54 Co 70/2024 - 248

Rubrum

Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Fučíkové a soudkyň JUDr. Lenky Prokšové a Mgr. Tamary Karáskové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o žalobě žalovaného na zaplacení 136 886,20 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce i žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 9. listopadu 2023, č. j. 10 C 212/2020-188, ve znění opravného a doplňujícího usnesení ze dne 5. ledna 2024 č.j. 10 C 212/2020-192 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje v části výroku III. jíž byla zamítnuta žaloba [Jméno žalovaného] proti žalovanému [Jméno žalobce] o zaplacení částky 50 695 Kč spolu s 8,25 % zákonnými úroky z prodlení ročně z částky 50 695 Kč od 15. 9. 2020 do zaplacení.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části výroku III. jíž byla zamítnuta žaloba [Jméno žalovaného] proti žalovanému [Jméno žalobce] co do žalované částky 6 891,20 Kč spolu s 8,25 % zákonnými úroky z prodlení ročně z částky 6 891,20 Kč od 15. 9. 2020 do zaplacení zrušuje a v tomto rozsahu se řízení zastavuje.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se v zůstávající části výroku III. jíž byla zamítnuta žaloba [Jméno žalovaného] proti žalovanému [Jméno žalobce] co do žalované částky 79 300 Kč spolu s 8,25 % zákonnými úroky z prodlení ročně z částky 79 300 Kč od 15. 9. 2020 do zaplacení a ve výroku IV. o náhradě nákladů řízení zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. V projednávané věci byla ke společnému řízení spojena řízení o žalobě [Jméno žalobce] proti [Jméno žalovaného] o zaplacení 8 264 Kč s příslušenstvím a o žalobě [Jméno žalovaného] proti [Jméno žalobce] o zaplacení 136 886,20 Kč s příslušenstvím. [jméno FO] [Jméno žalobce] byla podána u soudu prvního stupně dne 16. 9. 2020 a žaloba [Jméno žalovaného] dne 12. 10. 2020.

