54 CO 268/2021 - 707

Rubrum

Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Fučíkové a soudců Mgr. Miroslava Pecha a JUDr. Lenky Prokšové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vypořádání společného jmění manželů o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 16. září 2021, č. j. 7 C 77/2018-613, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I., II. a IV. mění tak, že se ze společného jmění manželů přikazuje: a) do výlučného vlastnictví žalovaného -) osobní automobil zn. Škoda Octavia, [registrační značka] v ceně 392 300 Kč -) zůstatek na účtu č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba], ve výši 48 485,42 Kč -) kapitálová hodnota na penzijním připojištění sjednaném u [právnická osoba] dle smlouvy [číslo] ve výši 217 891,84 Kč -) kapitálová hodnota na životním pojištění sjednaném u [právnická osoba], dle smlouvy [číslo] ve výši 35 366 Kč -) kapitálová hodnota na životním pojištění sjednaném u [právnická osoba], dle smlouvy [číslo] ve výši 69 582 Kč -) zůstatek na účtu [číslo] vedeném u Generali [příjmení] [příjmení], investiční společnosti, a.s., ve výši 21 235,20 Kč -) částka 41 257,34 Kč představující náhradu škody přiznanou rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2011, sp. zn. 10 T 1/2010 -) vlastnické právo k družstevnímu podílu v bytovém družstvu [obec], stavební bytové družstvo, sídlem [adresa], spojené s právem nájmu k bytu [číslo] o velikosti 3 + 1 nacházejícím se v budově [adresa], č. orientační 57, na adrese [adresa], b) do výlučného vlastnictví žalobkyně -) zůstatek na účtu [číslo] vedeném u [právnická osoba] [příjmení] [příjmení], investiční společnost, a.s., ve výši 2 087,79 Kč -) kapitálová hodnota na penzijním připojištění sjednaném u [právnická osoba], dle smlouvy [číslo] ve výši 29 303,50 Kč -) zůstatek na účtu číslo [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba], ve výši 36 793,93 Kč. Žalovanému se přikazuje k doplacení jedna polovina nesplaceného zůstatku úvěru poskytnutého [právnická osoba], číslo účtu [číslo]. Žalobkyni se přikazuje k doplacení jedna polovina nesplaceného zůstatku úvěru, poskytnutého [právnická osoba], číslo účtu [číslo]. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů na vypořádávaném jmění 1 249 787 Kč, ve lhůtě do šesti měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Ve výroku III. se rozsudek soudu prvního stupně zrušuje a řízení se v této části zastavuje.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou na nákladech řízení vzniklých státu před soudy obou stupňů 7 787 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou na nákladech řízení vzniklých státu před soudy obou stupňů 7 787 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

1. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl shora označeným rozsudkem o vypořádání dříve zaniklého společného jmění manželů (dále též jen„ SJM“) tak, že z věcí, které měli účastníci v SJM, přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného osobní automobil zn. Škoda Octavia, [registrační značka], v ceně 392 300 Kč, zůstatek na účtu č. [bankovní účet], vedený u [právnická osoba], ve výši 48 485,42 Kč, kapitálovou hodnotu na penzijním připojištění u [právnická osoba], č. smlouvy [číslo], ve výši 217 891,84 Kč, kapitálovou hodnotu na životním pojištění u [právnická osoba], č. smlouvy [číslo], ve výši 35 366 Kč, kapitálovou hodnotu na životním pojištění u [právnická osoba], č. smlouvy [číslo], ve výši 69 582 Kč, zůstatek na účtu u GENERALI [příjmení] [příjmení], investiční společnosti, a.s., č. ú. [číslo], ve výši 21 235,20 Kč, zůstatek na účtu stavebního spoření u [právnická osoba], č. ú. [bankovní účet], ve výši 161 618,77 Kč a vyplacenou částku z trestního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka], ve výši 41 257,34 Kč (výrok I.).

2. Do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal ze SJM zůstatek na účtu u [právnická osoba] [příjmení], investiční společnosti, a.s., č. ú. [číslo], ve výši 2 087,79 Kč, zůstatek na účtu u [právnická osoba], číslo smlouvy [číslo], ve výši 29 303,50 Kč, zůstatek na účtu u [právnická osoba], č. ú. [bankovní účet], ve výši 36 793,93 Kč, nesplacený zůstatek úvěru u [právnická osoba], [číslo] ve výši mínus 405 497,64 Kč a členský podíl v bytovém družstvu [obec], stavební bytové družstvo, sídlem [adresa], spojený s právem nájmu k bytu [číslo] o velikosti 3+1, nacházející se v budově [adresa], č. or. 57, na adrese [adresa], ve výši 1 240 000 Kč (výrok II.)

3. Výrokem III. rozhodl o povinnosti žalovaného vyklidit byt [číslo] v domě [adresa], č. or. 57, na adrese [adresa], a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku. Výrokem IV. rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni vypořádací podíl ze zaniklého SJM ve výši 42 524,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem V. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výrokem VI. uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 1 156 Kč, a to na účet [číslo] [variabilní symbol]. Výrokem VII. uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 7 156 Kč, a to na účet [číslo] [variabilní symbol].

4. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na ustanovení § 708 odst. 1, § 709 odst. 1 písm. b), § 710, § 713 odst. 1, §714 odst. 1 a 2, § 740 a § 742 odst. 1, § 3028 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), a § 145 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen„ obč. zák.“) tím, že účastníci byli manželé a jejich SJM zaniklo právní mocí rozsudku o rozvodu manželství dne [datum]. Vzhledem k tomu, že nedošlo k vypořádání společného jmění manželů dohodou, domáhá se žalobkyně jeho vypořádání rozhodnutím soudu. Účastníci řízení učinili předmětem vypořádání výše uvedené věci, zůstatky na účtech a nesplacený zůstatek úvěru. Žalobkyně v žalobě navrhla, aby aktiva SJM byla přikázána žalovanému a jí byl přiznán vypořádací podíl ve výši jedné poloviny jejich hodnoty.

5. Žalovaný tvrdil, že vypořádávané vozidlo zn. Škoda Octavia, [registrační značka], zakoupené dne [datum] za částku 468 833 Kč, mělo být co do částky 250 000 Kč pořízeno za výlučné prostředky žalovaného obdržené za vypořádání spoluvlastnického podílu na nemovitosti nabyté dědictvím a co do zbývající částky z úvěru, jehož zůstatek žalovaný rovněž navrhl k vypořádání. Jako součást SJM určenou k vypořádání označil žalovaný též částku 50 000 Kč, kterou žalobkyně dne [datum] převedla ze společného účtu na svůj nově založený účet. Navrhoval disparitní vypořádání SJM s ohledem na skutečnost, že se žalovaná dlouhodobě nestýká s jejich dětmi a on nedisponuje finančními prostředky, jimiž by mohl vypořádací podíl uhradit.

6. Soud prvního stupně měl za nesporné, že předmětem SJM určeného k vypořádání byl členský podíl v bytovém družstvu [obec], stavební bytové družstvo, sídlem [adresa], spojený s právem nájmu k bytu [číslo] o velikosti 3+1, nacházející se v budově [adresa], č. or. 57, na adrese [adresa], jehož obvyklá cena byla prokázána znaleckým posudkem Ing. [příjmení] č. [tel. číslo], a to ve výši 1 240 000 Kč, strany proti takto určené ceně neměly námitek. Dále bylo v řízení nesporné, že součástí SJM se stalo vozidlo Škoda Octavia, [registrační značka], oceněné znaleckým posudkem Ing. [příjmení] částkou 392 300 Kč, ohledně této ceny neměli účastníci též námitek. Sporné bylo, zda a v jaké výši na pořizovací cenu vozidla byly použity výlučné prostředky žalovaného. Soud prvního stupně měl za to, že tvrzení žalovaného ohledně výše jeho vnosu byla vzájemně rozporná (ve vyjádření ze dne [datum] žalovaný tvrdil, že výše jeho vnosu byla 200 000 Kč, ve vyjádření ze dne [datum] uvedl, že výše jeho vnosu měla být 250 000 Kč), navíc tvrzení o tom, že na pořízení vozu byl sjednán úvěr, který nebyl blíže konkretizován, nebylo prokázáno.

7. Dále měl soud prvního stupně za prokázané, že na účtu č. [bankovní účet], vedeném x [právnická osoba], na jméno žalovaného byl ke dni zániku manželství zůstatek 48 485,42 Kč, majetkové účty vedené u Generali [příjmení] [příjmení], investiční společnosti, a. s., vedené na jméno žalobkyně hodnotu 2 087,79 Kč, na jméno žalovaného hodnotu 21 235,20 Kč, hodnota pojistné smlouvy [číslo] činila 69 582 Kč, zůstatek na účtu stavebního spoření vedeného na jméno žalovaného č. [bankovní účet] činil 161 618,77 Kč. Zůstatek úvěru činil ke dni zániku SJM 405 497,64 Kč. Mezi účastníky bylo nesporné, že zůstatek úvěru je pasivem SJM a je předmětem vypořádání SJM. Žalovaný tvrdil, že po zániku manželství hradil splátky tohoto úvěru ze svých výlučných prostředků, avšak učinil tak až po koncentraci řízení dle § 118b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tedy soud prvního stupně tyto splátky nezohlednil při vypořádání SJM. Ze stejného důvodu soud prvního stupně nezahrnul do vypořádání SJM zůstatek na účtu žalobkyně č. [bankovní účet], vedený u [právnická osoba]

8. Taktéž měl soud prvního stupně za nesporný zůstatek na účtu č. [bankovní účet], vedený u [právnická osoba], na jméno žalobkyně, ve výši 36 793,93 Kč, ke dni zániku manželství, zůstatek na účtu [právnická osoba], na jméno žalobkyně ve výši 29 303,50 Kč. Do aktiv SJM byla dále zařazena pohledávka žalovaného jako poškozeného z trestního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka], která byla po zániku manželství vyplacena žalovanému ve výši 41 257,34 Kč. Do aktiv SJM byla také zařazena kapitálová hodnota pojistné smlouvy [číslo] vedená u [právnická osoba], v částce 35 366 Kč a zůstatek prostředků na účtu vedeného na jméno žalovaného u [právnická osoba], č. smlouvy [číslo], který činil ke dni zániku manželství účastníků 217 891,84 Kč.

9. Aktiva vypořádávaného SJM účastníků soud prvního stupně vyčíslil částkou ve výši 2 295 921,79 Kč, skládající se z hodnoty družstevního podílu ve výši 1 240 000 Kč, hodnoty vozidla Škoda Octavia ve výši 392 300 Kč, zůstatků účtů vedených na jména účastníků ve výši 48 485,42 Kč, 2 087,79 Kč, 21 235,20 Kč, 69 582 Kč, 161 618,77 Kč, 36 793,93 Kč, 29 303,50 Kč, 35 366 Kč a 217 891,84 Kč a vyplacené části pohledávky z trestního řízení ve výši 41 257,34 Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nebyla prokázána existence vnosů do SJM ani investic ze SJM do výlučného majetku účastníků. Pasivem SJM učinil soud prvního stupně zůstatek úvěrového účtu částku ve výši 405 497,64 Kč. Rozdíl aktiv a pasiv SJM tak činil částku 1 890 424 Kč, polovina čisté hodnoty SJM tak činila částku 945 212 Kč. Pro disparitu podílů nebyly shledány důvody.

10. Soud prvního stupně též uvedl, že při zvažování, kterému z účastníků přikáže družstevní byt, vzal v úvahu ve prospěch žalovaného, že byt užívá s nezletilou dcerou účastníků a zletilá dcera účastníků je tam navštěvuje. V neprospěch žalovaného bylo jeho tvrzení, že nedisponuje finančními prostředky, jimiž by mohl žalobkyni vypořádávaný podíl uhradit. Určil proto mezi účastníky takový způsob vypořádání SJM, a to včetně přikázání členského podílu v bytovém družstvu spojeného s právem nájmu bytu, aby byl vypořádávací podíl co nejnižší.

11. Ohledně částky 50 000 Kč, kterou žalobkyně nejdříve učinila předmětem vypořádání a později ohledně této částky vzala svůj návrh zpět, avšak na jeho vypořádání trval žalovaný (jako odnosu ze SJM žalovanou), soud prvního stupně uvedl, že tato částka se nevypořádá, neboť žalobkyně prokázala, že tato částka nikdy nebyla součástí SJM. Pokud jde o částku 200 000 Kč (resp. 250 000 Kč), kterou žalovaný označil jako vnos z jeho výlučných prostředků do SJM na pořízení vozidla Škoda Octavia, prokázal sice, že obdržel od svého bratra finanční prostředky na vypořádání podílového spoluvlastnictví z dědictví, ovšem soud neměl za jednoznačně prokázané, že na úhradu kupní ceny vozidla byly použity právě tyto finanční prostředky. Co se týče odnosů žalovaného ze SJM, kdy měl žalovaný disponovat s finančními prostředky ze SJM bez souhlasu žalobkyně, měl soud prvního stupně za to, že žalovaný dostál své vysvětlovací povinnosti a prokázal účel plateb. Platby učiněné do [datum] posoudil v souladu s § 145 odst. 2 obč. zák. jako obvyklou správu majetku v SJM, případně jako obstarávání záležitostí přesahující obvyklou správu, avšak učiněné s konkludentním souhlasem žalobkyně. Platby učiněné po [datum] posoudil v souladu s § 713 odst. 1 o. z. jako běžné hospodaření, ke kterému byl žalovaný oprávněn samostatně a nad rámec běžných záležitostí týkajících se SJM jednal žalovaný s konkludentním souhlasem žalobkyně dle § 714 odst. 1 o. z. Další odnosy ze SJM nebyly dle soudu prvního stupně prokázány.

12. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl na základě závěru o obdobné míře úspěchu a neúspěchu obou účastníků a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. O náhradě nákladů státu za znalečné rozhodl soud prvního stupně tak, že každému z účastníků uložil povinnost k náhradě jedné poloviny nákladů státu, přičemž zohlednil různou výši účastníky zaplacené zálohy.

13. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal odvolání žalovaný, a to do všech jeho výroků. Navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V důvodech odvolání namítal, že rozsudek soudu prvního stupně není věcně správný, neboť soud nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem a důkazům a věc nesprávně posoudil. Zejména nesprávně zjistil rozsah a hodnotu zaniklého SJM, když nevypořádal dar dědečka žalobkyně ve výši 50 000 Kč, vnos žalovaného ve výši 250 000 Kč na nákup osobního automobilu a vnos žalovaného ve výši 179 340 Kč jako úhrady na úvěr uhrazený žalovaným za dobu od rozvodu manželství do rozhodnutí soudu prvního stupně. Soud prvního stupně též nesprávně zjistil výši penzijního připojištění u Penzijního fondu [právnická osoba], na kterém byl zůstatek k [datum] (před uzavřením manželství) ve výši 43 315,67 Kč, což je minimálně částka, která měla být z hodnoty penzijního připojištění odečtena. Zároveň má žalovaný za to, že pokud je na penzijní připojištění plněno výlučně zaměstnavatelem, pak tato hodnota není součástí SJM. Zároveň má žalovaný za to, že penzijní připojištění je vázáno na osobu jejího účastníka a jediné, co v této souvislosti lze vypořádávat, je hodnota vložená ze SJM na platby do penzijního připojištění, nikoli nominální hodnotu zůstatku. Žalovaný dále vytkl soudu prvního stupně nesprávný procesní postup, který spatřoval v uložení povinnosti k vyklizení družstevního bytu žalovanému, když tento nárok nebyl předmětem řízení, o zamýšleném uložení této povinnosti nebyl dopředu soudem informován a k uložení této povinnosti nebylo vedeno žádné dokazování. Uložení povinnosti vyklidit družstevní byt a přikázání členského podílu ve stavebním bytovém družstvu žalobkyni označil za naprosto asociální, když tento byt společně s ním užívá nezaopatřená nezletilá dcera a stejně tak i její zletilá sestra. Soud prvního stupně z žalovaného tak učinil bezdomovce, aniž by zkoumal způsob a jeho schopnost vypořádání podílu žalobkyně. Celkově řízení před soudem prvního stupně označil za zmatečné, když se soud snažil o koncentraci řízení, a touto koncentrací argumentoval při odůvodnění svého rozhodnutí, proč k žalovaným uplatněným výhradám nepřihlédl, zároveň v době, kdy ke koncentraci řízení mělo dojít, nebylo zcela zřejmé, co je předmětem řízení a až po koncentraci řízení žalovanou uplatněným odnosům se soud prvního stupně pečlivě věnoval, přestože mělo jít o tvrzení v této fázi řízení již nepřípustná. Měl za to, že procesní postup soudu prvního stupně byl zatížen vadami, které měly za následek nesprávnost jeho závěrů. Nesprávný byl i postup soudu ohledně vypořádání zůstatku stavebního spoření ve výši 161 618,77 Kč, když tento zůstatek byl ke dni [datum] převeden ve prospěch úvěrového účtu a tato majetková hodnota tak zanikla již před více než třemi lety. Měl tedy za to, že rozsudek soudu prvního stupně je založen na nesprávných a neúplných skutkových zjištěních, na základě nichž soud dospěl k vadným skutkovým a právním závěrům, které mají za následek nesprávnost napadeného rozsudku.

14. Žalobkyně nesouhlasila s odvoláním žalovaného a přestože sama odvolání nepodala, navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že do výroku I. doplní a do výlučného vlastnictví žalovaného přikáže pohledávku SJM za žalovaným ve výši 934 000 Kč z titulu neoprávněného nakládání s těmito částkami, výrok IV. změnil tak, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni vypořádací podíl ze zaniklého SJM ve výši 509 524,50 Kč, výrok V. změnil tak, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení, výrok VI. zrušil, výrok VII. změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 17 312 Kč a rozsudek ve výrocích II. a III. potvrdil. Žalobkyně výrok soudu prvního stupně o vyklizení družstevního bytu nepovažovala za nesprávný, neboť v řízení bylo po celou dobu zřejmé, že je možné, že družstevní byt bude ve vypořádání přiřčen žalobkyni. S tímto je nezbytně spojeno vystěhování žalovaného a jejich dcer, které jsou v jeho péči a sdílí s ním společnou domácnost. Měla za to, že tímto výrokem soudu prvního stupně nedošlo k nesprávnému procesnímu postupu, když soud v řízení o vypořádání SJM není vázán žalobními návrhy účastníků, když sám žalovaný vypověděl, že nemá dostatečné prostředky na vyplacení vypořádacího podílu žalobkyni, proto byl dle judikatorního pravidla o minimalizaci výše vypořádacího podílu byt přiřčen žalobkyni. Poukázala na to, že jejich nezletilá dcera, žijící s žalovaným ve společné domácnosti není nezaopatřenou, když na tuto platí pravidelně výživné. Měla za to, že soud prvního stupně správně posoudil částku 50 000 Kč, kterou obdržela darem od svého dědečka (jak bylo v řízení prokázáno), jako finanční prostředky mimo SJM, a tyto do vypořádání nezahrnul. Zároveň se ztotožnila s posouzením vnosu žalovaného ve výši 250 000 Kč, tedy, že se žalovanému nepodařilo prokázat existenci konkrétního vnosu žalovaného do SJM, tj. použití konkrétní částky z jeho výlučného majetku na automobil v SJM. Žalobkyně má dále za to, že žalovaný nesprávně zpochybňuje posouzení kapitálové hodnoty svého penzijního spoření a životního pojištění soudem prvního stupně. Nesprávnou je též úvaha žalovaného, že by příspěvky od zaměstnavatele byly pouze jeho výlučným majetkem. Tvrzení žalovaného, že část penzijního spoření a životního pojištění není součástí SJM, bylo uplatněno až po koncentraci řízení a soud prvního stupně k nim tedy správně nepřihlížel. Pokud se jedná o označení zahraničních produktů a finančních prostředků, které tvoří součást SJM, z výpisů z účtů zajištěných soudem vyplynulo, že žalovaný přesouval finanční prostředky z běžného účtu, na kterém se nacházely finanční prostředky v SJM, na jiný účet za účelem nákupu investičních instrumentů. Finanční částky po prodeji těchto instrumentů však odesílal na neznámé bankovní účty a nevracel je zpět na účet ke společným prostředkům v SJM. Tyto skutečnosti zjistila žalobkyně ze soudem zajištěných důkazů a bezprostředně poté tyto finanční prostředky zahrnula do vypořádání SJM. Tento postup považuje za plně v souladu s koncentrací řízení, když dříve tyto informace neměla k dispozici. Má za to, že ohledně těchto transakcí došlo k přenesení důkazního břemene na žalovaného, který svoji vysvětlovací povinnost ve lhůtě stanovené pro koncentraci řízení nesplnil. Soud prvního stupně tak neměl k opožděnému vyjádření žalovaného přihlížet a měl vypořádat částku 934 000 Kč jako odnos žalovaného ze SJM. Ohledně nákladů řízení byla žalobkyně přesvědčena, že jí měla být přiznána náhrada nákladů řízení. Ohledně nákladů na znalečné žalobkyně uvedla, že jí byl přístup do vypořádávaného družstevního bytu neprávem odepřen žalovaným, nemohla tento byt v rozporu se svým vlastnickým právem užívat a byla nucena hradit si vlastní nájem v důsledku vystěhování (což považuje za rozporné s dobrými mravy). Při prohlídce bytu znalcem se této nemohla zúčastnit, neboť jí žalovaný přístup do bytu neumožnil, z tohoto důvodu je přesvědčena, že by náklady na vypracování znaleckého posudku měl nést výlučně žalovaný.

15. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (ust. § 204 odst. 1 „o. s. ř.“), že bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (ust. § 201 o. s. ř.) a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 1 o. s. ř. a contr.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

16. Co se týče rozsahu vypořádávaného společného jmění účastníků, vzal odvolací soud za prokázané, že mezi aktiva patří majetek zahrnutý sem soudem prvního stupně, který nebyl ani jedním z bývalých manželů zpochybněn, a to osobní automobil zn. Škoda Octavia, [registrační značka], zůstatek na účtu č. [bankovní účet] u [právnická osoba], zůstatek na účtu č. [bankovní účet] u [právnická osoba], kapitálová hodnota na penzijním připojištění sjednaném u [právnická osoba], č. smlouvy [číslo], zůstatek na účtech vedených u [právnická osoba] [příjmení] [příjmení], investiční společnost, a.s. [číslo] a [číslo] kapitálová hodnota na životních pojištěních sjednaných u [právnická osoba] dle smlouvy [číslo] smlouvy [číslo] kapitálová hodnota na penzijním připojištění sjednané u AXA penzijní společnosti dle smlouvy [číslo] částka 41 257,34 Kč přiznaná žalovanému rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2011, sp.zn. 10 T 1/2010 a konečně vlastnické právo k družstevnímu podílu v bytovém družstvu [obec], stavební bytové družstvo spojené s právem nájmu k bytu [číslo] o velikosti 3 + 1 nacházejícím se v budově [adresa], na adrese [adresa]. Mezi pasiva společného jmění účastníků patří závazek vůči společnosti [právnická osoba] splácený na základě smlouvy o úvěru na účet [číslo] o čemž rovněž nebylo mezi účastníky sporu.

17. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud nepovažuje za aktivum SJM zůstatek na účtu stavebního spoření u [právnická osoba], číslo účtu [bankovní účet] ve výši 161 618,77 Kč. Z provedeného dokazování, a to ze zprávy [právnická osoba] ze dne [datum], ze dne [datum] a z výpisů z účtu Úvěru ze stavebního spoření [číslo] bylo zjištěno, že částka 161 618,77 Kč byla ke dni [datum] převedena ve prospěch úvěrového účtu a byla použita k částečnému umoření dluhu z úvěru (fáze spoření tím byla ukončena). Jestliže tedy finanční prostředky ke dni rozhodnutí soudu o vypořádání SJM neexistují a byly použity na úhradu společného dluhu účastníků, nelze k nim při vypořádání přihlížet (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1135/2005 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2465/2010).

18. Správně soud prvního stupně nezařadil mezi aktiva SJM částku 50 000 Kč, která byla dne [datum] převedena z účtu č. [bankovní účet] na účet na jméno žalobkyně č. [bankovní účet], kterou žalovaný požadoval vypořádat jako investici ze společného jmění do výlučného vlastnictví žalobkyně. V řízení bylo prokázáno, že tuto částku daroval výlučně žalobkyni její dědeček [jméno] [příjmení]. V jeho svědecké výpovědi neshledal ani odvolací soud žádné vnitřní rozpory a považuje ji za pravdivou. Darované finanční prostředky jednomu z manželů se tak dle ustanovení § 709 odst. 1 písm. b) o. z. nemohly stát součástí společného jmění manželů.

19. Mezi aktiva SJM zařadil soud prvního stupně správně rovněž kapitálové hodnoty na účtech penzijního připojištění a životního pojištění účastníků ze smluv uzavřených za trvání manželství, a to ve výši, která byla sdělena penzijní společností i pojišťovnami ke dni zániku manželství účastníků (dne [datum]), tedy podle stavu ke dni zániku SJM. Je nesporné, že část peněžních prostředků na penzijní i životní pojištění poskytli zaměstnavatelé účastníků (§ 27 odst. 5 zákona č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem; výdaj vynaložený zaměstnavatelem na práva zaměstnanců vyplývající z kolektivní smlouvy, pracovní či jiné nebo z vnitřního předpisu zaměstnavatele). Odvolací soud má za to, že připsáním na účty se staly tyto peněžní prostředky poskytnuté zaměstnanci zaměstnavatelem (vyplaceny zaměstnanci) součástí plnění poskytovaných v souvislosti s pracovním poměrem a měly by tak podléhat stejnému režimu jako jiná hodnota z pracovní činnosti, která je zaměstnanci rovněž poskytována v souvislosti s jeho pracovním poměrem (§ 111 odst. 1 zákona číslo 65/1965 Sb., zákoník práce). Do aktiv SJM je tak třeba zařadit celou nominální hodnotu zůstatků na shora popsaných účtech, nikoliv pouze částky, které by odpovídaly platbám, které byly skutečně vynaloženy na pojištění ze společného jmění manželů ve smyslu ust. § 711 odst. 2 o. z., když zaměstnanec nabývá možnost s příspěvky disponovat, byť za podmínek stanovených ve speciálních právních předpisech upravujících penzijní připojištění i životní pojištění (shodně např. rozhodnutí nadepsaného odvolacího soudu ze dne 4. 6. 2015, č. j. 54 Co 916/2014-773).

20. Povaha řízení o vypořádání společného jmění manželů nevylučuje uplatnění institutu koncentrace řízení, neboť i toto řízení je svou povahou řízením sporným (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2010, sp. zn. 22 Cdo 3441/2009). Dle ustanovení § 118b odst. 1 o. s. ř. v rámci tzv. koncentrace řízení mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k prokázání svých tvrzení nejpozději do skončení prvního jednání, které se ve věci konalo nebo do konce následně stanovené lhůty (pokud nebyla provedena příprava jednání dle § 114c o. s. ř.). Účinky koncentrace řízení nebrání účastníkům popírat správnost tvrzení protistrany o skutečnostech významných pro rozhodnutí o věci samé nebo se vyjadřovat k důkazům označených druhou stranou sporu. Soud tak vždy i poté, kdy nastaly účinky koncentrace řízení, přihlédne k projevu, jímž účastník vyjadřuje svůj žalobní požadavek nebo stanovisko k němu, jímž uplatňuje své procesní námitky, jimiž shrnuje své návrhy učiněné za řízení, jimiž se vyjadřuje k dokazování a ke skutkové a právní stránce věci nebo jimiž sděluje svůj názor, jak má být věc soudem rozhodnuta (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2020).

21. V poměrech vypořádání společného jmění manželů popsaný princip bývá mnohdy ovlivněn problematikou tzv. informačního deficitu, což znamená, že v některých případech nemůže účastník bez součinnosti se soudem disponovat všemi potřebnými tvrzeními (či důkazy) již na počátku řízení, neboť je nemá objektivní možnost získat, samotná žaloba pak zpravidla nemůže obsahovat všechna potřebná a konkrétní tvrzení, která účastník obvykle může doplnit až v průběhu řízení. V rámci sporu o vypořádání společného jmění manželů tak mohou být žalobou řádně uplatněny k vypořádání jednotlivé věci a hodnoty, přestože k jejich upřesnění a konkretizaci dochází až v průběhu řízení. Již z žaloby by ale mělo být zřejmé, kterou věc a hodnotu hodlá účastník učinit předmětem vypořádání, byť s obecnějšími údaji o ní (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 22 Cdo 5148/2017). Skutečnost, že v průběhu řízení účastník potřebné další tvrzení a skutečnosti (či důkazy) nedoplní, se může promítnout do věcné důvodnosti takto uplatněného nároku, ale nikoliv do závěru, že se jednalo o nárok, který vůbec ve lhůtě tří let od zániku společného jmění manželů uplatněn nebyl (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3451/2014).

22. I přesto, že lze dát zapravdu odvolateli, že soud prvního stupně připustil do jisté míry nepřesnosti v žalobě podané žalobkyní dne [datum], ovšem je možné z žaloby dovodit, vypořádání čeho se žalobkyně domáhala. Koncentrace řízení v projednávané věci nenastala koncem prvního jednání ve věci, které proběhlo dne [datum] (při jednání byli účastníci poučeni ve smyslu ustanovení § 118b o. s.ř.), ale uplynutím lhůty 60 dnů ode dne data tohoto jednání, tedy dnem [datum]. Ve stanovené lhůtě byla žalobkyně vyzvána, aby jednoznačně vymezila, co činí předmětem vypořádání SJM, doplnila svá dosavadní tvrzení a k těmto navrhla či předložila důkazy (ve stejné lhůtě měl doplnit svá tvrzení – aniž bylo blíže specifikováno která – i žalovaný) Žalobkyně tak učinila podáním ze dne [datum]. Doplněný návrh byl žalovanému doručen dne [datum], na jeho námitky ohledně určitosti návrhu soud prvního stupně připustil, aby žalobkyně upřesnila, co činí předmětem vypořádání, což tato učinila podáním ze dne [datum]. Následně byl usnesením ze dne 6. 5. 2019, č. j. 7 C 77/2018-167, žalovaný vyzván, nechť se k doplněným tvrzením žalobkyně ve lhůtě 30 dnů vyjádří. Výzva byla žalovanému doručena dne [datum] Odvolací soud má za to, že do doby uplynutí této lhůty mohl žalovaný (a musel mít možnost) reagovat na tvrzení žalobkyně a jestliže doposud neuplynula zákonná lhůta 3 let ode dne zániku společného jmění (lhůta uplynula dnem [datum]), mohl uplatnit svůj návrh na vypořádání věcí či hodnot, o nichž se domníval, že rovněž patří do společného jmění účastníků. Je zřejmé z výše uvedeného, že soud prvního stupně na důsledky koncentrace pro řízení rezignoval (už i tím, že neprovedl do skončení prvního jednání všechny úkony uvedené v ustanovení § 118 odst. 1, 2 o. s. ř.), pokud ovšem účastníkům poskytl opakovaně lhůty k vymezení předmětu sporu (čímž nevymezil, která právně významná tvrzení zůstala sporná), nemohou být následky koncentrace řízení dány k tíži účastníkům. Odvolací soud má proto za to, že teprve po uplynutí lhůty dnem [datum] pro žalobkyni a [datum] pro žalovaného nebylo možno z jejich strany nově tvrdit, mohli pouze popírat správnost tvrzení protistrany o skutečnostech významných pro rozhodnutí nebo se vyjadřovat k důkazům označeným protistranou. Pokud pak byly účastníky po uplynutí těchto lhůt navrženy k vypořádání nové věci či hodnoty, správně k nim soud prvního stupně nepřihlížel; konkrétně jde o v odvolání namítanou částku 43 315,67 Kč, což je částka naspořená na penzijním připojištění u AXA penzijní společnosti, č. smlouvy [číslo], žalovaným z jeho výlučných prostředků před uzavřením manželství a zůstatek na účtu žalobkyně u Raiffeisen stavební spořitelny, č. ú. [bankovní účet], jejichž vypořádání bylo žalovaným navrženo až v podání ze dne [datum].

23. Z hlediska koncentrace řízení se v projednávané věci jeví nejvýznamnějším, jakým způsobem by měl soud naložit s tvrzením žalobkyně (a uplatněným nárokem), že žalovaný v průběhu manželství vybral, respektive přesouval ze společného účtu účastníků, na němž se nacházely finanční prostředky v SJM, č. účtu [bankovní účet], vedeného u [právnická osoba], finanční prostředky na účet u Generali Investments za účelem nákupu investiční instrumentů a následném přesunu na neznámé bankovní účty. Dle tvrzení žalobkyně mělo být takto bez jejího souhlasu a nad rámec běžného hospodaření rodiny přesunuto celkem 934 000 Kč. Tuto částku označila jako odnosy ze SJM a tudíž pohledávku SJM za žalovaným, a navrhla, aby jí z této částky byl přikázán odpovídající vypořádací podíl.

24. Soud prvního stupně tyto prostředky předmětem vypořádání neučinil s odůvodněním, že tyto prostředky byly vynaloženy na žalovaným tvrzené účely, které lze hodnotit jako obvyklou správu majetku náležejícího do SJM, případně jako obstarávání záležitostí přesahujících obvyklou správu, avšak učiněné s konkludentním souhlasem žalobkyně dle ust. § 146 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb. V případě plateb učiněných po [datum] se pak jednalo o běžné záležitosti, ve kterých je manžel oprávněn dle ust. § 713 odst. 1 o. z. hospodařit s finančními prostředky samostatně, nad rámec běžných záležitostí týkajících se SJM jednal žalobce opět s konkludentním souhlasem žalobkyně dle ust. § 714 odst. 1, 2 o. z. Pokud jde o účel provedených plateb, vycházel soud prvního stupně z podání žalovaného doručeného soudu dne [datum], kterým žalovaný reagoval na výzvu soudu ze dne 15. 12. 2020, č. j. 7 C 77/2018-538, aby ve smyslu ust. § 118a odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení soudu sdělil, za jakým účelem byly z účtu č. [bankovní účet] provedeny odchozí platby. Součástí výroku usnesení pak je datum konkrétní odchozí platby, částka, která odešla, popřípadě i číslo účtu, na který byla poukázána. Dle připojeného Potvrzení o dodání a doručení do datové schránky byla výzva právnímu zástupci žalovaného doručena dne [datum].

25. Odvolací soud se závěrem přijatým soudem prvního stupně nesouhlasí. Dle rozhodovací praxe použitelné i pro úpravu učiněnou zákonem č. 89/2012 Sb. může prostředky tvořící společné jmění manželů vybírat z účtu a používat pro běžnou spotřebu každý z manželů. Proto při vypořádání SJM soudem nelze obecně přihlížet k částkám, které byly vybrané z účtu, na němž byly úspory manželů, a spotřebované za trvání manželství, pokud ovšem nešlo o prostředky vynaložené na výlučný majetek jednoho z manželů nebo o prostředky, s nimiž bylo nakládáno nad rámec obvyklé správy majetku náležejícího do SJM, nebo bez souhlasu druhého z manželů. Toho manžela, který finanční prostředky z účtu vybere, tíží břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně toho, jakým způsobem s takovými prostředky naložil. V případě, že takto získané částky spotřeboval pro sebe či způsobem, který nepředstavuje uspokojování potřeb rodiny (případně ji nespotřeboval a ke dni zániku SJM jimi disponoval), je třeba je vypořádat jako součást společného jmění manželů. Je třeba zdůraznit, že druhého z manželů tíží břemeno tvrzení a důkazní břemeno pouze ohledně prokázání, že taková částka byla nabyta za trvání manželství a druhým manželem z účtu vybrána, nenese důkazní břemeno ohledně tvrzení, že předmětná částka nebyla ke dni zániku společného jmění manželů spotřebována (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1027/2018).

26. Shodně se soudem prvního stupně má i odvolací soud za prokázané, že žalobkyně uplatnila nárok na vypořádání prostředků vybraných ze společného účtu žalovaným v rámci koncentrace projednávané věci. Již v žalobě uvedla, že žalovaný investoval společné prostředky do investičních fondů Generali [příjmení] [příjmení] a Flex Word, když jí nebylo známo, jaké prostředky se na těchto účtech nacházejí, neboť nemá přehled o finanční situaci rodiny, o níž ji žalovaný neinformoval. Později„ opěrné body“ skutkového stavu doplnila, a to i prostřednictvím vysvětlovací povinnosti protistrany. Soud tak mohl v průběhu řízení poté, kdy již bylo upřesněno tvrzení stran, přistoupit k výzvě, formou výše citovaného usnesení, kterým vyzval žalovaného, kterého tíží břemeno tvrzení i břemeno důkazní, ke sdělení, k jakým účelům byly uskutečněny odchozí platby, přičemž byl již schopen na základě upřesňujících skutkových tvrzení tyto platby konkretizovat datem vybrání i částkou, se kterou bylo žalovaným disponováno. Žalovaný měl na výzvu soudu reagovat ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy, tedy v termínu do [datum]. Na výzvu soudu reagoval až [datum], aniž by předtím požádal soud o prodloužení původní lhůty a uvedl důvody žádosti. Soud prvního stupně pak chybně dovodil, že žalovaný své povinnosti tvrdit a dokazovat dostál.

27. Lhůta stanovená ve výše citovaném usnesení soudu je bezesporu lhůtou procesní, tedy lhůtou stanovenou k provedení určitých procesních úkonů. Pravidla pro počítání těchto lhůt i důsledky jejich zmeškání jsou stanoveny v § 57 o. s. ř. Dle § 57 odst. 3 o. s. ř. je stanovená lhůta zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (dle § 58 odst. 1 soud může zmeškání lhůty prominout, jde však o postup možný jen u zákonných procesních lhůt. V projednávané věci byl žalovaný ve vydaném usnesení soudem poučen o následcích zmeškání 30denní lhůty tak, že soud může v případě nesplnění uložení povinnosti rozhodnout v jeho neprospěch z důvodu neunesení břemene tvrzení i břemene důkazního. Jestliže nebylo žalovaným požádáno o prodloužení stanovené soudcovské lhůty a tato uplynula, pak soud už neměl prostor k opožděným tvrzením přihlédnout a musel vycházet z premisy, že žalovaný neunesl břemeno tvrzení i důkazní o tom, jakým způsobem s úsporami účastníků naložil. Žalobkyně prokázala výpisy z účtů u finančních institucí, že byly společné úspory použity žalovaným (je právně irelevantní, že v době, kdy se tak dělo, byl z důvodu péče o děti ze strany žalobkyně výdělečně činný pouze žalovaný). Proto tedy byly tyto finanční prostředky ve výši 930 000 (tedy pouze ve výši, kterou žalobkyně z této masy prostředků požaduje) zařazeny do společného jmění a vypořádány. Přitom není třeba, aby povinnost toho z manželů, který s penězi nakládal, tuto částku do majetku nahradit, byla vyslovena výrokem rozsudku, ale důsledky tohoto nakládání musí jít k tíži takto konajícího manžela (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2465/2010).

28. Odlišně od soudu prvního stupně pak odvolací posuzoval tvrzený vnos žalovaného z jeho výlučného majetku do SJM ve výši 250 000 Kč, které dle jeho tvrzení byly použity na zakoupení osobního automobilu zn. Škoda Octavia (který patří mezi aktiva SJM). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že na pořízení vozidla byly a popřípadě do jako výše použity výlučné prostředky žalovaného, když i tvrzení žalovaného ohledně vnosu na pořízení vozidla byla rozporná, neboť ve vyjádření ze dne [datum] tvrdil, že výše vnosu byla 200 tisíc Kč, a ve vyjádření ze dne [datum] již 250 tisíc Kč.

29. Odvolací soud dospěl na základě jím provedených důkazů k opačnému závěru, tedy že se žalovanému podařilo vnos do společného jmění ze svých výlučných prostředků ve výši 250 tisíc Kč prokázat. Z faktury [číslo] vystavené dne [datum], bylo zjištěno, že předmětný osobní automobil byl zakoupen za částku 468 833 Kč, a z potvrzení prodejce bylo zjištěno, že faktura byla uhrazena dne [datum] bankovním převodem z účtu [číslo] tedy za společného účtu účastníků. Z výpisu z tohoto účtu za období od [datum] do [datum] bylo zjištěno, že dne [datum] byla na výše uvedený účet poukázána z bankovního účtu č. [bankovní účet] na jméno [jméno] [příjmení] částka 238 507,56 Kč a částka 11 492,44 Kč, tedy celkem 250 000 Kč. Připsaná částka odpovídá tvrzením žalovaného, že [datum] obdržel od svého bratra [jméno] [příjmení] plnění ve výši 250 000 Kč jako kupní cenu za prodej spoluvlastnického podílu na nemovitostech zapsaných na listu vlastnictví [číslo] pro obec a katastrální území Velké Meziříčí, které nabyl na základě usnesení státního notářství ZNS 1990, sp. zn. D 768/STN ze dne 9. 1. 1990, a to na základě Darovací a Kupní smlouvy ze [datum], respektive Dodatku [číslo] ke zmíněné smlouvě ze dne [datum], kterou si prodávající, dárce a obdarovaný a kupující dohodou změnili výši kupní ceny i termín její splatnosti na úhradu při předložení kupní smlouvy s originální vkladovou doložkou osvědčující, že vklad vlastnického práva pro kupujícího, kterým je ing. [jméno] [příjmení], byl proveden, a to nejpozději do deseti let od vkladu vlastnického práva. Dle doložky provedené Katastrálním úřadem pro Vysočinu byl vklad práva zapsán v katastru nemovitostí dne [datum]. Pokud kupující uhradil za převedené nemovitosti [jméno] [příjmení] kupní cenu v dubnu 2015, šlo nepochybně o úhradu v termínu splatnosti. [příjmení] představující kupní cenu byla výlučnými prostředky žalovaného. Z připojeného výpisu z účtu č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že v době, kdy byla kupní cena vyplacena, byl na účtu zůstatek 109 194 Kč, přičemž na účet jako příchozí platby byly poukazovány výplaty mezd obou účastníků, jiné větší příchozí platby na účet po celé sledované období až do úhrady kupní ceny za automobil zn. Škoda Octavia na účet nepřicházely a kromě částky 50 000 Kč, která z účtu odešla rovněž dne [datum], nebyly jiné větší finanční částky použity až do doby [datum], kdy byla odečtena částka 468 833 Kč. Lze vysledovat, že dne [datum] přišla na účet uspořená částka 106 360 Kč. Vzhledem k tomu, že nedošlo ve sledovaném období k výběru větších částek peněz, než jsou opakující se běžné výdaje na domácnost účastníků, hrazené z jejich příjmů z pracovní činnosti, může odvolací soud uzavřít, že peníze ve výši 250 000 Kč, jako výlučné prostředky žalovaného, byly použity na pořízení majetku patřícího do SJM, a takto budou také ve prospěch žalovaného vypořádány.

30. Odvolací soud však musel přikročit ve smyslu stávající judikatury k redukci tohoto vnosu. Jestliže byla nějaká věc za trvání manželství získána do výlučného jmění manželů zčásti z prostředků patřících jen jednomu z manželů, pak je manžel, z jehož prostředků byl náklad vynaložen, oprávněný požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co takto vynaložil. Jestliže však v době vypořádání byla hodnota věci nižší, než byla její původní hodnota, je třeba k tomu přihlédnout a náklady, které na ni jeden z manželů ze svých prostředků vynaložil, se nehradí v plné výši, nýbrž jen ve výši redukované podle poměru, v němž došlo ke snížení hodnoty věci (srovnej rozhodnutí ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2902/2005 i novou úpravu přijatou od [datum] zákonem č. 89/2012 Sb. v § 742 odst. 2). Původní hodnota automobilu Škoda Octavia byla dle vystavené faktury 486 833 Kč, vnos 250 tisíc Kč představoval 53,32 % její hodnoty. Ze snížené hodnoty automobilu v době vypořádání, tj. z jeho ceny stanovené znaleckým posudkem ve výši 392 300 Kč, představuje 53,32 % částku 209 190 Kč. V této redukované výši má žalovaný nárok na vnos ze svých výlučných prostředků.

31. Mezi účastníky nebylo sporné, že mezi pasiva společného jmění manželů patří společný závazek manželů vůči Raiffeisen stavební spořitelně k úhradě nesplaceného zůstatku úvěru, hrazeného na účet [číslo]. Soud prvního stupně zařadil do pasiv SJM úvěr ve výši 405 497,64 Kč, tedy ve výši, která byla bankou sdělena jako jeho nesplacený zůstatek ke dni zániku SJM, tj. ke dni [datum]. Pokud žalovaný tvrdil, že i po zániku manželství účastníků hradil úvěr nadále ze svých výlučných prostředků, pak soud prvního stupně uzavřel, že blíže neupřesnil ani neprokázal, kolik jím mělo být uhrazeno. Pokud byl nesplacený úvěr zahrnut do masy společného jmění manželů, pak zjištění, v jaké výši je v době rozhodování soudu, už je pouze využitím možnosti soudu provést důkazy, jejichž potřeba vyšla v řízení najevo. Soud prvního stupně totiž při stanovení výše neuhrazeného dluhu i při jeho vypořádání zcela pominul stávající judikaturu, především pak rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6109/2017, a na toto rozhodnutí navazující rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 22 Cdo 753/2020 Nejvyšší soud přijal rozhodnutí, dle kterého je nezbytné, pokud dochází v rámci vypořádání společného jmění manželů k vypořádání dluhu, vypořádat dluh ve výši, v jaké existoval v době rozhodování soudu, a nikoliv v době zániku SJM; v případě, že o věci rozhoduje odvolací soud, je třeba přihlédnout rovněž k částkám zaplaceným na dluh do dne jeho rozhodnutí. Jestliže některý z manželů po zániku společného jmění hradil takový dluh ze svých výlučných prostředků, má při vypořádání SJM právo ve smyslu ust. § 742 odst. 1 písm. c) o. z. na náhradu. Tato skutečnost se projeví ve výroku o povinnosti jednoho z manželů zaplatit druhému určitou částku na vyrovnání jejich vypořádacích podílů. Společné dluhy by měly být zásadně vypořádány tak, že budou přikázány oběma manželům rovným dílem, čímž lze minimalizovat negativní následky situace, kdy úhradu dluhu provede nakonec zcela nebo z větší části jen jeden z bývalých manželů (je třeba připomenout, že i v případě, kdy by byl dluh přikázán jen jednomu z manželů, nezanikla by bez dalšího povinnost druhého manžela, kterému dluh nebyl přikázán, povinnost hradit dluh věřiteli).

32. Odvolací soud z popsaných důvodů vyžádal od [právnická osoba] zprávu o aktuální výši zůstatku úvěru na účtu [číslo] sdělení, v jaké výši a kým byl úvěr splácen po [datum] dosud. Ze zprávy banky bylo zjištěno, že zůstatek nevyplaceného úvěru činil ke dni [datum] 45 017,59 Kč, přičemž je řádně splácen z účtu na jméno žalovaného a za období od [datum] do [datum] bylo jím takto uhrazeno 219 340 Kč. Nesplacený zůstatek úvěru byl proto přikázán, bez uvedení jeho výše, k doplacení každému z účastníků jednou polovinou, a současně bylo přihlédnuto při vypořádání k částce, kterou žalovaný na společný úvěr zaplatil ze svých výlučných prostředků.

33. Co se týče dalších vypořádávaných věcí, jak k jejich rozsahu, tak i k jejich ocenění, nebylo ze strany účastníků vzneseno dalších námitek, stejně jako nebyly pochybnosti o existenci těchto věcí, proto odvolací soud zcela odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Další vnosy ani investice než výše uvedené nebyly v projednávané věci ani odvolacím soudem zjištěny.

34. Při vypořádání zjištěného rozsahu společného jmění manželů soud prvního stupně správně vycházel z ustanovení § 740 o. z. a § 742 odst. 1 o.z. za použití judikatorního pravidla o minimalizaci výše vypořádacího podílu.

35. Při vypořádání nejpodstatnější položky ze SJM – vlastnického práva k družstevnímu podílu účastníků v bytovém družstvu [ulice] hora, stavební bytové družstvo, spojené s právem nájmu k bytu [číslo] o velikosti 3 + 1, který se nachází v budově [adresa], č. orientační 57, na adrese [adresa] (mezi účastníky nebylo sporné, že členská práva a povinnosti ve stavebním bytovém družstvu nabyli za trvání manželství kupní smlouvou ze dne [datum]) - vycházel soud prvního stupně z předpokladu, že žalobkyně má příznivější finanční situaci a větší schopnost vyplatit žalovaného adekvátní náhradou, když v průběhu řízení žalovaný sdělil, že peníze na vyplacení podílu žalované na předmětné nemovitosti nemá.

36. Dle ustálené soudní praxe je společný členský podíl manželů v bytovém družstvu majetkovou hodnotou, která je předmětem vypořádání společného jmění manželů (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 29 Cdo 460/2005). Dle § 739 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, tedy za současné právní úpravy, vzniká společné členství manželů v bytovém družstvu, jestliže je družstevní podíl součástí společného jmění manželů. Společné jmění manželů zaniká vypořádáním společného jmění manželů nebo marným uplynutím lhůty pro jeho vypořádání dle občanského zákoníku. Soud tedy po zániku manželství při vypořádání SJM rozhodne o vlastnictví družstevního podílu a ve svém důsledku i o zrušení společného členství manželů v bytovém družstvu. Vzhledem k tomu, že zánik společného členství v bytovém družstvu v důsledku vypořádání společného jmění manželů nemusí vždy vést k zániku společného nájmu (§ 746 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích), dovozuje literatura, že je vhodné ve výroku rozhodnutí o vlastnictví družstevního podílu konstatovat i zánik společného nájmu bytu (určit nájemce) v souladu s ustanovením § 768 o. z., a odlišit tak tento zánik společného členství od případů podle § 746 zák. č 90 /2012 Sb., o obchodních korporacích (srovnej [příjmení] in [příjmení], [příjmení] [jméno] [příjmení] zákoníku IV Leges, str. 806 nebo [příjmení] in [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení] 2016 str. 361).

37. Soud prvního stupně tak správně vypořádal družstevní podíl (formulačně chybně uvedl členský podíl) v bytovém družstvu a správně konstatoval, že rozhoduje i o právu nájmu k tomuto bytu, aniž by musel některý z manželů vypořádání práva nájmu navrhnout.

38. Odlišně od soudu prvního stupně však odvolací soud rozhodl o vypořádání družstevního podílu přikázáním jednomu z manželů. Odvolacímu soudu je známa judikatura (týkající se ovšem vypořádání podílového spoluvlastnictví), která za jedno z hlavních kritérií pro přikázání věci, ke které je zrušováno spoluvlastnické právo, do výlučného vlastnictví považuje solventnost (tedy schopnost zaplatit přiměřenou náhradu) spoluvlastníka, jemuž má být věc přikázána, přičemž naplnění tohoto kritéria nemůže být založeno pouhou úvahou soudce, ale musí mít jednoznačnou oporu v učiněných skutkových zjištěních. Solventnost pak má být zásadně prokázána již k okamžiku vydání soudního rozhodnutí (např. rozhodnutí Nejvyššího soud ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 22 Cdo 493/2018). Tento postup nepochybně zamezí tomu, že spoluvlastník, jemuž by byla přisouzena náhrada, by musel při nesolventnosti spoluvlastníka, který se stal výlučným vlastníkem, vymáhat náhradu exekučně.

39. Odvolací soud však má za to, že tyto závěry nelze přijmout pro vypořádání zaniklého společného jmění manželů beze zbytku. V ustanovení § 742 odst. 1 písm. c) o. z. zákonodárce stanovil jako jedno z pravidel, která se použijí při vypořádání SJM, nutnost přihlédnout k potřebám nezaopatřených dětí. V projednávané věci bylo zjištěno, že dosud nezletilá dcera účastníků [jméno], [datum narození], byla rozsudkem Okresního soudu ve Žáru nad Sázavou ze dne 4. 9. 2017, č. j. 9 Nc 546/2017 – 53, svěřena do péče otce. Z nesporných tvrzení stran je zřejmé, že v péči otce je i v době rozhodování odvolacího soudu, a spolu s otcem obývá byt, ke kterému se pojí družstevní podíl. Především z důvodu péče o nezletilé dítě a zajištění jeho bytové potřeby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně a přikázal vlastnické právo k družstevnímu podílu spojené s nájmem bytu [číslo] v domě [adresa], č. o. 57, ve [obec] do výlučného vlastnictví žalovaného. Žalovaný navíc, na rozdíl od řízení před soudem prvního stupně, uvedl, že je připraven zaplatit vypořádací podíl, a to formou poskytnutí mu úvěru od peněžního ústavu. Nutno podotknout, že ani žalobkyně po celou dobu řízení svoji solventnost, tedy schopnost uhradit vypořádací podíl, neprokázala. Soud pak považuje za irelevantní tvrzení žalobkyně o nevhodném chování dcery vůči ní. Pokud by takové chování bylo prokázáno, mohlo by být zohledněno v řízení o vyživovací povinnosti rodiče, ne v řízení, v němž se rozhoduje o uspokojení potřeby dítěte bydlet. Vliv na rozhodnutí soudu nemělo ani prokázané tvrzení stran, že žalobkyně v bytě ve [obec] od konce roku 2016 nebydlí, když z rozhodnutí Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 22. 11. 2017, č. j. 7 C 184/2017-22, kterým bylo rozvedeno manželství účastníků, bylo zjištěno, že v době ukončení společného soužití byly vztahy mezi manžely velmi komplikované a nedalo se předpokládat, že by mohli zůstat bydlet v jedné domácnosti.

40. Přisvědčit odvolací námitce musí soud, pokud žalovaný namítá, že soud prvního stupně nesprávně rozhodl rovněž o vyklizení bytu, k němuž se váže vypořádávaný družstevní podíl, a to i za situace, kdy jeho vyklizení nikdo nenavrhoval. V mezidobí od rozhodnutí soudu prvního stupně byly přijaty judikatorní závěry, že samostatná úprava vypořádání společného jmění manželů (a zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví) neumožňuje použití ustanovení § 768 o. z., který řeší otázky bydlení v souvislosti se zánikem manželství rovněž rozvodem a zajištění práva bydlet tomu z manželů, který má byt nebo dům opustit. Není totiž sporu o tom, že řízení o žalobě na zrušení stejného nebo společného práva bydlení je řízením sporným, které lze zahájit jen na návrh jednoho z bývalých manželů. Tento návrh však nemůže být uplatněn v rámci řízení o vypořádání společného jmění, samostatně jej nelze uplatnit předem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4820/2016) a nelze jej uplatnit ani později, kdy již jsou vlastnické vztahy uspořádány jinak. Vypořádání práv provedl soud již v rámci vypořádání společného jmění, kdy vlastnictví družstevního podílu přikázal jednomu z manželů, ovšem za finanční náhradu kompenzaci ve výši obvyklé ceny. V proběhlém řízení o vypořádání společného jmění manželů to znamená, že návrh dle ustanovení § 768 o. z. (vyklizení bytu) nemohl být (a také ani nebyl) podán. Vypořádáním společného jmění manželů byly nově nastaveny vlastnické vztahy, přičemž nové vlastnické uspořádání již neumožňuje se nadále na soud obracet s nároky podle § 768 o. z. Judikatorní závěr je pak takový, že v případě, kdy se stal žalovaný výlučným vlastníkem předmětných práv, měl by právo domáhat se již vyklizení bytu, se kterým jsou práva k družstevnímu podílu spojena, dle ustanovení § 1040 odst. 1 o. z. (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2022, sp. zn. 26 Cdo 1040/2021). Z popsaných důvodů proto odvolacímu soudu nezbylo, než výrok III. rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo žalovanému uloženo byt [číslo] ve [obec] vyklidit do 10 dnů od právní moci rozsudku („ členský“ podíl v bytovém družstvu připadl dle tohoto rozhodnutí do výlučného vlastnictví žalobkyně), zrušit a řízení v této části zastavit, a to dle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. ve spojení s ust. § 221 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. pro nedostatek podmínek řízení, který nemůže odstranit.

41. S ohledem na odlišný náhled odvolacího soudu na rozsah společného jmění účastníků, na vnosy účastníků z jejich výlučného majetku do společného jmění manželů i rozdílný způsob vypořádání majetku pokud jde o vlastnictví družstevního podílu ve stavebním bytovém družstvu [obec], musel odvolací soud vypočítat novou výši vypořádacího podílu.

42. Přestože nebyla odvolací námitkou disparita podílu, kterou v řízení uplatnil žalovaný, považuje odvolací soud za nutné pro úplnost sdělit, že shodně se soudem prvního stupně v projednávané věci žádné okolnosti svědčící pro použití disparity podílů (tedy odklon od pravidla, že podíly obou manželů na vypořádaní jmění jsou stejné - § 742 odst. 1 písm. a/ o. z.), neshledal. Judikatura přijala závěr, že odklon od principu rovnosti nebude dán jakýmkoliv negativním jednáním, ale pouze takovým, které se významně promítá do majetkové sféry zákonného majetkového společenství manželů nebo do péče o rodinu. Zjištěné okolnosti je však nutno důsledně poměřovat okolnostmi každého individuálního případu, neboť vzájemné vztahy manželů vzhledem ke své variabilitě ztěžují vyslovení obecně aplikovatelných závěrů (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1683/2013). V projednávané věci by tak mohl být důvodem disparity nedostatek péče o rodinu ze strany žalobkyně. Tyto okolnosti se však musí posuzovat v čase, kdy účastníci byli manžely. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně v době, kdy účastníci vedli společnou domácnost, péče o ni zanedbávala. Naopak její rodiče, jako svědci, vypověděli, že účastníci žili normálním rodinným životem, kdy i péče o malé děti spočívala ve větší míře na žalobkyni, jako matce. Podstatné zhoršení vztahů, a to nejenom mezi manžely, ale i mezi matkou a dcerami po ukončení společného soužití, ovšem také nelze přičítat rovněž pouze žalobkyni.

43. Při vypořádání společného jmění manželů tak odvolací soud vycházel z toho, že podíly obou manželů na vypořádávaném majetku jsou stejné.

44. Mezi aktiva společného jmění manželů odvolací soud zahrnul osobní automobil značky Škoda Octavia v ceně 392 300 Kč, zůstatek na účtu č. [bankovní účet] ve výši 48 485,42 Kč, kapitálovou hodnotu na penzijním připojištění dle smlouvy [číslo] ve výši 217 891,84 Kč, kapitálové hodnoty na životním pojištění dle smlouvy [číslo] ve výši 35 366 Kč a dle smlouvy [číslo] ve výši 69 582 Kč; zůstatek na účtu [číslo] ve výši 21 235,20 Kč, částku představující náhradu škody přiznanou žalovanému v trestním řízení ve výši 41 257,34 Kč; zůstatek na účtu [číslo] ve výši 2 087,79 Kč; kapitálovou hodnotu na účtu penzijního připojištění dle smlouvy [číslo] ve výši 29 303,50 Kč; zůstatek na účtu č. [bankovní účet] ve výši 36 793,93 Kč a družstevní podíl v bytovém družstvu [obec], rovnající se znalcem zjištěné tržní hodnotě bytu [číslo] ve výši 1 240 000 Kč (zde odvolací soud zdůrazňuje, že cena stanovená znalcem nebyla žádnou stran zpochybněna) a dále částku 930 000 Kč, u které se má za to, že jej nikoli v rámci běžného hospodaření rodiny v průběhu manželství žalovaný spotřeboval, tedy celkem majetek v hodnotě 3 064 303 Kč. Od této částky byl odečten redukovaný vnos žalovaného na koupi věci patřící do společného jmění manželů – osobního automobilu značky Škoda Octavia – ve výši 209 020 Kč [obec] hodnota majetku činí 2 855 283 Kč, z čehož by se mělo každému z manželů dostat částky 1 427 642 Kč, u žalovaného je nutno tuto částku navýšit o jeho vnos 209 020 Kč, takže by se mu ze společného majetku mělo dostat 1 636 662 Kč.

45. Po odvolacím soudem provedeném vypořádání, kdy bylo u zůstatků na účtech u finančních institucí primárně vycházeno z toho, že připadnou tomu z bývalých manželů, na jehož jméno jsou vedeny, při přikázání osobního automobilu žalovanému, který je jako uživatel i vlastník veden v registru vozidel a vozidlo sám užívá i při zohlednění potřeb nezletilého dítěte, pokud jde o družstevní podíl, se žalobkyni ze SJM dostalo majetku v hodnotě 68 158 Kč (zůstatky na účtech [číslo] č. [bankovní účet] v částkách 2 087,79 Kč a 36 793,93 Kč a kapitálové hodnoty na penzijním připojištění dle smlouvy [číslo] ve výši 29 303,50), zbývající majetek v hodnotě 2 996 117,70 2 996 118 Kč se dostalo žalovanému. Na vypořádací podíl se musí žalobkyni dostat 1 359 457 (1 427 652 Kč – 68 185 Kč). Žalobkyně je ovšem povinna podílet se rovnoměrně na úhradě společného dluhu účastníků, na nesplacené části úvěru od [právnická osoba], který po zániku manželství uhradil ke dne rozhodnutí odvolacího soudu žalovaný ze svých výlučných prostředků ve výši 219 340 Kč. Z této částky se mu musí dostat jedna polovina, tj. 109 670 Kč, o kterou je nutno ponížit vypořádací podíl žalobkyně, která tak má nárok z vypořádávaného jmění na částku 1 249 787 Kč (1 359 457 Kč – 109 670 Kč).

46. Pokud jde o pasiva SJM, vzhledem ke způsobu vypořádání společného dluhu, kdy každému z účastníků připadl k doplacení jednou polovinou, aniž by byla určena jeho výše, nebyl, kromě výlučného podílu žalovaného na jeho úhradě, při výpočtu vypořádacího podílu nikterak zohledněn.

47. Při určení povinnosti žalovaného vyplatit žalobkyni vypořádací podíl soud zohlednil jeho výši i skutečnost, že bude zřejmě hrazen z poskytovaného úvěru a povolil jej žalovanému uhradit ve lhůtě 6 měsíců, tedy ve lhůtě delší, než stanoví zákon v ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.

48. S ohledem na shora popsané závěry proto odvolací soud dle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. napadený rozsudek soudu prvního tupně změnil tak, jak je uvedeno ve výroku I. odůvodňovaného rozsudku.

49. S ohledem na změnu rozhodnutí ve věci samé rozhodoval odvolací soud dle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. nově i o náhradě nákladů řízení, a to nejenom ve vztahu mezi účastníky, ale i pokud jde o náklady státu. Odlišně od soudu prvního stupně, který o náhradě nákladů účastníků řízení navzájem použil ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a vycházel primárně z principu procesního úspěchu účastníka ve věci dle ust. § 142 o. s. ř., soud odvolací s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 262/20, na jehož závěry Ústavní soud odkázal rovněž ve svém rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1224/21, vycházel z toho, že při rozhodování o nákladech mezi účastníky v řízeních majících povahu iudicia duplex, tedy i v případě nákladů v řízení o vypořádávání společného jmění manželů, pokud je návrhu vyhověno, je třeba na procesní úspěch jednotlivých účastníků, majících v těchto řízeních totožné postavení žalobce i žalovaného, pohlížet jako na stejný úspěch či neúspěch. Proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení rovněž žádnému z účastníků, byť z odlišných důvodů než soud prvního stupně. Tento princip pak plně platí i při rozhodování o náhradě nákladů řízení odvolacího.

50. Dle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně uložil žalobkyni zaplatit na nákladech státu částku 1 156 Kč a žalovanému 7 156 Kč, když měl za to, že na celkových nákladech státu ve výši 20 312 Kč se každý z účastníků podílí jednou polovinou, tedy částkou 10 156 Kč. Od částky, která připadá uhradit každému z účastníků, pak odečetl jimi složené zálohy, tj. u žalobkyně částku 9 000 Kč a u žalovaného částku 3 000 Kč. Soud odvolací má rovněž za to, že se účastníci mají podílet na nákladech řízení stejnou měrou. Náklady státu však představují náklady, které stát v řízení fakticky vynaložil ze svých rozpočtových prostředků, což je v projednávané věci pouze částka 15 574 Kč, přiznaná soudnímu znalci [příjmení] [jméno] [příjmení] usnesením Okresního soudu ve [obec] ze dne 26. 2. 2020, č. j. 7 C 77/2018 – 358, a vyplacena mu na základě platebního poukazu téhož soudu ze dne 20. 3. 2020, č. j. 7 C 77/2018 – 456. Ostatní náklady, tj. částka 350 Kč za ústní znalecký posudek tohoto znalce podaný při jednání soudu dne [datum] a částka 4 388 Kč přiznaná soudnímu znalci [příjmení] [jméno] [příjmení] usnesením soudu prvního stupně ze dne 26. 8. 2019, č. j. 7 C 77/2018- 243, byly zcela uhrazeny ze záloh složených účastníky na náklady řízení. Odvolací soud z těchto důvodů uložil každému z účastníků podílet se jednou polovinou pouze na částce 15 574 Kč, tedy na nákladech vzniklých státu před soudy obou stupňů (v odvolacím řízení žádné náklady státu nevznikly). Uhrazené zálohy, které nebyly použity, představují náklady účastníků, které by musely být zohledněny, pokud by bylo rozhodováno o jejich vzájemných nákladech.

Poučení