54 Co 208/2022- 82

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. [příjmení] Pínové a soudců JUDr. Jiřího Körblera a JUDr. Jany Tondrové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 25 C 35/2021-56, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku o věci samé (výrok I) co do částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení potvrzuje.

II. V části výroku o věci samé (výrok I) týkající se částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do [datum] se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že v této části se žaloba zamítá.

III. Ve zbylé části výroku o věci samé (výrok I), tj. ohledně částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a dále ve výroku o povinnosti k náhradě nákladů řízení (výrok II) se rozsudek soudu prvního stupně zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I) a o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna na jejich náhradu zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II).

2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení žalované částky [částka] představované v součtu a) požadavkem žalobkyně na vrácení kupní ceny ve výši [částka], kterou žalované zaplatila na základě účastníky řízení uzavřené kupní smlouvy č. K1302906 ze dne [datum], jejímž předmětem byla koupě motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia III, [registrační značka], [příjmení]: TMBAG7NE8E0182745 (dále též jen„ předmětné vozidlo“), a to s tvrzením, že od uvedené kupní smlouvy platně odstoupila a smluvní strany jsou si vzájemně povinny vrátit to, co na základě předmětné smlouvy získaly, a b) požadavkem žalobkyně na zaplacení ušlého zisku ve výši [částka], o který dle žalobních tvrzení přišla v souvislosti s odstoupením od předmětné kupní smlouvy, neboť práva odstoupit od smlouvy využila jen proto, že se ukázalo, že vozidlo, které od žalované kupovala, bylo v té době již exekutorem zahrnuto do soupisu movitých věcí třetí osoby za účelem vymožení vykonatelné pohledávky, přičemž žalované bylo známo, že o koupi takového vozidla žalobkyně nemá zájem, i přesto ji však při uzavírání smlouvy ujišťovala o opaku, a žalobkyni proto posléze ušel zmíněný zisk plynoucí jí z dalšího prodeje předmětného vozidla [jméno] [příjmení], který poté co od žalobkyně na základě v pořadí další kupní smlouvy předmětné vozidlo zakoupil, od smlouvy odstoupil právě s odkazem na postižení předmětného vozidla tzv. generálním inhibitoriem spojeným se soupisem zmíněného vozidla do majetkové podstaty povinného [jméno] [jméno], předchozího majitele předmětného vozidla.

3. Soud prvního stupně při svém rozhodování vyšel ze zjištění, že obě procesní strany spolu dne [datum] podepsaly kupní smlouvu č. K1302906, na jejímž základě žalovaná prodala žalobkyni předmětné vozidlo za kupní cenu [částka]. Původním vlastníkem tohoto vozidla byl [jméno] [jméno], od něhož jej dne [datum] zakoupil [jméno] [příjmení], který uvedené vozidlo obratem dne [datum] prodal autobazaru Amagon [číslo] s. r. o., od něhož pak toto vozidlo žalovaná zakoupila dne [datum]. V předmětné kupní smlouvě žalovaná mimo jiné prohlásila, že podpisem smlouvy stvrzuje, že na předmětném vozidle neváznou žádné závazky a jakékoliv právní vady a omezení a že není předmětem exekuce či výkonu rozhodnutí (článek 4.2 písm. d) kupní smlouvy). Obsahem uvedené kupní smlouvy bylo též ujednání smluvních stran o právu kupujícího od předmětné smlouvy odstoupit, pokud zjistí, že prodávající uvedl nepravdivé údaje, nebo jím stvrzené údaje o vozidle nebo údaje o vozidle uvedené mimo jiné v článku 4.2 smlouvy nebudou pravdivé ke dni nabytí vlastnictví kupujícím a že tímto nemá být dotčeno právo kupujícího na náhradu škody způsobené mu uvedením nepravdivých údajů ze strany prodávajícího. Následně dne [datum] žalobkyně podepsala kupní smlouvu s [jméno] [příjmení], který od ní předmětné vozidlo odkoupil za kupní cenu [částka]. [jméno] [příjmení] byl dne [datum] doručen exekuční příkaz soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Brno – město, který byl vydán proti povinnému [jméno] [jméno], předchozímu majiteli předmětného motorového vozidla, a spolu s tím byl [jméno] [příjmení] vyzván k vydání předmětného vozidla uvedenému soudnímu exekutoru za účelem realizace exekuce prodejem movitých věcí povinného s tím, že provedením předmětné exekuce byl soudní exekutor pověřen Okresním soudem v Teplicích dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka]. [jméno] [příjmení] v reakci na to odstoupil od kupní smlouvy uzavřené s žalobkyní a obě smluvní strany si vzájemně vrátily to, co na základě kupní smlouvy obdržely, tedy žalobkyně vrátila [jméno] [příjmení] obdrženou kupní cenu a oproti ní získala zpět motorové vozidlo. V návaznosti na uvedené žalobkyně dopisem ze dne [datum] žalované sdělila, že odstupuje od jimi uzavřené kupní smlouvy týkající se předmětného vozidla, a žalovanou požádala o vrácení kupní ceny ve výši [částka] a dále o zaplacení ušlého zisku ve výši [částka] s odůvodněním, že vyšlo najevo, že předmětné vozidlo bylo v době koupě předmětem exekuce nařízené na majetek jeho předchozího vlastníka [jméno] [jméno]. Zmíněná výzva k úhradě peněžitého plnění v souhrnné výši [částka] ve lhůtě 10 dnů ode dne jejího doručení uvedené výzvy byla žalované doručena dne [datum]. Žalovaná na uvedené reagovala sdělením, že odstoupení od kupní smlouvy nepovažuje za úkon platný, žalobkyní požadovanou částku nezaplatila a předmětné vozidlo si i přes výzvu nepřevzala, neboť má za to, že stejně jako ona, tak i žalobkyně a posléze její zákazník se stali dobrověrnými vlastníky předmětného vozidla, neboť o exekučním postihu vůči [jméno] [jméno] nevěděla a objektivně ani vědět nemohla, jelikož vozidlo nekupovala od něj, ale až v pořadí od jeho druhého právního nástupce. Navíc žalobkyní realizované odstoupení od kupní smlouvy považuje za právní jednání neplatné z důvodu jeho neurčitosti.

4. Na základě takto učiněného závěru o skutkovém stavu věci soud prvního stupně, zejména s odkazem na ust. § 2001, § 2005, § 2894 a § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), shledal žalobou uplatněný nárok důvodným. Zdůraznil přitom, že právo odstoupit od kupní smlouvy bylo smluvními stranami výslovně dohodnuto, a to mimo jiné i pro případ, že by se ukázalo, že kupované motorové vozidlo bylo již tehdy předmětem exekuce, bez ohledu na to, zda prodávající o takové skutečnosti věděl. Z textu předmětné kupní smlouvy je bez jakýchkoliv pochyb zřejmé, že žalobkyně měla zájem pouze o koupi exekucemi nezatížených vozidel. Z tohoto pohledu je tedy nepodstatné tvrzení žalované o nabytí vlastnictví k předmětnému vozidlu v dobré víře a z toho pramenícího oprávnění k převodu vlastnického práva na třetí osobu. Žalobkyně byla totiž dle smlouvy oprávněna k odstoupení od smlouvy i na základě pouhé objektivní skutečnosti, že kupované vozidlo je předmětem exekuce. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně na základě provedeného dokazování zjistil, že předmětné motorové vozidlo bylo v době, kdy smluvní strany uzavíraly kupní smlouvu ze dne [datum], předmětem exekuce prodejem movitých věcí povinného [jméno] [jméno], původního vlastníka uvedeného vozidla, uzavřel, že žalobkyně přistoupila k odstoupení od smlouvy v souladu s obsahem účastníky uzavřené smlouvy, přičemž za platný lze shledat i způsob, kterým tak učinila, neboť z žalované doručeného hmotněprávního úkonu odstoupení od smlouvy lze s určitostí zjistit, proč žalobkyně od smlouvy odstoupila. V písemném vyhotovení odstoupení od smlouvy je totiž kromě odkazu na konkrétní článek kupní smlouvy zakotvující právo žalobkyně od smlouvy odstoupit výslovně uvedeno, že motorové vozidlo, které žalobkyně od žalované zakoupila, bylo v době prodeje předmětem exekuce vedené proti předchozímu majiteli vozidla a že žalobkyně takovýto typ vozidel zásadně nevykupuje. Protože v důsledku odstoupení od smlouvy zaniká celý obsah závazku, tedy veškerá práva a povinnosti jím založená, soud prvního stupně vyhověl požadavku žalobkyně na vrácení kupní ceny a žalovanou zavázal, aby z titulu zmíněného odstoupení od smlouvy zaplatila žalobkyni částku [částka] představující kupní cenu uhrazenou za koupi předmětného vozidla. Spolu s tím pak žalovanou zavázal též k úhradě částky [částka] z titulu žalobkyni ušlého výdělku, a to s poukazem na žalobkyní očekávaný zisk z dalšího prodeje předmětného vozidla zákazníkovi [jméno] [příjmení], který poté, co zjistil, že vozidlo je předmětem exekuce, od kupní smlouvy, kterou s žalobkyní uzavřel, odstoupil. Vedle povinnosti k úhradě zmíněných jistin soud prvního stupně podle § 1968, ve spojení s § 1970 o. z., uložil žalované též povinnost k úhradě žalobkyní v souladu s uvedenými jistinami požadovaného zákonného úroku z prodlení, jehož výši shledal v souladu s jeho hmotněprávní úpravou zakotvenou v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek splatnosti uvedeného úroku z prodlení určil v závislosti na uplynutí desetidenní lhůty stanovené žalobkyní ve výzvě k plnění, která byla žalované doručena dne [datum], konkrétně počínaje dnem [datum], který soud prvního stupně shledal prvým dnem prodlení žalované s úhradou zmíněného dluhu. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., a jelikož žalobkyně se svojí žalobou zcela uspěla, zavázal žalovanou k plné náhradě všech účelně vynaložených nákladů řízení procesně úspěšné žalobkyně v souhrnné výši [částka].

5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, neboť má za to, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soud prvního stupně podle jejího názoru v prvé řadě nesprávně vyhodnotil platnost odstoupení od předmětné kupní smlouvy, které žalovaná, na rozdíl od soudu prvního stupně, považuje za neurčité, neboť v něm nejsou specifikovány konkrétní důvody odstoupení. Důvod odstoupení od kupní smlouvy je zde uveden toliko odkazem na článek 4.4 kupní smlouvy, bez možnosti s určitostí zjistit, proč žalobkyně v daném konkrétním případě od smlouvy odstoupila. V písemném vyhotovení odstoupení od kupní smlouvy sice žalobkyně uvádí, že nevykupuje vozidla, která jsou v exekuci, nicméně v textu není výslovně uvedeno, že by předmětné vozidlo bylo v době uzavření kupní smlouvy skutečně předmětem exekuce vedené vůči povinnému [jméno] [jméno], který byl předchozím majitelem předmětného motorového vozidla. Navíc ani sama zmiňovaná exekuce nebyla identifikována natolik, aby žalovaná byla schopna tvrzenou skutečnost ověřit. Popsanou specifikaci důvodu odstoupení od kupní smlouvy tudíž žalovaná považuje za vágní, mající za následek neplatnost takového právního jednání. Rovněž tak žalovaná nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že její subjektivní přesvědčení o tom, že předmětné vozidlo není postiženo exekucí, nemůže vyloučit žalobkyni z možnosti uplatnění práva na odstoupení od smlouvy, neboť toto právo údajně vzniká již na základě objektivně existující skutečnosti. Podle jejího názoru článek 4.4 kupní smlouvy nelze vykládat samostatně, ale pouze v kontextu celého odstavce článku 4, zejména pak článku 4.2 písm. a), b), c) a e), z něhož je patrné, že prohlášení, která činila jakožto prodávající, se týkala výhradně toho, co je jí známo z poznatků a informací vztahujících se k předmětu prodeje v okamžiku uzavření kupní smlouvy. V té době jí skutečně nebylo nic známo nic o tom, že by prodávané vozidlo mělo být předmětem exekuce. Deklarované vlastnické právo odvozovala od řádné koupě předmětného vozidla od předchozího vlastníka, kterým nebyl žalobkyní v odstoupení od kupní smlouvy zmiňovaný [jméno] [příjmení] Ani v případě, že by žalovaná lustrovala informace týkající se předmětného motorového vozidla v registru silničních vozidel, nenabyla by povědomost o exekučním postihu vůči [jméno] [jméno]. Naopak veškeré údaje obsažené v technickém průkazu vozidla odůvodňovaly její dobrou víru v to, že se stala oprávněným vlastníkem vozidla. Ostatně ani žalobkyně, která je podnikatelkou v oboru výkupu a následného prodeje ojetých vozidel, informaci o postižení motorového vozidla exekucí nezjistila, ačkoliv i ona měla možnost prověřit předchozí vlastníky vozidla a ujistit se, že nevykupuje vozidlo postižené exekucí. Pokud tedy nelze činit závěr o jejím úmyslně nepravdivém prohlášení, které ve vztahu k předmětnému vozidlu učinila v účastníky uzavřené kupní smlouvě, tedy že by měla v úmyslu nesprávným prohlášením„ obelhat“ žalobkyni za účelem uskutečnění prodeje vozidla, nelze podle jejího názoru přisvědčit závěru soudu prvního stupně o žalobkyní důvodně uplatněném právu k odstoupení od smlouvy. Právě pro obecně vážné důsledky a dopady takového právního jednání do majetkové sféry smluvních stran s účinky ex tunc by i smluvně ujednané důvody pro odstoupení měly být soudem pečlivě posuzovány, a to i z hlediska subjektivního přesvědčení a úmyslu smluvních stran, které uzavření smlouvy provázely. Ostatně podle § 556 o. z. platí, že právní jednání je třeba primárně posuzovat podle úmyslu jednajícího, byl-li druhé straně úmysl znám či o něm musela druhá strana vědět a že nelze-li úmysl zjistit, má se právní jednání posoudit podle toho, jaký význam by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, komu je určen. Cílem interpretace právního jednání je tedy vyložit skutečný úmysl jednajících stran, což ve finále podporuje jí v tomto řízení od počátku zastávané stanovisko o nemožnosti žalobkyně odstoupit od kupní smlouvy s poukazem na skutečnost, o které žalovaná coby druhá smluvní strana nevěděla a ani neměla možnost ji zjistit. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud cestou změny napadeného rozhodnutí žalobu jako nedůvodnou zamítl.

6. Žalobkyně v reakci na odvolání žalované uvedla, že žalovanou předestřené odvolací námitky stran neurčitosti jejího odstoupení od smlouvy či dokonce nemožnosti právo od smlouvy odstoupit realizovat nepovažuje za důvodné. Nesdílí závěr žalované o formální neplatnosti odstoupení od kupní smlouvy, kterou uzavřela s žalovanou, neboť podle jejího názoru je naprosto zřejmé, že od uvedené smlouvy odstoupila z toho důvodu, že předmětné vozidlo bylo v rozhodném období předmětem exekuce, přičemž pro takový případ kupní smlouva výslovně předvídala její právo od smlouvy odstoupit. Ostatně důvod, pro který uvedeného práva využila, byl žalované od počátku zřejmý, což je seznatelné z toho, že existenci právě tohoto důvodu, a nikoliv žádného jiného, žalovaná od počátku vyvracela. Navíc v průběhu řízení vedeného před soudem prvního stupně byly důvody odstoupení podrobně specifikovány. Pro rozsudek je přitom rozhodující stav v době jeho vyhlášení, a je tedy zcela nepochybné, že v té době žalovaná byla seznámena s podrobným odůvodněním odstoupení od smlouvy a její argumenty stran neurčitosti odstoupení jsou proto naprosto liché a nemohou obstát. Tvrzení žalované ohledně existence dobré víry, že v době uzavírání předmětné kupní smlouvy byla oprávněnou vlastnicí předmětného vozidla, je - jak již správně dovodil soud prvního stupně - pro posouzení této věci zcela nerozhodné, neboť v kupní smlouvě bylo jednoznačně ujednáno, že pokud žalobkyně coby kupující zjistí, že některý z v kupní smlouvě uvedených údajů o vozidle nebude ke dni uzavření kupní smlouvy pravdivý, je oprávněna od smlouvy odstoupit. Právo odstoupit od smlouvy jí tak vzniklo již jen na základě objektivní skutečnosti, že v rozhodném období bylo vozidlo předmětem exekuce, pročež subjektivní neznalost této skutečnosti ze strany žalované nebyla pro vznik práva na odstoupení od smlouvy rozhodující. Je proto nepodstatné, zda žalovaná při uzavírání smlouvy učinila vědomě nepravdivé prohlášení či nikoliv. Argumentuje-li žalovaná výkladem právního jednání a skutečným úmyslem jednajících stran, pak uvedeného není v dané věci třeba. Žalobkyně již v kupní smlouvě zcela jasně deklarovala, že skutečnost, že vozidlo není předmětem exekuce, je pro ni obzvláště důležitá, a proto také součástí kupní smlouvy bylo ujednání o jejím právu odstoupit od smlouvy, ukáže-li se, že ve skutečnosti je tomu jinak. Výklad předmětného ujednání žalobkyně považuje za zcela jasný, prostý jakýchkoliv pochyb o jeho smyslu a účelu. O tom, zda předmětné vozidlo skutečně bylo ke dni uzavření kupní smlouvy předmětem exekuce, netřeba polemizovat, neboť tato skutečnost byla provedeným dokazováním postavena najisto. Kromě toho žalobkyně připomněla, že ještě před vyhlášením rozsudku alternativně navrhla, aby jí žalovaná částka [částka] byla eventuálně přiznána z titulu v kupní smlouvě rovněž sjednaného nároku souvisejícího s případným zajištěním péče o motorové vozidlo pro případ, že si žalovaná jako prodávající do tří dnů od odstoupení od smlouvy nevyzvedne a neodveze vozidlo, které bylo předmětem kupní smlouvy. Žalovaná totiž doposud uvedenou povinnost nesplnila, ačkoliv k tomu byla opakovaně vyzvána, přičemž v souladu se smluvním ujednáním stran jí za takové situace náleží právo účtovat žalované částku [částka] spolu s příslušným DPH za každý další započatý den setrvání vozidla v jejím objektu s tím, že uvedená částka zahrnuje parkovné, pojištění, úhradu vozidla a potřebnou administrativní činnost, přičemž jen za období od [datum] do [datum], tj. za celkem 156 dnů jí z tohoto titulu vznikl vůči žalované nárok na zaplacení částky [částka]. Nebylo-li by tedy možné přiznat žalovanou částku [částka] s příslušenstvím z titulu ušlého zisku, žalobkyně navrhla, aby jí uvedená částka byla subsidiárně přiznána z titulu správy a uskladnění předmětného vozidla, čímž by byl uspokojen uvedený nárok za období od [datum] do [datum]. S odkazem na shora uvedené žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

7. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a poté co na podkladě jím podle § 213 odst. 2 o. s. ř. doplněného dokazování zjistil, že podle účastníky uzavřené kupní smlouvy, jejímž předmětem byl prodej předmětného vozidla, byla žalované jako kupující vyplacena toliko kupní cena ve výši [částka], neboť oproti sjednané kupní ceně vozidla ve výši [částka] žalobkyně jako prodávající započetla závazek žalované k úhradě administrativního poplatku ve výši [částka] představujícího paušální výši nákladů za služby poskytnuté žalované v souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy (článek 2. kupní smlouvy ze dne [datum], č. K1302906), shledal odvolání žalované zčásti důvodným, byť z jiných, než žalovanou v odvolání akcentovaných skutečností.

8. V prvé řadě má odvolací soud za to, že soud prvního stupně v souladu se zásadou priority autonomie vůle smluvních stran zcela správně posuzoval důvodnost žalobkyní uplatněného nároku na vrácení kupní ceny odvíjejícího se od jí realizovaného práva odstoupení od účastníky uzavřené kupní smlouvy s důrazem na smluvní ujednání obsažené v této kupní smlouvě. Podle § 2001 o. z. lze totiž od smlouvy odstoupit nejen, stanoví-li tak zákon, ale i v případě ujednají-li si to smluvní strany v jimi uzavřené smlouvě. Nutno zdůraznit, že zákon možnost smluvní úpravy odstoupení ve smlouvě zásadně nijak neomezuje, a tedy v mantinelech obecných korektivů mohou strany volně upravit odchylně od zákona jak důvody, které již obsahuje, mohou přidat i důvody další, mohou dokonce jinak upravit i samotné důsledky odstoupení. Je přitom ponecháno na vůli stran, zda například zákonné důvody zpřísní, anebo naopak zavedou další důvody, ať již svědčí oběma stranám, anebo pouze jedné. Podle doktrinálního výkladu uvedeného zákonného ustanovení lze sjednat i velmi široké oprávnění od smlouvy odstoupit, které vůbec nemusí mít sankční povahu. Může být navázáno též na objektivní skutečnosti, na úkony třetích osob, může být ponecháno i zcela na vůli oprávněného (k tomu srovnej např. [příjmení], M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ [číslo]). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. [číslo] – [číslo]).

9. Ze soudem prvního stupně provedeného dokazování, které vyústilo v závěr o skutkovém stavu věci, jehož správnost ani jedna z procesních stran nečiní sporným, vyplývá, že účastníci řízení zmíněnou možnost smluvního sjednání důvodů pro odstoupení od smlouvy využili a výslovně se dohodli na tom, že žalobkyně jako kupující bude mít právo od smlouvy odstoupit nejen pokud zjistí, že žalovaná jako prodávající uvedla nepravdivé údaje o prodávaném vozidle, mezi které v daném případě patřil též údaj o tom, zda motorové vozidlo je předmětem exekuce či nikoliv, neboť žalobkyně měla výslovný zájem pouze o koupi motorového vozidla exekucí nepostiženého, ale stejně tak i v případě, pokud zmíněné údaje o vozidle (objektivně) nebudou ke dni nabytí vlastnictví kupujícím, tedy ke dni uzavření předmětné kupní smlouvy, pravdivé. S odkazem na uvedené smluvní ujednání tedy soud prvního stupně zcela správně uzavřel, že kupní smlouva č. K1302906 žalobkyni umožňovala platně odstoupit od předmětné smlouvy i jen z důvodu objektivní nepravdivosti žalovanou při uzavírání smlouvy stvrzeného údaje, že prodávané motorové vozidlo není předmětem exekuce, byť by žalovaná jako prodávající subjektivně o takové skutečnosti nevěděla. Jak již bylo zmíněno, výše ust. § 2001 o. z. možnosti sjednat tímto způsobem důvody pro odstoupení od smlouvy žádné meze neklade. Jestliže tedy na podkladě provedeného dokazování bylo postaveno najisto, že již v době uzavření předmětné kupní smlouvy bylo žalovanou prodávané motorové vozidlo postiženo soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Brno – město, jako movitá věc náležející [jméno] [jméno], který byl předchozím vlastníkem předmětného vozidla, pak i odvolací soud je shodně se soudem prvního stupně přesvědčen o naplněnosti smlouvou předvídaného důvodu pro odstoupení žalobkyně od předmětné kupní smlouvy, a to již jen na podkladě existence zmíněné objektivní skutečnosti, neboli bez ohledu na to, zda o této skutečnosti žalovaná v době uzavírání předmětné smlouvy věděla či nikoliv. Na rozdíl od žalované je odvolací soud přesvědčen o tom, že posuzované smluvní ujednání bylo ve smlouvě formulováno natolik jasně, určitě a srozumitelně, že o smyslu a účelu uvedeného ujednání nelze mít jakýchkoliv pochyb, které by bylo třeba odstraňovat žalovanou navrženým výkladem právního jednání podle § 556 o. z. Odvolací soud je toho názoru, že v daném případě žádné pochybnosti o tom, co chtěli účastníci zmíněným smluvním ujednáním přesně vyjádřit a jaké právní následky mělo vyvolat, nevznikají. Stejně tak odvolací soud neshledal důvodnými námitky žalované stran určitosti žalobkyní realizovaného odstoupení od účastníky řízení uzavřené kupní smlouvy, které bylo učiněno prostřednictvím písemného úkonu ze dne [datum], jenž byl žalované doručen dne [datum]. Shodně se soudem prvního stupně má odvolací soud za to, že z textu uvedeného odstoupení lze s určitostí zjistit, z jakého smlouvou předvídaného důvodu žalobkyně od smlouvy odstoupila a proč, zvláště obsahuje-li nejen odkaz na příslušné smluvní ujednání zakotvující možnost odstoupit od smlouvy mimo jiné i pro případ, ukáže-li se nepravdivým údaj o tom, že kupované vozidlo není předmětem exekuce, neboť - jak žalobkyně v odstoupení od smlouvy výslovně zmínila - taková vozidla zásadně nevykupuje, a zároveň obsahuje i konkrétní sdělení o postižení předmětného vozidla exekučním příkazem Exekutorského úřadu Brno – město, u něhož je vedena exekuce proti povinnému [jméno] [jméno], který byl předchozím majitelem uvedeného vozidla. Jelikož § 2004 odst. 1 o. z. výslovně stanoví, že odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku a podle § 2005 odst. 1 o. z. tím v rozsahu jeho účinků zanikají práva a povinnosti smluvních stran, bylo za takové situace povinností účastníků řízení své vzájemné vztahy vypořádat dle obecné úpravy bezdůvodného obohacení zakotvené v § 2991 a násl. o. z., tedy vrácením vzájemně si poskytnutého plnění, neboť odstoupením od smlouvy odpadl právní důvod, na který se plnilo. Soud prvního stupně proto správně dovodil, že bylo povinností žalované vrátit žalobkyni obdrženou kupní cenu, a protože tak žalovaná doposud neučinila, bylo namístě žalovanou k tomu zavázat autoritativním rozhodnutím soudu. Soud prvního stupně však pochybil, pokud žalovanou zavázal k úhradě částky [částka], neboť jak bylo odvolacím soudem zjištěno na podkladě jím doplněného dokazování, žalované byla ve skutečnosti z titulu kupní smlouvy vyplacena toliko částka [částka]. Soudem prvního stupně proto zmíněnému žalobnímu požadavku co do částky [částka] správně vyhověno být nemělo. V této části bylo namístě žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

10. Vedle zmíněné jistiny, představované požadavkem na vrácení zaplacení kupní ceny, žalobkyně učinila předmětem řízení též nárok na zaplacení s uvedenou jistinou souvisejícího úroku z prodlení. Žalobkyni lze přisvědčit v tom, že ust. § 1970 o. z. s včasným a řádným nesplněním dluhu spojuje nepříznivý důsledek v podobě věřitelova oprávnění požadovat nejen dlužnou částku (jistinu), ale také úroky z prodlení. Obecně přitom platí, že povinnost k vydání z bezdůvodného obohacení - pod které je třeba z výše uvedených důvodů podřadit uvedený žalobní požadavek - patří k nárokům, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu. Nebyla-li – stejně jako v nyní posuzovaném případě - doba splnění nároku dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, platí, že takový nárok se stává splatným dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník vyzván k plnění, neboť dle výslovného znění ust. § 1958 odst. 2 o. z. je dlužník v takových případech povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu. Nezbytným předpokladem pro založení splatnosti bezdůvodného obohacení je tedy především to, že věřitel dlužníka o plnění požádá, tj. že je dlužník věřitelem k plnění vyzván. Teprve výzvou k plnění se totiž předmětný dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Nejvyšší soud ve své judikatuře zabývající se jednotlivými aspekty vzájemné restituční povinnosti stran neplatné či zrušené smlouvy dovodil, že je-li v řízení prokázáno, že byl kupující, stejně jako žalobkyně v této věci, připraven svou povinnost k vrácení předmětu koupě splnit, není prodlení osoby, jež přijala kupní cenu dle neplatné kupní smlouvy, s vrácením zaplacené částky tak již dále podmíněno vydáním předmětu koupě (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 3257/2014, publikované na webových stránkách Nejvyššího soudu [webová adresa]). [příjmení] výzvy k plnění není přitom předepsána, samozřejmě je však nutné, aby splňovala obecné náležitosti právního jednání a z jejího obsahu musí být zřejmé, že věřitel vyzývá dlužníka k plnění, jehož výše musí být dostatečně určitě specifikována (k tomu srovnej srov. nadále aplikovatelné judikaturní závěry Nejvyššího soudu obsažené např. rozsudku zmíněného soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 5313/2014, rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 5464/2016, usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 4964/2017, nebo usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 2506/2018). Uvedenou povahu výzvy k plnění bezpochyby lze přiznat žalované adresovanému dopisu ze dne [datum], který jí byl doručen do datové schránky dne [datum]. Jelikož tímto dopisem byla žalovaná vyzvána k vrácení kupní ceny za předmětné vozidlo do 10 dnů od obdržení výzvy, stal se uvedený nárok splatným dne [datum] a žalovaná se s úhradou uvedeného peněžitého plnění dostala do prodlení nejdříve dnem [datum]. Odvolací soud proto kromě zmíněné jistiny podle § 1968, ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., shledal důvodným též požadavek žalobkyně na úhradu zákonného občanskoprávního úroku z prodlení z částky [částka], avšak až s účinností od [datum]. Ve zbylém rozsahu, tj. úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do [datum], odvolací soud shledal požadavek žalobkyně na úhradu úroku z prodlení souvisejícího s jejím požadavkem na vrácení zaplacené kupní ceny, nedůvodným.

11. Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. ve výroku o věci samé (výrok I) co do částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení jako věcně správný potvrdil a ohledně částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do [datum] v souladu s ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl.

12. Závěr soudu prvního stupně o důvodnosti žalobkyní v tomto řízení dále uplatněného nároku na náhradu ušlého zisku ve výši [částka] však podle názoru odvolacího soudu nemůže obstát pro zjevný nedostatek důvodů. Nutno zdůraznit, že v tomto směru soud prvního stupně žalobě vyhověl, aniž by zmíněný nárok podrobil elementárnímu právnímu posouzení, tedy aniž by se vypořádal s naplněním všech obligatorních zákonných předpokladů pro dovození deliktního závazku žalované ve smyslu § 2894 a násl. o. z. Soud prvního stupně sice v odůvodnění svého rozhodnutí ocitoval základní hmotněprávní ustanovení upravující povinnost k náhradě újmy na jmění (škody), za kterou se považuje i ušlý zisk (lucrum cessans), avšak zcela opomněl, že existenci deliktního závazku lze dovodit jen za situace kumulativního naplnění všech obecných předpokladů vzniku jakékoli odpovědnosti za újmu na jmění, tj. existence protiprávního úkonu, vzniku (existence) škody, vztahu příčinné souvislosti (kauzálního nexu) mezi porušením právní povinnosti (protiprávním úkonem) jako příčinou a škodou, včetně jejího rozsahu, jako následkem a zavinění. S žádným z vyjmenovaných předpokladů vzniku odpovědnostního závazku se však soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí nevypořádal, přičemž z okolností daného případu neplyne, že by snad tyto okolnosti měly být mezi účastníky řízení nespornými, popř. že by žalovaná uvedený nárok uznala. Soudu prvního stupně je třeba vytknout, že z jeho rozhodnutí není patrné, z porušení jaké právní povinnosti coby primárního předpokladu pro vznik odpovědnostního závazku by žalované měla plynout povinnost k úhradě žalovaného nároku na náhradu ušlého zisku. Žádnou zákonnou či smluvní povinnost v dané souvislosti neoznačil a nepodepřel konkrétními skutkovými a právními závěry. Nutno připomenout, že právo žalobkyně odstoupit od kupní smlouvy odůvodnil existencí objektivního stavu, a nikoliv porušením smluvní povinnosti žalované. Rovněž tak nelze přehlédnout, že ani samu výši žalované náhrady ušlého zisku nelze s ohledem na okolnosti daného případu považovat za samozřejmou a bez dalšího jej kvantifikovat toliko odkazem na žalobkyní nerealizovaný prodej předmětného motorového vozidla svému zákazníku [jméno] [příjmení], neboť i když prokazatelně z této obchodní transakce sešlo, nelze v dané souvislosti pominout bezesporu relevantní údaj vyplývající z tvrzení žalobkyně, že poté, co jí [jméno] [příjmení] předmětné motorové vozidlo po odstoupení od smlouvy žalobkyni vrátil, vybral si u ní vozidlo jiné (viz č. l. 31 spisu). Nadále tedy zůstává nejistým, zda ve skutečnosti žalobkyni nějaký zisk ušel, popřípadě v jaké výši, na což lze však usuzovat až poté, co na základě řádně provedeného dokazování bude zjištěno, jaké jiné vozidlo si zákazník žalobkyně [jméno] [příjmení] u žalobkyně vybral a s jakým ziskem mu jej žalobkyně prodala. Jelikož z výše uvedeného je patrné, že posouzení žalobkyní uplatněného nároku na náhradu ušlého zisku si zcela nepochybně ještě vyžádá rozsáhlé dokazování, k němuž však odvolací soud, jako instance v zásadě přezkumná, není podle § 213 odst. 4 část věty za středníkem o. s. ř. oprávněn, odvolací soud napadený rozsudek v části představované požadavkem žalobkyně na zaplacení náhrady ušlého zisku ve výši [částka] a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, podle § 219a odst. 1 písm. b) a odst. 2 o. s. ř. zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.).

13. Požadavku žalobkyně, aby odvolací soud, pro případ, že nebude moci žalobě na zaplacení částky [částka] vyhovět z titulu náhrady ušlého zisku, uvedené peněžité plnění žalobkyni přiznal z titulu správy a uskladnění předmětného vozidla, odvolací soud nemohl vyhovět, neboť zmíněný nárok, který žalobkyně poprvé zmínila až v písemném závěrečném návrhu předcházejícím vyhlášení napadeného rozsudku, se v souladu s ust. § 95 o. s. ř. nestal předmětem řízení vedeného před soudem prvního stupně, neboť o změnu žaloby se jedná rovněž v případě, že žalobce sice i nadále požaduje stejné plnění (stejné kvality a stejného rozsahu), ale na základě jiného skutkového stavu (skutkového základu věci), než jak ho vylíčil v původní žalobě (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2502/2000, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 21/2003 civ.), a v odvolacím řízení nový nárok nelze uplatnit (srov. § 216 odst. 2 o. s. ř.).

14. Na soudu prvního stupně nyní bude, aby na základě procesní aktivity účastníků řízení vedl dokazování k dalším skutečnostem významným z hlediska náležitého právního posouzení požadavku žalobkyně na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a aby poté ve věci samé znovu rozhodl. Bude-li mít za to, že některý z účastníků řízení neunáší své břemeno tvrzení či břemeno důkazní, poskytne mu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. příslušné poučení, neboť jen tak lze případné nedostatky v plnění těchto procesních povinností promítnout do závěru o neunesení toho či onoho břemene. V rámci nového meritorního rozhodnutí soud prvního stupně neopomene ve výroku o povinnosti k náhradě nákladů řízení zohlednit i náklady tohoto odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.)

Poučení