54 Co 192/2022- 134

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. [příjmení] Pínové a soudců JUDr. Jany Tondrové a JUDr. Jiřího Körblera [anonymizováno] věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem Národní [číslo], [obec], [PSČ] [obec a číslo] proti žalované: [osobní údaje žalované] jednající [anonymizováno 7 slov] sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] o omluvu a zaplacení [částka] s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna poskytnout žalobci zadostiučinění [anonymizováno] formě omluvy doručené žalobci [anonymizováno] znění:„ [stát. instituce], jednající za [anonymizována dvě slova] jakožto orgán spravující [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], se tímto omlouvá [jméno] [příjmení] za porušení jeho práva na ochranu soukromí, zaručeného čl. 7 a 10 Listiny [anonymizována dvě slova] a svobod, jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna [anonymizováno], která [jméno] [příjmení] podal podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, [anonymizováno] znění pozdějších předpisů, jež podepíše osoba oprávněná jednat za žalovanou“ (výrok I), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci [částka] (výrok II) a dále rozhodl o nákladech řízení tak, že uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady [anonymizováno] výši [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zadostiučinění [anonymizováno] formě omluvy a dále zadostiučinění v penězích jakožto odčinění nemajetkové újmy v souvislosti s nesprávným úředním postupem žalované, která plošně zveřejňovala [anonymizováno], které žalobce podal podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, [anonymizováno] znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 159/2006 Sb.“ nebo jen„ ZStřZ“), ač nesouhlasil s jeho zveřejněním. Žalobce se nacházel v postavení veřejného funkcionáře – starosty obce Sudslava. Plošným zveřejňováním [anonymizováno] o příjmech a závazcích žalobce (jež bylo následně Ústavním soudem posouzeno jako protiústavní) došlo k zásahu do jeho soukromí, jehož ochrana je garantována [anonymizováno]. Odpovědnost za tento zásah nese podle žalobce stát, za nějž jedná coby příslušná organizační složka Ministerstvo spravedlnosti, které spravuje [anonymizována tři slova] (§ 13 odst. 1 ZStřZ).

3. Žalovaná nesprávný úřední postup neshledala a uvedla, že nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/2017, došlo ke zrušení ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b), c) zákona č. 159/2006 Sb., ve znění zákona [číslo] upravující rozsah nahlížení do [anonymizována dvě slova] veřejných funkcionářů zastávajících funkci starostů, primátorů a jejich zástupců, jakož i členů Rady kraje nebo hlavního města Prahy, neboť tím docházelo k porušování článku 10 Listiny, avšak s tím, že tato ustanovení byla zrušena uplynutím [datum]. Podle názoru žalované tak nemohlo dojít k nesprávnému úřednímu postupu při výkonu veřejné moci, pokud byla [anonymizováno] veřejných funkcionářů v [anonymizováno] publikována po dni [datum], když vykonatelnost předmětného nálezu byla z důvodu dostatečného časového prostoru [anonymizováno] přijetí nové právní úpravy odložena do konce roku [rok]. [anonymizováno] absenci odpovědnostního titulu žalovaná nároky uplatněné žalobou neuznala.

4. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku vyšel ze skutkového stavu projednávané věci, podle něhož mezi účastníky řízení nebylo sporné, že žalobce byl jako veřejný funkcionář povinen každoročně předložit průběžné majetkové [anonymizováno] dle zákona o střetu zájmů, které žalovaná zveřejnila v [anonymizována dvě slova] oznámení. Ústavní soud shledal plošné neadresné zveřejňování těchto údajů protiústavním a příslušná ustanovení zákona o střetu zájmů [anonymizováno] svém nálezu ze dne [datum] sp. zn. PL. ÚS 38/17 ke dni [datum] zrušil. Žalovaná plošné zveřejňování informací omezila dnem [datum]. Žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované, která jeho nároku nevyhověla.

