54 Co 211/2024 - 154

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Nadi Pínové a soudců JUDr. Jany Tondrové a JUDr. Jiřího Körblera ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený dne [datum] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [název], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] za níž jedná [název] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] o zaplacení [částka] Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. května 2024, č. j. 20 C 197/2023-124 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé (výrok I.) a ve výroku o nákladech řízení (výrok III.) potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši [částka], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a dále co do požadavku na úhradu zákonného úroku z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do [datum] žalobu zamítl (výrok II). Výrokem III. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku.

2. Částečně tak vyhověl žalobě, kterou se žalobce domáhal peněžitého zadostiučinění ve výši [částka] za nemajetkovou újmu vzniknuvší mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] (dále též „naříkané řízení“). Žalobce do naříkaného řízení, jehož předmětem je konkurs na majetek společnosti [právnická osoba]. v likvidaci, přihlásil svou pohledávku dne [datum] ve výši [částka]. Na základě rozvrhového usnesení se žalobci dostalo uspokojení ve výši 10,28 %, tj. [částka]. Celkovou délku naříkaného řízení přesahující 20 let považoval žalobce za nepřiměřenou, poukázal zároveň na svůj vysoký věk. Nárok uplatnil u žalované dne [datum].

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, s tím, že konstatování porušení práva, kterého se od ní žalobci v rámci předběžného projednání nároku dostalo, považovala za zadostiučinění odpovídající složitosti konkurzního řízení, daného počtem věřitelů [číslo] a nepatrným významem předmětu řízení pro žalobce.

4. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění podrobně rozvedených v písemném odůvodnění napadeného rozsudku, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje (viz bod 5 napadeného rozsudku). Na jejich základě vzal za prokázané, že žalobce požádal žalovanou o náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] z důvodu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce konkursního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], přičemž žalovaná shledala postačujícím konstatování porušení práva. Dále vzal za prokázané, že naříkané konkursní řízení bylo zahájeno dne [datum]. Dne [datum] předložil správce konkursní podstaty předběžnou konečnou zprávu, dle které čistý výtěžek zpeněžení konkursní podstaty pro uspokojení pohledávek věřitelů náležejících do druhé třídy činil [částka]. V návrhu na částečný rozvrh podaný správcem konkursní podstaty dne [datum] bylo konstatováno, že s přihlédnutím k dosavadnímu zpeněžení majetkové podstaty lze očekávat uspokojení veškerých zjištěných pohledávek konkursních věřitelů určených do rozvrhu poměrně ve výši 6 – 8 %. U nezajištěných pohledávek pak 3 %. Dne [datum] odvolací soud zrušil usnesení o zproštění správce konkursní podstaty a nařídil, aby věc v dalším řízení projednal a rozhodl jiný samosoudce s tím, že rozhodnutí nepředcházela procesní kooperace soudu se správcem. Dne [datum] předseda soudu rozhodl, že věc bude projednána jiným soudcem a věc byla přidělena [tituly před jménem] [jméno FO]. Správce konkursní podstaty dne [datum] požádal o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy. Tato lhůta byla soudcem prodloužena dne [datum] do [datum]. Konečná zpráva s vyúčtováním hotových výdajů odměny správce konkursní podstaty byla soudu předložena dne [datum]. Dne [datum] bylo vydáno rozvrhové usnesení, které nabylo právní moci dne [datum]. Na základě tohoto usnesení mělo být věřitelům plněno 10,2837400560091 % výše jejich pohledávek. Žalobci byla vyplacena částka [částka] dne [datum] dle rozvrhového usnesení.

5. Po právní stránce soud prvního stupně vyšel z § 1 odst. 1, § 13 odst. 1, § 15 odst. 2 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) [dále jen „OdpŠk“]. Přednostně se zabýval tím, zda došlo v posuzovaném řízení k nesprávnému úřednímu postupu, a uzavřel, že celková délka řízení 21 let ve vztahu k žalobci (od [datum] do [datum]) je nepřiměřená.

6. Pokud jde o formu odškodnění, dospěl soud prvního stupně k závěru, že intenzita nesprávného úředního postupu dosáhla v naříkaném řízení takové míry, že bylo namístě poskytnutí zadostiučinění v penězích. Celkovou délku naříkaného řízení ve vztahu k žalobci považoval s odkazem na závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], za značnou, přesto vyšel ze základní částky [částka] za jeden rok řízení snížené o 50 % za první dva roky jeho trvání, a to s ohledem na povahu naříkaného řízení, které je řízením konkurzním, jehož charakteristiku ve vztahu k možnému odškodnění popsal v bodě 26. napadeného rozsudku.

