55 A 10/2022 – 29

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce: V. M. bytem zastoupeného Mgr. Pavlem Slabým, advokátem se sídlem Riegrova 2668/6c, České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 6. 2022 č. j. KUJCK 72523/2022 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje České Budějovice ze dne 8. 6. 2022 č. j. KUJCK 72523/2022 a rozhodnutí Městského úřadu Bechyně ze dne 14. 4. 2022 č. j. BE–09630/2021/37/VaSV/Krš – 93 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet jeho právního zástupce.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím Městského úřadu Bechyně ze dne 14. 4. 2022 byl žalobce uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona č. 251/2016 Sb., kterého se měl dopustit dne 31. 8. 2021 v době kolem 02:30 až 03:00 hodin v domě čp. X v Z. tím, že křičel na svou manželku Š. M. „otevři okno, sereš mě, půjdeš“, čímž úmyslně narušil občanské soužití tak, že ji vyhrožoval újmou na zdraví. Dále byl žalobce uznán vinným z přestupku proti veřejnému pořádku podle § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 251/20196 Sb., kterého se dopustil dne 14. 9. 2021 tím, že prostřednictvím třetí osoby svého kamaráda P. F. kontaktoval svou manželku Š. M. telefonním hovorem a vzkázal jí, aby nezapomněla odčerpávat vodu z domu, která by mohla zatopit sklep a dále tím, že dne 18. 9. 2021v době okolo 01:57 hodin ze své emailové adresy zaslal Š. M. zprávu osobní povahy na její emailovou adresu, přestože usnesení Okresního soudu v Táboře č. j. 8 Nc 5101/2021 – ze dne 8. 9. 2021 bylo vydáno předběžné opatření, kterým mu bylo uloženo, aby upustil, nezdržoval se a nevstupoval do společného obydlí se Š. M., a to domu na adrese Z. X jakož i jeho bezprostředního okolí a nezdržoval se tam a aby se zdržel setkávání s navrhovatelkou, jejího sledování a obtěžování jakýmkoliv způsobem, čímž úmyslně zmařil rozhodnutí soudu o předběžném opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí podle zákona o zvláštních řízeních soudních. Toto rozhodnutí napadl žalobce odvoláním. Žalovaný rozhodl o odvolání tak, že podle § 90 odst. 1 písm. správního řádu výrok druhý týkající se správního trestu změnil tak, že z něj vypustil § 5 odst. 3 písm. c) zákona o některých přestupcích, když napadené rozhodnutí ve zbytku potvrdil.

2. Žalobce namítá, že v řízení učiněná skutková zjištění nemají podklad v provedeném dokazování, kdy proces hodnocení důkazů odporuje zákonným požadavkům a udělený trest je nepřiměřený. Dále námitka podjatosti nebyla vyřešena zákonným způsobem, proto se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Správní orgány dospěly k závěru, že žalobce poškozené řekl „otevři okno, sereš mě, půjdeš“, kdy tímto výrokem měla být naplněna skutková podstata spáchaného přestupku. Tato formulace ovšem nevyplývá z obsahu spisu, neboť poškozená uváděla, například v úředním záznamu zasahující hlídky Policie ČR, že žalobce jí řekl, „otevři okno, jdeš, já tě vyhodím z okna“, v podání vysvětlení následujícího dne, pak je uvedeno, že žalobce uvedl „už toho mám dost, otevři okno, půjdeš“. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí není vůbec zřejmé, kde správní orgán čerpal informaci o obsahu sdělení, natož odkud byl do výroku převzat expresivní výraz „sereš mě“. Výhružka nebyla důkazně objasněna, kdy i rozhodnutí správního orgánu I. stupně neobsahuje řádné hodnocení, když tato vada nebyla napravena ani odvolacím orgánem. Žalobce vůči poškozené pronesl výrok „otevři okno a střihej“, když tímto mínil důraznou žádost, aby manželka otevřela okno a odešla do jiné místnosti.

3. Žalobce má za to, že k naplnění skutkové podstaty je zapotřebí, aby jeho jednání objektivně zahrnulo výhružku újmou na zdraví, a nepostačí, že si takto jednání subjektivně vykládá jeho adresát. Proto je pro řádné posouzení jednání žalobce klíčové, přesné objasnění obsahu výroku, ale rovněž i jeho smysl, což v daném případě správní orgán neučinil. O jeho závěrech o obsahu a smyslu výroku jsou pochybnosti. Jednání proběhlo toliko mezi žalobcem a jeho manželkou, kteří o jeho okolnostech podávají rozdílné informace. Naplnění skutkové podstaty nelze dle žalobce prokazovat nepřímými důkazy, když jejich věrohodnost je závislá na věrohodnosti zdroje informací poškozené. Dále žalobce vytýká správnímu orgánu, že se nezabýval tím, do jaké míry byla poškozená pod vlivem alkoholu a jaký měla vliv tato skutečnost na její rozpoznávací schopnosti. Dále poukazuje na to, že bezprostředně po incidentu poškozená odmítla jakoukoli ochranu policie s odůvodněním, že pro tento postup není dán důvod, když žalobce poškozené nikdy neublížil.

4. Ke skutkové podstatě ohledně přestupku dle § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 251/2016 Sb. žalobce uvedl, že skutečně soudem byl žalobci zakázán pobyt ve společné domácnosti a jejím okolí, kdy soud rovněž soud zakázal žalobci setkávání s poškozenou a její sledování a obtěžování. Žalobce se v tomto směru žádného nežádoucího jednání nedopustil a nebyl tak dán právní důvod žalobce takto omezovat.

5. Skutečnost, že jeho známý P. F. ze své vůle telefonicky kontaktoval Š. M. nelze považovat za jednání žalobce, neboť o tento kontakt nežádal ani ho neinicioval. Pokud tuto situaci využil ke sdělení praktické informace ohledně odčerpávání vody, nemohl se dopustit protiprávního jednání, neboť pouze informovoval svou manželku o možném vzniku škody na jejich majetku. Proto kriminalizace jeho jednání se jeví jako absurdní.

6. Pokud jde o email ze dne 18. 9. 2021, který žalobce zaslal Š. M., tak rovněž toto jednání nelze považovat za přestupek, neboť převážná část obsahu emailu tvoří omluva žalobce a dále praktická sdělení ohledně společného majetku a závazků. Společenská nebezpečnost jednání žalobce zcela chybí, žalobce by neměl být trestán za to, že s odstupem času vyjádří lítost nad svým chováním vůči poškozené. Této se omluvil, učinil nabídku podílet se na nákladech společné domácnosti z důvodu tíživé finanční situace Š. M.

7. Dále žalobce namítá, že správní orgán ve skutkové větě neuvedl, jaké soudem zakázané formy jednání se měl žalobce dopustit, což je významnou vadou rozhodnutí. Z logiky věci se nabízí pouze porušení zákazu obtěžování. Jednání žalobce tuto povahu nemělo. Soud nezakázal žalobci kontaktovat poškozenou, a pokud realizovaný kontakt nevykazoval znaky obtěžování, nemohl pak žalobce naplnit skutkovou podstatu předmětného přestupku.

8. Žalobce rovněž nesouhlasí s výší uloženého trestu, který považuje za nepřiměřeně přísný a vymykající se běžné praxi v obdobných případech. Žalobce v odvolání vznesl vůči Mgr. K. námitky podjatosti, ovšem žalovaný se s touto námitkou vypořádal zcela nedostatečně, aniž by v tomto směru provedl jakékoliv šetření a shledal tuto námitku nedůvodnou.

9. Dále žalobce namítá věrohodnost poškozené, která Policii ČR zavolala s odstupem více jak jedné hodiny poté, co mělo k incidentu dojít. Lze přepokládat, že osoba, která se cítí ohrožena, bude jednat bezprostředně, nikoliv s velkým časovým odstupem.

10. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě odkázal na napadené rozhodnutí, kde bylo dle jeho názoru dostatečným způsobem popsáno, co ho vedlo k vydání rozhodnutí v předmětné věci, kdy žalovaný se zabýval všemi námitkami žalobce, včetně rozporovaného skutkového zjištění. Rozhodnutí považuje za přezkoumatelné. Správní orgán vyslechl žalobce, dotčenou osobu a další dva svědky. Výpovědi žalobce považuje správní orgán za nevěrohodné a účelové, kdy žalobce své jednání bagatelizuje a snaží se udělat z manželky osobu závislou na alkoholu, přičemž v řízení vyšlo najevo, že problémy s alkoholem má žalobce. Domácí násilí je dle žalovaného nutno považovat za jednání značně společensky škodlivé, kdy pachatel využívá závislosti oběti, která je ve složitější pozici jednání pachatele prokázat. Trest byl uložen v polovině zákonné sazby za přestupek přísněji trestný, kdy bylo zohledněno, že žalobce porušil více než jednou soudní rozhodnutí a dotčené osobě vyhrožoval újmou na zdraví.

11. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

12. Správní orgán dne 18. 11. 2021 zahájil správní řízení proti žalobci a na dne 15. 12. 2021 bylo nařízeno ústní jednání.

13. Ze zprávy Policie ČR ze dne 16. 9. 2021 o odevzdání věci k projednání přestupku vyplývá, že žalobce se dne 30. 8. 2021 vešel do ložnice domu a křičel na Š. M., že už toho má dost a chtěl, aby otevřela okno, že ji vyhodí.

14. Z úředního záznamu ze dne 31. 8. 2021 o vysvětlení, které podal žalobce, vyplývá, že žalobce odmítl, že by přišel dne 31. 8. 2021 do ložnice a řekl manželce: „mám toho dost, otevři okno, vyhodím tě“. Do ložnice přišel zhruba kolem druhé hodiny ranní, asi i řekl, že už toho má dost, rovněž aby otevřela okno, ale že ji vyhodí, jí nikdy neřekl. Zcela popřel, že by manželku v minulosti napadl nebo, že by ji vyhrožoval. Připustil, že měl konflikt s její dcerou E. P. Dále uvedl, že měsíc řeší rozvod se svou manželkou.

15. Š. M. dne 31. 8. 2021 do úředního záznamu o podaném vysvětlení uvedla, že žalobce jí vyčítá, že na domě s dětmi nepracuje, kdy, si konkrétně nevzpomněla, že na ni žalobce vztáhl i kovovou tyč, kterou ji hrozil. V červenci 2021 došlo k incidentu mezi žalobcem a její dcerou E. P., kterou neuhodil, ale hrozil jí, přičemž E. P. dala žalobci facku a žalobce jí poté plivl do obličeje s tím, že ho takový fracek nebude mlátit. Neshody mezi nimi jsou ohledně výchovy dětí. Dne 31. 8. 2021 v době kolem třetí hodiny ranní přišel žalobce do ložnice, kde bouchl do dveří, poté vešel do ložnice a křičel: „už toho mám dost, otevři okno, půjdeš“. Poškozená řekla žalobci, že nikam nepůjde, poté si vzala svůj telefon a odešla do sklepa a následně z domu odešla. Poté zavolala na linku 158 a vyčkala příjezdu hlídky Policie ČR.

16. Z úředního záznamu ze dne 31. 8. 2021 sepsané praporčíkem T. B. vyplývá, že ve 03:01 hodin telefonicky oznámila Š. M., že jí manžel vyhrožuje tím, že ji vyhodí z okna, ona se bojí a že se před ním zamkla v pokoji. Hlídka vyjela na místo, poškozená uvedla, že v době kolem 02:30 hodin situace vygradovala, že za ní přišel do ložnice žalobce a řekl jí, otevři okno, jdeš. Dále ještě zopakoval, já tě vyhodím z okna. Jelikož poškozená měla obavu o své zdraví, utekla z domu a zavolala Policii ČR. Následně byl žalobce vykázán z domu.

17. Poškozená Š. M. do úředního záznamu dne 24. 9. 2021 uvedla, že ji žalobce kontaktoval prostřednictvím kamaráda P. F., který jí telefonoval a vyptával se jí, zda se má v úmyslu se se žalobcem rozvést. Dále jí řekl, že žalobce ji vzkazuje, že si má nechat vozidlo ŠKODA OCTAVIA. K jejímu dotazu, kde získal její telefonní číslo, jí bylo sděleno, že jej má od manžela, poté hovor ukončil. Následně jí ještě telefonoval dvakrát, ale telefonát poškozená nepřijmula. Dále ji přišel email od V. M., který nečetla a předala Policii ČR. Poškozená uvedla, že kontaktování ze strany žalobce vnímá jako obtěžující, zcela nevyžádané a nepřeje si, aby byla tímto způsobem kontaktována.

18. Z emailu ze dne 18. 9. 2021, který žalobce zaslal žalobkyni, vyplývá, že se žalobce v tomto dopise omlouvá a žádá o odpuštění s tím, že by ji nikdy neublížil. V dopise i uvádí, že ji nebude obtěžovat, dělat scény, hledat, naléhat na ni s tím, že se ho nemusí bát, nic jí neudělá. Byl by rád, kdyby si vzala auto OCTAVIA, neboť je její a dále učinil dotaz, jak je to se zálohou na elektřinu, jestli jí zaplatila, či nikoliv. Případně by ji zaslal peníze v případě potřeby.

19. Z usnesení Okresního soudu v Táboře č. j. 8 Nc 5101/2021–18 vyplývá, že k žádosti poškozené Š. M. bylo vydáno předběžné opatření, kterým bylo V. M. uloženo, aby opustil, nezdržoval se a nevstupoval do společného obydlí, a to do domu na adrese Z. X, jakož i do jejího bezprostředního okolí a nezdržoval se tam, aby se zdržel setkávání s navrhovatelkou, jejího sledování a obtěžování jakýmkoli způsobem.

20. Součástí spisu je úřední záznam o vykázání ze dne 31. 8. 2021, sepsaný ve čtyři hodiny ráno, kdy žalobce byl vykázán z domu na adrese X čp. X, a to po dobu 14 dnů.

21. Svědkyně R. P. ve svědecké výpovědi uváděla skutečnosti, které jí sdělila Š. M., která jí řekla, že žalobce byl agresivní a říkal ji, že ji vyhodí z okna, že Š. M. té noci, kdy byla u ní, plakala, bála se, že ji najde žalobce. Podrobnosti jí jiné poškozená nesdělovala, měla nevědomost o tom, že žalobce nadával na děti Š. M., což ona těžce nesla. Vyčítal ji, že děti špatně vychovala.

22. Žalobce k telefonátu P. F. uvedl, že P. F. sám se rozhodl zatelefonovat Š. M. poté, co mu sdělil, že se budou rozvádět. Sdělil mu, že nesmí s manželkou mluvit, a na to mu jím bylo řečeno, že on ji zavolat může, proto ho poprosil, aby ji sdělil o vodě ve sklepě, a o zálohách na elektřinu. Následně mu P. F. řekl, že poškozená mu sdělila, že vodu odčerpává vždycky, když tam žalobce není. Manželka mu dokonce dvakrát sdělila, že když bude chtít, může jí zase zavolat.

23. Poškozená Š. M. do protokolu dne 15. 12. 2021 uvedla, že žalobce, když vešel do ložnice, ji doslova řekl: „otevři okno a půjdeš“. Poté se ho bála, proto mu řekla, že jde na záchod a utekla ven v pantoflích na náves a zavolala linku 158. K telefonátu P. F. uvedla, že s P. F. v telefonátě řešila, co se mezi nimi děje. Vzkazoval ji od žalobce skutečnosti ve sklepě s vodou, dále ať si vezme auto. Dále ji P. F. říkal, ať si to ještě s rozvodem rozmyslí. Zeptala se, kde na ni vzal číslo a řekl ji, že mu ho dal její manžel, aby jí zavolal, P. F. neříkala, aby jí nevolal, neboť ho má ráda, nevadí jí. Jinak považovala telefonát jako kontakt od manžela. K dotazu obviněného svědkyně řekla, že, když vešel do ložnice, tak doslova řekl, otevři okno, už mě sereš, půjdeš. Na dotaz obviněného, zda řekl, otevři okno, vyhodím tě, svědkyně sdělila, že řekla, otevři okno, sereš mě, půjdeš. Kritického dne měla poškozená strach z toho, že ji chce V. M. vyhodit z okna, poté co pronesl shora uvedené, proto z domu odešla.

24. Svědek P. F. jako svědek uvedl, že mu žalobce sdělil, že se rozvádí, nechtěl tomu uvěřit, proto požádal žalobce o telefonní kontakt, že se Š. M. ještě promluví. Při té příležitosti žalobce požádal, aby jí řekl o vodě a o elektřině. Žalobce ho rozhodně nežádal, aby Š. M. telefonoval, byla to čistě jeho iniciativa, neboť si myslel, že to s tím rozvodem nebude mezi nimi tak vážné. Š. M. telefon přijala za tím, že mu i řekla, že může kdykoliv zavolat znovu. Volal ji ještě si dvakrát, to už hovor nepřijala. Nedala mu najevo, že by jí tento telefonátem obtěžoval. Naopak měl za to, že byla ráda, že s ním může mluvit. Zcela kategoricky odmítl interpretaci, že by informace zjišťoval pro V. M.

25. V daném případě je mezi účastníky na sporu, zda správní orgány v předcházejícím řízení náležitě zjistily skutkový stav věci, který odůvodňuje závěr, že se žalobce dopustil přestupků, které jsou mu kladeny za vinu.

26. Soud připomíná, že při zjišťování skutkového stavu postupují správní orgány v souladu se zásadou materiální pravdy vyjádřenou v § 3 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád, tak aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 zákona. Vzhledem k tomu, že řízení o přestupku představuje řízení o trestním obvinění ve smyslu článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je to vždy správní orgán, kdo je povinen prokázat vinu obviněného mimo rozumnou pochybnost, veden přitom v souladu s § 50 odst. 3 správního řádu zásadou vyšetřovací, charakteristickou pro řízení zahajovaná z moci úřední. Vyšetřovací zásada pak ukládá správními orgánu činit vše potřebné k řádnému zjištění skutkového stavu, a to bez ohledu na míru procesní aktivity či naopak procesní pasivity účastníka řízení. Správní orgán je proto povinen opatřovat z úřední povinnosti podklady pro rozhodnutí, zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu v řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost zjistit i bez návrhu všechny rozhodné skutečnosti svědčící ve prospěch i neprospěch toho, komu má být povinnost uložena.

27. V daném případě bylo nutno se také zabývat tím, jak je v § 7 odst. 1 písm. c) zákona o některých přestupcích upraveno deliktní jednání a co představuje jeho následek. Objektem skutkové podstaty přestupku podle § 49 zákona o přestupcích je tedy občanské soužití. Narušení občanského soužití je obligatorním znakem skutkových podstat přestupku proti občanskému soužití. Narušení občanského soužití je pak trestáno tehdy, dojde–li k negativnímu zasažení jednáním určité intenzity, jež je svou povahou typově odpovídající jednáním uvedených v demonstrativním výčtu hrubých jednání v § 49 zákona o přestupcích. Jednání žalobce by mohlo být jednáním narušujícím občanské soužití, pokud by bylo prokázáno, že jinému vyhrožoval újmou na zdraví. Muselo by se jednat o takové jednání, které by mohlo vyvolat obavu o život či zdraví. Co se týče způsobeného následku deliktním jednáním žalobce, soud konstatuje, že ač je objektem skutkové podstaty přestupku podle § 7 odst. 1 písm. c) zákona o některých přestupcích obecně vymezeno občanské soužití, tedy poklidné soužití občanů v daném místě, je nutno uvést, že předmětné ustanovení představuje velmi obecné souhrnné značení správně deliktních jednání, které svou intenzitou nedosáhnou úžeji vymezené množině trestných činů.

28. Žalobce zejména namítá rozpor spočívající v odlišně reprodukovaném znění výhrůžek osobou přímo postiženou a žalobcem. Správní orgán dospěl k závěru, že žalobce poškozené řekl, „otevři okno, sereš mě, půjdeš“. Poškozená do protokolu nejprve jako svědek uváděla, že žalobce jí řekl „otevři okno a půjdeš“, když k dotazu žalobce poškozená uvedla, že jí žalobce řekl „otevři okno, už mě sereš, půjdeš“. Žalobce uvedl, že poškozené řekl „otevři okno a stříhej“, když tím údajně mínil žádost, aby poškozená otevřela okno a odešla do jiné místnosti. V daném případě žalobce dle úředního záznamu ze dne 31. 8. 2021 uvedl, že manželce neřekl „mám toho dost, otevři okno, vyhodím tě“, přičemž Š. M. dne 31. 8. 2021 do úředního záznamu uvedla, že na ní žalobce křičel „už toho mám dost, otevři okno, půjdeš“. Následně svědkyně R. P. vypověděla, že jí poškozená sdělila, že žalobce byl agresivní a sdělil jí, že ji vyhodí z okna. Tuto informaci měla svědkyně zprostředkovanou, nebyla přímým svědkem uvedené události. Také úřední záznamy pořízené Policií ČR byly vypracovány na základě údajů sdělených poškozenou Š. M. Soud má za to, že poškozená, jestliže uvedený výrok u ní vzbudil obavu, že ji žalobce vyhodí z okna, si poškozená řádně uchovala v paměti přesné znění konverzace. V daném případě tedy ve smyslu obsahu výhrůžky nedochází ke shodě co do konkrétního znění, dle soudu je to právě osoba přímo postižená přestupkem, tedy Š. M., která přesně uvedla, z jakého výroku ze strany žalobce měla obavu, že on své výhrůžky uskuteční, a proto soud této její verzi uvěřil. Uvedený incident se poškozené přímo dotýkal, proto byla schopna přesně reprodukovat bezprostředně po incidentu výrok, který u ní vzbudil obavu, že žalobce výhrůžku uskuteční. Soud proto uzavřel, že v daném případě bylo svědecky prokázáno, jaká výhrůžka žalobce byla vůči poškozené vznesena, aby bylo možné posoudit, zda uvedená výhrůžka mohla u žalobkyně vzbudit obavu, že jí bude způsobena újma na zdraví. V tomto směru je její výpověď zcela věrohodná. Na základě dalších nepřímých důkazů, a to úředních záznamů pořízených Policií ČR a výpovědi svědkyně nelze učinit závěr ohledně výhrůžného výroku, který žalobce pronesl. Soud má proto za to, že na základě výpovědi Š. M. byl uvedený přestupek prokázán. Ani na základě svědecké výpovědi R. P. nebyla prokázána skutková verze ohledně výroku, který žalobce uvedl, ovšem tato svědkyně potvrdila výpověď poškozené, že ji chtěl žalobce vyhodit z okna.

29. Na základě záznamu o podání vysvětlení nelze učinit závěr ohledně obsahu výhrůžky, byť nelze podle § 137 odst. 4 správního řádu záznam o podání vysvětlení použít jako důkazní prostředek. Judikatura Nejvyššího správního soudu připouští užití úředního záznamu o podání vysvětlení jako tzv. jiného podkladu pro rozhodnutí podle § 50 odst. 1 správního řádu (viz např. rozsudek NSS č. j. 6 As 112/2016–30, a to například za účelem porovnání, zda se obě výpovědi svědků významněji neodchylují, což by snížilo jejich věrohodnost. Vyloučeno je však užití úředního záznamu jako důkazního prostředku k nahrazení ústní výpovědi svědka.

30. Soud proto uzavřel, že vzhledem ke shora uvedeným nepřesnostem ve výpovědi žalobce i poškozené nelze dospět k jinému závěru, že se žalobce shora uvedeného přestupku takovým způsobem, jak byl vylíčen správním orgánem, dopustil. Výrok pronesený žalobcem mohl u poškozené vzbudit obavu, že jej uskuteční, a to s ohledem na předchozí rozepři.

31. Napadeným rozhodnutím byl žalobce uznán vinným z přestupku proti veřejnému pořádku podle § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 251/2019 Sb., kterou se měl dopustit tím, že dne 14. 9. 2021 prostřednictvím třetí osoby – P. F. kontaktoval svou manželku telefonním hovorem a vzkazoval jí, aby nezapomněla odčerpávat vodu z domu, která by mohla zatopit sklep, přestože na základě předběžného opatření (usnesení Okresního soudu v Táboře č. j. 8 Nc 5101/2021 ze dne 8. 9. 2021) mu bylo uloženo, aby upustil, nezdržoval se a nevstupoval do společného obydlí se Š. M. a dále aby se zdržel setkávání s navrhovatelkou, jejího sledování a obtěžování jakýmkoli způsobem, čímž by úmyslně mařil rozhodnutí soudu o předběžném opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí podle zákona o zvláštních řízeních soudních. V daném případě má správní orgán za to, že žalobce naplnil uvedenou skutkovou podstatu, jestliže žalobce telefonoval přes P. F. své manželce, aby jí vyřizoval žádost ohledně zajištění domu. V daném případě byl vyslechnut P. F., který jako svědek uvedl, že se sám rozhodl zatelefonovat manželce žalobce, přičemž žalobce tento telefonát neinicioval. Připustil, že žalobce jej požádal, aby poškozenou informoval o zajištění vody a elektřiny. Zcela popřel, že by ho požádal žalobce, aby paní M. volal, byla to čistě jeho iniciativa. Za těchto skutkových okolností má soud za to, že nebyla naplněna uvedená skutková podstata, neboť žalobce sám Š. M. nekontaktoval a uvedené jednání nelze kvalifikovat jako obtěžování, když z odůvodnění ani z napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by správní orgán uvedené jednání jako obtěžování kvalifikoval.

32. Za obtěžování se považuje takové jednání, které je druhou fyzickou osobu oprávněně vnímáno jako nevítané, nevhodné nebo urážlivé a jehož záměr nebo důsledek vede ke snížení důstojnosti fyzické osoby, nebo k vytváření nepřátelského, ponižujícího nebo zneklidňujícího prostředí. Za obtěžování je považována forma nevyžádaného verbálního, neverbálního nebo fyzického jednání sexuální povahy, jehož cílem nebo důsledkem je zásah do důstojnosti člověka, obzvlášť když vytváří zastrašující, nepřátelské, ponižující, pokořující nebo urážlivé prostředí. Z uvedeného vyplývá, že o takové jednání se v případě telefonátu P. F. nejedná, proto se žalobce uvedeným jednáním v případě, kdy požádal pouze o vyřízení vzkazu, nelze považovat za obtěžování. V souvislosti s tím soud uvádí, že se žalobce uvedeného přestupku v případě, že požádal o sdělení vzkazu, nedopustil shora uvedeného přestupku. Ve skutkově větě správní orgán neuvedl, jaké zakázané formy jednání se měl žalobce dopustit, takže v tomto směru je i tento výrok nepřezkoumatelný.

33. Dále je žalobci kladeno za vinu, že se dopustil přestupku proti veřejnému pořádku podle § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 251/2019 Sb., jestliže dne 18. 9. 2021 zaslal žalobkyni emailovou zprávu osobní povahy, ve které jak vyplývá z obsahu emailu, se omlouval žalobce za svoje jednání a dále zde pouze uvádí informace ohledně hospodaření společného majetku a závazků. S ohledem na obsah této emailové zprávy nelze považovat uvedený email za obtěžování, kdy společenská nebezpečnost tohoto jednání chybí, když ani tento email si nepřečetla. Žalobce se nemohl dopustit protiprávního jednání v případě, že se v emailu pouze omlouvá za své chování vůči poškozené a poté jí udělil praktické informace ohledně užívání majetku a nabídl finanční pomoc.

34. Soud proto uzavřel, že shora uvedená jednání nelze považovat za obtěžování, proto žalobce neporušil usnesení Okresního soudu v Táboře, předběžné opatření, kterým mu bylo uloženo mimo jiné, aby se zdržel setkávání s navrhovatelkou jejího sledování a obtěžování jakýmkoliv způsobem, z čehož vyplývá, že kontakt žalobci se Š. M. zakázán nebyl, proto soud uzavřel vzhledem na to, že žalobce nenaplnil svým jednáním skutkovou podstatu uvedeného přestupku.

35. Žalobce v odvolání vznesl námitku podjatosti i vůči Mgr. K., která vydala prvostupňové rozhodnutí ze dne 14. 4. 2022 a vedla výslechy svědků a žalobce nevhodně, a proto řízení bylo podjaté. Žalovaný se řádně nevypořádal s námitkou podjatosti na straně 7 napadeného rozhodnutí s tím, že nebyl zjištěn přátelský vztah ani zájem na přestupkovém řízení Mgr. K. k účastníkům řízení, když toto žalobce ani netvrdil. Proto tyto námitky důvodné nejsou.

36. Z výše uvedených důvodů krajský soud přistoupil ke zrušení žalobou napadeného rozhodnutí a rovněž tak i rozhodnutí prvostupňového, a to dle § 78 odst. 1 s. ř. s., neboť návrh navrhovatele je důvodný.

37. Výrok o náhradě řízení má oporu v § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Jelikož byl žalobce v řízení úspěšný a byl před soudem zastoupen advokátem, přísluší mu právo na náhradu nákladů řízení, které jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem a odměnou za právní zastoupení. Náklady zastoupení spočívají v odměně za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava v zastoupení, žaloba), 2 x 3 100 Kč, celkem v částka 6 200 Kč a náhradě hotových výdajů za 2 úkony správní služby v částce 2 x 300 Kč. Celkem tedy 6 800 Kč. Vzhledem k tomu, že je zástupce žalobce plátcem DPH zvyšuje se nárok o částku 1 428 Kč odpovídající dani, kterou je povinen zástupce žalobce z odměny za zastupování odvést. Jedná se o částku 8 228 Kč, ke které je nutno připočíst částku 3 000 Kč vynaloženou na soudní poplatek. Celkem tedy částka na náhradu nákladů řízení činí 11 228 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.