54 Co 214/2022- 139

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. [příjmení] Pínové a soudkyň JUDr. Jaroslavy Pokorné a JUDr. Jiřího Körblera ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 15 C 94/2019-107, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku o věci samé I. a ve výroku III. potvrzuje.

II. Ve výroku II. o nákladech řízení se rozsudek soudu prvního stupně mění jen tak, že výše nákladů činí [částka], jinak se v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Ing. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] včetně specifikovaného zákonného úroku z prodlení (výrok I) a povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II), vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 náhradu nákladů řízení ve výši, která bude uvedena v samostatném usnesení (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě na zaplacení žalované částky s příslušenstvím odůvodněné tím, že žalovaná jako vlastník bytových jednotek [číslo] v budově na adrese [adresa], jíž je žalobce správcem, neuhradila stanovené příspěvky na výdaje spojené se správou domu a příspěvky na opravy, rekonstrukce a modernizace domu (dále jen„ příspěvky“), a to za období od [datum] do [datum]. Výše příspěvků byla určena částkou 20 Kč/m2 podle vlastněné plochy a odsouhlasena na shromáždění vlastníků jednotek dne [datum] s tím, že vlastnící byli povinni začít příspěvky platit od [datum]. Žalovaná za předmětné období uhradila pouze [částka] za jednotku [číslo] za ostatní jí vlastněné jednotky nic nezaplatila.

3. Soud prvního stupně ve věci již rozhodoval, a to rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 15 C 94/2019-48, kdy žalobě v plném rozsahu vyhověl. Dospěl přitom k závěru, že žalovaná byla jako vlastník předmětných jednotek povinna hradit určené příspěvky dle výše stanovené na shromáždění vlastníků, své povinnosti však nedostála. Příspěvky hradila pouze za jednotku [číslo] žalovaná částka odpovídala nároku žalobce. Námitku žalované o neplatnosti konání shromáždění vlastníků, respektive o neplatnosti příslušného rozhodnutí, jímž byla výše příspěvků stanovena, soud nepřisvědčil s tím, že žalovaná měla možnost obrátit na soud postupem podle § 1209 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“ ¨). Této možnosti však žalovaná nevyužila, pročež se soud prvního stupně vznesenou námitkou blíže nezabýval.

4. K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 54 Co 95/2021-76, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, když uzavřel, že soud prvního stupně pochybil, pokud blíže nezkoumal průběh shromáždění vlastníků jednotek, na němž mělo být přijato rozhodnutí stran stanovení výše příspěvků. Jeho závěr o tom, že žalovaná se měla domáhat přezkumu přijatého rozhodnutí shromáždění není případný, neboť § 1209 o. z. míří na zpochybnění platnosti skutečně přijatého rozhodnutí, a to na návrh přehlasovaného vlastníka. Žalovaná byla v rozhodném období vlastnicí nadpoloviční většiny jednotek, přehlasována tak být nemohla. Nadto z její argumentace plyne, že k rozhodnutí o stanovení výše příspěvků neměla dát souhlas, v důsledku čehož společenství vlastníků nebylo v předmětném období způsobilé jakékoliv rozhodnutí schválit. Žalovaná tedy sporovala samotný průběh shromáždění, který měl vést k přijetí zmiňovaného rozhodnutí o stanovení výše poplatků. Soud prvního stupně se však zjišťováním okolností shromáždění vlastníků jednotek nezabýval. Vzhledem k předpokládanému rozsahu potřeby doplnění dokazování bylo soudu prvního stupně uloženo, aby zkoumal, zda a jakým způsobem skutečně shromáždění vlastníků jednotek proběhlo, respektive zda bylo rozhodnutí o stanovení výše příspěvků platně schváleno.

5. Po provedeném dokazování, doplněném v intencích citovaného usnesení Městského soudu v Praze svědeckými výpověďmi účastníků shromáždění, vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že předmětem jednání shromáždění bylo zejména projednání a schválení výše příspěvků. Shromáždění se účastnili všichni vlastníci, přičemž výše příspěvků byla všemi odsouhlasena a schválena v částce 20 Kč/m2 vlastněné podlahové plochy (dle údajů uvedených v katastru nemovitostí), odpovídající též podílu na společných částech domu. Rozhodnutí stanovující výši příspěvků bylo na předmětném shromáždění přijato ve znění zachyceném v zápisu ze shromáždění. Nedoplatek na příspěvcích žalované za rok 2018 k [datum] pak činil částku [částka].

6. Po právní stránce odkázal soud prvního stupně v rámci svého posouzení na ust. §§ 1194, 1206 odst. 1, 2, 1208 písm. d) a e), 1180 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.“). Dospěl přitom k závěru, že rozhodnutí, jímž byla stanovena výše příspěvků, bylo přijato platně, žalovaná tak jako vlastník předmětných jednotek byla povinna příspěvky hradit, a to od [datum]. Žalovaná však platila pouze příspěvky za jednotku [číslo] za ostatní jednotky v jejím vlastnictví, pro období od [datum] do [datum], nezaplatila nic, přičemž celková výše dluhu činila částku [částka]. Žalobce důvodnost svého nároku v řízení před soudem prvního stupně prokázal, v důsledku čehož bylo podané žalobě v plném rozsahu vyhověno.

7. O nákladech řízení (výrok II.) rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že v řízení zcela úspěšnému žalobci přiznal jejich náhradu v částce [částka] Náklady žalobce sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka], mimosmluvní odměny advokáta podle § 6 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) při tarifní hodnotě [částka] za osm úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 a. t. ve výši [částka] za úkon, osmi paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., cestovného za 2x jízdu osobním vozidlem z [obec] do [obec] a zpět v částce [částka] a ztráty času 2 x 8 x hod. po [částka], a náhrady za DPH ve výši 21 % z částky [částka].

8. Výrokem III. soud prvního stupně uložil žalované v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. povinnost nahradit státu jím vynaložené náklady řízení na svědečné s tím, že o výši náhrady bude rozhodnuto v samostatném usnesení.

9. Proti tomuto rozsudku, a to proti všem jeho výrokům, podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, v němž soudu prvního stupně vytkla neúplné zjištění skutkového stavu, nepřihlédnutí k žalovanou tvrzeným skutečnostem a nesprávné hodnocení důkazů. Předně namítla, že provedený důkaz zápisem ze schůze vlastníků jednotek není skutečný zápis, ale pouze jeho přepis. Nadto, z provedeného dokazování vyplynulo, že zápis provedl sám předseda žalobce, ačkoliv k takovému úkonu nebyl oprávněn. Dále vyjádřila přesvědčení, že přepis zápisu zjevně obsahově nesouhlasí s originálem, který byl pořizován na místě shromáždění, a to v důsledku neoprávněné manipulace s originálem zápisu. K prokázání tohoto tvrzení navrhla odvolacímu soudu provést důkaz originálem zápisu. Žalovaná rovněž uvedla, že v návaznosti na doručení přepisu originálu vznesla proti jeho obsahu námitky, s nimiž se žalobce žádným způsobem nevypořádal. Pokud jde o provedené dokazování, soud prvního stupně hodnotil jen důkazy navržené ze strany žalobce, důkazy předložené žalovanou, označené na čl. 26 až 29 nijak nehodnotil. V rámci odvolacího jednání žalovaná doplnila, že rozhodnutím Okresního soudu v Klatovech ze dne [datum], vedeném v řízení pod sp. zn. 4 C 166/2019, jí byla uložena povinnost vydat členům žalobce klíče od jednotky [číslo] za jejíž užívání žalobce požaduje od žalované hrazení příspěvků. Okresní soud v rozhodnutí mimo jiné konstatoval, že jednotka nikdy nebyla ve vlastnictví žalované, neboť nebyla vymezena v souladu se zákonem. Žalobce nemůže požadovat platbu příspěvků za jednotku, kterou žalovaná nikdy nevlastnila. Závěrem navrhla, aby odvolací soud žalobu v plném rozsahu zamítl a přiznal žalované plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Případně, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s pokynem, aby řízení bylo přerušeno do doby pravomocného skončení citované věci vedené před Okresním soudem v Klatovech.

10. Žalobce se ve svém vyjádření k odvolání ztotožnil se závěry uvedenými v napadeném rozsudku. Soud prvního stupně pečlivě přezkoumal jak zákonnost stanovení výše příspěvků, tak výši samotnou. Z doplněného dokazování jasně vyplynulo, že s navrženou výší příspěvků 20 Kč/m2 podlahové plochy jednotky, s počátkem platby od [datum], všichni vlastníci jednotek souhlasili. Žalovaná opětovně povinnost platit příspěvky akceptovala, a to v emailové komunikaci ze dne [datum]. Dále zopakoval svou argumentaci z předchozích podání. Pokud jde o žalovanou namítané řízení před Okresním soudem v Klatovech, jeho předmětem nebylo posouzení charakteru jednotky [číslo]. V jednotce jsou umístěny měřiče a hlavní uzávěry vody, k nimž jednotliví členové žalobce potřebují mít z logických důvodů přístup (např. v případě havárie vody), pročež se žalobou domáhali vydání klíčů od této jednotky. Okresní soud v Klatovech pouze mimoděk konstatoval, že nelze vyloučit, že prohlášení vlastníka, jímž bylo rozděleno právo k nemovité věci na vlastnické právo k jednotkám, je v rozporu se zákonem. Nadto se nejedná o rozhodnutí pravomocné, když bylo samotnou žalovanou napadeno odvoláním. Žalobce tak navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

11. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a odvolání žalované shledal částečně důvodným pouze co do výroku o nákladech řízení.

12. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil relevantní skutková zjištění, jím zjištěný skutkový stav odpovídá obsahu spisu. V podrobnostech proto odvolací soud na skutkové závěry soudu prvního stupně uvedené v písemném vyhotovení napadeného rozsudku pro stručnost odkazuje, neboť pro potřeby odvolacího řízení není účelné tyto závěry opisovat.

13. Je však třeba přisvědčit žalované, že soud prvního stupně při zjišťování skutkového stavu vycházel toliko z přepisu zápisu ze shromáždění vlastníků jednotek, aniž by měl k dispozici originál zápisu. Žalovaná měla za to, že obsah přepisu se neshoduje se zněním skutečného zápisu, pročež odvolacímu soudu navrhla provést důkaz originálem zápisu ze shromáždění vlastníků jednotek.

14. Odvolací soud podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování o navržené a dosud neprovedené důkazy originálem zápisu shromáždění vlastníků jednotek (zápis z jednání) a emailovou komunikací ze dne [datum]. Žalovaná dovozovala přípustnost důkazu podle § 205a písm. c) o. s. ř., když jeho navržením mínila zpochybnit věrohodnost přepisu zápisu ze shromáždění. Důkaz emailovou komunikací ze dne [datum] navrhl žalobce k prokázání skutečnosti, že žalovaná výši příspěvků opětovně schválila. Nutno upozornit, že část emailové komunikace ze dne [datum] (čl. 27) již byla soudem prvního stupně provedena při ústním jednání (čl. 44), nicméně žalobce nyní k důkazu předložil komunikaci kompletní, doplněnou o vyjádření žalované (čl. 133). Vzhledem k tomu, že po vydání zrušovacím usnesení (viz bod 4), jímž byla prolomena koncentrace řízení, nedošlo ze strany soudu prvního stupně k opětovnému poučení dle § 119a o. s. ř., nic nebrání tomu, aby byl rovněž proveden důkaz navržený žalobcem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 1830/2019).

15. Ze zápisu z jednání bylo zjištěno, že dne [datum] proběhla schůze vlastníků jednotek domu na adrese [adresa], jíž se účastnili všichni vlastníci. Předmětem shromáždění bylo mimo jiné stanovení výše záloh na úhradu služeb spojených se správou domu (příspěvků). Všemi vlastníky bylo odsouhlaseno, že měsíční výše příspěvků bude od [datum] činit částku [částka] za 1m2 podlahové plochy dle údajů uvedených v katastru nemovitostí. Dále bylo zjištěno, že obsah originálu zápisu odpovídá v podstatných bodech obsahu jeho přepisu.

16. Z emailové komunikace ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná byla s obsahem přepisu zápisu seznámena s tím, že větou„ jo děkuji.“, s tímto obsahem, odpovídajícím originálu zápisu, vyjádřila souhlas.

17. Po tomto doplnění dokazování odvolací soud konstatuje, že tvrzení žalované o nesouladu obsahu zápisu ze shromáždění s obsahem jeho následného přepisu bylo vyvráceno. Stejně tak argumentace žalované, že s originálem zápisu bylo neoprávněným způsobem manipulováno, nemá oporu v provedeném dokazování. Naopak z doplněného dokazování před odvolacím soudem vyplývá, že žalovaná byla s obsahem přepisu zápisu seznámena již dne [datum], souladnost jeho znění s originálem začala sporovat až v průběhu soudního řízení. Nadto k prokázání tvrzení o vznesení námitek proti obsahu přepisu zápisu vůči žalobci žalovaná nepředložila žádné důkazy, odvolací soud se tak tímto bodem odvolání blíže nezabýval.

18. Odvolací soud neprovedl další žalobcem navržené důkazy (listiny ke konanému shromáždění dne [datum]; emailová komunikace s žalovanou ze dne [datum] – soudem prvního stupně označen jako emailová komunikace ze dne [datum]), když tyto důkazy již byly provedeny v rámci řízení před soudem prvního stupně. Důkaz emailovou komunikací s žalovanou ze dne [datum] pak nebyl proveden pro jeho nadbytečnost.

19. Námitku žalované, týkající se pravosti důkazu zápis z jednání, odvolací soud neshledal důvodnou. Jde o ručně psaný záznam, podepsaný řídícím Ing. [příjmení], pravost zápisu ověřil a svým podpisem osvědčil MUDr. [příjmení]. Obsah zápisu v podstatných bodech zcela odpovídá obsahu přepisu a zároveň plně koresponduje s provedenými důkazy před soudem prvního stupně, zejména svědeckými výpověďmi. Žalovaná navíc své pochybnosti o pravosti tohoto žádným relevantním způsobem neodůvodnila.

20. Vytýkala-li žalovaná soudu prvního stupně, že nesprávně či neúplně hodnotil důkazy provedené v řízení, lze s žalovanou částečně souhlasit v tom směru, že některé z provedených důkazů nejsou v napadeném rozsudku zmíněny. Žalovanou odkazované důkazy (komunikace s předsedou SVJ ze dne [datum], mail ze dne [datum] a příloha mailu ze dne [datum]) však pro posouzení nároku žalobkyně nejsou podstatné, lze uzavřít, že z nich pro rozhodnutí ve věci nevyplývají rozhodné skutečnosti. Pokud jde o komunikaci s předsedou SVJ ze dne [datum], ta se týká vyjádření představy žalované o stanovení výše příspěvků, vzhledem k časovému odstupu od konání shromáždění a skutečnosti, že mezitím žalovaná navrhovala výši příspěvků 25 Kč/m2 (emailová komunikace ze dne [datum]), jde o důkaz nepodstatný. Pokud jde o mail ze dne [datum] a jeho přílohu, ani z těchto provedených důkazů nelze dovodit, že by žalobní nárok byl neoprávněný, respektive že by se zápisem či jeho přepisem bylo neoprávněně manipulováno.

21. Stran postupu při hodnocení důkazů nelze přisvědčit žalované, že by soud důkazy nehodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř. Soud prvního stupně se v rámci opětovného projednání věci zaměřil (v souladu s pokynem odvolacího soudu) na doplnění dokazování ohledně průběhu shromáždění vlastníků jednotek dne [datum]. Z doplněného dokazování jasně vyplynulo, že na předmětném shromáždění bylo platně schváleno rozhodnutí, jímž se stanovila výše příspěvků 20 Kč/m2. Jak správně zhodnotil soud prvního stupně, všichni svědci vypovídali ve vztahu k podstatným bodům shromáždění ve shodě. V kontextu ostatních provedených důkazů pak soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že nárok žalobce je po právu. Každý relevantní důkaz přitom hodnotil jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Lze pouze namítnout, že při zjišťování skutkového stavu věci bylo vycházeno z přepisu zápisu ze shromáždění a nikoliv z jeho originálu. Toto pochybení však odvolací soud doplněním dokazování podle § 213 odst. 4 o. s. ř. napravil.

22. Pokud jde o argumentaci žalované stran proběhnuvšího řízení před Okresním soudem v Klatovech a jeho vlivu na posouzení projednávané věci, jde o argumentaci nepřiléhavou. Předně nutno upozornit, že dle ustálené judikatury platí, že řešení otázky, která nebyla přímo předmětem sporu v soudním řízení a o níž proto soud nerozhodoval ve výroku, nýbrž se s ní (jako s otázkou předběžnou) pro účely svého rozhodnutí vypořádal toliko v odůvodnění svého rozhodnutí, není pro soud v jiném řízení závazné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 813/2015 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 32 Cdo 4004/2011). Dle shodného vyjádření stran bylo předmětem řízení u Okresního soudu v Klatovech vydání klíčů k jednotce [číslo]. [jméno] tedy určení vlastnictví, nebo charakteru této jednotky. Pokud tedy soud v rámci tohoto řízení soud vyslovil úvahu o charakteru jednotky, správnosti jejího zápisu v katastru nemovitostí a o obecných pochybnostech o vlastnické struktuře uvedené jednotky, tyto úvahy v rozhodnutí citovaného řízení pro odvolací soud nejsou závazné. To potrhuje i fakt, že citované řízení nebylo doposud pravomocně skončeno. Zároveň je nutné si uvědomit, že jde toliko o konstatování soudu a nikoliv o tvrzení žalované. Žalovaná netvrdí, že by nebyla vlastníkem jednotky [číslo] pouze odkazuje na odůvodnění rozhodnutí Okresního soudu v Klatovech. Takovým způsobem však nelze konstruovat obranu v rámci občanského soudního řízení. Pokud se žalovaná domáhá zproštění povinnosti k platbám příspěvků za jednotku [číslo] měla by tvrdit, že nikdy nebyla vlastníkem předmětné jednotky, pročež jí povinnost k náhradě příspěvků za tuto jednotku nestíhá. [obec] toho však žalovaná, zjevně účelně, toliko odkazuje na obsah rozhodnutí jiného soudu ve snaze prodloužit stávající řízení, což ostatně potvrzuje i fakt, že proti odkazovanému rozhodnutí podala odvolání. Tento procesní postup tak činí její argumentaci vnitřně rozpornou, když se dovolává obsahu rozhodnutí, proti kterému však současně brojí odvoláním. Dále odvolací soud k tomuto bodu uvádí, že žalovaná byla po celou dobu rozhodného období výlučným vlastníkem jednotky [číslo], tato skutečnost vyplynula z provedeného dokazování, zejména z údajů uvedených v katastru nemovitostí. Právní význam údajů katastru nemovitostí o zapisovaných právech přitom nutno vnímat optikou § 980 a násl. o. z. Podle § 980 odst. 2 věty první o. z. platí, že je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Žalobce i soud prvního stupně tak postupovali správně, pokud vycházeli z údajů uvedených v katastru nemovitostí. Namítá-li žalovaná, že žalobce požaduje úhradu příspěvků za jednotku, kterou nikdy nevlastnila, měla by k odstranění tohoto vadného právního stavu učinit odpovídající kroky, např. přistoupit k odstranění vady prohlášení ve smyslu § 1168 o. z. Předně by však, pokud by chtěla, aby se odvolací soud blíže zabýval vlastnickou strukturou jednotky [číslo] měla tvrdit, že v předmětné době vlastníkem jednotky nebyla, což však neučinila. Naopak při odvolacím jednání opakovaně uvedla, že takovou skutečnost tvrdit nemíní.

23. Přestože žalovaná nenamítala nesprávné právní posouzení věci, odvolací soud pro úplnost uvádí, že soud prvního stupně na věc aplikoval odpovídající ustanovení o. z., se závěry uvedenými v napadeném rozsudku se odvolací soud plně ztotožnil a pro stručnost na ně odkazuje.

24. Ze shora uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek ve výroku o věci samé (I.) jako věcně správný postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Rozsudek soudu prvního stupně byl podle § 219 o. s. ř. potvrzen i ve výroku III., neboť žalobce byl ve věci plně úspěšný, a tak povinnost nahradit náklady státu tak podle § 148 odst. 1 o. s. ř. stíhá žalovanou.

25. Pokud jde o napadený výrok o náhradě nákladů řízení (II.), soud prvního stupně rozhodl správně podle § 142 odst. 1 o. s. ř., výší nákladů žalobce však nesprávně vyčíslil, a to ve vztahu k přiznání náhrady cestovného podle § 13 odst. 4 a. t., když bez bližšího odůvodnění přiznal žalobci náhradu cestovného tak, jak byl vyčíslena jeho podáním. Nezabýval se přitom tím, kdy byly jednotlivé cesty učiněny, ani za účelem vyčíslení zjevně neprovedl žádný výpočet. Žalobci vznikly v řízení před soudem prvního stupně náklady ve výši [částka], sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], z mimosmluvní odměny advokáta za osm úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, replika žalobce k vyjádření žalované, účast při jednání dne [datum], vyjádření k odvolání žalované, účast při jednání dne [datum], účast při jednání dne [datum]), dle § 11 odst. 1 a. t. ve výši po [částka] za každý úkon právní pomoci dle § 7 bod 5, z 8 paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] k uvedeným úkonům dle § 13 odst. 3 a. t., z náhrady za ztrátu času dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. v celkové výši [částka] (8 půlhodin x 2 cesty x [částka]) v souvislosti s cestou z [obec] do [obec] a zpět k dvěma soudním jednáním (ve dnech [datum] a [datum]). Dále má žalobce nárok na cestovné dle § 13 odst. 4 a. t. za cestu z [obec] a zpět k výše uvedeným soudním jednáním, tj. 95 km x 2 jedna cesta, kdy byl použit osobní automobil Ford Mondeo s průměrnou spotřebou BA 9,3l [číslo] km, za cestu k jednání dne [datum] ve výši [částka] (sazba základní náhrady 4,20 Kč/1km, cena 32 Kč/1l BA dle vyhl. MPSV č. 358/2019 Sb.) a za cestu k jednání dne [datum] ve výši [částka] (sazba základní náhrady 4,40 Kč/1km, cena 27,80 Kč/1l BA dle vyhl. MPSV č. 589/2020 Sb.). Dle § 137 odst. 3 o. s. ř. náleží žalobci též náhrada 21 % DPH z částky [částka], tj. ve výši [částka].

26. Odvolací soud proto výrok o nákladech řízení (II.) změnil podle § 221a o. s. ř. pouze co do výše tak, že náklady určil částkou [částka], ve zbytku jej jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.

27. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný. Žalobci tak náleží náhrada nákladů v částce [částka] spočívající v mimosmluvní odměně advokáta za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 a. t. (vyjádření k odvolání žalované ze dne [datum], účast na odvolacím jednání před soudem dne [datum]) ve výši [částka] za každý úkon právní pomoci dle § 7 bod 5 a. t. při tarifní hodnotě [částka], včetně dvou paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za ztrátu času dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. v celkové výši [částka] (8 půlhodin x [částka]) v souvislosti s cestou z [obec] do [obec] a zpět k odvolacímu jednání dne [datum]. Dále má žalobce nárok na cestovné dle § 13 odst. 4 a. t. za cestu z [obec] a zpět k výše uvedenému odvolacímu jednáním, tj. 95 km x 2, kdy byl použit osobní automobil Ford Mondeo s průměrnou spotřebou BA 9,3l [číslo] km, ve výši [částka] (sazba základní náhrady 4,70 Kč/1km, cena 44,50 Kč/1l BA dle vyhl. MPSV č. 511/2021 Sb.). Dle § 137 odst. 3 o. s. ř. náleží žalobci též náhrada 21 % DPH z částky [částka], tj. ve výši [částka].