54 Co 430/2021- 84

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. [příjmení] Pínové a soudců JUDr. Jiřího Körblera a JUDr. Jany Tondrové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] zastoupená advokátem Prof. JUDr. [jméno] [příjmení], CSc. sídlem [adresa] o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s opravným usnesením téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku o věci samé (výrok I) mění jen tak, že částku [částka] je žalovaná povinna zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Ve výroku o povinnosti k náhradě nákladů řízení II se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že se tento výrok nevydává.

III. Ve výroku o povinnosti k náhradě nákladů řízení III se rozsudek soudu prvního stupně mění jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí [částka], jinak se v tomto výroku potvrzuje.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalobce.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem, ve znění jeho opravného usnesení, soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] do [datum] (výrok I), dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a o povinnosti k náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl tak, že žalovaná je povinna na jejich náhradu zaplatit žalobci částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právní zástupkyně (výrok III).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako přiměřené finanční náhrady za nevydanou část pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] pastvina, o výměře [anonymizováno] m, [katastrální uzemí] (dle katastru nemovitostí část pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, a část pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, [katastrální uzemí]), pozemek [anonymizováno] parc. [číslo] role, o výměře [anonymizováno] m, [katastrální uzemí] (dle katastru nemovitostí pozemek parc. [číslo] ostatní plocha, a část pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, a část pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, vše [katastrální uzemí]), část pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] role, o výměře 486 m, [katastrální uzemí] (dle katastru nemovitostí část pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, [katastrální uzemí]), část pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] role, o výměře [anonymizováno] m, [katastrální uzemí] (dle katastru nemovitostí pozemek parc. [číslo] ostatní plocha, [katastrální uzemí]), část pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] role, o výměře [anonymizována dvě slova] m, [katastrální uzemí] (dle katastru nemovitostí pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, vše [katastrální uzemí]), část pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] louka, o výměře [anonymizováno] m, [katastrální uzemí] (dle katastru nemovitostí pozemek parc. [číslo] ostatní plocha, [katastrální uzemí]), část pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] cesta, o výměře [anonymizováno] m, [katastrální uzemí], v ideálním podílu jedné osminy vzhledem k celku (dle katastru nemovitostí pozemek parc. [číslo] ostatní plocha, [katastrální uzemí]), část pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] pastvina, o výměře [anonymizováno] m, [katastrální uzemí] (dle katastru nemovitostí část pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, [katastrální uzemí]), část pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] role, o výměře [anonymizována dvě slova] m, [katastrální uzemí] (dle katastru nemovitostí parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, a parc. [číslo] ostatní plocha, vše [katastrální uzemí]), část pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] louka, o výměře 3 877 m, [katastrální uzemí] (dle katastru nemovitostí parc. [číslo] ostatní plocha, [katastrální uzemí]) a část pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] role, o výměře [anonymizováno] 655 m, [katastrální uzemí] (dle katastru nemovitostí část pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, [katastrální uzemí], obec Praha), z titulu svého restitučního nároku dle § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., zákon o půdě (dále jen „zákon o půdě“).

3. Soud prvního stupně při svém rozhodování vyšel ze zjištění, že žalobce je jediným dědicem pana [jméno] [příjmení], který byl původním vlastníkem všech shora uvedených pozemků. Rozhodnutím [anonymizována tři slova], Krajského [anonymizována dvě slova] pro [anonymizována dvě slova]. [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo určeno, že žalobce není vlastníkem shora blíže identifikovaných pozemků s tím, že mu za tyto pozemky přísluší náhrada podle zákona o půdě. Pozemek [anonymizováno] parc. [číslo] [katastrální uzemí], byl právnímu předchůdci žalobce rozhodnutím [anonymizováno] [obec a číslo] ze dne [datum] vyvlastněn za účelem výstavby obytného souboru [část obce] II. Pozemek [anonymizováno] parc. [číslo] [katastrální uzemí], byl [anonymizována dvě slova] staveb vykoupen od právního předchůdce žalobce za účelem výstavby komunikace [anonymizováno] [část obce]. Zmíněné dva pozemky, stejně jako část pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře [anonymizováno] m, pozemek [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře [anonymizováno] m, část pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře 486 m, část pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře [anonymizováno] m, část pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře [anonymizováno] m, část pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře [anonymizována dvě slova] m, část pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře 3 877 m, a část pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře [číslo] m, vše [katastrální uzemí], byly již územním plánem hlavního města Prahy z roku [rok], pouze v případě pozemku parc. [číslo] až územním plánem hlavního města Prahy z roku [rok], určeny k zastavění automobilovou komunikací, doprovodnou či komunikace kopírující izolační zelení, k čemuž také posléze došlo, když část pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře [anonymizováno] m v je aktuálně zastavěná komunikací, pozemek [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře [výměra], část pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře [výměra], část pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře [výměra], část pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře [výměra], část pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře [výměra], část pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře [výměra] a část pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře [výměra], vše [katastrální uzemí], rovněž tak. Pouze část pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře [anonymizováno] m, [katastrální uzemí], byl jak územním plánem hlavního města Prahy z roku [rok], tak i z roku [rok] určen k využití jako parkový les. Znaleckým ústavem [právnická osoba] byly všechny uvedené pozemky, s výjimkou části pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře [anonymizováno] m, [katastrální uzemí], oceněny podle [ustanovení pr. předpisu], v cenách platných ke dni [datum], jako pozemky stavební a toliko část pozemku [anonymizováno] [číslo] o výměře [anonymizováno] m jako tzv. jiný pozemek. V souhrnu zjištěná cena předmětných nevydaných pozemků, neboli hodnota žalobcova restitučního nároku činí [částka]. Žalobce dopisem ze dne [datum] vyzval žalovanou podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o půdě k zaplacení peněžité náhrady za nevydané pozemky. Žalovaná v reakci na to dopisem ze dne [datum] žalobci sdělila, že podle jejího názoru výše jeho restitučního nároku činí [částka] a že pouze tuto částku je mu ochotna vyplatit. Na uvedeném stanovisku žalovaná setrvala i poté, co byla žalobcem vyzvána k úhradě žalovanou požadovaného žalobního nároku formou předžalobní upomínky ze dne [datum].

4. Takto učiněný závěr o skutkovém stavu věci soud prvního stupně právně posoudil především podle § 16 odst. [anonymizováno] a § 28a zákona o půdě a konstatoval, že za pozemky, které se podle uvedeného zákona nevydávají a za které nelze poskytnout jiný majetek, náleží peněžitá náhrada ve výši ceny odňatého pozemku, a to v cenách platných ke dni [datum], u věcí nemovitých v cenách stanovených podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Soud prvního stupně současně s tím vzal v úvahu závěry vyplývající z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/19, z nichž plyne, že ústavně souladným je jen takový výklad § 16 odst. [anonymizováno] a § 28a zákona o půdě, jímž je nad jeho doslovným zněním upřednostněn jasný a nepochybný účel zákona. Přiměřená finanční náhrada podle § 16 odst. [anonymizováno] a § 28a zákona o půdě přitom nemusí být nezbytně ekvivalentem aktuální tržní ceny předmětné nemovitosti, má však umožnit, aby jejím poskytnutím došlo k odstranění či zmírnění vad způsobených komunistickým režimem srovnatelným způsobem, jako by tomu bylo při vydání věci. Konkrétní způsob, jakým má být tímto účelem určena výše finanční náhrady, stanovil zákonodárce v § 28a zákona o půdě, které je třeba vykládat tak, že stanoví základ finanční náhrady, která může být v závislosti na konkrétních okolnostech zvýšena. V návaznosti na uvedené pak soud prvního stupně vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], v němž Nejvyšší soud zaujal názor, že za přiměřenou a rozumnou finanční náhradu podle § 16 odst. 1 zákona o půdě lze v současné době pokládat peněžité plnění ve výši šestinásobku cen odňatých nemovitostí stanovených v souladu s vyhláškou č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., s tím, že toto navýšení základní hodnoty náhrad, vyplývajících z § 28a zákona o půdě a vyhlášky č. 182/1988 Sb., je na místě provést ve všech případech, v nichž jsou aktuálně splněny předpoklady poskytnutí peněžité náhrady ve smyslu § 16 odst. 1 zákona o půdě, tedy zejména existence dosud neuspokojeného restitučního nároku, přičemž tato náhrada má být navyšována či naopak snižována toliko ve výjimečných případech. Dále ještě soud prvního stupně připomněl, že pokud se týká ocenění odňatých nemovitostí, pak ve smyslu závěrů ustálené judikatury pro ocenění pozemků jako stavebních není třeba rigidně ulpívat na předchozím vydání územního rozhodnutí, pokud je zřejmé, že pozemky byly odebrány za účelem výstavby. Uvedené soud prvního stupně shledal zcela aplikovatelným na daný případ, jelikož zjistil, že pozemky, za které žalobce v tomto řízení požaduje příslušnou finanční náhradu, byly právnímu předchůdci žalobce odňaty za účelem výstavby sídliště, metra, pražského okruhu a připojených silničních komunikací. S přihlédnutím k uvedeným závěrům soud prvního stupně žalobou uplatněnému požadavku na zaplacení šestinásobku ceny předmětných odňatých pozemků, stanovené v souladu s vyhláškou č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., představovaném částkou [částka], vyhověl. Toliko pro srovnání uvedl, že uvedené peněžité plnění odpovídá částce [anonymizována dvě slova] [spisová značka], přičemž aktuální tržní cena stavebních pozemků v lokalitě, v níž se uvedené pozemky nachází, činí [anonymizováno] 000 [spisová značka]. V kontrapozici k tomu žalovanou nabízené ocenění odňatých pozemků jako pozemků zemědělských sazbou 3,90 [spisová značka] by vedlo ke způsobení stejných křivd, jakých se v době nesvobody dopouštěl totalitní režim na vlastnících pozemků a zároveň by odporoval i Ústavním soudem v těchto typech případů prosazovanému principu postupu ex favore restitutionis. Jelikož uvedený nárok na zaplacení peněžité náhrady za odňaté pozemky je podle § 16 odst. 1 zákona o půdě splatný do tří let po převzetí písemné výzvy, soud prvního stupně zavázal žalovanou zaplatit žalobci přisouzenou peněžitou náhradu nejpozději do [datum] O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovanou zavázal zaplatit žalobci plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Nákladovým výrokem II soud prvního stupně žalovanou zavázal zaplatit žalobci částku [částka], jež odpovídá nákladům vynaloženým žalobcem na zpracování ústavního znaleckého posudku, kterým si tento nechal vypracovat ještě před zahájením tohoto řízení pro účely uplatnění předmětného restitučního nároku, a to do tří dnů od právní moci rozsudku přímo k rukám samotného žalobce. Zbylou část účelně vynaložených nákladů řízení, představovanou náklady vynaloženými na právní zastoupení dle příslušných ustanovení advokátního tarifu, konkrétně ve výši [částka], soud prvního stupně nákladovým výrokem III uložil žalované zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobce.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Oponuje v něm jak závěrům soudu prvního stupně o povaze nevydaných pozemků, tak i o výši přisouzené náhrady. Soudu prvního stupně vytýká, že jednoznačně nerozlišil, které z nevydaných pozemků jsou ve smyslu zákona o půdě pozemky stavební a které nikoliv. Povahu jednotlivých pozemků totiž fakticky posoudil podle toho, zda se jedná o pozemky aktuálně zastavěné, resp. nacházející se v blízkosti pozemků zastavěných. Takové právní posouzení je nejen nesprávné, ale především nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Soudní judikatura totiž v dané souvislosti dospěla k závěru, že výše náhrady za nevydané pozemky se určuje podle toho, jakou povahu měl pozemek v době přechodu na [anonymizováno]. Ve prospěch oprávněné osoby tudíž nelze počítat s navýšením hodnoty pozemků, k němuž došlo v důsledku jeho zastavění až po jeho přechodu na [anonymizováno], bez přičinění původního vlastníka. Jednalo-li se tedy v době přechodu na [anonymizováno] o pozemek zemědělský, má se náhrada určit za pozemek zemědělský. Jen pozemky určené k zastavění mají být oceněny jako pozemky stavební. Z pozemků, k nimž žalobce uplatnil nárok na finanční náhradu, byl pozemkem, k němuž bylo dokazováním zjištěno, že jde o pozemek stavební, pouze pozemek [anonymizováno] [číslo] [katastrální uzemí], a dále ještě pozemek [anonymizováno] parc. [číslo] [katastrální uzemí], neboť pouze k těmto pozemkům bylo doloženo, že přešly na [anonymizováno] vyvlastněním za účelem výstavby obytného souboru [část obce] II, resp. na základě kupní smlouvy, kterou byl pozemek vykoupen za účelem výstavby pozemní komunikace. Uvedený závěr by bylo možné akceptovat též ve vztahu k pozemkům, na nichž byla realizována výstavba linky metra B, neboť i v jejich případě byl kupujícím [anonymizována dvě slova] – [ulice] podnik hlavního města Prahy – investor dopravních staveb (pozemek [anonymizováno] parc. [číslo] [katastrální uzemí] – poznámka odvolacího soudu). Zcela jinak je tomu však v případě zbylých pozemků, které se v rozhodném období nacházely v bezplatném užívání zemědělských socialistických organizací a k nimž nebyly dohledány žádné dokumenty, z nichž by bylo možno dovodit způsob (právní důvod) jejich převzetí státem. Tyto pozemky nabyl [anonymizováno] bez právního důvodu, formou faktické držby, což je rovněž jeden z restitučními předpisy předvídaných titulů. Žalovaná se domnívá, že uvedené pozemky byly žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci odňaty nikoli v souvislosti s plánovanou [anonymizováno], nýbrž za účelem jejich zemědělského využití. Otázka, kdy předmětné pozemky byly ve skutečnosti státem převzaty, však dosud nebyla spolehlivě objasněna, a to ani v souvislosti se soudním přezkumem správnosti rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] o nevydání předmětných pozemků žalobci z důvodu existence zákonné překážky, neboť v dané souvislosti nebylo pro uvedené rozhodnutí zjištění, ke kterému okamžiku přešly tyto pozemky na [anonymizováno] a jaký byl účel pozbytí vlastnického práva žalobce k těmto pozemkům, potřebné. Na rozdíl od žalobce se žalovaná domnívá, že zmíněné pozemky žalobce pozbyl zcela mimo souvislost s pozdější [anonymizováno], a toto její přesvědčení doposud nebylo relevantním způsobem vyvráceno. Pokud posléze bylo rozhodnuto o využití takových pozemků ke stavebním účelům, jedná se z hlediska stanovení oprávněné výše náhrady za skutečnost nepodstatnou, k níž s ohledem na již shora zmíněné nelze přihlížet. Nic na tom nemění ani žalobcem předložený znalecký posudek, z něhož soud prvního stupně při svém rozhodování vycházel, neboť závěr o povaze pozemků je věcí právního posouzení a otázku tohoto charakteru znalec není oprávněn řešit. Navíc sám znalecký ústav v posudku uvedl, že neměl k dispozici podrobné informace o stavebně právním stavu předmětných pozemků a že podklady pro své rozhodnutí čerpal především z dostupných archivních leteckých snímků a územních plánů k datu přechodu vlastnictví na [anonymizováno]. Toto datum však lze zjistit jen u pozemků, které [anonymizováno] nabyl koupí či vyvlastněním, ale již nikoli ve vztahu k pozemkům, kterých se [anonymizována dvě slova] či jeho socialistické organizace fakticky chopily mnohem dříve, než došlo k jejich zastavění. Závěr soudu prvního stupně o charakteru nevydaných pozemků jako pozemků stavebních ve smyslu zákona o půdě tak podle mínění žalované v převážném rozsahu nenachází oporu v provedeném dokazování. Kromě toho žalovaná považuje za potřebné opětovně připomenout svoji námitku vznesenou již v průběhu dokazování před soudem prvního stupně, že žalobcem předložený znalecký posudek nebyl opatřen doložkou podle § 127a o. s. ř., a proto s ním jako se znaleckým posudkem nemělo být nakládáno, nýbrž s ním mělo být v rámci dokazování zacházeno jako s důkazem listinným, objektivně nižší důkazní síly. S ohledem na skutečnost, že žalobcem předložený znalecký posudek je nezpůsobilý pro doložení povahy jednotlivých pozemků jako pozemků údajně stavebních, žalovaná navrhla vypracování znaleckého posudku, jenž by vyšel z přesných informací o povaze jednotlivých pozemků k rozhodnému datu a rozsahu jejich zastavěnosti. Protože tento důkazní návrh byl soudem prvního stupně pro údajnou nadbytečnost zamítnut a soud prvního stupně si uvedené skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci samé neopatřil jinak, má žalovaná za to, že napadené rozhodnutí bez dalšího nemůže obstát, neboť soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci. Žalovaná přitom i nadále setrvává na názoru, že vyjma pozemků, k nimž žalobce výslovně doložil buď rozhodnutí o jejich vyvlastnění či kupní smlouvu, kterou ten který pozemek byl vykoupen pro účely výstavby, měly v době přechodu na [anonymizováno] povahu pozemků zemědělských, a jako takové měly být za účelem stanovení žalobcem požadované finanční náhrady ohodnoceny. Žalovaná dále nesouhlasí s tím, že za přiměřenou a rozumnou finanční náhradu podle § 16 odst. 1 zákona o půdě lze bez dalšího pokládat peněžité plnění ve výši šestinásobku vyhláškové ceny odňatých nemovitostí. Domnívá se, že svým postupem v řízení nezpůsobila takové průtahy, které by takové navýšení odůvodňovaly. Je tomu tak mimo jiné proto, že žalobce byl v minulosti katastrem nemovitostí rovněž evidován jako vlastník dotčených pozemků a s uvedenými nemovitostmi nakládal mimo jiné i tím, že je prodal třetím osobám, resp. s nimi jako vlastník disponoval. Nelze proto tvrdit, že neměl z vlastnictví pozemků žádný prospěch. Z tohoto důvodu lze dle žalované po právu uvažovat o snížení předmětné finanční náhrady pod hranici Nejvyšším soudem stanoveného šestinásobku vyhláškové ceny. S odkazem na shora uvedené žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalobce v reakci na odvolání žalované uvedl, že jej neshledává důvodným. Žalobce má za to, že žalovaná zcela neprávem vytýká soudu prvního stupně nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí, neboť v něm údajně nebylo uvedeno, z jakého důvodu soud prvního stupně považoval jednotlivé pozemky, za které má být žalobci poskytnuta náhrada podle zákona o půdě, za pozemky stavební. Tento argument není pravdivý, když naopak napadené rozhodnutí uvedené skutečnosti obsahuje. Nutno upozornit, že soudu prvního stupně předložený znalecký posudek znaleckého ústavu [právnická osoba] mimo jiné obsahuje výřezy příslušného územního plánu hlavního města Prahy vztahující se k jednotlivým pozemkům, které - s výjimkou pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] [katastrální uzemí] - byly shodně určeny k zastavění. Tato skutečnost ve smyslu závěrů ustálené judikatury plně odůvodňuje možnost považovat zmíněné pozemky za stavební. Žalovaná se přesto snaží vzbudit dojem, že předmětné pozemky musely být právním předchůdcům žalobce odňaty daleko dříve, než bylo rozhodnuto o tom, že na nich bude realizována výstavba, a to ryze k účelům zemědělským. Toto své tvrzení však žalovaná žádným způsobem nedokládá. Uvedenému závěru navíc nenasvědčuje ani to, jak [anonymizována dvě slova] k nakládání s těmito pozemky přistupoval. Bylo-li by pravdivé tvrzení žalované o odnětí pozemků k zemědělským účelům před [anonymizováno] [rok], jeví se žalobci nepochopitelným, proč by pak [anonymizováno] tytéž pozemky či jejich části následně vyvlastňoval, eventuálně po právním předchůdci žalobce požadoval jejich vykoupení či souhlas s jejich záborem, anebo ohledně nich s právním předchůdcem žalobce uzavíral kupní smlouvu. Nadto již v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. [spisová značka] soud prvního stupně dospěl k závěru, že předmětné pozemky [anonymizováno] ve smyslu § 6 odst. 1 písm. p) zákona o půdě převzal bez právního důvodu, a to v okamžiku, kdy byly fakticky zastavěny komunikacemi, parkovištěm a bytovou [anonymizováno] před rokem 1988. Faktické zastavení těchto pozemků v uvedené době bylo rovněž doloženo leteckými snímky, které jsou součástí žalobcem předloženého znaleckého posudku, jímž soud prvního stupně v této věci provedl dokazování. Pokud se týká výhrad žalované k aplikaci tzv.„ kritéria šestinásobku“, považuje žalobce za nutné zdůraznit, že restituční nárok vůči těmto pozemkům uplatnil již v roce 1992, avšak [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] o něm bylo rozhodnuto až v roce [rok], tj. po více jak [anonymizováno] letech. Je přitom nerozhodné, zda tyto průtahy způsobil [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Žalobce se žádných průtahů v řízení nedopustil a projednání svého nároku nijak nezdržoval a nekomplikoval. Nárok na zaplacení náhrady za nevydané pozemky přitom uplatnil bezodkladně poté, co bylo najisto postaveno, že je oprávněnou osobou a náleží mu náhrada za nevydané pozemky. Se svým nárokem se obrátil na soud poté, co mu žalovaná sdělila, že mu za nevydané pozemky v tržní hodnotě [anonymizována dvě slova] Kč zaplatí finanční náhradu toliko ve výši [částka]. Skutečnost, že byl žalobce veden jako vlastník některých pozemků v katastru nemovitostí, resp. jako jejich duplicitní vlastník, mu žádné výhody nepřinášela, spíše naopak. Obraceli se na něj vlastníci staveb na předmětných pozemcích s různými žádostmi, musel se účastnit řady správních řízení, za tyto pozemky musel odvádět daň z nemovitosti, údržbu některých pozemků, například sekání trávy, musel zajistit na své náklady atd. To, že ohledně některých pozemků uzavřel s třetími osobami kupní smlouvy v domnění, že je jejich oprávněným vlastníkem, ač jím ve skutečnosti nebyl, nevedlo ke vzniku platných smluv, na jejichž podkladě by mohl získat nějaký prospěch. Žalobce proto ze všech shora uvedených důvodů navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

7. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a poté, co zjistil, že formou dodatku [číslo] ke znaleckému posudku ze dne [datum] byl znalecký posudek znaleckého ústavu [právnická osoba] [spisová značka] doplněn o znaleckou doložku ve smyslu § 127a o. s. ř., a dále na podkladě zopakování dokazování podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zjistil, že pozemky, ve vztahu k nimž žalobce v tomto řízení uplatnil nárok na zaplacení finanční náhrady mu nebyly vydány pro překážku dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, neboli z toho důvodu, že pozemek byl po přechodu [anonymizováno] převodu do vlastnictví státu [anonymizováno] jiné právnické osoby zastavěn (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]) a že před rokem [rok] s předmětnými pozemky nakládal pouze [anonymizována dvě slova], a to tím způsobem, že na nich před rokem 1988 realizoval výstavbu komunikací, bytových domů či realizací zeleně na výstavbu navazující, a že pozemky, ve vztahu k nimž po formální stránce nedošlo k převzatí pozemku státem na základě jakéhokoli relevantního právního úkonu (správního rozhodnutí, uzavření smlouvy apod.), byly státem fakticky převzaty do držby okamžikem, kdy na nich byla provedena zmíněná výstavba, neboli tzv. převzetím bez právního důvodu ve smyslu § 6 odst. 1 písm. p) zákona o půdě (viz rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zejména odst. 37. a 43. jeho odůvodnění), shledal odvolání žalované ve věci samé nedůvodným.

8. V prvé řadě má odvolací soud za to, že soud prvního stupně provedl všechny pro rozhodnutí podstatné důkazy, na jejichž základě měl možnost opatřit si dostatek relevantních skutkových zjištění nezbytných pro navazující právní posouzení věci samé. Nedostatky týkající se šíře interpretace zjištění, která z provedeného dokazování vyplynula, byly přitom odvolacím soudem napraveny cestou částečného zopakování vybraných důkazů. Výtky žalované stran neúplnosti skutkových zjištění proto odvolací soud nadále nepovažuje za důvodné.

9. Z hlediska vlastního právního posouzení věci samé je třeba úvodem zdůraznit, že mezi účastníky řízení není sporu o důvodnosti žalobou uplatněného nároku na zaplacení finanční náhrady za předmětné nevydané pozemky podle § 16 odst. 1 zákona o půdě co do základu, a dále též ani v tom směru, že v souladu s § 28a zákona o půdě platí, že zmíněná náhrada se poskytuje podle uvedeného zákona v cenách platných ke dni [datum], u věcí nemovitých v cenách podle [ustanovení pr. předpisu] Za nesprávný totiž žalovaná ve svém odvolání označila toliko závěr soudu prvního stupně o povaze nevydaných pozemků v době přechodu na [anonymizováno] jako jednoznačně pozemků stavebních, neboť má za to, že v případě části pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře [anonymizováno] m, pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře [výměra], části pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře [výměra], části pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře [výměra], části pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře [výměra], části pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře [výměra], části pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře [výměra] a části pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře [výměra], vše [katastrální uzemí], se jednalo o pozemky zemědělské, a dále pak ještě jeho závěr, že ust. § 28a zákona o půdě stanovený základ finanční náhrady za nevydané pozemky je třeba dle závěrů ustálené judikatury ve všech případech (bez dalšího) navýšit na šestinásobek zmíněné vyhláškové ceny.

10. Odvolací soud má na rozdíl od žalované za to, že žalobci nevydaná část pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře [anonymizováno] m, stejně jako pozemek [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře [výměra], část pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře [výměra], část pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře [výměra], část pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře [výměra], část pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře [výměra], část pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře [výměra] a část pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře [výměra], vše [katastrální uzemí], byly soudem prvního stupně pro účely stanovení příslušné výše finanční náhrady za nevydané pozemky podle § 16 odst. 1 zákona o půdě po právu shledány pozemky, které v době přechodu na [anonymizováno], byť beze sporu byly evidovány jako pozemky zemědělské, splňovaly judikaturou nastavené parametry pozemku stavebního. Platí totiž, že i v těch případech, kdy byly pozemky v době přechodu na [anonymizováno] evidovány jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby, existence územního rozhodnutí o umístění stavby), lze i takové pozemky v zásadě ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Ze soudem prvního stupně provedeného dokazování přitom vyplynulo, že všechny uvedené pozemky byly nejen příslušným územním plánem určeny k zastavění, ale také to, že plánovaná výstavba na těchto pozemcích byla před rokem 1988 realizována, a to v takovém rozsahu, že byl naplněn v ust. § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě předvídaný důvod pro nevyhovění požadavku na vydání uvedených pozemků spočívající v jejich zastavěnosti. Za lichou odvolací soud shledává námitku žalované, že v dané souvislosti nebyla věnována náležitá pozornost tomu, kdy dotčené pozemky přešly na [anonymizováno], zvláště za situace, kdy v rámci soudního přezkumu oprávněnosti nároku žalobce na vydání předmětných pozemků bylo konstatováno, že před rokem [rok] s pozemky prostřednictvím svých organizací nakládal pouze [anonymizována dvě slova]. Nutno připomenout, že rovněž i tato otázka, a to jako svou povahou otázka předběžná (prejudiciální), byla s plnou vážností (byť samozřejmě primárně pro účely vlastního rozhodnutí o věci samé, tj. existenci restitučního nároku na vydání toho kterého pozemku) posuzována v souvislosti s již zmíněným soudním přezkumem oprávněnosti nároku žalobce na vydání předmětných pozemků (viz výše reprodukovaná skutková zjištění odvolacího soudu plynoucí z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]) s tím, že v dané souvislosti učiněné závěry podporují a stvrzují správnost shora uvedeného. V rámci zmíněného řízení bylo totiž s konečnou platností konstatováno, že [anonymizováno] předmětné pozemky převzal do své držby bez právního důvodu právě tím, že na nich bez jakéhokoli předchozího formalizovaného právního úkonu (správního rozhodnutí, smlouvy, apod.) realizoval výstavbu komunikací, bytových domů a na ně navazující zeleně. Převzetím věci bez právního důvodu se přitom ve smyslu závěrů ustálené judikatury rozumí převzetí držby věci, a to i držby neoprávněné (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], popř. usnesení téhož soudu ze dne [datum], obě rozhodnutí uveřejněná na webových stránkách Nejvyššího soudu [webová adresa]). Ostatně právě neexistence smlouvy či jiného právního titulu při převzetí (odnětí) věci státem je dle konstantní judikatury restitučním důvodem podle § 6 odst. 1 písm. p) zákona o půdě (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí [anonymizováno] pod [anonymizováno] [číslo]).

11. Soud prvního stupně tedy nepochybil, pokud pro účely rozhodnutí v této věci v souladu s § 28a zákona o půdě jako pozemky stavební podle [ustanovení pr. předpisu], ocenil nejen část pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře 4 298 m2, [katastrální uzemí], a část pozemku [anonymizováno] parc [číslo] o výměře 700 m2, [katastrální uzemí], ale i část pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře [anonymizováno] m, stejně jako pozemek [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře [výměra], část pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře [výměra], část pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře [výměra], část pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře [výměra], část pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře [výměra], část pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře [výměra] a část pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře [výměra], vše [katastrální uzemí] Odvolací soud se domnívá, že bylo namístě předmětné pozemky ocenit jako stavební v celé jejich plošné míře, neboť je zcela logické, že zcela běžně stavební pozemky nejsou zcela zastavovány a že stavební projekty nutně musí počítat s přístupovými cestami, zelení atd. Navíc to, že na některých pozemcích se nachází doprovodná či izolační zeleň nic nemění na tom, že byly odňaty za účelem výstavby, a to jako celek. Kromě toho je třeba připomenout, že předmětné pozemky nebyly žalobci vydány s poukazem na ust. § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, tedy z důvodu jejich zastavěnosti. Nelze přitom spravedlivě akceptovat, aby [anonymizováno] na jednu stranu v řízení o vydání pozemku zdůvodňoval nevydání zastavěností pozemku a v řízení o zaplacení náhrady za nevydané pozemky plédoval pro nižší náhradu s poukazem na to, že jsou zastavěny jen zčásti, zejména má-li se podle ustálené judikatury za to, že zastavěním pozemku ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě je třeba rozumět zastavení pozemku trvalou stavbou (jež je tu stavbou hlavní), která má povahu nemovitosti a která má za následek trvalou změnu využití pozemku (k tomu srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [spisová značka] civ.). Pouze ideální 1/8 část pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře 171 m2, tak dle příslušné vyhlášky bylo namístě ocenit jako tzv. pozemek jiný (zemědělský).

12. Ocenění výše uvedených pozemků žalobcem osloveným znaleckým ústavem [právnická osoba] podle [ustanovení pr. předpisu], částkou [částka] žádný z účastníků nezpochybnil a ani odvolací soud v tomto směru nenalezl nic, co by je zpochybňovalo. Znalecký ústav v dané souvislosti neopomněl provést srážky dle přílohy [číslo] vyhlášky č. 182/1988 Sb. tam, kde jednotlivé faktory vážící se ke kvalitativním deficitům oceňovaných pozemků umožňovaly redukci jejich ceny.

13. Platí přitom, že podle § 16 odst. 1 zákona o půdě za pozemky, které se podle tohoto zákona nevydávají a za které nelze poskytnout jiný pozemek, náleží peněžitá náhrada ve výši ceny odňatého pozemku stanovené podle § 28a zákona o půdě. V souladu s § 28a zákona o půdě pak platí, že pokud daný předpis nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni [datum], a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.

14. Judikatura Ústavního soudu stojí na závěru, že ústavně souladným je jen takový výklad § 16 odst. [anonymizováno] a § 28a zákona o půdě, jímž je upřednostněn jasný a nepochybný účel zákona nad jeho doslovným zněním (k tomu srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 21/19). V tomto smyslu je tedy třeba citovaná ustanovení zákona o půdě vykládat tak, že mají zajistit, aby oprávněná osoba v případě, že není možné uspokojit její nárok vydáním věci, případně vydáním jiné věci, obdržela přiměřenou finanční náhradu. Tato finanční náhrada nemusí být nezbytně ekvivalentem aktuální tržní ceny předmětné nemovitosti, má však umožnit, aby jejím poskytnutím došlo k odstranění či zmírnění křivd způsobených komunistickým režimem srovnatelným způsobem, jako by tomu bylo při vydání věci. Za situace, kdy se rozdíl mezi cenou platnou k 24. červnu 1991 a aktuální tržní cenou postupem času zvětšil natolik, že poskytnutí náhrady ve výši první z nich dnes již pro oprávněnou osobu nemá jiný než symbolický význam, nelze dále trvat na doslovném výkladu tohoto ustanovení. Ustanovení § 28a zákona o půdě je třeba vykládat tak, že stanoví toliko základ finanční náhrady, která může být v závislosti na konkrétních okolnostech zvýšena. Poskytnuta totiž musí být v takové výši, aby byla s ohledem na účel restitučních zákonů přiměřená a rozumná (k tomu srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). V návaznosti na citované závěry Ústavního soudu shledal Nejvyšší soud při řešení problematiky přiměřeného zvýšení náhrady, vypočtené podle § 16 odst. [anonymizováno] a § 28a zákona o půdě, potřebným a důležitým pro soudní praxi, respektive postup [anonymizována tři slova], aby byl vytvořen jednoznačný mechanismus zjišťování rozsahu předmětného náhradního plnění. Dospěl přitom k závěru, že za přiměřenou a rozumnou finanční náhradu podle § 16 odst. 1 zákona o půdě lze v současné době pokládat peněžité plnění ve výši šestinásobku cen odňatých nemovitostí stanovených v souladu s vyhláškou č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Toto navýšení základní hodnoty náhrad vyplývajících z § 28a zákona o půdě a vyhlášky č. 182/1988 Sb. je přitom namístě provést ve všech případech, v nichž jsou aktuálně splněny předpoklady poskytnutí peněžité náhrady ve smyslu § 16 odst. 1 zákona o půdě, tedy zejména existence dosud neuspokojeného restitučního nároku. Zjištění dalších mimořádných okolností, ať již na straně oprávněné či povinné osoby, není pro provedení shora popsaného zvýšení nezbytné. Specifika konkrétního případu mohou nicméně zcela výjimečně opodstatňovat odchýlení se od vypočtené hodnoty v tom [anonymizováno] onom směru (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný na webových stránkách Nejvyššího soudu [webová adresa]). Tímto Nejvyšší soud formuloval obecné právní pravidlo pro určení výše finanční náhrady dle ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě s tím, že odchylka od přiměřené a rozumné výše finanční náhrady za odňatý (nevydaný) pozemek, za nějž nemohl být poskytnut pozemek náhradní, je možná, ovšem za existence mimořádných okolností zjištěných v konkrétní právní věci.

15. Již ze samotné formulace důvodu pro snížení, respektive zvýšení, finanční náhrady ve smyslu ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě –„ mimořádná“ okolnost – lze dle judikaturních závěrů Nejvyššího soudu usuzovat na to, že případ, kdy bude v úvahu přicházet úprava náhrady za nevydané pozemky jedním [anonymizováno] druhým směrem, bude zcela výjimečný a podmíněný specifickými běžně v řízeních o relutárních náhradách se nevyskytujícími skutečnostmi. Žalovanou v odvolání namítané skutečnosti tudíž pod zamýšlenou výjimečnou [anonymizováno] specifickou skutečnost ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nelze podřadit, neboť jde o obvyklé okolnosti provázející většinu případů dosud nevypořádaných restitučních nároků, jež nepochybně zvažoval i Nejvyšší soud při vytváření vzorce výpočtu přiměřené náhrady podle § 16 odst. 1 zákona o půdě. Správnost této konkluze se však uplatní i druhým směrem, tj. ani případnou námitkou žalobce ve vztahu k postupu žalované při vypořádávání jejich nároků není obsahově naplněna podmínka mimořádné okolnosti, neboť obtíže při vypořádávání restitučního finančního nároku žalovanou, ať již z hlediska délky celého procesu či sporování výše restitučního nároku odvíjející se od interpretace části ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě navázaného na ustanovení § 28a zákona o půdě, nejsou výjimkou, ale spíše pravidlem a jsou příčinou, pro niž Nejvyšší soud hledal a nalezl mechanismus umožňující předvídatelný výpočet finanční náhrady pro oprávněné osoby, jenž současně vyhovuje Ústavním soudem traktovanému kritériu přiměřenosti a rozumnosti zbaveného kontur vágnosti (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný na webových stránkách Nejvyššího soudu [webová adresa]).

16. Ve světle shora uvedeného lze proto uzavřít, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud za základ finanční náhrady představovaný dosud nevypořádanou částí restitučního nároku žalobce stanovenou podle § 28a zákona o půdě, odvíjející se od ceny odňatých pozemků ke dni [datum] podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., vzal částku [částka] (k tomu srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí [anonymizováno] pod [anonymizováno] [číslo]), tuto navýšil na šestinásobek a tímto způsobem dospěl bez dalšího k žalobci po právu náležející finanční náhradě za již shora blíže specifikované nevydané pozemky ve výši [částka].

17. K uvedené částce pak soud prvního stupně správně připočetl žalobcem požadovanou náhradu nákladů spojených s uplatněním zmíněného nároku na zaplacení finanční náhrady za nevydané pozemky ve výši [částka], představovanou vynaloženými náklady na vypracování znaleckého posudku žalobcem osloveným znaleckým ústavem [právnická osoba], který si žalobce nechal vypracovat za účelem uplatnění žalovaného nároku v této věci ještě před tím, než řízení v této věci bylo zahájeno. Uvedená náhrada má podle § 513 o. z. povahu příslušenství pohledávky.

18. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako věcně správný ohledně přisouzené jistiny potvrdil, včetně v něm stanovené pariční lhůty, která byla soudem prvního stupně stanovena v souladu s žalobcem vůči žalované uplatněným žalobním požadavkem. Pouze ve vztahu k zaplacení částky [částka] žalobce uplatnil požadavek na její zaplacení ve standardní třídenní lhůtě, což soud prvního stupně opomněl ve svém výroku zohlednit. Toto pochybení odvolací soud napravil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. cestou částečné změny výroku týkající se stanovené pariční lhůty.

19. Ani zbylé akcesorické výroky napadeného rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů řízení odvolací soud neshledal bezchybnými. Soud prvního stupně sice s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. zcela správně uzavřel, že s ohledem na žalobcům plný procesní úspěch v řízení mu jako vítězné straně po právu náleží náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení, avšak její výše nebyla soudem prvního stupně řádně stanovena. V prvé řadě je třeba připomenout, že dostalo-li se žalobci náhrady nákladů vynaložených na vypracování znaleckého posudku znaleckým ústavem [právnická osoba] již v rámci výroku o věci samé, z titulu náhrady nákladů spojených s uplatněním zmíněného nároku na zaplacení finanční náhrady za nevydané pozemky, nebylo již namístě mu tentýž nárok přiznávat duplicitně, v rámci soudem stanovené povinnosti k náhradě nákladů řízení. Z tohoto důvodu proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o tom, že nákladový výrok rozsudku II, kterým žalované byla separátně uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů vynaložených na vypracování předmětného znaleckého posudku, se mění tak, že se tento výrok nevydává. Zároveň odvolací soud nemohl přehlédnout pochybení soudu prvního stupně při stanovení oprávněné výše náhrady nákladů právního zastoupení za řízení před soudem prvního stupně, která v souhrnu správně činí [částka] a sestává z odměny advokáta za tři úkony právní služby po [částka] (§ 11 odst. [anonymizováno] písm. a), písm. d) – výzva k plnění a žaloba, § 7 bod 7., [ustanovení pr. předpisu], odměny advokáta za dva úkony právní služby po [částka] (§ 11 odst. [anonymizováno] písm. d) – návrh na rozšíření žaloby, písm. g) – účast při jednání dne [datum], § 7 bod 7., [ustanovení pr. předpisu], pěti paušálních náhrad hotových výdajů advokáta po [částka] (§ 13 odst. 4 AT) a náhrady 21 % DPH ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Z tohoto důvodu tedy odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil nákladový výrok III rozsudku soudu prvního stupně ohledně předmětné výše náhrady nákladů řízení a ve zbylém rozsahu, představovaném uložením povinnosti k náhradě nákladů řízení co do základu, stanovením délky pariční lhůty a platebního místa, tento výrok již jako správný potvrdil.

20. O povinnosti k náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. [anonymizováno] a § 142 odst. 1 o. s. ř., a žalobci, který byl zcela procesně úspěšný i v této fázi řízení, odvolací soud přiznal plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů přitom sestává z odměny advokáta za dva úkony právní služby po [částka] (§ 11 odst. [anonymizováno] písm. d) – písemné vyjádření k odvolání, písm. g) – účast při jednání odvolacího soudu, § 7 bod 7., § 8 odst. 1 – z pcta 24 877 344 Kč - AT), dvou paušálních náhrad hotových výdajů advokáta po [částka] (§ 13 odst. 4 AT) a náhrady 21 % DPH ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.), tj. celkem 132 035,20.

21. Žalobci přisouzenou náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů je žalovaná povinna v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. uhradit k rukám jeho advokátky v obvyklé třídenní pariční lhůtě.

Poučení