprávnost k takovému právnímu jednání, kterážto námitka ostatně byla vyvrácena účastnickou výpovědí samotného žalovaného jak vysvětleno shora.

26. Pokud jde o výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], ani ta nemůže ničeho změnit na závěru o existenci takového závažného psychického onemocnění žalobce v době uzavírání kupní smlouvy, které vylučuje jeho schopnost porozumět takovému právnímu jednání a pochopit jeho důsledky. Předně je nutné připomenout, že svědkyně ne zcela transparentně popsala svůj vztah k žalovanému, když na jednu stranu o sobě hovořila pouze jako o jedné z klientek žalovaného, pro kterou tento zařizoval uzavření pojistných smluv, na druhou stranu připustila, že s žalovaným byla i několikrát„ na kávě“ (což ostatně potvrdil ve své výpovědi i žalovaný) a dokonce mu pomáhala s převozem jeho vlastního automobilu, když žalovaný ve stejnou chvíli naopak řídil nově zakoupené vozidlo žalobce, který neměl řidičské oprávnění, což jí už tehdy připadalo divné. Posledně uvedené okolnosti totiž nasvědčují tomu, že svědkyně má k žalovanému bližší a důvěrnější vztah, než byla ochotná před soudem připustit, a že takový bližší osobní vztah může ovlivňovat její věrohodnost jako nestranné svědkyně.

27. Zcela zásadní je nicméně samotný obsah výpovědi uvedené svědkyně, jež se ve vybraných (nikoliv nepodstatných) okolnostech odchyluje od výpovědi žalovaného. Předně svědkyně uvedla, že dne [datum] v kanceláři žalovaného viděla žalobce prvně v životě, ačkoliv podle výpovědi žalovaného se s ním měla setkat již dříve při převozu nově zakoupeného automobilu žalobce. K převozu nového auta žalobce pak mělo podle svědkyně údajně dojít až následně (po uzavření kupní smlouvy ohledně předmětného bytu). Svědkyně rovněž věděla již při převozu automobilu žalobce o tom, že k asistenci při převozu ze strany žalovaného a její osoby dochází právě z důvodu toho, že žalobce neměl již v době převozu platné řidičské oprávnění, zatímco žalovaný se měl o tomto nedostatku od žalobce údajně dozvědět až posléze, byť to byl právě on, kdo asistenci ze strany svědkyně [příjmení] pro žalobce domlouval. Rovněž svědkyně [jméno] [příjmení] pak popsala vlastní chování a chování žalovaného (svojí povahou úplně odporující obvyklým zvyklostem) při setkání s žalobcem v kanceláři žalovaného dne [datum], kdy mělo dojít k podpisu prvních kupních smluv ohledně předmětného bytu. Odvolací soud připomíná, že je jen obtížně uvěřitelné, že by žalovaný – tehdy údajně pouze v postavení pojišťovacího makléře – žádal svědkyni, která vůči němu měla v tu chvíli být pouze v postavení jedné z klientek, které v kanceláři v tu chvíli náhodou poskytoval své služby, na jejichž vyřízení ze strany žalovaného nicméně musela současně čekat minimálně dvě hodiny, o přepočítání částky 1 500 000 Kč v hotovosti za účelem jejich následného použití k zaplacení kupní ceny třetí osobě, tedy žalobci jako prodávajícímu. Jako zcela nesmyslné a„ zdravému rozumu“ odporující se pak jeví jednání žalobce popsané toutéž svědkyní, která uvedla, že se žalobce po uzavření kupní smlouvy o prodeji předmětného bytu dne [datum] do kanceláře žalovaného vrátil a donesl svědkyni prstýnek s vysvětlením, že jej má jako dárek od tety!?!

28. Jinými slovy, ať už výpovědi žalovaného a svědkyně [jméno] [příjmení] byly pravdivé či nikoliv (a odvolací soud je přesvědčen, že v hlavních otázkách stran vůle žalobce k převodu vlastnického práva k bytu a stran údajného převzetí kupní ceny ve výši 1 500 000 Kč v hotovosti lze o věrohodnosti obou jich s úspěchem pochybovat), v žádném případě nemají sílu podpořit obranu žalovaného v tomto nalézacím řízení. Buď jsou totiž nepravdivé a v takovém případě nemohou podpořit verzi žalovaného o řádném uzavření kupní smlouvy, natož pak o zaplacení kupní ceny, nebo naopak pravdivé jsou (odvolací soud je přesvědčen, že přinejmenším částečně ohledně předání zlatého prstenu svědkyni a zřejmě i ohledně zaplacení přinejmenším dvou bezhotovostních plateb ve výši 10 000 Kč na účet žalobce, kteréžto platby zřejmě představovaly jediný a pravý důvod toho, proč žalobce usiloval o podpis listin vypracovaných žalovaným, kterým jinak zjevně nemohl porozumět) a v takovém případě naopak zcela vyvrací účelové tvrzení žalovaného o tom, že chování žalobce nevykazovalo známky jakékoliv poruchy jeho uvažování.

29. Pokud jde o procesní důsledky omezení žalobce v jeho svéprávnosti na toto občanskoprávní řízení, připomíná odvolací soud, že žalobce dne [datum] udělil (podepsal) plnou moc Mgr. [jméno] [příjmení], advokátce se sídlem [adresa], mimo jiné i k tomu, aby jej zastupovala ve věci podání žaloby na neplatnost kupních smluv uzavřených mezi ním jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím dne [datum] a dne [datum]. Žalobou ze dne [datum] podepsanou již zmocněnou advokátkou se pak žalobce domáhal nejprve určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne [datum]. Dne [datum] pak Mgr. [jméno] [příjmení], advokát se sídlem [adresa], předložil soudu prvního stupně procesní plnou moc podepsanou žalobcem a datovanou dnem [datum], kterou jej žalobce zmocnil mimo jiné i k tomu, aby jej zmíněný advokát zastupoval ve všech právních věcech a aby za něj vykonával veškeré úkony, zejména pak v rozsahu práv a povinností podle občanského soudního řádu. Usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 27. 9. 2021, č. j. 8 C 136/2020-54, které nabylo právní moci dne [datum], pak soud prvního stupně ustanovil žalobci pro toto řízení postupem podle § 29 odst. 3 o. s. ř. opatrovníka [jméno] [příjmení] (dceru žalobce), a to s odůvodněním, že žalobce trpí duševní poruchou, kvůli které není schopen jednat před soudem. Dne [datum] pak byla soudu prvního stupně předložena další plná moc datovaná dnem [datum], kterou soudem ustanovená procesní opatrovnice žalobce zmocnila opět Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem ve [obec], aby zmíněný advokát žalobce zastupoval ve všech právních věcech a aby za něj vykonával veškeré úkony, zejména pak v rozsahu práv a povinností podle občanského soudního řádu. Podáním ze dne [datum] pak posledně uvedený advokát jménem žalobce navrhl, aby bylo soudem rozhodnuto nikoliv o neplatnosti kupní smlouvy, nýbrž aby bylo soudem určeno, že výlučným vlastníkem předmětného bytu je žalobce. Popsaná změna žaloby byla připuštěna usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 3. 1. 2022, č. j. 8 C 136/2020-79, které nabylo právní moci dne [datum]. Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 14. 2. 2022, č. j. 9 Nc 2116/2020-78, který nabyl právní moci dne [datum], byl žalobce na dobu pěti let od právní moci uvedeného rozsudku omezen ve svéprávnosti mimo jiné tak, že není schopen nakládat s finančními prostředky nad limit částky 1 000 Kč na jednotlivé právní jednání, do celkové částky 4 000 Kč za měsíc, není způsobilý sám nabývat majetek v žádném rozsahu a není způsobilý porozumět důsledkům uzavření jakékoliv smlouvy. Tímtéž rozsudkem byla žalobci ustanovena opatrovníkem opět jeho dcera [jméno] [příjmení]. Konečně pak rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 27. 7. 2022, č. j. 5 P 18/2022-105, který nabyl právní moci dne [datum], soud prvního stupně (jako opatrovnický soud žalobce) schválil mimo jiné i právní jednání za žalobce, a to zahájení a pokračování soudního řízení vedeného u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 8 C 136/2020, a zvolení Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, jako právního zástupce žalobce pro zastupování v řízení vedeném u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 8 C 136/2020, a to s odůvodněním, že dokazováním provedeným v rámci opatrovnického řízení vyšlo najevo, že žalobce, byť byl formálně omezen ve svéprávnosti rozhodnutím soudu až od března 2022, trpěl duševní poruchou již v srpnu 2020, kdy byla za žalobce podána žaloba k soudu, a posléze došlo i k udělení plné moci advokátu Mgr. [jméno] [příjmení] k zastupování žalobce v řízení před soudem.

30. Odvolací soud předně podotýká, že ačkoliv se rozsudek opatrovnického soudu žalobce ze dne [datum] ve svém odůvodnění vyjadřuje k otázce svéprávnosti žalobce v době zahájení tohoto civilního soudního řízení, nepředstavuje překážku věci rozhodnuté o této záležitosti pro toto řízení. Odvolací soud pak předesílá, že spatřuje zásadní rozdíl mezi svéprávností žalobce k právnímu jednání v podobě uzavření kupní smlouvy o prodeji předmětného bytu za kupní cenu 1 500 000 Kč na straně jedné a svéprávností k právnímu jednání v podobě uzavření smlouvy o právním zastoupení, udělení plné moci advokátovi pro toto řízení a učinění procesního úkonu v podobě podání žaloby na zahájení občanskoprávního řízení před soudem o takové záležitosti na straně druhé (o schopnosti vylíčení alespoň základních skutkových tvrzení o projednávané věci osobě blízké, či advokátovi ani nemluvě). Jinými slovy, ačkoliv byl žalobce následně shledán nesvéprávným k právnímu jednání, jehož předmětem by byl převod vlastnického práva k předmětnému bytu za kupní cenu převyšující 1 mil. Kč, neznamená to automaticky, že by mu jeho duševní porucha znemožňovala obrátit se jednak na osobu blízkou, popř. i na advokáta, vylíčit takovému zástupci základní informace řešeného případu (resp. přinejmenším odkázat na listiny, které podepsal) a požádat jej o poskytnutí (případně i právní) pomoci vyřešit nastalou situaci stran zachování majetku a možnosti bydlení. Z důkazů provedených v rámci tohoto nalézacího řízení pak nelze bez dalšího dovodit, že by žalobce posledně uvedeného jednání nebyl v době od konce července 2020 do doby, než mu byla procesním opatrovníkem pro toto řízení ustanovena jeho dcera, schopen.

31. Nicméně, i kdyby odvolací soud připustil, že žalobce skutečně nebyl svéprávný k uzavření smlouvy o právním zastoupení advokátem a k udělení plné moci pro podání žaloby v této věci, netrpělo by řízení takovou procesní vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Případný nedostatek svéprávnosti žalobce k udělení plné moci advokátce Mgr. [jméno] [příjmení], která jeho jménem podávala původní žalobu, by totiž měl za následek nanejvýše tu skutečnost, že by žaloba zaslaná soudu prvního stupně z datové schránky posledně uvedené advokátky trpěla tou procesní vadou, že byla uplatněna jménem žalobce osobou, která k tomu nebyla řádně zmocněna. Odvolací soud má nicméně za to, že popsaný formální nedostatek byl zhojen tím, že opatrovnický soud právní jednání v podobě podání samotné žaloby za žalobce (tedy jeho jménem) dodatečně schválil. Totéž platí pro všechny procesní úkony, které jménem žalobce za něj učinil další advokát Mgr. [jméno] [příjmení] na základě plné moci udělené mu žalobcem dne [datum] do doby, než byla žalobci ustanovena rozhodnutím soudu prvního stupně opatrovníkem pro toto řízení jeho dcera, neboť takovými procesními úkony učiněnými za žalobce bylo pokračováno v řízení, jež bylo rovněž opatrovnickým soudem dodatečně schváleno. Počínaje ustanovením procesního opatrovníka žalobci usnesením soudu prvního stupně ze dne [datum] pak je existence jakéhokoliv procesního pochybení stran případné nesvéprávnosti žalobce k dalšímu řízení zcela vyloučena. Žalobce tak i po ustanovení procesního opatrovníka v dříve zahájeném soudním řízení pokračoval, jsa posléze zastoupen novým advokátem (Mgr. [jméno] [příjmení]), jemuž již řádně udělila plnou moc procesní opatrovnice ustanovená pro tyto účely nalézacím soudem prvního stupně přímo v tomto řízení, kteréžto jednání opatrovnice bylo rovněž opatrovnickým soudem dodatečně schváleno.

32. Odvolací soud tedy shrnuje, že nemůže být pochyb o tom, že rozsudkem opatrovnického soudu ze dne [datum] bylo schváleno právní jednání za žalobce, kterým bylo podání žaloby advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení], pokračování v řízení Mgr. [jméno] [příjmení] a udělení plné moci posledně uvedenému advokátovi procesním opatrovníkem žalobce ze dne [datum], jímž byl zmíněný advokát zmocněn k jednání jménem žalobce.

33. Stran namítané podjatosti soudu prvního stupně pak odvolací soud uvádí, že pokud jde o důkazy navržené žalovaným a neprovedené soudem prvního stupně, správně soud prvního stupně neprováděl důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení], který se mohl vyjádřit nanejvýše k otázce chování žalobce v době předcházející uzavření sporné kupní smlouvy v záležitosti, která s prodejem předmětného bytu bezprostředně nesouvisí (konkrétně k otázce údajného zakoupení automobilu žalobcem v době, kdy již nedisponoval řidičským oprávněním), to vše navíc pouze v laické rovině. Uvedená zjištění nicméně nejsou pro rozhodnutí v projednávané věci podstatná, a jako taková nemohou ani rozhodnutí o žalobě na určení vlastnického práva k předmětnému bytu jakkoliv ovlivnit. Proč soud prvního stupně neprovedl důkaz výslechem znalce bylo vysvětleno v odůvodnění napadeného rozhodnutí a s ohledem na dodatečné odborné vyjádření znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] (jeho písemné vyjádření ze dne [datum]) i odvolací soud považuje výslech znalce za nadbytečný pro rozhodnutí v této věci, když zmíněné písemné vyjádření spolu s oběma výše odkazovanými znaleckými posudky nenechává jakoukoliv důvodnou pochybnost o tom, že jednání žalobce muselo být ovlivněno jeho psychickým onemocněním i v době uzavírání kupní smlouvy dne [datum] takovým způsobem, že tento nebyl schopen porozumět obsahu smlouvy, natož pak pochopit následky jejího uzavření. Odvolací soud pak neprováděl ani důkaz výpisem z účtu žalovaného, kterýmžto důkazem mělo být prokázáno tvrzení žalovaného o tom, že žalobci zaslal v roce 2020 ve dvou případech částku 10 000 Kč, neboť uvedené zjištění je rovněž nepodstatné pro rozhodnutí v této věci.

34. Pokud žalovaný dovozoval podjatost soudu prvního stupně z údajného poučování žalobce o hmotném právu, připomíná odvolací soud, že z obsahu protokolu o ústním jednání před soudem prvního stupně ze dne [datum], u něhož mělo dojít k namítanému porušení rovnosti stran sporu před soudem, nevyplývá, že by soud prvního stupně žalobci jakékoliv poučení o nutnosti podat žalobu na určení vlastnického práva (místo žaloby na určení neplatnosti kupní smlouvy) podával. Z obsahu spisu současně není zřejmé, že by byl podáván buď návrh na doplnění protokolu či námitka proti jeho obsahu (viz § 40 odst. 8 o. s. ř.). Ze strany odvolacího soudu tak zbývá dodat, že z podrobného popisu průběhu tohoto soudního řízení uvedeného shora vyplývá, že žaloba na určení neplatnosti smlouvy byla k soudu prvního stupně podána dne [datum], tedy v době, kdy ještě nebylo rozhodnuto o vkladu vlastnického práva žalovaného k předmětnému bytu do katastru nemovitostí (k tomu došlo až rozhodnutím příslušného katastrálního úřadu ze dne [datum], byť s právními účinky vkladu vlastnického práva ke dni [datum]), pročež žaloba na určení neplatnosti kupní smlouvy mohla být v době jejího uplatnění v obecné rovině shledána důvodnou. Pakliže došlo v průběhu tohoto nalézacího řízení k vkladu vlastnického práva pro žalovaného, bylo nepochybně povinností nalézacího soudu poskytnout žalobci poučení o jeho procesních povinnostech o tom, že musí tvrdit a prokázat existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení neplatnosti kupní smlouvy, který žalobce skutečně pouze samotným vkladem vlastnického práva podle sporované kupní smlouvy do katastru nemovitostí ztratil. Pokud pak na nastalou situaci žalobce reagoval změnou návrhu na určení svého vlastnického práva k předmětnému bytu a soud prvního stupně takovému návrhu vyhověl, nelze v takovém postupu shledávat jakékoliv pochybení z jeho strany.

35. Pokud pak je v písemném vyhotovení rozhodnutí soudu prvního stupně obsažena zjevná nesprávnost spočívající v uvedení nesprávného data vydání (vyhlášení) rozsudku (namísto dne [datum] je uvedeno datum [datum]), reflektoval odvolací soud tuto skutečnost nařízením její opravy (§ 222 odst. 3 a § 164 o. s. ř.).

36. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, pokud shledal naléhavý právní zájem žalobce na určení vlastnického práva k předmětnému bytu podle § 80 o. s. ř., neboť tento není toho času zapsán jako vlastník v katastru nemovitostí, a (po zjištění duševní poruchy žalobce v den [datum], která jej činila neschopnou právně jednat v uvedené záležitosti) shledal absolutně neplatnou i samotnou kupní smlouvu o prodeji předmětného bytu podle § 581 a § 588 o. z. Z důvodu neplatnosti převodní smlouvy je tudíž zapotřebí nahlížet na žalobce stále jako na vlastníka předmětného bytu. Správně tedy bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno a odvolací soud tudíž napadené rozhodnutí jako ve výroku věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.), a to včetně závislého výroku o nákladech státu, který odpovídá ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř.

37. Pokud jde o výši dosavadních nákladů řízení účelně žalobcem na uplatnění jeho práva vynaložených, tyto odpovídají zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 2 000 Kč, zaplacené záloze na znalecký posudek 2 000 Kč, odměně zástupce z řad advokátů ve výši 12 400 Kč za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne [datum] a účast na dvou jednáních soudu prvního stupně ve dnech [datum] a [datum]) podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále též jen„ advokátní tarif“), po 3 100 Kč podle § 7 bodu 5. advokátního tarifu, počítáno z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) a odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, hotovým výdajům ve výši 1 200 Kč spojeným se shora uvedenými čtyřmi úkony právní služby po 300 Kč za úkon podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21 % dani z přidané hodnoty počítané z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 2 856 Kč ze základu 13 600 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. Náhradu odměny a hotových výdajů spojených s jinými úkony právní služby žalobce v řízení nepožadoval. Okolnost, zda žalovanému bylo či nebylo sděleno (oznámeno), že žalobce je v řízení zastoupen zástupcem z řad advokátů, resp. že došlo ke změně právního zastoupení, nemůže mít na výši ani účelnost nákladů vynaložených žalobcem na právní zastoupení advokátem jakýkoliv vliv, stejně jako nemůže mít vliv ani na případnou povinnost žalovaného jako v řízení neúspěšné strany sporu nahradit žalobci takto účelně vynaložené náklady na uplatnění jeho práva (viz § 142 odst. 1 o. s. ř.). Žalobci totiž nepochybně i v případě, že v průběhu občanskoprávního řízení dobrovolně a bez jakéhokoliv zjevného důvodu vymění právního zástupce z řad advokátů, náleží náhrada odměny a hotových výdajů spojených s úkonem v podobě převzetí a přípravy zastoupení advokátem jako nákladů účelně vynaložených pouze jednou.

38. Celkem tedy představují náklady účelně žalobcem doposud vynaložené částku 20 456 Kč. Přesto odvolací soud nepotvrdil napadené rozhodnutí i v této části, když do výroku o nákladech řízení musel promítnou drobné procesní pochybení soudu prvního stupně stran poplatkové povinnosti účastníků tohoto řízení.

39. Jak totiž vyplývá z ustanovení § 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále též jen „zákon o soudních poplatcích“), soudní poplatky (dále též jen "poplatky") se vybírají za mimo jiné řízení před soudy České republiky, a to z úkonů uvedených v sazebníku poplatků (dále též jen "poplatky za řízení"). Poplatníkem poplatku za řízení před soudem prvního stupně je podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích navrhovatel, není-li dále stanoveno jinak. S poplatkovou povinností žalovaného zákon o soudních poplatcích počítá pouze v ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) a § 2 odst. 3 až 4, tedy v případě, že: 1) žalovaný uplatňuje svá práva vzájemným návrhem, 2) je navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, nemá-li žalovaný proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení, není-li též od poplatku osvobozen, nejde-li o řízení o rozvod nebo o neplatnost manželství nebo o určení, zda tu manželství je či není, anebo o řízení o zrušení, neplatnosti nebo o určení, zda tu registrované partnerství je či není, 3) jde o navrhovatele, kterému soud v řízení ustanovil opatrovníka jako účastníku, jehož pobyt není znám nebo jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině (poplatková povinnost navrhovatele v takovém případě zaniká uložením povinnosti zaplatit poplatek žalovanému) a 4) v řízení o odvolání nebo dovolání žalobce a jedná se o některý z případů ad 2) nebo 3) shora. Nezaplatí-li navrhovatel (žalobce) soudní poplatek, soud by měl řízení zastavit (viz § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Pro nezaplacení poplatku soud řízení nezastaví, došlo-li k rozšíření návrhu na zahájení řízení v téže věci nebo rozšířil-li poplatník odvolání nebo dovolání poté, co soud začal jednat o věci samé (srovnej § 9 odst. 4 písm. d) zákona o soudních poplatcích). V takovém případě pak rozhoduje soud o uložení povinnosti zaplatit poplatek spolu s rozhodnutím, jímž se řízení končí (§ 9 odst. 6 zákona o soudních poplatcích).

40. Citovaná zákonná ustanovení o poplatkové povinnosti a možnosti jejího přenášení na žalovanou osobu je třeba vykládat v souladu s odbornou literaturou a rozhodovací praxí tak, že rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit poplatek může být součástí rozhodnutí, jímž se řízení končí, nebo může být vydáno samostatně. Má však být vydáno„ spolu“ s rozhodnutím, jímž se řízení končí, z čehož lze dovodit, že nemá být vydáno později. To je odůvodněno tím, že nejpozději v rozhodnutí, jímž se řízení končí, má být rozhodováno též o náhradě nákladů mezi účastníky (§ 151 odst. 1 o. s. ř.) a později lze o nich rozhodnout jen výjimečně, za splnění předpokladů stanovených v § 166 odst. 1 o. s. ř., přičemž do nákladů řízení je třeba zahrnout i zaplacený soudní poplatek, popřípadě i poplatek, který dosud zaplacen nebyl, ale povinnost k jeho zaplacení byla účastníkovi, jemuž je náhrada nákladů řízení přiznávána, uložena (viz [jméno], Robert. § 9 (Následky nezaplacení poplatku). In: WALTR, Robert. Zákon o soudních poplatcích 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 29.). Jinými slovy, v rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení (srov. § 137 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.) může být přiznána nejen náhrada soudního poplatku uhrazeného, ale i takového, který poplatník dosud nezaplatil (v podrobnostech srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2002, sp. zn. 9 Odo 674/2001 a 29 Odo 675/2001). Tomu odpovídá i právní závěr vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 799/21, ve věci, kde si stěžovala úspěšná žalobkyně, které byla uložena rozsudkem okresního soudu (respektive doplňujícímu usnesením) povinnost doplatit soudní poplatek a odvolací soud jeho rozhodnutí potvrdil, že doplatek soudního poplatku měla uhradit ve sporu neúspěšná vedlejší účastnice (žalovaná). Ústavní soud však takto odůvodněnou stížnost odmítl s argumentací, že souhlasí s odvolacím soudem v tom, že doplatek soudního poplatku nelze v daném případě mimo zákonem vymezené důvody přenášet na neúspěšnou vedlejší účastnici. K takovému výkladu ostatně není ani z hlediska materiální spravedlnosti hlubší důvod, neboť stěžovatelce bude soudní poplatek vedlejší účastnicí nahrazen. Z toho ale ještě nelze zjednodušeně dovozovat, že by obecný soud měl vedlejší účastnici přímo uložit povinnost doplatit soudní poplatek.

41. V řešeném případě přitom žalobce uhradil soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (položka [číslo] odst. 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích – dále též jen„ sazebník soudních poplatků“) v souvislosti s původní žalobou na určení neplatnosti kupní smlouvy. Poté, co soud prvního stupně začal věc projednávat (v rámci ústního jednání konaného dne [datum]), změnil žalobce uplatněný nárok na požadavek na určení vlastnického práva k předmětnému bytu, s kterýmžto nárokem je ovšem spojena poplatková povinnost ve výši 5 000 Kč celkem (viz položka [číslo] odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků). Soud prvního stupně tedy sice správně pokračoval v řízení, aniž by jej zastavoval pro nezaplacení části soudního poplatku, s tím, že o poplatkové povinnosti rozhodne až v souvislosti s vydáním rozhodnutí, jímž se řízení končí, nesprávně však přenesl poplatkovou povinnost z žalobce na žalovaného, neboť k takovému postupu není ve zde řešeném případě naplněn žádný ze zákonem předvídaných předpokladů. Odvolací soud tudíž změnil (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) napadené rozhodnutí ve výroku o poplatkové povinnosti (výrok III.) tak, že povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 3 000 Kč uložil žalobci.

42. V návaznosti na změnu rozhodnutí o soudním poplatku pak přistoupil rovněž ke změně (§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.) výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky (výrok II.) tak, že vedle jinak správně vyčíslených nákladů na právní zastoupení žalobce advokátem a nákladů na zálohu na znalecký posudek uložil v řízení o věci samé neúspěšnému žalovanému povinnost zaplatit žalobci i náhradu odpovídající dodatečně vyměřenému doplatku soudního poplatku (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), který rovněž představuje jím účelně vynaložené náklady na uplatnění práva u soudu. Celkové dosavadní náklady žalobce tak činí částku 23 456 Kč.

43. Výrok o nákladech odvolacího řízení vyplývá z ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých náhrada nákladů odvolacího řízení přísluší v tomto řízení ve věci samé plně úspěšnému žalobci. Celková výše nákladů žalobce účelně vynaložených v odvolacím řízení 12 342 Kč se skládá z odměny zástupce žalobce z řad advokátů ve výši 9 300 Kč za tři úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] v trvání přesahujícím 2 hodiny) podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu, po 3 100 Kč za úkon podle § 7 bodu 5. advokátního tarifu, počítáno z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) a odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč spojených se třemi shora uvedenými úkony právní služby po 300 Kč za úkon podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrady 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 2 142 Kč počítané ze základu daně odpovídajícího odměně a paušální náhradě hotových výdajů podle § 137 odst. 1 a 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř.

Poučení