2. Soud prvního stupně rozhodl shora citovaným rozsudkem (ve znění doplňujícího rozsudku) tak, že výrokem I. zamítl žalobu [Jméno žalobce] proti žalovanému [Jméno žalovaného] o zaplacení částky 8 264 Kč spolu s 8,05 % zákonnými úroky z prodlení ročně z této částky od 24.9.2017 do zaplacení, výrokem II. nepřiznal žalovanému [Jméno žalovaného] náklady řízení. Výrokem III. zamítl žalobu [Jméno žalovaného] proti žalovanému [Jméno žalobce] o zaplacení částky 136 886,20 Kč spolu s 8,25 % zákonnými úroky z prodlení ročně z této částky od 15. 9. 2020 do zaplacení a výrokem IV. nepřiznal žalovanému [Jméno žalobce] náklady řízení. 3. [jméno FO] [Jméno žalobce] zamítl soud prvního stupně s odůvodněním, že se jedná o cenu opravy ve výši 8 264 Kč, kterou vyfakturoval pan [jméno FO] fakturou č. 201783, splatnou dne 23. 9. 2017, kterou byly vyúčtovány práce na automobilu ve vlastnictví pana [jméno FO] značky [jméno FO] [Anonymizováno], a to: zdvihátko ventilu, práce za výměnu nadzdvihátek ventilů, za demontáž a montáž vstřikovačů, kontrolu závad řídící jednotky motoru, demontáž „railu“ a přepadové vedení vstřikovačů. S odkazem na ust. § 2604, 2605 odst. 1 a § 2610 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku - dále jen „o.z.“ uzavřel, že dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno. Dílo je dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla. Třetí opravou však nebyla závada - klepavé zvuky [právnická osoba] - odstraněna, naopak bylo vozidlo nepojízdné, jak bylo zjištěno ze znaleckého zkoumání. Dosud tak nevznikl nárok na zaplacení ceny díla, neboť ten vzniká až jeho provedením. 4. [jméno FO] [Jméno žalovaného] soud prvního stupně rovněž zamítl. Uvedl, že co do částky 50 695 Kč se jedná o nárok z titulu odpovědnosti za vady, případně náhrady škody, kdy pan [jméno FO] tvrdil neodborné zásahy do vozidla [jméno FO] Scénic při opravách prováděných panem [jméno FO], které vedly k jeho znepojízdnění. Uvedená částka sestávala z částky 10 000 Kč za opravu vozidla, kterou měl uhradit pan [jméno FO] panu [právnická osoba] na niž nebyla vystavena faktura, z částky 20 000 Kč, kterou měl pan [jméno FO] vynaložit za koupi nového vstřikovače u jiného prodejce (který byl panem [jméno FO] následně do auta namontován) a z částky 20 695 Kč za úhradu oprav vozidla zaplacenou panem [jméno FO] panu [jméno FO] na základě faktury č. 20170064. Soud s odkazem na ust. §§ 2615, 2615 odst. 2, 2618, 2099 odst. 1 a 2106 o.z. uzavřel, že pan [jméno FO] neprokázal, že včas reklamoval písemně či ústně vady díla, které měly vzniknout při první opravě automobilu. Uvedl, že v dopise z 24. 9. 2017 nespecifikoval závady, zmiňuje pouze neodborný postup při výměně těsnění pod hlavou motoru, v důsledku čehož se vozidlo stalo nepojízdným. Rovněž nebylo možné, aby pan [jméno FO] uplatňoval náhradu škody za opravu ve výši 10 000 Kč a koupi nového vstřikovače za 20 000 Kč, neboť vynaložení těchto částek neprokázal. Navíc v rámci znaleckého zkoumání (provedeného v řízení vedeném u Okresního soudu ve [adresa] pod sp.zn. 10 C 30/2018 - pozn. odvolacího soudu) bylo zjištěno, že žádná ze tří oprav nezapříčinila nepojízdnost vozidla, vozidlo je nepojízdné z důvodu prasklé hlavy motoru na prvním a třetím válci. Znalec nedokázal potvrdit či vyvrátit, zda k prasknutí hlavy motoru došlo již před první opravou či později. [jméno FO] vnesenou námitku promlčení žalobního nároku soud posoudil jako nedůvodnou, zejména u položek 10 000 Kč a 20 000 Kč, s přihlédnutím k ust. § 620 o. z., když poprvé se pan [jméno FO] o škodě a osobě povinné k její náhradě dozvěděl až ze znaleckého posudku ze dne 31. 1. 2019, respektive jeho dodatku ze dne 29. 1. 2020 (opět provedených v řízení vedeném u Okresního soudu ve [adresa] pod sp.zn. 10 C 30/2018 - pozn. odvolacího soudu).

5. Zamítnutí části žaloby [Jméno žalovaného] co do částky 86 191,20 Kč odůvodnil soud prvního stupně tím, že se jedná o částku, jejíž úhrady se pan [jméno FO] domáhá z titulu náhrady škody pro porušení péče řádného hospodáře podle § 1397 odst. 2 o.z. za dobu zadržení předmětného vozidla od 2. 10. 2017 do 17. 7. 2021 panem [jméno FO], neboť za tuto dobu se pan [jméno FO] o vozidlo řádně nestaral, bylo zaparkováno venku, bylo vystaveno povětrnostním vlivům, a proto zkorodovalo a byla poškozena jeho karoserie v důsledku skladování pneumatik v okolí vozidla. Ze svědecké výpovědi svědka [jméno FO] však prvostupňový soud zjistil, že se pan [jméno FO] v době zadržení o vozidlo řádně staral, leštil ho, nechal ho ošetřit konzervačním voskem, chránil jej plachtou před sněhem a pneumatiky byly skladovány vedle. Soud dále uvedl, že pan [jméno FO] neunesl důkazní břemeno, když nevyhověl výzvě soudu a neprokázal, v jakém stavu byla celková koroze vozidla k datu uplatnění zadržovacího práva a oč se tento stav zhoršil do opětovného převzatí vozidla zpět panem [jméno FO] dne 17. 7. 2021.

6. O náhradě nákladů řízení bylo u obou řízení rozhodnuto s odkazem na ustanovení § 142 odstavec 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen o. s. ř., s tím, že je nepřiznal žádnému z účastníků s přihlédnutím k tomu, že žádný z nich ve své žalobě úspěšný nebyl a proto je jejich úspěch či neúspěch v zásadě rovnoměrný.

7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání pan [právnická osoba] to proti výroku IV. pro nesprávné právní posouzení věci. Uvedl, že nesouhlasí s tím, že by úspěch či neúspěch účastníků byl rovnocenný, měl za to, že s ohledem na to, že byl v řízení o úhradu částky 136 886,20 Kč stoprocentně úspěšný, má nárok na náhradu nákladů řízení, které v odvolání vyčíslil. Navrhl, aby odvolací soud napadený výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že mu přizná náklady řízení.

8. Proti výrokům III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání rovněž pan [jméno FO], zejména z důvodu nesprávného právního posouzení věci, neúplného zjištění skutkového stavu a nesprávných skutkových zjištění. Uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně vykazuje znaky libovůle, když není řádně odůvodněn. Nesprávně soud vytýká panu [jméno FO], že neunesl důkazní břemeno, neboť mu za celou dobu řízení nebyla žádná výzva soudu v tomto smyslu, které by nevyhověl, doručena. Není pravdou, že by neprokázal, že reklamoval vady díla, soud nereflektoval jeho korespondenci zaslanou panu [právnická osoba] to konkrétně ze dnů: 24. 9. 2017, 7. 10. 2017, 12. 11. 2017 a 19. 11. 2017. Soud dále nevzal v úvahu jeho námitky k věrohodnosti svědka [jméno FO], který se na opravě vozidla s panem [jméno FO] spolupodílel a který s ním spolupracuje v rámci jedné autodílny. Navrhl, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí tak, že jeho žalobě vyhoví.

9. Odvolací soud po zjištění, že obě odvolání směřují proti rozsudku soudu prvního stupně, a to proti těm výroků, proti kterým je odvolání jako řádný opravný prostředek přípustné (§ 201, § 202 a contrario zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“), že ho oba podali z pozice účastníků řízení (§ 90 o. s. ř.) jako osoby k tomu oprávněné (§ 201 o. s. ř.), že tak učinili včas (§ 204 odstavec 1 o. s. ř.) a že odvolání splňovalo též podmínku projednatelnosti v podobě uvedení odvolacích důvodů, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním vymezené části přezkoumal a přezkoumal také řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání pana [jméno FO] je důvodné pouze z části, o odvolání pana [jméno FO] nebylo s ohledem na částečné zrušení napadeného rozsudku rozhodnuto, neboť ohledně nákladů řízení bude opětovně rozhodováno soudem prvního stupně.

10. Na tomto místě je zapotřebí pro úplnost vysvětlit, že účinky podaného odvolání (§ 206 odstavec 1 o. s. ř.) dopadly pouze na napadené výroky III. a IV.

11. Přezkumu v odvolacím řízení naopak nebyl otevřen výrok I. (§ 202 odst. 2 o. s. ř), ani výrok II. jako výrok na výroku I. závislý; tyto výroky samostatně již nabyly právní moci (§ 159 a 159a o. s. ř.).

12. Na výzvu odvolacího soudu rekapituloval pan [jméno FO] svá tvrzení, setrval na žalobě, kterou vzal však částečně zpět co do částky 6 891,20 Kč spolu s 8,25 % zákonnými úroky z prodlení ročně z částky 6 891,20 Kč od 15. 9. 2020 do zaplacení s ohledem na ocenění vozidla, které nechal zpracovat u společnosti [Anonymizováno]. Setrval na tvrzení, že zadáním první opravy byla oprava nefunkčního topení na jeho vozidle, poukázal na to, že po první i druhé opravě vždy předal vozidlo zpět panu [jméno FO] s tím, že nejede a požadoval odstranění problému – uvedení vozidla do pojízdného stavu, fakticky tak opravu reklamoval.

