54 Co 41/2023-85

Rubrum

Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Fučíkové a soudců JUDr. Lenky Prokšové a Mgr. Miroslava Pecha ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 24 490 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 2. listopadu 2022, č. j. 4 C 215/2022-65, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I., v jeho části o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 24 490 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 490 Kč od [datum] do zaplacení, potvrzuje.

II. V zůstávající části výroku I., se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že se žaloba na zaplacení úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 490 Kč za dobu od [datum] do [datum] zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 29 962 (správně 29 962 Kč) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované, aby do tří dnů od právní moci rozsudku žalobci zaplatila částku 24 490 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 490 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.) a dále na náhradě nákladů řízení částku 20 829,50 Kč (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne [datum] spotřebitelskou kupní smlouvu, kterou žalobce (jako spotřebitel) koupil od žalované (jako podnikatelky) za kupní cenu 24 490 Kč počítač skládající se ze součástí specifikovaných na faktuře [číslo] (včetně monitoru a software), že žalovaná pro žalobce provedla montáž počítače, jeho konfiguraci a testování, že žalobce během záruční doby opakovaně (jmenovitě ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]) u žalované reklamoval vady tohoto počítače a že v rámci poslední reklamace (tj. dne [datum]) požadoval odstoupení od smlouvy a vrácení kupní ceny. Za prokázané přitom vzal, že se u počítače dodaného žalovanou opakovaně vyskytly vady součástek, bez nichž jej žalobce nemohl užívat. Konkrétně se jednalo o nefunkční HDD (tj. plotnový pevný disk) - dvakrát, SSD (tj. polovodičový disk), [příjmení] (tj. operační paměť) a CPU (tj. centrální procesor). Uzavřel, že žalobce oprávněně od kupní smlouvy odstoupil (dle § 2169 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění předpisů pozdějších, dále jen„ o. z.“), přičemž odstoupením došlo k zániku závazku z kupní smlouvy od počátku (dle § 2004 odst. 1 o. z.) a žalobci náleželo právo (dle § 2993 o. z.) žádat od žalované vrácení kupní ceny. S námitkou žalované, že žalobce u ní zakoupil toliko dílčí komponenty a jen ty mohl reklamovat, se vypořádal tak, že pokud žalovaná umožnuje zákazníkům (jako jednu ze tří cest k „ perfektnímu stroji“ deklarovaných na jejích webových stránkách) počítačovou sestavu podle jejich potřeb a preferencí doupravit, pak předmětem koupě a následné dodávky je vždy kompletní počítač. Jde-li o žalobci přiznané úroky z prodlení, konstatoval, že se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu tím, že ani po předžalobní výzvě doručené jí do datové schránky žalobci kupní cenu nevrátila. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění předpisů pozdějších (dále jen„ o. s. ř.“) s tím, že v řízení byl plně procesně úspěšný žalobce.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně se odvolala žalovaná. Namítla, že žalobce byl při nákupu srozuměn s tím, že nezakupuje počítačovou sestavu jako celek, ale návrh počítačové sestavy. Zdůraznila rovněž, že monitor vybraný žalobcem byl na daňový doklad přidán jako„ další produkt“ a že služba spočívající ve složení a otestování počítačové sestavy byla žalobci poskytnuta zdarma a nikdy nebyla reklamována. O zájmu žalobce o koupi jí„ vytvořené sestavy“ podle ní hovoří i fakt, že výběr počítače byl žalobcem uskutečněn v kategorii„ CZC.PC“ a nikoli v kategorii„ Počítače“. Neztotožnila se ani s výkladem prvostupňového soudu založeném na sloganu„ 3 cesty k perfektnímu stroji“ obsaženém na jejích webových stránkách, který sama vyložila tak, že jím zákazníkům dává volnost výběru tím, že si mohou sestavit počítač dle svých preferencí. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se žaloba zamítá, případě jej zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení zpět soudu prvního stupně.

4. Žalobce se s napadeným rozsudkem, který označil za správný a řádně a pečlivě odůvodněný, zcela ztotožnil. Dále poukázal na to, že žalovaná v rámci reklamace posuzovala vždy počítačovou sestavu jako celek, a nikoliv její jednotlivé komponenty. Uvedl též, že si od žalované koupil jednu věc v „ jedné krabici“, a to počítač sestavený a otestovaný žalovanou. Snahu žalované vyhnout se argumentací, že předmětem kupní smlouvy byly jednotlivé počítačové komponenty, odpovědnosti za vady měl za praktiku zkracující práva spotřebitele, a tedy zakázanou ustanovením § 1813 o. z. Navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a byla mu přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání jako řádný opravný prostředek přípustné (§ 201, § 202 á contrario o. s. ř.), že ho žalovaná z pozice účastnice řízení (§ 90 o. s. ř.) podala jako osoba k tomu oprávněná (§ 201 o. s. ř.), že tak učinila včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že její odvolání splňovalo též podmínku jeho projednatelnosti v podobě uvedení odvolacího důvodu (§ 212a odst. 2 o. s. ř.), rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal, stejně jako řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k dále uvedeným závěrům.

6. Na jednání konaném před odvolacím soudem dne [datum] žalovaná setrvala na podaném odvolání a uvedla, že v tomto konkrétním případě nebyl žalobcem zakoupen počítač jako celek, nýbrž pouze jeho jednotlivé komponenty, jelikož využil třetí z nabízených možností a zvolil si základní sestavu počítače předvybranou žalovanou a poté si sám vybral z nabízených komponent. Jako výhodu tohoto postupu (oproti nákupu v sekci nazvané„ Komponenty“) označila garanci, že se jednotlivé„ přednastavené“ komponenty hodí k vybranému typu počítače. Žalobce neustoupil od podané žaloby, přičemž nad rámec svých písemných podání zmínil analogii s prodejem automobilů, kde si zákazník rovněž může vybrat některé prvky podle svých představ, což ale podle něj neznamená, že by nemohl reklamovat automobil jako celek. Upozornil rovněž, že soud by měl přijmout výklad příznivý pro spotřebitele. Co se počátku prodlení žalované týče, sdělil, že úroky z prodlení požaduje od [datum], a to na základě předžalobní výzvy ze dne [datum].

7. Předně je třeba konstatovat, že odvolací soud nepovažuje za nutné znovu reprodukovat obsah podání účastníků či podrobně popisovat předchozí průběh řízení. Prvostupňový soud totiž v napadeném rozsudku řádně zrekapituloval jak obsah žaloby (viz odst. 1. jeho odůvodnění), tak i protiargumentaci strany žalované (viz odst. 2. jeho odůvodnění). Dále je možno předeslat, že si soud prvního stupně opatřil dostatek informací o skutkových okolnostech věci a k jejich prokázání provedl (s ohledem na uplatnění zásady projednatelnosti v tomto občanském soudním řízení, kdy je soud zásadně vázán důkazními návrhy účastníků – viz § 120 o. s. ř. v jeho znění účinném od 1. 1. 2014) dostatečné množství důkazů. Odvolací soud se potom bez výhrad ztotožňuje se skutkovými zjištěními učiněnými soudem prvního stupně, jak jsou popsána v odstavcích 3. a 4. odůvodnění jeho rozsudku (na které pro stručnost odkazuje). Žalovaná ostatně ani nenamítala, že prvostupňový soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním či že jím zjištěný skutkový stav nemůže obstát. Neztotožnila se jen s jeho právním posouzením věci. Nadto je skutkový stav účastníkům, jak je dostatečně patrné z jejich písemných podání, dobře znám. 8. [ulice] (a v podstatě jedinou) námitkou žalované je tvrzení, že předmětem koupě nebyla počítačová sestava, ale soubor jednotlivých počítačových komponentů, které byly žalovanou toliko„ předsestaveny“. Tuto argumentaci považuje odvolací soud za vnitřně rozpornou a nelogickou.

9. Komentářová literatura (viz [příjmení], P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ [číslo]). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. [číslo], marg. [číslo]) osobní počítač uvádí jako příklad věci složité (res composita) a dodává, že začleněním do celku součást ztrácí svou individualitu (volant, kolo osobního automobilu, harddisk počítače, rypadlo jeřábu) a získává individualitu celku (věci složité). Má-li spojením původně samostatných věcí vzniknout věc nová (popřípadě má-li jedna z těchto věcí zaniknout jako přírůstek), je třeba, aby původní věci byly nadále ve vztazích k okolí jako jediný celek; tomuto požadavku odporuje stav, kdy původní věci si zachovávají samostatné funkce a vnější vztahy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2548/98, publikovaný v Právních rozhledech [číslo]). Jinak řečeno – dokud spojení trvá, hledí se na celek jako na věc jedinou (viz [jméno], K. Věc jako pojem soukromého práva. Právní rozhledy [číslo]).

10. Spojením do počítačové sestavy (označovaným žalovanou jako„ předsestavení“) přestaly jednotlivé počítačové komponenty (které ostatně samy jsou složeny z velkého množství součástí) jako samostatné věci v právním slova smyslu existovat (ztratily samostatnost). Dodána tak mohla být jen počítačová sestava jako hmotná movitá věc a dokud spojení trvá, je na ni (jako celek) třeba hledět jako na věc jedinou. O tom, že žalobci byla dodána funkční sestava osobního počítače, svědčí i daňový doklad žalované [číslo] (čtený bez námitek na jednání prvostupňového soudu konaném dne [datum]), který jako jednu z položek uvádí konfiguraci a testování PC. To, že tuto službu žalovaná v rámci své obchodní politiky žalobci poskytla zdarma, na tomto závěru nemění ničeho. V neposlední řadě lze poukázat na to, že sama žalovaná v záznamech o převzetí k reklamaci zboží označovala jako PC, resp. jako sestavu či PC sestavu.

11. Jak rovněž přiléhavě poznamenal žalobce, počítačovou sestavu lze připodobnit k automobilu (který je také věcí složitou), u kterého si kupující obvykle může vybrat z více typů motorů, převodovek, různých stupňů výbav apod. Přesto však není pochyb, že předmětem koupě je z právního hlediska vždy automobil jako jediná věc, a nikoliv samostatně podvozek, kola, motor, řídící jednotka a její software, infotainment apod.

12. Namítala-li žalobkyně, že monitor si vybral sám žalobce a že byl na daňový doklad přidán jako„ další produkt“, pominula, že osobní počítač zpravidla nelze bez zobrazovacího zařízení provozovat a že v daném případě byl monitor dodán ve funkčním celku s osobním počítačem. Za těchto okolností jej tudíž lze považovat za příslušenství reklamovaného počítače (k tomu srov. např. [příjmení], J. Sporné otázky institutu„ příslušenství věci“. Právní rozhledy, 2010, [číslo] s. [číslo], či [příjmení], P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. 1. vydání, [obec]: C. H. Beck, 2014, s. [číslo], marg. [číslo]). Jako takový sdílí právní osud věci hlavní.

13. Odvoláním zpochybněná konkluze prvostupňového soudu, že si žalobce u žalované koupil počítač včetně monitoru a software, proto obstojí.

14. Dle § 2169 odst. 2 o. z. (ve znění do [datum]) má kupující právo na dodání nové věci, nebo výměnu součásti i v případě odstranitelné vady, pokud nemůže věc řádně užívat pro opakovaný výskyt vady po opravě nebo pro větší počet vad. V takovém případě má kupující i právo od smlouvy odstoupit. 15. [příjmení], kterou lze odstranit, nezakládá právo na odstoupení od kupní smlouvy. Výjimku z tohoto pravidla zakládá shora citované ustanovení § 2169 odst. 2 o. z. pro případ opětovného vyskytnutí odstranitelné vady po opravě nebo při větším počtu vad, které brání kupujícímu věc řádně užívat. Dle soudní praxe jde o opětovné vyskytnutí vady po opravě zpravidla tehdy, jestliže se stejná vada, která byla v záruční době již nejméně dvakrát odstraňována, znovu vyskytne. O stejné vadě lze hovořit za situace, kdy má vada stejné projevy ve vlastnostech koupené věci, přičemž není podstatné, jakým způsobem byla odstraňována. Důvodem pro odstoupení od smlouvy může být„ opětovné vyskytnutí vady po opravě“ jen tehdy, brání-li užívání věci jako věci bez vady, tj. užívání dohodnutým způsobem nebo řádně (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 33 Cdo 348/2009 a ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 33 Cdo 1323/2013).

16. Rekapitulované obecné závěry promítnuty do poměrů projednávané věci znamenají, že pro vyřešení otázky, zda žalobci vzniklo právo odstoupit od smlouvy, je stěžejní zjištění, zda se na počítačové sestavě projevila opětovně stejná vada, která byla v záruční době již nejméně dvakrát odstraňována (viz již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 33 Cdo 348/2009).

17. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce u žalované počítačovou sestavu reklamoval celkem pětkrát (jednotlivé reklamace jsou podrobně popsány v odst. 4 odůvodnění napadeného rozsudku) a že výsledkem druhé reklamace (ze dne [datum]) byla výměna HDD (tj. plotnového pevného disku) a aktualizace BIOSu (tj. základního vstupně-výstupního systému počítače), výsledkem třetí reklamace (ze dne [datum]) byla výměna HDD a SSD (tj. polovodičového disku) a výsledkem čtvrté reklamace (ze dne [datum]) byla výměna [příjmení] (tj. operační paměti) a CPU (tj. centrálního procesoru). Projevy vad byly v reklamačních protokolech vesměs popsány shodně jako„ padání do modré“ či BSoD (jak je obecně známo všem uživatelům systému Microsoft Windows tzv. modrá obrazovka smrti, což je hovorový výraz pro oznámení systému o kritické chybě),„ padání“ v náročnějších programech,„ sekání“ a pomalé načítání programů.

18. Odvolací soud nemá pochyb, že shora popsané vady brání řádnému užívání osobního počítače. V přítomné věci to platí tím spíše, že se jednalo o sestavu označenou jako„ GAMING“ (tj. určenou pro hraní počítačových her), pro jejíž užívání obvyklým způsobem je charakteristické provozování náročnějších programů (oproti tzv. kancelářským počítačům) a s tím související potřeba vyššího výkonu a rychlosti. Žalovaná v průběhu řízení výskyt žádné ze zmíněných vad nepopřela a nijak nereagovala ani na servisní list [právnická osoba] s. r. o. (předložený žalobcem a čtený na jednání prvostupňového soudu dne [datum]) konstatující závažné chyby v hardwaru. Existenci reklamovaných vad tak lze mít rovněž za nespornou. O tom, že reklamovaný počítač opakovaně vady vykazoval, svědčí ostatně i skutečnost, že postupně byly žalovanou v rámci reklamačního řízení vyměněny jeho klíčové komponenty jako CPU, [příjmení], HDD (dvakrát) a SSD. Lze tak uzavřít, že se v počítačové sestavě dodané žalovanou projevily opakovaně vady mající totožné projevy a bránící jejímu řádnému užívání a že tyto vady byly v 24měsíční záruční době již třikrát odstraňovány (po reklamacích ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum]). Žalobce byl proto při reklamaci dne [datum] oprávněn (na základě § 2169 odst. 2 o. z.) od kupní smlouvy ze dne [datum] odstoupit a žádat od žalované vrácení kupní ceny. Toto právo vůči žalované řádně a včas (jak je patrné ze záznamu o převzetí zboží k reklamaci dne [datum]) uplatnil. Závěr soudu prvního stupně, že žalobce od kupní smlouvy odstoupil oprávněně je proto korektní, stejně jako (odvoláním nezpochybněná) úvaha, že rozhodnutí o vrácení kupní ceny již nemusí být (na rozdíl od předchozí právní úpravy) podmíněno povinností vrátit žalované předmětný počítač.

19. Odvolací soud se nicméně nemohl ztotožnit s názorem soudu prvního stupně, že žalovaná se do prodlení s vrácením kupní ceny dostala počínaje od [datum]. Jestliže totiž počátek prodlení odvodil na základě tvrzení žalobce od doručení tzv. předžalobní výzvy žalované, pak měl vyjít z § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Z časového určení bez zbytečného odkladu přitom vyplývá, že jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti, přičemž doba trvání lhůty závisí vždy na okolnostech konkrétního případu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 3460/2019 a v něm zmíněná další rozhodnutí dovolacího soudu, či nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 314/05). Jestliže žalobce sám v předžalobní výzvě požadoval vrácení kupní ceny ve lhůtě do 7 dnů, která dle odvolacího soudu vzhledem k výši bezdůvodného obohacení v tomto konkrétním případě splňuje parametry lhůty„ bez zbytečného odkladu“, dostala se žalovaná do prodlení až uplynutím sedmidenní lhůty počítané od doručení tzv. předžalobní výzvy, tj. ode dne [datum].

20. Výši úroku z prodlení prvostupňový soud již stanovil správně, tzn. v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění předpisů pozdějších, dle kterého platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. V souzeném případě k prodlení došlo ve 2. pololetí roku 2021 a ke dni [datum] byla Českou národní bankou repo sazba stanovena (viz její webové stránky na adrese [webová adresa]) ve výši 0,5 %. Žalobci tak bylo možno přiznat úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně.

21. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek potvrdil (dle § 219 o. s. ř.) v části výroku I. o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 24 490 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 490 Kč od [datum] do zaplacení a změnil (dle § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) v zůstávající části výroku I. tak, že se žaloba na zaplacení úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 490 Kč za dobu od [datum] do [datum] zamítá.

22. Vzhledem k částečné změně rozsudku soudu prvního stupně bylo na odvolacím soudu, aby rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

23. V řízení byl žalobce neúspěšný pouze v nepatrné části, kdy mu nebylo přiznáno právo na zaplacení příslušenství pohledávky za období od [datum] do [datum], což v kapitalizované výši představuje při úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 490 Kč částku 45,62 Kč, proto mu byla dle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů v plné výši. Náklady představují náhradu právního zastoupení žalobce ve výši 19 849,50 Kč (včetně daně z přidané hodnoty) a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 980 Kč, celkem 20 829,50 Kč. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně vyčíslil náklady vzniklé žalobci v této části řízení ve správné výši, odkazuje odvolací soudu pro stručnost na přiléhavé odůvodnění napadeného rozhodnutí pod bodem 7. Náklady žalobce v odvolacím řízení představují náklady za jeho právní zastoupení, a to odměnu advokáta dle § 7 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 2 100 Kč za jeden úkon právní pomoci. Zástupce žalobce učinil v odvolacím řízení dva úkony právní pomoci – vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu dne [datum], za které mu náleží odměna dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) a písm. k) advokátního tarifu v celkové výši 4 200 Kč. Dále zástupci žalobce náleží náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 2 x 300 Kč a náhrada za promeškaných 6 půlhodin cesty zástupce k jednání odvolacího soudu dle § 14 advokátního tarifu ve výši 6 x 100 Kč a náhrada za cestovné z [obec] do [obec] a zpět k jednání odvolacího soudu automobilem [registrační značka] při ujetí vzdálenosti 280 km (2 x 140 km). Při ceně paliva (motorové nafty) 44,10 Kč za jeden litr a náhrady za opotřebení 5,2 Kč za 1 km jízdy dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., činila náhrada cestovného při kombinované spotřebě 5,6 l nafty na 100 km (údaj dle velkého technického průkazu) zaokrouhleně 2 147 Kč Celkem představují náklady odvolacího řízení částku 9 132 Kč (včetně daně z přidané hodnoty ve výši zaokrouhleně 1 585 Kč). Celkem je žalovaná povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení před soudy obou stupňů zaokrouhleně 29 962 Kč. Zjevnou nesprávností došlo k tomu, že ve výrokové části rozhodnutí nebylo uvedeno, že je žalovaná povinna tuto částku uhradit v korunách českých, proto odvolací soud opravil toto pochybení postupem dle ustanovení § 164 o. s. ř.

Poučení