5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“ nebo jen„ OdpŠk“). Zrekapituloval zákonné předpoklady odpovědnosti [anonymizováno] za škodu a vyšel z toho, že žalobce se domáhá zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem Ministerstva spravedlnosti při zveřejňování [anonymizováno] dle § 14b odst. 1 písm. a), b), c) zákona o střetu zájmů v [anonymizována tři slova], a to jak v době před vyhlášením derogačního nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/17 dne [datum], tak v období po jeho vyhlášení do [datum]. Vzal v úvahu, že způsob zveřejňování informací nebyl Ústavním soudem shledán souladným s ústavními předpisy a dále, že účinnost derogačního nálezu byla odložena do [datum]. Zdůraznil, že žalovaná jako subjekt spravující [anonymizována tři slova] vystupuje v pozici orgánu moci výkonné a v době do vyhlášení derogačního nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/17 bez jakýkoliv pochybností postupovala dle platných a účinných právních předpisů, konkrétně podle § 14b odst. 1 písm. a), b), c) zákona o střetu zájmů. Nalézací soud poukázal na to, že v uvedeném období ještě nebyla Ústavním soudem deklarována protiústavnost zákonné právní úpravy a žalovaná jako orgán moci výkonné nemá žádné zákonné zmocnění k tomu, aby ze své vůle nepostupovala podle zákonné právní úpravy v případě, že by dospěla k závěru o její protiústavnosti. Nesprávný úřední postup žalované pak neshledal ani v období po vyhlášení derogačního nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/17 od [datum] do [datum]. V tomto ohledu vzal v úvahu, že Ústavní soud zrušil § 14b odst. 1 písm. a), b), c) zákona o střetu zájmu až s účinky k [datum], a tudíž se žalovaná i v tomto období řídila platnou a účinnou právní úpravou. Na uvedeném závěru dle soudu prvního stupně nemění nic skutečnost, že počínaje dnem [datum] začala žalovaná z důvodu faktické nevymahatelností sankcí za přestupky spojené s nepodáním [anonymizováno] poskytovat informace z podaných [anonymizováno] v omezeném rozsahu, a to na základě individuálních žádosti. Na podporu své argumentace pak soud prvního stupně odkázal na závěry Ústavního soudu přijaté [anonymizováno] stanovisku pléna sp. zn. Pl ÚS – st [číslo], z nichž plyne, že ke zrušení právního předpisu na základě rozhodnutí Ústavního soudu dochází vždy s účinky ex nunc, tedy od stanoveného okamžiku a nikoliv od počátku s účinky ex tunc. Zdůraznil, že nelze spatřovat nesprávný úřední postup žalované v tom, že v rámci svého postupu nešla nad rámec závěrů Ústavního soudu a neaplikovala účinky derogačního nálezu dříve, než stanovil Ústavní soud. Z uvedených důvodů shledal žalobu nedůvodnou a zamítl ji [anonymizováno] nedostatek odpovědnostního titulu. V závěru soud prvního stupně citoval z rozhodnutí odvolacího soudu v obdobné věci, a to ohledně žalobcem zmiňované judikatuře. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle úspěchu [anonymizováno] sporu tak, že žalované přiznal náhradu nákladů řízení spočívající v paušální náhradě hotových výdajů dle vyhl. 254/2015 Sb. za tři úkony po [částka].

6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Namítal, že soud prvního stupně nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům, neúplně zjistil skutkový stav, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobce zrekapituloval podstatu předmětu sporu a svou žalobní argumentaci. Citoval závěry Ústavního soudu vyjádřené v nálezu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17, na jejichž základě Ústavní soud zrušil § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů. Zopakoval, že stát na základě novely zákona o střetu zájmů provedené zákonem č. 14/2017 Sb. zveřejňoval v [anonymizována tři slova] citlivé informace soukromého charakteru plošně a přímým způsobem. Žalobce uvedl, že [anonymizována tři slova] a svobod obsahuje ustanovení, která jsou přímo aplikovatelná s tím, že mezi ně nepochybně patří také články 7 a 10 odst. 3, které byly v tomto konkrétním případě žalovanou porušeny. Uvedeným postupem došlo k porušení ústavně zaručeného práva na ochranu soukromí v podobě práva na informační sebeurčení, a proto je opodstatněné, aby stát za uvedené nesl odpovědnost, neboť dle žalobce stát stíhá odpovědnost jako kterýkoliv jiný subjekt [anonymizováno]. Žalobce dále uvedl, že za situace, kdy žalovaná byla schopna učinit opatření k umožnění přístupu k podaným oznámením jen na základě individuální žádosti k datu [datum], není zřejmé, proč tak neučinila bez zbytečného prodlení již po vydání nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17 v březnu či nejpozději v dubnu [rok]. Za neakceptovatelné označil v projednávané věci odvolávání se na odloženou vykonatelnost uvedeného nálezu Ústavního soudu a vyjádřil názor, že tato byla stanovena [anonymizována dvě slova] [země], aby protiústavní úpravu nahradil [anonymizováno] stanovené lhůtě, a nikoliv [anonymizováno] úřady, aby mohly porušovat ústavně zaručená práva až do posledního dne odložené vykonatelnosti. Na podporu své argumentace odkázal na judikaturu Ústavního soudu, reprezentovanou nálezy ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 15/09 a ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3599/15, dle které derogační nález má bezprostřední aplikační dopad na jiné řešené případy, v nichž by měla být dotčená právní úprava aplikována. Vyjádřil přesvědčení, že pokud stát závažným způsobem porušil jeho osobnostní práva v podobě práva na informační sebeurčení, kdy po dobu tří let od účinnosti zákona č. 14/2017 Sb. až do [datum] zveřejňoval [anonymizováno] plošně, přímo, s přístupem k těmto dokumentům hromadným způsobem a anonymně, musí za takový postup přijmout odpovědnost. Upozornil, že i stát se může dopustit porušení osobnostních [anonymizováno], a proto podal žalobu na ochranu osobnosti, přičemž přiléhavost právního posouzení žalobního nároku v intencích zákona č. 82/1998 Sb., nesdílí. Dle žalobce se nelze odvolávat na to, že újma vznikla při legislativní činnosti, za kterou stát neodpovídá. Zdůraznil, že stát by měl odpovídat za každé jednání, kterým jednotlivci způsobí újmu na právech garantovaných právním řádem, tím spíš na právech ústavních. Poukázal na to, že v daném případě došlo k zásahu do jeho ústavně chráněných [anonymizováno] aplikací ústavně nekonformní normy a vyjádřil přesvědčení, že takový zásah nemůže zůstat neodčiněn, neboť takovým postupem rozhodujícího soudu by došlo k dalšímu zásahu do jejích [anonymizováno] a porušení [anonymizováno] zásad soukromého práva. Odvolacímu soudu navrhl, aby napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví a přizná žalobci náhradu nákladů řízení, případně aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila až při jednání před odvolacím soudem, odkázala na svá dřívější podání a to i [anonymizováno] skutkově obdobných [anonymizováno], a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

8. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Soud prvního stupně si [anonymizováno] své rozhodnutí opatřil dostatek skutkových zjištění, vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci a věc posoudil správně i po právní stránce. Své závěry rovněž v napadeném rozsudku srozumitelně a přesvědčivě zdůvodnil. Odvolací soud neshledal důvody, [anonymizováno] které by bylo třeba rozsudek soudu prvního stupně rušit a vracet mu k dalšímu řízení. Zároveň neshledal, že by odvolací námitky žalobce mohly zvrátit správnost závěrů soudu prvního stupně.

10. Odvolací soud se ztotožňuje s tím, že soud prvního stupně žalobou uplatněné nároky posuzoval dle zákona č. 82/1998 Sb., který je právním předpisem speciálním [anonymizováno] vztahu k občanskému zákoníku (§ 26 OdpŠk) a tudíž posuzoval, zda jsou naplněny základní předpoklady odpovědnosti [anonymizováno] za tvrzenou újmu v intencích tohoto zákona. Žalovaná je ústředním orgánem státní správy v oblasti střetu zájmů (§ 11 odst. 5 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy [země]), správcem [anonymizována tři slova] a evidenčním orgánem [anonymizováno] podávání [anonymizováno] veřejných funkcionářů (§ 13 odst. 1 a § 14 odst. 1 zákona č. 156/2006 Sb.), přičemž žalobkyně se domáhá odškodnění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena postupem žalované při zveřejňování [anonymizováno] o majetku žalobce v [anonymizována tři slova] dle zákona č. 159/2006 Sb. [anonymizováno] znění zákona č. 14/2017 Sb. a zákona č. 112/2018 Sb., a tedy při výkonu státní moci. Judikatura se přitom ustálila v závěru, že za újmu, kterou způsobily státní orgány v rámci výkonu svých pravomocí, stát odpovídá podle zákona č. 82/1998 Sb. Byť v minulosti byla odpovědnost [anonymizováno] za újmu způsobenou při výkonu veřejné moci dovozována i z obecné úpravy ochrany osobnosti v občanském zákoníku, byla tato praxe překonána rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněným [anonymizováno] Sbírce Nejvyššího soudu pod [číslo] podle kterého nároky spadající pod zákon č. 82/1998 Sb., ve znění účinném od 27. 4. 2006, nelze uplatnit z titulu ochrany osobnosti podle občanského zákoníku, když úprava odpovědnosti [anonymizováno] za škodu v zákoně č. 82/1998 Sb. je zároveň speciální úpravou v oblasti ochrany osobnosti tam, kde bylo do těchto [anonymizováno] zasaženo při výkonu veřejné moci (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

11. Neopodstatněné jsou odvolací námitky žalobce, kterými se dovolává přímé aplikovatelnosti článků 7 a 10 Listiny [anonymizována dvě slova] a svobod, neboť [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a svobod přímý hmotněprávní nárok na odškodnění újmy nezakládá. V článku 36 odst. 3 a 4 pak [anonymizováno] základní [anonymizováno] a svobod garantuje každému právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem s tím, že podmínky a podrobnosti, za kterých lze uplatňovat náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, upravuje zákon. Tímto zákonem je pak právě již zmíněný zákon č. 82/1998 Sb. (§ 1 a § 5 zákona č. 82/1998 Sb.).

