55 A 18/2021– 59

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a soudců Mgr. Miroslava Makajeva a Mgr. Lenky Oulíkové ve věci žalobkyně: Ing. M. M., bytem X, zastoupená advokátem JUDr. Michaelem Zvárou, Ph.D., sídlem Eberlova 1465/4, Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, sídlem Zborovská 11, Praha, za účasti: CETIN a.s., IČO 04084063, sídlem Českomoravská 2510/19, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 12. 2020, č. j. 162655/2020/KUSK, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 12. 2020, č. j. 162655/2020/KUSK, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 14 200 Kč k rukám jejího zástupce JUDr. Michaela Zváry, Ph.D., advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) se žalobkyně domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Mnichovice (dále jen „stavební úřad“) ze dne 20. 11. 2019, č. j. MUMN/6062/2019/vlat (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo na žádost společnosti ČEZ Distribuce, a.s. (dále jen „žadatel“) rozhodnuto o umístění stavby „M., p. č. XA, přeložka VN 22kV, TS, kNN–0,4V“ na pozemcích p. č. XB a p. č. XA v katastrálním území M. u Ř. (dále jen „stavba“).

2. Žalobkyně v žalobě namítá porušení práva dle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 225/2017 Sb. (dále jen „správní řád“) a práva na spravedlivý proces dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Namítá, že stavební úřad doplnil správní spis o email zaslaný stavebnímu úřadu od společnosti REMONT Šerák spol. s r.o. (pozn. soudu: zmocněnec žadatele) a o souhlasné závazné stanovisko Městského úřadu v Říčanech ze dne 12. 11. 2019, č. j. 379001/2019–MURI/OUPR/1380, s nimiž nebyla seznámena, a nebylo jí umožněno se k nim vyjádřit. Žalovaný k tomu konstatoval, že tato procesní vada neměla vliv na zákonnost rozhodnutí, neboť stavební úřad na stanovisko pouze odkázal a stanovisko bylo přezkoumáno nadřízeným orgánem. S tímto vypořádáním žalobkyně nesouhlasí. S odkazy na judikaturu a odbornou literaturu zdůrazňuje, že jde o stěžejní právo účastníka řízení, které nemohla realizovat. Napadené rozhodnutí považuje žalobkyně navíc za nepřezkoumatelné, neboť žalovaný se nevyjádřil k doplněnému emailu. Poukazuje na to, že byť stavební úřad email výslovně nezmínil, text prvostupňového rozhodnutí je jeho přesným opisem.

3. Žalobkyně dále namítá, že nebyla řádně vypořádána její odvolací námitka týkající se ochranného pásma trafostanice. Žalovaný odkázal na výkres „Detail situace TS“ a s odkazem na prvostupňové rozhodnutí konstatoval, že ochranná pásma na pozemek ve spoluvlastnictví žalobkyně nezasahují. Žalobkyně namítá, že výkres „Detail situace TS“ z dubna 2018 má platnost pouze 1 rok, a nelze proto připustit, aby z něj vycházelo rozhodnutí vydané koncem roku 2020. Nadto z něj nelze seznat, kam ochranné pásmo zasahuje. Nejsou v něm řádně vymezeny ani kóty rodinného domu a pozemku žalobkyně, a není proto zřejmé, od jakých bodů je vzdálenost měřena. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, neboť žalovaný k námitce žalobkyně pouze odkázal na prvostupňové rozhodnutí. V něm však nebyl závěr stavebního úřadu, že ochranné pásmo nezasahuje na nemovitosti žalobkyně, nikterak odůvodněn a nebyl opřen o žádný podklad. Dle žalobkyně ochranné pásmo trafostanice, resp. přívodního kabelu, na její pozemky zasahuje. Poukazuje na to, že pozemek p. č. XA je v nejužším místě široký pouze 1,35 m. Jelikož ochranné pásmo přívodního kabelu činí 2 m, zasahuje na pozemek p. č. XC v jejím spoluvlastnictví. To plyne například z dokumentu „Řez uložení kabelu“ zpracovaného žadatelem. Žalobkyně tvrdí, že přesahem ochranných pásem trafostanice a jejího přívodního kabelu na pozemek p. č. XC v jejím spoluvlastnictví bylo nepřiměřeně zasaženo do jejího práva.

4. Žalobkyně dále brojí proti vypořádání námitek týkajících se akustické studie a hluku z trafostanice. Namítá, že závazná stanoviska zhotovená za účelem posouzení hluku stavby jsou nesprávná a nezákonná. Závazné stanovisko Krajské hygienické stanice Středočeského kraje (dále jen „KHS“) odkazuje na akustickou studii založenou ve správním spise a konstatuje, že normy jsou splněny pro všechny trafostanice ve studii blíže popsané. Žalobkyně v odvolání namítla, že akustická studie je nepřesná a není zpracována ve vztahu ke konkrétní trafostanici a lokalitě. Neobsahuje konkrétní posouzení hygienických a zvukových limitů přímo na místě a vlivu trafostanice na bezprostřední okolí, zejména rodinný dům žalobkyně. Neobsahuje ani podklady či listiny ohledně konkrétního měření či šetření na místě. Akustická studie představuje spíše obecný „návod“ k více typům trafostanic s tím, že jde o výrobek odpovídající technickým normám, argumentace žalobkyně však směřovala ke splnění požadavku na kvalitu prostředí a pohodu bydlení. V akustické studii je uvedeno, že se vztahuje na více druhů trafostanic, avšak ze správního spisu není zřejmé, která konkrétní trafostanice (tj. jaký druh) má být umístěna. Je nezbytné posoudit, zda nebude s ohledem na místní poměry neúměrně snížena kvalita prostředí. V rámci akustické studie tedy musí být zohledněny místní poměry, provedeno šetření přímo na místě a zjištěn vliv umístění trafostanice na hygienické a zvukové poměry v daném prostředí. Ve spise však takový podklad není. Na str. 4 akustické studie jsou uvedeny hygienické limity, současně ale akustická studie uvádí, že použití korekcí a stanovení hygienických limitů hluku je v kompetenci orgánu ochrany veřejného zdraví. Příslušný orgán se k tomu nijak nevyjádřil a pouze odkázal na podmínku měření po realizaci trafostanice. Na str. 36 studie jsou uvedeny bezpečné vzdálenosti od vnějšího pláště trafostanice. Z žádného podkladu však neplyne, že byla tato vzdálenost dostatečně přesně měřena a zda je splněna. Na str. 37 akustické studie je uvedeno, jak informace promítnout do územního řízení a výkresů. Informace v akustické studii však v dané lokalitě zohledněny nebyly. Nebyly předloženy žádné ve studii zmíněné dokumenty týkající se akustiky trafostanice v konkrétní lokalitě, a lze tak mít za to, že podmínky stanovené akustickou studií nejsou splněny, resp. jejich splnění nebylo prokázáno. Správní orgány zcela rezignovaly na posouzení konkrétních vlivů trafostanice na lokalitu. Ministerstvo zdravotnictví (dále jen „ministerstvo“) v odvolacím řízení potvrdilo závazné stanovisko KHS, aniž odstranilo vytýkané vady. Požadavek na dostatečné zjištění skutkového stavu nelze obcházet tím, že faktický dopad trafostanice, pokud jde o případný nadměrný hluk, bude zjišťován až po její realizaci. To platí obzvláště v situaci, kdy ve správním spise není žádný podklad ke konkrétní trafostanici a jejímu přesnému umístění ve vztahu k objektu žalobkyně.

5. Žalobkyně dále namítá, že správní orgány nedostatečně vypořádaly její námitky týkající se snížení kvality prostředí a pohody bydlení nad míru přípustnou poměrům. Již v řízení před stavebním úřadem žalobkyně mimo jiné poukázala na to, že v místě navržené trafostanice jsou shromažďovány sběrné nádoby z rodinných domů v době odvozu komunálního odpadu a jiné místo pro ně není vhodné. Dále namítla vliv hluku z trafostanice na okolí. S odkazem na judikaturu upozornila, že i když jsou normy stanovené veřejnoprávními předpisy splněny, je nutné posoudit vliv stavby na kvalitu prostředí. Správní orgány se s těmito námitkami týkajícími se pohody bydlení věcně nevypořádaly. Žalovaný v napadeném rozhodnutí pouze uvedl, že „[k]valitu svého bydlení (a prostředí) mají účastníci řízení možnost hájit podáním konkrétních a věcných námitek, které by měl stavební úřad individuálně posoudit.“ Napadené rozhodnutí je proto v tomto ohledu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

6. Žalobkyně dále namítá nezákonnost závazných stanovisek orgánů územního plánování. Krajský úřad Středočeského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu, oddělení územního plánování, jako nadřízený orgán územního plánování v potvrzujícím stanovisku uvedl, že se nejedná „o rozsáhlé objekty, ale o energetickou infrastrukturu nezbytnou pro existenci zástavby v lokalitě.“ Závěr o nezbytnosti pro zástavbu v lokalitě nebyl podpořen žádnými podklady. Všechny domy v lokalitě Zóna nové smíšené zástavby „Na Hůře“ jsou elektřinou dostatečně zásobeny. Z projektové dokumentace naopak plyne, že trafostanicí má být zásoben areál stavebníka nacházející se mimo tuto lokalitu a zástavba v dané lokalitě nemá mít z navrhované trafostanice žádný prospěch. Žalobkyně namítá, že záměr je v rozporu se závazným regulativem územního plánu pro danou část zóny „nepovolovat zvětšování stavebního objemu objektů a zastavění pozemků ani zpevněnými plochami“. Pozemek p. č. XA není zastavěn a jeho využití je zeleň – louka. Je nepřípustné, aby byl zastavován objekty, které navíc nemají dominantní nebo převažující funkci v dané lokalitě. Požadavkem nezastavovat nezastavěné pozemky v dané lokalitě se nadřízený orgán územního plánování nezabýval.

7. Žalobkyně považuje za nepřezkoumatelné též vypořádání odvolací námitky týkající se rozhledových poměrů. Uvádí, že v odvolání poukázala na řadu aspektů, které nebyly zohledněny, žalovaný však pouze s odkazem na vyjádření Městského úřadu Říčany, odboru správních agend a dopravy (dále jen „silniční úřad“) a Policie ČR shledal odůvodnění prvostupňového rozhodnutí dostatečným. S tím žalobkyně nesouhlasí, neboť stavební úřad se její námitkou týkající se rozhledových poměrů nezabýval a pouze odkázal na podklady ve správním spise. Žalobkyně v řízení před stavebním úřadem zdůraznila, že silniční úřad uvedl, že se domnívá, že pozemek p. č. XC je účelovou komunikací veřejně nepřístupnou, což žalobkyně považovala za zcela nedostatečný podklad, neboť podkladová stanoviska nemohou vycházet z předpokladu založeného na domněnce. Žalovaný měl podklady řádně vyhodnotit, nikoli na ně pouze odkázat. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Předně uvádí, že přestože stavební úřad nedodržel požadavek na seznámení žalobkyně s podklady rozhodnutí, neměla tato vada vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť žalovaný obstaral přezkoumání závazného stanoviska, na které stavební úřad odkázal, čímž věcně vypořádal námitky žalobkyně. Email, na který žalobkyně poukazuje, nebyl podkladem pro rozhodnutí.

9. Ochranná pásma na nemovitosti žalobkyně nezasahují, což vyplývá z projektové dokumentace. Ve vztahu k hluku správní spis obsahuje stanovisko KHS a ministerstva. Námitky žalobkyně jsou pouze obecného rázu a ve vztahu k parametrům a umístění trafostanice neodpovídají skutečnosti, neboť ty jsou ve stanoviscích dostatečně popsány.

10. Podle žalovaného není s ohledem na § 90 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění zákona č. 225/2017 Sb. (dále jen „stavební zákon“) povinností správních orgánů se v územním řízení samostatně zabývat otázkou snížení kvality prostředí a bydlení. Kvalitu bydlení mají účastníci hájit podáním konkrétních věcných námitek, které stavební úřad dostatečně vypořádal.

11. K posouzení souladu umístění stavby s územním plánem byla vydána souhlasná stanoviska orgánů územního plánování. Představa žalobkyně, že v určité lokalitě je přípustná pouze technická infrastruktura, která slouží jen pro stavby umístěné v téže lokalitě, je iracionální a technicky nemyslitelná. Ve vztahu k rozhledovým poměrům žalovaný i stavební úřad odkázali na vyjádření silničního úřadu a Policie ČR, neboť doplňování dalších stanovisek a podkladů nebylo důvodné. Replika žalobkyně 12. Žalobkyně v replice opakuje, že stavební úřad odkázal na závazné stanovisko, které doplnil do spisu až poté, co byla žalobkyni poskytnuta možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Žalobkyni měla být dána možnost se k novému podkladu vyjádřit. Stavební úřad by poté měl povinnost se s jejími argumenty vypořádat, a to bez ohledu na to, zda je oprávněn hodnotit závěry v závazném stanovisku.

13. Žalobkyně nesouhlasí s názorem žalovaného, že ochranné pásmo nezasahuje do jejích nemovitostí. Za zásadní považuje nevyznačení ochranného pásma podzemního vedení. Obdobně jako v žalobě argumentuje, že ochranné pásmo kabelového vedení nutně bude zasahovat na její pozemek. Ačkoli tyto námitky řádně uplatnila v řízení před stavebním úřadem i v odvolání, nebyly zhodnoceny a zohledněny.

14. Ve vztahu k akustické studii a hluku z trafostanice žalobkyně uvádí, že její námitky nejsou pouze obecné, neboť v žalobě popsala konkrétní nedostatky akustické studie a poukázala na to, že informace obsažené v akustické studii nebyly zohledněny v dané lokalitě. Žalovaný nedostatečně posoudil otázku možného obtěžování hlukem. Správní orgány opomněly provést komplexní posouzení stavby trafostanice v souvislosti s rekonstrukcí areálu Střediska správy a údržby dálnic ve vztahu k hluku a jeho vlivu na kvalitu prostředí. Stavební prvky v okolí nemovitostí žalobkyně nelze posuzovat samostatně.

15. Žalobkyně nesouhlasí s názorem žalovaného, že její námitky ohledně kvality prostředí a bydlení byly dostatečně vypořádány. Stavební úřad se vůbec nevypořádal s její námitkou, že místo, kam se má umístit trafostanice, je užíváno pro sběrné nádoby z rodinných domů v době odvozu komunálního odpadu, neboť vozidlo vyvážející odpad může zajet pouze na místo, které je pro ně dopravně dostupné a kde je odklízen sníh. Žalobkyně poukazovala i na to, že trafostanice bude stínit výhledu při výjezdu, a to v zimním období, kdy je výjezd na sněhové pokrývce výrazně obtížnější. Ze správního spisu nevyplývá, že by se závazná stanoviska ztížením výjezdu v zimním období zabývala. Tato námitka nebyla nijak zohledněna.

16. Námitka žalobkyně stran nesprávnosti závazného stanoviska orgánu územního plánování nebyla spojena s nemožností využívání stavby pro zásobování jiné lokality, než ve které se nachází. V žalobě poukázala na to, že není zřejmé, odkud příslušný orgán čerpal informaci o nezbytnosti navrhované trafostanice pro existenci zástavby v lokalitě. Hlavní argument spočívá v tom, že navrhovaný záměr je v rozporu s regulativem územního plánu, který pro dané území stanoví „nepovolovat zvětšování stavebního objemu objektů a zastavění pozemků ani zpevněnými plochami“. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 17. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, po vyčerpání řádných opravných prostředků, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud posoudil žalobu v rozsahu uplatněných žalobních bodů vycházeje ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s). Soud o věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Podstatný obsahu správního spisu 18. Soud z obsahu správního spisu zjistil, že žadatel podal dne 15. 6. 2018 žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby „Mirošovice, p. č. XA, přeložka VN, TS, kNN“ na pozemcích p. č. XA a p. č. XB. Podle projektové dokumentace se na pozemku p. č. XB umístí nový podpěrný bod (PB 10,5/20 kN), na kterém se ukončí stávající vedení vysokého napětí. Na podpěrný bod se osadí svislý odpínač FLA, ze kterého povede kabel vysokého napětí AXEKVCE 3 x 1 x 120 mm2 do nové kabelové trafostanice umístěné na pozemku p. č. XA (u pozemku p. č. XD a p. č. XE). Do trafostanice se osadí RVN – KT a RNN. Transformátor 250 kVA se přemístí ze stávající trafostanice TS PY_4898. Ze stávající trafostanice se zdemoluje technologie vysokého napětí 22 kV. Vedle nové trafostanice se vybuduje SR 502 s přívodem 1–AYKY–J 3 x 240 + 120, ve které bude přípojné místo pro žadatele. Stávající kabel nízkého napětí 3 x 120 + 70, který vede ze stávající trafostanice do SS u čp. XF na pozemku p. č. XB, se naspojkuje na nový kabel nízkého napětí a zapojí do nové trafostanice (přeloží se do trasy nad kVN). Stávající kabel nízkého napětí 3 x 240 + 120 se naspojkuje a připojí do nové trafostanice. Odpojené kabely nízkého napětí se vytěží. Trasa vysokého napětí 22 kV je cca 112 m a trasa kabelů nízkého napětí 0,4 kV je cca 97 m. V souhrnné technické zprávě je uvedeno, že venkovní vedení VN 22kV má zákonem stanoveno ochranné pásmo 10 m.

19. Oznámení o zahájení řízení bylo žalobkyni doručeno dne 9. 7. 2018. V oznámení byli účastníci řízení poučeni o právu uplatnit námitky.

20. Žalobkyně uplatnila námitky dne 18. 7. 2018. Upozornila, že projektová dokumentace neobsahuje rozměry navrhované trafostanice. Namítla, že jejím umístěním dojde ke zhoršení rozhledových poměrů při vyjíždění z pozemku p. č. XC na pozemní komunikaci na pozemku p. č. XH (ulici Hlavní) a nebyly doloženy posudky silničního úřadu a Policie ČR k rozhledovým poměrům na této křižovatce. Vznesla požadavek na posouzení vlivu trafostanice orgánem ochrany veřejného zdraví, neboť stavba může svými vlivy, zejména hlukem, ovlivňovat zdraví osob žijících v okolí. Dále namítla, že trafostanice i plánovaná kabelová vedení mají ochranné pásmo, které není v projektové dokumentaci vyznačeno, a není tak zřejmé, zda nebude zasahovat na její nemovitosti. Tím by byla nepřiměřeně omezena v dispozicích se svým majetkem, neboť by musela dodržovat omezení plynoucí z ochranného pásma. Závěrem namítla nesoulad záměru s Územním plánem sídelního útvaru Mirošovice z roku 2000 (dále jen ÚPSÚ). Podle žalobkyně je pozemek p. č. XA veden jako „zeleň“ a „louka“ a je zařazen v zóně 12 – Nové smíšené zástavby „Na hůře“, jejíž dominantní funkcí je bydlení v rodinných domech. Dle žalobkyně územní plán neumožňuje v této lokalitě realizaci rozsáhlých objektů technické infrastruktury (trafostanic) a nepočítá se stavbami energetické soustavy. Pozemek p. č. XA není zastavěn. Pro tuto část zóny platí regulativ nepovolovat zvětšování stavebního objemu objektů a zastavění pozemků ani zpevněnými plochami. Je nepřípustné, aby nezastavěný pozemek s využitím zeleň – louka byl zastavěn, nadto objekty neodpovídajícími funkčnímu využití zóny.

21. Z protokolu o ústním jednání ze dne 19. 7. 2018 vyplývá, že došlo k dohodě účastníků o otočení trafostanice o 90 stupňů podélnou stranou souběžně s oplocením areálu Ředitelství silnic a dálnic (dále jen „ŘSD“). Žadatel na žádost vlastníků bytovek přislíbil doložit certifikát hluku z uvedené typové trafostanice. Žalobkyně vznesla požadavek na doplnění přesných rozměrů trafostanice a okótování umístění vůči sousedním pozemkům. V průběhu jednání byl doložen výkres č. 1–6000635, řezy průběhu kabelů a trafostanice.

22. Žadatel doplnil dne 7. 9. 2018 dokumentaci o výkres situace záměru, včetně výkresu s názvem „Detail situace TS“. Na výkresu č. 1–6000635 je poznámka žadatele, že záměr schvaluje s výhradou, že projekt i skutečné provedení musí odpovídat platným prováděcím předpisům, normám EN, ČSN, PNE a všem bezpečnostním základním ustanovením, přičemž za dodržení náležitostí odpovídá projektant a stavbu provádějící dodavatel, s tím, že platnost vyjádření je 1 rok. Z grafické části výkresu plyne, že trafostanice má být umístěna ve „vaně pro TS“ s rozměry 5,1 x 3,9 m. Samotná trafostanice má rozměry 3,12 x 1,9 m. Nejbližším bodem mezi hranicí pozemku p. č. XC a „vanou“ je její severozápadní roh ve vzdálenosti 1,8 m od hranice pozemku p. č. XC. Z trafostanice pod pozemkem p. č. XA povede podzemní kabel vysokého (VN 22 kV) a nízkého (NN 0,4 kV) napětí. Trasa nového vedení kabelů je v části vyznačena při hranici s pozemkem p. č. XC.

23. Žadatel v průběhu řízení předložil „Posouzení hluku z provozu trafostanic typu CTSbb firmy ELTRAF, a.s. osazených olejovými distribučními transformátory o výkonu 630 kVA“ vypracované v dubnu 2017 společností Akustika Brod s.r.o. (dále jen „akustická studie“). Cílem studie byl rozbor hlukové problematiky spojené s provozem trafostanic osazených olejovými distribučními transformátory o výkonu 630 kVA a jmenovitém napětí 12 nebo 24 KV a stanovení hladiny akustického tlaku v okolí jednotlivých typů trafostanic. Akustická studie posuzuje hluk z provozu několika typů trafostanic. Výpočet hladin akustického tlaku byl pro každý jednotlivý typ proveden samostatně s předpokladem osazení transformátorem o výkonu 630 kVA v maximální zátěži. Výsledkem výpočtu je určení tzv. bezpečné vzdálenosti od chráněných venkovních prostorů a chráněných venkovních prostorů staveb, ve které nebude překročen hygienický limit stanovený pro noční dobu. Studie vychází z hygienického limitu akustického tlaku v nočních hodinách v chráněném venkovním prostoru staveb 35 dB. Pro trafostanici typu CTSbb – 1x630/1 – levé a pravé provedení bylo na základě výpočtu shledáno, že hladiny akustického hluku LAeq,T = 35 dB ve výšce 1 m nad terénem dosáhne ve vzdálenosti 7,8 m od vnějšího pláště trafostanice, ve výšce 2 a 3 m ve vzdálenosti 8 m, ve výšce 4 m ve vzdálenosti 7,8 m a ve výšce 5 m ve vzdálenosti 7,4 m. Bezpečná vzdálenost zohledňující nepřesnosti výpočtu (LAeq,T < 33 dB) při využití jednoho transformátoru o výkonu 630 kVA byla u různých typů trafostanic stanovena v rozmezí od 8,2 m do 11,6 m.

24. Správní spis byl dne 26. 9. 2018 doplněn o katalogový list k trafostanici s venkovní obsluhou zpracovaný žadatelem. Jedná se o trafostanice typu UKL 3119 od společnosti BETONBAU s.r.o. Maximální délka buňky stanice je 3,15 m, maximální šířka 1,92 m, celková výška 2,70 m.

25. Žalobkyně ve vyjádření ze dne 4. 10. 2018 namítla, že nebylo doloženo vyjádření silničního úřadu a dopravního inspektorátu Policie ČR.

26. Přípisem ze dne 17. 1. 2019 silniční úřad sdělil, že se domnívá, že pozemek p. č. XC je účelovou komunikací veřejně nepřístupnou, kdy rozsah a způsob jejího užívání stanovil její vlastník nebo provozovatel. Při vyjíždění vozidla na ulici Hlavní (silnice na pozemku p. č. XH) z pozemku p. č. XC se nejedná o křižovatku. Dle § 2 písm. w) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů je křižovatka místo, v němž se pozemní komunikace protínají nebo spojují; za křižovatku se nepovažuje vyústění polní nebo lesní cesty nebo jiné účelové pozemní komunikace na jinou pozemní komunikaci. Z tohoto důvodu se silniční úřad k projektové dokumentaci nevyjádřil.

27. Dne 4. 3. 2019 byl správní spis doplněn o posouzení rozhledových poměrů vypracované dne 29. 1. 2019 autorizovaným inženýrem pro dopravní stavby pro záměr umístění transformátoru na pozemek p. č. XA. Ing. Pavel Gallo v něm konstatoval, že transformační stanice je umístěna v blízkosti křížení účelové komunikace na pozemku p. č. XC se silnicí č. III/1018 na pozemku p. č. XH. Na posouzení aplikoval technickou normu ČSN 73 6110. Shledal, že umístění s ohledem na technické normy ČSN 73 6110 a ČSN 73 6102 nezasahuje do rozhledových poměrů. Konstatoval, že podle ČSN 73 6110 je délka pro zastavení vozidel 35 m a vzdálenost od vnější hrany dopravního prostoru 2,5 m. Z těchto údajů vycházel při zpracování rozhledového trojúhelníku, který zanesl do přiloženého situačního plánu, k němuž Policie ČR konstatovala, že rozhledové poměry jsou v souladu s ČSN 73 6110.

28. Stavební úřad přípisem ze dne 6. 3. 2019 seznámil účastníky řízení s tím, že do správního spisu byly zařazeny posouzení rozhledových poměrů, souhlas Policie ČR a přípis silničního úřadu ze dne 17. 1. 2019. Současně poučil účastníky o možnosti nahlédnout do spisu. Upozornil je, že po uplynutí lhůty 10 dnů od doručení přípisu ve věci rozhodne.

29. K podkladům rozhodnutí se dne 15. 3. 2019 vyjádřila žalobkyně. Předně znovu namítla nesoulad záměru s ÚPSÚ. Doplnila, že trafostanice nemá sloužit obyvatelům lokality, nýbrž žadateli. Dále namítla, že správní spis neobsahuje podklady, které by řešily vytyčení ochranného pásma trafostanice a dalších objektů. Přestože textová část projektové dokumentace uvádí ochranné pásmo 10 m, není promítnuto v grafické části. Kabelové vedení má být přitom uloženo v bezprostřední blízkosti pozemku žalobkyně. Dle žalobkyně bude ochranné pásmo zasahovat na její pozemek, čímž bude omezena na vlastnickém právu. Míru dotčení nelze bez zakreslení určit. Dále namítla, že umístěním stavby dojde ke zhoršení pohody bydlení a kvality prostředí v území určeném primárně k bydlení v rodinných domech. Doplnila, že v místě záměru jsou shromažďovány sběrné nádoby z rodinných domů v době svozu komunálního odpadu. Vozidlo vyvážející odpad může zajet pouze na dopravně dostupné místo, kde bývá odklízen sníh. V případě umístění trafostanice není zřejmé, kde se budou sběrné nádoby shromažďovat. Rovněž zpochybnila akustickou studii. Namítla, že neobsahuje konkrétní posouzení hygienických a hlukových limitů na místě a vlivu na okolí, zejména na rodinný dům žalobkyně. Ze spisu neplyne, který druh trafostanice má být umístěn. Spis navíc neobsahuje ani stanovisko KHS, přestože studie uvádí, že použití korekcí a stanovení hygienických limitů je v kompetenci orgánu ochrany veřejného zdraví. Z podkladů ve spise neplyne, zda byly zachovány bezpečné vzdálenosti. Navíc je na str. 37 uvedeno, jak zahrnout informace ze studie do územního řízení a výkresů dokumentace, což nebylo učiněno. Rovněž namítla, že přípis silničního úřadu nebyl dostatečně odůvodněn a posouzení rozhledových poměrů je nedostatečné, neboť není zřejmé, zda byla situace posouzena na místě a zohledněna přítomnost stromů a dalších prvků, jež nejsou patrné z katastrální mapy. Křížení je lemováno opadavými stromy, a situace je tak jiná v létě a v zimě.

30. Městský úřad v Říčanech jako orgán územního plánování závazným stanoviskem ze dne 12. 11. 2019, č. j. 379001/2019–MURI/OUPRR/1380, shledal stavební záměr přípustným. Souhlas vázal na splnění podmínky, že bude vymístěn zemědělský areál do samostatné zóny č. 22 a dojde k asanaci stávajících zemědělských objektů. V odůvodnění uvedl, že záměr je v souladu s ÚPSÚ včetně jeho změn. Nachází se v zastavěném území zóny 12 Zóna nové smíšené zástavby „Na Hůře“. Jde o všeobecné obytné území převážně pro bydlení ve formě rodinných domů apod. Textová část ÚPSÚ stanovila, že je nutné vypracovat pro zónu regulační plán, což ovšem nebylo stanoveno ve vyhlášce č. 2/2000 o závazných částech územního plánu sídelního útvaru Mirošovice. Vypracování regulačního plánu ani územní studie tedy není požadováno.

31. Správní spis dále obsahuje email zmocněnce stavebníka ze dne 20. 11. 2019 adresovaný stavebnímu úřadu, ve kterém je citován § 46 odst. 6 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 225/2017 Sb. (dále jen „energetický zákon“), a zvýrazněno písm. c), podle něhož „ochranné pásmo elektrické stanice je vymezeno svislými rovinami vedenými ve vodorovné vzdálenosti u kompaktních a zděných elektrických stanic s převodem napětí z úrovně nad 1 kV a menší než 52 kV na úroveň nízkého napětí 2 m od vnějšího pláště stanice ve všech směrech.“ 32. Prvostupňovým rozhodnutím stavební úřad rozhodl o umístění stavby. Mezi podmínky umístění a provedení stavby stavební úřad zahrnul, že stavba bude umístěna v souladu s grafickou přílohou rozhodnutí a bude provedena podle projektové dokumentace. Negativní účinky stavby a jejího zařízení na životní prostředí, zejména zatížení hlukem, nesmí překročit limity uvedené v příslušných předpisech. K závěrečné kontrolní prohlídce bude doloženo měření hluku trafostanice akreditovanou osobou. S užíváním stavby může být započato až po vydání kolaudačního souhlasu. V odůvodnění uvedl, že trafostanice bude umístěna na pozemku p. č. XA ve vzdálenosti 1,8 m od hranice s pozemkem p. č. XC v lokalitě, která je ÚPSÚ určena jako obytné území, kde jsou stavby technické infrastruktury přípustné. Námitku týkající se rozporu umístění stavby s ÚPSÚ stavební úřad zamítl, neboť ke stavbě vydal Městský úřad v Říčanech souhlasné stanovisko. Nedůvodnou byla shledána i námitka ochranného pásma. S odkazem na § 46 odst. 6 písm. c) energetického zákona konstatoval, že ochranné pásmo navržené trafostanice nepřesahuje na sousední pozemek p. č. XC. K hlukovým poměrům byla doložena akustická studie a stavební úřad stanovil podmínku měření hluku před vydáním kolaudačního souhlasu. Stavební úřad neshledal důvodnou ani námitku týkající se rozhledových poměrů, neboť bylo předloženo jejich posouzení vypracované autorizovaným inženýrem pro dopravní stavby, ke kterému se kladně vyjádřila Policie ČR s tím, že je v souladu s technickou normou ČSN 73 6110. Uzavřel, že navrhovanou stavbou nedojde ke zhoršení pohody bydlení v dané lokalitě, umístění stavby je v souladu s územně plánovací dokumentací a vyhovuje obecným požadavkům na výstavbu.

33. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání. Namítla, že byla zkrácena na právu seznámit se s podklady rozhodnutí, neboť nebyla před vydáním prvostupňového rozhodnutí seznámena s emailem zmocněnce stavebníka ze dne 20. 11. 2019 a závazným stanoviskem Městského úřadu v Říčanech. Dále namítla, že stavební úřad nevypořádal námitku týkající se ochranných pásem. Namítla, že nebylo obstaráno stanovisko KHS a vypořádána námitka neúměrného snížení kvality prostředí a bydlení. Zopakovala argument ohledně shromažďování sběrných nádob ke svozu komunálního odpadu. Dále brojila proti závaznému stanovisku Městského úřadu v Říčanech. Dotčená lokalita neumožňuje výstavbu rozsáhlých objektů technické infrastruktury, kterou trafostanice je. ÚSPÚ zde nepočítá s realizací energetické soustavy. Poukázala na závazný regulativ nepovolovat zvětšování stavebního objemu objektů a zastavění pozemků ani zpevněnými plochami. Rovněž namítla nedostatečnost posouzení rozhledových poměrů. Namítala také, že nebylo obstaráno závazné stanovisko silničního správního úřadu, přičemž nebylo postaveno na jisto, zda je pozemek p. č. XC účelovou komunikací, nebo jiným druhem komunikace. Nesouhlasila ani s vypořádáním námitky týkající se hluku. Poukázala na své předchozí námitky k hlukové studii, přičemž argumentovala obdobně jako v žalobě. Závěrem konstatovala, že umístění stavby nemůže být odůvodněno potřebou rodinných domů či ostatní výstavbou pro bydlení, neboť navrhovaný příkon trafostanice svědčí o tom, že bude sloužit účelům areálu stavebníka, který v areálu již trafostanici má a stačilo by ji posílit.

34. Závazným stanoviskem ze dne 18. 12. 2019, č. j. KHSSC 61792/2019, vyslovila KHS souhlas s předloženou dokumentací. Souhlas vázala na splnění podmínky, že nejpozději ke kolaudaci bude předloženo měření hluku provedené oprávněným subjektem k ověření splnění hygienických limitů hluku z maximálního provozu trafostanice v noční době v nejbližším chráněném venkovním prostoru stavby. Uvedla, že součástí dokumentace je akustická studie, v níž jsou uvedeny pro každý typ a umístění transformátoru nejmenší možné vzdálenosti, ve kterých ještě bude prokazatelně dodržen hygienický limit v noční době, včetně nejistoty stanovení (tzv. bezpečná vzdálenost), která činí 10,1 m. V předložené dokumentaci je navržena trafostanice o výkonu 250 kVA ve vzdálenosti cca 15 m od nejbližšího chráněného objektu. Vzhledem k tomu, že provoz trafostanice bude probíhat i v noční době, stanovila KHS podmínku provedení měření hluku z jejího provozu v noční době u nejbližší obytné zástavby. Podmínka byla stanovena, aby požadavky ochrany veřejného zdraví před nepříznivými účinky hluku byly naplněny a objektivizovány.

35. Žalovaný přípisem ze dne 3. 3. 2020 vyrozuměl účastníky řízení o tom, že správní spis byl doplněn o závazné stanovisko KHS, které současně zaslal. Poučil účastníky o možnosti nahlédnutí do spisu a stanovil, že se mohou ve lhůtě 10 dnů od doručení přípisu vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

36. Žalobkyně se k závaznému stanovisku KHS vyjádřila dne 12. 3. 2020. Zpochybnila postup KHS v tom, že bude vyžadováno provedení měření hluku až po vybudování a zprovoznění stavby. Již v době vydání rozhodnutí musí být zřejmé, zda je stavba v souladu se zájmy, které má KHS chránit. Doplnila, že ze správního spisu není zřejmé, zda jsou splněny bezpečné vzdálenosti od stavby, které jsou zaneseny v akustické studii. Názor, že stavba trafostanice je ve vzdálenosti cca 15 m od nejbližšího chráněného objektu, není ve spisovém materiálu závazně objektivizován (není uveden ve výkresové části dokumentace). Nelze navíc vycházet z toliko přibližných údajů. Znovu namítla, že nebyly předloženy dokumenty předpokládané na str. 37 akustické studie. KHS se opírala o neúplný podklad, který neposkytuje dostatečnou oporu pro umístění stavby.

37. V návaznosti na námitky žalobkyně si žalovaný podle § 149 odst. 4 správního řádu vyžádal potvrzení nebo změnu závazného stanoviska KHS a Městského úřadu v Říčanech.

38. Nadřízený orgán územního plánování stanoviskem ze dne 4. 5. 2020, č. j. 061692/2020/KUSK, závazné stanovisko Městského úřadu v Říčanech potvrdil. Ztotožnil se s posouzením Městského úřadu v Říčanech. Záměr se nachází v lokalitě Zóna nové smíšené zástavby „Na Hůře“, kde je dominantním využitím všeobecně obytné území – převážně bydlení v rodinných domech a občanská vybavenost komerční i nekomerční. Záměr obsahuje umístění přeložky podzemního venkovního vedení vysokého napětí 22 kV a trafostanici o rozměrech 1,9 x 3,12 m a výšky 1,7 m. Nejedná se tedy o rozsáhlé objekty, ale o energetickou infrastrukturu nezbytnou pro existenci zástavby v lokalitě.

39. Ministerstvo závazným stanoviskem ze dne 15. 7. 2020, č. j. MZDR 17936/2020–6/OVZ, potvrdilo závazné stanovisko KHS. Uvedlo, že předmětem projektové dokumentace je umístění trafostanice typu CTSbb o výkonu 630 kVA, do které se osadí RVN–KT a RNN a transformátor 250 kVA, který se přemístí ze stávající trafostanice TS PY 4898. Součástí dokumentace je akustická studie, v níž jsou uvedeny pro každý typ a umístění transformátoru nejmenší možné vzdálenosti (tzv. bezpečná vzdálenost), ve kterých ještě bude prokazatelně dodržen hygienický limit v noční době upravený nařízením vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení č. 272/2011 Sb.“), včetně nejistoty stanovení. Podle dokumentace je navržena trafostanice o výkonu 250 kVA ve vzdálenosti cca 15 m od nejbližšího chráněného objektu. Podmínka ve stanovisku KHS byla stanovena v souladu se zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících předpisů, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“) a nařízením č. 272/2011 Sb. K námitce žalobkyně, že je akustická studie obecná a nepřesná a nezabývá se konkrétním typem trafostanice ve vztahu k lokalitě a zástavbě, ministerstvo uvedlo, že jejím předmětem bylo posouzení typizované trafostanice. Ze studie vyplývá, že bezpečná vzdálenost od chráněných venkovních prostor staveb, ve které ještě bude prokazatelně dodržen hygienický limit v noční době dle nařízení č. 272/2011 Sb. i s případným výskytem tónové složky, včetně nejistoty stanovení, je vypočtena v rozmezí 9,1 až 11,7 m pro různá provedení, ve výškových hladinách 1 až 5 m nad terénem. Předmětná trafostanice má být umístěna ve vzdálenosti více než 15 m od nejbližšího obytného objektu, který přitom nemá z jižní strany, kterou sousedí s pozemkem, na kterém je trafostanice umístěna, okna. Obecně je smyslem akustických studií odhad důsledků realizace projektovaného záměru v území. Jedná se o informaci o případných kritických bodech a rizicích. Hlavním výsledkem by mělo být upozornění na možné překročení hygienických limitů a podmínku závazného stanoviska KHS spočívající v předložení měření hluku k ověření splnění hygienických limitů hluku z maximálního provozu trafostanice v noční době v nejbližším chráněném venkovním prostoru stavby. Vzhledem k charakteru a velikosti stavby jakožto stacionárního zdroje hluku, předmětné lokality, která je KHS známá z její úřední činnosti a znalosti akustiky ve vztahu k ochraně veřejného zdraví (biofyziky) je – z hlediska šíření, a zejména útlumu hluku z takového (stacionárního) zdroje hluku – predikování budoucích akustických poměrů s ohledem na vzdálenost s přesností na jednotky centimetru diskutabilní až irelevantní. Samotná vzdálenost (cca 15 m) byla určena z výkresu č. 1–6000635, který byl součástí žádosti o vydání závazného stanoviska KHS. Pro hodnocení dodržení limitu hluku bude klíčové požadované měření hluku. Akustická studie je totiž vždy predikcí, tj. předpovědí budoucího stavu. KHS své závazné stanovisko podmínila reálným měřením hluku v čase a místě před kolaudací stavby. KHS v rámci řízení vyčerpala veškeré dostupné možnosti k ochraně veřejného zdraví před hlukem v komunálním prostředí, kterými jsou predikce hluku a měření hluku. V případě, že by bylo zjištěno, že provozem trafostanice jsou překračovány hygienické limity hluku upravené nařízením č. 272/2011 Sb., nemůže být stavba zkolaudována a musí být přijata nezbytná protihluková opatření.

40. K závazným stanoviskům obstaraným v průběhu odvolacího řízení se žalobkyně vyjádřila dne 6. 10. 2020. Namítla, že stanovisko nadřízeného orgánu územního plánování není v souladu se skutečným stavem a neodpovídá podkladům ve spise. Nesouhlasila s názorem, že stavba není rozsáhlým objektem a je nezbytná pro existenci zástavby v lokalitě. Trafostanice totiž bude sloužit výhradně areálu ŘSD umístěnému mimo lokalitu Zóna nové smíšené zástavby „Na Hůře“, jejíž zásobování je zajištěno jiným způsobem. Fakticky jde pouze o přemístění trafostanice, kterou má doposud ŘSD uvnitř areálu, do dosud nezastavěné plochy pro bydlení, což odporuje ÚPSÚ. Žalobkyně trvá na tom, že zde nelze umístit stavbu, která nemá dominantní funkci v dané lokalitě a ani neslouží objektům k bydlení. Stanovisko ministerstva dle žalobkyně rezignovalo na ochranu veřejného zdraví. Odkázala na své předchozí námitky. Namítla, že orgány ochrany veřejného zdraví se mají zabývat i vlivy, které s navrhovanou stavbou souvisí. Je nezbytné zohlednit, že před zahájením územního řízení probíhala rozsáhlá rekonstrukce areálu ŘSD, která zahrnovala přidání vzduchotechniky na haly v bezprostřední blízkosti obytného domu žalobkyně a vykácení zeleně, která původně izolovala hluk a prach z areálu ŘSD, dálnice D1 a silnice I/3. Tyto aspekty negativně ovlivňují pohodu bydlení a kvalitu prostředí nad míru přiměřenou poměrům. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) požadovala, aby byly posouzeny kumulativní dopady těchto vlivů a vyhodnoceny vlivy trafostanice ve spojitosti s rekonstrukcí areálu ŘSD. S ohledem na blízkou časovou a faktickou souvislost mezi rekonstrukcí areálu ŘSD, která navíc byla dle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2020, č. j. 48 A 20/2017–77, v rozporu s ÚPSÚ, a stavbou trafostanice je třeba tyto záměry posuzovat komplexně. Žalobkyně též nesouhlasila s názorem ministerstva, že z výkresu č. 1–6000635 plyne, že trafostanice je vzdálena 15 m od nejbližšího obytného objektu, neboť na výkresu není přesně zakreslena a okótována. Upozornila na omezenou platnost vyjádření žadatele na výkresu z dubna 2018. Namítla, že ministerstvo nereagovalo na námitku absence dokumentů uvedených na str. 37 akustické studie, které žalobkyně považovala za zásadní pro posouzení vlivu na okolí. Zdůraznila, že posouzení pohody bydlení je plně v kompetenci stavebního úřadu. Skutečnost, že stavba splňuje veřejnoprávní limity, neznamená, že nebude nad míru přiměřenou poměrům snižovat kvalitu prostředí a pohodu bydlení. Zopakovala své námitky týkající se nedostatečného posouzení ochranných pásem. Namítla, že se správní orgány nezabývaly zásahem do jejího vlastnického práva, ačkoli s ohledem na navrženou trasu kabelu vysokého napětí bude ochranné pásmo o šíři 1 m na každou stranu od kabelu nutně zasahovat na pozemek p. č. XC.

41. O odvolání žalobkyně rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. V něm reprodukoval znění závazných stanovisek nadřízeného orgánu územního plánování a ministerstva. Konstatoval, že přestože je prvostupňové rozhodnutí stručné, je srozumitelné o odpovídá požadavkům na přezkoumatelnost rozhodnutí. K námitkám žalobkyně připustil, že nebyla seznámena se závazným stanoviskem Městského úřadu v Říčanech, tato procesní vada však neměla vliv na zákonnost rozhodnutí. Stavební úřad na stanovisko pouze odkázal a sám žádné vlastní úvahy o souladu stavby s ÚPSÚ nevedl. Žalobkyně v odvolání závazné stanovisko věcně zpochybnila a v odvolacím řízení bylo přezkoumáno nadřízeným orgánem. K ochranným pásmům žalovaný uvedl, že součástí spisu je výkres „Detail situace TS“ s okótovanými vzdálenostmi stavby od hranice sousedních pozemků. Ztotožnil se se závěrem stavebního úřadu, že ochranná pásma na sousední pozemek ve spoluvlastnictví žalobkyně nezasahují. K námitce neúměrného snížení kvality prostředí a kvality bydlení nad míru přípustnou poměrům poukázal na to, že z § 90 stavebního zákona nevyplývá, že by se stavební úřad v rámci územního řízení měl touto otázkou samostatně zabývat. Kvalitu bydlení a prostředí mají účastníci řízení možnost hájit podáním konkrétních a věcných námitek, které by měl stavební úřad individuálně posoudit. Pokud jde o soulad záměru s ÚPSÚ, závazné stanovisko bylo potvrzeno nadřízeným orgánem, stavba je tedy v souladu s ÚPSÚ. Pro posouzení námitek žalobkyně stran rozhledových poměrů považoval žalovaný za zcela dostatečné vyjádření silničního úřadu a Policie ČR, dle žalovaného se tedy stavební úřad vypořádal s námitkou dostatečně. Otázku hluku v kladných závazných stanoviscích posoudila KHS a ministerstvo, na jejichž obsah žalovaný v plném rozsahu odkázal.

42. Z listu vlastnictví č. XI vyplývá, že žalobkyně je spoluvlastníkem pozemku p. č. XC s podílem o velikosti 1/8. Posouzení žalobních bodů 43. Žalobkyně namítla, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť se žalovaný řádně nevypořádal s její námitkou týkající se ochranných pásem.

44. Podle § 68 odst. 3 věty první správního řádu se v odůvodnění uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

45. Má–li být rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být zřejmé, jaký skutkový stav vzal posuzující orgán za rozhodný, jakými úvahami byl veden při hodnocení podkladů pro vydání rozhodnutí a při výkladu právních předpisů a jak se vypořádal s návrhy a námitkami účastníků (§ 68 odst. 3 správního řádu). To platí i pro rozhodnutí v odvolacím řízení (§ 93 odst. 1 správního řádu). Z odůvodnění rozhodnutí musí být seznatelné, z jakého důvodu považuje správní orgán námitky účastníka řízení za liché, mylné anebo vyvrácené (rozsudek NSS ze dne 23. 7. 2009, č. j. 9 As 71/2008–109). Nevypořádá–li se správní orgán v rozhodnutí o opravném prostředku se všemi námitkami, které v něm byly uplatněny, způsobuje to nepřezkoumatelnost rozhodnutí zpravidla spočívající v nedostatku jeho důvodů dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.; může to však způsobit i nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v jeho nesrozumitelnosti (rozsudek NSS ze dne 23. 7. 2008, č. j. 3 As 51/2007–84). Současně platí, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno nejzávažnějším vadám rozhodnuti, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů tak má místo zejména tehdy, opomene–li správní orgán na námitku účastníka zcela (tedy i implicitně) reagovat (srov. např. rozsudky NSS ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012–45, ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016–64, ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017–38, či ze dne 7. 5. 2019, č. j. 7 As 362/2018–23).

46. Soud souhlasí s žalobkyní, že žalovaný se s jejími odvolacími námitkami ohledně ochranných pásem přezkoumatelným způsobem nevypořádal. Žalobkyně v odvolání namítla nedostatečné vypořádání tohoto okruhu námitek stavebním úřadem a poukázala zejména na ochranné pásmo kabelového vedení, které bude zasahovat na pozemek p. č. XC.

47. Žalovaný pouze odkázal na Detail situace TS, z něhož je dle žalovaného patrná vzdálenost stavby od sousedního pozemku, a aproboval závěr stavebního úřadu vyslovený na straně 4 prvostupňového rozhodnutí, že ochranná pásma na pozemek p. č. XC ve spoluvlastnictví žalobkyně nezasahují. Z prvostupňového rozhodnutí je však patrné, že stavební úřad se zabýval pouze ochranným pásmem samotné trafostanice, nikoli kabelového vedení.

48. Energetický zákon stanoví odlišná ochranná pásma pro různé prvky elektrizační soustavy. Jiný rozsah ochranných pásem je vymezen u elektrických stanic, výroben elektřiny a distribučních soustav a jiný u kabelového vedení, přičemž ta dále dělí zejména podle velikosti vedeného napětí.

49. Podle § 46 odst. 1 energetického zákona je ochranným pásmem zařízení elektrizační soustavy prostor v bezprostřední blízkosti tohoto zařízení určený k zajištění jeho spolehlivého provozu a k ochraně života, zdraví a majetku osob. Ochranné pásmo vzniká dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí o umístění stavby, nabytí účinnosti veřejnoprávní smlouvy územní rozhodnutí nahrazující nebo právními účinky územního souhlasu s umístěním stavby, pokud není podle stavebního zákona vyžadován ani jeden z těchto dokladů, potom dnem uvedení zařízení elektrizační soustavy do provozu.

50. Podle § 46 odst. 2 energetického zákona ochrannými pásmy jsou chráněna nadzemní vedení, podzemní vedení, elektrické stanice, výrobny elektřiny a vedení měřicí, ochranné, řídicí, zabezpečovací, informační a telekomunikační techniky.

51. Podle § 46 odst. 5 energetického zákona ochranné pásmo podzemního vedení elektrizační soustavy do napětí 110 kV včetně a vedení řídicí a zabezpečovací techniky činí 1 m po obou stranách krajního kabelu; u podzemního vedení o napětí nad 110 kV činí 3 m po obou stranách krajního kabelu.

52. Podle § 46 odst. 6 energetického zákona ochranné pásmo elektrické stanice je vymezeno svislými rovinami vedenými ve vodorovné vzdálenosti a) u venkovních elektrických stanic a dále stanic s napětím větším než 52 kV v budovách 20 m vně od oplocení nebo v případě, že stanice není oplocena, 20 m nebo od vnějšího líce obvodového zdiva, b) u stožárových elektrických stanic a věžových stanic s venkovním přívodem s převodem napětí z úrovně nad 1 kV a menší než 52 kV na úroveň nízkého napětí 7 m od vnější hrany půdorysu stanice ve všech směrech, c) u kompaktních a zděných elektrických stanic s převodem napětí z úrovně nad 1 kV a menší než 52 kV na úroveň nízkého napětí 2 m od vnějšího pláště stanice ve všech směrech, d) u vestavěných elektrických stanic 1 m vně od obestavění.

53. Ze správního spisu plyne, že umisťovaná trafostanice bude umožňovat převod vysokého napětí 22 kV na nízké napětí 0,4 kV, přičemž má být ze stavebního hlediska zapouzdřena do (železo)betonové konstrukce. Umisťovaná trafostanice je tedy pro účely ochranných pásem z hlediska energetického zákona elektrickou stanicí. Jedná se o zařízení elektrizační soustavy, které umožňuje transformaci, kompenzaci, přeměnu nebo přenos a distribuci elektřiny [srov. § 2 odst. 2 písm. a) bod 3 energetického zákona]. Ochranná pásma elektrických stanic upravuje § 46 odst. 6 energetického zákona a dělí je podle velikosti přeměňovaného napětí nebo stavebního provedení stanice. U kompaktních a zděných elektrických stanic s převodem napětí z úrovně nad 1 kV a menší než 52 kV na úroveň nízkého napětí, o kterou se jedná v posuzované věci, činí ochranné pásmo 2 m od vnějšího pláště stanice ve všech směrech.

54. Tím se však ochranná pásma u posuzovaného záměru nevyčerpávají. K trafostanici totiž bude přivedeno kabelové podzemní vedení nízkého (0,4 kV) a vysokého napětí (22 kV). Ochranné pásmo takového podzemního vedení upravuje § 46 odst. 5 energetického zákona a činí 1 m po obou stranách krajního kabelu.

55. Stavební úřad, na jehož závěr žalovaný odkázal, své posouzení omezil pouze na ochranné pásmo samotné trafostanice dle § 46 odst. 6 energetického zákona. Argumentace žalobkyně v územním řízení se však neomezila pouze na ochranné pásmo trafostanice, ale směřovala i k ochrannému pásmu kabelového vedení. Ačkoli žalobkyně v odvolání výslovně namítla, že bude nutně dotčena ochranným pásmem kabelového vedení, žalovaný se s touto námitkou nikterak nevypořádal. Z napadeného rozhodnutí ani ve spojení s prvostupňovým rozhodnutím neplyne, že by se správní orgány namítaným ochranným pásmem kabelového vedení jakkoli zabývaly. Nelze z nich seznat žádnou úvahu o tom, zda v souvislosti s umístěním záměru vznikne ochranné pásmo kabelového vedení a zda nebude zasahovat na pozemek žalobkyně, včetně případného posouzení zásahu do jejího vlastnického práva.

56. Soud souhlasí s žalobkyní i v tom, že ani z obsahu správního spisu vyznačení rozsahu ochranného pásma kabelového vedení neplyne. V rozporu s požadavky vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, nebyla (přes opakované námitky žalobkyně v územním řízení) ochranná pásma v situačním výkresu ani po doplnění dokumentace o výkresy dne 7. 9. 2018 zanesena. Dle výkresů, které jsou součástí spisu, vedení vysokého a nízkého napětí v určitých místech kopíruje hranici pozemku p. č. XA a p. č. XC. Jak uvádí žalobkyně, pozemek p. č. XA v nejužším místě, kudy má vedení probíhat, nedosahuje šířky ani 2 m. Správní orgány tedy měly pečlivě zvážit, zda na sousedním pozemku nevznikne ochranné pásmo kabelového vedení.

57. Je přitom nepochybné, že vlastníkům pozemků v ochranném pásmu kabelového vedení vysokého a nízkého napětí, které vzniká právní mocí územního rozhodnutí o umístění stavby (§ 46 odst. 1 energetického zákona), vznikají určité povinnosti a omezení (§ 46 odst. 8, 10 a 12 energetického zákona; viz též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2019, č. j. 30 A 250/2017–98).

58. Žalovaný na námitky žalobkyně, že bude dotčena na vlastnickém právu ochranným pásmem, které s ohledem na kabelové vedení zasáhne na pozemek p. č. XC, nereagoval, a napadené rozhodnutí je proto v této části nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Námitka je tedy důvodná.

59. Pokud jde o vypořádání námitky ochranného pásma ve vztahu k samotné trafostanici, soud napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným neshledal. Soud připomíná, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek, navzájem se argumentačně doplňují, takže nepřezkoumatelnost jednoho lze kompenzovat druhým, a to v obou směrech (srov. rozsudky NSS ze dne 22. 7. 2008, č. j. 2 As 20/2008–73, a ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013–25).

60. Stavební úřad v prvostupňovém rozhodnutí s odkazem na znění § 46 odst. 6 písm. c) energetického zákona dovodil, že ochranné pásmo trafostanice činí 2 m ve všech směrech. Konstatoval proto, že ochranné pásmo navržené trafostanice nepřesahuje na sousední pozemek p. č. XC. Žalovaný v napadeném rozhodnutí odkázal na grafickou část projektové dokumentace, konkrétně na výkres „Detail situace TS“, a v něm vyznačenou okótovanou vzdálenost stavby od hranice sousedního pozemku ve spoluvlastnictví žalobkyně. Z toho je patrné, jakou úvahou a na základě jakých podkladů správní orgány dospěly k závěru, že ochranné pásmo trafostanice na pozemek ve spoluvlastnictví žalobkyně nezasahuje. Podle vyznačených vzdáleností bude vnější okraj „vany pro trafostanici“ umístěn ve vzdálenosti 1,8 m od hranice pozemku p. č. XC. Soud souhlasí s žalobkyní, že v tomto výkresu není vyznačena vzdálenost vnějšího okraje pláště trafostanice, od něhož se odvíjí ochranné pásmo, od hranice jejího pozemku. Z obsahu prvostupňového rozhodnutí a grafické části projektové dokumentace je nicméně zřejmé, že nelze postavit na roveň „vanu pro trafostanici“ a vlastní trafostanici. O tom svědčí vymezení rozsahu trafostanice v prvostupňovém rozhodnutí, které odpovídá grafické části projektové dokumentace (např. výkres s názvem „Provedení TS“ zachycující půdorys trafostanice). Zatímco „vana pro trafostanici“ má rozměry 5,1 x 3,9 m, rozměry trafostanice umístěné uvnitř této plochy jsou omezeny na 1,9 x 3,12 m. Okraj „vany“ vzdálené 1,8 m od hranice s pozemkem žalobkyně se tedy nachází blíže než okraj vnějšího pláště trafostanice. Ta je umístěna stranou o šířce 1,9 m na středu „vany“ o šířce 3,9 m, tedy o 1 m dále od hranice s pozemkem p. č. XC. Z údajů uvedených v grafické části projektové dokumentace lze tedy skutečně dovodit, že vnější plášť trafostanice se v nejbližším bodě bude nacházet ve vzdálenosti více než 2 m od hranice pozemku p. č. XC. Lze tedy akceptovat závěr správních orgánů, že ochranné pásmo samotné trafostanice dle § 46 odst. 6 písm. c) energetického zákona na pozemek ve spoluvlastnictví žalobkyně nezasahuje. Byť ochranná pásma měla být zakreslena ve výkresové části dokumentace, tento nedostatek sám o sobě není důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí, byť nepochybně bude na místě, aby správní orgány v dalším řízení vyzvaly žadatele k odstranění nedostatků předložené dokumentace.

61. Žalobkyně dále namítla, že byla zkrácena na svých procesních právech, neboť nebyla v prvostupňovém řízení seznámena se závazným stanoviskem Městského úřadu v Říčanech a s emailem ze dne 20. 11. 2019, který zaslal zmocněnec stavebníka stavebnímu úřadu, a nemohla se k těmto podkladům vyjádřit. Současně brojila proti způsobu, jímž se žalovaný s touto její odvolací námitkou vypořádal.

62. Podle § 36 odst. 3 věty první před středníkem správního řádu platí, že nestanoví–li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí.

63. Soud souhlasí s žalobkyní, že právo být seznámen s podklady a vyjádřit se k nim je stěžejním procesním právem účastníka řízení (viz např. rozsudky NSS ze dne 16. 12. 2015, č. j. 8 As 106/2015–33, či ze dne 15. 6. 2011, č. j. 2 As 60/2011–101). Soud nezpochybňuje, že v řízení před stavebním úřadem došlo k porušení § 36 odst. 3 správního řádu a žalobkyně byla zkrácena na právu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před vydáním prvostupňového rozhodnutí.

64. Ne každá zjištěná vada správního řízení je však důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí správního orgánu dle § 78 odst. 1 s. ř. s. Důvodnost žaloby může mít za následek pouze taková vada řízení, která mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí (viz např. rozsudky NSS ze dne 4. 6. 2003, č. j. 6 A 12/2001–51, č. 23/2003 Sb. NSS, či ze dne 15. 6. 2011, č. j. 2 As 60/2011–101). Jak konstatoval Ústavní soud v usnesení ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. I. ÚS 148/02, „právo na soudní a jinou právní ochranu garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod nelze vykládat tak, že by pokrývalo veškeré případy porušení kogentních procesních ustanovení v objektivní poloze, jinými slovy samotné porušení procesních pravidel stanovených procesními právními předpisy ještě nemusí samo o sobě znamenat porušení práva na spravedlivý proces. V případě subjektivního práva na soudní a jinou právní ochranu je totiž třeba vždy zkoumat, jak porušení procesních předpisů zkrátilo jednotlivce na možnosti uplatňovat jednotlivá procesní práva a konat procesní úkony, jež by byly způsobilé přivodit pro jednotlivce příznivější rozhodnutí ve věci samé.“ 65. Je třeba zdůraznit, že správní řízení je ovládáno tzv. zásadou jednotnosti řízení, tedy tvoří jeden celek až do pravomocného rozhodnutí a vady prvostupňového řízení i rozhodnutí lze odstranit v řízení odvolacím (srov. např. rozsudek NSS ze dne 29. 7. 2010, č. j. 2 As 83/2009–39). Zrušení rozhodnutí a vrácení věci odvolacím orgánem zpět na první stupeň [§ 90 odst. 1 písm. a) správního řádu] je až krajní možností, jak řešit vady rozhodnutí prvního stupně zjištěné v odvolacím řízení (viz rozsudek NSS ze dne 10. 12. 2018, č. j. 6 As 286/2018–34, č. 3837/2019 Sb. NSS). Může–li odvolací orgán sám doplnit dokazování, může též napravit vadu spočívající v tom, že s určitým podkladem, z něhož vycházelo prvostupňové rozhodnutí, nebyl účastník seznámen a nebylo mu umožněno se k němu před vydáním rozhodnutí vyjádřit. V posuzovaném případě měla žalobkyně možnost se k doplněným podkladům pro rozhodnutí vyjádřit v rámci podaného odvolání, což také učinila. V odvolacím řízení byla žalovaným přípisem ze dne 3. 3. 2020 dále poučena o možnosti nahlédnout do správního spisu a k jeho obsahu (tj. k podkladům rozhodnutí) se ve lhůtě 10 dnů od doručení přípisu vyjádřit. Žalovaný tak procesní pochybení stavebního úřadu napravil. V návaznosti na věcné námitky žalobkyně směřující proti správnosti závazného stanoviska Městského úřadu v Říčanech žalovaný opatřil jeho potvrzení nadřízeným orgánem územního plánování, s nímž žalobkyni seznámil a k němuž se žalobkyně rovněž vyjádřila. Žalobkyni tedy byla dána možnost před vydáním napadeného rozhodnutí seznámit se se všemi podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim. Napadené rozhodnutí tak nemohlo být pro žalobkyni ani překvapivé. Soud proto uzavírá, že vada řízení vedeného v prvém stupni byla zhojena v řízení odvolacím, a správní řízení jako celek nebylo z tohoto důvodu stiženo vadou, která by způsobovala nezákonnost napadeného rozhodnutí (viz např. rozsudky ze dne 13. 4. 2004, č. j. 2 A 10/2002–269, č. 280/2004 Sb. NSS, či ze dne 30. 11. 2010, č. j. 9 As 37/2010–217, ze dne 26. 4. 2018, č. j. 1 As 186/2017–46). Námitka není důvodná.

66. Ačkoli se žalovaný výslovně nevyjádřil k namítané procesní vadě spočívající v neseznámení žalobkyně se–mailem zástupce žadatele, tento dílčí nedostatek odůvodnění nezpůsobuje věcnou nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Je patrné, že dle žalovaného ani vada prvostupňového řízení spočívající v neseznámení žalobkyně s některými podklady neodůvodňovala zrušení prvostupňového rozhodnutí a vrácení věci stavebnímu úřadu k dalšímu řízení. Nadto nelze e–mail s pouhou citací znění § 46 odst. 6 energetického zákona považovat za podklad rozhodnutí, s nímž bylo nezbytné žalobkyni před vydáním rozhodnutí seznámit, neboť neobsahoval žádné nové skutečnosti ani žádnou právní argumentaci. Soud nesouhlasí s názorem žalobkyně, že prvostupňové rozhodnutí bylo opřeno o obsah emailové zprávy jako podklad rozhodnutí. Přestože pasáž prvostupňového rozhodnutí odpovídá textu emailu, je tomu tak proto, že emailová zpráva cituje znění § 46 odst. 6 energetického zákona, z něhož stavební úřad v prvostupňovém rozhodnutí zcela správně vycházel. Stavební úřad nebyl povinen žalobkyni předem informovat o tom, podle jakého zákonného ustanovení bude posuzovat otázku ochranného pásma. Lze dodat, že z doplnění odvolání vyplývá, že žalobkyně byla v průběhu odvolacího řízení s textem emailu seznámena (přesně uvedla, která jeho část byla barevně zvýrazněna) a měla možnost se k aplikaci výše uvedeného ustanovení vyjádřit. K námitkám ohledně ochranných pásem se soud vyjádřil výše.

67. Další žalobní bod směřuje proti potvrzujícímu stanovisku orgánu územního plánování. Soud souhlasí s žalobkyní, že není patrné, na základě jakých podkladů a jakou úvahou dospěl nadřízený orgán územního plánu k závěru, že jde o energetickou infrastrukturu nezbytnou pro existenci zástavby v lokalitě, kterou byla patrně míněna lokalita Zóna nové smíšené zástavby „Na Hůře“, ve které byl záměr umisťován. V tomto ohledu se nikterak nezabývalo ani řešením zásobování elektrickou energií v ÚPSÚ. Současně nebyla ve správním řízení nikterak vypořádána námitka žalobkyně uplatněná v reakci na potvrzující stanovisko, v níž namítala, že nová trafostanice má sloužit výhradně areálu ŘSD nacházejícímu se mimo tuto lokalitu (tedy areálu Střediska správy a údržby dálnice D 1 v zóně nerušící výroby, služeb a dopravní vybavenosti „U Křižovatky“ dle ÚPSÚ), a nejde o technickou infrastrukturu související (též) s hlavním či přípustným funkčním využitím obytně smíšeného území. Rovněž nebyla nikterak vypořádána opakovaně vznesená námitka žalobkyně, že pro danou část lokality 12 platí závazný regulativ „nepovolovat zvětšování stavebního objemu objektů a zastavění pozemků ani zpevněnými plochami“, který brání umístění stavby. Lze na okraj podotknout, že daný regulativ byl ÚPSÚ vztažen ke stávající rekreační zástavbě (žluté ploše individuální rekreace), do níž nebyl záměr umisťován, nicméně správní orgány měly na tuto námitku reagovat. Soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že odůvodnění souladu záměru s ÚPSÚ v závazném stanovisku Městského úřadu v Říčanech a jeho potvrzení nadřízeným orgánem územního plánování bylo nedostatečné, a v důsledku je tak zatíženo touto vadou též napadené rozhodnutí, které z nich vycházelo. Je však třeba konstatovat, že otázka souladu s ÚPSÚ není z hlediska zákonnosti napadeného rozhodnutí relevantní, neboť v době jeho vydání byl již v obci Mirošovice vydán nový územní plán, který nabyl účinnosti dne 21. 10. 2020. Přestože žalovaný uvedl, že správní orgány vycházely z územního plánu platného v době rozhodování (zveřejněného na https://www.mirosovice.cz/obecni–urad/uzemni–plan/), je zřejmé, že orgány územního plánování, z jejichž stanovisek žalovaný vycházel, posuzovaly soulad umisťované stavby s ÚPSÚ. Soulad s novým územním plánem ani posuzovat nemohly, neboť ten nabyl účinnosti až poté, kdy svá závazná stanoviska vypracovaly.

68. Ačkoli žalobkyně tento žalobní bod neuplatnila, soud pro účely dalšího řízení připomíná, že pro rozhodnutí o umístění stavby je rozhodný právní a skutkový stav v době vydání rozhodnutí. Pokud došlo po podání žádosti o vydání rozhodnutí o umístění stavby ke změně územně plánovací dokumentace, je podkladem pro vydání územního rozhodnutí již tato nová či změněná územně plánovací dokumentace, nikoliv ta, která platila v době podání žádosti (srov. např. rozsudek NSS ze dne 15. 2. 2012, č. j. 1 As 73/2011–316). Platná a účinná územně plánovací dokumentace je závazným podkladem při vydání územního rozhodnutí a stavbu nelze umístit v rozporu s ní (§ 90 odst. 2 stavebního zákona). Nesoulad záměru s územně plánovací dokumentací je důvodem zamítnutí žádosti podle § 92 odst. 2 stavebního zákona. V dalším řízení tedy bude nezbytné posoudit soulad navrhovaného záměru s platným územním plánem obce Mirošovice a současně se vypořádat se všemi námitkami žalobkyně (ve správním řízení již vznesenými či nově uplatněnými). Současně správní orgány zváží, zda jde o záměr, pro který se vydává závazné stanovisko dle § 96b stavebního zákona.

69. Další okruh námitek žalobkyně směřoval proti posouzení hluku.

70. V případě rizik ohrožujících zájmy veřejného zdraví vydávají stanoviska k navrhované stavbě orgány ochrany veřejného zdraví podle § 77 zákona o ochraně veřejného zdraví. Stanoviska orgánů ochrany veřejného zdraví mají dle § 94 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví charakter závazného stanoviska podle § 149 správního řádu. Orgány ochrany veřejného zdraví ověřují, zda navrhovanou stavbou nebudou ohroženy zájmy ochrany veřejného zdraví. V oblasti ochrany před hlukem musí především posoudit, zda v průběhu realizace stavby a jejího užívání nebudou překročeny hygienické limity hluku stanovené nařízením č. 272/2011 Sb. (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 9. 2010, č. j. 5 As 56/2009–63, či ze dne 14. 7. 2017, č. j. 4 As 49/2017–32). V rozsudku ze dne 30. 9. 2009, č. j. 4 As 25/2009–163, se vyslovil NSS k této otázce tak, že „v pravomoci stavebního úřadu není přezkoumávat stanoviska (podkladové správní úkony) dotčených orgánů státní správy. Dotčené orgány státní správy se v nich vyjadřují ke specializovaným otázkám, které si z důvodu nedostatku odbornosti nemůže posoudit stavební úřad sám. Stavební úřad je jejich vyjádřeními vázán a do značné míry při jejich pořizování plní roli koordinátora a jeho úlohou je zajistit mezi jednotlivými stanovisky soulad. (…) Finální závěr, zda posuzovaná stavba je či není v souladu se všemi chráněnými zájmy, je plně v kompetenci stavebního úřadu“. Pokud je účastníkem řízení namítáno narušení určitých hodnot, mají dotčené orgány, resp. jim nadřízené správní orgány povinnost se těmito námitkami zabývat a vydat k nim odborné stanovisko, které se stane podkladem pro rozhodnutí správního orgánu, jenž řízení vede.

71. Podle § 149 odst. 2 správního řádu závazné stanovisko obsahuje závaznou část a odůvodnění. V závazné části dotčený orgán uvede řešení otázky, která je předmětem závazného stanoviska, ustanovení zákona, které zmocňuje k jeho vydání a další ustanovení právních předpisů, na kterých je obsah závazné části založen. V odůvodnění uvede důvody, o které se opírá obsah závazné části závazného stanoviska, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, na kterých je obsah závazné části založen.

72. Soud se ztotožňuje s názorem ministerstva v tom, že akustické studie mají poskytnout kvalifikovaný odhad důsledků realizace navrhovaného záměru v území. Mohou pouze modelovat určitou situaci a nemohou poskytnout přesné hodnoty jako měření provedené v konkrétním čase a místě. Soud obecně nepovažuje za nezákonný postup, je–li požadováno předložení konkrétního měření hluku až jako podklad k rozhodování o povolení užívání stavby, neboť až v této fázi bude možné jednoznačně zjistit, jaké hladiny hluku ze stavby (případně i ve spojení s dalšími zdroji hluku) posuzovaný zdroj skutečně dosáhne (srov. přiměřeně rozsudek NSS ze dne 20. 2. 2014, č. j. 7 As 13/2013–32). Dokud záměr (zdroj hluku) není v lokalitě umístěn, nemůže do okolí žádný hluk vydávat a měření na místě by relevantní výsledky (zjištění skutečné hlukové zátěže vyvolané navrhovaným záměrem) nepřineslo. Budou–li naměřeny hodnoty hluku, které by překračovaly hygienické limity stanovené v nařízení č. 272/2011 Sb., stavební úřad kolaudační souhlas či rozhodnutí nevydá a stavbu nebude možné užívat (srov. § 119 odst. 1 a contrario stavebního zákona). Soud nevylučuje, že lze z akustické studie vycházet, i když nebyla zpracována pro konkrétní místní poměry, v takovém případě je však třeba odůvodnit, zda lze vypočtené hodnoty tzv. bezpečných vzdáleností pro uvedené typy trafostanic v daném místě použít, mimo jiné zda budou dodrženy podmínky pro šíření akustických vln ve volném poli, jak předpokládá předložená akustická studie, resp. na základě jaké odborné úvahy byl učiněn kvalifikovaný odhad, podle nějž je vzdálenost 15 m dostatečná pro to, aby k překročení hlukových limitů nedocházelo. Není zřejmé, z čeho vychází názor ministerstva v závazném stanovisku, že předmětem projektové dokumentace je umístění trafostanice typu CTSbb o výkonu 630 kVA, neboť projektová dokumentace obsažená ve správním spise to výslovně neuvádí (naopak předpokládá přemístění transformátoru 250 kVA ze stávající trafostanice). Akustická studie byla vypracována pro trafostanice typu CTSbb od společnosti ELTRAF, a.s., osazené olejovými distribučními transformátory o výkonu 630 kVA od společnosti Trafo CZ, a.s. se zohledněním transformátorů od společnosti BEZ TRANSFORMÁTORY, a.s., a Elpro–Energo, s.r.o. Projektová dokumentace (s výjimkou příkonu a informace o přesunutí ze stávající trafostanice TS_PY 4898) nespecifikuje osazený druh transformátoru. Obsah správního spisu nasvědčuje tomu, že má být umístěna trafostanice typu UKL 3119 od společnosti BETONBAU, s.r.o. To vyplývá zejména z Katalogového listu transformační stanice, v níž je trafostanice specifikována jako kompaktní železobetonová „trafo do 630 kVA, přístupná z čelních a bočních stran, malá, standard č. 592691322001, UKL 3119“ od výrobce BETONBAU, s.r.o., a z označení „UKL 3119R“ na výkresu „Provedení TS“ s řezem půdorysem trafostanice, který byl přiložen k žádosti. Žalovaný měl tedy vyjasnit, jaký transformátor a jaká trafostanice má být umístěna. Ačkoli nelze vyloučit, že akustická studie může být dostatečným podkladem pro hodnocení vlivů trafostanice (transformátoru) jiného výrobce, je třeba použitelnost studie na posuzovaný zdroj hluku přezkoumatelným způsobem odůvodnit (např. vysvětlit, zda umisťovaná trafostanice svým provedením odpovídá alespoň jednomu z typů trafostanic posuzovaných v akustické studii a z jaké hlučnosti transformátoru vychází). Nepostačí pouze konstatovat, že byla dodržena tzv. bezpečná vzdálenost pro všechny typy uvedené v akustické studii. S ohledem na námitky žalobkyně měly orgány ochrany veřejného zdraví konkrétně uvést, z jakých hygienických limitů stanovených v nařízení č. 272/2011 Sb. vychází, včetně aplikace korekcí. K tomu dále přistupuje, že žalobkyně v územním řízení namítala, že v místě dochází ke kumulaci hluku z více zdrojů, které nelze posuzovat izolovaně, a poukázala zejména na vzduchotechniku realizovanou v areálu ŘSD v souvislosti s jeho rekonstrukcí. K celkové akustické situaci a možné kumulaci hlukových imisí v daném místě se však orgány ochrany veřejného zdraví nevyjádřily. Touto námitkou se nezabýval ani žalovaný v rámci posouzení namítaného snížení kvality prostředí a pohody bydlení.

73. Soud však neshledal pochybení v tom, že orgány ochrany veřejného zdraví vycházely na základě výkresové dokumentace ze zjištění, že stavba trafostanice bude umístěna ve vzdálenosti cca 15 m od nejbližšího chráněného objektu, rodinného domu na pozemku p. č. st XJ, což odpovídá vzdálenostem vyznačeným ve výkresech. Ačkoli v nich není vyznačena přesná vzdálenost k rodinnému domu, lze s ohledem na jiné vyznačené vzdálenosti a jejich vzájemné poměry souhlasit se zjištěním, že je větší, než která byla vypočtena jako tzv. bezpečná vzdálenost pro všechny trafostanice posuzované v akustické studii.

74. Soud též neshledal důvodnou argumentaci žalobkyně ohledně pozbytí platnosti vyjádření na výkresu s názvem „Detail situace TS“ z dubna 2018. Jde o předtištěné vyjádření žadatele, jímž dokumentaci schvaluje za uvedených podmínek s platností jednoho roku bez data a podpisu. Pokud žadatel v průběhu územního řízení činil kroky, aby bylo ve věci vydáno rozhodnutí o umístění stavby, nelze dospět k závěru, že by se záměrem nesouhlasil. Absence (platného) vyjádření žadatele na výkresech není důvodem, pro který by z nich nebylo možné vycházet.

75. Pokud jde o namítané nevypořádání námitek žalobkyně ohledně kvality prostředí, soud souhlasí s žalobkyní, že konstatování žalovaného, že z § 90 stavebního zákona nevyplývá, že by se měl stavební úřad touto otázkou samostatně zabývat, a že účastníci mají možnost hájit kvalitu prostředí podáním konkrétních věcných námitek, nepředstavuje vypořádání žalobkyní uplatněných námitek vztažených k hlukovým imisím. Z napadeného rozhodnutí není patrné, proč žalovaný považoval tuto námitku za lichou. I v této části je tedy napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Ačkoli žalovaný měl nepochybně reagovat i na námitku ve vztahu k nádobám na odpad, je třeba s ohledem na povahu námitky připomenout, že § 89 odst. 4 stavebního zákona neopravňuje osobu v postavení účastníka řízení k podání jakýchkoliv námitek, ale jen takových, které jsou spojeny s přímým dotčením na právech zakládajících její účastenství. V opačném případě se k námitkám nepřihlíží (srov. např. rozsudek NSS ze dne 17. 12. 2008, č. j. 1 As 80/2008–68). To má vliv také na navazující soudní řízení, v němž soud může přezkoumávat toliko vypořádání námitek, k jejichž vznesení byl žalobce oprávněn (viz např. rozsudky NSS ze dne 26. 9. 2018, č. j. 4 As 209/2018–34, či ze dne 27. 1. 2020, č. j. 4 As 340/2019–56). Ve vztahu k námitce, že žalobkyně nebude moci využívat místo, kde se umístí trafostanice, k odkládání nádob ke sběru komunálního odpadu, žalobkyně v územním řízení ani v řízení před soudem v tomto směru netvrdila přímé dotčení na vlastnickém či jiném věcném právu. Netvrdila a nedoložila, že by jí svědčilo věcné právo odkládat nádoby v době odvozu odpadu na daném místě. Součástí vlastnického práva není právo na nerušené užívání okolních pozemků jiných vlastníků k umístění nádob pro svoz komunálního odpadu. Je věcí obce, aby stanovila obecně závaznou vyhláškou obce systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů vznikajících na jejím katastrálním území a zajistila místa pro odkládání veškerého komunálního odpadu produkovaného fyzickými nepodnikajícími osobami na jejím katastrálním území (srov. § 17 odst. 2 a 3 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2020). Pokud tedy žalobkyně namítá, že se správní orgány nevypořádaly s námitkou, kam jinam bude zajíždět vozidlo odvážející komunální odpad, jde o námitku, která z výše uvedeného rámce zjevně vybočuje a žalobkyně nemohla být jejím nevypořádáním dotčena na právech. Žalobní bod tedy v této části není důvodný.

76. Žalobkyně považuje za nepřezkoumatelné také vypořádání odvolací námitky týkající se rozhledových poměrů. V odvolání namítla, že posouzení rozhledových poměrů je nedostatečné, neboť v něm není uvedeno, jak probíhalo měření, není k němu připojen plánek s uvedením předmětných vzdáleností a přesným umístěním trafostanice, není zřejmé, zda byly rozhledové poměry posouzeny i pro situaci, kdy vozidlo vjíždí na ulici Hlavní od objektů č. p. XG–XF, a nebyla zohledněna specifika lokality, např. listnaté stromy, které dle žalobkyně mohou ve spojení se stavbou rozhledové poměry v létě podstatně omezit. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí omezil na konstatování, že podklady jsou dostatečné a že stavební úřad se s námitkou rozhledových poměrů dostatečně vypořádal. Soud souhlasí s žalobkyní, že za situace, kdy konkrétními odvolacími námitkami brojila proti posouzení rozhledových poměrů, nelze takto obecný způsob vypořádání námitky akceptovat. To platí tím spíše, že stavební úřad v prvostupňovém rozhodnutí také pouze odkázal na posouzení rozhledových poměrů vypracované autorizovaným inženýrem pro dopravní stavby a stanovisko Policie ČR, aniž je blíže hodnotil, přestože žalobkyně obdobné námitky uplatnila již v rámci vyjádření k podkladům rozhodnutí. Žalovaný též nereagoval na námitku žalobkyně, že nebylo opatřeno v řízení stanovisko silničního správního úřadu a současně nebylo postaveno na jisto, zda je pozemek p. č. XC („slepá část ulice Hlavní“) účelovou komunikací a zda nejde o křižovatku. Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení 77. Soud s ohledem na výše uvedené napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zrušil a podle § 78 odst. 4 s. ř. s. věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V dalším řízení bude na správních orgánech, aby se s námitkami žalobkyně přezkoumatelným způsobem vypořádaly. Vysloveným závazným právním názorem je žalovaný v dalším řízení vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

78. Soud neprovedl důkaz prvostupňovým a napadeným rozhodnutím, neboť jsou součástí správního spisu, který měl soud k dispozici a jehož obsah není předmětem dokazování (srov. např. rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008–117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Soud s ohledem na výše uvedené pro nadbytečnost neprovedl důkaz ÚPSÚ.

79. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, a má proto právo na náhradu nákladů řízení. Náklady sestávají ze zaplacených soudních poplatků za žalobu ve výši 3 000 Kč a za návrh na přiznání odkladného účinku ve výši 1 000 Kč, a dále nákladů na zastoupení advokátem. Výše odměny advokáta za zastupování se stanoví v souladu s § 35 odst. 2 s. ř. s. dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“). Za zastoupení náleží zástupci odměna za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby a sepis repliky) dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu ve výši 3 100 Kč za úkon dle § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bodem 5 advokátního tarifu. Vedle odměny přísluší zástupci žalobkyně též náhrada hotových výdajů za tři uvedené úkony právní služby ve výši 300 Kč za úkon dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, tedy celkem 900 Kč. Návrh na přiznání odkladného účinku žalobě byl součástí žaloby, tudíž za tento úkon soud zástupci odměnu nepřiznal. Žalobkyni tak náleží na náhradě nákladů řízení částka 14 200 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit dle § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, užitého na základě § 64 s. ř. s., k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.).

80. Třetím výrokem soud rozhodl dle § 60 odst. 5 s. ř. s. tak, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť jí soud neuložil žádnou povinnost, s jejímž plněním by jí mohly náklady vzniknout.

Poučení

takto: Vymezení věci a obsah žaloby Vyjádření žalovaného Replika žalobkyně Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu Podstatný obsahu správního spisu Posouzení žalobních bodů Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení