54 Co 151/2024 - 389

Rubrum

Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Fučíkové a soudců Mgr. Miroslava Pecha a Mgr. Jany Homolové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o [Anonymizováno] Kč s přísl., o odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno] takto:

Výrok

I. Odvolání žalobce proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně se odmítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. potvrzuje.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. mění tak, že žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Rozsudek soudu prvního stupně se mění ve výroku IV. tak, že žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v [adresa] náklady řízení ve výši [Anonymizováno] Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Rozsudek soudu prvního stupně se mění ve výroku V. tak, že žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v [adresa] náklady řízení ve výši [Anonymizováno] Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud v [adresa] jako soud prvního stupně svým v záhlaví uvedeným rozsudkem, jeho výrokem I., uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku [Anonymizováno] Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [Anonymizováno] Kč od [datum] do zaplacení. Výrokem II. zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [Anonymizováno] Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [Anonymizováno] Kč od [datum] do zaplacení. O nákladech řízení rozhodl výrokem III. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. O nákladech státu bylo potom rozhodnuto tak, že žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v [adresa] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na nákladech řízení částku [Anonymizováno] Kč (výrok IV.) a žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v [adresa] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na nákladech řízení částku [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] Kč (výrok V.).

2. Svoje rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobcem byl uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení, jež mělo vzniknout žalované neoprávněným užíváním konkrétně specifikovaných movitých věcí (dále též „předmětné movité věci“), které bez souhlasu žalobce užívala v období od [datum] (obnovení sklářské výroby) do [datum]. Žalobce a [tituly před jménem] [jméno FO] byli společníky ve společnosti [právnická osoba]., která původně provozovala sklářskou výrobu v objektech č. p. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a na přilehlých pozemcích v k. ú. [adresa] (a tuto sklářskou výrobu ukončila koncem roku 2013), a byli také podílovými spoluvlastníky těchto nemovitých věcí. Podílové spoluvlastnictví k nemovitým věcem bylo zrušeno a vypořádáno rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky v [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], jímž odvolací soud schválil smír účastníků tak, že jejich výlučným vlastníkem se stal [tituly před jménem] [jméno FO]. Soud prvního stupně shledal podanou žalobu důvodnou v části bezdůvodného obohacení požadovaného žalobcem za neoprávněné užívání movitých věcí uvedených pod položkami č. 1-4, 6, 8-17, 19-32, 34-35, 37-43 a 45-52. Ve vztahu k movitým věcem uvedeným pod položkami č. 5 (pásová chladící pec), č. 7 a 33 (odsávání POC 20), č. 18 (rekuperátor spalin), č. 36 (technologie pro výrobu pěnoformu), č. 44 (čistička brusných vod) a č. 53 (klimatizace velínu) dospěl soud prvního stupně k závěru, že tyto movité věci se od svého zabudování staly součástí objektu sklárny, tj. nemovitosti, ve které jsou umístěny. Uvedená zařízení od svého zabudování tvoří s nemovitostí funkční celek a zajišťují plnění jejího účelu. Současně demontáží či vybouráním by došlo ke znehodnocení samotného objektu sklárny – zejména funkčního, neboť objekt sklárny by bez těchto zařízení nemohl plnit svůj účel. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že vyjmenovaná zařízení byla uvedena jako samostatné položky v kupní smlouvě ze dne [datum], kterou žalobce jako kupující uzavřel s prodávající [právnická osoba]., a v kupní smlouvě ze dne [datum], kde naopak žalobce figuroval jako prodávající. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 22 Cdo 4253/2014, soud prvního stupně vysvětlil, že k převodu vlastnického práva k součásti věci může dojít až v okamžiku, kdy bude součást od věci hlavní oddělena. Do té doby je vzhledem k totožnému právnímu osudu věci hlavní a všech jejích součástí vlastníkem součásti vlastník věci hlavní a pouhý projev vůle vlastníka vyjádřený např. v kupní smlouvě týkající se pouze součásti tak není rozhodný. Výši obvyklého nájemného za období od [datum] do [datum] ve vztahu k položkám č. 1-4, 6, 8-17, 19-32, 34-35, 37-43 a 45-49, které bylo stanoveno částkou [Anonymizováno], zjistil soud prvního stupně ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] č. [Anonymizováno] ze dne [datum]. Ve vztahu ke zbylým položkám č. 50-52, k nimž byly podklady pro vypracování posudku předány znalci teprve dodatečně, byla výše obvyklého nájemného za požadované období v částce [Anonymizováno] Kč zjištěna z doplnění znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] č. [Anonymizováno] ze dne [datum].

3. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobce i žalovaná. Žalobce se proti rozsudku odvolal do všech jeho výroků. Ve svém odvolání uvedl, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když zejména zpochybnil závěry soudu prvního stupně, který některá zařízení (položky č. 5, 7, 18, 33, 36, 44 a 53) vyloučil z režimu samostatné movité věci, a dále jeho závěry stran stanovení obvyklého nájemného pro účely stanovení výše bezdůvodného obohacení. Podle žalobce skutečnost, že nemovitost, v níž jsou tato zařízení umístěna, slouží pro účely sklářské výroby, jakkoliv technicky nevylučuje, aby kterékoliv z předmětných zařízení bylo přemístěno do jiného objektu podobných parametrů a tam rovněž sloužilo ke svému účelu, a naopak aby nemovitost, kde je zařízení aktuálně provozováno, sloužila bez těchto zařízení jinému účelu. Tato zařízení byla také ve znaleckých posudcích označena jako movité věci a na veškerá zařízení byly v minulosti uplatňovány odpisy jako na samostatné movité věci. Žalobce poukázal na to, že v minulosti bylo s předmětnými zařízeními jako se samostatnými věcmi nakládáno, když je nejprve žalobce odkoupil od společnosti [právnická osoba]. a následně je prodal společnosti [právnická osoba]., od níž je pak nabyla do výlučného vlastnictví žalovaná. Navíc jak žalobce, tak i současný společník žalované [tituly před jménem] [jméno FO] (pozn. odvolacího soudu: [tituly před jménem] [jméno FO]) uvažovali s jejich samostatným vypořádáním. V řízení vedeném u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno], jehož předmětem bylo vypořádání podílového spoluvlastnictví k objektu sklárny, ve kterém jsou předmětná zařízení umístěna, pak byla vypořádána a znalcem hodnocena pouze stavba, aniž by byly učiněny závěry, že součástí stavby jsou i zařízení uvedená pod položkami č. 5, 7, 18, 33, 36, 44 a 53. Takto vznikla situace, kdy totožná věc a její hodnota pro vypořádání je posuzována ve dvou řízeních zcela odlišně a v obou případech je pro odlišné názory soudu ochuzen žalobce. Pokud jde o stanovení výše bezdůvodného obohacení, vyšel soud prvního stupně z obvyklého nájemného stanoveného znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], který je znalcem z oboru ekonomiky, odvětví ceny a odhady. Protože soud prvního stupně zvolil znalce s obecnými znalostmi z oboru ekonomiky a odvětví ceny, jehož závěry nebyly pro žalobce přesvědčivé, nabídl soudu znalecký posudek vypracovaný znalcem [jméno FO], který se reálně pohybuje ve sklářském prostředí se specializací na sklářské stroje. Se znaleckým posudkem znalce [jméno FO] se soud prvního stupně vypořádal tak, že tento znalec použil jinou metodu stanovení obvyklého nájemného a že jde o posudek vypracovaný znalcem v oboru strojírenství (se specializací hydraulika a pneumatika). Skutečnost, že jde o posudek zpracovaný znalcem, který byl osloven jako specialista na sklářské stroje, soud prvního stupně podle žalobce zcela pominul. Z uvedených důvodů proto žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že vyhoví žalobě v plném rozsahu a uloží žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů.

4. Žalovaná podala odvolání pouze do výroku III., jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení. K odvolání podanému žalobcem se žalovaná vyjádřila u jednání odvolacího soudu konaného dne [datum] tak, že se s napadeným rozhodnutím ztotožňuje, byť soud prvního stupně věc posoudil spíše restriktivně, kdy žalovaná je toho názoru, že součástí nemovitých věcí je širší okruh věcí, které v průběhu řízení označila.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalobce bylo podáno včas [§ 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)], zabýval se nejprve otázkou jeho přípustnosti. Podle ustanovení § 201 o. s. ř. platí, že účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje (srov. § 202 o. s. ř.). Z citovaného zákonného ustanovení tak plyne, že přípustnost odvolání je třeba uvažovat z dvojího hlediska, a to jako přípustnost objektivní a jako přípustnost subjektivní; otázka subjektivní přípustnosti odvolání je přitom nastolena teprve tehdy, je-li odvolání objektivně přípustným.

6. V konkrétním případě je předmětem řízení peněžité plnění převyšující [Anonymizováno] Kč, tudíž odvolání proti meritornímu rozhodnutí objektivně přípustné je (§ 202 o. s. ř. a contr.). Z povahy odvolání, jakožto opravného prostředku, současně plyne, že oprávnění jej podat svědčí pouze tomu účastníku, v jehož neprospěch odvoláním napadené rozhodnutí vyznívá, je-li způsobená (procesní) újma na základě odvolání odstranitelná tím, že odvolací soud napadené rozhodnutí zruší, popřípadě změní (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 1554/99, publikované v časopise Soudní judikatura, ročník 2000, č. 7, str. 265, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 1998, č. 3, str. 61). Pokud však odvolání žalobce směřovalo proti všem výrokům napadeného rozsudku, tedy i proti výroku I., kterým soud prvního stupně podané žalobě vyhověl v části, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [Anonymizováno] Kč, nebyl žalobce k podání odvolání proti výroku I. subjektivně oprávněn. Z tohoto důvodu bylo výrokem I. tohoto rozsudku odvolání žalobce proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně odmítnuto. Vzhledem k tomu, že žalovaná, která jedině byla subjektivně oprávněna k podání odvolání proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, se proti němu neodvolala, nebyl tento výrok otevřen odvolacímu přezkumu (byť žalovaná u jednání odvolacího soudu konaného dne [datum] vyjádřila svůj právní názor, že nad rámec položek, které soud prvního stupně považoval za součást nemovité věci, lze takto uvažovat se širším okruhem movitých věcí, které v průběhu řízení označila) a je pravomocný.

7. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění (dále jen „o. z.“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

8. Podle § 120 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do [datum] (dále jen „obč. zák.“) součástí věcí je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila.

9. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 2999 odst. 1 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

11. V rozsudku ze dne [datum], sp. zn. 21 Cdo 3241/2013, Nejvyšší soud vyložil, že součástí věci je, jak vyplývá z citovaného ustanovení § 120 odst. 1 obč. zák., vše, co k ní podle její povahy fyzicky a funkčně náleží a co od ní nemůže být odděleno, aniž by se tím hlavní věc znehodnotila; neoddělitelností se tu rozumí nemožnost separace jak fyzická (technická), tak i funkční. … Okolnost, zda jde o samostatnou věc nebo o součást věci hlavní, závisí na jejich vzájemné sounáležitosti a na míře jejich oddělitelnosti. Zatímco první z uvedených hledisek je chápáno spíše subjektivně, neboť "to, co k věci podle její povahy náleží", se určuje do značné míry podle lidských zvyklostí, zkušeností a norem vztahujících se ke konkrétní věci, míra sounáležitosti se posuzuje podle povahy té věci, která je považována za věc podstatnější (určující), a tedy ve vztahu více věcí za věc hlavní, a sleduje spojení věcí především ve smyslu fyzickém (technickém) a funkčním. Od vlastností věci hlavní se pak odvíjí závěr, zda jiná relativně samostatná věc k ní "patří" natolik neodmyslitelně, že nemůže již být považována za věc odlišnou. Požadavek ustanovení § 120 odst. 1 obč. zák. "nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila", samozřejmě nevylučuje možnost faktické separace věcí, naopak vlastně v důsledcích jejich oddělení spatřuje měřítko samostatnosti věcí. Pojem "odděleno" zahrnuje řadu způsobů od přímých zásahů do hmotné podstaty věci (např. vybourání vestavěných oken domu), přes zásahy, které neničí podstatu věci (např. odmontování kola automobilu), po pouhé volně proveditelné odnětí věci (např. odnesení bezdrátového sluchátka od telefonního aparátu). Definici součásti věci pak z tohoto pohledu vyhovují ty případy, kdy oddělení kterýmkoliv z uvedených způsobů znamená pro věc hlavní (nikoliv též pro její oddělovanou součást) újmu na její hodnotě. Znehodnocením přitom nemusí být jen ztráta hodnoty peněžní (byť ta bývá zpravidla výsledným odrazem ztráty jakýchkoliv jiných hodnot), nýbrž může jít i o znehodnocení funkční, estetické či jiné; znehodnocením se tu rozumí každý stav, kdy hlavní věc v porovnání se stavem před oddělením její součásti slouží svému původnímu účelu méně kvalitně nebo mu nemůže sloužit vůbec (srov. například názory vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. 25 Cdo 770/98, který byl uveřejněn v č. 10 časopisu Právní rozhledy, roč. 2000, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. 20 Cdo 2369/99, který byl uveřejněn pod č. 22 v časopise Soudní judikatura, roč. 2002).

12. V rozsudku ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 770/98 se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda je samostatnou věcí strojní vybavení vodní elektrárny a dospěl k závěru, že zařízení pro provoz elektrárny je s její budovou natolik funkčně spjato, že je její součástí. V tomtéž rozhodnutí Nejvyšší soud dospěl k závěru, že smlouvy, kterými má být převedeno vlastnické právo pouze k provoznímu zařízení, jsou vzhledem k totožnému právnímu osudu věci hlavní a jejích součástí právně bezvýznamné a nemají žádný účinek. Součást věci od věci hlavní nelze oddělit pouhým projevem vůle.

13. Ve vztahu k výrobnímu zařízení pěstitelské pálenice pak Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 2736/2016, vyložil, že dokud je součást s věcí hlavní spojena, nemá vůle vlastníka vliv na to, že jde o stále jedinou věc. Samostatnou věcí se může součást stát teprve jejím faktickým oddělením (demontáží) od věci hlavní. Jednotlivé položky zařízení pěstitelské pálenice jsou způsobilé existovat jako věci samostatné, byly-li ovšem zabudovány do budovy pěstitelské pálenice, přestaly být samostatnými věcmi a staly se její součástí.

14. Dále Nejvyšší soud v minulosti přijal a odůvodnil závěr, že zabudovaný a na rozvod plynu nebo elektřiny připojený plynový kotel je součástí stavby ve smyslu ust. § 120 odst. 1 obč. zák., a nemůže tak být sám předmětem občanskoprávních vztahů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 22 Cdo 2482/2008).

15. Pokud se týká klimatizace, lze bezezbytku odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 21 Cdo 230/2010, podle něhož „demontáž klimatizačního zařízení, kterou může provést pouze odborná firma, by měla za následek znehodnocení budovy, a to peněžní (hodnota budovy by se vlivem zhoršení její funkčnosti snížila), tak funkční (prostory v budově by nemohly svému účelu sloužit tak kvalitně, jak tomu je s využitím klimatizačního zařízení). Protože je nepochybné, že oddělením předmětné klimatizační jednotky od budovy, v níž je instalována, by se tato nemovitost znehodnotila (peněžně a funkčně), nemůže obstát závěr odvolacího soudu, podle kterého jde o samostatnou věc, která se nestala součásti této budovy.“ 16. Soud prvního stupně učinil závěr o tom, že areál skláren je provozován za účelem sklářské výroby a že užívání nemovitosti, ve které je sklárna provozována, by bylo zásadně funkčně ochromeno bez zařízení uvedených pod položkami č. 5 (pásová chladící pec), č. 7 a 33 (odsávání POC 20), č. 18 (rekuperátor spalin), č. 36 (technologie pro výrobu pěnoformu), č. 44 (čistička brusných vod) a č. 53 (klimatizace velínu). Tato zjištění učinil soud z výslechu znalců [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] a dále z výslechu svědka [jméno FO].

17. V situaci, kdy příslušný stavební úřad užívání sklářské huti na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] povolil k provozování sklářské výroby (kolaudačním rozhodnutím ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], a návazně vydaným kolaudačním rozhodnutím ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]), nebylo pochyb o tom, že kolaudované nemovitosti byly uvedenými rozhodnutími určeny k procesu výroby skla, jak na to správně poukázal soud prvního stupně (odstavec 38. odůvodnění rozsudku). Se soudem prvního stupně lze souhlasit i v tom ohledu, že neodmyslitelnou součást tohoto procesu tvoří pásová chladící pec uvedená pod položkou č. 5 a technologie pro výrobu pěnoformu uvedená pod položkou č.

36. V případě položek č. 7 a 33, 18, a 44 znalci uvedli, že rovněž všechna tato zařízení fakticky zajišťují základní chod sklárny, neboť udržují v objektu sklárny podmínky pro samotný provoz tak, aby se v objektu nenacházely zplodiny vznikající při výrobě skla. Z uvedeného plyne, že i v případě těchto zařízení je jejich funkční spojení s objektem (nemovitostí), v němž se nachází, těsné do té míry, že sklárna by bez těchto zařízení nemohla fungovat.

18. Kromě výše popsaného funkčního spojení soud prvního stupně správně uvažoval i s tím, že veškerá tato zařízení nelze přemístit bez výrazných destrukčních zásahů. Ohledně položky č. 5 bylo zjištěno, že chladící pec nelze přemístit na jiné místo bez vlivu na její funkčnost. Rekuperátor spalin uvedený pod položkou č. 18 představuje část pece a nelze jej odpojit bez rozbourání ohnivzdorné vyzdívky spalinového odtahu pece. V případě výrobní technologie pěnoformu pod položkou č. 36 se jedná o zařízení, které zasahuje do dvou pater nemovitosti a je s ní pevně spojeno, neboť její rám je nerozebíratelný a je zabetonován v podlaze, tudíž toto zařízení nelze přemístit bez rozřezání a demontáže dalších prvků technologie a bez vlivu na jeho funkčnost. Čističku vody uvedenou pod položkou č. 44 nelze přemístit, aniž by došlo ke zvětšení otvoru vchodu místnosti, ve které je instalována, a její nádrž nelze demontovat bez rozřezání, v čehož důsledku by nádrž nadále nebyla funkční.

19. Konečně pokud se týká klimatizačního zařízení uvedeného pod položkou č. 53, odvolací soud s odkazem na výše citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 21 Cdo 230/2010, neměl žádné pochybnosti o tom, že se nejedná o samostatnou věc. Nejenže v důsledku demontáže klimatizace by se hodnota objektu skláren snížila, ale bez klimatizace velínu by nemohla fungovat ostatní zařízení, protože by docházelo k jejich přehřívání, jak zjistil soud prvního stupně z výslechu svědka [jméno FO]. Tím je nepochybně dáno funkční spojení této součásti věci s věcí hlavní, tj. s nemovitostí, v níž se klimatizační jednotka nachází.

20. Pokud za výše popsaného skutkového stavu soud prvního stupně uzavřel, že zařízení uvedená pod položkami č. 5, 7, 18, 33, 36, 44 a 53 od jejich zabudování tvoří součást nemovitosti, s níž jsou pevně spojena, a že povaha nemovitosti využívané jako sklárny je dána těmito zabudovanými stroji a zařízeními, která zabezpečují její základní funkční vlastnosti, nelze těmto závěrům nic vytknout. Ze znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO]. [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] potom plyne, že výše vyjmenovaná zařízení byla součástí zařízení a základního vybavení sklárny již v roce 2011, což znamená, že uvedená zařízení byla součástí objektu sklárny nejen v době, kdy žalobce jako kupující uzavřel (mimo jiné) ohledně těchto zařízení kupní smlouvu ze dne [datum], ale s ohledem na datum vypracování znaleckého posudku i v době spadající do účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do [datum]. Na rozdíl od soudu prvního stupně má tedy odvolací soud za to, že v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 2 o. z. se v posuzovaném případě použije ust. § 120 odst. 1 obč. zák. Na výsledné právní posouzení to však nemá vliv, neboť citovaná právní úprava se od ust. § 505 o. z. aplikovaného soudem prvního stupně nijak neodlišuje. Z uvedených důvodů se odvolací soud zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že zařízení uvedená pod položkami č. 5, 7, 18, 33, 36, 44 a 53 se od svého zabudování stala součástí objektu sklárny, s níž jsou nejen fyzicky, ale zejména funkčně spojena. To současně vylučuje, aby ohledně vyjmenovaných položek žalobce kupní smlouvou vlastnické právo nejprve nabyl a posléze převedl na kupující společnost [právnická osoba]. Z uvedeného nutně plyne závěr, že nebylo-li na žalobce vlastnické právo platně převedeno, nemohlo žalované vzniknout na úkor žalobce bezdůvodné obohacení, pročež není v tomto sporu aktivně legitimován. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, pokud výši bezdůvodného obohacení za neoprávněné užívání movitých věci období od [datum] do [datum] zjišťoval pouze ohledně položek č. 1-4, 6, 8-17, 19-32, 34-35, 37-43 a 45-52.

21. Výši bezdůvodného obohacení určil soud prvního stupně na základě znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] č. ZP 1464/20 ze dne [datum] ve vztahu k položkám položek č. 1-4, 6, 8-17, 19-32, 34-35, 37-43 a 45-49 částkou [Anonymizováno] Kč, a dále z doplnění znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] č. ZP 1464/20 ze dne [datum] ve vztahu ke zbylým položkám č. 50-52 v částce [Anonymizováno] Kč. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně popsal důvody, pro které stran určení výše obvyklého nájemného vycházel z posudku vypracovaného znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], který byl soudem ustanoven, tj. ze znaleckého posudku č. ZP 1464/20 ze dne [datum] a dále z doplnění znaleckého posudku č. ZP 1464/20 ze dne [datum]. V tomto směru odvolací soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění obsažené zejména v odstavcích 46. až 49 odvoláním napadeného rozhodnutí. Zejména je pak třeba vyzdvihnout, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] je oproti znalci [jméno FO] znalcem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady. Odvolací soud dodává, že shodně se soudem prvního stupně má za to, že v případě zařízení užívaného ke sklářské výrobě, u níž lze předpokládat dlouhodobý provoz, nelze při stanovení obvyklého nájemného vyjít z krátkodobých pronájmů zařízení ke sklářské výrobě, které využívají např. umělci a které znalec [jméno FO] zmínil příkladmo na str. 4-6 svého posudku. Přestože tento znalec uvádí jako jeden z podkladů pro zpracování svého posudku znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO]. [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], jímž byla ve vztahu k totožnému zařízení zjištěna cena obvyklá k datu konání prohlídky, tj. k datu [datum], dospívá k paradoxnímu závěru, že jím stanovené obvyklé nájemné za dobu od [datum] do [datum] se v případě některých položek blíží jejich obvyklé ceně k datu [datum]. Tak je tomu např. u položky č. 4 (pukací stroj), jejíž cena obvyklá zjištěná k datu [datum] činila [Anonymizováno] Kč. Obvyklé nájemné tohoto stroje za dobu od [datum] do [datum] přitom znalec [jméno FO] stanovil částkou [Anonymizováno] Kč. Podobně je tomu i v případě položky č. 9 (diesel agregát na výrobu el. proudu), položky č. 10 (střepové vozíky), položka č. 11 (ruční lis hydraulický), položky č. 12 (vysokozdvižný vozík elektrický), položky č. 13 (vysokozdvižný vozík benzinový), položky č. 14 (paletizační vozík ruční vysokozdvižný), položky č. 15 (paletizační vozík ruční), položky č. 17 (vozíky na sklo) či položky č. 48 (polarizační přístroj). Rozpor mezi výše uvedenými znaleckými posudky se podařilo odstranit výslechem znalců a soud prvního stupně správně vyšel ze závěrů, k nimž dospěl soudem ustanovený znalec [tituly před jménem] [jméno FO].

22. Konečně pokud jde o námitku žalobce, že v řízení vedeném u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. 8 C 239/2014, jehož předmětem bylo vypořádání podílového spoluvlastnictví k objektu sklárny, ve kterém jsou předmětná zařízení umístěna, byla vypořádána a znalcem hodnocena pouze stavba, aniž by byly učiněny závěry, že součástí stavby jsou i zařízení uvedená pod položkami č. 5, 7, 18, 33, 36, 44 a 53, odvolací soud konstatuje, že tento případný nedostatek nelze zhojit v přítomném řízení. Kromě toho se odvolací soud neztotožňuje s žalobcem předestřenou argumentací o tom, že by měl být ochuzen. Důvodem je skutečnost, že ohledně předmětných nemovitostí uzavřel žalobce dvě kupní smlouvy, tedy učinil právní jednání směřující nejprve k jejich nabytí a následnému prodeji. Ve vztahu k tomuto řízení je ovšem klíčové, že v období, za něž je bezdůvodné obohacení požadováno, již byla žalovaná na základě soudem schváleného smíru výlučným vlastníkem objektu skláren. Ani tuto argumentaci žalobce proto odvolací soud neshledal důvodnou.

23. S ohledem na výše popsané proto odvolací soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku II., jímž byla žaloba částečně zamítnuta, jako věcně správný potvrdil.

24. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 150 o. s. ř. s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 1805/2001, a to výrokem III. napadeného rozsudku, tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Přestože se odvolací soud ztotožnil s přiléhavým odůvodněním nákladového výroku, na něž lze pro stručnost zcela odkázat, přistoupil k jeho změně, ale pouze tak, aby odpovídal znění citovaného § 150 o. s. ř., tedy že žalované, která měla v řízení převážný úspěch, se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

25. Ze stejných důvodů pak bylo rozhodnuto výrokem VI. tohoto rozsudku tak, že žalované, která v odvolacím řízení byla plně úspěšná, se nepřiznává právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

26. Ve výrocích IV. a V. tohoto rozsudku bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř. o nákladech státu, přičemž stejně jako soudu prvního stupně i soud odvolací při uložení povinnosti k jejich náhradě zohlednil poměr úspěchu a neúspěchu obou stran tohoto řízení. Za situace, kdy ze státních prostředků bylo v průběhu řízení uhrazeno celkem [Anonymizováno] Kč a zbývající část, tj. částka [Anonymizováno] Kč byla uhrazena ze zálohy, se odvolací soud neztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně, jenž při určení výše nákladů, které je žalobce povinen České republice – Okresnímu soudu v [adresa] povinen nahradit, vyšel z celkové výše nákladů vzniklých v průběhu řízení, od nichž následně odečetl žalobcem uhrazenou zálohu ve výši [Anonymizováno] Kč. Důvodem je skutečnost, že tato záloha je nákladem účastníka, který ji v průběhu řízení uhradil, a rovněž o ní bylo rozhodnuto výrokem III. tohoto rozsudku. V komentáři Jirsa, J., Janek, K., Trebatický, P. a kol. Občanský soudní řád, 2. část: Soudcovský komentář, Wolters Kluwer, dostupném z: www.[právnická osoba] se k tomu uvádí: „Soud přiznává státu jen náklady, jež nebyly kryty zálohami na důkazy ve smyslu § 141 odst.

1. Pokud soud podle tohoto ustanovení uložil účastníkům povinnost složit zálohu, rozhoduje o povinnosti nahradit náklady státu jen v rozsahu, v jakém náklady složenou zálohu přesáhly. Tzv. spotřebovaná záloha zaplacená účastníkem se zahrnuje do jím placených nákladů, které se hradí podle úspěchu (§ 142); státu se přiznávají pouze tzv. nezálohované náklady (nejčastěji znalečného).“ Odvolací soud proto výrokem IV. tohoto rozsudku změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV. tak, že žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v [adresa] náklady řízení ve výši [Anonymizováno] Kč (79 % z částky [Anonymizováno] Kč), a výrokem V. tohoto rozsudku změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku V. tak, že žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v [adresa] náklady řízení ve výši [Anonymizováno] Kč (21 % z částky [Anonymizováno] Kč).

Poučení