54 Co 103/2021-428

Rubrum

Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Fučíkové a soudců JUDr. Lenky Prokšové a Mgr. Miroslava Pecha ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] k trvalému pobytu hlášen na adrese: [adresa] adresa pro doručování písemností: [ulice a číslo], [PSČ] [obec] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 12. února 2021, č. j. 12 C 18/2019-301, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I., II. a III. potvrzuje.

II. Ve výrocích IV. a V. se rozsudek soudu prvního stupně zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně zpět k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně o zrušení podílového spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k pozemku p.č. st. [číslo], jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], zapsaným v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] pro obec a katastrální území Dolní Libochová (výrok I.). Výroky II. a III. předmětný pozemek s jeho součástmi přikázal do výlučného vlastnictví žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] s tím, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na vypořádání jeho spoluvlastnického podílu částku 61 667 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem IV. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 32 110 Kč a výrokem V. uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice na nákladech státu částku 8 775 Kč, vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil závěrem, že neshody mezi účastníky jako spoluvlastníky věci jsou tak zásadního rázu, že nelze předpokládat, že by se byli kdy schopni shodnout o nakládání se společnou věcí. Navíc žalobce jednoznačně odmítá se žalovaným ve spoluvlastnictví nadále setrvávat. Vzhledem k tomu, že nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by vytvářely zákonné překážky pro zrušení spoluvlastnictví, soud prvního stupně spoluvlastnictví zrušil a rozhodl o způsobu jeho vypořádání. Na základě závěrů znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [jméno] vyloučil rozdělení společné věci vytvořením dvou bytových jednotek, neboť by i přes velmi vysoké náklady na jejich vybudování (559 200 Kč) došlo jejich výstavbou ke snížení hodnoty nemovitosti. Vyloučil i rozdělení společné věci vybudováním samostatné jednotky v půdním prostoru nemovitosti, jak navrhoval žalovaný. Zde vycházel opět ze znaleckých závěrů výše uvedeného soudního znalce, který vyčíslil náklady na navrženou přestavbu, které by opět dosáhly výše nákladů vynakládaných na novostavby. Soud přikázal věc za přiměřenou náhradu, odpovídající výši a hodnotě spoluvlastnického podílu žalovaného, žalobci. Tento je většinovým spoluvlastníkem, je schopen nemovitost řádně udržovat, když disponuje potřebnými finančními prostředky a nemovitost do svého výlučného vlastnictví požaduje. Naopak žalovaný, jako menšinový spoluvlastník, navrhoval pouze rozdělení společné věci, nemovitost do svého výlučného spoluvlastnictví nepožadoval. Soud prvního stupně vzal v potaz i to, že nemovitost, kterou doposud užíval výlučně žalovaný, je ve značně zanedbaném stavu.

3. Rozsudek napadl odvoláním žalovaný. Namítl, že soud při svém rozhodnutí vycházel pouze z tvrzení žalobce, že je mu znemožněno nemovitost užívat a že je třeba nemovitost rekonstruovat. Ničím není podložen závěr soudu, že je žalobce schopen se o nemovitost starat a že má dostatečné finanční prostředky na její údržbu. Vůbec nezohlednil rozsah prací, které na nemovitosti provedl žalovaný spolu se svými syny, tyto práce pak žalovaný v odvolání popsal. Zpochybnil závěr soudu o tom, že on sám není schopen se o nemovitost starat i to, že je nemovitost zanedbaná, neudržovaná. Soudu prvního stupně vytkl, že vycházel pouze ze znaleckých posudků, který předložil žalobce a který si vyžádal soud, nezohlednil cenu nemovitosti stanovenou realitní kanceláří [anonymizována dvě slova], kterou soudu doložil žalovaný. I nadále žalovaný trval na rozdělení společné věci, a to vybudováním bytové jednotky v podkroví domu s tím, že je zajištěn samostatný přístup do půdní vestavby přes pozemek [adresa], a to z místní komunikace. S vybudováním podkroví žalovaný dlouhodobě počítal a již provedl některé z potřebných prací – část podlahové plochy je zalitá betonem, jsou osazeny vikýře a prostor je odizolovaný fólií. Náklady na vybudování by tedy byly menší, než uvedl znalec a do stávající stavby by nebylo třeba žádného zásahu. Nemovitost by naopak tímto byla zhodnocena. Dále navrhl, aby soud zjistil formou geometrického zaměření nemovitosti její skutečný stav, tj., zda na parc. č. st. [číslo] leží celá stavba nebo pouze její část, jak je uvedeno v posudku znalkyně [příjmení] [příjmení]. V odvolání rovněž zopakoval, jakým způsobem nemovitost užíval a jakým způsobem se o ni staral. Pokud jde o výši vypořádacího podílu, namítl, že by měl soud vycházet z tržní ceny nemovitosti a nikoliv z ceny tabulkové, jak byla určena znalcem. Navrhl věc vrátit zpět soudu prvního stupně k novému projednání.

4. Žalobce navrhl rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit.

5. Žalovaný podal odvolání včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), a to jako osoba k tomu oprávněná (§ 201 o.s.ř.). Napadl rozsudek, proti kterému je odvolání přípustné (§ 202 o.s.ř. a contrario), a to z důvodů zákonem předvídaných (§ 205 odst. 2 písm. d/, e/ a g/ o.s.ř.) Odvolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k níže uvedeným závěrům.

6. V prvé řadě je nutno soudu prvního stupně vytknout, že ponechal zcela bez povšimnutí, že žalovaný již v průběhu řízení před soudem prvního stupně uplatnil nárok na zaplacení investic, které na společnou věc vynaložil. Jelikož dle ustálené praxe Nejvyššího soudu (srovnej rozsudek ze dne 5. 3. 2009, sp. zn. 22 Cdo 5084/2008) platí, že účastník řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví může uplatnit provedené investice do nemovitosti z více důvodů, byl žalovaný odvolacím soudem usnesením ze dne 21. 6. 2021, č.j. 54Co 103/2021-372 vyzván, aby uplatněný nárok upřesnil a doplnil. Ve stanovené lhůtě žalovaný soudu sdělil, že nárok uplatňuje jako nárok na vypořádání investic vynaložených na společnou věc a současně investice konkretizoval. V řízení je tak uplatněn nárok na vypořádání podílového spoluvlastnictví v širším slova smyslu a soud musí o tomto návrhu rozhodnout. Tímto návrhem je uplatněno právo se samostatným skutkovým základem, o němž může být jednáno a rozhodnuto i mimo rámec řízení o vypořádání a zrušení podílového spoluvlastnictví (tedy i po jeho skončení). Rozsudek soudu prvního stupně v dané věci je tak fakticky částečným rozsudkem ve smyslu ust. § 152 o.s.ř., poněvadž bylo rozhodnuto pouze o jednom ze dvou podaných návrhů na zahájení řízení, spojených ve společném řízení. [příjmení] tohoto pochybení, které nemůže odstranit odvolací soud, bude možná prostým pokračováním v řízení o návrhu žalovaného na vypořádání investic, resp. rozhodnutím o něm před soudem prvního stupně. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že návrh podléhá povinnosti zaplatit samostatný soudní poplatek (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4756/2008).

7. Co se týče vlastního rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem, uvedeným ve výroku I. napadeného rozhodnutí, pak odvolací soud shledal toto rozhodnutí správným. Jestliže soud prvního stupně rozhodoval již za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), pak zcela správně vycházel z ustanovení § 1140 a násl. tohoto zákona. Vzhledem k tomu, že se účastníci sami na zrušení spoluvlastnictví nedohodli (ve smyslu ustanovení § 1141 o.z.) a nebyly tvrzeny ani zjištěny žádné důvody dle ustanovení § [číslo] odst. 2 věty druhé, které by zrušení spoluvlastnictví bránily, byl dán předpoklad pro rozhodnutí soudu.

8. K důvodům, kterými soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí v části, kterou nemovité věci přikázal do výlučného vlastnictví žalobce, měl odvolací soud za potřebné připomenout, že soud prvního stupně nepřehlédl ustanovení § 1144 o.z. a nejprve zkoumal, zda je možné rozdělení společné věci. Správně vycházel z toho, že jsou pro soud závazné možné způsoby vypořádání podílového spoluvlastnictví, stejně jako pořadí, v němž mohou být tyto jednotlivé způsoby vypořádání použity (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1/2018). Teprve tehdy, kdy bylo v řízení prokázáno, že rozdělení společné věci není možné, přistoupil k přikázání věci za přiměřenou náhradu jednomu ze spoluvlastníků.

9. Společná věc může být dle ust. § 1144 odst. 1 o.z. rozdělena mezi spoluvlastníky tehdy, je-li to možné. Věc se však nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. V řízení nebylo sporu o tom, že reálné rozdělení posuzované nemovitosti je z hlediska stavebně technického možné. K posouzení této otázky soud prvního stupně přiléhavě ustanovil ve věci znalce [příjmení] [jméno] [jméno], z jehož znaleckých závěrů, ke kterým nelze mít připomínek, neboť jsou řádně vyargumentovány a odůvodněny, vycházel. Znalec navrhl stavebně technické řešení rozdělení nemovitosti, vyčíslil náklady vyvolané touto realizací a ocenil obě nově vzniklé bytové jednotky odpovídající spoluvlastnickým podílům účastníků na nemovitosti (žalobce je vlastníkem spoluvlastnického podílu velikosti ideálních 5/6 a žalovaný je vlastníkem spoluvlastnického podílu velikosti ideální 1/6). Úkolem znalce bylo určit rovněž obvyklou cenu celé nemovitosti, porovnáním této ceny (370 000 Kč) s vyčíslenými náklady na rozdělení nemovitosti (559 200 Kč) a obvyklou cenou obou nově vzniklých jednotek (menší o jedné místnosti 97 200 Kč a větší o dvou místnostech 191 200 Kč), je však zřejmé, že rozdělením nemovitosti by se její hodnota nejenom snížila, ale náklady na oddělení by podstatně přesáhly hodnotu nemovitosti. Bylo tak správně od tohoto způsobu vypořádání zrušeného spoluvlastnictví upuštěno.

10. Na tomto závěru nemohou ničeho změnit ani námitky žalovaného, že nemovitost v části leží na cizím pozemku a že znalec při ocenění předpokládaných nově vzniklých bytových jednotek neměl dostatečný srovnávací materiál pro určení tržní ceny. Na rozhodnutí o zrušení spoluvlastnictví a přikázání nemovitosti do výlučného vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků nemá vliv případný nesoulad mezi faktickou pozemkovou hranicí a hranicí zanesenou v katastru nemovitostí, neboť hranice pozemků není rozhodnutím o zrušení spoluvlastnictví nijak dotčena. Případné neshody může v budoucnu nový vlastník odstranit tím, že bude provedeno přesné zaměření geodetickou firmou. Navíc soudní znalec se k problematice hranic pozemkové parcely vyjádřil ve svém znaleckém posudku a uzavřel, že domněnku žalovaného, že se sklep a dřevěný sklad nacházejí na cizím pozemku, lze vysvětlit pravděpodobným chybným zobrazením ortofota staveb do mapy. Odvolací soud nepovažuje rovněž za podstatné, že znalec při ocenění rozdělením vzniklých jednotek porovnávacím způsobem nenalezl v dostupné realitní inzerci i vlastní databázi potřebný vzorek jednotek tohoto typu, provedení a kvality (jedná se o bytové jednotky – byt o jedné místnosti a byt o dvou místnostech). Znalec na tuto skutečnost v posudku upozornil a vysvětlil, jakým způsobem za této situace k výsledné ceně dospěl, tedy že obvyklou cenu jednotky stanovil mezi cenou nákladovou a cenou porovnávací, blíže porovnávací ceně, a to asi ve 2/3 rozpětí. Toto vysvětlení i provedené výpočty nevzbuzují pochybnosti.

11. Soudy se současně musely vyrovnat s návrhem žalovaného na rozdělení společné věci, který přednesl již před soudem prvního stupně a zopakoval v řízení odvolacím, a kterým žádal rozdělení nemovitosti tak, že by začal„ užívat“ půdní vestavbu a žalobce by„ užíval“ dolní část nemovitosti. Také k této otázce se soudní znalec [příjmení] [jméno] [jméno] vyjádřil. V ústně podaném znaleckém posudku uvedl, že nemovitost má pouze jedno nadzemní podlaží a půdní prostor v sedlové střeše s umístěnými vazními trámy, které tvoří podstatnou překážku při vybudování podkroví. Zřejmě by muselo dojít ke zvýšení půdních nadezdívek, čímž by se rekonstrukce prodražila zhruba na 3 000 Kč za jeden metr čtvereční. Žalovaný soudu neprokázal, že by měl zajištěný v současné době přístup do prostor půdy z veřejné komunikace i přes sousední pozemky p. [číslo] p. [číslo] ve vlastnictví obce, a to předložením avizovaných nájemních smluv (jeho žádost o pronájem těchto pozemků byla zastupitelstvem obce Dolní Libochová dne [datum] zamítnuta). Odvolací soud ovšem považuje za podstatné, že judikatura v zásadě připouští pouze vertikální dělení nemovitostí, nikoliv dělení horizontální (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1465/2000).

12. Pro závěr o tom, že nelze provést vypořádání spoluvlastnictví rozdělením věci, pak svědčí i okolnost konfliktních vztahů mezi spoluvlastníky. Judikatura připouští v této souvislosti rozdělení na bytové jednotky pouze v případě, kdy vztahy mezi účastníky při užívání domu jsou po delší dobu nekonfliktní a jejich neshody nevyžadují rozhodování soudu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 22 Cdo 559/2004). Otázka, jaká míra neshod je ještě únosná pro to, aby bylo možno přistoupit na dělení nemovitosti, záleží vždy na individuálním posouzení soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3742/2009). V projednávané věci je zřejmé, a to i z písemných vyjádření žalovaného, že vztahy mezi spoluvlastníky (a to i mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce) jsou dlouhodobě problematické a nedá se především předpokládat jejich spolupráce ani v základní a okolnostmi vynucené údržbě nemovitosti, o čemž svědčí její stav, popsaný nejen ve znaleckém posudku Ing. [jméno], ale i ve znaleckém posudku Ing. [příjmení], který předložil žalobce. Skutečnost, že nemovitost vyžaduje do budoucna naopak rozsáhlou rekonstrukci, je zcela zřejmá i z předložených fotografií domu a jeho okolí. V zájmu předcházení dalším neshodám má i odvolací soud za to, že je třeba právní vztahy mezi účastníky pokud možno co nejvíce redukovat a tudíž je správná úvaha o tom, že společnou nemovitost nelze rozdělit.

13. Soud prvního stupně pak zcela správně rozhodoval o přikázání věci některému ze spoluvlastníků. Mezi možná kritéria ovlivňující úvahu soudu o přikázání věci tomu kterému ze spoluvlastníků se řadí zejména schopnost včas zaplatit vypořádací podíl, či skutečnost, že spoluvlastník je ochoten zaplatit dalším spoluvlastníkům vyšší finanční náhradu, než jaká by jim náležela podle obvyklé ceny společné věci. Dále je to například skutečnost, že spoluvlastník v nemovitosti bydlel, udržoval ji, opravoval a je schopen se o její údržbu nadále starat (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, č.j. 22 Cdo 1871/2018).

14. Odvolateli lze dát částečně za pravdu, že soud prvního stupně řádně neodůvodnil, z jakých zjištění vycházel, pokud uzavřel, že to bude žalobce, kdo bude předmětnou věc lépe a účelněji využívat. Soudu prvního stupně pak lze vytknout i to, že nezjišťoval, zda je žalobce schopen vyplatit žalovanému vypořádací podíl. Žalobce v odvolacím řízení doplnil skutková tvrzení, která nebyla nikým zpochybněna, ohledně své finanční situace. Uvedl, že je zaměstnancem s pravidelným měsíčním příjmem, byl připraven soudu prokázat, že má na účtu u [právnická osoba] finanční prostředky ve výši vypořádacího podílu, jak o něm rozhodl soud prvního stupně. Uvedl, že má další úspory, do nedávné doby postačující na rekonstrukci nemovitosti.

15. Před odvolacím soudem znovu prohlásil, že je připraven okamžitě žalovanému jeho vypořádací podíl uhradit (vyslovil rovněž připravenost uhradit investice ve výši, kterou žalovaný v řízení uplatnil). Odvolací soud má tedy za to, že je žalobce připraven žalovanému jeho podíl vyplatit. Tato připravenost se nedá předpokládat na straně žalovaného, který své majetkové poměry ozřejmil soudu v souvislosti se žádostí o osvobození od soudních poplatků, přičemž by to byl žalovaný s ohledem na výši jeho spoluvlastnického podílu, kdo by byl povinen tento podíl vyplatit v podstatně vyšší výši, než žalobce (částkou 308 333 Kč). Navíc žalovaný přikázání nemovitosti do svého výlučného vlastnictví v průběhu řízení nikdy nenavrhoval. Odvolací soud má za to, že soud prvního stupně měl v době svého rozhodování dostatek skutkových zjištění i k závěru, že to bude žalobce, kdo bude schopen o nemovitost do budoucna řádně pečovat. Tento závěr lze opřít o zjištěný současný stav nemovitosti, která je ve značně zanedbaném stavu. Toto je znatelné nejenom ze závěrů, které učinil soudní znalec při prohlídce na místě samém, ale i z připojené fotodokumentace. Je sice zřejmé, že žalovaný na nemovitosti prováděl určité práce, ty se však zdají být nahodilé, bez jednotné představy, jak by se dům měl rekonstruovat, čímž dochází k tomu, že tyto nahodilé stavební práce stav domu ještě zhoršují (odvolací soud opětovně připomíná, že investice vložené do nemovitosti, které žalovaný uplatnil, budou předmětem pokračujícího řízení). Podstatná je i solventnost spoluvlastníků a byl to právě žalovaný, který připravenost do domu investovat nikterak neprokázal. V souvislosti s kritérii rozhodnými pro přikázání věci za náhradu jednomu spoluvlastníku, se soud dále správně zabýval i velikostí spoluvlastnických podílů, což považuje i za současné právní úpravy judikatura za rozhodující (viz. shora citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1871/2018). Odvolací soud tak shledal přikázání nemovitosti do výlučného vlastnictví žalobce za přiměřené a neshledal důvod vypořádání posoudit odlišně.

16. Jestliže je společná věc přikázána do výlučného vlastnictví jednomu ze spoluvlastníků, pak se tak děje za náhradu – a to ve smyslu ustanovení § 1147 o.z. za přiměřenou náhradu tomu ze spoluvlastníků, kterému není věc přikazována do výlučného vlastnictví. Při stanovení její výše je třeba vycházet z obvyklé ceny společné věci, a to v okamžiku rozhodování. Soud prvního stupně učinil svoje závěry o obvyklé ceně vypořádávané nemovitosti na základě znaleckého posudku Ing. [jméno] [jméno]. Ohledně znaleckého posudku vznesl žalovaný námitky. Uvedl, že se soud opomenul vypořádat s „ tržním posouzením“ nemovitosti v posudku, který žalovaný soudu předložil. Je nesporné, že v průběhu řízení předložil žalovaný soudu listinu označenou jako znalecký posudek o ceně nemovitosti domu [adresa] v obci [obec], zpracovaný Ing. [jméno] [jméno], Realitní kancelář – [právnická osoba], z něhož ale není zřejmé, kdy byl zpracován a není z něho zřejmá obvyklá cena nemovitostí. Listina není předložena v kompletním stavu a především neobsahuje tzv. znaleckou doložku, tedy prohlášení znalce o vědomí si následků podání nepravdivého znaleckého posudku a konstatování, že je znalcem jmenovaným rozhodnutím soudu. Soud prvního stupně tak zcela správně s touto listinou nakládal jako s listinným důkazem, přičemž se v napadeném rozhodnutí vypořádal se skutečností, proč nevycházel při stanovení vypořádacího podílu z cen nemovitostí zde uvedených. Odvolací soud nemá k provedenému ohodnocení tohoto důkazu žádných připomínek a pro stručnost na ně odkazuje.

17. Jak bylo výše soudem sděleno, je třeba vycházet při stanovení hodnoty vypořádacího podílu z obvyklé ceny nemovitosti. Obvyklou cenou (tržní hodnotou) se pro účely zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, rozumí cena, která by byla dosažena při prodeji stejného, popřípadě obdobného majetku, nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Zpravidla u nemovitostí je cena zjišťována porovnáním s prodeji a koupěmi obdobných nemovitostí v daném místě a čase. Jestliže pak žalovaný soudu předložil části nabídky realitních kanceláří k prodeji obdobných nemovitostí, jako je vypořádávaná nemovitost, pak v žádném případě nejde o již zrealizované prodeje, naopak o pouhou nabídku prodeje. Navržené kupní ceny není možno považovat ze obecné ceny těchto nemovitostí, pokud nebyl realizován jejich prodej. Proto soud prvního stupně nemohl zde uváděné hodnoty využít. Naopak znalec [příjmení] [jméno] při stanovení výsledné obvyklé ceny pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], provedl ocenění nákladovou metodou dle oceňovacího předpisu, která má pouze podpůrný charakter, a porovnáním předmětu ocenění s podobnými nemovitými věcmi dle realitního trhu, tzv. stanovení tržní hodnoty nemovitosti (viz. bod 9., části A – Nález znaleckého posudku). Z přílohy znaleckého posudku je zjistitelné, jaké nemovitosti byly porovnávány. Opodstatnění tak nemůže mít námitka žalovaného, že znalec [příjmení] [jméno] neurčil tržní (obvyklou) cenu nemovitosti. Pro úplnost je třeba dodat, že zjištěná cena 370 000 Kč je srovnatelná s cenou zjištěnou znaleckým posudkem Ing. [jméno] [příjmení] předloženým soudu žalobcem, kde je obvyklá cena těchto nemovitostí stanovena částkou 360 000 Kč. Vypořádací podíl ve výši 61 667 Kč, stanovený soudem prvního stupně, pak odpovídá podílu žalovaného na společném majetku ve výši 1/6 (1/6 z částky 370 000 Kč).

18. Z popsaných důvodů nebyly shledány odvolací námitky žalovaného důvodnými (s výjimkou vložených investic) a odvolací soud tak mohl rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné ve výrocích I. – III. dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdit.

19. Ve zbývající části, tedy v nákladových výrocích IV. a V., bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a věc mu byla vrácena zpět k dalšímu řízení (§ 219a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. a § 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), neboť přezkoumávané rozhodnutí je pouze částečným rozhodnutím, když soud prvního stupně doposud nerozhodl o nároku žalovaného na širší vypořádání spoluvlastnictví. Poté, kdy bude rozhodnuto o tomto samostatně uplatněném nároku, rozhodne soud prvního stupně o nákladech řízení včetně nákladů vzniklých státu, a to před soudy obou stupňů. Neopomene skutečnost, že předmětem řízení jsou dva samostatné nároky a bude tak třeba vyjasnit, jaké náklady řízení vznikly v souvislosti s řízením o vypořádání podílového spoluvlastnictví a jaké v souvislosti s řízením o vypořádání v širším slova smyslu.

20. Odvolací soud apeluje na soud prvního stupně i účastníky, aby se pokusili o zbývající části předmětu řízení uzavřít dohodu, když připomíná připravenost žalobce i v tomto směru se s žalovaným vyrovnat.