54 Co 202/2022- 310

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Petrákové a soudců Mgr. Pavla Riedlbaucha a Mgr. Kateřiny Sedlákové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 C 44/2018 - 262, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé mění tak, že se žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně [částka] a na náhradě nákladů odvolacího řízení [částka] k rukám advokátky žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení 8,05 % úroku z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] (výrok II) a vyslovil, že žalovaná je povinna žalobci zaplatit na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám jeho advokátky do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Rozhodl tak o žalobě, jíž se žalobce domáhal po žalované poskytnutí částky [částka] jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce restitučního řízení o vydání pozemků (jak v průběhu řízení postavil najisto) vedeného opakovaně před správními orgány a před soudy o jeho restitučním nároku podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, které bylo zahájeno jeho otcem jakožto jeho právním předchůdcem dne [datum], kdy uplatnil nárok na vydání pozemků a jiných nemovitých věcí náležejících k zemědělskému statku v [obec] v okrese [obec], nárok na poskytnutí náhrad za živý a mrtvý inventář, zásoby, steliva, osiva, hnojiva a náhrady za znehodnocené nemovité věci – stavby náležející k uvedenému statku a skončeno dne [datum], kdy nabylo právní moci poslední rozhodnutí správního (pozemkového) úřadu.

3. Žalobce uvedl, že do řízení vstoupil poté, co jeho otec zemřel dne [datum] (ze skutkových zjištění soudu I. stupně vyplývá, že [datum] – poznámka odvolacího soudu), že on ani jeho otec se na délce řízení nepodíleli, nejednalo se o mimořádně složitou věc, kdy k opačnému závěru nevede ani jednání dalšího z účastníků řízení Ing. [jméno] [příjmení], kdy se v důsledku jeho podání opakovaně na úrovni správních úřadů a následně i soudů řešil okruh oprávněných osob (byla napadána i závěť, o kterou opíral otec žalobce svoje nároky), ani to, že další z účastníků řízení [jméno] [příjmení] žila v zahraničí a ani počet instancí, na kterých byla věc řešena.

4. Žalobce dále uvedl (jakožto okolnosti svědčící o významu řízení o vydání pozemků pro žalobce a jeho právního předchůdce, jak v průběhu řízení postavil najisto), že neměl možnost po dobu, co po otci zdědil restituční nárok (ale i po dobu, co ho držel jeho otec) vyřídit příjem z nemovitostí, které bylo možné vydat, vyřídit pozemkovou náhradu za ty pozemky, které nebylo možné vydat, nemohl řešit i náhradu za odstraněné a znehodnocené objekty a za živý a mrtvý inventář.

5. Žalobce v průběhu řízení upřesnil, že částku [částka] požaduje za dobu řízení vedeného od [datum] do [datum].

6. Žalobce konečně uvedl, že se na žalovanou obrátil se svým nárokem dne [datum].

7. Žalovaná se k žalobě vyjádřila s tím, že nárok neuznala.

8. Žalovaná nejprve stvrdila uplatnění nároku žalobcem dne [datum], a to u Ministerstva spravedlnosti, které žádost v části tvrzeného nároku ve vztahu k řízení před správními orgány postoupilo Ministerstvu zemědělství Ministerstvo zemědělství žádost žalobce odmítlo s tím, že nárok není dán, neboť před správními orgány nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to jakkoliv řízení bylo vedeno dlouhodobě. Délku správního řízení ovlivnila především skutečnost, že Ing. [příjmení] od počátku zpochybňoval okruh oprávněných osob, probíhala tak zdlouhavá soudní řízení, přičemž správní řízení bylo přerušeno. Ing. [příjmení] využil všech řádných i mimořádných opravných prostředků, a to až do roku 2013, kdy podal poslední žalobu proti restitučnímu rozhodnutí. Ministerstvo spravedlnosti shledalo nepřiměřeně dlouhým jediné ve věci proběhlé soudní řízení, a to vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 8 C 96/2005, které bylo zahájeno dne [datum] žalobou Ing. [příjmení] proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Třebíč ze dne [datum], a skočeno dne [datum], kdy nabylo právní moci rozhodnutí Krajského soudu v Brně jako soudu odvolacího ze dne [datum], za což žalobci přiznalo finanční kompenzaci ve výši [částka]. V případě ostatních soudních řízení vedených ve vztahu k předmětnému restitučnímu řízení, Ministerstvo spravedlnosti neshledalo porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

9. Žalovaná neshledala porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, když restituční řízení bylo mimořádně náročné jak co do složitosti skutkové, tak co do složitosti právního posouzení. V této souvislosti uvedla, že věc byla složitá co do rozsahu předmětu tvrzeného nároku, když byl uplatňován nárok na vydání rozsáhlého nemovitého majetku, patřícího k zemědělským nemovitostem tvořícím zbytkový statek [obec], a to jak celé řady pozemků v různých lokalitách, různého charakteru, u nichž bylo třeba šetřit jejich stav (tj. otázku zastavěnosti, otázku výměry, otázku vydání staveb). Dále byla složitá co do posouzení osob oprávněných nárok uplatnit, když bylo třeba vyřešit, zda oprávnění svědčí Ing. [jméno] [příjmení] jakožto právnímu předchůdci žalobce, který svůj nárok opíral o závěť, složité a obsáhlé dokazování si vyžádalo vyřešení právní otázky, zda za oprávněnou lze považovat žadatelku [jméno] [příjmení], bylo třeba se zabývat otázkou platného uplatnění nároku ve vztahu k další žadatelce [jméno] [příjmení], kde věc byla konečným způsobem vyřešena až po provedení znaleckého posudku ohledně pravosti podpisu na žádosti o vydání. Na délku řízení měla vliv i skutečnost, že v průběhu řízení Ing. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] zemřeli a bylo třeba vyřešit i otázku okruhu dědiců, kteří vstoupí do nároku namísto osob oprávněných. Věc byla složitá i s ohledem na počet instancí, v nichž byla řešena. Potřeba vyřešit některé sporné právní otázky vyvolala několikeré řízení před soudy, pro které bylo řízení ve věci před správním orgánem vícekrát přerušováno. Vícekrát bylo řízení vedeno na třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem, ve vztahu k věci probíhal i kompetenční spor. Na délku řízení mělo vliv i chování Ing. [jméno] [příjmení], kdy mnohá řízení vyvolaná z jeho podnětu byla vedena opakovaně se záměrem, aby byl určen za jedinou oprávněnou osobu.

10. K významu řízení pro žalobce žalovaná uvedla, že se nejedná o žádnou z okolností, jež by v obecné rovině svědčily o zvýšeném významu předmětu řízení pro něj. Právní předchůdce žalobce, jakož i žalobce sám, byli v řízení pasivní, a dále zdůraznila skutečnost, že žalobce nebyl od počátku účastníkem restitučního řízení, tímto se stal až koncem roku 2009 v důsledku vstupu do nároku (zjevně procesního nástupnictví – poznámka odvolacího soudu) za oprávněného [příjmení] [jméno] [příjmení], který zemřel dne [datum] (ze skutkových zjištění soudu I. stupně vyplývá, že [datum] – poznámka odvolacího soudu).

11. Žalovaná tak neshledala existenci nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení, v opačném případě by však poskytnutá finanční kompenzace byla dostačující.

12. Soud I. stupně dále uvedl, že žalobce vzal v průběhu řízení žalobu zpět co do částky [částka], kterou mu vyplatilo Ministerstvo spravedlnosti dne [datum], pročež usnesením ze dne 7. 5. 2019, č. j. 11 C 44/2018 - 73, které nabylo právní moci dne [datum], řízení částečně zastavil.

13. Soud I. stupně po provedeném dokazování, po citaci ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“), upravujících odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí na straně jedné v zákonem stanovené lhůtě a na straně druhé v přiměřené lhůtě a zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, po citaci čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen„ Úmluva“) – kdy tak zjevně posuzoval i to, zda lze na délku posuzovaného (správního) řízení aplikovat čl. 6 odst. 1 Úmluvy, přičemž zjevně dospěl k pozitivnímu výsledku – poté, kdy soud I. stupně popsal průběh namítaného řízení (všech jeho fází řešených před správními orgány i soudy) a kdy zdůraznil podstatu požadovaného jediného restitučního nároku (jakkoliv byla vydána řada správních rozhodnutí), poté kdy rozhodné období řízení vymezil daty [datum], kdy řízení bylo zahájeno, a [datum], kdy se jednalo o žalobcem vymezenou dobu, když v té době řízení ještě neskončilo a trvalo tak cca 25 let a 1 měsíc, a poté, kdy provedl srovnání s obdobnými věcmi k výši přiznaného zadostiučinění, dospěl k závěru, že celková doba řízení není dobou přiměřenou. V dané věci tak došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Soud I. stupně při rozboru jednotlivých kritérií (k těmto více níže) stanovených v ust. 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. uvedl, že v projednávaném případě není dostačující pouhé konstatování porušení práva a uvedl, že při stanovení základní částky odškodnění na samotné horní hranici judikaturou určeného rozpětí vycházel ze skutečnosti, že řízení bylo extrémně dlouhé.

14. V posuzovaném řízení se jednalo o velmi skutkově i právně složitou věc. Náročné bylo již samotné hmotně-právní posouzení předmětu uplatněného nároku, neboť bylo požadováno vydání rozsáhlého nemovitého majetku, patřícího k zemědělským nemovitostem tvořícím zbytkový statek [obec], a to řady pozemků v různých lokalitách, různého charakteru, u nichž bylo třeba šetřit jejich stav, zejména otázky zastavěnosti, otázky výměr a otázky možnosti vydání staveb. Věc byla procesně-právně složitá tím, že bylo nutné zabývat se větším počtem osob, které tvrdily, že jsou oprávněnými osobami. Vedle toho, že bylo třeba posoudit, zda nárok svědčí právnímu předchůdci žalobce, bylo vedeno obsáhlé dokazování k vyřešení otázky, zda za oprávněnou osobu lze považovat [jméno] [příjmení], která uplatnila nárok později. Rovněž bylo třeba se zabývat otázkou platného uplatnění nároku ve vztahu k další žadatelce [jméno] [příjmení], přičemž tato otázka byla vyřešena až po provedení znaleckého posudku ohledně pravosti podpisu na žádosti o vydání. V rámci kritéria procesní složitosti věci bylo třeba přihlédnout i k tomu, že v průběhu řízení tři oprávněné osoby zemřely a bylo třeba vyřešit otázku okruhu dědiců, kteří vstoupí do nároku namísto osob oprávněných. Věc byla procesně-právně složitá i s ohledem na počet instancí, v nichž byla řešena. Potřeba vyřešit některé sporné právní otázky vyvolala několikeré řízení před soudy, pro které bylo správní řízení vícekrát přerušováno. Vícekrát bylo řízení vedeno na třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem, ve vztahu k věci probíhal i kompetenční spor. K žalovanou zmiňovanému chování Ing. [jméno] [příjmení] soud I. stupně uvedl, že bylo na příslušných orgánech, aby se s procesními aktivitami Ing. [příjmení] vypořádaly v přiměřené době. Soud I. stupně však přesto dospěl k závěru, že pro vysokou skutkovou, hmotně a procesně právní složitost věci je na místě snížení základní částky odškodnění o 40 %.

15. Soud I. stupně posuzoval, zda v projednávaném případě došlo ke sdílení újmy na straně oprávněných osob, jež by byla zohledněna snížením základní výše odškodnění, a to i v souvislosti s nadstandardními procesními aktivitami Ing. [jméno] [příjmení], přičemž dospěl k negativnímu závěru, neboť v poměrech souzené věci pluralita účastníků ke snížení nemateriální újmy nevedla, sdílení újmy s osobami, které ve vztahu k žalobci a k jeho právnímu předchůdci vystupovaly procesně konfrontačně, respektive jeho nárok přímo popíraly, nastat nemohlo. Soud I. stupně neshledal negativní podíl žalobce či jeho právního předchůdce na délce řízení, kdy v této souvislosti připomněl žalovanou tvrzenou jejich pasivitu, žádné jejich obstrukční jednání neshledal.

16. K významu posuzovaného řízení pro žalobce a jeho právního předchůdce soud I. stupně uvedl, že se jednalo o restituční řízení, které je judikaturou pokládáno za řízení, kterému je z hlediska významu pro účastníka řízení třeba přiznat zásadní povahu. Zásadní povaha restitučních řízení plyne z vlastního účelu restitucí, jímž byla náprava některých majetkových křivd. Soud I. stupně dále uvedl, že neshledal žádné důvody, pro které by restituční řízení mělo menší význam pro žalobce, než pro jeho otce, přičemž vzal v potaz i délku doby, po kterou ve správním řízení vystupoval žalobce, a dospěl k závěru, že je na místě zvýšení základní částky odškodnění o 40 %. Význam předmětu řízení pro žalobce tak soud I. shledal zvýšený.

17. Soud I. stupně vycházel při stanovení základní výše přiměřeného zadostiučinění [částka] z částky [částka] za rok řízení s polovičním krácením za první dva roky řízení, přičemž od této částky odečetl plnění žalované ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že snížení základní částky odškodnění pro složitost věci a zvýšení základní částky odškodnění pro význam předmětu řízení pro žalobce se vzájemně kompenzovaly, soud I. stupně přiznal žalobci rozdíl uvedených částek, tedy částku [částka].

18. Úrok z prodlení byl soudem I. stupně přiznán ode dne [datum], tedy po uplynutí šestiměsíční lhůty stanovené k projednání nároku žalovanou a běžící od uplatnění nároku dne [datum]

19. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jakkoliv citoval ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., a přiznal úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka].

20. Proti rozsudku soudu I. stupně podala včasné a přípustné odvolání žalovaná, v němž nesouhlasila s rozsudkem soudem I. stupně stran výše přisouzeného zadostiučinění.

21. Žalovaná vytkla soudu I. stupně, že posoudil posuzované řízení jako extrémně dlouhé, aniž vzal v úvahu jeho specifika, pročež určil roční výši odškodnění na samé horní hranici jeho rozmezí. V této souvislosti žalovaná vyslovila nesouhlas s porovnáním posuzovaného řízení s jinými restitučními řízeními, když posuzované řízení bylo vedeno nejen před správními orgány, ale i před soudy jakožto navazujícími řízeními, a to opakovaně, což vypovídá o mimořádné složitosti věci. Žalovaná vytkla soudu I. stupně, že nepřihlédl k její argumentaci, že některá tato soudní řízení, jež identifikovala, nebyla nepřiměřeně dlouhá, pročež by doba, po kterou byla vedena, neměla být do celkové doby řízení, jako výchozí pro určení výše náhrady, započítána, když správní řízení po dobu jejich běhu neprobíhalo.

22. Žalovaná dále namítla, že vzhledem k extrémní náročnosti věci nelze považovat snížení základní částky odškodnění o 40 % za odpovídající. Její snížení o 40 % by mohlo být adekvátní, pokud by jediným důvodem pro snížení základní částky z pohledu daného kritéria byla samotná náročnost řízení po stránce skutkové a právní (tj. co do rozsahu tvrzeného nároku, když byl řešen rozsáhlý nemovitý majetek, sestávající ze 74 položek pozemků ve čtyřech lokalitách, dále z obytných i hospodářských budov, bylo třeba šetřit jeho právní stav, posoudit věc z hlediska aplikace restitučního předpisu, právního titulu, zastavěnosti pozemků, co do určení okruhu povinných osob, jichž byl velký počet, a jejich právních nástupců, bylo třeba posoudit naplnění řady podmínek u oprávněných osob). Nicméně řízení opakovaně probíhalo i na třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem, na průběh řízení a jeho délku měla vliv procesní činnost Ing. [jméno] [příjmení], účastníky řízení bylo více osob, bylo třeba řešit i otázku okruhu dědiců oprávněných osob.

23. K odvolání žalované žalobce zdůraznil, že žalovaná jen opakuje své námitky, se kterými se soud I. stupně již vypořádal, přičemž tento provedl podrobné dokazování. Dále uvedl, že pokud žalovaná vytrhává z celkového kontextu jednotlivá řízení a posuzuje je zcela samostatně, činí tak účelově. Žalobce vyslovil přesvědčení o tom, že částka zadostiučinění, k níž dospěl soud I. stupně, i s následným zohledněním kritérií stanovených v ust. § 31a zákona č. 82/1998 Sb. je adekvátní. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil.

24. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212 a ust. § 212a, ust. § 214 odst. 1 o. s. ř.), a shledal odvolání žalované částečně důvodným.

25. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná skutková zjištění, a takto zjištěný skutkový stav posoudil (v zásadě) věcně správně i po stránce právní s citací pro věc přiléhavých ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. vztahujících se k institutu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení a zadostiučinění za nemajetkovou újmu.

26. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

27. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu v projednávané věci. ESLP zastává celkový pohled na řízení. Proto průtah jen v určité fázi řízení toleruje, pokud celková doba řízení nebude nepřiměřená, avšak i v řízení, v němž k průtahům nedošlo, lze dospět k závěru o nepřiměřenosti celkové délky řízení s přihlédnutím k okolnostem věci.

28. Soud I. stupně správně vymezil počátek rozhodné doby řízení, a to uplatněním restitučního nároku žalobcem dne [datum]. Rozhodná doba řízení skončila dnem [datum], právní mocí posledního rozhodnutí. Rozhodná doba řízení tak činila cca 26 let a 9 měsíců (jakkoliv odškodnit lze jen dobu řízení vymezenou žalobcem, tj. dobu od [datum] do [datum], tj. 25 let a 1 měsíc). Odvolací soud shledal tuto dobu řízení nepřiměřenou, když tato zjevná nepřiměřenost byla dána již celkovou dobou řízení jako takovou. Na tomto místě pak odvolací soud uvádí, že jednotlivé fáze správního a soudního řízení nelze posuzovat izolovaně, když se jednalo o restituční nárok žalobce, pročež jak řízení před správními orgány, tak před soudy je nutno posuzovat z pohledu požadavku na poskytnutí zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky řízení jako řízení jediné. Z tohoto důvodu je pak nerozhodné, zda„ jednotlivá“ řízení byla, či nebyla přiměřeně dlouhá, když testem přiměřenosti neprošlo předmětné restituční řízení jakožto řízení jediné (celkové) a odvolací soud nesdílí námitku žalované, že řízení (z pohledu požadavku na poskytnutí zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky řízení jednotlivé fáze řízení jediného), která byla přiměřeně dlouhá, by neměla být do celkové délky řízení zahrnuta.

29. Odvolací soud plně sdílí názor soudu I. stupně, že na předmětné správní řízení lze vztáhnout aplikaci čl. 6 odst. 1 Úmluvy. V namítaném řízení šlo o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, neboť v posuzovaném řízení rozhodoval správní orgán o restitučním nároku, na jehož výsledku závisí existence vlastnictví nemovitostí, rozhodnutí o restitučním nároku tak má určující, zásadní a vážný důsledek pro existenci vlastnického práva k dotčeným nemovitostem. Dále úprava vlastnického práva a jeho ochrana má původ ve vnitrostátním právu a jedná se o právo soukromoprávní povahy.

30. Pak lze na dané řízení i vztáhnout navazující judikaturu ESLP, stanovisko Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 a jeho judikaturu, dle níž se čl. 6 odst. 1 Úmluvy v rozsahu garance práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vztahuje nejen na řízení před soudem, ale i na ta správní řízení, v nichž správní orgány rozhodují o občanských právech nebo závazcích jejich účastníků, dle níž jde o vyvratitelnou domněnku vzniku nemajetkové újmy a dle níž se stanovují částky přiznávané pro odškodnění nemajetkové újmy způsobené v důsledku nepřiměřené celkové délky řízení, kdy při stanovení základní částky hraje roli zejména celková doba řízení, přičemž bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé, bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici stanoviskem Nejvyššího soudu vymezeného intervalu ([částka] až [částka] za rok řízení, tj. [částka] až [částka] za jeden měsíc řízení).

31. Jelikož čl. 6 odst. 1 Úmluvy na předmětné řízení dopadá, odpovědnostním titulem je tak porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Došlo tedy k porušení odpovídajícího práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a v daném případě se uplatní i vyvratitelná domněnka o vzniku nemajetkové újmy žalobci. Žalovaná ani vznik nemajetkové újmy žalobce nevyvracela.

32. Soud I. stupně rovněž správně posoudil adekvátní formu zadostiučinění, když zjevně dospěl k závěru, že konstatování porušení práva žalobce není dostatečným zadostiučiněním. Nelze totiž dovodit bagatelní význam pro žalobce, kdy by pak bylo lze uvažovat o samotném konstatování porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, aniž by bylo na místě přiznání zadostiučinění v penězích. V této souvislosti odvolací soud uvádí, že zásadním kritériem nejen pro určení výše přiměřeného zadostiučinění v penězích, ale i pro stanovení formy zadostiučinění je význam namítaného řízení pro jeho účastníka.

33. Odvolací soud tedy shodně se soudem I. stupně považuje řízení nejen za nepřiměřeně dlouhé, ale sdílí i úvahu soudu I. stupně, že je důvodné poskytnout žalobci za jemu vzniklou újmu zadostiučinění v penězích. V této souvislosti odvolací soud uvádí, že kritéria demonstrativně stanovená v ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. slouží nejen pro posouzení vlastní (ne) přiměřenosti délky posuzovaného řízení, ale dle dikce uvedeného ustanovení i pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění.

34. S ohledem na dobu řízení, kterou lze označit za extrémně dlouhou, odvolací soud souhlasí i s použitím částky zadostiučinění na samé horní hranici judikovaného rozmezí, a to [částka] za rok řízení s polovičním krácením za první dva roky řízení, a [částka] za další měsíc žalobcem vymezené doby řízení (neboť žalobce požadoval zadostiučinění jen za jím vymezenou dobu řízení od [datum] do [datum], tedy za dobu 25 let a 1 měsíce, nikoliv za celkovou dobu řízení až do doby jeho skončení).

35. Odvolací soud dospěl k závěru, že základní částku zadostiučinění ve výši [částka] (jakkoliv je zřejmé, že by žalobci nemohla být přiznána částka vyšší, než jím požadovaná po učiněném částečném zpětvzetí žaloby) je namístě modifikovat vzhledem ke kritériím stanoveným v ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.

36. Odvolací soud sice souhlasí se závěrem soudu I. stupně o zvýšeném významu řízení pro žalobce, neboť tento byl typově dán vzhledem k předmětu posuzovaného řízení, kdy se jednalo o restituční řízení, tak i individuálně, kdy výsledek řízení o vydání pozemků byl podstatný pro faktickou realizaci dalších restitučních nároků, tak nelze nepostřehnout, že účastníkem řízení od jeho počátku takřka do konce roku 2007, tedy více než 16 let, byl právní předchůdce žalobce. Jakkoliv doba řízení se v daném případě žalobci přičítá ve smyslu posouzení celkové doby řízení a i možnosti jejího odškodnění, tak přesto skutečnost, že žalobce nebyl účastníkem řízení po dobu více než 16 let, se promítá do významu řízení pro něj jakožto kritéria. Za takové situace zvýšení základní částky odškodnění pro vyšší význam řízení pro žalobce o 40 % se odvolacímu soudu jeví jako nepřiléhavé, kdy tak odvolací soud základní částku zvýšil jen o 20 %.

37. Odvolací soud rovněž přistoupil k snížení základní částky zadostiučinění z důvodu složitosti věci, a to z již soudem I. stupně popsaných důvodů, nicméně dal za pravdu námitkám žalované, že tuto extrémní skutkovou, hmotně-právní i procesní složitost věci /danou jak rozsáhlostí majetku, jenž byl předmětem restituce a u něhož musely být zjišťovány soudem I. stupně již uváděné okolnosti, tak okruhem oprávněných osob, u nichž byla zkoumána řada právních otázek, množstvím povinných osob, zjišťováním okruhu dědiců, procesním chováním Ing. [jméno] [příjmení], jež se promítlo do nutnosti na ně procesně reagovat (vést o jeho návrzích řízení a rozhodnou o nich), tak rozhodováním na více stupních správních orgánů (na dvou stupních a o rozkladu) i soudů v navazujících si souvisejících řízeních, a to obecných soudů či správních soudů (rozhodováno bylo na třech stupních soudní soustavy i před Ústavním soudem, rozhodován kompetenční spor) / nevystihuje snížení základní částky jen o 40 % Odvolací soud přikročil k výjimečnému snížení základní částky zadostiučinění o 80 %, kdy posuzované řízení bylo extrémně složité po všech stránkách.

38. Ostatní kritéria stanovená v ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. nebyla v posuzovaném případě již způsobilá základní částku zadostiučinění ovlivnit. K neodůvodněné nečinnosti ve smyslu absence úkonů či rozhodnutí směřujících ke skončení věci nedocházelo opakovaně (tuto odvolací soud shledal v řízení vedeném u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 8 C 160/2013 v době od 23. 10. 2014 do [datum]) a vycházeje ze skutkových zjištění učiněných soudem I. stupně nedocházelo k rušení rozhodnutí z důvodu procesních vad či nedodržení závazného právního názoru. Ani jednání žalobce či jeho právní předchůdce nebylo způsobilé základní částku odškodnění modifikovat a jakkoliv bylo v řízení více účastníků, tak již ze soudem I. stupně popsaných důvodů nelze uvažovat o tom, že by jimi újma měla být sdílena.

39. Odvolací soud tak přikročil ke snížení základní částky [částka] o 60 % na výslednou částku [částka], od níž odečetl žalovanou poskytnuté zadostiučinění ve výši [částka] Odvolací soud tak rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku o věci samé co do částky [částka] s 8,05 % úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a žalobu zamítl, jinak (co do částky [částka] s 8,05 % úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení) je jako věcně správné podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, když žalovaná se ocitla v prodlení skutečně ode dne [datum] ([datum] byl pracovní den), z již soudem I. stupně popsaného důvodu.

40. K srovnání s obdobnými věcmi k výši přiznaného zadostiučinění učiněnému soudem I. stupně odvolací soud jen doplňuje, že porovnání s jinými případy je nepoužitelné s ohledem na odlišnosti toho kterého namítaného řízení, individuální specifika a hmotněprávní i procesně právní markanty každého řízení. V této souvislosti odvolací soud uzavírá, že je vždy třeba při posouzení existence odpovědnostního titulu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení, ale i při stanovení jak formy, tak případné výše zadostiučinění v penězích, přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu, přičemž specifika toho kterého řízení nelze převádět na řízení jiná a vycházet jen z objektivních délek řízení (srovnej rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 68 Co 77/2022, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 68 Co 259/2019, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 Cdo 2863/2020 - 143, ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 Cdo 2863/2020 – 153).

41. Zamítavý výrok II o věci samé nebyl napaden odvoláním a nabyl tak samostatně právní moci (ust. § 206 odst. 2 o. s. ř.)

42. O náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně bylo rozhodnuto podle ust. §§ 224 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný pod R 40/2014, jenž dovozuje plný úspěch). Náklady řízení před soudem I. stupně ve výši [částka] sestávají z odměny za právní zastoupení žalobce za 12 úkonů právní služby dle ust. § 7 bod [číslo] ve spojení s ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ vyhláška č. 177/1996 Sb.“) kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka [částka], a to dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za převzetí věci, podání žaloby, podání ze dne [datum] (nejen odstranění vad žaloby), podání ze dne [datum], účast při jednání dne [datum], podání ze dne [datum], účast při jednání dne [datum], podání ze dne [datum], podání ze dne [datum], účast při jednání dne [datum], účast při jednání dne [datum], písemný závěrečný návrh, z 12 režijních paušálů po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., cestovného ve výši [částka] a [částka] a náhrady za promeškaný čas na cestě ke třem soudním jednáním a zpět a jednomu soudnímu jednání v celkové výši [částka], kdy v bližším odvolací soud odkazuje na výpočet vlastního cestovného a náhrady za promeškaný čas učiněný již soudem I. stupně (bod 289 odůvodnění rozhodnutí), kdy odměna a náhrady byly navýšeny o částku [částka] odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty, jejíž je zástupkyně žalobce plátkyní.

43. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ust. §§ 224 odst. 1, 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení před odvolacím soudem ve výši [částka] sestávají z odměny za právní zastoupení žalobce ve výši [částka] za 2 úkony právní služby dle ust. § 7 bod [číslo] ve spojení s ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to dle ust. § 11 odst. 1 písm. d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. – vyjádření k odvolání žalované, účast při jednání odvolacího soudu a z 2 režijních paušálů po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., doloženého cestovného ve výši [částka] a náhrady za promeškaný čas ve výši [částka] dle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy odměna a náhrady byly navýšeny o částku [částka] odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty, jejíž je zástupkyně žalobce plátkyní.

44. O lhůtě k plnění ve výroku o nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 211 a ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., o platebním místě bylo rozhodnuto podle ust. § 211 o. s. ř. a ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.