13. Při jednání odvolacího soudu dne 17. 12. 2024 s částečným zpětvzetím žaloby do částky 6 891,20 Kč s příslušenstvím pan [jméno FO] souhlasil, opětovně zdůraznil námitku promlčení celého panem [jméno FO] uplatněného nároku.

14. Odvolací soud doplnil dokazování oceněním ojetého vozidla od společnosti CEBIA, která ocenila předmětné vozidlo ke dni 30. 6. 2017 částkou 79 300 Kč a ke dni 2. 10. 2017 částkou 34 900 Kč (obvyklá cena vozidla po korekci). S ohledem na skutečnost, že pan [jméno FO] již ve vyjádření ze dne 30. 3. 2022 (č.l. 47 p.v. spisu) navrhoval ustanovení znalce za účelem stanovení ceny vozidla, jedná se o důkaz, který lze připustit i po případné koncentraci řízení, i při zohlednění principu neúplné apelace v odvolacím řízení. 15. [jméno FO] pana [jméno FO] byla tedy požadována částka 50 695 Kč s příslušenstvím z titulu odpovědnosti za vady, dále částka 86 191,20 Kč z titulu náhrady škody pro porušení péče řádného hospodáře podle § 1397 odst. 2 o.z. za za dobu zadržení předmětného vozidla od 2. 10. 2017 do 17. 7. 2021 panem [jméno FO].

16. Na základě provedených důkazů bylo lze pokládat za zjištěné, že mezi účastníky došlo k uzavření ústní smlouvy o dílo o opravě předmětného vozidla, a to bez určení ceny díla. Vozidlo převzal pan [jméno FO] dne 30. 6. 2017, a následně znovu 12. 7. 2017 a 17. 7. 2017. Účastníci nejsou ve shodě, zda se jednalo o tři samostatné opravy (což tvrdí pan [jméno FO]), nebo o jednu opravu a její následné reklamace (což tvrdí pan [jméno FO]). Při prvním převzetí bylo opraveno těsnění pod hlavou motoru, při druhém převzetí došlo k výměně trubodmychadla, které si zakoupil pan [jméno FO] sám. [jméno FO] vystavil dne 1. 8. 2017 fakturu č. 20170064 na částku 20 695 Kč, kterou pan [jméno FO] zaplatil. [jméno FO] dále tvrdil úhradu dalších 10 000 Kč, což pan [jméno FO] popíral. Další faktura (č. 20170083) byla panem [jméno FO] vystavena za třetí předání (opravu) vozidla, při níž měly být odstraněny klepavé zvuky [právnická osoba], dne 24 9. 2017, na částku 8 264 Kč, tuto pan [jméno FO] neuhradil, žaloba o zaplacení této částky byla zamítnuta (viz výrok I. napadeného rozsudku soudu prvního stupně). [jméno FO] zaslal panu [jméno FO] „poslední výzvu k opravě neoprávněně zadržovaného vozidla ze dne 24. 9. 2017 ve znění: Vážení, s ohledem na vaše zanedbání odborného postupu při opravě mého osobního automobilu značky [jméno FO] [Anonymizováno]: [SPZ], a to konkrétně při výměně těsnění pod hlavou motoru, kdy se vaším neodborným postupem vozidlo stalo zcela nepojízdným, vás tímto vyzývám buď k neprodlenému odstranění všech nepříznivých následků vašeho neodborného postupu, a to zcela a na vaše náklady nebo k uhrazení vzniklé škody vyčísleným autorizovaným servisem [jméno FO]. V případě, že k výše uvedenému nedojde ve lhůtě sedmi dnů od doručení této výzvy, berte prosím na vědomí, že celá věc bude předána příslušnému soudnímu znalci, a v neposlední řadě budu svůj nárok nucen uplatit u věcně a místně příslušného soudu. V případě podání žaloby k soudu si prosím uvědomte, že veškeré náklady s tímto spojené mohou být velmi vysoké a budou požadovány výhradně po vás. Stejně tak Budu požadovat odčinění vzniklé nemajetkové újmy se stávající z mého omezení v době nepoužívání vozidla, a to vše v souladu s ustanovením § 2951, zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Zůstanete-li v této věci pasivní, uplatním svůj nárok u soudu žalobou, s pozdravem [Jméno žalovaného].“ Další výzvy pak byly ze dnů 7. 10. 2017, 12. 11. 2017 a 19. 11. 2017. Dne 2. 10. 2017 uplatnil pan [jméno FO] zadržovací právo k předmětnému vozidlu pro neuhrazenou fakturu č. 201783. V řízení o vydání věci (předmětného vozidla) vedeném u Okresního soudu ve [adresa] pod sp.zn. 10 C 30/2018 uzavřeli účastníci před odvolacím soudem dne 29. 6. 2021 smír, ve kterém se pan [jméno FO] zavázal vozidlo vydat panu [jméno FO]. K předání vozidla panu [jméno FO] došlo dne 17. 7. 2021. Vozidlo bylo v nepojízdném stavu. V tomto řízení došlo ke znaleckému zkoumání, jehož závěrem bylo, že nelze s jistotou tvrdit, že opravy vozidla prováděné panem [jméno FO] zapříčinily nepojízdnost vozidla.

17. Soud prvního stupně shledal prvotním důvodem pro nevyhovění žalobě co do částky 50 695 Kč s příslušenstvím tu skutečnost, že pan [jméno FO] neprokázal, že by kdy reklamoval za podmínek uvedených v § 2106 odst. 2 o.z., dále že netvrdil, že vozidlo v době po první opravě automobilu netopí, nebo že uniká voda z chladícího systému motoru, v dopise ze dne 24. 9. 2017 nespecifikoval tyto závady, pouze se zmiňuje o neodborném postupu při opravě automobilu při výměně těsnění pod hlavou, v důsledku čehož se vozidlo stalo nepojízdným.

18. Odvolací soud nahlíží jinak na obsah dopisu ze dne 24. 9. 2017 citovaný v odst. 16 tohoto rozsudku. Nebylo povinností pana [jméno FO] více či ještě přesněji specifikovat vady vozidla, učinil to totiž dostatečně, když namítl zanedbání odborného postupu při opravě vozidla, a to konkrétně při výměně těsnění pod hlavou motoru, s tím, že se vozidlo stalo nepojízdným a vyzval pana [jméno FO] buď k neprodlenému odstranění všech nepříznivých následků neodborného postupu na jeho náklady nebo k uhrazení vzniklé škody. Výzvu pana [jméno FO] ze dne 24. 9. 2017 lze podle jejího obsahu jednoznačně vykládat jako uplatnění nároku z odpovědnosti za vady z titulu nikoliv řádně provedené opravy, kdy požaduje jako slevu za dílo celkovou částku, kterou za opravu (včetně koupě turbodmychadla) uhradil, a tedy si byl zjevně jist tím, kdo měl vady způsobit. Na druhou stranu však neobstojí jeho námitka, že se o škodě dozvěděl až ze znaleckého zkoumání prováděného v řízení vedeném u Okresního soudu ve [adresa] pod sp.zn. 10 C 30/2018.

19. Podle ust. § 609 o.z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

20. Podle ust. § 619 odst. 1,2 o.z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

21. Podle ust. § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

22. Citovaná výzva jasně dokládá, že již dne 24. 9. 2017 pan [jméno FO] měl (pokud jde o odpovědnost za vady) vědomost o vadách a o tom, kdo je způsobil. [jméno FO] pana [jméno FO] byla podána k soudu dne 12. 10. 2020, ale pokud již dne 24. 9. 2017 věděl o vadách podle něj způsobených panem [jméno FO], byla žaloba podána po uplynutí tříleté promlčení lhůty a námitka promlčení je proto co do žalované částky 50 695 Kč s příslušenstvím důvodná a bylo namístě žalobu zamítnout, byť z jiných důvodů, než učinil soud prvního stupně. Co do zamítnutí částky 50 695 Kč s příslušenstvím proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.)

23. Řízení co do částky 6 891,20 Kč spolu s 8,25 % zákonnými úroky z prodlení ročně z částky 6 891,20 Kč od 15. 9. 2020 do zaplacení odvolací soud poté, co pan [jméno FO] vzal co do uvedené částky žalobu zpět a pan [jméno FO] s tím souhlasil, zastavil a rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu této částky zrušil (ust. § 222a o.s.ř.).

24. Odlišně od soudu prvního stupně odvolací soud nahlíží i na žalobu co do částky 79 300 Kč s příslušenstvím (po částečném zpětvzetí), požadované z titulu náhrady škody za porušení povinnosti řádného hospodáře při zadržení vozidla v období od 2. 10. 2017 do 17. 7. 2021. Zde nelze akceptovat námitku promlčení, pan [jméno FO] nemohl dříve než po ukončení zadržení vozidla zjistit, že mohlo dojít ke škodě právě v průběhu zadržení vozidla.

25. Podle ust. § 1395 odst. 1 o.z. kdo má povinnost vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji ze své vůle zadržet k zajištění splatného dluhu osoby, jíž by jinak měl věc vydat.

26. Podle ust. § 1395 odst. 2 písm. b) o.z. zajistit zadržovacím právem lze i nesplatný dluh, prohlásí-li dlužník, že dluh nesplní.

27. Podle ust. § 1397 odst. 2 o.z. věřitel je povinen pečovat o zadrženou věc jako řádný hospodář a má proti dlužníku právo na náhradu nákladů jako řádný držitel. Užívat zadrženou věc může věřitel jen se souhlasem dlužníka a způsobem pro dlužníka neškodným. Není-li jiného ujednání, započte se prospěch z věci na náhradu nákladů podle odstavce 1.

28. Věřitel je povinen o zadrženou věc pečovat jako řádný hospodář. Péče řádného hospodáře znamená vyšší pozornost v péči, než je obvyklé při opatrování věci; to plyne také z účelu péče. Na zadržené věci by nemělo dojít k poškození, věc se nesmí ztratit ani zničit. Zkáza zadržené věci z vnitřních příčin, příp. i z vnějších příčin by se posuzovala podle § 2944 obč. zák. (srovnej komentář [jméno FO] Kluwer k ust. § 1397 o.z.).

29. Podle ust. § 2944 o.z. každý, kdo od jiného převzal věc, která má být předmětem jeho závazku, nahradí její poškození, ztrátu nebo zničení, neprokáže-li, že by ke škodě došlo i jinak.

30. Zadržovací právo bylo panem [jméno FO] uplatněno pro fakturu č. 20170083 znějící na částku 8 264 Kč. [jméno FO] o zaplacení této částky však byla pravomocně zamítnuta (výrok I. napadeného rozsudku). Bylo tedy pravomocným rozhodnutím soudu rozhodnuto, že tato částka nebyla panem [jméno FO] požadována po panu [jméno FO] po právu a tím pádem pro ni nemohl ani po právu uplatnit zadržovací právo. V průběhu řízení pan [jméno FO] zároveň tvrdil, že vozidlo mělo již v době zadržení nulovou hodnotu, když s tímto vědomím měl zadržovací právo uplatnit. Rovněž je třeba připomenout, že řízení o žalobě o vydání věci (vozidla) skončilo smírem, v němž se pan [jméno FO] zavázal vozidlo panu [jméno FO] vydat.

31. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2020 sp.zn. 21 Cdo 1572/2019 zadržovací právo plní i funkci uhrazovací. Právní úprava zadržovacího práva sice neobsahuje výslovné ustanovení o tom, že by zajištěný dluh měl být v případě jeho včasného nesplnění uspokojen z výtěžku zpeněžení zadržené věci jako je tomu například v právní úpravě zástavního práva o uspokojení zajištěného dluhu ze zástavy, nelze z toho však úspěšně dovozovat, že by zadržovací právo mělo být pouhým nástrojem mimoekonomického nátlaku na dlužníka. Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že zadržovací právo rovněž poskytuje věřiteli jistotu, že se bude moci uspokojit z výtěžku prodeje nebo jiného zpeněžení zadržené věci, jestliže dlužník ani dodatečně dobrovolně nesplní svůj dluh; i když zákon uhrazovací funkci zadržovacího práva přímo neuvádí, považuje ji - jak je zřejmé z kontextu ustanovení § 1395 až 1399 o. z. - za samozřejmou a vycházeje z ní upravuje (v ustanovení § 1398 o. z.) případný „střet více věřitelů“ při uspokojování pohledávek zajištěných zástavním právem a zadržovacím právem váznoucích na stejné movité věci a odkazem na ustanovení § 1359 o. z. také způsob, jakým má být zadržená věc zpeněžena.

32. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2002 sp.zn. 21 Cdo 624/2001 (jehož závěry jsou použitelné i při výklad ustanovení upravující zadržovací právo v novém občanském zákoníku) zadržovací právo podle ustanovení § 151s odst. 1 obč. zák. slouží k zajištění splatné peněžité pohledávky v její skutečné výši (tj. v takové výši, jakou je dlužník poprávu povinen věřiteli zaplatit) a nikoliv ve výši věřitelem tvrzené (tj. v takové výši, o níž se věřitel jen domnívá, že na ni má nárok). Jestliže uplatněním zadržovacího práva (§ 151s odst. 1 obč. zák.) vznikla dlužníkovi určitá újma (škoda), neumožňuje tato okolnost sama o sobě učinit závěr o výkonu práva v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.), není-li prokázáno, že věřitel výkonem zadržovacího práva nesledoval zajištění své splatné peněžité pohledávky, nýbrž že jeho chování bylo vedeno přímým úmyslem poškodit dlužníka.

33. V souladu se shora citovanými rozsudky Nejvyššího soudu dospěl odvolací soud k závěru, že v tomto případně, kdy nevznikla po právu pohledávka, pro niž pan [jméno FO] uplatnil zadržovací právo, nemohlo být ani zadržovací právo po právu uplatněno. Nadto zjevně nebylo uplatněno za účelem následného uspokojení tvrzené pohledávky pana [jméno FO] za panem [jméno FO] (například prodejem zadržené věci).

34. Odvolací soud tak měl za to, že rozsudek soudu prvního stupně je stran výše popsaných otázek, kterými se soud prvního stupně s ohledem na odlišný právní názor nezabýval, v dotčené části nepřezkoumatelným pro absenci důvodů. Současně měl za to, že ve vztahu k okolnostem rozhodným pro posouzení otázky, zda pan [jméno FO] pečoval o zadržené vozidlo s péčí řádného hospodáře a pro vyjasnění hodnoty vozidla není namístě doplňovat soudem prvního stupně neprovedené potřebné dokazování v odvolacím řízení, když ke zkoumaným sporným skutečnostem by takto muselo být provedeno rozsáhlé dokazování (viz § 213 odst. 4 o. s. ř., část věty za středníkem).

35. Za těchto okolností nemohl odvolací soud než v uvedeném rozsahu za současného zrušení rozsudku soudu prvního stupně v dotčené části věc soudu prvního stupně vrátit k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).

36. Další postup soudu prvního stupně je předznamenán zrušovacími důvody.

37. Soud prvního stupně se bude věcí zabývat z hlediska zákonného ustanovení upravující škodu na převzaté věci, to 2944 o.z., které uvádí, že každý, kdo od jiného převzal věc, která má být předmětem jeho závazku, nahradí její poškození, ztrátu nebo zničení, neprokáže-li, že by ke škodě došlo i jinak. V první řadě bude tedy nutno vyzvat pana [jméno FO] k tomu, aby prokázal svoji péči řádného hospodáře o vozidlo v době zadržení. V případě závěru o jeho odpovědnosti dle uvedeného zákonného ustanovení dále bude třeba vyjasnit hodnotu vozidla k datu zadržení (ať již na základě panem [jméno FO] v odvolacím řízení předloženého ocenění či shodným tvrzením účastníků, v krajním případě znaleckým zkoumáním).

38. Odůvodnění rozhodnutí bude pak soud prvního stupně formulovat tak, aby bylo způsobilé i případnému přezkumu odvolacím soudem.

39. V novém konečném rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne též o náhradě nákladů řízení, přičemž neopomene rozhodnout i o nákladech tohoto odvolacího řízení (§ 224 odstavec 3 o. s. ř.).

Poučení