54 Co 261/2021-133

Rubrum

o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 10. 9. 2021, č. j. 6 C 103/2020-90, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že: a) žalobkyně a) je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 8 309,70 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného – advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] a b) žalobkyně b) a žalobce c) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 10 156,30 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného – advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

III. Žalobkyně a) je povinna zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 3 060 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného – advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

IV. Žalobkyně b) a žalobce c) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 3 740 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného – advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali určení, že jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba – rodinný dům [adresa], a pozemku parc. [číslo] zapsaným v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [anonymizováno], [stát. instituce], pro k. ú. a [územní celek] [anonymizována dvě slova] na listu vlastnictví [číslo] (dále též„ předmětné nemovité věci“, nebo jen„ nemovité věci“), tak, že žalobkyni a) náleží podíl o velikosti [číslo] a do společného jmění žalobkyně b) a žalobce c) náleží podíl o velikosti [číslo] (výrok I.). O nákladech řízení rozhodl výrokem II. téhož rozsudku tak, že žalobcům uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalovanému částku 75 906 Kč.

2. Zamítavé rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 607, § [číslo] odst. 2 písm. b) a odst. 3, § [číslo], § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1 a § 1744 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), a § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), tím, že žalobci sice mají v obecné rovině naléhavý právní závěr na požadovaném určení, nicméně žaloba není důvodná, neboť žalovaný získal předmětné nemovité věci do vlastnictví na základě platné kupní smlouvy, která byla výsledkem výkonu zástavního práva, který proběhl v souladu se zákonem a podmínkami dohodnutými v zástavní smlouvě. Vyšel přitom ze zjištění, že dlužník [jméno] [příjmení] (dále též„ obligační dlužník“ nebo jen„ dlužník“) čerpal na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum], č. CA [číslo], uzavřené s věřitelem [právnická osoba] (dále též jen„ věřitel“), úvěr ve výši 450 000 Kč, který se zavázal použít pro účely podnikání. K zajištění pohledávky za dlužníkem vyplývající ze smlouvy o úvěru bylo zástavní smlouvou z téhož dne zřízeno zástavní právo k předmětným nemovitým věcem (tehdy v podílovém spoluvlastnictví s podílem žalobkyně a) o velikosti id. [číslo], podílem žalobců b) a c) ve společném jmění manželů o velikosti id. [číslo] a podílem dlužníka o velikosti id. [číslo]). Podle článku 7. odst. 1. smlouvy o úvěru byla část obsahu této smlouvy určena všeobecnými úvěrovými podmínkami věřitele (dále též jen„ VÚP“). Podle čl. 10 [číslo] VÚP se považuje za případ porušení, jestliže vůči kterékoli povinné osobě nastane některá z následujících (tam uvedených) skutečností, mj. bylo-li zahájeno řízení o výkon rozhodnutí, byl podán exekuční návrh a v zahájeném exekučním řízení následně postižen majetek, ke kterému bylo zřízeno zajištění úvěru (čl. 10 [číslo]). Dne [datum] byla proti dlužníkovi zahájena exekuce a oznámením ze dne [datum] věřitel přistoupil k zesplatnění úvěru z důvodu zahájení exekučního řízení dle čl. 10 [číslo] a čl. 11 [číslo] VÚP. Následně byla pohledávka věřitelem postoupena na [právnická osoba], SE, [IČO], sídlem [adresa] (dále též jen„ nástupnická společnost“ nebo jen„ nástupce“) a postoupení pohledávky bylo oznámeno dlužníkovi i žalobcům. Ze strany věřitele ani nástupce nebylo ve lhůtě 90 dnů od doručení oznámení ze dne [datum] zesplatnění úvěru jednostranně odvoláno a ani nedošlo k písemné dohodě o nápravě případu porušení ve smyslu čl. 11 [číslo] VÚP s účinky, jako by bezpodmínečná splatnost úvěru nenastala. Za takovou dohodu či jednostranné odvolání splatnosti úvěru pak nebylo možno podle soudu prvního stupně považovat ani výzvu nástupnické společnosti ze dne [datum], kterou byl dlužník vyzván k doložení zániku exekuce s tím, že v případě vyhovění výzvě bude [právnická osoba], SE, souhlasit s pokračováním splácení úvěru formou splátek, neboť tatáž výzva současně vyžadovala dodatečné stvrzení sjednaného smíru písemnou dohodu, která však již nebyla následně uzavřena. K tomu soud prvního stupně podotkl, že žalobci v tomto řízení ani netvrdili, že by na výzvu ze dne [datum] jakkoliv reagovali. Znaleckým posudkem [číslo] (ve spojení s opraveným znaleckým posudkem [číslo]) byla zjištěna obvyklá cena předmětných nemovitých věcí ve výši 2 290 000 Kč (po odečtení hodnoty věcného břemene na nemovitých věcech váznoucího), byť znalci nebyla dlužníkem ani žalobci umožněna prohlídka a zaměření interiéru nemovitých věcí. Kupní smlouvou ze dne [datum] pak nástupnická společnost, která před uzavřením této smlouvy vyrozuměla zástavní dlužníky o započetí výkonu zástavního práva, jež bylo na základě návrhu zástavního věřitele zapsáno formou poznámky do katastru nemovitostí s právními účinky ke dni [datum], převedla předmětné nemovité věci do výlučného vlastnictví žalovaného za dohodnutou kupní cenu ve výši 1 850 000 Kč. Postupovala tak zcela v souladu s postupem pro výkon zástavního práva dohodnutým v zástavní smlouvě. I kdyby snad způsob výkonu zástavního práva přeci jenom byl v rozporu se zákazem zpeněžit zástavu libovolným způsobem, tak jako tak by to nemělo podle názoru soudu prvního stupně vliv na nabytí vlastnického práva žalovaným kupní smlouvou v dobré víře. Navíc existenci okolností, z nichž by bylo možno dovodit, že žalovaný jako nabyvatel předmětných nemovitých věcí nebyl v dobré víře, žalobci v řízení ani netvrdili.

3. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podali odvolání žalobci. Navrhli, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že jejich žalobě v celém rozsahu vyhoví.

4. V důvodech odvolání namítli, že dlužník nebyl v prodlení se splácením úvěru po dobu delší než 60 dnů, což ostatně konstatoval i soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku. Důvodem pro zesplatnění úvěru pak nemohla být ani exekuce vedená proti dlužníkovi. Připustili, že exekuce proti dlužníkovi byla zahájena a že dokonce postihovala i předmětné nemovité věci (tedy předmět zástavy), nicméně opětovně poukázali na dopis ze dne [datum], kterým byl dlužník vyzván ke sjednání smíru, a podle něhož měl dlužník do 15 dnů ode dne jeho doručení doložit zánik exekuce s tím, že pak bude věřitel souhlasit s pokračováním splácení úvěru formou splátek ve sjednané výši. I kdyby 15-ti denní lhůta stanovená dlužníkovi v posledně zmíněném dopise uplynula dne [datum], tak nejpozději dne [datum] již na příslušném listu vlastnictví vztahujícímu se k předmětným nemovitým věcech žádná exekuce zapsána nebyla. Dlužník tedy byl přesvědčen, že svoji povinnost splnil a může pokračovat ve splácení úvěru formou splátek ve sjednané výši, jak uvedl ve svém dopise ze dne [datum] sám věřitel. Na tom se rovněž dlužník s věřitelem telefonicky dohodl po obdržení dopisu ze dne [datum]. Věřitel rovněž následně všechny splátky bez výhrady přijímal a dodnes přijímá.

5. Žalobci rovněž připustili, že v zástavní smlouvě byla dohodnuta možnost výkonu zástavního práva tím způsobem, že věřitel zástavu zpeněží za alespoň 80 % obvyklé ceny zástavy stanovené posudkem znalce (znaleckého ústavu), kterého si věřitel zvolí, protože však nenastala splatnost celého úvěru (ani v důsledku zahájené exekuce, ani v důsledku prodlení se splácením úvěru delším 60 dnů), nebyly splněny předpoklady pro zahájení výkonu zástavního práva. Z posledně uvedeného důvodu rovněž žalobci neumožnili znalci prohlídku nemovitých věcí za účelem jejich ocenění pro účely zpeněžení zástavy.

6. Způsob, jakým věřitel zástavní právo realizoval, pak žalobci považují za rozporný se zákazem zakotveným v novém občanském zákoníku zpeněžit zástavu libovolným způsobem. Poukázali přitom rovněž na skutečnost, že věřitel navíc nerespektoval ani omezení podle zákona o spotřebitelském úvěru, který stanoví maximální výši všech uplatněných smluvních pokut na částku odpovídající celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše pak 200 000 Kč.

7. Žalobci se rovněž ohradili proti závěru soudu prvního stupně o tom, že netvrdili existenci okolností, z nichž by bylo možné dovodit, že žalovaný jako nabyvatel předmětných nemovitých věcí nebyl v dobré víře. Poukázali přitom na to, že žalovaný byl jako kupující seznámen s obsahem znaleckého posudku oceňujícího předmětné nemovité věci, tedy i se skutečností, že znalec posudek vypracoval bez toho, že by měl možnost nemovité věci shlédnout. Jakmile byli vyrozuměni o zahájení vkladového řízení u příslušného katastrálního úřadu, obrátili se s žalobou na určení svého vlastnického práva k nemovitým věcem na soud a v katastru nemovitostí nechali vyznačit poznámku spornosti vlastnického práva. Ostatně z obsahu samotné kupní smlouvy vyplývá, že prodej nemovitých věcí je realizován jako výkon zástavního práva. Na toto, jakož i na hrozící spor ohledně přípustnosti realizace zástavního práva, pak nepochybně musel být žalovaný jako kupující věřitelem před uzavřením kupní smlouvy upozorňován. Žalovaný tedy byl upozorněn na značná rizika, a pokud i přes tato upozornění nemovité věci koupil, nebyl v dobré víře při nabývání vlastnického práva k těmto.

8. Závěrem žalobci opakovaně připustili, že obligační dlužník skutečně čerpal od věřitele úvěr ve výši 450 000 Kč, že k zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru bylo zřízeno na předmětných nemovitých věcech zástavní právo, poukázali nicméně na to, že dlužník byl drobným živnostníkem v oboru přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti a v oboru pokrývačství a tesařství, který vždy pracoval samostatně (bez zaměstnanců), a to na malých zakázkách v rámci okresu [obec]. Do finančních problémů se dostal poté, co mu pár klientů nezaplatilo za provedené zakázky. Se splátkami mu tak museli vypomáhat. Dlužník, který je bratrem první žalobkyně a synem dalších dvou žalobců, své finanční problémy před žalobci nejdříve zatajoval, následně se však žalobcům omluvil, převedl na ně (resp. na své rodiče – žalobce b) a c) v tomto řízení) svůj spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech a odešel pracovat do Německa a s jejich součinností nadále zajišťuje postupné splácení úvěru dříve dohodnutými splátkami po 4 500 Kč měsíčně. S ohledem na posledně uvedené apelovali žalobci na odvolací soud, aby rozhodl spravedlivě a nikoliv podle toho, kdo má peníze a kdo nikoliv.

9. Na adresu žalovaného podotkli, že je nijak nekontaktoval, a když tak učinili oni, uvedl, že předmětné nemovité věci nepotřebuje a koupil je pouze za účelem jejich dalšího prodeje, přičemž současně žalobcům nabídl jejich zpětný odkup. Uvedenou nabídku pak žalobci považují za absurdní, neboť se jedná o jejich vlastní nemovité věci, které vlastními silami zbudovali a které představují jejich jedinou možnost bydlení.

10. Na adresu věřitele poznamenali, že byť nemovité věci zpeněžil kupní smlouvu ze dne [datum], doposud jim nepředložil jakékoliv vyúčtování.

11. Pokud jde o náklady řízení, poukázali žalobci na skutečnost, že nemovité věci představují jejich jedinou možnost vlastního bydlení a na zajištění jiného bydlení nedosáhnou, neboť jsou důchodci (v případě žalobkyně b) navíc invalidní) a samoživitelka (v případě žalobkyně a)).

12. Žalovaný navrhl, aby bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno. Ve vyjádření k odvolání uvedl, že důvodem zesplatnění úvěru bylo zahájení exekučního řízení. Dlužníkovi sice byla dopisem ze dne [datum] nabídnuta možnost sjednání smíru, dlužník a žalobci však na tuto nabídku nijak nereagovali. Jinými slovy, nabídka učiněná věřitelem nebyla dlužníkem přijata. Poukázal rovněž na další porušení zástavní smlouvy spočívající v porušení zákazu převodu vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem. Byť důvodem pro zesplatnění úvěru bylo zahájení exekuce, ohradil se žalovaný i proti závěru soudu prvního stupně o tom, že dlužník se nedostal do prodlení se splácením úvěru větším než 60 dnů, což by rovněž odůvodňovalo zesplatnění úvěru. Ohradil se proti námitce žalobců, že by započetí výkonu zástavního práva dne [datum] vedoucí ke zpeněžení nemovitých věcí bylo předčasným. V souvislosti s tím připomněl, že k zesplatnění úvěru došlo v závislosti na zahájení exekuce již v únoru 2019. Konečně se ohradil rovněž proti úvaze odvolatelů, že mu mělo být ze skutečnosti, že se jedná o realizaci zástavního práva, zřejmé, že se jedná o rizikovou záležitost. K tomu připomněl, že vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem nabyl kupní smlouvou ze dne [datum], přičemž právní kroky vedoucí ke zpochybnění převodu začali žalobci činit až poté, co jim byl prodej nemovitých věcí oznámen.

13. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (ust. § 204 odst. 1 o. s. ř.), že bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (ust. § 201 o. s. ř.) a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 1 o. s. ř. a contr.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním i řízení mu předcházející a nakonec dospěl k závěru, že odvolání žalobců ve věci samé není důvodné.

14. Podle ustanovení § 1359 odst. 1 věty první o. z. jakmile je zajištěný dluh splatný, může se zástavní věřitel (nevyužije-li možnosti uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě nebo z prodeje zástavy podle jiného zákona) uspokojit i způsobem, o němž se dohodl se zástavcem, popřípadě zástavním dlužníkem, v písemné formě. Podle § 1365 odst. 1 o. z. ujedná-li se, že zástavní věřitel může zástavu prodat jiným způsobem než ve veřejné dražbě, je povinen postupovat při prodeji s odbornou péčí v zájmu svém i v zájmu zástavního dlužníka tak, aby zástavu prodal za cenu, za kterou lze srovnatelnou věc obvykle prodat za srovnatelných okolností na daném místě a v daném čase. Poruší-li zástavní věřitel tuto povinnost, nedotýká se to práv třetích osob nabytých v dobré víře. Konečně pak podle § [číslo] odst. 1 písm. b) a odst. 3 dokud zajištěný dluh nedospěje, zakazuje se ujednat, že věřitel může zástavu zpeněžit libovolným způsobem nebo si ji za libovolnou, anebo předem určenou cenu může ponechat. Je-li zástavcem nebo zástavním dlužníkem spotřebitel nebo člověk, který je malým nebo středním podnikatelem, potom se k takovému ujednání nepřihlíží, ať již k němu došlo před dospělostí zajištěného dluhu nebo i poté, co zajištěný dluh dospěl.

15. Odkazovaná zákonná ustanovení je třeba vykládat v souladu se závěry uvedenými v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 21 Cdo 5983/2017, a ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. 21 Cdo 1961/2019, tak, že zákon sice připouští možnost uzavření dohody zástavního věřitele a zástavního dlužníka o jiném než zákonem předvídaném způsobu výkonu zástavního práva, konkrétní obsah takové dohody zástavního věřitele a zástavce (zástavního dlužníka) o uspokojení zástavního věřitele ze zástavy jiným způsobem než zpeněžením zástavy ve veřejné dražbě nebo prostřednictvím soudního prodeje zástavy však zákon neupravuje. Zakazuje nicméně (není-li zajištěný dluh ještě splatný a v případě, že zástavcem nebo zástavním dlužníkem je spotřebitel nebo malý či střední podnikatel, i po splatnosti dluhu) ujednání, že zástavní věřitel může zástavu zpeněžit libovolným způsobem nebo si ji za libovolnou, anebo předem určenou cenu ponechat, a stanoví, že zástavní věřitel je povinen postupovat při prodeji s odbornou péčí v zájmu svém i v zájmu zástavního dlužníka tak, aby zástavu prodal za cenu, za kterou lze srovnatelnou věc obvykle prodat za srovnatelných okolností na daném místě a v daném čase. Z toho plyne, že jiný způsob uspokojení zástavního věřitele ze zástavy než zpeněžením zástavy ve veřejné dražbě nebo prostřednictvím soudního prodeje zástavy musí být v dohodě uzavřené mezi zástavním věřitelem a zástavcem (zástavním dlužníkem) sjednán tak, aby nezávisel pouze na vůli zástavního věřitele a aby umožňoval splnění povinnosti zástavního věřitele postupovat při prodeji zástavy s odbornou péčí v zájmu svém i v zájmu zástavního dlužníka tak, aby zástavu prodal za obvyklou cenu. Ve světle uvedeného pak shledal Nejvyšší soud jako soud dovolací nedostatečným ujednání v zástavní smlouvě, které odkazovalo pouze na zákonné ustanovení (konkrétně § 1365 o. z.) za současného umožnění zástavnímu věřiteli realizovat zástavní právo některým z postupů stanovených obecně závaznými právními předpisy, vybraným na základě vlastního uvážení zástavního věřitele. Naproti tomu za ujednání, které skýtá dostatečné záruky postupu pro řádný výkon zástavního práva vyžadované ustanoveními § [číslo] odst. 2 písm. b) a § 1365 odst. 1 o. z. považoval Nejvyšší soud takové, podle něhož v případě zpeněžení zástavy kupní smlouvou uzavřenou se třetí osobou musí být zástava prodána za cenu ve výši nejméně ceny zástavy zjištěné posudkem znalce, který nesmí být v den uzavření kupní smlouvy starší šesti měsíců, a že v případě zpeněžení zástavy kupní smlouvou uzavřenou dražbou podle ustanovení § 1771 o. z. musí být dražba konána třetí osobou určenou zástavním věřitelem, která splňuje podmínky pro provádění nedobrovolných dražeb ve smyslu zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, nejnižší podání při dražbě musí činit nejméně polovinu ceny zástavy zjištěné posudkem znalce, který nesmí být v den uzavření kupní smlouvy starší šesti měsíců, zástavní věřitel musí vyhotovit dražební vyhlášku k zástavě, kterou uveřejní nejméně 15 dnů před zahájením dražby a ve které uvede, že jde o dražbu ve smyslu ustanovení § 1771 o. z., označení zástavního věřitele, dlužníka, zástavce, zástavního dlužníka a dražebníka, místo, datum a čas zahájení dražby, označení a popis zástavy, nejnižší podání a stanovený minimální příhoz, způsob dražení, podmínky udělení příklepu, jímž je uzavřena kupní smlouva, a podmínky případného snižování podání.

16. K uvedenému odvolací soud doplňuje, že dále pro výkon zástavního práva podle § 1360 věty první o. z. platí, že bylo-li ujednáno, že zástavní věřitel může zástavu prodat jiným způsobem než ve veřejné dražbě, zavazuje to i právního nástupce zástavního dlužníka. Dle § 1362 o. z. započetí výkonu zástavního práva oznámí zástavní věřitel v písemné formě zástavnímu dlužníkovi; v oznámení uvede, jak se ze zástavy uspokojí. Je-li zástavní právo zapsáno ve veřejném seznamu nebo v rejstříku zástav, zajistí zástavní věřitel zápis započetí výkonu zástavního práva také v tomto rejstříku. Ke zpeněžení zástavy dohodnutým způsobem pak může dojít až po uplynutí lhůty 30 dnů od oznámení započetí výkonu zástavního práva zástavnímu dlužníkovi (resp. ode dne zápisu započetí výkonu zástavního práva do veřejného seznamu nebo do rejstříku zástav – viz § 1364 o. z.). Zástavní dlužník je povinen strpět výkon zástavního práva (zejména vydá zástavnímu věřiteli zástavu i s listinami potřebnými k převzetí, prodeji a užívání a poskytne mu další potřebnou součinnost). Má-li zástavu nebo listiny u sebe třetí osoba, má stejnou povinnost (viz § 1367 odst. 1 o. z.).

17. Na úvod hodnocení věci odvolacím soudem je nutné předeslat, že soud prvního stupně si opatřil dostatek informací o skutkových okolnostech případu a k jejich prokázání provedl (s ohledem na uplatnění zásady projednatelnosti v tomto občanském soudním řízení, kdy je soud zásadně vázán důkazními návrhy účastníků – viz § 120 o. s. ř. v jeho znění účinném od 1. 1. 2014) dostatečné množství důkazů. Ze skutkových zjištění získaných provedeným dokazováním učinil soud prvního stupně logický závěr o skutkovém stavu věci, který rovněž správně právně posoudil na něj dopadajícími zákonnými ustanoveními. Své závěry přitom srozumitelně a logicky popsal v odůvodnění napadeného rozhodnutí, na které může odvolací soud pro stručnost odkázat, neboť se v něm soud prvního stupně vypořádal se všemi námitkami žalobce vznesenými v průběhu řízení.

18. Jen pro stručnost lze připomenout podstatná zjištění soudu prvního stupně, která ostatně nebyla mezi účastníky řízení ani sporná, a sice že dne [datum] došlo mezi věřitelem a obligačním dlužníkem k uzavření smlouvy o úvěru č. CA [číslo] (dále též jen„ smlouva o úvěru“), jejíž součástí byly podle článku 7. smlouvy i všeobecné úvěrové podmínky úvěrů pro podnikatele, na základě které byl věřitelem obligačnímu dlužníkovi poskytnut úvěr ve výši 450 000 Kč, a kterou se obligační dlužník zavázal uhradit věřiteli celkem 1 076 385 Kč ve 239 měsíčních splátkách po 4 484 Kč rozložených vždy do čtyř lhůtních splátek po 1 121 Kč splatných vždy k 7., 14., 21. a 28. dni v měsíci počínaje dnem [datum] a jednou měsíční splátkou ve výši 4 709 Kč. Obligační dlužník při sjednání smlouvy o úvěru vystupoval jako podnikatel, přičemž podle čl. 1 [číslo] VÚP byly finanční prostředky z úvěry účelově určeny pouze pro podnikatelské účely. Žalobci byli na samotné smlouvě o úvěru účastni jako tzv. vedlejší účastníci, přičemž při uzavření smlouvy (jejím podpisu) byli zastoupeni na základě plné moci obligačním dlužníkem. Podle čl. 11 [číslo] VÚP bylo dohodnuto, že dojde-li k jakémukoliv případu porušení dle ustanovení článků [číslo] až [číslo] VÚP, stávají se veškeré peněžité závazky všech povinných (zde tedy obligačního dlužníka) okamžitě splatnými (tedy nastává tzv. bezpodmínečné zesplatnění úvěru). Jedním z případů porušení smlouvy pak bylo podle čl. 10 [číslo] VÚP i podání exekučního návrhu a následné postižení majetku, ke kterému bylo zřízeno zajištění úvěru, v takto zahájeném exekučním řízení. Podle čl. 11 [číslo] VÚP se mohli věřitel a obligační dlužník dohodnout o nápravě porušení případu s tím, že pokud obligační dlužník nápravu sjednaným způsobem provede, bude se mít za to, že bezpodmínečná splatnost úvěru nenastala. Podle čl. 11 [číslo] pak věřitel mohl bezpodmínečné zesplatnění úvěru i jednostranně odvolat, a to ve lhůtě 90 dnů ode dne jeho vzniku; i v takovém případě se má za to, že bezpodmínečná splatnost celého úvěru nenastala.

19. Tentýž den jako smlouva o úvěru byla uzavřena (podepsána) rovněž zástavní smlouva o zřízení zástavního práva č. CA [číslo] (dále též jen„ zástavní smlouva“), kterou obligační dlužník i všichni tři žalobci (jako spoluvlastníci nemovitých věcí) zřídili k předmětným nemovitým věcem (resp. každý z nich jako zástavní dlužník ke svému spoluvlastnickému podílu) zástavní právo k zajištění pohledávky věřitele ze smlouvy o úvěru. Rovněž ke sjednání a uzavření (podpisu) zástavní smlouvy žalobci zmocnili obligačního dlužníka písemnou plnou mocí ze dne [datum]. Podle čl. V. zástavní smlouvy bylo dohodnuto, že věřitel je oprávněn vedle způsobů stanovených zákonem uspokojit pohledávky zajišťované zástavním právem také způsobem upraveným v tomto článku. Bylo dohodnuto, že věřitel může zástavu zpeněžit na základě kupní smlouvy, a to za cenu, která jakožto cena, za níž lze ve smyslu § 1365 odst. 1 o. z. v daném místě a čase srovnatelnou věc prodat za srovnatelných okolností, musí činit alespoň 80 % obvyklé ceny zástavy stanovené posudkem znalce (nebo znaleckého ústavu), kterého pro tento účel věřitel zvolí, a jehož posudek o stanovení obvyklé ceny zástavy věřitel zástavci v jednom vyhotovení poskytne bez zbytečného odkladu poté, co věřitel posudek obdrží. Současně byly dohodnuty podmínky, za kterých může dojít k prodeji zástavy (zejména splatnost kupní ceny a stanovení lhůty a podmínky pro její vydání věřiteli, lhůty pro předání prodané zástavy kupujícímu, lhůty pro vydání té části výtěžku prodeje zástavy, která přesahuje zajišťovanou pohledávku, nutné náklady na výkon zástavního práva (vymezené jako náklady na zpracování znaleckého posudku, na zpracování přiznání k dani a provize realitní kanceláře) a daň z nabytí nemovitých věcí, včetně případných přirostlých úroků), jakož i informační povinnost věřitele o průběhu realizace zástavního práva a povinnost zástavce poskytnout věřiteli veškerou potřebnou součinnost.

