55 A 11/2017 - 31

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobce: H. N. bytem ...zastoupen advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Ledčická 649/15, Praha 8 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 6. 2017, č. j. KUJCK 74311/2017 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobou doručenou dne 21. 8. 2017 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 6. 2017, č. j. KUJCK 74311/2017 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 4. 4. 2017, zn. 7133, 7498/16 Ha (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterých se dopustil z nedbalosti tím, že dne 3. 8. 2016 v čase kolem 14: 36 hod., jel jako řidič vozidla tov. zn. VW Passat CC, RZ X v ulici E. Rošického v Českých Budějovicích ve směru jízdy od ulice O. Nedbala k ulici Větrná, přičemž za křižovatkou s ulicí Ot. Ostrčila byla žalobci hlídkou Městské policie za pomoci laserového rychloměru ProLaser III PL-DOK 1 naměřena rychlost 70 km/hod, po odečtu možné odchylky 67 km/hod, když je v měřeném úseku nejvyšší povolená rychlost jízdy 50 km/hod. Druhého přestupku se žalobce dopustil tím, že dne 11. 8. 2016 v čase kolem 10:44 hod. jel shodným vozidlem po ulici Husova v Českých Budějovicích ve směru jízdy od ulice U Hvízdala po komunikaci č. I/20 a u Funparku Panda byl hlídkou Policie ČR změřen radarovým rychloměrem AD9C, a naměřená rychlost vozidla, jež řídil žalobce, byla 69 km/hod, po odečtu možné odchylky byla naměřená rychlost 66 km/hod, přičemž v předmětném úseku je maximální povolená rychlost 50 km/hod. Dále bylo prvostupňovým rozhodnutím zastaveno řízení vedené pro přestupkové jednání žalobce podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu postupem podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „zákon o přestupcích“), ke kterému mělo dojít tím, že dne 3. 8. 2016 v době kolem 14:36 hodin žalobce nepředložil řidičský průkaz poté, co byl jako řidič výše uvedeného motorového vozidla zastaven hlídkou Městské policie České Budějovice. Za spáchání uvedených přestupků byla žalobci uložena pokuta ve výši 1 500 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Žalobce se domáhá rovněž zrušení prvostupňového rozhodnutí.

2. Žalobce v podané žalobě předně namítá nepřezkoumatelnost obou správních rozhodnutí, neboť z nich není zřejmé, podle jakého znění právních předpisů bylo rozhodováno, když správní orgány pouze uvádějí „ve znění pozdějších předpisů“. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2014, č. j. 7 As 34/2013 – 29 žalobce namítá, že se správní orgány nezabývaly tím, zda je právní úprava přijatá po spáchání přestupku, pro pachatele příznivější.

3. Druhým okruhem námitek žalobce konstatuje vady výroku spočívající jednak v tom, že ve výroku absentuje § 12 odst. 1 zákona o přestupcích vymezující zákonná kritéria pro výměru sankce, dále absentuje § 12 odst. 2 zákona o přestupcích, podle něhož měla být uložena společná pokuta za dva přestupky ve společném řízení. Z výroku však nelze dovodit, že by bylo rozhodováno ve společném řízení o dvou přestupcích, když správní orgán hovoří o jednom přestupku. Dle žalobce je výrok v rozporu s § 77 zákona o přestupcích, neboť pro přestupek ze dne 11. 8. 2016 neuvádí formu zavinění. Další vadu výroku spatřuje žalobce v nedostatečné specifikaci místa spáchání přestupku ze dne 3. 8. 2016, neboť ulice E. Rošického za křižovatkou s ulicí Ot. Ostrčila je cca 1,3 km dlouhá a na tomto úseku platí různé rychlostní limity, přičemž některé úseky nelze považovat za obec, když nejsou zastavěné. Bližší specifikace místa spáchání by byla vhodná i s ohledem na posouzení, zda bylo měření provedeno na úseku určeném Policií ČR, neboť měření provedla obecní policie. Ve vztahu k druhému přestupku žalobce namítá, že se ulice Husova v Českých Budějovicích nenachází.

4. Třetím okruhem žalobce namítá podmínky měření rychlosti. Správní orgán se dle žalobce nezabýval otázkou, zda obecní policie provedla měření na úseku určeném Policií ČR a zda bylo toto měření provedeno v součinnosti s Policií ČR. Žalobce namítá, že Policie ČR neurčila příslušnou komunikaci pro měření rychlosti obecní policií a měření tak bylo provedeno v rozporu s právními předpisy. Správní orgány se nezabývaly podmínkami stanovenými v § 79a zákona o silničním provozu, tudíž je rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a výstup z měření není použitelným důkazem ve smyslu § 51 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“).

5. Žalobce dále namítá, že správní orgán I. stupně neodůvodnil odečet 3 km/hod od naměřené rychlosti, a proto tento postup považuje žalobce za nepřezkoumatelný.

6. Žalobce odkazuje na pořad BBC (žalobce uvedl odkaz na video z portálu youtube.com), který má poukázat na nepřesnost použitého měřiče. V rámci měření mělo dojít k posunu měřícího bodu a naměřená rychlost je zkreslená slip effectem. Žalobce tedy navrhuje, aby byl jako důkaz proveden znalecký posudek, kdy budou zopakovány testy použitého rychloměru provedené v odkazovaném dokumentu BBC. Tímto způsobem bude postaveno najisto, zda rychloměr trpí slip effectem či nikoliv.

7. Ohledně měření provedeného radarovým rychloměrem žalobce namítá, že již z pořízených snímků je zjevné, že nebyl dodržen Návod k obsluze, když rychloměr nebyl ustanoven vodorovně, ani rovnoběžně s vozovkou. K tomu žalobce navrhuje provést důkaz dotazem na výrobce rychloměru, zda lze snímek považovat za výsledek měření provedeného v souladu s návodem k obsluze. Žalobce je názoru, že ověření rychloměru, které udělil jeho výrobce, nelze přikládat důvěru, neboť rychloměr bez ověření je prakticky neprodejný. Dle žalobce je Ramet a. s. a RAMET a. s. jako autorizované metrologické středisko ve střetu zájmů. Podle žalobce tak k ověření udělenému výrobcem nelze přihlížet, a proto nelze výstup z měření připustit jako důkaz.

8. Pod čtvrtým bodem žalobce namítá, že až výrokem prvostupňového rozhodnutí se dozvěděl o tom, že je mu kladeno za vinu porušení § 18 odst. 4 a § 4 písm. b) zákona o silničním provozu, tudíž na tato obvinění nemohl reagovat.

9. V pátém bodě žaloby žalobce namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí stran úvah o naplnění materiální stránky přestupku. Nebyly zohledněny konkrétní okolnosti případu a správní orgány pouze paušálně učinily závěr o naplnění materiální stránce přestupku.

10. V šestém žalobním bodě je namítáno pochybení správních orgánů, které nedostatečně odůvodnily zavinění, a není zřejmé, ke kterému z přestupků se závěr o formě zavinění vztahuje.

11. Závěrem žalobce zmínil nesouhlas se zveřejňováním osobních údajů žalobce a jeho zástupce na webu Nejvyššího správního soudu a navrhuje naprostou anonymizaci rozhodnutí ve věci. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření uvedl, že žalobce byl po celou dobu správního řízení nečinný, opakovaně se nezúčastnil ústních jednání a proti prvostupňovému rozhodnutí podal blanketní odvolání, které ani přes výzvu nedoplnil. K první námitce žalovaný sdělil, že postupoval podle právních předpisů účinných v době vedeného správního řízení tak, jak mu ukládá zákon. Text „ve znění pozdějších předpisů“ tento postup vystihuje. Namítané vady výroku žalovaný neshledal. Ohledně měření provedeného obecní policií žalovaný uvedl, že měření bylo provedeno na úseku určeném Policií ČR, což dokládá tiskopis založený ve správním spise. Zákon nestanoví, že by předmětné určení úseků bylo podmíněno lhůtou, jak namítá žalobce. Ohledně namítaného měření rychlosti žalovaný uvedl, že měření nebylo ničím narušeno a místo dopadu měřícího laserového svazku rychloměru na měřené vozidlo je na snímku z měření vyznačeno. Měření může být prováděno ve vzdálenosti 3 až 350 metrů. Měřič rychlosti byl řádně ověřen a žalobcem předkládané tvrzení o tzv. „slip effectu“ s odkazem na dokument BBC nemá žádnou relevanci, aby mohl zpochybnit správnost měření použitým laserovým měřičem. Žalovaný odmítl rovněž námitku stran sdělení obvinění, neboť žalobce se o porušení právního předpisu dozvěděl z oznámení o zahájení řízení ze dne 16. 9. 2016. Nesouhlasí ani s namítanou absencí materiální stránky přestupku, když materiální znak představuje zaviněné protiprávní jednání porušující nebo ohrožující zájem společnosti a zájmy uvedené v § 1 zákona o přestupcích. Z obsahu odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že zavinění formou zavinění z nedbalosti se vztahuje k oběma vytýkaným přestupkům. Obsah správních spisů 13. Ze spisů předložených správními orgány soud zjistil následující podstatné skutečnosti.

14. Ve spise je založen doklad o proškolení strážníka Městské policie České Budějovice J. J. k používání laserového měřiče rychlosti PROLASER III včetně dokumentačního zařízení PL- DOK I ze dne 19. 10. 2011, ověřovací list č. 8012-OL-70057-16 ze dne 25. 2. 2016 s dobou platnosti ověření měřidla PROLASER III PL-DOK I končící dne 24. 2. 2017.

15. Součástí správního spisu je dále seznam určených míst Policií ČR k měření rychlosti pro Městskou policii Č. Budějovice, v němž je uvedeno místo měření v Českých Budějovicích, ulice E. Rošického, úsek Zavadilka obousměrně v časovém rozmezí od 7:00 do 19:00 hodin.

16. V úředním záznamu ze dne 3. 8. 2016, č. j. 1608-0134 je uvedeno, že v čase 14:36 byla naměřena rychlost vozidla přijíždějícího směrem od křižovatky ulic E. Rošického a O. Nedbala 70 km/hod, po odečtu odchylky 67 km/hod, dále je zde uvedeno, že dle předložených dokladů byl jako řidič změřeného vozidla ztotožněn žalobce, přičemž řidičský průkaz nepředložil, neboť jej neměl u sebe. K úřednímu záznamu je přiložena fotografie přijíždějícího vozidla tov. zn. VW Passat CC, RZ x, přičemž vozidlo i registrační značka jsou zcela zřetelné.

17. Dále je ve spise založen ověřovací list č. 139/16 ze dne 1. 8. 2016 s dobou platnosti ověření měřidla AD9C do 31. 7. 2017, záznam o přestupku spáchaného vozidlem žalobce dne 11. 8. 2016 v ulici Husova v Českých Budějovicích ve směru jízdy na České Vrbné. Záznamu o přestupku obsahuje zřetelnou fotografii zachycující vozidlo včetně registrační značky, projíždějící u Funparku Panda.

18. Usnesením ze dne 6. 9. 2016, zn. 7133, 7489/16 Ha správní orgán I. stupně postupem podle § 140 odst. 1 správního řádu spojil řízení o přestupku spáchaného žalobcem dne 3. 8. 2016 a řízení o přestupku spáchaného žalobcem dne 11. 8. 2016 do společného řízení.

19. Oznámením o zahájení řízení ze dne 16. 9. 2016, Zn 7133, 7489/16 Ha bylo proti žalobci zahájeno řízení pro podezření ze spáchání výše specifikovaných přestupků a současně byl žalobce předvolán k ústnímu jednání ve společném řízení na den 5. 10. 2016. Žalobce byl poučen o důsledcích nedostavení se bez náležité omluvy. Dle úředního záznamu ze dne 4. 10. 2016 se téhož dne dostavil zástupce žalobce s žádostí o pořízení kopie spisového materiálu. Plná moc pro zmocněnce Ing. M. J. byla založena do spisu.

20. Dne 5. 10. 2016 se uskutečnilo ústní jednání, přičemž žalobce ani jeho zástupce se k jednání bez omluvy nedostavili. Během ústního jednání bylo provedeno dokazování sdělením obsahu listin založených ve správním spise v rozsahu listů 1 – 24. Po skončení dokazování správní orgán I. stupně konstatoval, že ve smyslu § 74 odst. 1 zákona o přestupcích byl skutek projednán v nepřítomnosti žalobce a po shrnutí dílčích závěrů byl žalobce shledán vinným v celém rozsahu sděleného obvinění, proto bude vydáno rozhodnutí ve věci samé.

21. Dne 11. 10. 2016 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí zn. 7133, 7489/16 Ha, jímž shledal žalobce vinným ze spáchání projednávaných přestupků. Konstatoval, že jednání žalobce bylo dostatečně prokázáno, měření proběhlo v souladu s legislativou a byly naplněny všechny zákonné znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 a § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu.

22. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce včasné blanketní odvolání, které nebylo přes výzvu správního orgánu I. stupně doplněno.

23. Žalovaný rozhodnutím ze dne 1. 2. 2017, č. j. KUJCK 17448/2017 zrušil rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 11. 10. 2016 a věc mu vrátil k novému projednání. V odůvodnění žalovaný konstatoval, že z úředního záznamu ze dne 3. 8. 2016 se podává, že žalobce při silniční kontrole nepředložil řidičské oprávnění. K objasnění tohoto přestupku proto bude potřeba provést svědecké výpovědi zasahujících strážníků Městské policie České Budějovice, kteří budou tázáni, zda žalobce při následné silniční kontrole dne 3. 8. 2016 předložil řidičský průkaz či nikoliv a nebude-li nepředložení řidičského průkazu postaveno najisto, bude nezbytné řízení o tomto přestupku zastavit z důvodu důkazní nouze.

24. Písemností ze dne 1. 3. 2017 byl žalobce předvolán k ústnímu jednání a bylo mu sděleno pokračování v řízení vedeném proti němu ve věci podezření ze spáchání specifikovaných přestupků. Žalobce byl předvolán na dny 20. 3. 2017 případně na 21. 3. 2017. Zástupce žalobce se z ústního jednání omluvil dne 20. 3. 2017 a 21. 3. 2017 se uskutečnilo ústní jednání.

25. Správní orgán I. stupně vydal dne 4. 4. 2017 prvostupňové rozhodnutí, jehož výrokem 1) byl žalobce uznán vinným ze shora uvedených dvou přestupků spáchaných ve dnech 3. 8. 2016 a 11. 8. 2016. Za uvedené přestupky byla původně stanovená pokuta snížena na částku 1 500 Kč. Dále bylo výrokem 2) prvostupňového rozhodnutí zastaveno řízení o přestupku, které bylo zahájeno proti žalobci v souvislosti s přestupkem podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, kterého se měl žalobce dopustit porušením povinnosti stanovené tímto zákonem, když policejní hlídce nepředložil řidičský průkaz. Proti výroku 1) prvostupňového rozhodnutí podal žalobce včasné blanketní odvolání.

26. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno a odvolání bylo zamítnuto. Žalovaným bylo konstatováno, že správní orgán pečlivě zhodnotil důkazy, které provedl a taktéž správně zhodnotil a stanovil formu zavinění. Přezkoumatelně odůvodnil výši pokuty, která byla uložena na spodní hranici zákonného rozpětí. Žalovaný neshledal v napadeném rozhodnutí rozpor s právními předpisy, ani žádná procesní pochybení, a skutkový stav měl za spolehlivě zjištěný. Právní hodnocení soudu 27. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

28. Krajský soud rozhodl při jednání konaném dne 27. 2. 2019. Žalobce i žalovaný se z jednání omluvili. Protože bylo předvolání k jednání řádně doručeno oběma stranám, nebránila žádná zákonná překážka v projednání věci v jejich nepřítomnosti.

29. Žaloba není důvodná.

30. K žalobním bodům a následnému přezkumu napadeného rozhodnutí soudem je potřeba uvést, že účelem soudního přezkumu není opakovaně zkoumat závěry učiněné správními orgány, pokud tyto závěry byly řádně a dostatečně odůvodněny. Žalobce byl v průběhu správního řízení nečinný a neúčastnil se proběhlých ústních jednání. Nutno také konstatovat, že ve věci bylo podáno blanketní odvolání, což samo o sobě předurčuje jak postup odvolacího správního orgánu, tedy žalovaného, tak i postup správního soudu. Prvostupňové rozhodnutí a napadené rozhodnutí žalovaného tvoří jeden celek. Tato rozhodnutí byla krajským soudem shledána přezkoumatelná a řádně odůvodněná ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu.

31. Krajský soud pokládá za zásadní tu skutečnost, že v projednávané věci byla vina žalobce dostatečně prokázána. Podle závěru učiněného v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2014, č. j. 5 As 126/2011 – 68 „v řízení o přestupku postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o přestupku.“ Krajský soud má za to, že v nyní posuzované věci bylo tomuto požadavku ze strany správních orgánů vyhověno. Podklady, které sloužily ke zjištění skutkového stavu a k prokázání viny žalobce byly zcela dostatečné, aby mohlo být ve správních rozhodnutích konstatováno, že se žalobce dopustil předmětných přestupků, spočívajících v překročení maximální povolené rychlosti. Žalobcem uplatněné námitky nemohou úspěšně vyvrátit závěry správních orgánů o existenci viny žalobce.

32. V řízení o přestupku je správní orgán povinen postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a za tímto účelem si opatřuje potřebné podklady pro vydání rozhodnutí a zjišťuje veškeré okolnosti daného případu svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Správní orgán rovněž provádí důkazy v potřebném rozsahu, přičemž důkazy hodností podle svých úvah, každý důkaz jednotlivě a všechny ve vzájemné souvislosti.

33. V nyní projednávané věci bylo protiprávní jednání žalobce v obou případech spáchaných přestupků zadokumentováno a prokázáno. Podklady byly tvořeny zejména úředními záznamy o obou spáchaných přestupcích, oznámením Městské policie České Budějovice o podezření ze spáchání přestupku, k němuž došlo dne 3. 8. 2016, ze dne 25. 8. 2016 a oznámením Policie ČR o dopravním přestupku, k němuž došlo dne 11. 8. 2016, dále fotodokumentací získanou měřicími přístroji, platnými ověřovacími listy pro daná měřidla a osvědčeními o způsobilosti obsluhy měřicích zařízení. Krajský soud má za to, že z pořízené fotodokumentace je bez pochybností jisté, že změřené vozidlo je vozidlo řízené žalobcem, který byl po zastavení vozidla jako řidič ztotožněn. Podklady pořízené správním orgánem I. stupně plně postačovaly k prokázání viny žalobce a k vydání rozhodnutí, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání výše specifikovaných přestupků. Podle krajského soudu byla vina žalobce ze spáchání uvedených přestupků prokázána. Klíčové důkazy, tedy záznamy o změření vozidla opatřené zřetelnou fotografií měřeného vozidla, byly pořízeny funkčními a ověřenými měřidly.

34. Krajský soud má za to, že námitky žalobce, které uplatnil až v podané žalobě, když byl v průběhu správního řízení nečinný, jsou účelové. Žádná z uvedených věcných námitek proti správnímu rozhodnutí I. stupně nebyla v odvolání proti rozhodnutí vyslovena. Přitom smyslem přezkumu správních rozhodnutí ve správním soudnictví je poskytnutí ochrany v případech, kdy se osoby, tvrdící dotčení na svých právech, nedomohly svých práv v řízení před správními orgány, ač se o to aktivně pokoušely. Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2017, č. j. 10 As 24/2015 – 71 soud nemůže jako opožděné odmítnout žalobní tvrzení a důkazy, které jsou v rámci přezkumu přestupkových řízení uplatňovány prvně až před správním soudem. Současně však rozšířený senát v uvedeném usnesení dospěl k závěru, že soud může taková tvrzení shledat irelevantními a nevěrohodnými za předpokladu, že správní orgány v řízení o přestupku opatřily takové důkazy, které po provedeném zhodnocení s ohledem na povahu věci povedou s dostatečnou přesvědčivostí k závěru, že se obviněný přestupku skutečně dopustil a o věrohodnosti a úplnosti skutkových zjištění neexistují žádné rozumné důvody.

35. Krajský soud přistoupil vypořádání žalobou předestřených námitek:

36. Námitka směřující k nesprávnému použití právních předpisů, když správní orgány uváděly „ve znění pozdějších předpisů“, je nedůvodná. Takto uváděná formulace je běžně užívanou nejen ve správních rozhodnutích, ale stejně tak i v rozhodnutí soudů, včetně rozsudků a znamená, že při rozhodování bylo užito právního předpisu účinného v době vydání daného rozhodnutí.

37. Krajský soud musí odmítnout i námitku, že se správní orgány nezabývaly možností aplikace právní úpravy přijaté po spáchání přestupku, je-li pro přestupce příznivější. Podle usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 11. 2016, č. j. 5 As 104/2013 – 46 „rozhoduje-li krajský soud ve správním soudnictví o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, kterým bylo rozhodnuto o vině a trestu za správní delikt v situaci, kdy zákon, kterého bylo použito, byl po právní moci správního rozhodnutí změněn nebo zrušen, je povinen přihlédnout k zásadě vyjádřené ve větě druhé čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, podle níž se trestnost činu posoudí a trest ukládá podle právní úpravy, která nabyla účinnosti až poté, kdy byl trestný čin spáchán, je-li to pro pachatele příznivější.“ Dojde-li ke změně právní úpravy v průběhu správního řízení, nebo až po jeho skončení, platí princip přípustné retroaktivity ve prospěch pachatele. V daném případě však tato situace nenastala a obsah ustanovení, které byly na dané přestupky aplikovány, zůstaly ve shodném znění po celou dobu vedení správního řízení.

38. Námitky stran údajných vad výroku pro absenci § 12 zákona o přestupcích považuje krajský soud za nedůvodné, neboť toto ustanovení dle obsahu nemůže být součástí výroku rozhodnutí. Ustanovení § 12 odst. 1 zákona o přestupcích obsahuje výčet skutečností, k nimž správní orgán přihlíží při určení druhu sankce a její výměry, a tato kritéria musí být řádně označena a odůvodněna. Správní orgány jsou povinny při určení druhu sankce a její výměry pokuty přihlédnout k závažnosti přestupku, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům, k okolnostem, za nichž byl spáchán, k míře zavinění, k pohnutkám a k osobě pachatele. Podle § 12 odst. 2 zákona o přestupcích se za více přestupků téhož pachatele projednávaných ve společném řízení uloží sankce podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji postižitelný. Z odůvodnění obou rozhodnutí je zřejmé, že se žalobce dopustil dvou přestupků spočívajících v překročení maximální povolené rychlosti v rozmezí několika dnů. Sankce byla v daném případě ukládána podle § 125c odst. 5 písm. g) zákona o silničním provozu, který stanoví rozmezí zákonné sazby za uvedené přestupky od 1 500 Kč do 2 500 Kč. Žalobci byla uložena sankce při samé spodní hranici. Z výroku prvostupňového rozhodnutí je navíc zcela zřejmé, že sankce byla uložena za dva spáchané přestupky, které jsou ve výroku rozhodnutí konkrétně a nezaměnitelně specifikovány. Informace ohledně projednání přestupků ve společném řízení vyplývá z odůvodnění rozhodnutí a je zcela nadbytečné ji uvádět do výroku. Námitka ohledně absence formy zavinění u přestupku spáchaného dne 11. 8. 2016 je rovněž irelevantní. Byť je třeba dát žalobci v tomto ohledu částečně za pravdu, neboť výrok prvostupňového rozhodnutí skutečně nedbalostní formu zavinění váže pouze k přestupku spáchanému dne 3. 8. 2016, tato drobná nepřesnost byla zhojena rozhodnutím žalovaného, který již formu zavinění přiřkl oběma přestupkům, tedy jak jednání ze dne 3. 8. 2016, tak jednání ze dne 11. 8. 2016.

39. Žalobcem namítaná nedostatečná identifikace místa spáchání přestupku rovněž není relevantní. V případě prvního přestupku, který spočíval v překročení nejvyšší povolené rychlosti v obci o méně než 20 km/hod nebo mimo obec o méně než 30 km/hod, bylo místo spáchání specifikováno konkrétně a nezaměnitelně, když správní orgán I. stupně uvedl, že ke skutku došlo na ulici E. Rošického v Českých Budějovicích ve směru jízdy od ulice O. Nedbala směrem k ulici Větrná a za křižovatkou s ulicí Ot. Ostrčila byla rychlost vozidla žalobce změřena hlídkou Městské policie ČB. Z fotografie zachycující změřené vozidlo žalobce je patrná i autobusová zastávka, která se v blízkosti uvedené křižovatky ulic E. Rošického a Ot. Ostrčila nachází. Předmětný úsek ulice E. Rošického je poměrně krátký a v tomto celém rozsahu se nachází v obci, v zastavěném území. Rychlostní limit je v celé této délce stanoven 50 km/hod. Pro naplnění skutkové podstaty vytýkaného přestupku je tedy relevantní skutečnost, že se měřený úsek nachází v obci, což vyplývá i z přesné specifikace skutku obsažené v rozhodnutí správních orgánů. Tuto skutečnost dále potvrzuje i oznámení o přestupku a fotografie zachycující předmětné vozidlo. U druhého překročení nejvyšší povolené rychlosti, které bylo Policií ČR zachyceno na ulici Husova v blízkosti Funparku Panda, musí krajský soud opět námitku neexistence ulice Husova v Českých Budějovicích odmítnout. Je pravdou, že oficiální název této ulice je Husova třída (nebo Husova tř.), nicméně správní orgány oplývají znalostí místních poměrů, tudíž bylo bez pochyb zřejmé, ve kterém konkrétním místě k přestupkovému jednání žalobce došlo. Správní orgán konkretizoval místo měření poukazem na Funpark Panda, který je v Českých Budějovicích pouze jeden a ten se nachází právě v bezprostřední blízkosti ulice Husova tř. Nemůže tudíž dojít k záměně specifikovaného přestupkového jednání žalobce s jiným jednáním. Drobná pochybnost spočívající v absenci slova „třída“ nebo „tř.“ za označením ulice Husova nemůže způsobit nezákonnost či nepřezkoumatelnost správních rozhodnutí. K námitkám stran vad výroku krajský soud uzavírá, že výrok prvostupňového rozhodnutí je dostatečně určitý a nelze z něj vyvodit pochybnosti o jeho nezaměnitelnosti týkající se vymezení a popisu skutku a právní kvalifikace přestupku.

40. K namítaným podmínkám měření krajský soud uvádí, že žalobce pouze snesl řadu argumentů, přičemž žádný z nich nepodložil důkazem, který by byl způsobilý vyvrátit závěry učiněné správními orgány. K uváděným pochybnostem žalobce pouze tvrdí, že podmínky měření nebyly naplněny, přičemž se jedná o jeho nepodložené subjektivní hypotézy, navíc uplatněné až v řízení před soudem. Skutkový stav byl správními orgány přitom spolehlivě zjištěn a prokázán. Jak již krajský soud konstatoval výše, vina žalobce byla spolehlivě prokázána a pakliže žalobce tvrdí opak, je na něm, aby svá tvrzení o nevině dostatečně důkazně podložil. Jakékoliv jeho ničím nepodložené spekulativní námitky a hypotézy stran neurčení měřených úseků pro obecní policii, ohledání úseku Zavadilka, stáří určení úseků k měření obecní policií, kritiky provedeného měření v souvislosti s důsledky tzv. slip effectu a provádění dokazování s jakýmsi dokumentem BBC neznamenají, že správní soud bude provádět rozsáhlé dokazování za účelem vyvrácení těchto spekulativních a nepodložených námitek. Zvolený procesní postup žalobce tak krajský soud považuje za účelový, neboť jeho pasivitou v rámci správního řízení se žalobce nyní domáhá rozsáhlého dokazování za účelem prověření skutkového stavu, který byl však ve správním řízení spolehlivě zjištěn a vina žalobce byla prokázána. Postup, kterého se žalobce na soudu domáhá, není ve světle závěrů rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2017, č. j. 10 As 24/2015 – 71 smyslem soudního přezkumu správního rozhodnutí o spáchaném přestupku, resp. spáchaných přestupcích žalobce. Požadavek na zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti ve smyslu § 3 správního řádu, vyjadřuje povinnost správního orgánu opřít své rozhodnutí o dostatečné důkazy, jimiž bude vina pachatele přestupku spolehlivě prokázána. V nyní posuzované věci byl tento požadavek naplněn a výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně je opřen o ucelená zjištění. Žalobce nyní tato zjištění zpochybňuje, aniž by snesl relevantní důkazy, které by vůbec byly schopny založit alespoň pochybnost vyjádřenou v § 3 správního řádu.

41. Pro závěry výše učiněné tak nemůže obstát námitka, zda bylo v případě prvého přestupku měření rychlosti městskou policií provedeno v souladu s § 79a zákona o silničním provozu. Podle tohoto ustanovení je policie a obecní policie oprávněna měřit rychlost vozidel za účelem zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Obecní policie v součinnosti s policií tuto činnost vykonává výhradně na místech určených policií. Zákon zde svěřuje oprávnění k měření rychlosti obecní policii, respektive městské policii za předpokladu, že je tento postup v součinnosti s Policií České republiky. Oba orgány, tedy jak Policie ČR tak obecní (městská) policie provádějí měření k naplňování zákonem stanoveného účelu, jímž je zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Ve spise je založen dokument určující místa k měření rychlosti pro Městskou policii České Budějovice ze dne 2. 3. 2015. Vzhledem ke skutečnosti, že zákon neřeší přesnou formu ke stanovení míst k měření, ani přesnou formu na součinnost obecní policie a Policie ČR, nelze tudíž namítat stáří dokumentu určujícího místa k měření. Zákon neurčuje lhůtu, po kterou je takový dokument platný, tudíž jej správní orgány za platný považovaly a stejně se k němu staví i krajský soud. Místo měření je zde určeno v úseku ulice E. Rošického po úsek Zavadilka obousměrně a v tomto úseku, v němž měla městská policie pravomoc provést měření rychlosti vozidel, byl změřen i žalobce.

42. K námitce, že správní orgán I. stupně neodůvodnil odečet 3 km/hod od naměřené rychlosti, uvádí krajský soud toliko, že v případě naměřené rychlosti do 100 km/hod činí maximální chyba měření rychlosti odchylku +- 3 km a v případě naměřené rychlosti nad 100 km/hod činí tato možná odchylka +- 3 %. Krajský soud tudíž považuje námitku žalobce za nedůvodnou a absenci odůvodnění odchylky ve správním rozhodnutí nepovažuje za takové pochybení, které by mělo za následek nezákonnost či nepřezkoumatelnost prvostupňového a napadeného rozhodnutí. Rozhodné je, že tento odečet 3 km/hod od naměřené rychlosti byl proveden.

43. Krajský soud má z listinných důkazů ve správním spise za prokázané, že správní orgán spolehlivě zjistil relevantní skutečnosti. Použité měřící zařízení bylo řádně ověřeno Českým metrologickým institutem a splňovalo veškeré požadavky na přesnost měření. Zpochybňuje-li žalobce přesnost měření tvrzením, že došlo ke slip effectu, je na něm, aby svá tvrzení rovněž prokázal. To žalobce neučinil a neuvedl žádné relevantní skutečnosti a okolnosti, které by jeho tvrzení mohly podpořit. Žalobce zůstal pouze u tvrzení a požadavků na zcela irelevantní důkazní návrhy.

44. Krajský soud nepřistoupil k provedení žalobcem navrhovaných důkazů, neboť takový postup nepovažuje za účelný. Podklady obsažené ve spise poskytují dostatečný základ, aby bylo možno s jistotou konstatovat, že se žalobce předmětných přestupků dopustil.

45. Nedůvodná je rovněž námitka zpochybňující Návod k obsluze a ověření výrobcem ověřovaného rychloměru. Námitky považuje soud za bezpředmětné. V prvé řadě žalobce zpochybňuje snímek z měření, ale již neuvádí, zda má na mysli snímek pořízený při skutku spáchaném dne 3. 8. 2016 nebo dne 11. 8. 2016. Krajský soud nebude za žalobce domýšlet jeho argumenty, pro úplnost však uvádí, že oba snímky jsou pořízené v souladu s právní úpravou a soud neshledal ani porušení Návodu k obsluze. Záměrný kříž je v obou případech umístěn na vozidle tak, aby bylo možné výsledky měření považovat za věrohodné a bez pochybností prokazující překročení povolené rychlosti zaměřeným vozidlem. Z logiky věci nemůže být dodržen 0 % úhel, neboť měřící zařízení by muselo stát uprostřed jízdního pruhu, v němž by se pohybovalo měřené vozidlo. Měřící zařízení se vždy nachází mírně šikmo vzhledem k dráze měřeného vozidla, přičemž podstatná je právě skutečnost, aby byl záměrný kříž umístěn na měřeném vozidle. Důkazní návrh uvedený žalobcem, a to dotaz na výrobce rychloměru, zda je možné považovat fotografii za důkaz pořízený v souladu s Návodem k obsluze, je v tomto ohledu zcela irelevantní.

46. K pochybnostem o ověření použitého rychloměru krajský soud uvádí, že měl-li žalobce pochybnosti o správnosti měření a metrologických vlastnostech použitého rychloměru, mohl v souladu s § 11a odst. 1 zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů, požádat o přezkoušení měřidla. Soud nyní nemůže přistoupit na spekulativní úvahu žalobce, že výrobce i autorizovaný metrologické středisko je totožný subjekt, který má zájem na tom, aby jeho výrobek získal ověření. Ze spisu se nepodávají žádné indicie o možném selhání použitého rychloměru a námitka žalobce je pouze hypotetická.

47. Krajský soud neshledal jako důvodnou námitku žalobce, že se až z výroku prvostupňového rozhodnutí dozvěděl, že je mu kladeno za vinu porušení § 18 odst. 4 a § 4 písm. b) zákona o silničním provozu. Obě tato ustanovení stanoví povinnosti účastníkům silničního provozu. V prvém případě je to povinnost dodržovat nejvyšší povolenou rychlost v obci a ve druhém případě povinnost řídit se pravidly provozu na pozemních komunikacích. Tyto povinnosti plynou ze zákona o silničním provozu bez dalšího, a pokud účastník provozu překročí nejvyšší povolenou rychlost v obci, automaticky tímto jednáním poruší i ustanovení § 18 odst. 4 a § 4 písm. b) zákona o silničním provozu. U držitele řidičského oprávnění se presumuje znalost pravidel silničního provozu a nelze tudíž připustit námitku žalobce, že nevěděl o porušení těchto povinností.

48. Námitka o tom, že správní orgány paušálně učinily závěr o naplnění materiální stránky přestupku, rovněž není důvodná. V řešené věci byly naplněny formální znaky přestupku, když žalobce v obou případech překročil nejvyšší povolenou rychlost o méně než 20 km/hod. V obou případech bylo prokázáno, že k přestupkovému jednání došlo v obci. Žalobce neuvedl žádné skutečnosti, které by mohly snížit společenskou nebezpečnost jeho jednání, a proto má soud za to, že materiální stránka přestupků byla jednoznačně naplněna. Vzhledem k zákonné úpravě jednotlivých skutkových podstat přestupků spočívajících v překročení nejvyšší povolené rychlosti a absence okolností snižujících společenskou nebezpečnost žalobcova jednání, nebyly správní orgány povinny se naplněním materiální stránky předmětného přestupku výslovně zabývat. Nastavení rychlostních limitů má své opodstatnění proto, aby nedocházelo při běžném provozu k ohrožování života, zdraví a majetku. Materiální stránka přestupku byla v posuzovaném případě naplněna tím, že žalobce svou rychlou jízdou ohrozil bezpečnost provozu na pozemní komunikaci.

49. K námitce, kterou žalobce zpochybňuje závěry správního orgánu I. stupně stran odůvodnění formy zavinění krajský soud uvádí, že se s ní neztotožňuje. Jak již konstatoval výše, forma zavinění nebyla ve výroku prvostupňového rozhodnutí přesně vymezena u specifikace druhého skutku, nicméně z odůvodnění je zřejmé, že správní orgán I. stupně stanovil zavinění z nedbalosti u obou skutků. To plyne ze strany páté prvostupňového rozhodnutí. Námitka tudíž není důvodná.

50. K námitce žalobce spočívající v nesouhlasu se zveřejňováním osobních údajů žalobce a jeho právního zástupce na webu Nejvyššího správního soudu a požadavku na naprostou anonymizaci krajský soud sděluje, že námitka nesouvisí s předmětem řízení, a nepřísluší proto krajskému soudu, aby se k takové námitce vyjadřoval. Požadavek žalobce a jeho zástupce se zcela míjí s předmětem řízení. Žalobci však lze připomenout závěry rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2012, č. j. 9 Ans 5/2012 - 29 (jakkoliv se rozsudek týkal poskytování informací, argumenty v něm vyslovené lze přiměřeně použít také v této věci): „Jméno a příjmení advokáta jsou na základě zvláštního právního předpisu zapsána ve veřejně přístupném seznamu. Pokud jsou uvedena v souvislosti s jeho působností, pro kterou byla do veřejně přístupného seznamu zapsána (zde v souvislosti s výkonem advokacie a zastupováním klienta před soudem), nejedná se bez dalšího o chráněné údaje, které by bylo nezbytné anonymizovat. Tím spíše takovým údajem nejsou iniciály advokáta a jeho sídlo, které je již ze své povahy údajem veřejným. S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že způsob, jakým zdejší soud standardně zveřejňuje anonymizované verze svých rozhodnutí, neporušuje ani v této věci právo na ochranu osobních údajů či soukromí žalobce anebo Mgr. Václava Voříška. Pokud se Mgr. Václav Voříšek cítí být „sekundárně viktimizován“, je-li Nao 119/2017 spojován se způsobem, jakým vykonává advokacii, nelze příčiny takových jeho domněnek spojovat se skutečností, že soudy zcela v souladu s platnými právními předpisy zveřejňují ve svých rozhodnutích jeho údaje, vystupuje-li v postavení advokáta a zástupce účastníka řízení.“. Závěr a náklady řízení 51. Závěrem krajský soud konstatuje, že v posuzované věci správní orgány dostály požadavku na zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Navíc tato zásada automaticky neznamená, že správní orgány a následně soud bude vyvracet jakékoliv účelové tvrzení uplatněné účastníkem řízení. Takový postup jistě představoval absurdní situaci a zneužití práva. K účelovým námitkám se vyjádřil Ústavní soud v tom smyslu, že je nutno prokazovat vinu a nikoliv nevinu (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. II. ÚS 1050/15). Účelem soudního přezkumu je postavit najisto, že správní řízení proběhlo v zákonném rámci a že byl skutkový stav prostřednictvím podkladů zjištěn dostatečně. Podklady, které správní orgány použily ke zjištění skutkového stavu a k prokázání viny žalobce, jsou zcela dostačující k vydání obou správních rozhodnutí. Žalobcem uváděné žalobní námitky nemohly samy o sobě ani prostřednictvím provedených důkazů vyvrátit závěry správních orgánů o existenci viny žalobce. Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

52. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které úspěšně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byl úspěšný žalovaný, který náhradu nákladů řízení nepožadoval, neboť nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti. Z toho důvodu nebyla žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení.

Poučení