54 CO 187/2022 - 314

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Körblera a soudkyň JUDr. Jany Tondrové a Mgr. Lenky Marynkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] proti žalované: [osobní údaje žalované] [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném zamítavém výroku o věci samé (výrok II) mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na náhradu nákladů řízení vynaložených státem částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 8.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobce.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci rozsudku částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I), žalobu co do částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení zamítl (výrok II), o povinnosti k náhradě nákladů řízení vynaložených státem rozhodl tak, že žalovaná je povinna na jejich náhradu zaplatit České republice částku [částka] a žalobce částku [částka], oba shodně do třiceti dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 (výrok III a [příjmení]), a o povinnosti k náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl tak, že se žalované jejich náhrada nepřiznává (výrok V).

2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení náhrady škody, jež mu měla vzniknout na jeho motocyklu [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka] (dále též jen„ předmětný motocykl“), v souvislosti s dopravní nehodou ze dne [datum], která byla zaviněna řidičem motorového vozidla [značka automobilu], [registrační značka], pojištěného pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem u žalované. Následkem tohoto střetu mělo dojít k poškození předmětného motocyklu, konkrétně k odření pravého předního plastového dílu u světla, odření plastového dílu pravého zrcátka, odření pravé plotny stupačky, odření plastového dílu [anonymizováno] plotnou pravé stupačky, odření koncovky tlumiče výfuku a odření krytu koncovky tlumiče výfuku. Žalovaná částka dle žalobních tvrzení odpovídá cenové nabídce na opravu poškození předmětného motocyklu u autorizovaného opravce motocyklů tov. zn. Honda, [právnická osoba] s. r. o. Žalovaná i přes obdrženou výzvu žalobci z titulu náhrady zmíněné škody nic nezaplatila.

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem předmětného motocyklu, který nabyl jako nový dne [datum]. Dne [datum] v 11:08 hodin došlo v [obec] ke střetu předmětného motocyklu řízeného dcerou žalobce s motorovým vozidlem [značka automobilu], [registrační značka] [ulice] nehodu zavinil řidič zmíněného motorového vozidla, který najel z ulice [ulice] do křižovatky s ulicí [ulice], kde zastavil na značce„ [anonymizováno]“, a protože přední částí svého vozidla zasahoval do jízdního pruhu vozidla majícího přednost v jízdě, s vozidlem zacouval, aniž by si všiml, že za ním stojí předmětný motocykl, do kterého narazil, v důsledku čehož motocykl spadl na pravý bok a došlo k jeho poškození, konkrétně pak k odření přední kapotáže, zrcátka, plotny stupaček, plastu [anonymizováno] plotnou stupačky, konce výfuku, tubusu předního teleskopu a brzdiče. Veškerá tato poškození lze po technické stránce shledat v příčinné souvislosti se zmíněným nehodovým dějem. Cena předmětného motocyklu před poškozením činila [částka], včetně [anonymizováno], jeho obvyklá cena po poškození činila [částka], včetně [anonymizováno]. Náklady na opravu zmíněných poškozených dílů předmětného motocyklu v autorizovaném servisu značkovými náhradními díly by v souhrnu činily [částka], včetně [anonymizováno], a náklady na tutéž opravu v neautorizovaném servisu neznačkovými náhradními díly by pak činily [částka], včetně [anonymizováno]. Nárok na výplatu pojistného plnění související s uvedenou dopravní nehodou žalobce jako poškozený uplatnil u žalované dne [datum]. Předmětná škodná událost byla žalovanou zaregistrována [anonymizováno] [číslo]. Dopisem ze dne [datum] žalovaná sdělila žalobci, že mu pojistné plnění nevyplatí, neboť na základě prohlídky předmětného motocyklu, vozidla škůdce a zvážení deklarovaného nehodového děje dospěla k závěru, že rozsah a charakter uplatněného poškození neodpovídá uvedenému nehodovému ději. Žalovaná na tomto závěru setrvala i poté, co žalobce za účelem doložení oprávněnosti jím uplatněného nároku předložil žalované kalkulaci nákladů na opravu poškození předmětného motocyklu zpracovanou autorizovaným opravcem motocyklů tov. zn. Honda, podle níž by výše nákladů na opravu měla činit [částka], včetně [anonymizováno], a to spolu s písemně zpracovaným čestným prohlášením řidiče motorového vozidla, který uvedenou dopravní nehodu měl způsobit, že k uvedené dopravní nehodě došlo způsobem zachyceným v záznamu o dopravní nehodě a že nese plnou odpovědnost za způsobení této dopravní nehody. Žalobce opravu předmětného motocyklu odložil, neboť uvedená poškození motocyklu nemají vliv na jeho jízdní vlastnosti, a vyčkává, jak celý spor dopadne, neboť nesouhlasí s tím, aby za popsaného stavu náklady na opravu motocyklu hradil ze svých výlučných prostředků.

4. Na základě takto učiněného závěru o skutkovém stavu věci soud prvního stupně dovodil, že věc je třeba po právní stránce posoudit zejména podle § 6 odst. 2 písm. b) a § 9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve spojení s § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen o. z.“), a § 24 odst. 2 a § 47 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění účinném do 30. 6. 2018, a v návaznosti na to dospěl k závěru důvodnosti žalobou uplatněného nároku co do základu a zčásti co do jeho výše. Akcentoval přitom, že po zhodnocení výsledků provedeného dokazování považuje za bezpečně prokázané, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, při které byl poškozen předmětný motocykl a že tuto dopravní nehodu v plném rozsahu zavinil řidič motorového vozidla [značka automobilu], který porušil ust. § 24 odst. 2 zákona o silničním provozu, ve znění účinném do 30. 6. 2018, podle něhož při couvání řidič nesmí ohrozit ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. Za této situace tudíž podle jeho názoru žalobci jako poškozenému vznikl vůči žalované jako pojistiteli„ škodícího“ vozidla nárok na pojistné plnění.

5. V návaznosti na to se soud prvního stupně věnoval právním úvahám týkajícím se určení oprávněné výše náhrady škody, kterou by v daném případě bylo možné shledat po právu. Připomněl, že dle léta ustálených judikaturních závěrů má poškozený v prvé řadě právo na náhradu škody odpovídající rozdílu mezi obvyklou (tržní) cenou vozidla před poškozením a cenou vozidla ve stavu poškozeném, a teprve tehdy rozhodne-li se pro opravu, resp. provede-li opravu vozidla, náleží mu právo domáhat se náhrady škody ve výši nákladů vynaložených na opravu, a to s případným odpočtem zhodnocení, pokud by k němu v důsledku realizované opravy došlo. Protože z provedeného dokazování vyplynulo, že předmětný motocykl se i nadále nachází v dopravní nehodou poškozeném stavu, tedy k jeho opravě nedošlo, soud prvního stupně uzavřel, že pro stanovení oprávněné výše náhrady škody je určující snížení hodnoty výše předmětného motocyklu zapříčiněné uvedenou dopravní nehodou, neboli za oprávněný lze shledat nárok žalobce toliko na zaplacení částky [částka]. Jakkoli se může tento závěr jevit vůči žalobci přísným, jedná se podle názoru soudu prvního stupně o závěr logický a správný. V této souvislosti poukázal na skutečnost, že předmětný motocykl je nadále funkční a použitelný, neboť v důsledku dopravní nehody došlo pouze k jeho nepatrnému odření, což ve své podstatě z poškození činí vadu víceméně estetickou. Žalobce tudíž nemá žádný ekonomický důvod k provedení opravy motocyklu. Nic na tom nemění ani skutečnost, že v době dopravní nehody se jednalo o motocykl téměř nový, neboť výše kalkulovaných nákladů na opravu, které pro účely rozhodnutí v této věci byly stanoveny k tomu odborně příslušným soudním znalcem, je jen o málo nižší než činí stávající hodnota motocyklu. Žádný řádný vlastník by podle jeho mínění takto drahou opravu nepodstupoval, pokud by si ji musel hradit sám. Žalovanou proto není namístě nutit k tomu, aby při odškodňování žalobci vzniklé újmy postupovala jinak. K tomu soud prvního stupně dále uvedl, že i vlastní oprava musí být prováděna ekonomicky a racionálně, aby výše nákladů na opravu nebyla zbytečně navyšována. Vynaložené náklady mají být poměřovány hlediskem nutnosti a účelnosti. V některých případech sice nebude připadat v úvahu oprava jiná, než novými originálními náhradními díly, zejména v případě vozidel v záruce, luxusních vozidel nebo vozidel s netypickými náhradními díly, avšak ve většině případů, kdy jsou k dispozici levnější neznačkové náhradní díly, které jsou plně funkční a použitelné, nelze opravu provedenou značkovými originálními náhradními díly považovat za hospodárnou. Kromě toho soud prvního stupně uvedl, že byla-li by žalobci přiznána náhrada škody ve výši nákladů na opravu věci, ale oprava by realizována nebyla, došlo by k neodůvodněnému obohacení vlastníka věci. Taková situace však v případech, kdy je výše škody určována jako rozdíl ceny věci před poškozením a po poškození nehrozí. Soud prvního stupně proto vyhověl žalobě co do žalované jistiny ve výši [částka]. Vedle této jistiny s implicitním odkazem na ust. § 9 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., žalobci přiznal ještě spolu s uvedenou jistinou požadovaný zákonný občanskoprávní úrok z prodlení. Ve zbylém rozsahu soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl.

6. O povinnosti k náhradě nákladů řízení vynaložených státem rozhodl s odkazem na ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. a povinnost k náhradě těchto nákladů, v závislosti na poměru procesního úspěchu a neúspěchu toho kterého z účastníků ve věci samé, rozdělil mezi procesní strany tak, že žalobce, který byl v řízení úspěšný v rozsahu 30 % žalobou uplatněného nároku, zavázal k náhradě nákladů řízení představovaných státem zálohovaným znalečným v souhrnné výši [částka], k náhradě 70 % těchto nákladů, tedy k zaplacení částky [částka]. Žalovanou, která v daném případě byla v řízení úspěšná co do 70 % žalobou vymezeného předmětu řízení, pak zavázal k úhradě zbylé výše státem hrazených nákladů řízení, tj. k zaplacení částky [částka].

7. O povinnosti k náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., ve spojení s ust. § 150 o. s. ř., a ve věci podle jeho závěru procesně úspěšnější žalované z důvodů hodných zvláštního zřetele zcela výjimečně právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Jevilo by se mu totiž nepřiměřeně tvrdým, aby za situace, kdy žalovaná v řízení zpochybňovala uplatněný nárok nejen co do výše, ale i co do jeho základu, byl žalobce povinen žalované hradit náklady řízení jen proto, že v rámci právního posouzení věci samé se soud při nejednoznačnosti soudní praxí aplikovaného způsobu stanovení oprávněné výše náhrady škody přiklonil k variantě pro něj méně příznivé, mající zásadní podíl na ve výsledku pro něj jen částečném procesním úspěchu ve věci samé.