12. Soud prvního stupně tedy správně vyšel z toho, že v intencích zákona č. 82/1998 Sb. je ke vzniku odpovědnosti [anonymizováno] za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci zapotřebí současné splnění tří podmínek: 1. existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2. vznik škody, 3. příčinná souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vznikem škody (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že v posuzované věci nebyl naplněn první z předpokladů vzniku odpovědnosti [anonymizováno] za škodu, a to existence odpovědnostního titulu, když v postupu žalované nelze spatřovat nesprávný úřední postup, a to jak v době před vyhlášením nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17, tak v období od [datum] do [datum].

13. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami [anonymizováno] počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, kterou jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]). Současně se judikatura ustálila v názoru, že jako nesprávný úřední postup nemůže být posuzována normotvorná činnost, neboť proces vydání normativního právního aktu není úředním postupem příslušného státního orgánu [anonymizováno] smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Nepřichází tedy v úvahu odpovědnost žalované za přijetí právní úpravy, která byla posléze Ústavním soudem posouzena jako protiústavní.

14. Nárok žalobce se vztahuje k právní úpravě, obsažené v zákoně č. 159/2006 Sb. v době účinnosti jeho novel [číslo] Sb. a [číslo] Sb., tedy od [datum] do [datum]. Kritizovaná ustanovení zákona č. 159/2006 Sb. umožňující neomezený anonymní přístup k obsahu [anonymizováno] přiznání veřejných funkcionářů definovaných v ust. § 2 odst. 1 zákona zrušil již citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/17, vynesený dne [datum] s vykonatelností odloženou do [datum]. Tímto nálezem bylo ke dni [datum] zrušeno ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b), c) ZStřZ ve znění zákona č. 14/2017 Sb., upravující rozsah nahlížení do [anonymizována dvě slova] veřejných funkcionářů zastávajících funkci starostů, primátorů a jejich zástupců, jakož i členů rady kraje nebo hlavního města Prahy, neboť jím docházelo k porušení čl. 10 Listiny, dle kterého má každý (1) právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno; (2) právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života; (3) právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.

15. Ustálená judikatura zastává stanovisko, že po dobu odložené vykonatelnosti derogačního nálezu Ústavního soudu je třeba předmětnou právní úpravu považovat za ústavně souladnou. Pokud správce [anonymizována tři slova] postupoval v souladu s ní, nelze takový postup označit za nesprávný úřední postup. Jestliže Ústavní soud rozhodnutím o odkladu vykonatelnosti ponechal předmětnou právní úpravu ještě necelý rok v platnosti, zajisté zvážil, že v mezidobí budou podána [anonymizováno] o majetku za rok 2019 a budou zveřejněna podle právní úpravy, od [datum] zrušené. Ze strany správce [anonymizována tři slova] tudíž v tomto období nedocházelo k nesprávnému úřednímu postupu.

16. Jestliže se tedy žalovaná při zveřejňování a zpřístupňování [anonymizováno] přiznání veřejnosti v období před vydáním nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17 řídila ustanoveními zákona o střetu zájmů, které byly teprve následně Ústavním soudem shledány protiústavními, nepostupovala v rozporu s pravidly předepsanými právními normami a nelze tak její postup považovat za nesprávný úřední postup [anonymizováno] smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. [příjmení] závěr je pak nutno učinit také ohledně postupu žalované v následujícím období od vydání nálezu dne [datum] do [datum], neboť s ohledem na Ústavním soudem stanovený odklad vykonatelnosti nálezu byla dotčená protiústavní ustanovení zákona o střetu zájmů zrušena až uplynutím dne [datum]. Z čl. 89 odst. 1 Ústavy [anonymizováno] spojení s § 57 odst. 1 písm. a) a § 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu plyne, že se právní předpis ruší nikoli od počátku (ex tunc), nýbrž vždy až ode dne, který Ústavní soud v nálezu určí a neučiní-li tak, pak dnem, kdy je publikován [anonymizováno] Sbírce zákonů (tedy ex nunc). Zrušení právního předpisu [anonymizováno] futuro se jako princip projevuje i v tom, že při využití možnosti posunout okamžik vykonatelnosti nálezu do budoucna (kupř. za tím účelem, aby měl normotvůrce dostatečný časový prostor protiústavní úpravu nahradit normou ústavně konformní) se po dobu odkladu vykonatelnosti hledí na napadenou právní úpravu jako na ústavně souladnou a v tomto směru jsou orgány veřejné správy povinny takovou úpravu aplikovat (srovnej stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl ÚS-st [číslo]).

17. V této souvislosti je třeba k odvolacím námitkám žalobce uvést, že žalovaná jako ústřední orgán státní správy v oblasti střetu zájmů vykonává státní moc v mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ústavy [země]) a není na rozdíl od orgánů moci soudní oprávněna sama posuzovat, zda právní předpisy, kterými se při své činnosti řídí, jsou souladné s ústavním pořádkem (čl. 83 a 95 odst. 2 Ústavy [země]). Za přiléhavé [anonymizováno] danou věc pak nelze považovat ani odkazy žalobce na nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 15/09 a ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3599/15, neboť Ústavní soud se v nich vyslovuje k důsledkům derogačního nálezu [anonymizováno] obecné soudy, respektive k vyloučení aplikace zákona z důvodu jeho protiústavnosti obecnými soudy. V návaznosti na již uvedené pak ani žalobcem namítaná skutečnost, že žalovaná dne [datum] v souvislosti s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp zn. [spisová značka] fakticky omezila dálkový přístup do [anonymizována tři slova], nemůže sama o sobě vést k závěru, že dosavadní postup žalované při zveřejňování údajů z [anonymizováno] veřejných funkcionářů před uvedeným datem odporoval pravidlům stanoveným právními předpisy a byl tedy nesprávným úředním postupem [anonymizováno] smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.

18. Ze shora uvedených důvodů nelze [anonymizováno] absenci odpovědnostního titulu [anonymizováno] smyslu zákona č. 82/1998 Sb. žalobě vyhovět. Nadto nelze přehlédnout, že žalobce nad rámec obecných tvrzení o porušení jejích ústavně zaručených [anonymizováno] netvrdil a neprokazoval nic o tom, jakým konkrétním způsobem a v jaké intenzitě se toto porušení [anonymizováno] projevilo v jeho osobní sféře tak, aby bylo možno usuzovat na vznik nemajetkové újmy jako jedné ze [anonymizováno] podmínek odpovědnosti [anonymizováno] za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem [anonymizováno] smyslu zákona č. 82/1998 Sb., jíž se žalobou dovolává.

19. Soud prvního stupně pak vyšel i judikatury zdejších soudů i Evropského soudu pro lidská práva a s jeho závěrem o neaplikovatelnosti žalobcem zmiňovaných rozhodnutí na danou věc se odvolací soud ztotožňuje.

20. S ohledem na nenaplnění podmínek odpovědnosti [anonymizováno] za tvrzenou újmu odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný, včetně správného výroku o nákladech řízení (výrok II).

21. Odvolací soud se tímto rozhodnutím neodchýlil od dalších rozhodnutí Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího vydaných v obdobných [anonymizováno] jiných žalobců vedených pod spisovými značkami např. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], jakož i rozhodovací činnosti senátu [anonymizována dvě slova] (sp. zn. [spisová značka]). Tím se odvolací soud přidržel zásady vyjádřené v ustanovení § 13 o. z., podle něhož mají být obdobné případy posuzovány obdobně, není-li tu zvláštní důvod k odchylce. Jelikož předmětem řízení v uvedených [anonymizováno] jsou obdobné nároky veřejných funkcionářů spojených s tvrzeným porušením jejich práva na ochranu soukromí plošným zveřejněním [anonymizováno] podávaných podle zákona č. 159/2006 Sb., jako je předmětem řízení v tomto případě, není důvod v tomto konkrétním případě postupovat odlišně.

22. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle úspěchu žalované v odvolacím řízení (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.), když žalobce se svým odvoláním [anonymizováno] věci samé neuspěl. Výše nákladů odvolacího řízení dosáhla [částka] a tvoří ji dvě paušální náhrady hotových výdajů po [částka] za přípravu na jednání a účast na jednání odvolacího soudu (§ 151 odst. 3 o. s. ř., § 1 odst. 3 písm. a), b), c), § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.).

Poučení