54 Co 23/2025 - 95

Rubrum

Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Fučíkové a soudců JUDr. Lenky Prokšové a Mgr. Miroslava Pecha ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] [Anonymizováno] s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne [Anonymizováno] takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. o věci samé potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. o náhradě nákladů řízení mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [Anonymizováno] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce – advokáta [tituly před jménem] [jméno FO].

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení [Anonymizováno] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce – advokáta [tituly před jménem] [jméno FO].

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši [Anonymizováno] (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení částku ve výši [Anonymizováno] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě odůvodněné tím, že žalovaná uzavřela jako kupující v průběhu roku [Anonymizováno] kupní smlouvy, jejichž předmětem byly nemovitosti v katastrálním území [adresa], kupní cenu za něž (v částkách [Anonymizováno] v plné výši uhradil žalobce ze svých výlučných prostředků, v souladu s dohodou, že nemovitosti jsou kupovány jako investiční, za účelem dalšího využití, konkrétně pronájmu; jako kupující a posléze výlučný vlastník byla žalovaná v kupních smlouvách uvedena pouze proto, že žalobce jako OSVČ má mnoho jiných podnikatelských aktivit a jednalo se pouze o rozložení případného rizika při ztrátách v podnikání žalobce. Prostředky plynoucí z využití předmětných nemovitostí byly užívány společně. Vzhledem k tomu, že účastníci již ve společných aktivitách nehodlají pokračovat, žalobce žalovanou žádá o vrácení investic, které do pořízení nemovitostí vložil.

3. Soud prvního stupně vzal za prokázáno, že účastníci žili v partnerském vztahu, ze kterého se narodily dvě děti, po jejichž narození žalovaná uzavřela kupní smlouvy ze dne [datum] a [datum] za kupní cenu celkem [Anonymizováno], na jejichž základě získala spoluvlastnický podíl k nemovitostem, respektive vlastnické právo k nemovitostem v rozsudku blíže označeným. Dne [datum] jí žalobce zaslal na účet [Anonymizováno] stejný účet (vedený u [právnická osoba]) sloužil také jako účet pro příjem nájmů z nemovitostí. Poskytnutí zbývající částky [Anonymizováno] žalované žalobce neprokázal, a protože se nedostavil k jednání, nemohl být o neunesení důkazního břemene o tomto tvrzení poučen. Dále vzal soud prvního stupně za prokázané, že motivací žalovaného k zaslání peněžních prostředků ve prospěch účtu žalované, respektive k tomu, aby nemovitosti byly napsány na ni, bylo, že chtěl zabezpečit rodinu, chtěl snížit podnikatelské riziko a chtěl, aby po něm něco zbylo, kdyby se s ním něco stalo. Dle soudu prvního stupně pak z uvedeného vyplývá, že žalobce peněžní prostředky poskytl žalované vědomě s úmyslem zabezpečit ji [právnická osoba] pro případ nějaké nenadálé události či jeho špatných investic. Nyní není smířen s rozpadem jejich soužití, řešen je pro přestupky a další trestnou činnost, které se měl dopustit vůči žalované a jejímu otci. Při právním posouzení věci vyšel soud prvního stupně z ustanovení § 2991, § 2992 a § 2997 odstavec 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdy posledně uvedené zákonné ustanovení vyložil dle důvodové zprávy k němu a odborné literatury v rozsudku citované a uzavřel, že pokud v daném případě žalobce poskytl prostředky žalované za účelem nákupu nemovitostí, které měly zabezpečit žalovanou a jejich nezletilé děti, dělal tento úkon vědomě a sledoval jím určitý účel. Finanční prostředky nebyl povinen jí zaslat, přičemž s ohledem na uvedený účel plnění si byl vědom, že ve vztahu k žalované neplní dluh, že nemá povinnost jí peněžní prostředky poskytnout; činil tak ve svém osobním zájmu, aby zabezpečil osoby, na kterých mu záleží (včetně případně osoby své). Současně tak činil na vlastní nebezpečí, když očekával, že mu rodina bude projevovat vděčnost a bude i do budoucna fungovat společně. Za této situace měl soud prvního stupně v souladu s ustanovením § 2997 odst. 1 věty druhé o. z. nárok žalobce na vrácení tohoto plnění za vyloučený. Současně dospěl k závěru, že současný postoj žalobce vyplývá ze skutečnosti, že se jeho vztah se žalovanou rozpadl, není schopen dosáhnout obnovení rodiny a prostřednictvím finančních nároků na žalovanou vyvíjí nátlak, aby ji donutil k řešení situace v jeho zájmu, případně aby se jí mstil za to, že tak nečiní. Dle něj takové jednání nepožívá právní ochrany (§ 7 o. z.).

4. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy ve sporu úspěšné žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení; jako náklady, které žalovaná ve sporu vynaložila, uvažoval její náklady na zastupování advokátem, jejichž výši pak určil za použití vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění, částkou [Anonymizováno] Kč.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání, ve kterém namítl, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním (§ 205 písm. e/ o. s. ř.) a že jeho rozhodnutí spočívá také na nesprávném právním posouzení věci (§ 205 odst. 1 písm. g/ o. s. ř.). V odůvodnění odvolání připomněl, čeho se žalobou po žalované domáhal s tím, že zaplacení částky [Anonymizováno] Kč uplatnil z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. S právním hodnocením, že žalovaná není povinna mu bezdůvodné obohacení vydat s odkazem na ustanovení § 2992 a § 2997 o. z., odvolatel nesouhlasí. V této souvislosti poukázal na okolnosti nabytí předmětných nemovitostí do podílového, respektive výlučného vlastnictví žalované, dohodu účastníků o účelu koupě nemovitostí, jejich faktické užívání, investice do jejich rekonstrukce, z čehož nic nenasvědčuje tomu, že by žalovaná jako obohacená byla zproštěna povinnosti bezdůvodné obohacení vydat.

6. Co se okolností koupě předmětných nemovitostí týče, uvedl odvolatel, že v té době žili se žalovanou ve společné domácnosti a on je fakticky zakoupil a následně rekonstruoval ze svých výlučných prostředků za účelem společného podnikání; žalobkyně (správně zřejmě žalovaná – poznámka odvolacího soudu) se na nabytí a na rekonstrukci nemovitostí nijak nepodílela. Podílovým spoluvlastníkem, respektive výlučným vlastníkem nemovitostí se stala po vzájemné dohodě, kdy zásadním důvodem toho bylo rozložení případného rizika při podnikání žalobce, kdy poměrně různorodou činnost provozuje převážně jako fyzická osoba a tudíž ručí za závazky celým svým majetkem. Dále odvolatel uvedl, že nemovitosti byly pořízeny se záměrem je zrekonstruovat a dále pronajímat. Takto se se žalovanou předem dohodli a on důvodně očekával zisk jak ze stavby občanské vybavenosti [Anonymizováno] v [adresa], která je v podílovém spoluvlastnictví se žalovanou, a také z nájmu rodinného domu [Anonymizováno] v [adresa] ve výlučném vlastnictví žalované. Zisk z nájmů nikdy nebyl dělen podle spoluvlastnických podílů; tak tomu bylo i v případě jiných nemovitostí ve spoluvlastnictví účastníků, které nejsou předmětem tohoto sporu. Výtěžky z nájmů byly poukazovány na k tomu účelu zřízený účet a dle dohody se žalovanou byly užívány v rámci spotřeby společné domácnosti i na spotřebu osobní. Dohodnutý záměr, který měli při koupi nemovitosti, dle odvolatele potvrzuje tvrzení žalované o tom, že on jí na kupní cenu zaslal [Anonymizováno] a ona část kupní ceny ve výši [Anonymizováno] hradila ze svých výlučných prostředků. Ty nicméně nebyly pouze její, žalovaná je platila ze zmíněného účtu, na který byly poukazovány platby nájemného mimo jiné i z jiných nemovitostí; byť účet byl zřízen na jméno žalované, on jako disponent měl nad ním kontrolu. Nakonec ještě odvolatel uvedl, že v záměru, který měli při pořízení nemovitostí, má úvaha o zabezpečení rodiny také místo, když ale takto uvažuje zřejmě každý, kdo podniká a má rodinu [právnická osoba].

7. Právě proto, že mezi účastníky byla daná zřetelná dohoda o záměru, za jakým účelem se nemovitosti kupují, jak budou rekonstruovány, dále užívány a jak bude naloženo s výtěžkem z tohoto vlastnictví, nelze dle mínění odvolatele jejich pořízení kvalifikovat jako jednání „na vlastní nebezpečí“ ve smyslu § 2992 o. z. a aplikovat nelze ani liberační důvod upravený v § 2997 o. z.

8. Zbývá uvést, že odvolání žalobce obsahovalo rovněž polemiku s nákladovým výrokem napadeného rozhodnutí, která však vycházela z nesprávné verze rozsudku, která byla účastníkům původně doručena (šlo toliko o jeho koncept obsahující odůvodnění, jež neodpovídalo originálu, což bylo následně napraveno rozesláním řádných stejnopisů rozsudku oběma účastníkům řízení).

9. Žalovaná navrhla rozsudek soudu prvního stupně potvrdit. Ve vyjádření k odvolání uvedla, že toto nepřináší žádná relevantní tvrzení či důkazní návrhy, které by mohly zpochybnit skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně. Poukázala na svoji argumentaci, se kterou se v řízení před soudem prvního stupně žalobě bránila a dále poukázala na to, že žalobce podal velmi strohou žalobu a výzvy soudu, aby doplnil svá tvrzení a důkazy o tom, že jí poskytl i částku [Anonymizováno] ignoroval. Dále měl žalobce možnost doplnit svá skutková tvrzení na jednání soudu dne [datum], ani to však neučinil, jelikož se k jednání nedostavil; jeho jednání soud prvního stupně správně vyhodnotil jako obstrukční. S ohledem na svoji nepřítomnost u jednání nemohl žalobce od soudu obdržet poučení o koncentraci jednání dle § 118a a § 119a o. s. ř., nicméně o následcích koncentrace řízení byl poučen v předvolání k jednání. Na jakákoliv nová tvrzení a důkazní návrhy žalobce by proto dle žalované neměl být brán zřetel.

10. Dále žalovaná uvedla, že žalobce v odvolání odkazuje na různé údajné dohody s ní, které však sám není schopen konkrétně popsat, jeho vyjádření je zcela zmatečné a protiřečí si. Na jednu stranu žalobce potvrzuje, že cílem nabytí nemovitostí bylo zajištění žalobkyně a jejich společných dětí pro případ, že by se s ním něco stalo, na druhou stranu tvrdí, že šlo o zištnou investici, kterou bude chtít v budoucnu vrátit. Úmyslu žalobce zajistit rodinu by těžko bylo dosaženo jinak, než že by byly prostředky poskytnuty bez možnosti jejich vrácení. Pokud žalobce předkládá své úvahy o využití předmětných nemovitostí, poukázala žalovaná na to, že neuvádí, jaké závěry z těchto svých úvah vyvozuje – kromě toho, že žalovaná nemovitosti ve svém vlastnictví nebo ve spoluvlastnictví se žalobcem pronajímala a inkasovala za to nájemné. Pokud poukazuje na skutečnost, že nájemné z objektu, který mají účastníci v podílovém spoluvlastnictví (objekt [Anonymizováno] v [adresa]), nebylo děleno dle spoluvlastnických podílů, opomíjí skutečnost, že žalovaná pronajímala pouze svoji 1/2, druhou přibližně 1/2 žalobce užíval pro své potřeby.

11. Stejně tak dle žalované není relevantní tvrzení žalobce o údajných investicích do tohoto objektu, když ani v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nebyl schopen svůj nárok popsat tak, aby jej bylo možno projednat.

12. Pokud pak žalobce namítá, že jeho jednání není možné kvalifikovat jako jednání na vlastní nebezpečí dle § 2992 o. z., připomněla žalovaná, že ona a následně i soud uvažoval o užití až části věty za středníkem uvedeného zákonného ustanovení, tj. o absenci úmyslu žalobce při předání prostředků její osobě právně se vázat. Další úvahy žalobce pak měla žalovaná za natolik vágní, že z nich nelze vyvodit žádné relevantní závěry, kdy jedinou snahou žalobce je dle ní vnést do věci zmatek, vše rozmlžit a oddálit konečné rozhodnutí ve věci s tím, že jeho primárním cílem je snaha o vytváření tlaku na žalovanou, aby se k němu vrátila a byla mu po vůli.

13. Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalobce směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání jako řádný opravný prostředek přípustné (§ 201, § 202 a contrario zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o. s. ř.“), že ho žalobce z pozice účastníka řízení (§ 90 o. s. ř.) podal jako osoba k tomu oprávněná (§ 201 o. s. ř.), že tak učinil včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jeho odvolání splňuje též podmínku jeho projednatelnosti v podobě uvedení odvolacích důvodů (§ 212a odst. 2 o. s. ř.), podřaditelných pod ustanovení § 205 písm. e) a písm. g) o. s. ř., napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, přezkoumal (§ 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

14. Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Skutková podstata bezdůvodného obohacení získaného plněním z právního důvodu, který odpadl, míří na ty případy, v nichž v okamžiku plnění existoval právní důvod plnění, který však následně, v důsledku další právní skutečnosti, ztratil své právní účinky (odpadl); okamžikem odpadnutí právního důvodu se poskytnuté plnění stává bezdůvodným obohacením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1625/2023 a další judikaturu Nejvyššího soudu v tomto rozhodnutí, konkrétně v odstavci 25 jeho odůvodnění, odkazovanou).

16. Dle judikatury Nejvyššího soudu zákon neupravuje majetkové společenství analogické ke společnému jmění manželů; mezi mužem a ženou, kteří spolu žijí v nesezdaném partnerském svazku, nevzniká žádné majetkové společenství obdobné institutu společného jmění, které vzniká jen mezi manželi (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3082/2014, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2023, sp. zn. 22 Cdo 478/2022). Investuje-li jeden z nesezdaného páru do (byť výlučného) majetku druhého (například bytu), jejž oba užívají, avšak důvod takového plnění (dohoda o společném bydlení a užívání zhodnocovaného/pořizovaného obydlí k tomuto účelu, jež může být i neformální vyplývající z jejich soužití v nesezdaném poměru, blízkého vztahu apod.) například v důsledku rozchodu partnerů odpadl, může tím být ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu naplněna skutková podstata bezdůvodného obohacení představující plnění z právního důvodu, který odpadl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 354/2020, a další judikaturu v tomto rozhodnutí odkazovanou). V rozsudku ze dne 11. 7. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1625/2023, pak Nejvyšší soud s odkazem na závěry přijaté v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 354/2020 dále dovodil, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení v důsledku odpadnutí právního důvodu dříve poskytnutého plnění v podobě ukončení společného soužití nesezdaného páru může být založeno i za situace, kdy jeden z partnerů investoval do (nabytí) nemovitosti druhého, která byla pořízena nikoliv za účelem společného bydlení, ale proto, aby přinášela zisk.

17. Žaloba v posuzované věci byla založena na tvrzení, že žalobce do pořízení nemovitých věcí žalobkyně v žalobě specifikovaných investoval (cestou úhrady kupní ceny z jeho výlučných prostředků) částku v celkové výši [Anonymizováno] dále tvrdil, že se tak stalo v souladu s dohodou účastníků, že nemovitosti jsou kupovány jako investiční, za účelem dalšího využití, konkrétně pronájmu, že žalovaná figurovala jako kupující a posléze výluční vlastník nemovitostí v důsledku rozložení případného rizika při ztrátách v podnikání žalobce, že prostředky z využití předmětných nemovitostí byly užívány společně a že o vrácení investic, které vložil do pořízení nemovitostí, žádá, protože účastníci dále nehodlají ve společných aktivitách pokračovat.

18. Třebaže v řízení posléze vyšlo najevo, že žalobce a žalovaná jsou bývalými partnery, ze skutkových tvrzení, na kterých žalobce svůj nárok v řízení uplatněný založil, se taková skutečnost nepodává a už vůbec se z odůvodnění žaloby nepodává, že by právní důvod plnění v podobě investic do pořízení nemovitých věcí žalovanou měl svůj původ právě v tomto společném jejich soužití. Žalobce toliko tvrdí existenci dohody mezi nimi o účelu a nákupu nemovitostí a „společné aktivity, ve kterých dále nehodlají pokračovat“. Vyjma nabývacích titulů k nemovitostem (podrobněji viz odstavec 5 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) a dokladu o převodu finančních prostředků z účtu žalobce na účet žalované v celkové výši [Anonymizováno] dne [datum] (viz odstavec 6 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) nadto žalobce ke svým tvrzením neoznačil žádné důkazy. Neprokázáno tak zůstalo nejenom tvrzení o uhrazení částky [Anonymizováno] žalobcem žalované, ale rovněž tvrzení o existenci dohody, která měla být mezi účastníky uzavřena v souvislosti s pořízením předmětných nemovitostí a na jejímž základě mělo být žalobcem žalované plněno, respektive o obsahu takové dohody, jejíž existenci žalovaná ve svém důsledku nezpochybnila, zpochybnila však její obsah, když tvrdila, že jí peníze na pořízení nemovitostí žalobce daroval, respektive poskytl za účelem zajištění její osoby a jejich společných dětí „pro případ, že by se žalobci něco stalo“, tedy bez nároku na jejich vrácení. Žalobce především ale to, v návaznosti na jakou konkrétní skutečnost měl důvod poskytnutého plnění podle něho odpadnout, dostatečně neozřejmil, a to, že by taková skutečnost nastala, neprokázal. Neprokázání úhrady částky [Anonymizováno] pak měl soud prvního stupně správně za důvod zamítnutí žaloby v této části.

19. Tvrzení žalobce dílem nedostatečná a dílem neprokázaná neumožňují pak dle odvolacího soudu ani nárok žalobou uplatněný co do částky [Anonymizováno] posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované získané z právního důvodu, který odpadl. Zbývá vysvětlit, že za situace, kdy se žalobce nedostavil k projednání věci před soudem prvního stupně, nemohlo se mu dostat poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř o nezbytnosti doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů na podporu svých tvrzení (stávajících i případně doplněných); odvolací soud přitom měl za správný procesní postup prvostupňového soudu, pokud ve věci jednal v nepřítomnosti žalovaného, když se plně ztotožnil s důvody, pro které neakceptoval jeho žádost o odročení jednání (viz odst. 3 a 4 odůvodnění napadeného rozsudku).

20. Pokud pak žalobce přichází s dalšími tvrzeními v podaném odvolání, nebylo lze než je mít za nepřípustná, neboť byla v odvolacím řízení uplatněna v rozporu s ustanovením § 205a o. s. ř. a odvolací soud k nim proto nepřihlížel.

21. Dospěl tedy i odvolací soud k závěru o nedůvodnosti žaloby, byť ve srovnání se soudem prvního stupně z důvodu odlišného. Vzhledem k důvodům, pro které měl žalobu za nedůvodnou, považoval současně odvolací soud za nadbytečné podrobit přezkumu závěr prvostupňového soudu o tom, že žalobce předmětné plnění žalované poskytl při vědomí toho, že ve vztahu k ní neplní dluh, že tak činil ve svém osobním zájmu zabezpečit osoby, na kterých mu záleží a že tak činil na vlastní nebezpečí v očekávání, že mu rodina bude projevovat vděčnost a že i do budoucna budou fungovat společně – což vylučuje nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., a že jednání žalovaného nepožívá právní ochrany, neboť účelem podané žaloby není vrátit peněžní prostředky, ale v souvislosti s rozpadem jejich vztahu vytvořit na žalovanou další (finanční) tlak.

22. Vzhledem ke skutečnostem shora uvedeným odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný ve výroku I. o věci samé potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

23. Protože žalobce se žalobou neuspěl, přiznal soud prvního stupně správně ve sporu zcela úspěšné žalované plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), přičemž správně jako účelně vynaložené náklady, na jejichž náhradu má žalovaná právo, uvažoval náklady, které vynaložila na zastupování advokátem. Odvolací soud nicméně nemohl než přistoupit k drobné korekci jejich vyčíslení, neboť dospěl k závěru, že za účelné lze považovat toliko tři (a nikoliv soudem prvního stupně uvažované čtyři) úkony právní služby, které zástupce žalované v průběhu řízení před soudem prvního stupně vykonal, a to konkrétně převzetí a přípravu zastoupení dle plné moci ze dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném do [datum] - dále jen „a. t.“ nebo „advokátní tarif“), sepis odůvodnění odporu proti platebnímu rozkazu ze dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu) a zastoupení při jednání soudu prvního stupně, které se uskutečnilo dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g/ a. t.); soudem prvního stupně uvažovaný úkon v podobě dalšího písemného vyjádření ve věci ze dne [datum] odvolací soud neměl za účelný, neboť žalované (jejímu zástupci) nic nebránilo uvést všechny argumenty (skutkové i právní) na podporu svého stanoviska v podání jediném; na tom nic nemění skutečnost, že žalovaná v průběhu doby změnila právního zástupce a že každé z vyjádření k žalobě bylo tak podáno prostřednictvím jiného advokáta. Při soudem prvního stupně správně uvažované výši odměny za jeden úkon právní služby [Anonymizováno] tak odměna advokáta za zastupování žalované v řízení před soudem prvního stupně činí [Anonymizováno] a s připočtením paušální náhrady advokáta ve výši [Anonymizováno] Kč za každý ze tří úkonů právní služby, tj. částky [Anonymizováno], celkem náklady řízení žalované v uvedené fázi řízení činily [Anonymizováno] Kč. S ohledem na toto od prvostupňového soudu odlišné vyčíslení nákladů řízení odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II. změnil za přiměřeného užití § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [Anonymizováno] Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám jejího zástupce – advokáta [tituly před jménem] [jméno FO] (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

24. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy vzhledem k úspěchu žalované v něm jí náleží plná náhrada nákladů i této fáze řízení. I v odvolacím řízení byla žalovaná zastoupena advokátem a náleží jí proto náhrada nákladů na toto zastoupení, které odvolací soud vyčíslil částkou [Anonymizováno] Kč, která sestává z odměny advokáta za dva úkony právní služby - sepis písemného vyjádření k odvolání (§ 11 odst. 1 písm. k/ a. t.) a zastoupení při jednání odvolacího soudu, které se uskutečnilo dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g/ a. t.) po [Anonymizováno] (§ 8 odst. 1 a § 7 bod 6 advokátního tarifu) a ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů advokáta v částkách [Anonymizováno] (§ 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do [datum]), respektive [Anonymizováno] (§ 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od [datum]). Také náhradu nákladů odvolacího řízení bylo žalobci uloženo zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám jejího zástupce – advokáta [tituly před jménem] [jméno FO] (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení