54 Co 155/2024 - 201

Rubrum

Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Fučíkové a soudců JUDr. Lenky Prokšové a Mgr. Miroslava Pecha ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 725 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 23. dubna 2024, č. j. 11 C 174/2022-126, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 725 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 725 000 Kč ode dne [datum] do zaplacení, vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 308 581 Kč, vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno advokáta A].

Odůvodnění

1. Výše citovaným rozsudkem rozhodl Okresní soud ve [adresa] (dále jen „soud prvního stupně“) o zamítnutí žaloby, dle níž by byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 725 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně ode dne [datum] do zaplacení (výrok I.). Výrokem II. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 85 900 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám jejího právního zástupce.

2. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil závěrem o tom, že zůstavitelka [jméno FO], zemřelá [datum] (dále také „zůstavitelka“), ještě za svého života naložila s obdrženou kupní cenou za prodej nemovitostí v k. ú. a obci [adresa], uskutečněný dne [datum], ve výši 2 150 000 Kč tak, že si nejprve tuto částku uložila k žalované, a to na účet jejího syna [jméno FO], když žalovaná s ohledem na majetkové spory s bývalým manželem nechtěla mít tak vysokou částku peněz na svých účtech. Později [jméno FO] z této částky darovala 300 000 Kč žalobkyni, 250 000 Kč synovci [jméno FO] a 150 000 Kč švagrové [jméno FO]. Darování peněz předcházelo odvolání závěti zřízené ve prospěch žalobkyně a zrušení vkladového účtu, z něhož zůstavitelka vybrala 300 000 Kč, které darovala žalované. Důvodem těchto kroků byla skutečnost, že zůstavitelka se po svém úrazu v létě roku 2019 dostala do sporu s žalobkyní, se kterou měla do té doby nadstandartní vztahy. [adresa] se rozhodla [jméno FO] odejít do léčebny dlouhodobě nemocných, kde [datum] zemřela. Po jejím úmrtí byla zbývající část kupní ceny zařazena do aktivit dědictví. Na základě schválené dohody dědiců, kterými byli sourozenci [jméno FO] – původní žalobkyně [jméno FO], [jméno FO] a právní nástupci zemřelého [jméno FO] a [jméno FO], nabyli kromě jiného ze zůstatku kupní ceny [jméno FO] částku 725 000 Kč a [jméno FO] a [jméno FO] každý částku 362 500 Kč. Na základě provedeného dokazování, především svědeckých výpovědí syna žalované [jméno FO], otce žalované [jméno FO], přítelkyně žalované [jméno FO] i žalobkyně, původně v řízení vystupující jako svědkyně, však vzal soud prvního stupně za prokázané, že zůstavitelka ještě za svého života částku 1 450 000 Kč darovala žalované a tato částka tak nemohla být aktivem dědictví. Soud prvního stupně vycházel ze závěru, že bylo prokázáno, že zůstavitelka ještě za svého života naložila s celým svým majetkem, každého v rodině podarovala dílem dle svého uvážení a zbytek peněz darovala žalované, ke které měla zvlášť blízký vztah a která o zůstavitelku delší dobu pečovala.

3. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání. Uvedla, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho následné rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Žalovaná, která tvrdí, že částku 1 450 000 Kč obdržela od zůstavitelky jako dar, toto své tvrzení neprokázala, tedy neexistuje právní důvod, pro který by si mohla ponechat částku 725 000 Kč. Žalobkyně nezpochybňuje, že mezi ní a zůstavitelkou která byla sestrou její matky, došlo v době, kdy byla zůstavitelka po úraze v létě 2019 v nemocnici, k nedorozumění, následně [datum] zůstavitelka formou notářského zápisu skutečně odvolala závěť sepsanou ve prospěch žalobkyně, ovšem tyto skutečnosti neochladily vztahy mezi nimi natolik, aby žalobkyně přestala o zůstavitelku pečovat. Nadále se s ní pravidelně stýkala. Namítla, že úvahy soudu o tom, že by chtěla zůstavitelka ještě za života rozdělit své finance, jsou obecně nesprávné, neboť v tom případě by zůstavitelce zbyl pouze důchod, který nebyl příliš vysoký. Z léčebny dlouhodobě nemocných se chtěla vrátit zpět do domu, kde měla zřízeno věcné právo doživotního bydlení, a určitě nechtěla zůstat odkázána na pomoc jiných, pokud by se skutečně zbavila všech svých finančních prostředků. Soud rovněž opomenul, že i žalovaná v předešlém období obdržela od zůstavitelky nemalé finanční částky a je tak nelogické, aby obdržela ještě další, poměrně vysokou částku. Soud by měl hodnotit důvěryhodnost svědků, kteří o darování vypovídali, když šlo o blízké příbuzné a kamarádku žalované, a zkoumat jejich motivaci. Na druhé straně soud bagatelizoval výpovědi svědků, resp. výpověď [jméno FO], kteří tvrzení žalované o daru rozporovali. Soud také naprosto pominul i skutečnost, že samotná žalovaná do protokolu o předběžném šetření při projednání pozůstalosti po [jméno FO] uvedla, že předmětné finanční prostředky jsou vlastnictvím zůstavitelky, teprve později toto tvrzení její právní zástupce korigoval. Navrhla, tak změnu rozhodnutí soudu prvního stupně, případně zrušení rozhodnutí a vrácení věci zpět soudu prvního stupně.

4. Žalovaná se k podanému odvolání písemně vyjádřila. Uvedla, že žalobkyně pouze zpochybňuje správnost skutkových zjištění soudu prvního stupně tvrzeními, která nemají oporu v provedeném dokazování. Nebylo prokázáno, že by zůstavitelka za svého života finančně podporovala žalovanou nad to, co je žalovanou tvrzeno. Pokud jsou zpochybňovány svědecké výpovědi osob blízkých, včetně přítelkyně [jméno FO], pak naopak jsou to právě osoby blízké, které jsou informovány nejpřesněji o dění v rámci rodiny. Naopak vážné pochybnosti vzbuzovala výpověď svědkyně [jméno FO], která citovala z psaných poznámek, přičemž je nevěrohodné, proč si vůbec rozhovor s [jméno FO] zaznamenala. Svědkyně uvedla, že jí o prodeji nemovitostí zůstavitelky není nic známo, respektive o detailech prodeje, včetně osudu vyplacené kupní ceny, proto si nemohla zaznamenat, co se s penězi stalo a z tohoto pohledu je nutno její výpověď hodnotit. Největším argumentem pro darování peněz je skutečnost, že zůstavitelka jednala promyšleně a racionálně, celý svůj řetězec kroků nakládání s majetkem uzavřela tak, že s veškerým majetkem naložila ještě za svého života, včetně darování částky 1 450 000 Kč žalované. V dané problematice se dostatečně orientovala, když si svoji nejdůležitější potřebu – možnost bydlení – zajistila služebností, včetně práva na úhradu všech nákladů s bydlením spojených, takže jí nehrozilo žádné riziko nedostatku finančních prostředků. Za situace, kdy se žalovaná stala vlastnicí darované částky, nemohla se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatit. Navrhla rozsudek soudu prvního stupně potvrdit.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), že bylo podáno osobou k tomu oprávněnou – žalobkyní jako účastníkem řízení (§ 201 o. s. ř.) a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání jako řádný opravný prostředek přípustné (§ 202 o. s. ř. a contrario), rozsudek soudu prvního stupně i řízení mu předcházející přezkoumal. Po doplnění dokazování spisem Okresního soudu ve [adresa] sp. zn. 8 D 428/2021, účastnickými výpověďmi žalobkyně a žalované a po zopakování důkazů svědeckými výpověďmi svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], dospěl k závěru, že je odvolání důvodné.

6. Na základě zjištění učiněných soudem prvního stupně, považoval i odvolací soud za nesporné, že na základě usnesení Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], kterým byla schválena dohoda o rozdělení pozůstalosti po [jméno FO], nar. [datum], zemřelé [datum], nabyla pozůstalá sestra [jméno FO] kromě jiného hotovost 725 000 Kč, uloženou u [Jméno žalované], kterou zůstavitelka získala prodejem nemovitostí zapsaných na LV č. [Anonymizováno] pro obec [adresa]. Zbývající část kupní ceny ve výši 362 500 Kč pro každého nabyli pozůstalí synovci [jméno FO] a [jméno FO]. Dědicem po zemřelé byla kromě výše uvedených rovněž pozůstalá sestra [jméno FO]. [jméno FO], původní žalobkyně, dne [datum] zemřela a její právní nástupkyní se stala dcera [Jméno žalobkyně], která dle usnesení Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], nabyla pohledávku za [Jméno žalované] ve výši 725 000 Kč. Dále je nesporné, že žalovaná částka představuje část kupní ceny, kterou obdržela [jméno FO] za prodej nemovitostí v obci [adresa], včetně objektu bydlení č. p. [Anonymizováno], ve kterém byla pro prodávající zřízena služebnost bytu spočívající v doživotním právu bydlení a užívání domu a přilehlých pozemků s tím, že kupující manželé [Anonymizováno] budou hradit všechny výdaje spojené s užíváním služebných nemovitých věcí. Nesporné mezi stranami bylo rovněž to, že kupní cena ve výši 2 150 000 Kč složená nejprve do advokátní úschovy, poté byla vložena pro zůstavitelku na účet žalované, resp. jejího syna, když důvody tohoto kroku jsou mezi stranami rovněž nesporné. Následně bylo na základě pokynu zůstavitelky odesláno synem žalované ze složené kupní ceny na účet [jméno FO] 150 000 Kč, [jméno FO] 250 000 Kč a 300 000 Kč syn žalované z účtu vybral a předal je zůstavitelce, která je poté v hotovosti darovala [Jméno žalobkyně]. Zbývající část kupní ceny ve výši 1 450 000 Kč je doposud na účtu syna žalované, aniž by bylo s těmito penězi nakládáno.

7. O těchto penězích pak žalovaná tvrdí, že jí je zůstavitelka darovala. Jestliže by bylo toto tvrzení prokázáno, pak by se skutečně, jak tvrdí strana žalovaná, nemohla žalobkyně svého nároku na zaplacení částky 725 000 Kč, který dovozuje z usnesení soudu, kterým byla schválena dohoda dědiců v řízení o pozůstalosti po zůstavitelce, domoci. Závaznost usnesení soudu vydaných v dědickém řízení totiž nastává zvláštním způsobem. Výroky usnesení, které se týkají dědického práva (které určují, kdo je zůstavitelovým dědicem), jsou závazné pro každého. Ostatní výroky usnesení soudu vydaných v dědickém řízení jsou závazné jen pro účastníky dědického řízení, popř. jejich právní nástupce (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 24 Cdo 1754/2022). I když je rozhodnutí soudu v řízení o dědictví zpravidla považováno za listinu osvědčující vlastnictví, nemusí samotné zařazení určité věci do aktiv dědictví znamenat, že tato věc do dědictví patří, a že vlastnické právo k ní skutečně přešlo na dědice (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 3 [právnická osoba]/90, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14/1992). Skutečný vlastník v důsledku takového dědického rozhodnutí, které není v souladu se skutečnými hmotněprávními poměry, své vlastnictví nepozbývá; takové rozhodnutí může být jen za určitých okolností titulem oprávněné držby (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 22 Cdo 4415/2007). Třetí osoba, které věci ve skutečnosti patřily a která nebyla účastníkem pozůstalostního řízení, tak není rozhodnutím v pozůstalostním řízení, že zůstavitel byl vlastníkem věci, vázána. Může se domáhat ochrany svého práva v občanském soudním řízení, což je nutno vyložit tak, že může uplatnit své právo případně i obranu proti návrhu na zahájení řízení, podanému proti němu účastníkem řízení o dědictví, popř. jeho právním nástupcem (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne [datum], sp. zn. 3 Cz 32/2 či novější rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 22 Cdo 1176/2001, uveřejněný v časopise [právnická osoba], č. 2., ročník 2003).

8. Žalovaná v projednávané věci zvolila jako obranu proti uplatněnému nároku, vyplývajícímu pro žalobkyni z pozůstalostního řízení, uplatnění svého vlastnického práva k finanční částce 725 000 Kč resp. k částce 1 450 000 Kč, přičemž své vlastnické právo opřela o darovací smlouvu uzavřenou se zůstavitelkou [jméno FO].

9. Soudu prvního stupně je nutno vytknout, že ponechal tvrzení žalované o darování neúplná. V průběhu odvolacího řízení tak žalovaná na výzvu odvolacího soudu uvedla, že zůstavitelka, její teta, poukázala peníze z prodeje nemovitostí v k. ú. [adresa] na účet syna žalované [jméno FO]. Svůj vlastní účet zůstavitelka neměla, neboť jej zrušila. V prosinci 2019 poprosila zůstavitelka žalovanou, zda by část peněz nepřeposlala příbuzným (jmenovitě [jméno FO] a [jméno FO]) a mluvila i o tom, že chce dát 300 000 Kč žalobkyni, a to v hotovosti. Přítomen těmto instrukcím byl i syn žalované. Koncem ledna 2020 přijeli žalovaná a její syn společně za zůstavitelkou, kdy jí [jméno FO] ukázal v mobilním telefonu výpis z internetového bankovnictví dokládající, že část peněz odeslal příbuzným, současně měla žalovaná v obálce peníze v hotovosti určené jako dar žalobkyni, které předala zůstavitelce. Při tomto setkání se syn žalované poté zeptal zůstavitelky, jak chce naložit se zbývající částí kupní ceny. Na to zůstavitelka sdělila, že tyto peníze chce dát, resp. dává žalované (doslovná citace tvrzení žalované – pozn. odvolacího soudu). Šlo o částku 1 450 000 Kč. Žalovaná dar přijala a vnímala ho jako závazek, aby se o zůstavitelku nadále starala. Žalovaná má peníze doposud na účtu svého syna [jméno FO], těmito penězi nedisponuje i přesto, že je vnímá jako své vlastnictví, neboť utržila peníze z prodeje domu po vypořádání společného jmění manželů a darované peníze tak nepotřebovala. Tímto způsobem doplnila skutková tvrzení ohledně uzavření předmětné darovací smlouvy.

10. Soud prvního stupně svůj závěr o tom, že byla mezi žalovanou a zůstavitelkou uzavřena darovací smlouva, kterou zůstavitelka darovala žalované částku 1 450 000 Kč, založil na provedených svědeckých výpovědích svědků [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] a hodnocení chování zůstavitelky v období poloviny roku 2019, kdy se vrátila po léčbě úrazu z nemocnice, do začátku roku 2021, kdy zemřela. Soudu prvního stupně lze dát za pravdu, že po návratu z nemocnice v polovině roku 2019 odvolala zůstavitelka závěť zřízenou ve prospěch žalobkyně, se kterou měla neshody v době svého pobytu v nemocnici, což žalobkyně sama připustila. V té době rovněž vypověděla zůstavitelka svoji vkladní knížku a peníze na ní uložené rozdala, v listopadu 2019 pak prodala nemovitosti, ve kterých žila.

11. Odvolací soud však má na základě hodnocení provedených důkazů na rozdíl od soudu prvního stupně za to, že v řízení nebylo prokázáno, že by byla uzavřena výše zmíněná darovací smlouva. Vzhledem k tomu, že odvolací soud dospěl k závěru, že je možné z dosud provedených důkazů dospět k jiným skutkovým zjištěním, než které učinil soud prvního stupně, musel tyto důkazy zopakovat a zjednat tak rovnocenný podklad pro jejich hodnocení /což platí především resp. v každém případě tam, kde skutková zjištění soudu prvního stupně vycházejí též z výpovědí účastníků řízení a svědků (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 23 Cdo 3317/2023)/.

12. Významným pochybením soudu prvního stupně je, že žádným způsobem nehodnotil důkaz provedený protokolem o předběžném šetření sepsaným dne [datum] v kanceláři notářky JUDr. [jméno FO] ve věci řízení o pozůstalosti po [jméno FO]. Předběžnému šetření byly přítomny pozůstalé neteře zůstavitelky [Jméno žalobkyně] a [jméno FO] a pozůstalá praneteř [Jméno žalované], žalovaná v tomto řízení. Z protokolu se podává, že při zjišťování rozsahu majetku patřícího do dědictví, žalovaná (jako vypravitelka pohřbu) prohlásila, že zůstavitelka prodala na podzim 2019 za cenu 2 150 000 Kč dům č. p. [Anonymizováno]. Na žádost zůstavitelky jí žalovaná poskytla svůj účet, na který byla složena kupní cena s tím, že jí teta chtěla část kupní ceny darovat a část kupní ceny rozeslat příbuzným. Dále do protokolu žalovaná uvádí, že má v současné době (květen 2021) na účtu 1 450 000 Kč, které jsou vlastnictvím zůstavitelky. Existuje tedy prohlášení žalované, dle něhož ještě v květnu 2021 považovala zbývající část kupní ceny za vlastnictví zemřelé [jméno FO].

13. Dle ustanovení § 139 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dále jen z. ř. s., účelem předběžného šetření je provést všechny úkony potřebné pro zjištění stavu zůstavitelova jmění, okruhu dědiců, odkazovníků, vykonavatele závěti, správce pozůstalosti a dalších osob, o jejichž práva a povinnosti v řízení jde. Vlastní sepsání protokolu o předběžném šetření je začátkem šetření poté, co soudní komisař provede šetření podle § 140 z. ř. s. Jde tedy o úkony soudního komisaře zaznamenané ve formě protokolu (ustanovení § 103 odst. 3 až 5 z. ř. s.), přičemž úkony o pozůstalosti jsou úkony jménem soudu prvního stupně, u něhož probíhá řízení o pozůstalosti. Soudní protokol vydaný soudem v rámci jeho pravomoci je pak veřejnou listinou (§ 134 o. s. ř.). Veřejné listiny se od listin soukromých liší zejména důkazní silou; podávají, pokud není prokázán opak, důkaz o pravdivosti toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno. Důsledkem presumpce správnosti obsahu veřejné listiny je tak přenos důkazního břemene na toho, kdo její obsah popírá. Účastník, který tvrdí opak oproti údajům uvedeným ve veřejné listině, je proto povinen svá tvrzení prokázat a na něm tedy spočívá důkazní břemeno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 1486/2022 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 21 Cdo 2082/2011).

14. V tomto smyslu byla žalovaná, která popírá obsah protokolu o předběžném šetření, odvolacím soudem dle ust. § 118a) odst. 3 o. s. ř. poučena. Následně žalovaná uvedla, že si na svoji účast na předběžném šetření u notářky příliš nepamatuje. Notářka ji od počátku ponižovala, pohoršovala se nad tím, že má peníze z prodeje domu na svém účtu, mluvila o tom, že pokud byly v domě zůstavitelky nějaké cenné věci, tak určitě zmizely. To se žalované velmi dotklo, protože měla klíče od domu. Pamatuje si, že notářce řekla, že jí teta peníze z prodaného domu darovala, ale není jí známo, co notářka protokolovala. Protokol podepsala, aniž by si jej četla. Následně vyhledala právní pomoc svého současného právního zástupce hlavně proto, že jí notářka vyhrožovala sankcemi za zadržování peněz z prodeje domu. Právní zástupce dne [datum] napsal notářce dopis, kde ji upozorňuje na darování částky 1 450 000 Kč. Jako důkaz, který měl zpochybnit obsah protokolu o předběžném šetření v části, ve které je zachyceno sdělení žalované, že výše uvedený finanční obnos je vlastnictvím zůstavitelky, byl navržen samotný obsah tohoto protokolu, který dle žalované obsahuje řadu nepřesností a zkreslených údajů; předběžnému řízení by měl být přítomen pouze vypravitel pohřbu, zde byly ještě další osoby, aniž by bylo vyjasněno jejich procesní postavení, nicméně byli poučeni jako účastníci řízení, dále je uvedeno, že zůstavitelka dům prodala Dufkovi, ačkoliv žalovaná věděla, že dům byl prodán manželům Dufkovým, nepřesnosti obsahují i údaje o darování částek peněz dalším příbuzným – tyto nepřesnosti pak zpochybňují i zbývající obsah protokolu. Sdělení žalované, že zbývající část kupní ceny je ve vlastnictví zůstavitelky, je pak nutno posuzovat v kontextu s jejím předchozím prohlášením, že jí zůstavitelka chtěla peníze darovat. I žalobkyně pak ve své výpovědi uvedla, že notářka jednala velmi rázně, nikoho nepustila ke slovu, přičemž ani žalobkyně si protokol nepřečetla před tím, než jej podepsala. Další důkazy žalovaná strana nenavrhla.

15. Odvolací soud tak musí konstatovat, že uvedené nepřesnosti a nesprávnosti v protokole o předběžném šetření obsah tohoto protokolu zásadním způsobem nezkreslují, obsah nikterak nemění. Je pravdou, že v úvodní větě při zjišťování aktiv dědictví, které představuje kupní cena z kupní smlouvy ze dne [datum], uvedla žalovaná „že jí chtěla teta část kupní ceny darovat“, nicméně je zřejmé, že žalovaná použila budoucí čas, když neuvedla, že jí teta peníze darovala. Rovněž argumentace, že se šetření účastnily osoby, o kterých se nedalo tvrdit, že by byly dědici po zemřelé, neobstojí, neboť pravidlo, že byl k předběžnému šetření předvoláván obvykle vypravitel pohřbu, platilo do [datum], neboť šlo o osobu uvedenou v úmrtním listě, která také zpravidla měla povědomí o majetkových poměrech zůstavitele i o v úvahu přicházejících dědicích. Nicméně i tehdy se mohly dostavit další osoby, které byly schopny tyto informace poskytnout. Ze současného znění ustanovení § 139 z. ř. s. vyplývá, že soudní komisař by měl při předběžném šetření zjišťovat i další skutečnosti (kromě majetku zůstavitele a okruhu dědiců) a tak se připouští předvolání dalšího okruhu neomezených osob, které mohou poskytnout další požadované informace. Komentářová literatura připouští i předvolání v té době známých dědiců zůstavitele /srovnej komentář k Zákonu o zvláštních řízeních soudních, [adresa], Tlašková, Vlačil, Zldý, Hromada a kol., [právnická osoba]. Beck, 2015, str. 280). Je tak na soudním komisaři, které osoby k předběžnému šetření předvolá, v tomto konkrétním případě navíc [Jméno žalobkyně] i [jméno FO] předložily následně plnou moc dědiček k zastupování v řízení o pozůstalosti po [jméno FO]. Odvolací soud tak má za to, že údaje uvedené v protokole o předběžném šetření se nepodařilo žalované zpochybnit (byť je si vědom současně toho, jak těžké je toto důkazní břemeno unést) a nadále vycházel z pravdivosti údaje uvedeného žalovanou, že zbývající část kupní ceny je vlastnictvím zůstavitelky.

16. Existenci darovací smlouvy, která by skutečně nemusela mít písemnou formu, neboť v projednávané věci by již byly peníze v dispozici obdarované [Jméno žalované] (§ 2057 odst. 2 o. z.), prokazuje žalovaná výpověďmi svědků syna [jméno FO], otce [jméno FO] a kamarádky [jméno FO]. Svědci shodně vypovídali, že před nimi zůstavitelka mluvila o tom, že zbytek peněz z kupní ceny dala žalované, svědci se poté shodli i na časovém úseku, kdy zůstavitelka o darování mluvila, a to v zimě roku 2019, resp. počátkem roku 2020 v lednu či únoru (ještě před covidem). Svědci se shodli, že zůstavitelka mluvila o tom, že dar pro žalovanou je poděkováním za to, jak o ni žalovaná pečuje. Odvolací soud hodnotil tyto výpovědi poté, kdy je zopakoval, především s ohledem na blízký vztah svědků k žalované, a to i u svědkyně [jméno FO], která je dlouholetou kamarádkou žalované. [právnická osoba] žalované pak bezesporu mají zájem na výsledku sporu. Soud pak tyto výpovědi hodnotil i v kontextu toho, co bylo zjištěno z dalších provedených důkazů, a to kromě již zmíněného obsahu protokolu o předběžném šetření, hlavně z výpovědi svědkyně [jméno FO]. 17. [jméno FO], bývalá starostka obce [adresa], nemá k účastníkům řízení ani k zůstavitelce žádný blízký vztah a nemá tak žádný zájem na výsledku sporu, její svědeckou výpověď je tak možno hodnotit jako nejvíce objektivní. S [jméno FO], která jí řekla o problémech s dědictvím, se v minulosti občas stýkala, ale bylo to v době, kdy obě ženy měly malé děti, později se pouze náhodně potkávaly. Tedy ani k této osobě nemá svědkyně blízký vztah, navíc [jméno FO], dcera pozůstalé sestry [jméno FO], vystupovala v pozůstalostním řízení po [jméno FO] jako zástupce své matky, přičemž dle dohody [jméno FO] podíl na předmětném finančním plnění nezdědila. Svědkyně věrohodně vysvětlila svůj vztah k zůstavitelce s tím, že byly v kontaktu do roku 2013, pak svědkyni onemocněl manžel a ona neměla časový prostor na návštěvy. Svědkyně uvedla i časové období, kdy opětovně se zůstavitelkou mluvila. Byť označila nepřesně, že to bylo na podzim roku 2021, vysvětlila dále, že šlo o období mezi dvěma epidemiemi Coronaviru (Covidu) v září, a že asi za půl roku poté zůstavitelka zemřela (březen 2021 pozn. odvolacího soudu). Určitě tak jde o září roku 2020. Svědkyně rovněž přiléhavě vysvětluje, že důvodem její návštěvy u zůstavitelky byl rozhovor s tehdejším starostou obce, který svědkyni sdělil, že [jméno FO] prodala své nemovitosti, aniž by respektovala předkupní právo obce na jeden z převáděných pozemků, proto svědkyně zašla za zůstavitelkou a začala s ní mluvit o převodu nemovitostí. Svědkyně také vysvětlila, proč u soudu prvního stupně četla „z poznámky“, kterou si udělala, což původně budilo dojem, že si svědkyně tuto poznámku zapsala při rozhovoru se zůstavitelkou, k čemuž by skutečně nebyl důvod. Svědkyně však uvedla, že poznámku o tom, co jí zůstavitelka řekla o kupní ceně, si udělal následně, bezprostředně před svým svědectvím u soudu prvního stupně, kdy si celou situaci znovu vybavovala a snažila se, aby přesně interpretovala, co bylo řečeno. [jméno FO] poté znovu zopakovala, že jí zůstavitelka v září 2020 řekla, že má peníze z prodeje uložené na účtu u [jméno FO] (žalované), odkud si je může kdykoliv vyzvednout. Mluvila i o tom, že se bojí mít peníze doma. Také mluvila o tom, že kdyby zemřela, tak má [jméno FO] podělit rodinu. Z provedeného důkazu tak vyplývá, že zůstavitelka nemohla v lednu 2020 darovat zbývající část kupní ceny žalované, když ještě v září 2020 mluvila před svědkyní o tom, že má peníze u žalované pouze uložené a o tom, že by po její smrti měla žalovaná podělit příbuzné. Toto svědectví považuje soud za stejně významné, jako obsah protokolu o předběžném šetření v části, ve které se žalovaná vyjadřuje ke zbývající části kupní ceny. Nepodstatné pro projednávanou věc je, co svědkyně věděla o tom, zda zůstavitelka na podzim 2020 vlastnila či nevlastnila vkladní knížku.

18. Po provedeném dokazování pak není možné učinit ani jednoznačný závěr o tom, že se zůstavitelka od roku 2019 snažila vyřešit veškeré své majetkové záležitosti, čemuž by odpovídalo i darování kupní ceny za nemovitosti v obci [adresa] příbuzným, včetně žalované. Důvodem tohoto konání by mělo být roztrpčení zůstavitelky z chování rodiny žalobkyně v době, kdy zůstavitelka v létě 2019 utrpěla úraz a očekávala od nich pomoc. Žalobkyně připustila, že v době, kdy byla zůstavitelka v úrazové nemocnici, se s ní dostala do rozepře, když jí zůstavitelka nepřímo osočila, že v jejím domě v době její nepřítomnosti došlo k „rozkrámování“ nějakých věcí a podezření padlo na žalobkyni, která měla v té době od domu klíče. Později se vztahy urovnaly, hned po propuštění z nemocnice žalobkyně za zůstavitelkou přijela, nadále jí pomáhala. S manželem zůstavitelku vozili k její sestře [jméno FO], matce žalobkyně, několikrát se zastavili u další sestry [jméno FO], zůstavitelka s nimi trávila již Vánoce 2019, návštěvy omezili v období covidu, ale už od léta 2020 znovu za zůstavitelkou jezdili. Tyto skutečnosti připustila ve své výpovědi i žalovaná a její otec [jméno FO]. Ti také potvrdili, že již před svým úrazem začala zůstavitelka projednávat s realitním makléřem prodej domu – nemovitostí v [adresa]. Odvolací soud tak má za to, že zůstavitelka, i přes prokázanou výpověď vkladní knížky a zrušenou závěť, neukončila po svém návratu z nemocnice v roce 2019 styky s ostatními příbuznými, především s rodinou žalobkyně, a neměla tak důvod naložit se svým majetkem v jejich neprospěch.

19. Nelze rovněž souhlasit se závěrem, že se v průběhu roku 2019 zbavovala veškerého svého majetku, když je z obsahu spisu Okresního soudu ve [adresa] sp. zn. [Anonymizováno] zjištěno, že kromě zůstatku kupní ceny z kupní smlouvy ze dne [datum], patřil do pozůstalosti, kromě hotovosti ve výši 19 876 Kč a obvyklého vybavení domácnosti, spoluvlastnický podíl o velikosti na pozemcích [Anonymizováno] vše v k. ú. a obci [adresa] (dle znaleckého posudku, založeného ve výše uvedeném spise činí obvyklá cena spoluvlastnického podílu celkem 50 000 Kč).

20. Na základě provedených důkazů a jejich hodnocení, tak odvolací soud dospěl k závěru, že zůstavitelka [jméno FO] nedarovala v lednu 2020 žalované [Jméno žalované] částku 1 450 000 Kč, tyto peníze byly ke dni úmrtí ve vlastnictví zůstavitelky, u [Jméno žalované] byly pouze uschovány, a to i po lednu 2020.

21. Ujednání fyzických osob, na jehož základě odevzdá jedna druhé věci druhově určené (např. peníze), aby byly opatrovány, je tzv. nepravidelnou smlouvou schovací (depositum irregulare), tedy smlouvou inominátní, odlišnou od smlouvy o úschově či půjčce. Práva a povinnosti ze smlouvy se analogicky řídí smlouvou o úschově, není-li mezi stranami dohodnuto jinak (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 33 Cdo 2677/2014 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 33 Cdo 3077/2010, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 6/2012). Dle ustanovení § 2402 o. z. smlouvou o úschově se schovatel zavazuje převzít věc, aby ji pro uschovatele opatroval. Ve smlouvě lze ujednat, že schovatel může věc odevzdat do úschovy dalšímu schovateli. V této konkrétní věci bylo prokázáno ze shodných tvrzení žalobkyně a žalované a rovněž z výpovědi svědka [jméno FO], že si zůstavitelka peníze, které obdržela jako kupní cenu z kupní smlouvy uzavřené dne [datum], uschovala v listopadu 2019 u žalované, přičemž uschovatelka souhlasila s tím, že peníze budou, z důvodu nedořešených majetkových vztahů s bývalým manželem žalované, na účtu syna žalované. Komentářová literatura připouští za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., že v případě kdy zemře během doby úschovy schovatel, přecházejí práva a povinnosti na dědice (Dvořák, [jméno FO]. § 750 [Dola úschovy]. In: Švestka, Jiří, Špačil, Jiří, Škárová, [jméno FO], [jméno FO] a kol. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. [adresa]. [právnická osoba]. Beck, 2009, s. 2256, marg. č. 1.); není důvod, proč by tento stejný závěr neměl platit i u uschovatele. Dle ust. § 2404 o. z. není-li z okolností zřejmé, jak dlouho má být věc v úschově, může uschovatel kdykoliv žádat vrácení věci a schovatel může věc kdykoliv vrátit. Jestliže na žalobkyni jako dědičku uschovatelky přešla práva ze smlouvy o úschově, pak poté, kdy požádala o vydání hotovosti ve výši jejího dědického podílu, byla žalovaná povinna jí tuto hotovost vydat.

22. Z uvedených důvodů odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí (§ 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.).

23. Žalovaná nereagovala na výzvu právního zástupce žalobkyně ze dne [datum], aby uhradila částku 725 000 Kč do [datum] na účet právního zástupce, čímž se dostala do prodlení, a to dnem [datum]. Dle ustanovení § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroků z prodlení. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V projednávané věci si strany úroky z prodlení neujednaly, proto má žalobkyně právo na úroky z prodlení ve výši stanovené. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá jejich výše roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Ke dni [datum] představoval úrok z prodlení 15%.

24. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, bylo ve smyslu ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodováno i o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Pro odvolací řízení pak platí přiměřeně ustanovení o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaná byla v řízení zcela neúspěšná, proto jí bylo dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. uloženo nahradit ve věci úspěšné žalobkyni náklady potřebné k účelnému bránění práva. Náklady žalobkyně před soudem prvního stupně sestávají z nákladů jejího právního zastoupení. Při tarifním základu 725 000 Kč představuje odměna (mimosmluvní) advokáta za jeden úkon právní služby 11 220 Kč dle § 7 bodu 6 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (ve znění účinném do [datum]), dále jen „advokátní tarif“. Advokátu náleží odměna za devět úkonů právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby, kvalifikovanou výzvu k úhradě dlužné částky, vyjádření ve věci samé ze dne [datum], sdělení soudu s rozborem právního nástupnictví ze dne [datum], účast při jednání u soudu prvního stupně dne [datum], dne [datum], které trvalo déle jak 2 hodiny a účast při jednání dne [datum]) ve výši 100 980 Kč. Dále náleží advokátu náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za 9 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. celkem 2 700 Kč a částka 1 200 Kč představující náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu za 12 započatých půlhodin za 100 Kč při cestě právního zástupce žalobkyně na tři jednání soudu. Náklady právního zástupce žalobkyně dále představují náhradu cestovních výdajů za cesty na jednání soudu z [adresa] a zpět v délce 2 x 86 km (tj. 172 km) osobním automobilem [jméno FO] reg. zn. [SPZ] při průměrné spotřebě motorové nafty 7,23 l na 100 km. Náhrada cestovného k jednání soudu dne [datum] a [datum] představuje při ceně 44,10 Kč za jeden litr pohonných hmot a náhradě za použití silničního motorového vozidla ve výši 5,20 Kč za jeden km (vyhláška č. 467/2022 Sb.) zaokrouhleně 1 443 Kč za jedno jednání, tj. celkem 2 886 Kč. Náhrada cestovních výdajů za cestu k jednání soudu dne [datum] představuje při ceně 38,70 Kč za jeden litr pohonných hmot a náhradě za použití silničního motorového vozidla 5,60 Kč za jeden kilometr při použití stejného motorového vozidla částku zaokrouhleně 1 444 Kč. Dále byla přiznána žalobkyni náhrada za zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši 36 250 Kč. Celkem představují náklady žalobkyně před soudem prvního stupně 168 394,10 Kč včetně daně z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 22 934,10 Kč, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně.

25. Náklady vzniklé žalobkyni před odvolacím soudem sestávají rovněž z nákladů jejího právního zastoupení, když mimosoudní odměna za jeden úkon právní pomoci představuje ze stejné tarifní hodnoty 725 000 Kč opět částku 11 220 Kč. Právnímu zástupci byla přiznána odměna za sedm úkonů právní pomoci (podané odvolání, doložená porada s klientkou dne [datum] v trvání od 9.00 do 10.20 hod. přesahující 1 hodinu, účast u jednání odvolacího soudu dne [datum] delší 2 hodin v trvání od 9.52 hod. do 14.52 hod. a účast u jednání odvolacího soudu dne [datum] v trvání déle jak 2 hodiny od 9.37 do 11.51 hod.) tj. celkem 78 540 Kč. Dále představují náklady řízení náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za 1 úkon právní pomoci uskutečněný do [datum] po 300 Kč a 6 úkonů právní pomoci uskutečněných po [datum] po 450 Kč dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 258/2024 Sb., kterou se mění advokátní tarif, a náhrady za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve znění novelizace vyhl. č. 258/2024 Sb. ve výši 150 Kč za každou i jen započatou půlhodinu při cestě zástupce žalobkyně na dvě soudní jednání u odvolacího soudu, tj. 2 x 600 Kč. Náklady řízení dále sestávají z náhrady advokátu za použití osobního automobilu [jméno FO] reg. zn. [SPZ] k cestě z [adresa] a zpět při ujetí 2 x 95 km (tj. 190 km) a průměrné spotřebě motorové nafty 7,23 l na 100 km. Náhrada cestovného k jednání soudu dne [datum] a [datum] představuje při ceně 34,70 Kč za jeden litr motorové nafty a náhradě za použití silničního motorového vozidla ve výši 5,80 Kč za jeden kilometr jízdy celkem zaokrouhleně 1 579 Kč za jedno jednání, tj. celkem 3 158 Kč za účast na obou jednáních. Dále byla žalobkyni přiznána náhrada za zaplacený soudní poplatek z podaného odvolání ve výši 36 250 Kč. Náklady řízení před odvolacím soudem činí celkem zaokrouhleně 140 187 Kč z odměny a náhrad ve výši 18 038,58 Kč. Náklady před soudy obou stupňů vynaložila žalobkyně ve výši celkem 308 581 Kč a žalovaná je povinna tyto náklady uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně ve lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení