55 A 12/2025–80

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci žalobce: K. K., narozený dne bytem proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2025, č. j. KUJCK 107239/2025, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Městský úřad Písek rozhodnutím ze dne 12. 8. 2025, č. j. MUPI/2025/84723, uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů („zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil tím, že dne 14. 2. 2025 v 11:02 hodin na pozemní komunikaci č. I/20, na volném úseku na 174,5 km, v blízkosti obce Myšenec, ve směru jízdy na obec Písek, řídil motorové vozidlo zn. Ford, X, přičemž předjížděl v místě, kde je to místní úpravou na pozemních komunikacích zakázáno, kdy porušil svislou dopravní značku B21a „Zákaz předjíždění“, za což mu byl uložen podle § 125c odst. 5 písm. b) zákona o silničním provozu správní trest pokuty ve výši 8 000 Kč a podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich („zákon o odpovědnosti za přestupky“), povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou ve výši 2 500 Kč.

2. Odvolání žalobce žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád („správní řád“), zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

3. Proti napadenému rozhodnutí žalobce brojí správní žalobou podanou dne 17. 11. 2025 u Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterou se domáhá, aby soud napadené a prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

4. Napadené rozhodnutí považuje za nepřezkoumatelné, neboť žalovaný nevypořádal jednotlivé argumenty uvedené v odvolání pod body 1 až 43. Důkladná odvolací argumentace nezbavuje žalovaného povinnosti vypořádat se detailně se všemi argumenty, které žalobce v odvolání uvedl.

5. Žalovaný porušil zásadu materiální pravdy, neboť jednostranně interpretoval videozáznam pořízený policií jako jednoznačný důkaz předjíždění, aniž by jeho interpretace byla podložena odborným znaleckým či expertním posouzením, výslechy příslušníků Policie ČR či dalšími doplňujícími důkazy. Současně nezohlednil tvrzení žalobce, dle kterého jeho jednání bylo reakcí na náhlou a neobvyklou změnu jízdy vozidla Ford Focus, a mohlo tak naplnit znaky obranné reakce či krajní nouze.

6. Za nepřezkoumatelné označil žalobce též hodnocení důkazů. Správní orgán odmítl jeho důkazní návrhy s odůvodněním, že nejsou způsobilé zvrátit skutkový stav. Takové odmítnutí považuje žalobce za logicky i právně nepřijatelné, neboť skutkový stav nebyl jednoznačně zjištěn. Správní orgán neprovedl výslech příslušníků Policie ČR, který mohl objasnit, zda záznam odpovídá skutečnému dění a jaké byly okolnosti chování vozidla Ford Focus.

7. Správní orgán měl vyjít z nepodložených domněnek, když formuloval, že „vše vyplývá z videozáznamu“, aniž by objektivně prověřil chování žalobce a druhého vozidla. Přenesl tak důkazní břemeno na žalobce, což je v rozporu s principem presumpce neviny a s judikaturou Nejvyššího správního soudu. Existovaly–li dvě možné verze skutkového děje, měl být preferován výklad příznivější pro žalobce.

8. Nebylo prokázáno zavinění žalobce. Závěr správního orgánu o tom, že žalobce jednal s vědomou nedbalostí, není podložen žádným důkazem o úmyslu nebo předvídatelnosti chování druhého vozidla. Chování vozidla Ford Focus bylo neobvyklé, náhlé a potenciálně nebezpečné. Žalobce tedy reagoval přiměřeně k okolnostem, čímž není naplněna subjektivní stránka přestupku.

9. Nepřezkoumatelně správní orgán hodnotil rovněž naplnění materiálního znaku přestupku. Pouze formálně uvedl, že došlo k porušení zákazu předjíždění, aniž by posoudil skutečné ohrožení bezpečnosti a reálnou společenskou škodlivost. V daném případě nedošlo k ohrožení ostatních účastníků ani plynulosti provozu, obviněný nejednal agresivně ani bezohledně.

10. Správní orgán porušil právo žalobce vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. To vydal ve stejný den, kdy bylo oznámeno ukončení dokazování. Žalobce proto nebyl reálně seznámen s celým spisem, neměl možnost vyjádřit se k důkazům a argumentaci správního orgánu prvního stupně, a to ani u správního orgánu odvolacího.

11. Správní orgán účelově hodnotil přitěžující okolnosti, pokud formálně poukazoval na rizikovost místa a předchozí řidičskou praxi žalobce – 12 záznamů v evidenční kartě řidiče, aniž by tyto okolnosti měly vztah k hodnocenému skutku. Použití takových údajů považuje žalobce za účelové, nepřiměřené a mimo mantinely zákonného uvážení.

12. K žalobě žalobce přiložil dokument nadepsaný seznam zjištěných chyb v rozhodnutí – podrobné vysvětlení a judikatura (15 bodů), na který v žalobě odkázal. Zde žalobce zopakoval některé shora uvedené žalobní námitky a dále namítl formální či písařské nedostatky písemného vyhotovení rozhodnutí, nejasné poučení o právu nevypovídat, vadné hodnocení videozáznamu, nevhodný jazyk rozhodnutí, nedostatečné právní odůvodnění jeho jednání či směšování forem zavinění.

13. Dne 4. 12. 2025 žalobce krajskému soudu doručil doplnění žaloby. Uvedl, že se nejedná o rozšíření žalobních bodů, nýbrž o upřesnění žalobních bodů již dříve uplatněných. Závěry žalovaného na straně 11 napadeného rozhodnutí ohledně povinnosti správního orgánu umožnit účastníku řízení seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim označil za zavádějící a mylné. Odkázal na judikaturu správních soudů a uvedl, že poučení správního orgánu dle § 36 odst. 3 správního řádu poskytované před každým ústním jednáním je čistě formálním tvrzením, kterým se správní orgán kryje. Při ústním jednání dne 30. 7. 2025 žalobce navrhl „spoustu důkazů“, načež správní orgán v závěru jednání do protokolu uvedl, že vyhodnotí skutkový stav, zváží návrhy obviněného a rozhodne o dalším postupu, o kterém bude žalobce písemně vyrozuměn. Žalobce proto legitimně očekával písemné vyrozumění správního orgánu o tom, jaký zvolí další postup, zda bude pokračovat v dokazování, či dokazování prohlásí za skončené a důkazní návrhy žalobce zamítne. Postupem správního orgánu, který žalobce dne 12. 8. 2025 vyrozuměl o tom, že byly shromážděny podklady pro vydání rozhodnutí a ukončeno dokazování, kdy ve stejný den vydal prvostupňové rozhodnutí, byla porušena procení práva žalobce.

14. Součástí žaloby byl dále návrh na přiznání odkladného účinku této žalobě. Ten žalobce rovněž doplnil podáním doručeným dne 4. 12. 2025. O návrhu krajský soud rozhodl usnesením ze dne 16. 12. 2025, č. j. 55 A 12/2025–68, tak, že žalobě odkladný účinek nepřiznal.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

15. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

16. Naplnění materiální stránky přestupku bylo dle žalovaného dostatečně odůvodněno konstatováním, že porušení zákazu předjíždění v nepřehledném úseku vždy vytváří reálné riziko střetu s protijedoucími vozidly a riziko vzniku škody na zdraví či majetku. Nejde o hypotetické ohrožení, ale o objektivně nebezpečné jednání. Videozáznam byl policejním orgánem pořízen zákonným způsobem, nebyly zjištěny skutečnosti, které by nasvědčovaly manipulaci či nezpůsobilosti tohoto důkazu. Žalobce nepředložil žádné důkazy, které by jeho autentičnost zpochybňovaly. Návrhy na provedení výslechů policistů a řidiče vozidla Ford Focus byly zamítnuty, neboť tyto výpovědi by k objasnění věci nepřispěly nad rámec již zjištěného.

17. Není povinností správních orgánů provádět všechny navržené důkazy, ale pouze ty, které jsou potřebné pro zjištění skutkového stavu. Návrhy žalobce na výslech policistů či další dokazování by v dané věci nepřinesly nové skutečnosti, neboť skutkový děj byl dostatečně zachycen videozáznamem a listinami předloženými policejním orgánem. Hodnocení důkazů odpovídá zásadě volného hodnocení. Není tedy pravdou, že by dokazování bylo vedeno jednostranně. Skutkový stav byl jasně prokázán videozáznamem, který dokumentuje nebezpečné jednání žalobce a koresponduje s předloženou úřední dokumentací. Správní orgán prvního stupně neprovedení navržených důkazů dostatečným způsoben odůvodnil.

18. V řízení byl zjištěn skutkový stav bez důvodných pochybností. Žalobci byla dána možnost uplatnit důkazní návrhy ve svůj prospěch, což odpovídá principu rovnosti účastníků řízení. Neměl v řízení povinnost aktivně dokazovat svou nevinu, měl však právo tak učinit. Povinností správního orgánu bylo zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností, což udělal. Skutečnost, že žalobce nepředložil věrohodné alternativní vysvětlení svého jednání, neznamená porušení presumpce neviny.

19. Z provedených důkazů, zejména z videozáznamu, je patrné, že žalobce provedl svůj předjížděcí manévr vědomě a bez přímého ohrožení, které by jej k takovému jednání nutilo. Neprokázalo se, že by chování vozidla Ford Focus bylo natolik mimořádné, aby odůvodňovalo porušení pravidel provozu. V rámci správního řízení správní orgán prvního stupně správně dovodil zavinění ze strany žalobce ve formě vědomé nedbalosti a právní kvalifikace podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 1. (dle kontextu vyjádření bod 7 – pozn. krajského soudu) zákona o silničním provozu je odpovídající.

20. Dostatečným způsobem byla hodnocena též materiální stránka přestupku se závěrem, že byla bezesporu naplněna. V posuzovaném případě se významné okolnosti vylučující porušení nebo ohrožení právem chráněného zájmu společnosti nevyskytují. Předjíždění v místě, kde je to dopravní značkou přímo zakázáno, se vždy považuje za jednání společensky velmi nebezpečné. Umístění svislé dopravní značky B21a „Zákaz předjíždění” vyznačuje úseky, kde je z důvodu zajištění bezpečnosti všech účastníků provozu na pozemních komunikacích zakázáno předjíždět, jelikož je tento úkon v daném místě spojen se zvýšeným nebezpečím, přičemž zákaz předjíždění byl v daném úseku ještě umocněn vodorovnou dopravní značkou V1b „Dvojitá podélná čára souvislá”. Na začátku úseku byla nebezpečnost místa také zdůrazněna dopravní značkou A 22 „Jiné nebezpečí“ na žlutém podkladu upozorňující řidiče, že se jedná o úsek smrtelných nehod.

21. Žalobce měl po celou dobu řízení možnost nahlížet do spisu a seznamovat se s obsahem podkladů. O svém právu k seznámení se s podklady rozhodnutí podle ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu byl vyrozuměn v předvolání k ústnímu jednání ze dne 2. 7. 2025. Oznámení o ukončení dokazování bylo pouze formálním krokem stvrzujícím, že další dokazování se již neprovádí a žalovaný se seznámil se všemi podklady rozhodnutí, které již nebyly dále doplňovány. Žalovaný se domnívá, že namítané vydání rozhodnutí téhož dne nelze samo o sobě označit za porušení procesních práv účastníka řízení, jestliže žalobce již předtím měl reálnou možnost se s podklady seznámit a vyjádřit se k nim, o čemž byl poučen. K porušení procesních práv ze strany správního orgánu tedy nedošlo.

22. Konečně žalovaný odmítl, že by účelově poukazoval na rizikovost místa, kde žalobce jako řidič prováděl své nebezpečné předjíždění. Ze shromážděných důkazů vyplynulo, že žalobce předjížděl v místě, kde je to dopravní značkou přímo zakázáno. Samotný zákaz předjíždění byl navíc umocněn již shora zmíněnými doprovodnými dopravními značkami. Žalovaný pouze popsal daný nebezpečný úsek, aby doložil nebezpečnost protiprávního jednání žalobce. Pokuta byla mírně navýšena nad spodní hranici zákonné sazby, kdy skutečnost, že bylo k tíži žalobce přihlédnuto k jeho přestupkové minulosti, není v rozporu se zákonem. Osoba, která se opakovaně dopouští přestupkových jednání, se zjevně z předchozích trestů dostatečně nepoučila.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

23. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, „s. ř. s.“). O věci samé krajský soud rozhodl bez jednání za splnění podmínek § 51 odst. 1 věty první s. ř. s.

24. Žaloba není důvodná.

25. Krajský soud předesílá, že podle § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. žaloba proti rozhodnutí správního orgánu musí obsahovat mj. žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Uvedené ustanovení tak žalobci ukládá povinnost uvést v žalobě konkrétní (tj. ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizovaná) skutková tvrzení doprovázená konkrétní právní argumentací, z nichž plyne, z jakých důvodů považuje žalobce napadené výroky správního rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 10. 2004, č. j. 4 Azs 149/2004–52, č. 488/2005 Sb. NSS). Současně NSS dodává, že „míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod, byť i vyhovující, obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto namístě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta“ (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008–78, č. 2162/2011 Sb. NSS). Za konkrétní žalobní body, ke kterým se může soud konkrétně vyjádřit, je možné považovat pouze takové námitky, z nichž je možné jasně dovodit, z jakých konkrétních skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené (tj. nikoliv například pouze prvostupňové) rozhodnutí za nepřezkoumatelné či nezákonné. Není úkolem soudu, aby blíže nespecifikovaná obecná konstatování žalobce sám rozváděl, a dotvářel tak za žalobce znění žalobních námitek. IV.A Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí 26. Prizmatem shora uvedených závěrů se krajský soud nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností v rozsahu vytčeném žalobními body. Důvodnost této námitky by sama o sobě byla důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. Tyto námitky krajský soud neshledal oprávněnými.

27. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, č. j. 4 As 58/2005–65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek NSS ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013–25).

28. Žalobní námitku, dle které žalovaný řádně nevypořádal veškeré odvolací námitky žalobce uvedené v odvolání pod body 1 až 43, čímž učinil své rozhodnutí nepřezkoumatelným, žalobce ponechal ve zcela obecné rovině. Nekonkretizoval, v čem spatřuje tvrzenou nepřezkoumatelnost ve vztahu k jednotlivým odvolacím námitkám. K takto obecné argumentaci může krajský soud uvést pouze to, že žalovaný odvolací námitky vypořádal. O tom svědčí obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde žalovaný dokonce s uvedením číselného označení k jednotlivým námitkám uvádí své stanovisko. Nelze přisvědčit tvrzení žalobce, že žalovaný byl povinen se vypořádat detailně se všemi jeho argumenty. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech i jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Napadené rozhodnutí je proto přezkoumatelné. Zároveň nic nebránilo žalovanému převzít argumenty správního orgánu prvního stupně, ztotožnil–li se s nimi a považoval–li je tedy za argumenty vlastní. To zejména s ohledem na skutečnost, že obě rozhodnutí tvoří z hlediska jejich přezkumu jeden celek. Nesouhlas žalobce se závěry žalovaného nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí nezakládá.

29. Přisvědčit nelze ani námitce nepřezkoumatelného hodnocení důkazních návrhů žalobce. Správní orgán prvního stupně důkazní návrhy žalobce zamítl, neboť nepovažoval za důvodné zjišťovat informace a skutečnosti uváděné žalobcem, jelikož nebyly způsobilé zvrátit zjištěný skutkový stav (srov. stranu 5 prvostupňového rozhodnutí). Tento svůj závěr správní orgán také zdůvodnil. Z podkladů rozhodnutí, zejména z kamerového záznamu, vyplynulo, že obviněný předjížděl jiné vozidlo v místě, kde je předjíždění svislou dopravní značkou zakázáno. Důvod úhybného manévru řidiče vozidla Ford Focus považoval za irelevantní. Z kamerového záznamu totiž učinil skutkový závěr o tom, že řidič vozidla Ford Focus nezastavil, ani nehodlal zastavit. Považoval tudíž za nadbytečné zjišťovat, proč se vozidlu žalobce uhýbal. Za naprosto irelevantní pak označil zjištění, zda řidič vozidla Ford Focus byl držitelem řidičského oprávnění, zda vozidlo mělo platnou technickou kontrolu, bylo řádně pojištěno, kdo je provozovatelem vozidla, jelikož tyto skutečnosti dle správního orgánu neměly žádnou souvislost s předmětem řízení. Za nadbytečný považoval i výslech zasahujících policistů, jelikož kamerový záznam pořízený kamerovým systémem ve služebním vozidle zachycoval to, co viděli též zasahující policisté. Z kamerového záznamu přitom všechny rozhodné skutečnosti jednoznačně vyplývají.

30. Správní orgán prvního stupně tedy zcela přezkoumatelným způsobem vyložil, z jakých důvodů důkazní návrhy žalobce zamítl. Tyto důvody pak žalovaný převzal do napadeného rozhodnutí. Námitka žalobce proto není důvodná.

31. V této souvislosti žalobce tvrdí, že zamítnutí důkazních návrhů je logicky i právně nepřijatelné, neboť nebyl jednoznačně zjištěn skutkový stav. Výslech policistů měl objasnit, zda záznam odpovídá skutečnému dění a jaké byly okolnosti chování vozidla Ford Focus. Uvedenou argumentací se však krajský soud nemohl podrobněji zabývat, neboť žalobce netvrdí, z jakých konkrétních důvodů považuje popsané zamítnutí důkazních návrhů za logicky a právně nepřijatelné. Krajský soud dále neshledal racionální důvod, proč by videozáznam z palubního zařízení vozidla Policie ČR neměl odpovídat skutečnému dění, když zachycuje celé posuzované jednání žalobce, stejně jako okolnosti chování vozidla Ford Focus, resp. není zřejmé, jak by tyto skutečnosti měly pomoci objasnit výslech policistů tento záznam pořizujících, kteří sami o skutku žalobce sepsali oznámení přestupku. Ani tento důvod žalobce netvrdí. Ve vztahu k posouzení přestupkového jednání spočívajícího v tom, že žalobce nedovoleně předjížděl vozidlo, se současně jeví zcela nadbytečným provádět výslech řidiče předjížděného vozidla. Ani okolnosti případně sdělené tímto svědkem nemohou mít vliv na skutečnost, že žalobce předjížděl v místě, kde to bylo zakázáno. Zvláště za situace, kdy je jednání žalobce plně zachyceno na videozáznamu.

32. Žalobce odkázal na rozsudky NSS ze dne 9. 4. 2020, č. j. 5 As 33/2019–17, a ze dne 6. 1. 2012, č. j. 5 As 106/2011–77, a to stran povinnosti objektivně zjišťovat skutkový stav a řádně odůvodnit rozhodnutí. Závěry těchto rozhodnutí však žádným způsobem neaplikuje na projednávaný případ či napadené rozhodnutí, resp. netvrdí, zda a případně jakým způsobem správní orgány porušily povinnost objektivně zjišťovat skutkový stav či řádně odůvodnit rozhodnutí. Není úkolem soudu blíže nespecifikovaná obecná konstatování žalobce rozvádět a domýšlet. Proto se krajský soud nemohl podrobněji touto žalobní argumentací zabývat.

33. Rovněž závěr správního orgánu o naplnění materiálního znaku přestupku je zcela přezkoumatelný. Na straně 7 prvostupňového rozhodnutí správní orgán uvedl, že nebezpečnost jednání žalobce vyplývá přímo z kvalifikace tohoto jednání jako zvláštní skutkové podstaty přestupku v zákoně o silničním provozu. Dodal, že svým jednáním žalobce narušil zájem společnosti na tom, aby v provozu na pozemních komunikacích nedocházelo ze strany účastníků tohoto provozu k porušování pravidel, a tedy k ohrožování jeho ostatních účastníků. Poukázal na skutečnost, že na daném úseku pozemní komunikace bylo možno očekávat zvýšený pohyb jiných vozidel či jiných účastníků silničního provozu, jejichž jízdní dráhy se mohly křížit. Bylo tedy nutno respektovat pravidla provozu na pozemních komunikacích, neboť i jeho ostatní účastníci ve svém rozhodování mají právo očekávat a předpokládat, že i druzí pravidla provozu dodržují. Například v rámci úvah o druhu a výměře trestu správní orgán prvního stupně zmínil rovněž to, že obviněný předjížděl vozidlo Ford Focus i v okamžiku, kdy v protisměru jela jiná vozidla. Takové jednání bezprostředně ohrožovalo bezpečnost silničního provozu a mohlo být příčinou dopravní nehody.

34. Všechny shora uvedené skutečnosti vypovídají o nebezpečnosti jednání žalobce pro společnost. Žalobce přitom sám netvrdí, jak konkrétně měl správní orgán posoudit „skutečné ohrožení bezpečnosti“ nebo „reálnou společenskou škodlivost“, resp. co uvedenými slovními spojeními sleduje. Krajský soud tedy ani zde nemůže jinak než s ohledem na neurčitost žalobcovy argumentace uzavřít, že napadené rozhodnutí v tomto ohledu není nepřezkoumatelné.

35. Odkazy žalobce na rozsudky NSS ze dne 6. 1. 2012, č. j. 5 As 106/2011–77, a ze dne 9. 8. 2012, č. j. 9 As 34/2012–28, ze kterých má plynout, že materiální znak přestupku musí být vyhodnocen individuálně, se zohledněním konkrétního chování účastníka a reálných rizik, krajský soud posoudil shodně jako odkazy na judikaturu v bodě 32 odůvodnění shora. Konkrétní závěry plynoucí z těchto rozhodnutí žalobce žádným způsobem nepropojuje s napadeným rozhodnutím. Zároveň netvrdí, z jakých okolností dovozuje, že správní orgán materiální znak přestupku nehodnotil individuálně, se zohledněním konkrétního chování účastníka a reálných rizik. Jak bylo vyloženo shora, není namístě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. IV.B Porušení zásady materiální pravdy 36. Dále se krajský soud zabýval námitkou porušení zásady materiální pravdy. Žalobce spatřuje porušení této zásady v tom, že žalovaný měl interpretovat videozáznam jako jednoznačný důkaz předjíždění, aniž by jeho intepretace byla podložena odborným posouzením, výslechy příslušníků Policie ČR či dalšími doplňujícími důkazy. Současně nezohlednil tvrzení žalobce, že jeho jednání bylo reakcí na náhlou neobvyklou změnu jízdy vozidla Ford Focus, což mohlo naplnit znaky obranné reakce či krajní nouze.

37. Co se týče namítaného neprovedení důkazu výslechem policistů, krajský soud se ztotožnil s názorem žalovaného, že provedení tohoto důkazu nebylo zapotřebí. Vedle skutečností uvedených k námitce nepřezkoumatelnosti shora lze doplnit, že dle ustálené judikatury správních soudů důkaz výslechem policistů má sice vysokou vypovídací hodnotu, ovšem záleží na povaze skutkového děje, který má tento důkaz osvětlit a na důkazní situaci (srov. rozsudek NSS ze dne 8. 9. 2011, č. j. 1 As 97/2011–52). Videozáznam v posuzované věci představuje jediný přímý důkaz o přestupkovém jednání žalobce, přičemž policisté by nemohli jinak než (po velmi pravděpodobném připomenutí jeho obsahu) popsat to, co je na něm zaznamenáno. Pohled policistů na jednání žalobce je rovněž zachycen úředním záznamem. Neprovedení výslechu policistů v předmětné věci tedy není vadou při zjišťování skutkového stavu.

38. Rovněž další odborné posuzování obsahu videozáznamu by krajský soud v projednávané věci považoval za nadbytečné a rozporné se zásadou rychlosti a ekonomie správního řízení. Správní orgán v rámci ústního jednání konaného dne 30. 7. 2025 přečetl podstatný obsah oznámení přestupku a úředního záznamu sepsaného zasahujícím policistou. Vedle toho přehrál videozáznam z kamerového systému ve služebním vozidle policejní hlídky. Závěr správního orgánu o jednání žalobce na základě obsahu videozáznamu je hodnocením důkazu, které jistě správnímu orgánu přísluší. K posouzení toho, zda žalobce předjížděl jiné vozidlo v místě, kde to bylo dopravní značkou zakázáno, je správní orgán plně kompetentní. Nejedná se o skutečnost, k jejímuž zhodnocení by bylo potřeba odborných znalostí. Nebyl proto důvod vyžadovat odborné posouzení či přímo zadávat vypracování znaleckého posudku (srov. § 56 správního řádu).

39. Okolnostmi jízdy vozidla jedoucího před žalobcem se správní orgán prvního stupně zabýval na straně 4 a 5 prvostupňového rozhodnutí. K obraně žalobce spočívající v tom, že svým jednáním reagoval na krizovou situaci vyvolanou tímto vozidlem, se vyjádřil rovněž žalovaný. Na straně 9 napadeného rozhodnutí uvedl, že manévr žalobce naplňuje znaky předjíždění dle § 17 zákona o silničním provozu. Z videozáznamu je dle žalovaného patrné, že žalobce manévr provedl vědomě a bez přímého ohrožení, které by jej k takovému jednání nutilo. Není proto pravdivé žalobcovo konstatování, že správní orgány tyto okolnosti nezohlednily. Své tvrzení o tom, že mohly být naplněny znaky „obranné reakce“ či krajní nouze žalobce nerozvádí. Krajský soud není povinen žalobní tvrzení za žalobce domýšlet. Stejně jako v předchozích případech pak ani zde žalobce svůj odkaz na rozsudek ze dne 9. 4. 2020, č. j. 5 As 33/2019–27 nepropojuje s žalobní argumentací. Krajský soud proto uzavřel, že ani tato žalobní námitka není důvodná.

40. Stran zcela obecné námitky, dle které měl správní orgán vycházet z nepodložených domněnek, pokud formuloval, že „vše vyplývá z videozáznamu“, aniž prověřil chování žalobce a druhého vozidla, krajský soud odkazuje na odůvodnění shora. Žalobce netvrdí, jak měl správní orgán prověřit jeho chování či chování druhého vozidla, či jak měl přenést důkazní břemeno na žalobce a tím porušit presumpci neviny a nespecifikovanou judikaturu NSS. Proto se touto žalobní námitkou krajský soud nemohl podrobněji zabývat. IV.C Otázka zavinění 41. Žalobce považuje za neprokázané své zavinění ve formě vědomé nedbalosti. Jízda vozidla Ford Focus byla neobvyklá, náhlá a potenciálně nebezpečná, žalobce proto reagoval přiměřeně okolnostem.

42. Obecně lze uvést, že v případě přestupků postačuje zavinění z nedbalosti, pokud zákon výslovně nestanoví, že má jít o úmyslné porušení předpisů (srov. § 15 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky). Skutková podstata vyjádřená v § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 zákona o silničním provozu u nedovoleného předjíždění požadavek úmyslu nestanoví. Z videozáznamu je patrné, že žalobce předjížděl vědomě a bez přímého ohrožení, které by jej k takovému jednání nutilo. Jako účastník provozu byl povinen dbát přiměřené opatrnosti a přizpůsobit jízdu tomu, že na pozemní komunikaci se nacházeli i jiní účastníci provozu. Nepřizpůsobil–li rychlost svého vozidla vozidlu jedoucímu před ním, jde takové jednání k jeho tíži. Skutečnost, že vozidlo před ním zpomalilo, žalobce neopravňovala předjíždět v místě, kde to bylo dopravní značkou zakázáno. Základní povinností řidiče vozidla je řídit se dopravními značkami [srov. § 4 písm. c) zákona o silničním provozu]. Žalobce si tedy musel být vědom, že v daném místě je předjíždění vozidel zakázáno. Krajský soud nemá pochybnosti o tom, že žalobce jednal zaviněně. Zavinění ve formě vědomé nedbalosti dovozené správními orgány pro závěr o žalobcově odpovědnosti za přestupek postačuje. Uvedená námitka je proto nedůvodná. IV.D Právo žalobce dle § 36 odst. 3 správního řádu 43. Žalobce spatřuje porušení svého práva seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim v tom, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno ve stejný den, kdy bylo oznámeno ukončení dokazování. Nebyl tak reálně seznámen s celým spisem a neměl možnost se vyjádřit k důkazům či argumentaci správního orgánu prvního stupně. Takto měl být zkrácen na svých právech též v odvolacím řízení.

44. Dle § 36 odst. 3 správního řádu vety první před středníkem platí, že „[n]estanoví–li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí“.

45. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že poté, co žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 6. 2025, č. j. KUJCK 73390/2025, zrušil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 13. 5. 2025, č. j. MUPI/2025/45362, a věc mu vrátil k novému projednání, předvolal správní orgán prvního stupně žalobce k ústnímu jednání na den 21. 7. 2025. V rámci předvolání žalobce poučil mimo jiné o tom, že dle § 36 odst. 3 správního řádu má možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí ve věci k jeho podkladům. Dále jej poučil o jeho právu vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu a k důkazům o nich, právu uplatňovat skutečnosti a navrhovat důkazy na svoji obhajobu, podávat návrhy a opravné prostředky. Poučení obsahovalo též upozornění, že nevyjádří–li se k uvedeným skutečnostem a nenavrhne důkazy na svoji obhajobu nejpozději do 5 dnů ode dne konání nařízeného ústního jednání, správní orgán prohlásí dokazování za ukončené a vydá ve věci rozhodnutí, aniž by byl obviněný (žalobce) opětovně poučován ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu. Z ústního jednání se žalobce omluvil, správní orgán prvního stupně jej proto nařídil na den 30. 7. 2025. V rámci nového předvolání k ústnímu jednání žalobci poskytl totožné poučení. Během ústního jednání konaného dne 30. 7. 2025, kterého se žalobce zúčastnil, byl v rámci dokazování konstatován obsah správního spisu, přečteny listiny – oznámení přestupku a úřední záznam zasahujícího policisty, přehrán pořízený videozáznam, a žalobci bylo umožněno se po provedeném dokazování k věci vyjádřit, což žalobce učinil. Současně žalobce navrhl, aby správní orgán opatřil další důkazy. V závěru jednání dle obsahu protokolu správní orgán prvního stupně konstatoval, že „vyhodnotí skutkový stav po provedeném dokazování a zváží návrhy obviněného. Následně rozhodne o dalším postupu, o kterém bude písemně vyrozuměn. Správní orgán vyhotoví kopii celého spisu, tj. v rozsahu 1–72 stran + protokol o jednání ze dne 30. 7. 2025, a to na základě žádosti obviněného.“ Dne 8. 8. 2025 žalobce správnímu orgánu doručil podání, ve kterém požádal o informování o všech úkonech v řízení po provedeném ústním jednání. Dne 12. 8. 2025 správní orgán zaslal žalobci vyrozumění o tom, že shromáždil podklady pro vydání rozhodnutí a ukončil dokazování s tím, že důkazy a podklady rozhodnutí nebyly od ústního jednání konaného dne 30. 7. 2025 doplněny. Téhož dne pak vydal prvostupňové rozhodnutí.

46. Krajský soud dospěl k závěru, že správní orgán své povinnosti podle § 36 odst. 3 správního řádu dostál. Účelem uvedeného ustanovení je zamezit vydání rozhodnutí na základě podkladů obsažených ve správním spisu, se kterými neměl účastník řízení možnost se seznámit. Takový účel byl ve věci bezesporu naplněn, neboť správní orgán po nařízeném ústním jednání již do spisu žádné další podklady rozhodnutí nedoplňoval. Žalobce měl možnost se k podkladům rozhodnutí vyjadřovat po celou dobu řízení, zejména pak v rámci ústního jednání, kdy tohoto svého práva také využil. O tomto právu byl žalobce zároveň opakovaně poučen, stejně jako o skutečnosti, že nevyjádří–li se ve lhůtě 5 dnů od konání ústního jednání, může správní orgán přistoupit k vydání rozhodnutí ve věci.

47. Vyrozuměl–li správní orgán v den, kdy vydal rozhodnutí ve věci, žalobce o tom, že jiné podklady rozhodnutí po proběhlém ústním jednání součástí spisu neučinil, svou povinnost umožnit žalobci seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim neporušil. Obsah žalobcova vyjádření správní orgán vypořádal v rozhodnutí, stejně jako zde uvedl důvody, pro které zamítl jeho důkazní návrhy. Konstatování správního orgánu o tom, že vyhodnotí skutkový stav, zváží návrhy žalobce a rozhodne o dalším postupu, o kterém bude žalobce písemně vyrozuměn, nezakládalo legitimní očekávání žalobce, že mu bude stanovována další lhůta k vyjádření se k podkladům rozhodnutí, případně písemně avizován každý další krok správního orgánu v řízení. Dalším úkonem po nařízeném ústním jednání bylo vydání rozhodnutí ve věci. Správní orgán nebyl povinen žalobce předem vyrozumívat o tom, že rozhodnutí vydá. Stejně tak nebylo povinností správního orgánu samostatným rozhodnutím zamítat důkazní návrhy žalobce.

48. Na podporu shora uvedeného lze odkázat na závěry NSS, který v rozsudku ze dne 23. 3. 2011, č. j. 8 As 40/2010–59, dovodil, že „nezákonnost rozhodnutí může způsobit toliko situace, kdy účastník má možnost seznámit se s podklady rozhodnutí až ze samotného rozhodnutí. To vše za situace, kdy se ve správním spise nalézaly podklady, o nichž účastník řízení neměl povědomí a nemohl se k nim vyjádřit.“ K takové situaci v posuzované věci nedošlo. Skutečnost, že žalobce nebyl poučen ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu až po formálním vyrozumění o ukončení shromažďování podkladů rozhodnutí, rovněž vadu řízení, která by měla vliv na zákonnost rozhodnutí, nezakládá. V rozsudku ze dne 11. 3. 2010, č. j. 5 As 24/2009–65, NSS dovodil, že „v kontextu posuzované věci bylo nepochybné, že po ústním jednání nebylo předpokládáno další doplnění dokazování a že ústní jednání konané dne 10. 12. 2007 mělo vést k vydání rozhodnutí. Takový závěr lze dovodit již z předvolání k ústnímu jednání, ve kterém byl stěžovatel poučen o tom, že zde bude mít možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu. Byť tedy k poučení podle § 36 odst. 3 správního řádu nedošlo až poté, co správní orgán formálně ukončil shromažďování podkladů rozhodnutí, bylo z něj zřejmé, k jakému okamžiku bude správní orgán považovat podklady za kompletní a dostatečné pro rozhodnutí o věci samé. Tím byl účel § 36 odst. 3 správního řádu naplněn, pročež nelze dospět k závěru, že by došlo k podstatnému porušení řízení před správním orgánem, které by mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.].“ (shodně např. též rozsudek NSS ze dne 12. 8. 2022, č. j. 8 As 55/2020–35, bod 18).

49. Krajský soud s ohledem na shora uvedené uzavírá, že právo žalobce seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim správní orgán prvního stupně svým postupem neporušil. Žalovaný v rámci odvolacího řízení žádné nové podklady rozhodnutí neopatřoval, nebyl tedy povinen žalobce ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu vyrozumívat. IV.E Účelové hodnocení přitěžujících okolností 50. Pokud jde o tvrzené účelové hodnocení přitěžujících okolností, kdy správní orgán měl nesprávně formálně poukazovat na rizikovost místa a předchozí řidičskou praxi žalobce v podobě jeho 12 záznamů v evidenční kartě řidiče, konstatuje krajský soud, že uvedené okolnosti byl správní orgán oprávněn zohlednit.

51. Při úvahách o druhu a výměře trestu správní orgán přihlíží mimo jiné k povaze a závažnosti přestupku či k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem [§ 37 písm. a) a b) zákona o odpovědnosti za přestupky]. Povaha a závažnost přestupku je dána mimo jiné způsobem a okolnostmi spáchání přestupku [§ 38 písm. c) a d) zákona o odpovědnosti za přestupky]. Znaky skutkové podstaty přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 7 zákona o silničním provozu obecně naplní ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla předjíždí vozidlo v případech, kdy je to úpravou provozu na pozemních komunikacích zakázáno. Správní orgán dle odůvodnění prvostupňového rozhodnutí přihlédl k tomu, že obviněný nejenže předjížděl v místě, kde je to zakázáno, ale činil tak ve chvíli, kdy v protisměru jela jiná vozidla, čímž bezprostředně ohrožoval bezpečnost silničního provozu. Přihlížel tedy ke způsobu spáchání přestupku či jeho okolnostem, které měly vliv na závažnost spáchaného přestupku. Nedovoleného dvojího přičítání okolností již obsažených v obecné skutkové podstatě přestupku se tedy nedopustil a byl oprávněn danou okolnost při úvahách o sankci zohledňovat.

52. Stejně tak pokud správní orgán přihlédl k tomu, že žalobce má 12 záznamů v evidenční kartě řidiče, nepřekročil své oprávnění. Dle demonstrativního výčtu přitěžujících okolností v zákoně o odpovědnosti za přestupky správní orgán přihlédne mimo jiné k tomu, že pachatel spáchal přestupek opakovaně [srov. § 40 písm. b) uvedeného zákona]. Není tedy porušením práv žalobce, pokud správní orgán zohlednil předchozí bohatou přestupkovou minulost žalobce.

53. Lze dodat, že žalobci správní orgán vyměřil správní trest pokuty ve výši 8 000 Kč, kdy zákonná sazba je v rozmezí 7 000 Kč – 25 000 Kč. I přes shora uvedené okolnosti správní orgán uložil pokutu mírně nad spodní hranici trestní sazby. IV.F Další námitky 54. Krajský soud hodnotil rovněž námitky, které žalobce uplatnil v dokumentu přiloženém k žalobě. Tyto jsou však ve většině případů zcela neurčité.

55. Krajský soud neshledal nesoulad výroku a odůvodnění napadeného rozhodnutí spočívající v tom, že ve výroku rozhodnutí je přestupek žalobce označen ustanovením § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 zákona o silničním provozu, zatímco v odůvodnění se objevuje též § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 a § 125f. V prvé řadě je žalobcova námitka zcela obecná, když nekonkretizuje, jaké rozhodnutí má být touto vadou stiženo, ani ve které části rozhodnutí se uvedené vyskytuje. Nehledě na to však lze uzavřít, že případná zřejmá nesprávnost v písemném vyhotovení rozhodnutí nemůže představovat vadu, která by mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí. Žalobce byl oprávněn požádat o opravu zřejmých nesprávností (srov. § 70 správního řádu). Rozhodné je správné označení přestupku ve výroku napadeného rozhodnutí. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je třeba vykládat v kontextu výroku.

56. Ve výroku prvostupňového i napadeného rozhodnutí je místo spáchání přestupku vymezeno shodně, a to na pozemní komunikaci č. I/20, volný úsek na 174,5 km. Žalobcovo tvrzení, dle kterého mají blíže nespecifikovaná rozhodnutí uvádět různá místa – 174,5 km a 173,2 km, je proto nepravdivé. Krajský soud nepřehlédl, že v oznámení přestupku je v rámci skutkové věty uvedeno „u autobusové zastávky (Protivín, Myšenec, rozcestí) v km 173,2 (označení kilometru dle elektronických map, dle označení kilometrovníkem DZ „IS18a“ se jedná o 174,5 km, viz. přiložený videozáznam)“. Tato skutečnost však nemá na zákonnost napadeného rozhodnutí vliv.

57. Námitky stran porušení práva žalobce seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim, odmítnutí důkazních návrhů, formy zavinění, naplnění materiální stránky přestupku, úvah o druhu a výměře správního trestu, nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nevypořádání všech odvolacích námitek a obracení důkazního břemene vypořádal krajský soud výše.

58. Další žalobcovy námitky nemohl krajský soud pro jejich obecnost podrobněji vypořádat. Jak bylo vyloženo shora, je nepřípustné, aby soud blíže nespecifikovaná obecná konstatování žalobce sám rozváděl, a dotvářel tak za žalobce znění žalobních námitek. Žalobce neuvedl, ve kterých pokladech rozhodnutí má být chybně uvedeno časové vymezení přestupku. Neuvedl, které podklady obsahují vadné označení spisovou značkou. Výslech žalobce prováděn nebyl, ten pouze využil svého práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Žalobce neuvedl, které nesrovnalosti má videozáznam obsahovat. Neuvedl, která jeho obhajoba byla označena jako lživá fabulace a jak jím tvrzený nevhodný jazyk měl způsobit nezákonnost rozhodnutí. Rozdílem mezi předjížděním a objížděním se správní orgán zabýval na stranách 4 a 5 prvostupňového rozhodnutí.

V. Závěr a náklady řízení

59. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

60. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalovaného IV. Právní hodnocení krajského soudu IV.A Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí IV.B Porušení zásady materiální pravdy IV.C Otázka zavinění IV.D Právo žalobce dle § 36 odst. 3 správního řádu IV.E Účelové hodnocení přitěžujících okolností IV.F Další námitky V. Závěr a náklady řízení