20. Jak bylo zjištěno z vyrozumění o zahájení exekuce ze dne [datum] a z oznámení o jejím skončení ze dne [datum] (obojí vyhotovené JUDr. [jméno] [příjmení], soudní exekutorkou Exekutorského úřadu Třebíč), dne [datum] bylo u uvedeného Exekutorského úřadu zahájeno pod sp. zn. 042 Ex 59/19 exekuční řízení proti obligačnímu dlužníkovi (konkrétně pak k uspokojení pohledávky Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky ve výši 34 874 Kč), kdy Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou vydal dne 28. 1. 2019 pod č. j. 15 EXE 59/2019-21 pověření k provedení exekuce, přičemž v rámci uvedené exekuce byl soudní exekutorkou vydán i exekuční příkaz ze dne 13. 2. 2019, č. j. 042 Ex 59/19-25, zapsaný rovněž do evidence katastru nemovitostí a nařizující prodej předmětných nemovitých věcí (tedy zástavy). Uvedeným postižením nemovitých věcí tak byl naplněn smluvní předpoklad dohodnutý v čl. 10 [číslo] VÚP pro vznik bezpodmínečného zesplatnění úvěru ve smyslu ustanovení čl. 11 [číslo] VÚP.

21. Dopisem datovaným dnem [datum] a doručeným obligačnímu dlužníkovi a žalobcům dne [datum] pak věřitel těmto oznámil, že k zesplatnění úvěru (právě s odkazem na výše uvedené články VÚP) došlo ke dni [datum]. Závěrem oznámení věřitel adresátům sdělil, že pokud příčinu zesplatnění úvěru odstraní do 90 dnů ode dne doručení oznámení, zesplatnění úvěru jednostranně odvolá postupem podle čl. 11 [číslo] VÚP. Zástavní věřitel zesplatnění úvěru jednostranně neodvolal.

22. Dne [datum] vydali věřitel a jeho nástupce souhlasné prohlášení o tom, že byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru z věřitele na nástupnickou společnost a že došlo ke změně v osobě zástavního věřitele. Obligační dlužník a žalobci o tom byli vyrozuměni dne [datum] a dne [datum] nastaly právní účinky zápisu souhlasného prohlášení o změně osoby zástavního věřitele do katastru nemovitostí.

23. Dalším dopisem datovaným dnem [datum] a označeným jako„ VÝZVA KE SJEDNÁNÍ SMÍRU a k případnému okamžitému splacení pohledávek – předžalobní výzva“ nástupnická společnost obligačnímu dlužníkovi i žalobcům sdělila, aby zmíněný dopis považovali za výzvu ke sjednání smíru, který navrhla v tom smyslu, že do 15 dnů ode dne jeho doručení doloží zánik exekuce (například potvrzením exekutora o jejím úplném uhrazení včetně jejích nákladů) a ona pak bude souhlasit s pokračováním splácení úvěru formou splátek ve sjednané výši, smluvní pokutu za neoznámení exekuce pak sníží na polovinu a budou jí moci uhradit v průběhu tří měsíců. Současně si nástupnická společnost vymínila, že sjednaný smír musí být alespoň dodatečně stvrzen písemnou dohodou. Na posledně uvedenou výzvu obligační dlužník ani žalobci nástupnické společnosti nic nesdělili ani nedoložili. Jak žalobci vysvětlili v průběhu tohoto soudního řízení, protože jim byl dopis datovaný dnem [datum] doručen až po skončení exekuce, vysvětlili si obsah dopisu tak, že věřitel (resp. jeho nástupce) souhlasí s pokračováním ve splátkách úvěru. Poukázali rovněž na to, že se obligační dlužník na uvedeném postupu s nástupcem i ústně (telefonicky) dohodl, byť pro to nemají žádný důkaz.

24. Dne [datum] soudní exekutorka JUDr. [jméno] [příjmení] vyhotovila pod č. j. 042 Ex 59/19-32 oznámení o ukončení exekuce, kterým příslušný katastrální úřad požádala o výmaz zápisu exekučního příkazu, kterým bylo rozhodnuto o způsobu provedení exekuce prodejem předmětných nemovitých věcí.

25. Darovací smlouvou ze dne [datum] poté ještě obligační dlužník převedl vlastnické právo ke svému spoluvlastnickému podílu o velikosti id. [číslo] na nemovitých věcech na žalobce b) a c), a to s právními účinky vkladu vlastnického práva k tomuto podílu ke dni [datum], za současného zřízení práva věcného břemene bezplatného doživotního užívání předmětných nemovitých věcí ve prospěch obligačního dlužníka (tedy svojí osoby).

26. Dopisem ze dne [datum] oznámila nástupnická společnost žalobcům započetí výkonu zástavního práva a dne [datum] pak nastaly právní účinky zápisu o vyrozumění zástavního věřitele o započetí výkonu zástavního práva do katastru nemovitostí. Dopisem ze dne [datum] nástupce žalobcům oznámil, že dne [datum] v 11:00 hod. bude probíhat šetření znalce za účelem zjištění obvyklé ceny nemovitosti a v uvedenou dobu požádal o její zpřístupnění znalci. Mezi účastníky řízení není sporu ani o tom, že žalobci ani obligační dlužník znalci neumožnili ohledání nemovitých věcí zevnitř. Dne [datum] vypracovala [právnická osoba], a.s. – Znalecký ústav, [IČO], sídlem [adresa], znalecký posudek [číslo] kterým určila (ve znění opravy znaleckého posudku z blíže neupřesněného data) obvyklou cenu předmětných nemovitých věcí částkou 2 290 000 Kč, když od částky 4 450 000 Kč určené porovnávacím metodou byla odečtena hodnota věcného břemeně zřízeného ve prospěch obligačního dlužníka ve výši 2 160 000 Kč. Spolu s dopisem ze dne [datum] nástupce zaslal žalobcům uvedený znalecký posudek s chybou v posudku na jeho první straně, kde byla nesprávně uvedena výše obvyklé ceny částkou 2 900 000 Kč. Spolu s dopisem ze dne [datum] pak byla žalobcům zaslána opravená první strana posudku s cenou 2 290 000 Kč.

27. Dne [datum] uzavřel nástupce jako prodávající s žalovaným jako kupujícím kupní smlouvu, kterou převedl vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem na žalovaného za kupní cenu ve výši 1 850 000 Kč, z jejíhož obsahu se mimo jiné podává, že nástupce figuruje v postavení prodávajícího právě z důvodu výkonu zástavního práva. Právní účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí pro žalovaného podle uvedené kupní smlouvy nastaly dne [datum].

28. Soud prvního stupně předně správně vyhodnotil otázku vzniku tzv.„ porušení případu“ jako důvodu pro automatické bezpodmínečné zesplatnění úvěru podle shora uvedených ujednání VÚP v podobě zahájení exekuce proti obligačnímu dlužníkovi, jež zároveň postihovala i předmětné nemovité věci. Nebylo tudíž zapotřebí pro rozhodnutí o žalobě na určení vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem zabývat se otázkou existence či neexistence porušení dalších ujednání obsažených ať už ve smlouvě o úvěru (jako je otázka prodlení se splácením jednotlivých splátek), či v zástavní smlouvě (jako je otázka zákazu převodu zástavy na jinou osobu).

29. Nad rámec jinak správných závěrů soudu prvního stupně o neexistenci dohody o pokračování ve splácení úvěru formou pravidelných splátek pak odvolací soud připomíná, že byť se žalobci dovolávají existence ústní (telefonické) dohody dlužníka s nástupnickou společností o možnosti pokračovat ve splátkách úvěru, nejen, že k takovému skutkovému tvrzení nenabídli žádný důkaz (resp. dokonce výslovně uvedli, že nemohou jakýkoliv důkaz nabídnout), nýbrž ani případná existence dohody uzavřené pouze ústní formou by nebyla dostatečná. Jak totiž vyplývá ze shora odkazované výzvy nástupnické společnosti ze dne [datum], tato vyžadovala formu písemnou (viz § 1758 o. z.).

30. Pakliže k zesplatnění úvěru došlo automaticky v návaznosti na zápis exekučního příkazu soudní exekutorky JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 13. 2. 2019, č. j. 042 Ex 59/19-25, do katastru nemovitostí, zástavní věřitel, ani jeho nástupce, toto zesplatnění jednostranně ve lhůtě 90 dnů od zesplatnění neodvolali a dlužník ani žalobci nijak nereagovali ani na nabídku sjednání jiných vzájemných vztahů učiněnou nástupcem ze dne [datum], potom ničeho nebránilo nástupnické společnosti, aby dne [datum] vyrozuměna žalobce o zahájení výkonu zástavního práva, a aby po zápisu oznámení o zahájení jeho výkonu do katastru nemovitostí dne [datum] dále v souladu s podmínkami dohodnutými v zástavní smlouvě přistoupila ke zpeněžení zástavy jejím oceněním znaleckým posudkem a následně i prodejem kupní smlouvou žalovanému.

31. Ujednání o výkonu zástavního práva přímým prodejem třetí osobě sjednané v zástavní smlouvě je dostatečně určité a co do obsahu i způsobilé vyloučit libovůli zástavního věřitele při uspokojování se ze zástavy, neboť jsou upraveny podmínky, za kterých může být zástava zpeněžena, a způsob, jakým má být stanovena cena zástavy v době zpeněžení. Protože dohodnuté podmínky zpeněžení zástavy rovněž umožňují splnění povinnosti zástavního věřitele postupovat při prodeji zástavy s odbornou péčí v zájmu svém i v zájmu žalobců jako zástavních dlužníků tak, aby zástavu prodal za obvyklou cenu, je tato dohoda žalobců a zástavního věřitele platným právním jednáním a zástavní věřitel postupoval v souladu se zákonem, zpeněžil-li zástavu podle této dohody a za splnění dalších podmínek stanovených zákonem pro výkon zástavního práva.

32. Na uvedeném závěru ničeho nemění ani skutečnost, že kupní cena představovala 80 % obvyklé ceny stanovené posudkem, pakliže v jiném shora odkazovaném případě Nejvyšší soud shledal za nikoliv rozporný se zákonem postup, který umožňoval zástavnímu věřiteli prodat zástavu za cenu odpovídající jen 50 % obvyklé ceny zjištěné znaleckým posudkem, byť se tak mělo stát po dražbě zástavy. Pokud pak žalobci poukazovali na skutečnost, že obvyklá cena byla stanovena posudkem znalce, který neměl možnost ohledat nemovité věci zevnitř, nelze ani k takové námitce přihlédnout, pakliže uvedený důsledek (tedy ztížení objektivizace znaleckého zkoumání) plně způsobili sami tím, že nemovité věci znalci (dlužno podotknout, že v rozporu se zástavní smlouvou, kterou na sebe povinnost poskytnout součinnost převzali), nezpřístupnili. Ostatně nelze přehlédnout ani to, že žalobci fakticky žádné konkrétní nedostatky ani popisné části, ani závěrům znaleckého posudku oceňujícího předmětné nemovité věci nevytýkají.

33. Vzhledem k tomu pak, že ujednání o výkonu zástavního práva není v rozporu se zákazem daným ustanovením § 1315 odst. 2 písm. b) o. z., tedy nedává věřiteli možnost zpeněžit zástavu libovolným způsobem (nebo si ji za libovolnou, anebo předem určenou cenu ponechat), je pro rozhodnutí o žalobě žalobců nepodstatné, zda obligační dlužník byl či nebyl malým či středním podnikatelem ve smyslu ustanovení § 1315 odst. 3 o. z.

34. Zcela bez vlivu na nabytí vlastnického práva žalovaného k předmětným nemovitým věcem je skutečnost, zda došlo či nedošlo ze strany nástupnické společnosti po prodeji nemovitých věcí k vyúčtování zpeněžení zástavy vůči žalobcům jako zástavním dlužníkům. Je na žalobcích, aby se takového vyúčtování výsledku zpeněžení (popř. i vyplacení nevyužité části výtěžku prodeje) domáhali vůči zástavnímu věřiteli (resp. jeho nástupci). Stejně tak je bez významu i to, zda výše sankcí účtovaných věřitelem podle smlouvy o úvěru přesahuje hranice stanovené zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, či nikoliv, když uvedený zákon na zde řešený skutkový stav nedopadá, neboť se zde nejedná o úvěr spotřebitelský (tedy poskytovaný spotřebiteli), neboť dlužníkem byl podnikatel (byť drobný živnostník, jak připustili sami žalobci) a úvěr byl výslovně účelově určen na jeho podnikatelskou činnost.

35. Nad rámec shora uvedeného odůvodnění pak odvolací soud musí na adresu žalobců poznamenat, že nejen v rovině právní, nýbrž i v rovině čistě morální, je zapotřebí hlavního původce jejich nynějších existenčních problémů hledat nikoliv v osobě věřitele a jeho nástupce, kteří si jen bedlivě chránili svá práva vyplývající se smlouvy o úvěru, či dokonce v osobě žalovaného, který pouze zcela logicky (byť podle vyjádření žalobců možná i pragmaticky) využil možnosti koupě nemovitých věcí, nýbrž zcela a pouze v osobě obligačního dlužníka (jejich bratra a syna). Uvedený závěr pak odvolací soud nedovozuje ze skutečnosti, že se dlužník zřejmě po určitou dobu dostal při provozování své samostatné výdělečné činnosti do finančních problémů, kterážto okolnost by se mohla přihodit v obecné rovině kterémukoliv drobnému živnostníkovi, nýbrž ze skutečnosti, že své finanční problémy zcela nezodpovědně dostatečně transparentním způsobem ve vztahu k věřiteli neřešil. V souvislosti s tím odvolací soud opět nemůže nepřipomenout skutečnost, že dlužník si spolu s převedením svého spoluvlastnického podílu o velikosti id. [číslo] na nemovitých věcech na své rodiče (žalobce b) a c)) sám pro sebe nechal zřídit právo věcného břemene na nemovitých věcech umožňující mu jejich užívání. To se pak následně projevilo při výkonu zástavního práva tím, že obvyklá cena nemovitých věcí přesahující jinak zřejmě 4 mil. Kč klesla přibližně na jednu polovinu právě v důsledku potřeby zohlednit existenci posledně uvedené právní závady, kterou je z úhlu pohledu potenciálního kupce skutečně zapotřebí považovat za zásadní znehodnocující faktor. Uvedeným krokem tak nejen, že dlužník k řešení svých finančních problémů nijak nepřispěl, nýbrž za současného zajištění možnosti vlastního bydlení v nemovitých věcech zcela pominul případné negativní dopady svého počínání na ostatní členy své bazální rodiny. Zcela na zvážení žalobců pak odvolací soud ponechává úvaze, zda omluva dlužníka je dostatečnou a odpovídající reakcí na jednání jím dříve učiněná.

36. Soud prvního stupně tedy rozhodl správně, když dovodil, že vlastníkem předmětných nemovitých věcí je žalovaný, který vlastnické právo k nim nabyl na základě kupní smlouvy ze dne [datum] Odvolací soud proto napadené rozhodnutí jako věcně správné ve výroku o věci samé potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

37. Pokud jde o náklady řízení, postupoval soud prvního stupně obecně správně, pokud žalobcům uložil s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. povinnost zaplatit náklady účelně vynaložené žalovaným na bránění práva, neboť tento byl v řízení plně úspěšný. Nesprávně však vyhodnotil otázku vlivu účasti více žalobců na předmět řízení, jakož i otázku způsobu stanovení výše odměny zástupce žalovaného z řad advokátů.

38. Pokud jde o výši odměny, ta se podle § 6 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále též jen„ advokátní tarif“) stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby se určuje v závislosti na tarifní hodnotě sporu (§ 7 advokátního tarifu). Podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu pak není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Konečně pak podle § 9 odst. 3 písm. a) a odst. 4 písm. b) advokátního tarifu se za tarifní hodnotu ve věcech určení, zda tu je právní vztah nebo právo, určení neplatnosti právního jednání, jde-li o určení práva k věci penězi neocenitelné nebo jde-li o určení neplatnosti právního jednání, jehož předmětem je věc nebo plnění penězi neocenitelné, považuje částka 35 000 Kč. [příjmení] 50 000 Kč se považuje za tarifní hodnotu v týchž věcech, jak uvedeno posledně, jde-li o právní vztah k obchodnímu závodu, nemovité věci, nebo právo z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví.

39. Shora citovaná ustanovení advokátního tarifu pak je zapotřebí vykládat v souladu s právními závěry vyjádřenými v judikatuře Ústavního a Nejvyššího soudu tak, že pro možnost využití speciálního ustanovení o výši tarifní hodnoty podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s odst. 4 písm. b) advokátního tarifu je rozhodná skutečnost, zda v daném řízení měl soud k dispozici ověřitelný údaj o ceně nemovitosti, jež byla předmětem sporu.

40. Ústavní soud předně klade důraz na potřebu zjistit cenu nemovité věci, která je předmětem sporu, ideálně pak znaleckým posudkem, popř. jinými hodnověrnými důkazy, a nevylučuje ani možnost užití stanoviska realitní kanceláře, a to zejména za situace, kdy ostatní účastníci řízení obsah tohoto stanoviska nerozporují (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2688/15). Obecným soudům pak podle Ústavního soudu ničeho nebrání ani v tom, aby případně na základě vlastní úvahy údaj uváděný účastníkem dále korigovaly, když k právu vítězného účastníka na náhradu nákladů řízení je i významně podhodnocený odhad ceny nemovitosti mnohem šetrnější, než když soud na určení ceny zcela rezignuje.

41. Současně nicméně Ústavní soud judikuje, že ověřitelný údaj o ceně nemovitosti má obecný soud k dispozici nepochybně tehdy, shodnou-li se účastníci řízení, že pro účely stanovení výše nákladů řízení souhlasí s cenou nemovitosti zjištěnou znaleckým posudkem (k tomu v podrobnostech srovnej nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 269/16, ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2688/15, a ze dne ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2448/18).

42. Někdy přitom nemusí stačit ani existence znaleckého posudku, pakliže tento neurčuje obvyklou cenu ve vztahu i ideálnímu spoluvlastnickému podílu, o který jedině v řízení jde (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5795/2017). Nedostatečná je pak cena dosažená dražbou (viz usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3875/19, a ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3891/19) či sjednaná v kupní ceně (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2448/18, nebo usnesení téhož soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 641/20). [příjmení] se takto určená hodnota nemovitosti mohla stát podkladem pro tarifní hodnotu, je nutné, aby s tím účastníci řízení souhlasili.

43. Není-li obecný soud ověřitelný výdaj o ceně nemovitostí k dispozici, vychází se z § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu. Není tudíž bez dalšího použitelný dříve vyslovený právní názor obsažený např. v nálezech Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 598/2000, a ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 712/01, podle něhož může být paušální částka považována za tarifní hodnotu pouze ve věcech týkajících se věci či plnění striktně vzato neocenitelných (k tomu v podrobnostech srovnej nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 269/16, ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2688/15, a ze dne ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2448/18, popř. řadu usnesení téhož soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 83/14, ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2084/14, ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2639/14, ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2383/15, a ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2563/15).

44. Jak vysvětleno s odůvodnění toho rozsudku shora, nalézací soud sice měl k dispozici znalecký posudek oceňující obvyklou cenou nemovitých věcí, o jejichž vlastnictví bylo v tomto řízení rozhodováno, a to ten, jež byl v minulosti vypracován pro potřeby výkonu zástavního práva, nicméně přinejmenším žalobci se s výsledkem tohoto ocenění neztotožnili, natož pak, aby s obvyklou cenou určenou zmíněným znaleckým posudkem počítali jako s tarifní hodnotou pro stanovení výše mimosmluvní odměny zástupce z řad advokátů v tomto řízení. Ostatně ani sám žalovaný při vyčíslení svých nákladů za řízení před soudem prvního stupně s tarifní hodnotou odpovídající obvyklé ceně předmětných nemovitých věcí podle zmíněného posudku neuvažoval. Bylo tedy na místě uvažovat při stanovení tarifní hodnoty sporu s použitím ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) a odst. 4 písm. b) advokátního tarifu.

45. Celkové náklady účelně vynaložené žalovaným na řízení před soudem prvního stupně tedy představují částku 18 466 Kč, která se skládá z odměny zástupce žalovaného z řad advokátů ve výši 12 400 Kč za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé, účast na jednání dne [datum] a dne [datum]) podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu po 3 100 Kč za úkon podle § 7 bodu 6. advokátního tarifu počítáno z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) a odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 1 200 Kč spojených z výše uvedenými 4 úkony právní služby po 300 Kč za úkon podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, z náhrady cestovného k jednání konanému dne [datum] a dne [datum] ve výši 3 866 Kč (na trase ze sídla advokáta do [obec] a zpět v délce 312 km osobním automobilem tov. zn. VW Passat při kombinované spotřebě osobního automobilu 6,6 l na 100 km a průměrné ceně paliva ve výši 27,20 Kč za litr a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy ve výši 4,40 Kč dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) a z náhrady za promeškaný čas strávený na cestě k jednáním a zpět ve výši 1 000 Kč po 100 Kč za 1 půlhodinu podle § 14 advokátního tarifu.

46. Jak bylo nicméně uvedeno shora, žalobkyně a) se fakticky domáhala určení svého vlastnického práva pouze ke spoluvlastnickému podílu o velikosti id. [číslo] a žalobkyně b) a žalobce c) se společně jako manželé domáhali určení jejich spoluvlastnického práva rovněž pouze ke spoluvlastnickému podílu o velikosti id. [číslo] s tím, že tento spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitých věcech je v jejich společném jmění manželů. Žalobkyně a) na straně jedné a žalobci b) a c) na straně druhé tak mají vůči sobě postavení tzv. samostatných společníků řízení ve smyslu ustanovení § 91 odst. 1 o. s. ř. a pouze žalobkyně b) a žalobce c) mají mezi sebou postavení tzv. společníků nerozlučných ve smyslu ustanovení § 91 odst. 2 o. s. ř. To se pak projevuje při rozhodování o náhradě nákladů tím způsobem, že žalobkyně a) je povinna samostatně zaplatit žalovanému na ni připadající poměrnou část celkových nákladů ve výši 8 309,70 Kč ([číslo] z částky 18 466 Kč) a žalobkyně b) a žalobcem c) pak společně a nerozdílně zbývajících 10 156,30 Kč ([číslo] z 18 466 Kč). Ve smyslu posledně uvedené věty tedy odvolací sodu k odvolání žalobců změnil (§ 202 odst. 1 písm. b) o. s. ř.) nákladový výrok napadeného rozhodnutí.

47. Výrok o nákladech odvolacího řízení vyplývá z ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých náhrada nákladů odvolacího řízení přísluší i v této části řízení zcela úspěšnému žalovanému. Celkové náklady účelně vynaložené žalovaným na odvolací řízení představují částku 6 800 Kč, která se skládá z odměny zástupce žalovaného z řad advokátů ve výši 6 200 Kč za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání dne [datum]) podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu po 3 100 Kč za úkon podle § 7 bodu 6. advokátního tarifu počítáno z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) a odst. 4 písm. b) advokátního tarifu a z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč spojených z výše uvedenými 2 úkony právní služby po 300 Kč za úkon podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, když žádné další výdaje žalovaný odvolacímu soudu neuvedl.

48. I na náhradě nákladů odvolacího řízení se žalobci musí podílet děleně dle principu vysvětleného shora, tedy tím způsobem, že žalobkyně a) je povinna samostatně zaplatit žalovanému na ni připadající poměrnou část celkových nákladů ve výši 3 060 Kč ([číslo] z částky 6 800 Kč) a žalobkyně b) a žalobcem c) pak společně a nerozdílně zbývajících 3 740 Kč ([číslo] z 6 800 Kč).

49. Zbývá dodat, že odvolací soud neshledal důvody pro mimořádné snížení či odepření náhrady nákladů řízení podle § 150 o. s. ř., kteréžto nemohou spočívat pouze v nepříznivých osobních, majetkových a příjmových poměrech na straně povinných žalobců, když jimi uváděnou nepříznivou životní situaci zohlednil pouze tak, že stanovil pro zaplacení náhrady nákladů řízení toliko delší, než obvyklou třídenní zákonnou (viz § 160 odst. 1 o. s. ř.), lhůtu jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení