54 Co 418/2021- 133

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. [příjmení] Pínové a soudců JUDr. Jiřího Körblera a Mgr. Lenky Marynkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa], [PSČ] [obec] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 16 C 102/2020-96, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku o věci samé I mění jen tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, jinak, tj. ohledně zamítnutí žaloby co do částky [částka], se v tomto výroku potvrzuje.

II. V zamítavém výroku o věci samé II se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 0,02 % denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, jinak, tj. ohledně úroku z prodlení ve výši 0,02 % denně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalovaného.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] (výrok I), dále zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,02 % denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,02 % denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok III) a o povinnosti k náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl tak, že žalobkyně je povinna na jejich náhradu zaplatit žalovanému částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce (výrok [příjmení]).

2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím, jež dle žalobních tvrzení odpovídá v součtu dlužné části ceny za odvedené bezpečnostní služby, které byly žalovanému poskytnuty Společností pro poskytování služeb fyzické ostrahy a pultu centralizované ochrany, která sama nemá právní subjektivitu a jedná za ni žalobkyně jako její vedoucí účastník (jejím dalším účastníkem je pak společnost [právnická osoba]), a to na základě smlouvy o poskytování bezpečnostních služeb v prostorách žalovaného jednak na adrese [adresa], [příjmení] nádraží [obec] - střed, konkrétně pak doplacení ceny za poskytnutí uvedených služeb a) v březnu 2018 v prostorách žalovaného na adrese [adresa], které byly žalovanému vyúčtovány fakturou žalobkyně [číslo] ze dne [datum], splatnou dne [datum], a to ve výši [částka], přičemž žalovaným byla uhrazena pouze částka [částka], b) v únoru 2020 v prostorách žalovaného na adrese [adresa], které byly žalovanému vyúčtovány fakturou žalobkyně [číslo] ze dne [datum], splatnou dne [datum], a to ve výši [částka], přičemž žalovaným byla uhrazena pouze částka [částka], c) v únoru 2020 v areálu Železničního muzea, [příjmení] nádraží [obec] - střed ve výši [částka], které byly žalovanému vyúčtovány fakturou žalobkyně [číslo] ze dne [datum], splatnou dne [datum], a to ve výši [částka], přičemž žalovaným byla uhrazena pouze částka [částka]. Dle žalobních tvrzení výše neuhrazené ceny za poskytnuté bezpečnostní služby koresponduje s výší smluvních pokut, které žalovaný započetl oproti zmíněné povinnosti k úhradě ceny za poskytnuté bezpečnostní služby, a to s poukazem na žalovaným zjištěná porušení smluvních povinností bezpečnostních pracovníků Společnosti pro poskytování služeb fyzické ostrahy a pultu centralizované ochrany, které identifikovala datem, kdy k nim mělo dojít, a popisem skutku. Žalobkyně má však za to, že uvedené smluvní pokuty nebyly vůči jí fakturované ceně za poskytnuté bezpečnostní služby uplatněny po právu, a tedy žalovaný je povinen ji uvedené nedoplatky uhradit spolu s příslušným smluvním úrokem z prodlení.

3. Soud prvního stupně při svém rozhodování vyšel ze zjištění, že žalovaný jako objednatel uzavřel se Společností pro poskytování služeb fyzické ostrahy a pultu centralizované ochrany (dále též jen„ předmětná společnost“), v níž žalobkyně zastává postavení vedoucího účastníka oprávněného jednat jménem zmíněné společnosti, smlouvu o poskytování bezpečnostních služeb, které měly být realizovány na základě prováděcí smlouvy [číslo] v prostorách žalovaného na adrese [ulice a číslo], [obec a číslo] a na základě prováděcí smlouvy [číslo] v prostorách areálu Železničního muzea na Masarykově nádraží [obec] - střed. Konkrétní povinnosti poskytovatele bezpečnostních služeb byly specifikovány směrnicemi pro výkon služby ostrahy v jednotlivých objektech žalovaného, v nichž bylo mj. výslovně stanoveno, že je povinností bezpečnostního pracovníka po celou otevírací dobu sledovat a aktivně organizovat pohyb návštěvníků, pohybovat se po prostoru expozice, výstavy nebo jiného prostoru určeného jako jeho trvalé stanoviště s tím, že mezi bezpečnostními pracovníky (kustody) musí být plná zastupitelnost, tedy že vedoucí ostrahy objektu je povinen operativně organizovat zástup za všechny pracovníky dodavatele, kteří musí opustit své stanoviště, že při výkonu služby je zakázáno věnovat se jiným činnostem, než výkonu služby, sedět, pokud se v prostoru přidělené expozice, výstavy nebo jiného prostoru pohybuje návštěvník, číst, spát, bezdůvodně manipulovat s mobilním telefonem či se navzájem bavit s ostatními bezpečnostními pracovníky. Zmíněnou směrnicí bylo též stanoveno, že mezi osobní a technické vybavení bezpečnostních pracovníků Železničního muzea na Masarykově nádraží [obec] – střed patří radiostanice, jimiž po dobu výkonu služby mají být vybaveni dva pracovníci. Pro případ závažných porušení povinností obsažených v uvedených směrnicích bylo smluvními stranami sjednáno právo žalovaného uplatnit sankce (smluvní pokutu) dle účastníky dohodnutého sazebníku, v němž vyjmenovaným charakterům porušení pravidel výkonu ostrahy byla přiřazena sankce za každý zjištěný případ, konkrétně pro případ četby jiného textu než služební dokumentace nebo jednorázového pokynu oprávněné osoby žalovaného ve výši [částka], pro případ nevhodného nebo nedostatečného ustrojení bezpečnostního pracovníka (chybějící část stejnokroje, osobních věcných bezpečnostních prostředků, civilní košile nebo kalhot) ve výši [částka], pro případ prokazatelné neznalosti ustanovení pravidel pro výkon fyzické ostrahy (směrnice pro výkon fyzické ostrahy) ve výši [částka], pro případ spaní při výkonu fyzické ostrahy ve výši [částka] a pro případ neodůvodněného opuštění místa výkonu fyzické ostrahy ve výši [částka]. Došlo-li by k prodlení žalovaného s úhradou ceny za poskytnuté služby, byl pro tuto situaci ve smlouvě o poskytování bezpečnostních služeb dohodnut úrok z prodlení ve výši 0,02% denně z dlužné částky. Za bezpečnostní služby poskytnuté v březnu 2018 v prostorách žalovaného na adrese kostelní 42, [obec a číslo], žalobkyně oprávněně vyzvala žalovaného fakturou [číslo] ze dne [datum], splatnou dne [datum], k úhradě ceny služeb ve výši [částka]. Žalovaný však z uvedeného titulu zaplatil pouze částku [částka]. Za bezpečnostní služby poskytnuté v únoru 2020 v prostorách žalovaného na adrese kostelní 42, [obec a číslo], žalobkyně oprávněně vyzvala žalovaného fakturou [číslo] ze dne [datum], splatnou dne [datum], k úhradě ceny služeb ve výši [částka]. Žalovaný však z uvedeného titulu zaplatil pouze částku [částka]. Za bezpečnostní služby poskytnuté v únoru 2020 v prostorách areálu Železničního muzea, [příjmení] nádraží [obec] – střed žalobkyně oprávněně vyzvala žalovaného fakturou [číslo] ze dne [datum], splatnou dne [datum], k úhradě ceny služeb ve výši [částka]. Žalovaný však z uvedeného titulu zaplatil pouze částku [částka]. Žalovaný tak za zmíněné tři měsíce neuhradil žalobkyni cenu poskytnutých bezpečnostních služeb v souhrnné výši [částka]. V tomto rozsahu oproti své povinnosti k úhradě ceny poskytnutých služeb započetl jím dovozenou povinnost poskytovatele bezpečnostních služeb zaplatit mu dále blíže specifikované smluvní pokuty za jím zjištěná závažná porušení povinností bezpečnostních pracovníků předmětné společnosti při výkonu ostrahy. Žalovaný shora zmíněným způsobem uplatnil vůči požadavku žalobkyně na úhradu ceny za poskytnuté bezpečnostní služby smluvní pokutu a) ve výši [částka] za to, že dne [datum] v čase 12:02 do 12:07 hodin byla v expozici„ [obec] je bez dozoru“ nepřítomna bezpečnostní pracovnice z důvodu návštěvy toalety, aniž by za ni byla zajištěna náhrada; b) ve výši [částka] za to, že dne [datum] v 16:10 hodin v expozici„ Architektura BP“ bezpečnostní pracovník několik minut manipuloval s mobilním telefonem („ jezdil prstem po displeji“); c) ve výši [částka] za to, že dne [datum] v 16:50 hodin v expozici„ Tiskařství“ si bezpečnostní pracovnice četla knihu; d) ve výši [částka] za to, že dne [datum] v 8:50 hodin si bezpečnostní pracovník na bráně (u vrat pro příjezdy a odjezdy motorových vozidel) četl časopis; e) ve výši [částka] za to, že dne [datum] v 14:25 hodin na bezpečnostním stanovišti ostrahy na dvoře (buňka ostrahy) pracovník ostrahy spal; f) ve výši [částka] za to, že dne [datum] v 11:08 hodin bezpečnostní pracovnice dozoru expozice„ Chemie“,„ Fotoateliér“ a„ Foto - kino“ opustily svá stanoviště a shromáždily se v expozici„ Interkamera“, kde spolu hovořily; g) ve výši [částka] za to, že dne [datum] v 8:54 hodin byly otevřeny dveře z I. suterénu budovy vedoucí do ulice [ulice]; h) ve výši [částka] za to, že dne [datum] v 8:00 hodin při návštěvě předsedy vlády v Železničním muzeu nebyli bezpečnostní pracovníci vybaveni radiostanicemi; i) ve výši [částka] za to, že dne [datum] v 11:20 hodin bezpečnostní pracovník vpustil do placené zóny staršího muže za účelem návštěvy toalety bez zakoupené vstupenky, byť uvedený muž poté, co navštívil toaletu, z muzea odešel. Ze soudem prvního stupně provedeného dokazování vyplynulo, že k žalovaným označeným skutečnostem, od nichž odvozoval vznik svého práva na zaplacení smluvní pokuty, skutečně došlo. V souvislosti s bezpečnostním pracovníkům vytýkaným porušením povinnosti ohledně neuzamčení dveří vedoucích z I. suterénu budovy žalovaného do ulice [ulice], soud prvního stupně považoval za potřebné poukázat na zjištění, že se jedná o vstup do budovy sloužící mj. pro zásobování restaurace a že klíč k těmto dveřím se za účelem možnosti krátkodobého zapůjčení zaměstnancům restaurace nachází ve volně přístupné klíčovnici.

4. Na základě takto učiněného závěru o skutkovém stavu věci soud prvního stupně, s odkazem na ust. § 1724 a § 2048 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), shledal žalobou uplatněný nárok v převážné části nedůvodným. Připomněl, že v souladu s již zmíněným § 1724 o. z. lze ze skutečnosti, že mezi smluvními stranami došlo k uzavření předmětné smlouvy o poskytování bezpečnostních služeb, usuzovat jejich vůli zřídit mezi sebou uvedený závazek a řídit se obsahem takové smlouvy. Zdůraznil, že vážnost a opravdovost vůle smluvních stran provázející uzavření předmětné smlouvy nebyla v řízení žádným z účastníků zpochybňována a stejně tak nebylo mezi účastníky sporu ohledně jejich vázanosti obsahem sjednané smlouvy, poskytnutí smluvených bezpečnostních služeb v žalobou odkazovaných kalendářních měsících březen 2018 a únor 2020 a konečně správnosti výše žalobkyní účtované odměny za poskytnutí zmíněných bezpečnostních služeb, které byly žalovanému účtovány fakturou žalobkyně [číslo] ze dne [datum], fakturou [číslo] ze dne [datum] a fakturou [číslo] ze dne [datum], včetně fakturami stanovené splatnosti ceny poskytnutých služeb. Soud prvního stupně tak shrnul, že z právního hlediska bylo pro meritorní posouzení dané věci ve finále podstatné toliko posouzení oprávněnosti požadavku žalované na zaplacení výše zmíněných devíti smluvních pokut, v celkové výši [částka], resp. důvodnosti žalovaným uplatněné procesní obrany spočívající v zániku žalovaného závazku v důsledku tvrzeného započtení uvedených smluvních pokut proti požadavku na doplacení ceny za poskytnuté bezpečnostní služby.

5. Soud prvního stupně zkonstatoval, že smlouva o poskytování bezpečnostních služeb obsahuje výslovnou úpravu vzniku práva žalovaného domáhat se zaplacení smluvní pokuty za porušení povinností bezpečnostních pracovníků předmětné společnosti při výkonu ostrahy, kdy jednotlivým v úvahu přicházejícím charakteristikám porušení pravidel výkonu služby byla přisouzena konkrétní výše smluvní pokuty. Podle názoru soudu prvního stupně tak projev vůle smluvních stran uzavřít předmětnou smlouvu v sobě nutně zahrnuje akceptaci zmíněné komplexní úpravy smluvních pokut, a již jen proto nepřisvědčil žalobkyní vznesené námitce stran zjevného zneužití práva ze strany žalovaného, pokud mu ze smlouvy plynoucí nárok na zaplacení smluvní pokuty vůči ní uplatnil. S ohledem na výsledky provedeného dokazování soud prvního stupně následně uzavřel, že v celkem sedmi případech byla smluvní pokuta žalovaným uplatněna po právu, konkrétně v případě skutku a) ze dne [datum], kdy bezpečnostní pracovnice opustila své stanoviště, aniž by za sebe zajistila náhradu, přičemž neodůvodněné opuštění místa výkonu fyzické ostrahy bylo ujednáním smluvních stran ohodnoceno smluvní pokutou ve výši [částka], dále v případě skutku b) ze dne [datum], kdy bezpečnostní pracovník po dobu několika minut nesledoval pohyb návštěvníků, protože zjevně bezdůvodně manipuloval s mobilním telefonem - jedno, zda si přitom četl nebo hrál hru, přičemž četba jiného než„ služebního“ textu v průběhu výkonu ostrahy byla ujednáním smluvních stran ohodnocena smluvní pokutou ve výši [částka], c) ze dne [datum], kdy bezpečnostní pracovnice nesledovala pohyb návštěvníků, protože četla knihu, přičemž toto porušení povinnosti bylo ujednáním smluvních stran ohodnoceno smluvní pokutou ve výši [částka], d) ze dne [datum], kdy bezpečnostní pracovník nesledoval pohyb návštěvníků, protože četl časopis, přičemž porušení této povinnosti bylo ujednáním smluvních stran ohodnoceno smluvní pokutou ve výši [částka], e) ze dne [datum], kdy se bezpečnostní pracovník nevěnoval výkonu služby, protože spal, přičemž porušení této povinnosti bylo ujednáním smluvních stran ohodnoceno smluvní pokutou ve výši [částka], f) ze dne [datum], kdy bezpečnostní pracovnice opustily svá stanoviště, která tak zůstala bez dozoru, a povídaly si spolu, přičemž porušení této povinnosti bylo ujednáním smluvních stran ohodnoceno smluvní pokutou ve výši [částka], a g) ze dne [datum], kdy bezpečnostní pracovníci v rozporu s pro ně závaznou směrnicí pro výkon služby ostrahy nebyli po dobu výkonu služby vybaveni požadovanými dvěma radiostanicemi, přičemž prokazatelná neznalost ustanovení pravidel pro výkon fyzické ostrahy byla ujednáním smluvních stran ohodnocena smluvní pokutou ve výši [částka]. V případě skutku ze dne [datum] podle názoru soudu prvního stupně k porušení povinnosti ze strany bezpečnostních pracovníků nedošlo a smluvní pokuta tudíž nebyla žalovaným uplatněna po právu, neboť klíče od předmětného vstupu do hlavní budovy žalovaného měli k dispozici také zaměstnanci restaurace za účelem navážení zboží, a tedy s potřebnou jistotou není možné určit, kdo nechal předmětné dveře otevřené a zda se uvedeného jednání dopustili právě bezpečnostní pracovníci předmětné společnosti. Taktéž v případě skutku ze dne [datum] soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný uplatnil smluvní pokutu ve výši [částka] neoprávněně. V tomto případě bezpečnostní pracovnici sice formálně porušili svoji povinnost při výkonu ostrahy, když do placené zóny vpustili bez zakoupené vstupenky staršího muže, avšak stalo-li se tak výhradně za účelem návštěvy toalety, lze žalovaným uplatněnou smluvní pokutu shledat nepřiměřeně vysokou, zejména za situace, kdy bezpečnostní pracovníci svým chováním žádnou škodu nezpůsobili a jejich jednání lze objektivně považovat za slušné a ohleduplné.

6. Soud prvního stupně proto s odkazem na shora uvedené uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s účastníky sjednaným úrokem z prodlení ve výši 0,02 % denně z dlužné částky od [datum] do zaplacení. Ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., a protože žalobkyně byla v řízení se svým nárokem úspěšná jen co do 20,2 % předmětu řízení, zavázal jí, aby v řízení procesně úspěšnějšímu žalovanému nahradila účelně vynaložené náklady řízení v rozsahu rozdílu procentně vyjádřených úspěchů obou procesních stran sporu, tedy ve výši 59,6 % jejich celkové výše, konkrétně v částce [částka].

7. Proti zamítavým výrokům o věci samé (výroky I a II), a to jen co do zamítnutí žaloby ohledně částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,02% denně z uvedené částky od [datum] do zaplacení, a akcesorickému výroku o povinnosti k náhradě nákladů řízení (výrok [příjmení]) podala žalobkyně včasné odvolání, neboť má za to, že v uvedené části je rozhodnutí soudu prvního stupně nesprávné jak po stránce skutkové, tak i právní. Soudu prvního stupně v něm vytýká, že za svá nekriticky převzal veškerá zjištění plynoucí z důkazů, kterými žalovaný označil za účelem prokázání svých tvrzení o skutkových okolnostech, na jejichž podkladě dospěl k závěru o porušení povinností bezpečnostních pracovníků předmětné společnosti při výkonu ostrahy, ačkoliv podle jejího názoru pro to nebylo důvodu. V drtivé většině totiž žalovaný prokazoval svá tvrzení výslechy svých zaměstnanců, popř. výslechem generálního ředitele žalované, které nelze z důvodu celé řady jimi uváděných nepřesností (nejen záměna totožnosti bezpečnostních pracovníků, kteří své povinnosti měli údajně porušit, popřípadě pracovišť, kde vytýkanému porušení povinnosti mělo dojít, ale i nepřesné dovozování povinností bezpečnostních pracovníků a jejich úkolů) nelze považovat za přesvědčivé, výslech generálního ředitele žalované má navíc jen podpůrnou hodnotu účastnické výpovědi. Je sice pravdou, že kromě zmíněných výslechů žalovaný označil k důkazu též listinné důkazy, jimiž také bylo provedeno dokazování, avšak má-li být v rozhodnutí soudu prvního stupně přesvědčivé, pak by z písemného vyhotovení odůvodnění rozhodnutí mělo být mj. patrno, na základě jakých důkazů soud jednotlivá zjištění učinil a jak tato zjištění ve svém souhrnu hodnotil. Ovšem taková pasáž v odůvodnění napadeného rozsudku chybí. Z uvedeného důvodu žalobkyně považuje soudem prvního stupně učiněný skutkový závěr nejen za nepřesvědčivý, ale ve své důsledku dokonce nepřezkoumatelný. Pokud by odvolací soud měl za to, že zmíněný nedostatek přezkumu napadeného rozhodnutí nebrání, má žalobkyně za to, že za neprokázaná by zcela jistě měla být shledána tvrzení žalované o porušení povinností bezpečnostních pracovníků při výkonu ostrahy dne [datum], dne [datum] a [datum], která byla žalovaným důkazně podpořena v zásadě jen z jejího pohledu nevěrohodnou výpovědí generálního ředitele žalované, který podle jejího názoru spolehlivě nevyvrátil její tvrzení, že bezpečnostní pracovnice na svém pracovišti knihu nečetla, ale měla ji jen položenou na stolku, resp. že bezpečnostní pracovník na bráně nečetl časopis, nýbrž povolený rozpis služeb, resp. že jmenovitě označený bezpečnostní pracovník, který měl ve službě spát, uvedeného dne nebyl v práci. Pokud se týká zbylých skutků ze dne [datum], [datum] a [datum], má žalobkyně za to, že soudem prvního stupně zjištěné skutečnosti vzniku práva žalovaného na zaplacení smluvní pokuty neodůvodňují. Předně smluvní pokutou lze postihnout pouze ta porušení povinností, která zmíněný sazebník smluvních pokut předvídal. Bylo-li prokázáno, že bezpečnostní pracovník dne [datum] manipuloval s mobilním telefonem tím způsobem, že jezdil prstem po displeji, lze se oprávněně domnívat, že hrál hru nebo něco obdobného, což však nelze podřadit pod sazebníkem předvídanou četbu v průběhu výkonu služby. Stejně tak žalovanou vytýkané porušení povinnosti bezpečnostních pracovníků ze dne [datum] spočívající v tom, že alespoň dva z nich nebyli v rozporu se závaznou směrnicí pro výkon služby vybaveni radiostanicemi, lze jen stěží řadit pod neznalost pravidel pro výkon fyzické ostrahy sankcionované smluvní pokutou ve výši [částka]. Žalobkyni navíc uniká faktický význam uvedené povinnosti na řádný výkon bezpečnostní služby za situace, kdy uvedeného dne mělo být pracoviště Železničního muzea k požadavku žalovaného obsazeno celkem čtyřmi bezpečnostními pracovníky. Pokud tito pracovníci byli za účelem vzájemné komunikace vybaveni mobilními telefony, považuje žalobkyně za absurdní, aby i tak mělo být dodrženo, že dva z nich budou vybaveni radiostanicemi, neboť ve výsledku by to na jejich vzájemné komunikaci mezi sebou nic neměnilo, i tak by spolu museli komunikovat pomocí mobilních telefonů. Konečně žalobkyně vytýká soudu prvního stupně i samotné nedostatečné právní posouzení oprávněnosti předmětných smluvních z hlediska posouzení jejich přiměřenosti podle § 2051 o. z. Žalobkyně navrhovala, aby v této souvislosti bylo zvlášť přihlédnuto k hodnotě a významu zajišťované povinnosti a hlavně absenci jakéhokoliv vzniku škody na straně žalovaného. Je-li hodina práce bezpečnostního pracovníka honorována částku necelých 89 Kč/hod a nevznikla-li žalovanému v souvislosti s jakýchkoliv z vytýkaných porušení povinností žádná škoda, domnívá se žalobkyně, že za této situace bylo možné cestou moderace výši smluvní pokuty snížit až na výsledných [částka]. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud cestou změny zamítavých výroků o věci samé žalovaného zavázal ještě k úhradě částky [částka] spolu se smluvně určeným úrokem z prodlení ve výši 0,02% denně od [datum] do zaplacení a adekvátním způsobem rozhodl i o povinnosti náhrady nákladů řízení.

8. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně uvedl, že napadenou část rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za věcně správnou a plně s ní ztotožňuje. Domnívá se, že soudem prvního stupně učiněný závěr o skutkovém stavu věci odpovídá řádnému zhodnocení provedeného dokazování, přičemž žalobkyní akcentované drobné nesrovnalosti ve výpovědích jejích zaměstnanců lze shledat pochopitelnými, tím spíše, že v tom, co bylo pro rozhodnutí podstatné, tvrzení vyslýchaných osob korespondovalo se zjištěními plynoucími i z dalších důkazů. Pro vznik práva žalovaného na zaplacení smluvní pokuty je podstatné, že v uvedených dnech k porušení povinností ze strany bezpečnostních pracovníků skutečně došlo, eventuální záměna stanoviště, tedy zda k vytýkanému jednání došlo u brány„ jih“ či„ sever“, stejně jako to, zda se žalovanému podařilo správně identifikovat bezpečnostního pracovníka, je pro posouzení věci ve výsledku irelevantní. Žalovaný taktéž nesouhlasí s žalobkyní předestřenou bagatelizací porušení povinností bezpečnostních zaměstnanců při výkonu ostrahy s poukazem na to, že k žádné škodě přece nedošlo. Je třeba si uvědomit, že žalovaný je paměťovou institucí, kde reálně hrozí odcizení či poškození exponátů nesmírné hodnoty. Z tohoto důvodu je proto třeba bezvýhradně trvat na řádném výkonu ostrahy bezpečnostnímu pracovníku svěřeného pracoviště. S odkazem na shora uvedené žalovaný navrhl potvrzení napadené části rozsudku.

9. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a poté, co se souhlasem žalobkyně podle § 101 odst. 3 o. s. ř. projednal věc v její nepřítomnosti a na základě doplněného dokazování zjistil, že žalovaný smluvní pokutu ve výši [částka] související se porušením pravidel výkonu ostrahy v areálu Železničního muzea – [příjmení] nádraží [obec] – střed (ze dne [datum]) započetla oproti žalobkyní účtované ceně poskytnutých služeb v únoru 2020 právě v prostorách areálu uvedeného Železničního muzea (faktura žalované [číslo] ze dne [datum], ve spojení s písemným úkonem započtení žalovaného ze dne [datum]), shledal odvolání žalobkyně zčásti důvodným.

10. Závěr soudu prvního stupně o skutkovém stavu věci odvolací soud považuje za logický výsledek provedeného dokazování, opřený o řádné posouzení jednotlivých důkazních prostředků tak, jak to stanoví procesní předpis v § 132 o. s. ř. Žalobkyni v tomto směru uplatněné odvolací námitky odvolací soud považuje za pouhou polemiku s hodnocením výsledků soudem prvního stupně řádně provedeného dokazování, která není způsobilá zvrátit soudem prvního stupně logicky a srozumitelně konstruovaný závěr o skutkovém stavu věci. Nutno připomenout, že soud prvního stupně svá zjištění opřel nejen o žalobkyní provedené výpovědi zaměstnanců žalované, ale též o celou řadu dalších listinných důkazů, které v souhrnu spolu vzájemně korespondují a vytváření ucelený, rozporů prostý celek. Ani odvolací soud tak neshledal žádného důvodu, pro který by zmíněný skutkový závěr, doplněný o již zmíněná dílčí skutková zjištění soudu odvolacího, nebylo možné shledat podkladem pro navazující právní posouzení.

11. Odvolací soud má za to, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud právní posouzení věci činil s respektem k autonomii vůle smluvních stran a své právní úvahy formuloval primárně na podkladě úpravy smluvní pokuty, která byla učiněna součástí předmětné smlouvy o poskytování bezpečnostních služeb v prostorách žalovaného. Ostatně platí, že smluvní pokutu (§ 2048 a násl. o. z.) lze platně sjednat pouze pro případ porušení smluvní povinnosti.

12. Smluvní pokuta kromě funkce zajišťovací, kompenzační, plní též funkci sankční, což bylo v předmětné smlouvě smluvními stranami zvlášť akcentováno definováním vybraných porušení povinností bezpečnostních pracovníků, jejichž prostřednictvím měly být bezpečnostní služby poskytovány, a to ve spojení s konkrétní výší smluvní pokuty, na kterou žalovanému mělo vzniknout právo. Soud prvního stupně s odkazem na jím učiněná zjištění správně uzavřel, že v žalobkyní nadále sporovaných šesti případech vzniku nároku žalovaného na zaplacení smluvní pokuty k porušení předmětnou smlouvou o poskytování bezpečnostních služeb předvídaných povinností bezpečnostních pracovníků při výkonu ostrahy skutečně došlo a že žalovanému ve všech těchto případech (identifikovaných daty [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], ve spojení s konkrétním porušením povinnosti při výkonu ostrahy) vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty. Uvedený závěr platí též pro žalobkyní zpochybňované sankcionování jednání, které mělo být příčinou vzniku smluvní pokuty za skutek, k němuž mělo dojít dne [datum], kdy bezpečnostní pracovník po dobu několika minut nesledoval pohyb návštěvníků, protože zjevně bezdůvodně manipuloval s mobilním telefonem. Byť ujednáním smluvních stran byla výslovně specifikována sankce jen ve vztahu k četbě jiného než„ služebního“ textu, odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně v tom, že pod uvedené ustanovení lze beze sporu subsumovat nejen sledování písemného textu, ale i jakýchkoli obrazových či obrazově zvukových informací odvádějících bezpečnostního pracovníka od řádného výkonu ostrahy způsobem významově shodným s nepozorností vyvolanou textem nesouvisejícím s výkonem služby, tedy i pro případ eventuálního hraní hry na mobilním telefonu, a to tím spíše, že směrnicí byla bezpečnostním pracovníkům výslovně zakázána bezdůvodná manipulace s mobilním telefonem během výkonu služby. Kromě zmíněného závěru o důvodnosti požadavku žalovaného na zaplacení předmětných pokut co do základu, je odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně přesvědčen též o důvodnosti uvedeného požadavku i co do žalovaným určené výše, byť nutno zdůraznit, že s jedinou výjimkou. Odvolací soud se totiž, na rozdíl od soudu prvního stupně domnívá, že situaci, kdy bylo žalovaným dne [datum] zjištěno, že bezpečnostní pracovníci v areálu Železničního muzea v rozporu se s pro ně závaznou směrnicí nebyli po dobu výkonu služby vybaveni požadovanými dvěma radiostanicemi, měla být v souladu s dohodnutým sazebníkem smluvních pokut posouzena nikoli jako neznalost ustanovení pravidel pro výkon fyzické ostrahy (směrnice pro výkon fyzické ostrahy) ve výši [částka], nýbrž jako případ nevhodného nebo nedostatečného ustrojení bezpečnostního pracovníka, když zmíněné radiostanice byly pro předmětné pracoviště výslovně zařazeny mezi osobně věcné bezpečnostních prostředky. Polemiku, zda to bylo či nebylo potřebné pro řádný výkon služby, považuje odvolací soud za nadbytečnou, jestliže tak výslovně stanovila směrnice blíže definující výkon ostrahy daného pracoviště. Neměli-li bezpečnostní pracovníci k dispozici ani jednu radiostanici, pak bylo-li určeno, že po dobu výkonu služby jimi mají být vybaveni dva pracovníci, pak vznikl žalovanému správně nárok na zaplacení smluvní pokuty pouze ve výši [částka], neboli ve výši dvakrát [částka]. Z tohoto důvodu tedy odvolací soud shledal žalobou uplatněný nárok žalobkyně důvodným ještě co do částky [částka], a to spolu s účastníky pro případ prodlení výslovně dohodnutým úrokem z prodlení ve výši 0,02 % denně z dlužné částky. Počátek běhu zmíněného úroku z prodlení bylo třeba určit počínaje dnem [datum], tedy k okamžiku prvého dne prodlení žalovaného s úhradou žalobkyní účtované ceny za bezpečnostní služby poskytnuté v únoru 2020 v prostorách areálu Železničního muzea, [příjmení] nádraží [obec] – střed, neboť na podkladě odvolacím soudem doplněného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný smluvní pokutu za uvedené porušení povinnosti při výkonu ostrahy započetl právě vůči požadavku na zaplacení ceny za poskytnuté bezpečnostní služby vyúčtované žalovanému fakturou žalobkyně [číslo] splatnou dne [datum].

13. Žalobkyní v odvolání vznesenou výtku ke správnosti právního posouzení věci samé spočívající v absenci žalobkyní in eventum navržené moderace podle jejího názoru nepřiměřeně vysokých pokut, odvolací soud neshledal po právu nejen z toho důvodu, že skutečnost, že z porušení sjednané smluvní povinnosti škoda nevznikla, případně vznikla v nižší výši, než kolik představuje výše smluvní pokuty, není pro vznik práva a tomu odpovídající povinnosti dlužníka zaplatit smluvní pokutu rozhodující, ale především proto, že k tomu, aby soud mohl moderovat (snížit) nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu svou povahou konstitutivním soudním rozhodnutím, musí pohledávka na zaplacení určité smluvní pokuty v okamžiku rozhodování soudu existovat. Tato podmínka přitom není splněna tehdy, pokud věřitel svou pohledávku na zaplacení (nepřiměřeně vysoké) smluvní pokuty započte proti dluhu, který má ve prospěch dlužníka, neboť tím pohledávka na zaplacení smluvní pokuty zanikla započtením a v době rozhodování soudu tudíž již není žádné smluvní pokuty, kterou by soud mohl z důvodu její nepřiměřené výše moderovat (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 32 Odo 1007/2006, rozsudek téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 23 Cdo 3789/2011 a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 23 Cdo 2400/2012). Popsaná situace přitom přesně dopadá na v této věci projednávaný případ.

14. Odvolací soud proto s odkazem na shora uvedené napadené zamítavé výroky rozsudku soudu prvního stupně o věci samé podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, jak je blíže uvedeno ve výrocích I a II tohoto rozsudku, přičemž z praktických důvodů upřednostnil pro účastníky ve výsledku srozumitelnější formulaci konečného rozhodnutí, a to mimo jiné i v zájmu nápravy logického rozporu v rozhodnutí soudu prvního stupně pramenícího z toho, že soud prvního stupně tentýž úrok z prodlení, který shledal (dnes již pravomocným výrokem svého rozsudku) po právu, zároveň zahrnul do vymezení části žaloby, kterou jako nedůvodnou zamítl.

15. Vzhledem k tomu, že odvolací soud svým rozhodnutím změnil výrok o věci samé, bylo nezbytné znovu rozhodnout i o nákladech řízení vedeného před soudem první instance (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

16. Při rozhodování o povinnosti k náhradě nákladů řízení mezi účastníky řízení navzájem odvolací soud vyšel z ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., v odvolacím řízení navíc ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť obě procesní strany byly v zařízení zčásti úspěšné. Za této situace musí být povinnost k náhradě nákladů stanovena podle poměru jejich procesního úspěchu ve věci samé, tedy od úspěchu účastníka, který v řízení zaznamenal převážný úspěch (vítězné strany), je třeba odečíst jeho neúspěch, resp. úspěch druhé procesní strany. [obec] straně totiž přísluší právo, aby jí druhá procesní strana nahradila poměrnou část vynaložených nákladů řízení, a to právě ve výši rozdílu míry úspěchu obou stran sporu. Vzhledem k tomu, že předmětem odvolacího řízení byla již jen část toho, co řešil soud prvního stupně, pak zmíněný poměr bylo třeba stanovit za každou ze zmíněných fází řízení zvlášť. Domáhala-li se žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně zaplacení celkem [částka] s příslušenstvím a byla-li v řízení nakonec úspěšná jen co do částky [částka] s příslušenstvím, pak její procesní úspěch z hlediska předmětu řízení před soudem prvního stupně odpovídá 24,24 % předmětu řízení. Ve smyslu shora uvedeného jí proto stíhá povinnost nahradit ve věci procesně úspěšnějšímu žalovanému za řízení před soudem prvního stupně 51,52% všech účelně vynaložených nákladů, které se této fáze řízení týkají. Předmětem odvolacího řízení byl pak již jen požadavek žalobkyně na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, přičemž uspěla-li žalobkyně se svým požadavkem v řízení před odvolacím soudem pouze co do částky [částka] s příslušenstvím, neboli v rozsahu 6,78 % toho co svým odvoláním vymezila jako předmět odvolacího řízení, pak jí za řízení před soudem apelačním stíhá povinnost ve věci procesně úspěšnějšímu žalovanému nahradit dokonce 86,44 % všech účelně vynaložených nákladů za tuto fázi řízení. Vlivem početní chyby byl při vyhlášení rozsudku procentní podíl žalovanému přiznané náhrady nákladů odvolacího řízení chybně vyjádřen stejným procentním podílem jako za řízení před soudem prvního stupně. Tuto chybu v počtech odvolací soud zhojil formou opravného usnesení podle § 164 o. s. ř., které v zájmu hospodárnosti učinil nedílnou součástí tohoto písemného vyhotovení rozhodnutí.

17. Žalovanému přisouzená náhrada nákladů za řízení před soudem prvního stupně sestává z odměny advokáta za celkem sedm úkonů právní služby po [částka] (§ 11 odst. 1 písm. a), písm. d) - písemné podání ze dne [datum], [datum] a [datum], písm. g) - účast na jednání soudu ve dnech [datum], trvající déle než dvě hodiny, a [datum], § 7 bod 6., § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů - dále jen„ AT“), sedmi paušálních náhrad hotových výdajů advokáta po [částka] (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.) a náhrady 21 % DPH ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tj. celkem [částka]. Z toho 51,52 % činí po zaokrouhlení na celá čísla [částka].

18. Náhrada nákladů odvolacího řízení sestává z odměny advokáta za dva úkony právní služby po [částka] (§ 11 odst. 1 písm. d) - vyjádření k odvolání žalobkyně, písm. g) - účast na jednání odvolacího soudu, § 7 bod 5., § 8 odst. 1 AT), dvou paušálních náhrad hotových výdajů advokáta po [částka] (§ 13 odst. 4 AT) a náhrady 21 % DPH ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.), tj. celkem [částka]. Z toho 86,44 % po zaokrouhlení na celá čísla odpovídá částka [částka].

19. Žalovanému byla proto z titulu náhrady nákladů řízení přiznána celkem částka [částka].

Poučení