54 CO 67/2021 - 244

Rubrum

Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Fučíkové a soudců JUDr. Lenky Prokšové a Mgr. Miroslava Pecha ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 49 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 9. prosince 2020, č. j. 6 C 78/2018-201, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v přisuzujícím výroku I. mění tak, že se žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 49 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení a částku 2 833 Kč zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 44 993 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou na náhradě nákladů řízení 1 203 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do 3 dnů od jeho právní moci částku 49 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 49 000 Kč od [datum] do zaplacení, a dále částku 2 833 Kč (výrok I.) a zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované náhrady škody ve výši 3 860 Kč (výrok II.). Dále pak žalované uložil povinnost žalobkyni k rukám její právní zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku nahradit náklady řízení ve výši 41 941 Kč (výrok III.) a povinnost nahradit České republice – Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou náklady na dokazování ve výši 1 203 Kč (výrok IV.). Rozhodl tak o nároku žalobkyně na vrácení kupní ceny ve výši 49 000 Kč, kterou žalované zaplatila na základě kupní smlouvy, jejímž předmětem byl osobní automobil [příjmení] [jméno] 1.4 MPI, [registrační značka] (dále také jen„ vozidlo“ nebo„ předmětné vozidlo“), který uplatnila na základě tvrzení, že od kupní smlouvy odstoupila, a to z důvodu toho, že vozidlo bylo havarované a ona na tuto skutečnost nebyla ze strany prodávající upozorněna, což podle žalobkyně představuje podstatné porušení smlouvy, stejně jako to, že jí žalovaná zatajila vady, které se postupně na vozidle objevovaly. Částku 6 693 Kč pak žalobkyně nárokovala s tím, že ji vynaložila na opravy vozidla, na uhrazení poplatku za provedení evidenční kontroly (300 Kč), poplatku za registraci vozidla (800 Kč), prohlídku vozidla v autorizovaném autoservisu [příjmení] [jméno] (1 333 Kč) a na úhradu znaleckého posudku znalci [jméno] [příjmení] (1 500 Kč). O nároku žalobkyně na vrácení kupní ceny rozhodl soud prvního stupně s poukazem na ustanovení § 446, resp. § 2002 odst. 1, § [číslo], § [číslo] odst. 1 a § 2112 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen„ o. z.“). Vzal za prokázáno, že účastnice řízení mezi sebou uzavřely ohledně předmětného vozidla kupní smlouvu ze dne [datum], při jejímž uzavření byla žalovaná zastoupena zmocněncem [jméno] [příjmení]; pokud se žalobkyně předtím, než odstoupila od kupní smlouvy, dopisem ze dne [datum], doručeným žalované, na [jméno] [příjmení] obracela ve věci vad vozidla, měl soud prvního stupně za to, že pokud vůbec v tomto [jméno] [příjmení] překročil zástupčí oprávnění (jak to namítá žalovaná), tak by žalovaná jeho jednání v souladu s ustanovením § 446 o. z. schválila. S ohledem na uvedené měl dále za to, že pokud žalobkyně reklamovala vady vozidla u zmocněnce a následně od smlouvy odstoupila dopisem adresovaným již přímo žalované, uplatnila práva z odpovědnosti za vady řádně a včas. Oprávnění žalobkyně odstoupit od kupní smlouvy soud prvního stupně dovodil z toho, že žalovaná jako prodávající v ní žalobkyni jako kupující ujistila, že jí nejsou známy žádné skryté vady prodávaného vozidla a toto prohlášení se ukázalo jako nepravdivé, což měl za podstatné porušení kupní smlouvy; ze závěru o skutkovém stavu věci (viz odstavec 18 odůvodnění rozsudku) plyne, že za skryté vady vozidla, které se projevily až po jeho převzetí žalobkyní (a o nichž žalovaná musela vědět), měl nesprávnou prostupnost systému odvzdušnění palivové nádrže a odpojení čidla hladiny chladicí kapaliny. Vedle uložení povinnosti k vrácení kupní ceny vozidla ve výši 49 000 Kč, kterou jí přiznal spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k tomuto vrácení stanovené ve výzvě z [datum], žalobkyni přiznal z titulu náhrady škody jí uhrazené náklady znaleckého posudku ve výši 1 500 Kč a náklady uhrazené servisu [právnická osoba] za prohlídku vozidla ve výši 1 333 Kč. Protože ve zbylém rozsahu neshledal nároky (na náhradu škody) jí uplatněné za prokázané, měl žalobu v této zůstávající části za nedůvodnou. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl za použití ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy vzhledem k neúspěchu žalobkyně pouze v poměrně nepatrné části jí přiznal plnou náhradu nákladů řízení, které uvažoval v podobě ze žaloby zaplaceného soudního poplatku (2 785 Kč), uhrazené zálohy na provedení důkazu znaleckým posudkem (5 000 Kč) a nákladů, které žalobkyně vynaložila na zastupování advokátem. Nakonec za použití ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. byla žalované uložena povinnost k náhradě nákladů řízení státu.

2. Proti přisuzujícímu výroku I. a nákladovým výrokům III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně se odvolala žalovaná, která uplatnila výhrady ke skutkovým zjištěním, která prvostupňový soud učinil z provedeného dokazování (dle jejího mínění svým rozsahem až nadbytečného) s tím, že nadále tvrdí, že o závadách, jejichž existenci coby skrytých vad prvostupňový soud dovodil ze znaleckého zkoumání a z údajné jejichž vědomosti o nich bez toho, že by na ně žalobkyně byla upozorněna, dovodil podstatné porušení smlouvy, nevěděla a vědět nemusela, což se týká i jejího zmocněnce, který byl u prodeje vozidla a který po dobu tří let před prodejem na něm prováděl servis. V další části odvolání se pak žalovaná vyjádřila k oběma závadám, které podle soudu prvního stupně ony skryté vady, o kterých musela vědět, představují, kdy závada spočívající v nesprávné prostupnosti systému odvzdušnění palivové nádrže představuje běžnou závadu u vozidel daného typu, ke které dochází při špatné manipulaci při čerpání paliva do nádrže vozidla. K odpojení čidla hladiny chladicí kapaliny může dojít buď manuálním odpojením od nádobky na chladicí kapalinu, což pak lze zjistit samotným pohledem, neboť z této nádobky tzv.„ trčí drát“, který nikam není zapojen, navíc na přístrojové desce svítí kontrolka – červený teploměr. Pokud je však čidlo hladiny chladicí kapaliny vyřazeno z provozu například přemostěním čidla vodičem za nádobkou na chladicí kapalinu, závada není signalizována na přístrojové desce a je vysoce nepravděpodobné toto běžným pohledem zjistit. Protože žalobkyně netvrdila, že by při převzetí vozidla svítila kontrolka (červený teploměr), je vysoce pravděpodobné, že čidlo chladicí kapaliny bylo vyřazeno přemostěním čidla vodičem. S tím dále souvisí zjištěné vadné těsnění pod hlavou. V případě těsnění se jedná o spotřební věc, která se běžně u vozidla opotřebuje. Pokud by kapalina šla do oleje či obráceně, nebylo by možné s vozidlem ujet větší vzdálenost, neboť by došlo k přetlakování chladicí nádobky a následnému přehřátí motoru. Pokud by těsnění bylo vadné už při prodeji vozidla, nemohla by s ním žalobkyně ujet 500 km, které (asi) najelo do odstavení vozidla; je tedy evidentní, že k problému vadného těsnění muselo dojít až po prodeji. Z technického hlediska tedy nelze určit, že by žalovaná o uvedených závadách měla či mohla vědět. Tedy se nemohlo jednat o skryté vady a žalobkyně pro ně nemohla od kupní smlouvy platně odstoupit.

3. Později žalovaná upřesnila, že nesouhlasí ani s uložením povinnosti zaplatit žalobkyni částku 2 833 Kč. Zde poukázala na souvislost s nárokem na vrácení kupní ceny vozidla a rozhodnutí v této části také měla za nepřezkoumatelné, když soud prvního stupně nijak nevysvětluje, proč uvedenou částku (jako náhradu škody) žalobkyni přiznal.

4. V souvislosti s projednáváním věci odvolacím soudem žalovaná opětovně uplatnila námitku nikoliv včasného odstoupení od kupní smlouvy.

5. Žalovaná nejprve navrhla rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení; po projednání věci odvolacím soudem jej navrhla změnit tak, že žaloba bude zamítnuta.

6. Žalobkyně navrhla rozsudek soudu prvního stupně potvrdit. Ve vyjádření k odvolání uvedla, že přesně dodržela zákonnou lhůtu pro uplatnění závad, která je upravena v občanském zákoníku, který stanovuje šestiměsíční záruku při koupi použitého zboží, včas ([datum]) došlo i k odstoupení od kupní smlouvy; od té doby žalovaná oprávněnost odstoupení od kupní smlouvy odmítala. Dle žalobkyně žalovaná věděla například o závadě na odpojení čidla chladicí kapaliny, které bylo provedeno odborně a lstivě tak, aby bylo těžko poznatelné. Přítomnost oleje v chladicí kapalině potvrdil výsledek prohlídky v autorizovaném servisu [příjmení] [příjmení] i posudky znalců [příjmení] a [příjmení]; tato závada byla dlouhodobá a žalovaná i její zmocněnec o ní museli vědět. Pochybnosti vyjádřila žalobkyně stran odborného posouzení prostupnosti systému odvzdušnění palivové nádrže i mísení oleje a chladicí kapaliny obsaženého v odvolání, námitka žalované, že při zkušební jízdě nesvítila výstražná kontrolka, je objasněna skutečností, že její svícení bylo účelově vynulováno z paměti počítače vozu před zkušební jízdou, čemuž odpovídá rozsvícení kontrolky hned druhý den. Námitku žalované, že k poškození těsnění pod hlavou motoru došlo při používání vozidla žalobkyní, měla za spekulativní, stejně jako námitku, že vozidlo mohlo být nějak upravené už od předchozího majitele. Žalobkyně se dále pozastavila nad tím, že se žalovaná dovolává závěrů znalce [příjmení] přesto, že jeho posudek v průběhu řízení zpochybňovala. Připomněla současně, že závěry tohoto znalce potvrdil další znalec Ing. [příjmení], který dále poukázal na další závažné poškození celé přední nápravy a přední části vozu způsobené destrukčním nárazem. Nakonec žalobkyně zdůraznila svoji snahu vše vyřešit smírnou cestou tak, že žalované chtěla vrátit vozidlo proti vrácení kupní ceny, k řešení soudní cestou ji přimělo její nesouhlasné, místy až urážlivé a arogantní vyjadřování. Měla za to, že zejména písemnými důkazy a znaleckými posudky doložila, že automobil vykazuje nejen závady, které brání v jeho dalším užívání, ale i to, že šlo o vozidlo havarované. Jako havarované vozidlo by jej žalobkyně nikdy nekoupila, přičemž o této skutečnosti nebyla při koupi informována a tato skutečnost jí byla žalovanou úmyslně zatajena. Protože tak došlo k podstatnému porušení smlouvy, měla jako kupující právo od kupní smlouvy odstoupit. Opakovaně žalobkyně vyslovila přesvědčení, že tak učinila včas a řádně.

7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání jako řádný opravný prostředek přípustné (§ 201, § 202 a contrario zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“), že ho žalovaná podala z pozice účastníka řízení (§ 90 o. s. ř.) jako osoba k tomu oprávněná (§ 201 o. s. ř.), že tak učinila včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že její odvolání splňovalo též podmínku jeho projednatelnosti v podobě uvedení odvolacího důvodu (§ 212a odst. 2 o. s. ř.), podřaditelného pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.), rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním vymezeném rozsahu přezkoumal a ve stejném rozsahu přezkoumal také řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.) a nakonec dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

8. Na tomto místě je třeba pro úplnost připomenout, že účinky podaného odvolání (§ 206 odst. 1 o. s. ř.) dopadly na meritorní přisuzující výrok I. (stran obou v něm žalobkyni přiznaných nároků) a dále na na výroku o věci samé závislé (a odvoláním též napadené) výroky nákladové III. a IV. (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Odvoláním nenapadený naopak je meritorní zamítavý výrok II., který tak jako výrok samostatný samostatně již nabyl právní moci (§ 159, § 159a o. s. ř.) a jako takový přezkumu odvolacím soudem nebyl otevřený.

9. V posuzované věci žalobkyně uplatňuje (primárně) nárok na vrácení kupní ceny ve výši 49 000 Kč, kterou žalované zaplatila za osobní vozidlo tovární značky ŠKODA, typ/model [jméno] 1.4 MPI, [registrační značka], na základě kupní smlouvy, kterou mezi sebou uzavřely [datum], a to v návaznosti na odstoupení od této smlouvy z důvodu vadného plnění, které považovala za podstatné porušení smlouvy. Dále je předmětem řízení zaplacení částky 2 833 Kč, kterou žalobkyně vynaložila na znalecký posudek, který nechala vypracovat za účelem posouzení technického stavu vozidla, resp. na prohlídku vozidla ve firmě [právnická osoba] Uvedenou částku měl odvolací soud za příslušenství uplatněného nároku. To, že příslušenstvím ve sporu uplatněných nároků ve smyslu ustanovení § 513 o. z., podle něhož jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním, jsou náklady na znalecký posudek, vysvětlil Nejvyšší soud např. v rozhodnutí ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1924/2021, a dle názoru odvolacího soudu obdobný charakter má a jako příslušenství pohledávky je tudíž třeba uvažovat i náklad, který žalobkyně vynaložila na prohlídku vozidla za účelem posouzení jeho technického stavu v autorizovaném servisu.

10. Podle ustanovení § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

11. Podle ustanovení § 1914 o. z. kdo plní za úplatu jinému, je zavázán plnit bez vad s vlastnostmi vymíněnými nebo obvyklými tak, aby bylo možné použít předmět plnění podle smlouvy, a je-li stranám znám, i podle účelu smlouvy (odstavec 1). Je-li splněno vadně, má příjemce práva z vadného plnění (odstavec 2).

12. Podle ustanovení § 2084 o. z. prodávající upozorní kupujícího při ujednávání kupní smlouvy na vady věci, o nichž ví.

13. Podle ustanovení § 2095 o. z. prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení. Nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy; jinak pro účel obvyklý.

14. Podle ustanovení § 2099 odstavec 1 věty první o. z. věc je vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a 2096.

15. Podle ustanovení § 2100 o. z. právo kupujícího z vadného plnění zakládá vada, kterou má věc při přechodu nebezpečí škody na kupujícího (tj. v době předání věci kupujjícímu – viz § 2121 o. z.), byť se projeví až později. Právo kupujícího založí i později vzniklá vada, kterou prodávající způsobil porušením své povinnosti (odstavec 1). Povinnosti prodávajícího ze záruky za jakost tím nejsou dotčeny (odstavec 2).

16. Podle ustanovení § 2103 o. z. kupující nemá práva z vadného plnění, jedná-li se o vadu, kterou musel s vynaložením obvyklé pozornosti poznat již při uzavření smlouvy. To neplatí, ujistil-li ho prodávající výslovně, že věc je bez vad anebo zastřel-li vadu lstivě.

17. Podle ustanovení § 2106 o. z. je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo a) na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci, b) na odstranění vady opravou věci, c) na přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo d) odstoupit od smlouvy (odstavec 1). Kupující sdělí prodávajícímu, jaké právo si zvolil, při oznámení vady, nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady. Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího; to neplatí, žádal-li kupující opravu vady, která se ukáže jako neopravitelná. Neodstraní-li prodávající vady v přiměřené lhůtě či oznámí-li kupujícímu, že vady neodstraní, může kupující požadovat místo odstranění vady přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo může od smlouvy odstoupit (odstavec 2). Nezvolí-li si své právo včas, má práva podle § [číslo] (odstavec 3).

18. Podle ustanovení § 2002 odstavec 1 věty druhé o. z. podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

19. Podle ustanovení § 2111 o. z. neoznámil-li kupující vadu věci včas, pozbývá právo odstoupit od smlouvy.

20. Podle ustanovení § 2112 o. z. neoznámil-li kupující vadu bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit, soud mu právo z vadného plnění nepřizná. Jedná-li se o skrytou vadu, platí totéž, nebyla-li vada oznámena bez zbytečného odkladu poté, co ji kupující mohl při dostatečné péči zjistit, nejpozději však do dvou let po odevzdání věci (odstavec 1). K účinku podle odstavce 1 soud přihlédne jen k námitce prodávajícího, že vada nebyla včas oznámena. Prodávající však nemá právo na námitku, je-li vada důsledkem skutečnosti, o které prodávající v době odevzdání věci věděl nebo musel vědět (odstavec 2).

21. Zákon [číslo] Sb., občanský zákoník, pojem vady nedefinoval, k němu se vztahující judikatura Nejvyššího soudu za vadu považovala nedostatek takové vlastnosti, která se u věci téhož druhu a stáří obecně předpokládá a jejíž existencí je možnost využití věci k danému účelu nikoliv nepodstatně snížena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1988, sp. zn. 3 Cz 59/88, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 33 Odo 956/2002, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 32 Odo 976/2002).

22. Podle nynější právní úpravy má prodávající povinnost odevzdat kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení; nejsou-li jakost a provedení ujednanými, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrny ze smlouvy, jinak pro účel obvyklý. Nemá-li věc stanovené vlastnosti, je vadná (§ 2095 ve spojení s § 2099 odstavec 1 o. z.). Posouzení, zda předmět koupě je v „ ujednaném množství, jakosti a provedení“, nebo zda je v „ jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy“, nebo„ v jakosti pro účel obvyklý“, bude odvislé vždy od konkrétních skutkových okolností dané věci.

23. Vadou se rozumí faktický nebo právní stav, který brání řádnému nebo smluvenému užívání věci (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2008, sp. zn. 33 Cdo 1300/2006).

24. Odpovědnost za vady koupené věci se vztahuje jak na nové, tak i na použité věci, a není rozhodující, zda prodávající o takové vadě věděl; vědomost prodávajícího o vadě věci pak má význam při posuzování námitky opožděného vytknutí vad (srov. ustanovení § 2112 odstavec 2 o. z.). I prodávaná použitá či starší věc musí mít obvyklé vlastnosti odpovídající jejímu stáří a běžnému opotřebení; nesmí však mít vady, které brání jejímu užití v souladu s kupní smlouvou, nebo k účelu stanovenému kupní smlouvou nebo k účelu, k němuž se taková věc obvykle užívá. Jinak řečeno v případě použité (starší) věci prodávající odpovídá (ze zákona) jen za takové vady, které měla věc v momentě jejího převzetí (za vady, které vzniknou později, prodávající odpovídá jen za splnění podmínky uvedené v ustanovení § 2100 odstavec 1 věty druhé o. z. nebo z titulu záruky za jakost - § 2113 a násl. o. z.) a které neodpovídají míře jejího používání nebo obvyklého opotřebení. Z uvedeného plyne, že je-li předmětem prodeje starší motorové vozidlo, nelze jeho běžné opotřebení, jímž se rozumí opotřebení odpovídající stáří vozidla, počtu najetých kilometrů a běžnému způsobu užívání i údržby vozidla, považovat za jeho vadu. Pakliže si strany nesjednaly žádné zvláštní vlastnosti předmětu koupě (jako například že předmětem koupě je vozidlo za hranicí své životnosti či vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích), je třeba mít za to, že jej kupující kupuje za účelem jeho užívání – provozování na pozemních komunikacích; Nejvyšší soud například již v rozsudku ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3724/2017, dovodil, že vadu, v důsledku níž je vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích, je třeba považovat za vadné plnění naplňující podstatné porušení kupní smlouvy a opravňující kupujícího odstoupit od smlouvy (k uvedenému obdobně srovnej dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3235/2020). Dále platí, že nemá-li předmět koupě vlastnosti vymíněné (výslovně ujednané), je třeba to mít za podstatné porušení smlouvy.

25. Co se odstoupení od smlouvy týče, je zapotřebí vysvětlit, že představuje jednostranné adresované právní jednání, v jehož důsledku – jsou-li splněny zákonem pro něj předvídané podmínky, oprávněný účastník od smlouvy odstoupil a odstoupení bylo doručeno druhé smluvní straně – dochází ke zrušení závazků z ní plynoucích s právními účinky ex tunc (srov. ustanovení § 2004 odstavec 1 o. z.). V odstoupení od smlouvy vždy musí být uveden jeho důvod; bez tohoto údaje nelze pokládat jednostranné odstoupení od právního úkonu za perfektní a nemůže mít za následek sledované právní účinky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2011, sp. zn. 21 Cdo 4986/2010). Pokud pak se účastník odstoupení od smlouvy dovolává v soudním řízení, je soud při posuzování jeho platnosti (důvodnosti) omezen těmi skutečnostmi, které v něm účastník jako důvody pro odstoupení od smlouvy uvedl (platnost odstoupení od smlouvy může tedy posuzovat výhradně podle důvodů v něm uvedených); k uvedenému srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2012, sp. zn. 30 Cdo 1233/2011).

26. V posuzované věci není mezi účastnicemi řízení sporu o tom, že dne [datum] uzavřely kupní smlouvy, na základě které žalovaná žalobkyni prodala osobní vozidlo identifikované tovární značkou ([příjmení]), typem, resp. modelem ([jméno] 1.4 MPI), rokem výroby (2002), číslem karoserie – [příjmení] (TMBPH26Y933645166), [registrační značka]), číslem technického průkazu ([příjmení] [číslo]), datem platnosti STK (do [datum]) a počtem ujetých kilometrů (125 300), za kupní cenu 49 000 Kč, kterou jí žalobkyně téhož dne zaplatila a od žalované vozidlo téhož dne také převzala. Co se uzavření kupní smlouvy týče, je zapotřebí korigovat nesprávné zjištění prvostupňového soudu o tom, že ji za žalovanou uzavřel na základě plné moci [jméno] [příjmení], kdy na listině doložené žalobkyní, kterou jako kupní smlouvu prezentovala s tím, že takto (se zde uvedeným obsahem) ji se žalovanou uzavřela a že se tak stalo v písemné formě (s ohledem na což neměl odvolací soud za významnou absenci podpisu žalobkyně na této listině), je, pokud jde o prodávající, zjevně obsažený podpis nikoliv pana [příjmení], nýbrž samotné žalované coby prodávající. Správně však soud prvního stupně zjistil, že na podkladě plné moci od žalované [jméno] [příjmení] jejím jménem se žalobkyní o uzavření kupní smlouvy jednal a odvolací soud se ztotožnil i s jeho závěrem o tom, že [jméno] [příjmení] byl oprávněn za žalovanou jednat i stran její odpovědnosti za vady prodané věci; protože proti tomuto závěru se žalovaná v odvolání jakkoliv neohradila, neměl odvolací soud za potřebné se touto otázkou dále blíže zaobírat.

27. Pokud jde o další obsah kupní smlouvy, obsahuje tato prohlášení kupujícího, že byl podrobně seznámen s technickým stavem předmětného vozidla, který odpovídá jeho stáří a opotřebení a že s tímto souhlasí (článek VI.), a prohlášením prodávajícího, že mu nejsou známy žádné skryté vady prodávaného vozidla (článek VII.).

28. S ohledem na zjištění učiněná o účastnících kupní smlouvy, kterými byly na straně prodávající i na straně kupující fyzické osoby vystupující nikoliv v pozici podnikatele (srov. ustanovení § 420 a násl. o. z.) a spotřebitele (srov. ustanovení § 419 o. z.), užijí se na právní vztah touto smlouvou založený toliko obecná ustanovení občanského zákoníku upravující závazky z právních jednání, resp. kupní smlouvu, nikoliv ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem ani speciální ustanovení o prodeji zboží v obchodě. Na tom nic nemění skutečnost, že žalovaná byla při jednání o uzavření kupní smlouvy zastoupena a že jejím zástupcem byl provozovatel autoservisu.

29. Pokud jde o odstoupení od smlouvy, měl je prvostupňový soud za důvodné vzhledem k tomu, že žalovaná v kupní smlouvě ujistila žalobkyni jako kupující, že jí nejsou známy žádné skryté vady prodávaného vozidla a toto prohlášení se ukázalo být nepravdivé; za takové vady (skryté vady, které se projevily po převzetí vozidla žalobkyní a které byly, popř. mohly být známy žalované) měl konkrétně vadu spočívající v nesprávné prostupnosti systému odvzdušnění palivové nádrže a odpojení čidla hladiny chladicí kapaliny.

30. Pokud jde o odstoupení od kupní smlouvy, bylo lze dle názoru odvolacího soudu vzít za prokázáno, že tak žalobkyně učinila opakovaně, a to mimo jakoukoliv pochybnost písemně prostřednictvím své zástupkyně dopisem ze dne [datum] (o kterém bylo dále zjištěno, že byl žalované doručen nejpozději [datum], kdy tímto dnem je datovaná reakce žalované na něj; dřívější doručení písemného odstoupení od kupní smlouvy žalované ani [jméno] [příjmení] žalobkyně netvrdila ani neprokazovala); ještě předtím však žalobkyně od kupní smlouvy odstoupila ústně dne [datum] při osobním jednáním se zmocněncem žalované [jméno] [příjmení]. Tuto skutečnost má odvolací soud za prokázanou svědeckou výpovědí otce žalobkyně [jméno] [jméno] ve spojení se svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], který sice uvedl, že si to nepamatuje přesně, nicméně připustil jedno další osobní setkání se žalobkyní, resp. s jejím otcem (který však za žalobkyni zjevně s jejím souhlasem ve věci jednal) v souvislosti s tvrzenými vadami vozidla, při kterém obdržel soupis závad (ve spise založený na č. l. 19); pakliže na výhrady stran stavu vozidla reagoval e-mailem ze dne [datum] (toto datum odeslání e-mailu otci žalobkyně ve své výpovědi [jméno] [příjmení] potvrdil) a v tomto se vyjádřil tak, že„ paní [příjmení] od vás nemůže vzít automobil zpět z důvodu, že už peníze nemá – koupila jiné auto“, je zřejmé, že reagoval na požadavek vrácení kupní ceny oproti vrácení automobilu, tedy ve svém důsledku na odstoupení od smlouvy, které datu [datum] předcházelo, a odvolací soud tak nemá důvod nevěřit tomu, že k němu došlo – jak tvrdí žalobkyně – právě [datum]. Ze soupisu závad, v souvislosti s jehož předáním zmocněnci žalované došlo dne [datum] k odstoupení od kupní smlouvy ze strany žalobkyně, pak plyne, že toto odstoupení žalobkyně spojila se závadami, které definovala jako upadlý kryt kotouče levé přední brzdy, prasklý plochý řemen na alternátoru, olej v chladicí kapalině, voda v oleji motoru, (opětovná) signalizace spalin, naražený (prasklý) přední nárazník a deformovaný držák levého předního blatníku a podběhu levého předního kola, zdeformovaný a poškozený plastový podběh levého předního kola, zdeformovaný a poškozený plastový kryt motoru, svaření držáku na nárazníku pro podběh levého předního kola, nehrající reproduktor rádia a občasné neodemčení zadních pátých dveří„ C.O.“. V písemném odstoupení od smlouvy byla dále uvedena vada: Druhý kotouč přední brzdy silně zkorodovaný, naopak zde nebyl uveden zdeformovaný a poškozený plastový kryt motoru a nehrající reproduktor rádia. Vedle zatajení vad žalobkyně zde dále za podstatné porušení smlouvy označuje ujištění o tom, že automobil není havarovaný (havarovaný automobil nechtěla), které se ukázalo nepravdivé (bylo zjištěno, že automobil je havarovaný).

31. Měl-li soud prvního stupně za podstatné porušení smlouvy ze strany žalované vadu vozidla spočívající v odpojení čidla hladiny chladicí kapaliny, je s ohledem na shora uvedené zjevné, že žalobkyně takovou vadu ani v jednom z odstoupení od smlouvy neuplatnila a vzhledem k tomu, co bylo výše řečeno o nezbytnosti uvedení důvodu pro odstoupení od smlouvy a o tom, že soud je při posuzování platnosti takového právního jednání takovým vymezením vázán, je vyloučeno, aby existence uvedené vady vozidla vůbec byla jako důvod odstoupení od smlouvy uvažována. Pokud pak jde o závadu spočívající v nesprávné prostupnosti systému odvzdušnění palivové nádrže (tj. vadu v odstoupení od smlouvy zřejmě obmyšlenou popisem jejího projevu jako„ opakovaná signalizace spalin“), plyne z výsledku prohlídky vozidla provedené [právnická osoba], a. s., kterou nechala provést žalobkyně a která byla provedena [datum], že důvodem svítící kontrolky motoru je dle diagnostiky vadný ventil odvzdušnění palivové nádrže; taková závada na vozidle pak není evidentně takovou, která by měla vliv na provozuschopnost vozidla a byla tak důvodem, pro který by žalobkyně mohla platně od kupní smlouvy odstoupit. Vzhledem k uvedenému odvolací soud neměl vyhodnocení odstoupení od smlouvy provedené soudem prvního stupně za správné.

32. Z vad vozidla, pro které žalobkyně od smlouvy odstoupila a jak byly shora v odůvodnění tohoto rozhodnutí již odvolacím soudem popsány, je dle mínění odvolacího soudu s ohledem na závěry znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] a jeho výpověď před odvolacím soudem možné považovat za takovou vadu, v jejímž důsledku lze mít vozidlo za nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích a zjištění o jejíž existenci v rozhodné době (v době převzetí automobilu žalobkyní) by tudíž umožňovalo přijmout závěr o podstatném porušení smlouvy, vadu spočívající v tom, že dochází k mísení chladicí kapaliny a oleje. Vedle toho pak z uplatněných důvodů odstoupení od smlouvy přicházela do úvahy coby podstatné porušení smlouvy neexistence vlastnosti vozidla, kterou si žalobkyně podle svého tvrzení při uzavírání kupní smlouvy vymínila, konkrétně toho, že vozidlo není havarované. Znaleckým posudkem Ing. [příjmení] přitom bylo zjištěno, že předmětné vozidlo v minulosti (v době uzavření kupní smlouvy předcházející) vskutku havarováno bylo; to, že by stav po havárii vozidla byl současně překážkou jeho provozu na pozemních komunikacích, však z žádného z provedených důkazů neplyne (a koneckonců takovou skutečnost ani žalobkyně netvrdila) a skutečnost, že si žalobkyně při uzavírání kupní smlouvy to, že vozidlo není havarované, vymínila, neměl odvolací soud za prokázanou.

33. Pokud žalobkyně jako důkaz na podporu uvedeného svého tvrzení označila výpověď svého otce [jméno] [jméno], který se jednání předcházejícího uzavření kupní smlouvy zúčastnil a ten tuto skutečnost sice potvrdil, nicméně tak učinil až v rámci své výpovědi před odvolacím soudem, kde uvedl, že to, aby auto nebylo havarované, byla jejich podmínka, o níž se nicméně nezmínil, pokud o okolnostech uzavření kupní smlouvy vypovídal před soudem prvního stupně. Důvodem, proč této výpovědi svědka [jméno] odvolací soud neuvěřil, však byl především její rozpor s obsahem písemně uzavřené smlouvy, v níž není o tom, že by si uvedenou vlastnost vozidla (to, že není havarované) žalobkyně vymínila, zmínka. Vysvětlení svědka, že„ pitvat smlouvu měli za zbytečné“ a že spoléhali na serióznost prodejce, odvolací soud nijak nepřesvědčilo. Naopak vzhledem k nespornému původu automobilu, který byl poprvé zaregistrován (v roce 2002) a až do roku 2009 provozován v zahraničí, konkrétně v Německu, kdy až následně ([datum]) byla provedena jeho první registrace v České republice (vše viz obsah technického průkazu vozidla), měl za logické vysvětlení svědka [jméno] [příjmení], který uvedl, že k tomu, zda auto bylo v minulosti havarované, by se vůbec neuměl vyjádřit, a to právě s ohledem na nedohledatelnost jeho historie; proto mu uvěřil, že žalobkyni nemohl o tom, že vozidlo není havarované, ujistit. Pokud pak přesto žalobkyně kupní smlouvu uzavřela, neuvěřil odvolací soud tomu, že tak učinila s podmínkou, že vozidlo v minulosti nebylo havarované. Ačkoliv žalobkyně byla odvolacím soudem poučena o nezbytnosti označit na podporu uvedeného sporného tvrzení důkazy, a byla poučena o důsledcích neunesení důkazního břemene (§ 118a odst. 3 o. s. ř.), kromě svědectví [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení], které odvolací soud vyhodnotil výše popsaným způsobem, již žádné další důkazy neoznačila.

34. Zbývalo tak posoudit, zda relevantní důvod odstoupení od smlouvy představuje vada spočívající v tom, že u předmětného vozidla dochází k mísení chladicí kapaliny a oleje.

35. Zde na tomto místě musí odvolací soud připomenout, že žalobce může být v řízení s uplatněným nárokem na vrácení kupní ceny po odstoupení od kupní smlouvy z titulu odpovědnosti žalovaného za vady prodané věci úspěšný pouze tehdy, pokud bude tvrdit a prokáže, že vada na prodané věci, která uplatnění takového práva odůvodňuje, existovala již v době, kdy na něj přešlo nebezpečí vzniku škody – v dané věci tedy dne [datum], kdy si žalobkyně od žalované vozidlo po uzavření kupní smlouvy převzala. Protože v posuzované věci se nejednalo o prodeji zboží v obchodě, neuplatní se zde ustanovení § 2161 odst. 2 o. z., které stanoví, že projeví-li se vada v průběhu šesti měsíců od převzetí, má se za to, že věc byla vadná již při převzetí; toto ustanovení je speciálním ustanovením, které se uplatní toliko na prodej zboží v obchodě. To, že předmětné vozidlo mělo popsanou vadu právě k uvedenému dni (ke dni jeho převzetí žalobkyní), však v dané věci prokázáno nebylo.

36. Z provedených důkazů bylo lze vzít za prokázáno, že na přítomnost oleje v chladicí kapalině a vody v oleji byla žalobkyně upozorněna při druhé návštěvě autoservisu v [obec], který navštívila v souvislosti s opakovaně se vyskytnuvší signalizací poruchy spalin na displeji vozidla, kdy tato podle svědka [jméno] bezprostředně předcházela provedení evidenční kontroly a přepisu vozidla na žalobkyni, ke kterému došlo (podle záznamu v technickém průkazu) dne [datum]; toto zjištění v zásadě koresponduje s obsahem e-mailu psaného svědkem [jméno], adresovaného [jméno] [příjmení] a datovaného dnem [datum], v němž ho jednak informuje (a zasílá mu potvrzení) o přihlášení vozidla, jednak se v něm mimo jiné i o oleji v chladicí kapalině zmiňuje; protože zde také avizuje další objednanou návštěvu u mechanika (z důvodu toho, že se opět objevila závada se spalinami) na den [datum], je zjevné, že se o předmětné skutečnosti žalobkyně nedozvěděla až při uvedené návštěvě u automechanika pana [příjmení], která (podle svědka [jméno]) byla třetí a poslední, když při této měl pan [příjmení] žalobkyni doporučit, aby auto odstavila, což dle svého tvrzení (a svědectví jejího otce) učinila; stalo se tak po ujetí 571 km (rozdíl mezi stavem tachometru zaznamenaným v kupní smlouvě (125 300) a stavem tachometru zaznamenaným ke dni [datum] ve znaleckém posudku znalce [jméno] [příjmení] (125 871)). Svědek [jméno] pak současně vyloučil, že by přítomnost vody v oleji a oleje v chladicí kapalině on nebo žalobkyně zjistili dříve, než jej na toto upozornil pan [příjmení], a pokud v soupisu vad ke dni [datum] uvedl něco jiného (datum [datum]), vysvětlil to tak, že s ohledem na množství vad, které se postupně na vozidle objevovaly, datu nevěnoval nějakou větší pozornost. Únik chladicí kapaliny do oleje byl zjištěn také při prohlídce vozidla provedené dne [datum] v [právnická osoba] a (nad rámec znaleckého úkolu, který směřoval k posouzení technického stavu vozidla se zaměřením na geometrii vozidla) na„ rozsáhlé prolínání vody do olejové náplně motoru“ a přítomnost zbytků oleje v expanzní nádobě chladicí kapaliny upozornil i znalec [příjmení] [jméno] [příjmení]. Pokud odvolací soud nicméně jmenovaného znalce k tomuto jeho znaleckému posudku vyslechl, tento uvedl, že nelze jednoznačně říci, kdy tato vada vznikla; dále vysvětlil, že důvodů takové vady může být vícero (vedle poškození těsnění mezi hlavou motoru a blokem motoru může důvod spočívat v přehřátí a následné deformaci hlavy motoru a že v úvahu připadají i možnosti další, například způsob jízdy) a že vzhledem k tomu, že neprováděl demontážní práce na motoru vozidla, neumí určit příčinu pronikání obou kapalin v tomto konkrétním případě. Dle názoru odvolacího soudu je nicméně právě příčina mísení oleje a chladicí kapaliny předpokladem toho, aby bylo lze určit dobu, kdy tato vada (vada takto se projevující) na vozidle vznikla, případně posoudit, nakolik byla její existence v rozhodném okamžiku pravděpodobnou (když i pravděpodobnější varianta okamžiku vzniku vady může dle mínění odvolacího soudu založit úvahu o odpovědnosti prodávajícího za ni – srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2011, sp. zn. 32 Cdo 4661/2009). Na tuto otázku však nejenom že nedává odpověď odvolacím soudem slyšený znalec, ale na takovou odpověď nelze usuzovat ani z dalších provedených důkazů. Protože existence vady vozidla projevující se směšováním chladicí kapaliny a oleje nepředstavuje závadu, která by bránila vydání osvědčení o technické způsobilosti vozidla (viz výpověď svědka [jméno] [příjmení], které je v souladu se sdělením [právnická osoba], provozující STK), jsou v tomto ohledu bez vypovídací hodnoty protokoly o technických prohlídkách vozidla včetně té, která byla na předmětném vozidle prováděna naposledy před jeho prodejem žalobkyni dne [datum]. Za situace, kdy znalecký posudek [jméno] [příjmení] se k uvedené otázce vůbec nevyjadřuje (znalec [příjmení] [příjmení] pouze konstatuje zbytky olejové emulze na vnitřních stěnách nádobky), jediným relevantním důkazem v tomto směru mohl být už jen výstup z prohlídky vozidla provedené v [právnická osoba], který však ve vztahu k „ posouzení úniku chladicí kapaliny do oleje“ sice konstatuje zjištění o vadném těsnění pod hlavou, k jeho příčině se ovšem nevyjadřuje – uvádí se nutnost demontáže hlavy, kontroly hlavy a přesahů a nového těsnění hlavy. I z toho lze sice usuzovat, že jako možná příčina přichází do úvahy i stav vozidla před jeho prodejem (nesprávné přesahy z důvodu špatného uložení vložek válců při předchozí opravě těsnění hlavy motoru, která podle sdělení [jméno] [příjmení] žalobkyni měla být prováděna dva roky před prodejem vozidla), nicméně i zde je uvažováno s nutností kontroly při demontáži hlavy motoru. Jak z vyjádření znalce [příjmení] [příjmení], tak z výsledku popsané prohlídky vozidla tedy plyne, že zjištění příčiny prolínání oleje a chladicí kapaliny (jako skutečnosti významné pro posouzení toho, zda taková vada na vozidle byla v okamžiku jeho převzetí žalobkyní) se neobejde bez demontáže motoru, tedy ve svém důsledku bez znaleckého posudku, kdy by znalec v návaznosti na provedení demontáže motoru se vyjádřil k příčině dané vady, případně k tomu, nakolik byla její existence v rozhodném okamžiku pravděpodobnou. Takový důkaz (a ani žádný jiný další důkaz o tom, že vozidlo mělo popsanou vadu v době jeho převzetí žalobkyní) však žalobkyně neoznačila, přičemž tak neučinila ani v návaznosti na poučení odvolacího soudu, poskytnuté jí ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. (když v tomto ohledu se jí nedostalo poučení ze strany soudu prvního stupně – srov. ustanovení § 213b o. s. ř.), kdy uvedla, že podle ní vada spočívající v prolínání kapaliny do oleje souvisí s odpojením čidla chladicí kapaliny a poukázala na korespondenci mezi účastnicemi, ve které žalovaná výslovně uvedla, že čidlo musela nechat odpojit; toliko tuto korespondenci pak žalobkyně označila za důkaz o uvedeném svém tvrzení s tím, že jiný důkaz na podporu tohoto tvrzení neoznačuje. Vzhledem k tomu, že občanské soudní řízení sporné je ovládáno projednací zásadou (soud ke zjištění skutkového stavu provádí zásadně důkazy účastníky označené), neměl odvolací soud za naplněné podmínky pro doplnění dokazování způsobem výše uvedeným z úřední povinnosti. Zbývá ještě uvést, že pokud dříve žalobkyně navrhla důkaz znaleckým posudkem, stalo se tak za účelem posouzení havarovanosti vozidla.

37. Je skutečností, že žalobkyně (byť to jako vadu vozidla žalované nevytknula a zejména ani z důvodu existence takové vady od kupní smlouvy neodstoupila) uplatnila v žalobě tvrzení o odpojení čidla chladicí vody ve vyrovnávací nádržce, na kterou měla být upozorněna v souvislosti na upozornění na fakt, že do chladicí kapaliny vniká z motoru motorový olej a do oleje voda (viz shora), s tím, že„ účelové odpojení a jeho propojení mimo okruh“ potvrdili technici v [právnická osoba] Z výsledků prohlídky předmětného vozidla v [právnická osoba] se sice podává, že byla zjištěna mastná nádobka chladicí kapaliny, která byla znehodnocena zřejmě vadným těsněním hlavy, a vyřazení funkce čidla, po jehož zapojení hlásí vozidlo chybu – nedostatek chladicí kapaliny, toto zjištění však rozhodně nesvědčí o úmyslném odpojení čidla chladicí kapaliny, provedeném snad se záměrem zastřít vadu, v jejímž důsledku docházelo k průniku oleje a chladicí kapaliny. Předně je třeba uvést, že dovolává-li se žalobkyně odpojení čidla chladicí kapaliny ve vyrovnávací nádržce, dovolává se zjevně odpojení čidla hladiny chladicí kapaliny, které právě je ve vyrovnávací nádržce umístěno a které je nezbytné odlišovat od čidla teploty chladicí kapaliny, které bývá umístěno v jiné části motoru; koneckonců právě o odpojení čidla hladiny chladicí kapaliny hovoří výstup prohlídky vozidla v [právnická osoba] (kdy podle tohoto po zapojení čidla toto hlásí nedostatek chladicí kapaliny) a odpojení čidla hladiny jako závadu na vozidle ve svém posudku popisuje i znalec [jméno] [příjmení]; to, že by bylo odpojeno čidlo teploty chladicí kapaliny (o němž až později hovořil znalec [příjmení] [příjmení]) žalobkyně netvrdila. Pokud pak v minulosti byla již na vozidle prováděna výměna těsnění pod hlavou motoru (což žalobkyně nijak nezpochybňovala, naopak například ve svém e-mailu ze dne [datum] adresovaném žalované zmiňuje údajně jí sdělené nedostatky předchozí opravy těsnění pod hlavou motoru), přichází vskutku reálně do úvahy, že důvodem odpojení čidla hladiny chladicí kapaliny ve vyrovnávací nádržce bylo nedostatečné její vyčištění, resp. nedostatek její výměny po výměně těsnění pod hlavou motoru, v důsledku čehož nečistoty, které zde zůstaly po předchozím průniku oleje do chladicí kapaliny, mohly vést k porušení funkce předmětného čidla (a ve svém důsledku tak mohly vést k jeho odpojení). Jinými slovy tedy nelze bez dalšího uvažovat jako důvod tohoto odpojení opětovný průnik oleje do chladicí kapaliny (například v důsledku nekvalitně provedené výměny těsnění), což je jen jedna z možností, proč bylo čidlo odpojeno, a proto z ní nelze bez dalšího (při neznalosti vlastní příčiny průniku oleje a chladicí kapaliny) na existenci posuzované vady vozidla v době jeho převzetí žalobkyní usuzovat, když ani žádné jiné konkrétní skutečnosti, které by existenci takové vady v tomto okamžiku činily alespoň vysoce pravděpodobnou, nebyly zjištěny. Tvrzení dokonce o úmyslu žalované takovou vadu (lstivě) zakrýt právě odpojením čidla hladiny chladicí kapaliny je pak ze strany žalobkyně ničím nepodloženou spekulací.

38. Vzhledem k tomu, že odvolací soud neměl za prokázanou existenci takových vad vozidla, pro které by žalobkyně mohla odstoupit od kupní smlouvy, nezabýval se již námitkou jejich nikoliv včasného uplatnění, resp. včasného odstoupení od smlouvy, ani námitkou toho, zda vadu spočívající v průniku oleje a chladicí kapaliny mohla žalobkyně při uzavření smlouvy rozpoznat.

39. Protože odvolací soud měl ze shora uvedených důvodů návrh žalobkyně uplatněný z titulu odpovědnosti za vady prodané věci (návrh na vrácení kupní ceny zaplacené dle smlouvy, od které žalobkyně odstoupila) za nedůvodný, vyhodnotil též jako nedůvodný návrh žalobkyně na úhradu nákladů, které v souvislosti s uplatněním tohoto nároku vynaložila; bylo již výše vysvětleno, že náklady, které žalobkyně vynaložila na provedení prohlídky vozidla v autorizovaném servisu a na znalecký posudek, byly uvažovány jako příslušenství pohledávky. Protože pak soud prvního stupně posoudil požadavky žalobkyně odlišně, odvolací soud za použití ustanovení § 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. přisuzující výrok jeho rozsudku změnil a žalobu na zaplacení částky 49 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, jakož i žalobu na zaplacení částky 2 833 Kč zamítl.

40. Vzhledem ke změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud dále o nákladech řízení, a to i těch, které účastníkům vznikly v řízení před soudem prvního stupně. S ohledem na výsledek sporu, ve kterém byla plně úspěšnou žalovaná, náleží právě jí proti žalobkyni náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů v plném rozsahu (§ 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.). Pokud jde o řízení před soudem prvního stupně, vznikly v něm žalované náklady, které vynaložila na zastupování advokátem a které odvolací soud vyčíslil částkou 25 555 Kč. Tato částka sestává z odměny advokáta za šest úkonů právní služby (převzetí zastoupení dle plné moci ze dne [datum] - § 11 odst. 1 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – dále jen„ advokátní tarif“ nebo„ AT“, sepis písemného vyjádření k žalobě ze dne [datum] - § 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu a zastoupení u čtyř jednání prvostupňového soudu ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] - § 11 odstavec 1 písm. g/ advokátního tarifu, po 3 220 Kč (§ 7 bod 5. AT vycházeje z tarifní hodnoty 52 860 Kč, která je součtem částky 49 000 Kč coby k vrácení uplatněné kupní ceny vozidla a částky 3 860 Kč, uplatněné z titulu náhrady škody (§ 12 odst. 3 AT); uvažována naopak nebyla částka 2 833 Kč představující příslušenství, ke kterému se při určení tarifní hodnoty nepřihlíží (§ 8 odst. 1 AT)), ze šesti paušálních náhrad hotových výdajů advokáta po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT) a z náhrady za 21% DPH, jejíž je zástupce žalované plátcem, z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tj. z částky 21 120 Kč ( (6 x 3 220) + (6 x 300)) ve výši 4 435 Kč.

41. Předmětem odvolacího řízení bylo zaplacení částky 49 000 Kč, z níž odměna advokáta za jeden úkon právní služby činí 3 060 Kč (§ 7 bod 5. advokátního tarifu). Zástupci žalované pak náleží odměna za celkem čtyři v odvolacím řízení vykonané úkony právní služby v podobě sepisu odvolání (§ 11 odst. 1 písm. k/ AT), zastoupení u jednání odvolacího soudu dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g/ AT) a zastoupení při jednání odvolacího soudu dne [datum], které trvalo od [číslo] do 17.05 hodin a čítalo tak 2 x započaté 2 hodiny a je tudíž dvěma úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu), 4 x režijní paušál po 300 Kč za každý z uvedených úkonů právní služby (§ 13 odst. 4 AT), náhrada za ztrátu času advokáta stráveného na cestě k uvedeným dvěma jednáním odvolacího soudu na trase [obec] – [obec] a zpět za celkem šest započatých půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/ a odstavec 3 advokátního tarifu) a náhrada za 21% DPH z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), což ve svém souhrnu činí 16 988 Kč ( (4 x 3 060) + (4 x 300) + (6 x 100) = 14 040; 14 040 + 2 948 = 16 988). Při zohlednění soudního poplatku z odvolání (2 450 Kč) činí tak náklady žalované v odvolacím řízení, na jejichž náhradu má proti žalobkyni právo, 19 438 Kč. Pokud jde o soudní poplatek z odvolání, zbývá vysvětlit, že ho odvolací soud uvažoval ve správné výši, která odpovídá předmětu odvolacího řízení, kterým bylo zaplacení částky 49 000 Kč (srov. položku [číslo] bod 1 písmeno a/ ve spojení s položkou [číslo] písmeno b/ sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění). Pokud soud prvního stupně žalované vyměřil a žalovaná soudní poplatek z odvolání zaplatila z částky 51 833 Kč (ve výši 2 592 Kč), byla v takovém případě nesprávně zohledněna výše příslušenství, které se však v základu poplatku neuvažuje (srov. ustanovení § 6 odstavec 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích); takto vzniklý přeplatek soudního poplatku by měl být žalované soudem prvního stupně vrácen (§ 10 odst. 1 a 2 zákona č. 549/1991 Sb.).

42. Částku 44 993 Kč coby náklady řízení žalované před soudy obou stupňů (25 555 + 19 438) bylo žalobkyni uloženo zaplatit žalované ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám jejího zástupce, advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

43. S ohledem na neúspěch ve sporu byla žalobkyni dále uložena povinnost nahradit České republice náklady, v průhěhu řízení vynaložené ze státních prostředků (§ 148 odst. 1 o. s. ř.). Podle obsahu spisu se jedná o částku 1 203 Kč, z rozpočtových prostředků Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou použitou na úhradu znalečného znalci [příjmení] [jméno] [příjmení]. Za podání posudku v odvolacím řízení Ing. [příjmení] znalečné nenárokoval.

Poučení