8. Proti tomuto rozsudku, avšak pouze proti zamítavému výroku o věci samé II, a tím samým i proti všem akcesorickým nákladovým výrokům, podal žalobce včasné a přípustné odvolání, neboť je přesvědčen o nesprávnosti uvedené části rozhodnutí soudu prvního stupně zapříčiněné nesprávným právním posouzením otázky oprávněné výše náhrady škody. Podle jeho názoru soud prvního stupně nepochopitelně omezuje přiznání částky odpovídající účelně vynaloženým nákladům na opravu předmětného motocyklu na případy, kdy takové náklady byly poškozeným skutečně vynaloženy. Takový přístup však žalobce považuje za nepřípustný, odporující koncepci náhrady škody tak, jak je konstruována aktuálně platným a účinným občanským zákoníkem a judikaturou. Podle § 2951 odst. 1 o. z. se totiž škoda nahrazuje primárně uvedením do předešlého stavu a škoda v penězích se hradí jen tehdy, není-li uvedení do předešlého stavu možné, anebo žádá-li to poškozený. Dle § 2969 odst. 1 o. z. se pak při určení výše škody na věci vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit. Z uvedeného podle názoru žalobce plyne, že aktuální úprava náhrady škody opustila v minulosti upřednostňovanou relutární restituci před restitucí naturální. Je-li tedy možné uvedení do předešlého stavu, má nadále záležet jen na vůli poškozeného, jaký způsob náhrady škody bude požadovat. Byl-li v řízení vznesen požadavek na náhradu škody vyčíslenou výší nákladů potřebných k uvedení předmětného motocyklu do stavu před jeho poškozením, měla být tato skutečnost v rámci právního posouzení věci samé soudem respektována. Soudu podle jeho názoru nepřísluší zkoumat účelnost nebo obvyklost takového postupu, popřípadě to, jak bylo po vzniku škody s poškozenou věcí naloženo. Ostatně i ze soudem prvního stupně odkazované judikatury Nejvyššího soudu plyne závěr, že rozsah náhrady škody nelze činit závislým na tom, jak poškozený s věcí naloží, tedy například zda ji někomu daruje, prodá nebo vymění a za jakou cenu (protihodnotu), neboť tyto okolnosti jsou nahodilé a bez souvislosti s příčinou vzniku škody. Bez povšimnutí přitom nelze ponechat ani praktické dopady názoru zastávaného soudem prvního stupně, neboť jeho akceptace by reálně vedla k tomu, že poškození, kteří si nemohou dovolit vynaložit prostředky na opravu poškozených věcí před poskytnutím pojistného plnění, by byli nuceni spokojit se s výší náhrady, která by jim nezaručovala ani to, že z ní budou moci uhradit náklady, které si oprava poškozeného vozidla reálně vyžádá. Ostatně právě k takové situaci by došlo i v posuzovaném případě. Takový zásah do jemu ústavně zaručeného vlastnického práva je třeba odmítnout. Není žádného rozumného důvodu, aby tímto způsobem bylo zcela nepřijatelně omezováno. Za nepřípadný žalobce považuje též argument, že mu nemůže být přiznáno plnění ve výši nákladů na opravu poškození, neboť hrozí, že by potřebnou opravu předmětného motocyklu neprovedl, a tím se na úkor žalované bezdůvodně obohatil. Uvedené odporuje nejen zmíněné hmotněprávní úpravě náhrady škody a citovanému judikaturnímu závěru, ale též zcela běžné praxi pojišťoven, které likvidují pojistné události formou tzv. rozpočtu, tedy poskytují poškozeným pojistné plnění vyčíslené právě v rozsahu účelných nákladů na odstranění poškození. V neposlední řadě je třeba odmítnout též úvahu soudu prvního stupně, kterou rozvinul v odůvodnění svého rozhodnutí, že jako poškozený by měl být povinen vynaložit veškeré možné úsilí k tomu, aby při opravě poškozeného vozidla obstaral nejlevnější dostupné díly a prováděl z vlastní iniciativy pátrání po co nejlevnějších servisech. Poškozený by měl být naopak chráněn před tím, aby byl nucen po vzniku škody provádět komplikovaná a náročná šetření za účelem zjištění nejnižší ceny náhradních dílů odpovídajících charakteristice dílů poškozených a za tím účelem například objížděl vrakoviště nebo k opravě používal tzv. aftermarketové (neoriginální) díly, resp. díly z druhovýroby, tím spíše za situace, kdy takové díly co do přesnosti, kvality a výdrže mají obecně horší kvalitu než díly originální. Žalobce je tedy přesvědčen o nesprávnosti právního posouzení soudu prvního stupně, na kterém napadená část rozsudku soudu prvního stupně spočívá, a domnívá se, že za situace, kdy vůči žalované uplatnil nárok na zaplacení peněžitého plnění ve výši odpovídající doloženým nákladům na opravu předmětného motocyklu, mělo být žalobě v plném rozsahu vyhověno. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud změnil jím napadený zamítavý výrok o věci samé tak, že i ve zbylém rozsahu bude jeho žalobnímu požadavku vyhověno a žalovaná bude zavázána k plné náhradě všech nákladů řízení.

9. Žalovaná v reakci na odvolání žalobce uvedla, že rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé považuje za věcně správné a plně se s ním ztotožňuje. Shodně jako soud prvního stupně má za to, že nemělo-li poškození motocyklu vliv na jeho funkčnost a svou povahou kosmetická poškození jeho povrchových částí nebyla žalobcem opravena, soud prvního stupně zcela správně žalobě vyhověl jen v rozsahu rozdílu mezi cenou předmětného motocyklu před nehodou a po nehodě. Takové posouzení je shledat souladným s ustálenou judikaturou a žalobcem proti tomu vznesené námitky nepovažuje za právně přiléhavé. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadené výroky rozsudku soudu prvního stupně jako správné potvrdil, a to s výjimkou výroku o povinnosti k náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem, neboť má za to, že v daném případě nebyly splněny procesní předpoklady pro moderaci jí po právu náležející výše náhrady nákladů řízení.

10. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadené výroky rozsudku soudu prvního stupně, včetně řízení, které jejich vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a poté dospěl k závěru o důvodnosti žalobcem podaného odvolání.

11. Soud prvního stupně právní posouzení věci samé zcela správně založil na aplikaci § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, z něhož žalobci vůči žalované plyne přímý nárok na plnění pro případ újmy způsobené provozem vozidla, přičemž z hlediska posouzení žalobou uplatněného nároku co do základu nelze soudu prvního stupně nic vytknout. Ostatně i obě procesní strany shodně v tomto směru nemají žádných námitek a závěry, k nimž soud prvního stupně dospěl, považují za věcně správné.

12. Žalobce svým odvoláním napadá výhradně soudem prvního stupně zvolený způsob určení výše peněžní náhrady za škodu způsobenou dopravní nehodou. Soudu prvního stupně lze přisvědčit v tom, že léta ustálená judikatura Nejvyššího soudu vycházela ze závěru, že poškozený má v prvé řadě právo na náhradu škody odpovídající rozdílu mezi obvyklou cenou vozidla před poškozením a obvyklou cenou vozidla ve stavu poškozeném a že jen tehdy rozhodne-li se pro opravu poškozené věci, zakládá mu to právo výběru požadovat náhradu škody ve výši nákladů potřebných k tomu, aby uvedl věc do stavu před poškozením, neboli ve výši hodnoty opravy s případným odpočtem zhodnocení, pokud k němu dojde (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí [anonymizována tři slova] [číslo]). Žalobce však ve svém odvolání zcela přiléhavě namítá, že uvedené judikaturní závěry byly koncipovány na podkladě hmotněprávní úpravy náhrady škody upravené zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, který pozbyl účinnosti dnem [datum] a který v ust. § 442 odst. 2 privilegoval náhradu škody v penězích před náhradou škody ve formě uvedení poškozené věci do předešlého stavu. S účinností od [datum] však (nový) občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) v ust. § 2951 odst. 1 o. z. naopak výslovně preferuje formu náhrady škody uvedením do předešlého stavu, a jen není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, stanoví, že škoda se hradí v penězích. Soud prvního stupně, byť zmíněné hmotněprávní ustanovení v odůvodnění svého rozsudku správně citoval, jej ve svém rozhodnutí relevantním způsobem nezohlednil, a dospěl tak k závěru, s nímž se podle názoru odvolacího soudu nelze ztotožnit nejen pro zjevný rozpor se zmíněnou aktuální hmotněprávní úpravou náhrady škody, ale i v řadě nálezů Ústavního soudu postulovaný princip maximální možné míry kompenzace (odškodnění) vzniklých majetkových újem (viz např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], nález ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], nález ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], etc.). Smyslem a účelem náhrady majetkové újmy a z ní vyplývající povinnosti k náhradě způsobené škody by mělo být cestou reparace veškeré škody dosáhnout stavu, který zde existoval před vznikem škody, přičemž podle § 2969 odst. 1 o. z. kromě obvyklé ceny věci v době poškození musí být vzato v úvahu i to, co poškozený musí vynaložit k obnovení nebo nahrazení funkce poškozené věci. Rozsah náhrady škody v penězích tak musí zohledňovat výši veškerých poškozeným vynaložených prostředků nutných k obnovení původního majetkového stavu. Nestačí tedy, jak ve svém rozhodnutí nesprávně dovodil soud prvního stupně, pokud je obnovena funkční či technická hodnota poškozené věci. Jinými slovy, i pokud dojde v důsledku opravy k plné obnově funkční hodnoty věci, avšak zároveň není plně obnovena její hodnota tržní, věc nepřináší svému vlastníku stejný užitek, a škoda na věci tudíž není plně nahrazena. Na podkladě shora uvedeného má tedy odvolací soud za to, že vyšlo-li v řízení před soudem prvního stupně najevo, že lze poškozený motocykl cestou jeho opravy uvést do předešlého stavu a že náklady na opravu částí motocyklu, které byly dopravní nehodou poškozeny, nepřevýší samu obvyklou cenu poškozené věci, pak stipuloval-li žalobce jako poškozený v tomto řízení uplatněný žalobní nárok ve výši jím zjištěných nákladů na uvedení předmětného motocyklu v předešlý stav formou jeho opravy, mělo být žalobě v plném rozsahu vyhověno. Soudem prvního stupně v dané souvislosti tlumočenou obavu z možného bezdůvodného obohacení žalobce lze z řady níže uvedených důvodů shledat lichou. Předně zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, stanoví, že kromě obvyklé ceny věci v době poškození musí být vzato v úvahu i to, co poškozený musí vynaložit k obnovení nebo nahrazení funkce poškozené věci. Při poškození věci tedy např. nepůjde jen o to, že poškozena byla několik let stará čalouněná sedadla v automobilu v určité obvyklé ceně, ale i to, že poškozený měl až do škodné události funkční automobil a že k obnovení jeho funkčnosti musí vynaložit náklady, které by jinak vynaložit nemusel. Náhrada tak může převýšit samu obvyklou cenu poškozené věci, přičemž – se zřetelem k judikaturní praxi běžné v zahraničí – může jít o převýšení dokonce až třetinové (k tomu srovnej např. [jméno], K. a kolektiv. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou. [obec]: [anonymizováno], 1. vydání, [rok], s. [číslo], a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Dále, jak podotkl Ústavní soud již v nálezu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], který byl v ustálené judikatuře již mnohokrát zopakován, je všeobecně známou skutečností, že cena havarovaného vozidla bude vždy nižší než cena stejně technicky vybaveného vozidla, které dosud havarováno nebylo. Konečně ustálená judikatura již dlouhodobě setrvává mimo jiné na závěru, že výši škody, jakožto újmy v majetkové sféře poškozeného nelze činit závislou na tom, jak jeho vlastník s poškozeným vozem dále naloží, tedy zda jej opraví či nikoliv (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný [anonymizováno] [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikované [anonymizována dvě slova] 871 a [anonymizováno] [číslo] v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu). Jde o okolnosti nahodilé, bez souvislosti s příčinnou vzniku škody, a tedy i bez spojitosti s jednáním škůdce. Škůdci nemůže jít k tíži (ani ku prospěchu) způsob, jímž poškozený vyřešil následky škodné události (k tomu srovnej např. Nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 795/16).

13. Vedle samotné jistiny žalobci po právu náleží též jím požadovaný zákonný úrok z prodlení, který mu přísluší v souladu s § 9 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Bylo-li totiž prokázáno, že žalovaná ukončila šetření předmětné pojistné události nejpozději dne [datum], neboť právě dopisem z tohoto data žalobce informovala, že mu pojistné plnění nevyplatí, je evidentní, že dne [datum], od kdy se žalobce po ní domáhá úhrady tohoto úroku, se již žalovaná nepochybně nacházela v prodlení s úhradou žalovaného plnění, neboť podle § 9 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. bylo uvedené plnění splatné do 15 dnů od ukončení zmíněného šetření.

14. Odvolací soud proto v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil napadený zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně o věci samé tak, že i ve zbylé části žalobou uplatněnému nároku vyhověl.

15. Protože odvolací soud svým rozhodnutím změnil výrok o věci samé, byl v souladu s § 151 odst. 1 a § 224 odst. 2 o. s. ř. povinen rozhodnout nejen o náhradě nákladů odvolacího řízení, ale znovu i o nákladech řízení vedeného před soudem prvního stupně. V obou případech odvolací soud vyšel z aplikace ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobci, který byl ve věci zcela procesně úspěšný, přiznal plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů za řízení před soudy obou stupňů.

16. Žalobcem účelně vynaložené náklady za řízení před soudem prvního stupně sestávají z žalobcem zaplaceného soudního poplatku z žaloby ve výši [částka], odměny advokáta za celkem jedenáct úkonů právní služby po [částka] (§ 11 odst. 1 písm. a), písm. d) – předžalobní výzva z [datum], žaloba, písemné vyjádření ve věci samé ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum], písm. g) - účast na soudním jednání dne [datum], [datum], [datum] a [datum], § 7 bod. 5., § 8 odst. 1 – z pcta 26 160 Kč - vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů - dále jen„ AT“), jedenácti paušálních náhrad hotových výdajů advokáta po [částka] (§ 13 odst. 4 AT), cestovného za jízdu osobním automobilem tov. zn. Ford Galaxy, [registrační značka], ze sídla advokáta v [obec] do [obec] a zpět dne [datum] – za účelem účasti na výslechu svědka [jméno] [příjmení] před dožádaným soudem - ve výši [částka] (spotřeba paliva 10; 5,9; 7,4, vzdálenost trasy [obec] – [obec] a zpět [částka], sazba základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši [částka] za 1 km jízdy a průměrná cena pohonných hmot dle prováděcí vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí [číslo] – nafta motorová – 31,80 [spisová značka]), náhrady za promeškaný čas v rozsahu 9 půlhodin po [částka] (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT) a náhrady 21% [anonymizováno] ve výši [částka] do (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.), tj. po zaokrouhlení na celá čísla celkem [částka]. Žalobcem nárokovaná odměna za písemné podání ze dne [datum], jakož i spolu s ní požadovaná paušální náhrada hotových výdajů advokáta, nebyly soudem shledány požadavkem důvodným, byť zmíněnému podání předcházela výzva soudu prvního stupně, aby se žalobce vyjádřil k odvolání soudem ustanoveného znalce proti výši stanoveného znalečného, neboť předmětné podání ve skutečnosti žádnou argumentaci týkající se zpochybňované správnosti soudem přiznané výše znalečného neobsahovalo.

17. Žalobci přisouzená náhrada za odvolací řízení pak se stává ze zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši [částka], odměny advokáta za celkem dva právní služby po [částka] (§ 11 odst. 1 písm. d) - odvolání, písm. g) - účast na jednání odvolacího soudu, § 7 bod 5., § 8 odst. 1 – z pcta 18 976 Kč - AT), dvou paušálních náhrad hotových výdajů advokáta po [částka] (§ 13 odst. 4 AT) a náhrady 21% [anonymizováno] ve výši [částka] do (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.), tj. po zaokrouhlení na celá čísla celkem [částka].

18. Žalobci byla proto z titulu náhrady nákladů řízení přiznána v souhrnu částka [částka], kterou je žalovaná povinna uhradit k rukám jeho právního zástupce v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

19. Ze stejných důvodů, pro které odvolací soud rozhodoval o povinnosti k náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem, bylo znovu rozhodnuto i o povinnosti k náhradě nákladů řízení vynaložených státem. Pro závěr, který z účastníků je podle § 148 odst. 1 o. s. ř. povinen nahradit státu jeho náklady, je rovněž určující výsledek řízení, jímž se ve sporném řízení rozumí právě úspěch účastníků ve věci. Protože žalobce byl v řízení zcela procesně úspěšný, pak uvedená povinnost byla uložena výhradně k tíži v řízení neúspěšné žalované, která je tak povinna státu nahradit jím v souvislosti s danou věcí přiznané a vyplacené znalečné v souhrnné výši [částka]. Platebním místem byl určen soud prvního stupně, který předmětné náklady vynaložil. V dané souvislosti odvolací soud připomíná, že výrok soudu o náhradě nákladů řízení má konstitutivní povahu (nejen vznik, ale i výše je závislá na rozhodnutí soudu – k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), a proto odvolací soud při rozhodování o povinnosti k náhradě nákladů řízení nemohl přihlédnout ke skutečnosti, že žalovaná na jejich náhradu v mezidobí již soudu prvního stupně uhradila částku [částka]. Tato platba však samozřejmě na úhradu soudním rozhodnutím stanovené výše náhrady bude započtena.

Poučení