7. Při zohlednění kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že je potřeba přihlédnout právě ke specifikům konkursního řízení, jehož účelem je uspořádat majetkové poměry dlužníka a jehož délka je dána zejména složitostí věci v podobě množství věřitelů, tomto případě okolo [částka], nemalá část z nich byli občané Slovenské republiky, což postup ztěžovalo. Bylo vedeno množství incidenčních sporů. Výslednou základní částku zadostiučinění (aniž by ji za celou délku řízení vyčíslil) proto soud prvního stupně snížil o 50 % z důvodu složitosti věci, o dalších 30 % pak snížil základní částku s ohledem na obecně nižší typový význam naříkaného řízení, v němž věřitelé hromadně uplatňují své nároky vůči majetku, který tvoří dlužníkovu konkursní podstatu s vědomím, že z tohoto majetku budou uspokojeni jen poměrně. Základní částku tak ponížil o 80 %.

8. Podíl žalobce na délce naříkaného řízení soud prvního stupně neshledal. Soud prvního stupně neshledal důvod pro navýšení základní částky s ohledem na postup soudu, neboť v rámci dohledové činnosti insolvenčního soudu a Vrchního soudu v Praze byly nedostatky v činnosti správce opakovaně řešeny, když zároveň navýšení základní částky pro toto kritérium, z důvodů nedostatků činnosti soudu a správce byly zohledněny již při úvaze o přiměřenosti délky řízení a formy finančního odškodnění. Rovněž nenavýšil základní částku z důvodu věku, jak to požadoval žalobce. S ohledem na charakter řízení a počet věřitelů nebylo v moci konkursního soudu řízení z důvodu vyššího věku zúčastněných osob urychlit. Zvýšený subjektivní význam z důvodu věku žalobce proto neshledal, i s odkazem na Stanovisko Cpjn 206/2010, kdy osobami v pokročilejším věku jsou myšleny osoby starší minimálně 75 let.

9. Zároveň s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] z něhož vyplývá, že „v poměrech konkursních řízení obecně platí, že nevyjdou-li v řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku konkursního řízení najevo skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že konkursní věřitel mohl v průběhu konkursního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky, je z hlediska významu předmětu řízení pro tohoto věřitele co do výše peněžitého nároku určující částka, jaké se mu v konkursu dostalo na uspokojení jeho pohledávky“ považoval za určující částku [částka], které se žalobci v konkursu dostalo a jež přesáhla míru původně očekávaného uspokojení přihlášených pohledávek. V této částce tak soud prvního stupně žalobě vyhověl a ve zbytku, tj. ohledně částky [částka] žalobu zamítl.

10. O úroku z prodlení soud prvního stupně rozhodl za použití § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a § 15 odst. 2 OdpŠk, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. úrok z prodlení u přiznané částky dle soudu prvního stupně počal běžet od prvního dne po uplynutí lhůty 6 měsíců poté, co byl nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatněn u žalované. Ve zbývající části požadavek na přiznání úroku z prodlení za dobu, kdy žalovaná v prodlení nebyla, zamítl.

11. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšnému žalobci přiznal plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení, a to v souhrnné výši [částka].

12. Proti vyhovujícímu výroku o věci samé a proti výroku o nákladech řízení podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Namítala, že soud prvního stupně dostatečně nepřihlédl ke specifikům konkursního řízení, daným zejména vysokým počtem věřitelů, kteří měli být v rámci konkursního řízení uspokojeni, rozsahem majetku úpadce a s tím souvisejícími úkony k jeho zpeněžení, množstvím incidenčních sporů, které byly řešeny na vícero stupních soudní soustavy, procesním chováním věřitelů i třetích osob, nároků na oddělené uspokojení, případné pracovněprávní nároky apod. Cca [číslo] věřitelů v průběhu konkursního řízení zemřelo, tím pádem bylo třeba vyčkat na skončení dědických řízení a řešit procesní nástupnictví. Množství věřitelů pak pocházelo ze Slovenska, s tím byly spojené komplikace při lustraci těchto osob a při doručování. I přes celkovou délku řízení se pak v naříkaném řízení nevyskytovaly průtahy. Žalovaná zopakovala, že soud prvního stupně nedostatečně přihlédl k zanedbatelnému významu předmětu řízení pro žalobce. Žalobce věděl, že jeho pohledávka nebude uspokojena s ohledem na typ řízení v plném rozsahu, naopak že bude uspokojen v rozsahu naprosto minimálním. V daném případě se nakonec jednalo o uspokojení pouhého 10,28 % přihlášené pohledávky, původně se jednalo o uspokojení v rozsahu 6-8 %, následně 7-9 %. Nejistota tak panovala pouze pokud jde o uspokojení v rozsahu cca 2 % z přihlášené nepopřené pohledávky, což v případě žalobce, jehož přihlášená nepopřená pohledávka činila částku ve výši [částka], odpovídalo částce [částka]. Z této částky by se mělo vycházet při určení významu řízení. S ohledem na její výši je nutné shledat význam řízení nepatrným a je tak třeba mít za dostatečnou satisfakci konstataci porušení práva a omluvu, které se již žalobci dostalo. Podle žalované lze těžko dovozovat, že by žalobce po celou dobu konkursního řízení neustále pociťoval zásadní nejistotu ohledně výsledku řízení, která by byla způsobilá mu kontinuálně působit citelnou újmu. Procesní aktivita žalobce byla mizivá. K tomu dále žalovaná poukázala na řízení, v nichž odvolací soud shledal, že konstatování porušení práva je dostatečnou satisfakcí ([spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]). Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne.

13. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil a uvedl, že považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za správné. S ohledem na nejednotnou praxi soudu obou stupňů odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. [spisová značka] ze dne [datum], kterým byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka] v obdobné věci a z obsahu odůvodnění vyplývá, že k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva je na místě přistupovat jen za zcela výjimečných okolností. Případný snížený (nikoliv však nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí potvrdil a přiznal mu náklady odvolacího řízení.

14. Odvolací soud přezkoumal oba napadené výroky rozsudku soudu prvního stupně, včetně řízení, které jejich vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a odvolání žalované shledal nedůvodným.

15. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil skutková zjištění odpovídající obsahu spisu, jejich správnost nikdo z účastníků nenapadl, jelikož prostřednictvím vznesených odvolacích námitek žalovaná brojí výhradně proti právnímu posouzení věci samé. V podrobnostech proto odvolací soud na skutková zjištění soudu prvního stupně, detailně uvedená v písemném vyhotovení napadeného rozsudku, pro stručnost již jen odkazuje, neboť není účelné uvedené opakovat.

16. Soud prvního stupně na posuzovanou věc aplikoval přiléhavou právní normu v odpovídajícím znění a odvolací soud považuje za správný jeho závěr, který ostatně žalovanou sporován nebyl, že v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky řízení, jež vůči žalobci činila 21 let. Jádrem sporu v řízení před soudem prvního stupně, a nyní i před soudem odvolacím, bylo posouzení formy přiměřeného zadostiučinění, jež žalobci náleží za újmu z uvedeného nesprávného úředního postupu rezultující.

17. Odvolací soud si je vědom roztříštěné praxe zdejšího soudu, kdy některé senáty považují za dostačující satisfakci konstatování porušení práva, jiné senáty zase naopak přiznávají peněžní zadostiučinění, jako např. ve věcech pod sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] či sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]). Senát 54 Co se přiklání k posléze vyslovenému názoru, tedy že pouhá morální satisfakce poskytnutá formou konstatování porušení práva nepostačuje, a to při uvážení rozsahu újmy, kterou žalobce utrpěl v souvislosti s naříkaným řízením. Požadavek žalobce na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích proto odvolací soud považuje za oprávněný. [adresa] kritériem pro stanovení formy přiměřeného zadostiučinění, resp. určení jeho výše v penězích, je totiž význam naříkaného řízení pro účastníka. Ten odvolací soud v posuzované věci za zanedbatelný nepovažuje. Intenzita nejistoty účastníka spojovaná zpravidla i s významem řízení pro něj se odvíjí od toho, co pro účastníka bylo v řízení v sázce. Podstatnou (při posuzování přiměřenosti délky řízení i při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění) je tudíž hodnota uplatněného peněžitého nároku. V poměrech konkursního řízení (v němž se prosazuje princip jen poměrného uspokojení věřitelů) však tuto hodnotu nelze směšovat s nominální výší uplatněného nároku. Jestliže v řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku konkursního řízení nevyjdou najevo skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že konkursní věřitel mohl v průběhu konkursního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky, je z hlediska významu předmětu řízení pro tohoto věřitele co do výše peněžitého nároku určující částka, jaké se mu v konkursu dostalo na uspokojení jeho pohledávky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

18. Namítala-li dále žalovaná, že míra nejistoty žalobce (a tím i utrpěná újma) ohledně průběhu naříkaného řízení a výsledné míry uspokojení byla podstatně umenšena jeho možností sledovat průběh naříkaného řízení, nelze ani této její odvolací argumentaci přisvědčit s přihlédnutím k naprosto extrémní délce naříkaného řízení, jež žalobce (ani s povědomím o vysokém počtu přihlášeních pohledávek a rozsahu konkursní podstaty) předvídat nemohl. Po většinu délky naříkaného řízení pak žalobci ani nemohla býti zřejmá očekávatelná výše uspokojení jeho přihlášené pohledávce, neboť návrh na částečný rozvrh s prvotní očekávanou mírou uspokojení přihlášených pohledávek ve výši 3 % podal konkursní správce až dne [datum] (tj. po cca 15 letech od počátku naříkaného řízení).

19. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně i v tom, že je namístě vyjít ze základní částky [částka] za jeden rok, vyjma prvních dvou let, jež se započítávají jednou polovinou. K tomu odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a dodává, že i v případě extrémní délky řízení, která by podle [číslo] vedla k použití výchozí částky až [částka] za první dva a dále za každý následující rok vedení posuzovaného řízení, nemusí být takto postupováno a lze vyjít ze základní částky [částka]. Stane se tak zejména tehdy, pokud se na celkové délce řízení podílely okolnosti uvedené v § 31a odst. 3 písm. b) a c) Odpšk, které nelze přičítat k tíži státu (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud odkazuje i rozhodnutí zdejšího soudu zmíněná v bodu 17., kdy Městský soud v Praze v nich rovněž vycházel z částky [částka] za rok, čímž dochází k naplnění principu právní jistoty a zásadu legitimního očekávání ve smyslu § 13 o. z. V konkrétním případě pak s ohledem na celkovou délku řízení lze za základní částku považovat [částka].

20. Soud prvního stupně se pak správně zabýval aplikací kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) Odpšk. Pokud jde o kritérium složitosti, odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že přiměřeným snížením základní částky je s ohledem na konkrétní okolnosti, zohledněné soudem prvního stupně, 50 %, když i tato výše se opakuje ve všech zmíněných rozhodnutích odvolacího soudu, a zcela odpovídá složitosti celého řízení, tak jak jej soud prvního stupně popsal.

21. Ve vztahu ke kritériu postupu orgánu veřejné moci se podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk soud prvního stupně neshledal důvod pro navýšení částky odškodnění. Tento závěr odůvodnil tím, že stát za činnost správce konkursní podstaty neodpovídá, odpovědnost může nést pouze za nesprávný úřední postup konkursního soudu při výkonu jeho dohledací činnosti. Odvolací soud s tímto závěrem soudu prvního stupně souhlasí. Navýšení odškodnění pro postup soudu se zohlední zejména v těch případech, kdy takový postup neodpovídá procesním pravidlům, kdy orgán veřejné moci postupuje vadně, chaoticky a nekoncentrovaně, a zároveň kdy tímto postupem dochází ke zjevnému prodloužení řízení oproti tomu, kdy by bylo postupováno bezvadně leč s průtahy. Konkursní soud se činností konkursního správce opakovaně zabýval, jeho nedostatky řešil, mimo jiné i tím, že mu udělil pořádkovou pokutu. Správná je pak úvaha, že případné nedostatky v činnosti soudu a správce byly zohledněny již při úvaze při volbě formy zadostiučinění.

22. Stran kritéria významu předmětu řízení pro žalobce dle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk soud prvního stupně přiléhavě odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Ovšem vždy je samozřejmě třeba přihlédnout ke konkrétním okolnostem projednávané věci (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

23. V posuzované věci bylo zjištěno, že žalobce po dobu trvání naříkaného řízení očekával nižší míru uspokojení své přihlášené pohledávky. Výsledná míra uspokojení totiž nakonec činila 10,28 %, ačkoliv původně bylo avizováno uspokojení ve výši 3 %, resp. následně 6–8 % a posléze 7–9 %. Nelze přitom rovněž opomenout konstantní judikaturou postulovaný závěr o obecně nižším významu konkursního řízení pro jeho účastníky právě s ohledem na jeho charakter, v němž věřitelé hromadně uplatňují své nároky vůči majetku, který tvoří konkursní podstatu úpadce, a to s vědomím, že budou uspokojeni toliko poměrně (srov. např. shora citovaný rozsudek). S ohledem na uvedené okolnosti projednávané věci bylo tudíž namístě dovodit snížený význam řízení pro žalobce odůvodňující snížení základní částky zadostiučinění o 30 %. Odvolací soud zároveň neshledal, že by bylo na místě základní částku navýšit u žalobce z důvodu vyššího věku. Je pravdou, že subjektivně může být význam řízení ovlivňován též okolnostmi na straně účastníka, jako je jeho věk a [podezřelý výraz] stav. V pokročilém věku nebo při nedobrém [podezřelý výraz] stavu může být délka řízení vnímána citlivěji i s ohledem na zvýšenou obavu, zda se účastníku vůbec podaří vyřešit své věci (Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci, 4. vydání, 2017, s. 284 284–374ck-online). Osobami v pokročilejším věku jsou však myšleny osoby starší minimálně 75 let, vždy s ohledem na konkrétní okolnosti případu a zejména [podezřelý výraz] stav konkrétního člověka (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). K okamžiku zahájení řízení bylo žalobci 48 let. Ke dni pravomocného skončení řízení bylo žalobci 69 let. Po dobu, po kterou řízení trvalo, žalobce nedosáhl věku, který judikatura považuje za vyšší věk, odůvodňující zvýšení základní částky.

24. Odvolací soud tedy uzavírá, že celkovou základní částku ([částka]) je třeba snížit o 50 % z důvodu složitosti věci a snížit o 30 % z důvodu významu předmětu řízení pro žalobkyně. Celkem je tedy na místě základní částku snížit o 80 % na částku [částka].

25. Protože však ustálená judikatura zároveň dospěla k závěru, že v případech, kdy je předmětem řízení peněžité plnění, pak obecně není důvodné, aby zadostiučinění přiznané v penězích svou výší finančně vyjádřený předmět posuzovaného řízení přesahovalo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], případně též rozsudek téhož soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], atd.), resp. v případě konkursního věřitele přesáhlo částku, jaké se mu v konkursu dostalo na uspokojení jeho pohledávky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že z hlediska popsaných okolností případu lze za odpovídající finanční náhradu nemajetkové újmy, která byla žalobci způsobena předmětným nesprávným úředním postupem, shledat peněžité plnění v částce [částka].

26. Kromě zmíněné jistiny soud prvního stupně zcela správně shledal důvodným též požadovaný úrok z prodlení, a to dle judikaturních závěrů Nejvyššího soudu a znění § 15 odst. 1 a 2 OdpŠk.

27. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud napadený vyhovující výrok o věci samé I. jako věcně správné potvrdil podle § 219 o. s. ř., a stejně tak postupoval i ve vztahu k akcesorickému výroku o povinnosti k náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, byť je třeba poznamenat, že plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení měla být žalobci správně přiznána s odkazem na ust. § 142 odst. 3 o. s. ř.

28. O nákladech odvolacího řízení bylo rovněž rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a procesně zcela úspěšnému žalobci bylo přiznáno právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v celkové výši [částka], sestávajících z mimosmluvní odměny advokáta za 2 úkony právní služby po [částka] (vyjádření k odvolání, účast na odvolacím jednání dne [datum]) podle § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, dále paušální náhrady hotových výdajů advokáta za každý ze dvou shora uvedených úkonů po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrady cestovních výdajů podle § 13 odst. 1 advokátního tarifu ve výši [částka] za cestu k jednání odvolacího soudu dne [datum] vozidlem tov. značky VW Golf, reg. značky [SPZ] ze sídla právního zástupce v [adresa] do sídla soudu a zpět, tj. 186 km - za 2x93 km (cesta tam a zpět dle www.mapy.cz), při spotřebě průměrné 5,4 litrů motorové nafty na 100 km, ceně motorové nafty [částka] za 1 litr a náhrady ve výši [částka] za 1km dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. a náhrady za promeškaný čas za jednu cestu k soudu a zpět (tj. 6x půlhodin) po [částka] dle § 14 advokátního tarifu ve výši [částka]. Právní zástupce žalobce není plátce DPH.

29. O místě k plnění bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. s přihlédnutím k technickoorganizačním podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu.

Poučení