55 A 22/2023 – 73

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Jana Šmakala a Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobce: K. S. zastoupen advokátem JUDr. Radkem Bechyněm, sídlem Legerova 148, Kolín proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje, sídlem Závodní 353/88, Karlovy Vary o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 2. 2023, č.j. KK/134/DS/22–4, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Napadené rozhodnutí

1. Žalobce se žalobou ze dne 14. 4. 2023, Krajskému soudu v Plzni (dále též jen „soud“) doručenou dne 18. 4. 2023, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 2. 2023, č.j. KK/134/DS/22–4 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Karlovy Vary (dále jen „prvoinstanční orgán“) ze dne 29. 11. 2021, č.j. 3182/OD–BODY/21/Ren (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvoinstančním rozhodnutím byly zamítnuty žalobcovy námitky proti záznamům v evidenční kartě řidiče – žalobce a provedené záznamy, kterými bylo ke dni 5. 10. 2021 dosaženo celkového počtu 12 bodů v evidenční kartě řidiče, byly potvrzeny.

II. Žaloba

2. Žalobce úvodem uvedl, že žalovaný naprosto nerespektoval odvolací důvody, nezabýval se jednotlivými důkazními prostředky, které byly součástí spisového materiálu, či některé důkazy upřednostnil jednostranně v neprospěch žalobce. Žalovaný zcela ignoroval rozhodování jiných odvolacích správních orgánů ve věcech shodných a významně tak narušil právní jistotu účastníka řízení. Bude tedy přiléhavé přispět ke sjednocování rozhodovací praxe soudů.

3. K nerespektování odvolacích důvodů žalobce konstatoval, že žalovaný zcela ignoroval předložené důkazy a návrhy. Žalobce předkládá rozhodnutí různých správních orgánů ve shodných věcech, ze kterých vyplývá, „jakým způsobem se správní orgány zabývaly kvalitou a formální správností provedení jednotlivých rozhodnutí v blokových řízeních a zároveň tím, že jednotlivá rozhodnutí v blokových řízeních po posouzení potom označil za nezpůsobilá pro provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče“. Z předložených rozhodnutí ve věcech shodných či obdobných rozhodnutí „například č.j.: HLUC/00590/2020/OD/Vo ze dne 6. 1. 2020 či MUCE 20786/2019 SO“ vyplývá ustálenost praxe správního orgánu, a to hlavně v tom, že správní orgán se zabývá způsobilostí jednotlivých rozhodnutí, na základě nichž jsou zaznamenávány body, kdy toto činí zejména na základě podaného odvolání, kdy odvolatel provedení takového posouzení požaduje a na možnou nezpůsobilost podkladů ve svém odvolání upozorňuje. Obdobný postup vyplývá i z rozhodnutí dalších správních orgánů „č.j. KUJCK–24343/2020 ze dne 13. 2. 2020 či č.j.: ŘP/741/19–16/Ka“, ze kterých jednoznačně vyplývá, že se správní orgány důsledně zabývaly jednotlivými bloky a tím, zda jsou relevantním podkladem pro záznam bodů do bodového hodnocení.

4. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) zdůrazňuje zásadu legitimního očekávání, kdy dle této zásady by správní orgány měly ve věcech se shodnými či obdobnými znaky postupovat a rozhodovat shodně. Tato zásada se de iure týká sice vždy jednoho konkrétního správního orgánu, ovšem v případě orgánů veřejné moci, jakými jsou krajské úřady, kterých existuje na území České republiky pouze třináct (!), se žalobce domnívá, že i zde by měla existovat ustálená či alespoň obdobná praxe při posuzování věcí shodných či obdobných. Ačkoliv v českém právním systému neexistuje zvykové právo (precedens), užívání zásady legitimnosti jej de facto zavádí. Pokud tedy jeden správní orgán rozhoduje výše popsaným způsobem, není dle žalobce přiléhavé, aby totožný správní orgán pouze v jiné místní působnosti rozhodoval a postupoval zcela odlišně. Tím by byla jednoznačně dotčena rovnost účastníků před zákonem, kdy tato rovnost je narušována pouze na základě místní příslušnosti k danému správnímu orgánu.

5. Stran nezpůsobilosti podkladů pro záznam bodů žalobce uvedl, že ve svém odvolání napadal jednotlivé podklady jako nezpůsobilé pro záznam bodů do bodového hodnocené řidiče. K tomu žalovaný uvádí, že tyto posuzovat nemůže, byť praxe popsána v bodě předcházejícím vypovídá o praxi jiné. Jediné důkazy, které žalovaný posuzuje, jsou oznámení od věcně příslušných oddělení policie, kterými je oznamována skutečnost, že žalobce měl spáchat přestupek, který s ním byl projednán, a bylo vydáno rozhodnutí v blokovém řízení. Dle žalobce nemůže být takovéto oznámení dostatečným důkazem a musí být vždy porovnáno s předmětným rozhodnutím, kterého se týká, tak aby mohla být vyloučena možná chyba lidského faktoru či možná zvůle orgánu veřejné moci.

6. Žalobce respektuje názor správního orgánu, že rozhodnutí vydávané v blokovém řízení a blokové řízení samotné jsou velmi specifickým druhem řízení, ovšem toto konstatování nemůže omluvit nedostatky, které takové rozhodnutí nese z pohledu zákonem kladených požadavků na takovýto druh rozhodnutí. Z přiložených „rozhodnutí v blokových řízeních série HG/2014 číslo bloku G 1498901 a série GF/2013 číslo bloku F 0832677“ vyplývá, že tato nesplňují dle rozsudku Nejvyššího správního soudu dostatečnou individualizaci skutku pro rozhodnutí, a naproti tomu „rozhodnutí v blokovém řízení série FC/2013 číslo bloku C1404971“, ze kterého je zřejmé, že byly dodrženy veškeré zákonem stanovené požadavky. Z uvedených rozhodnutí je patrné, že i přes specifičnost daného druhu řízení lze rozhodnutí vydat v souladu se všemi zákonem kladenými požadavky, a to tak, aby bylo zcela zřejmé, o jaký přestupek se mělo jednat, kdy a kde mělo ke spáchání přestupku dojít a dle jakého ustanovení zákona byl přestupek kvalifikován a jaká zákonem stanovená povinnost měla být porušena. Z rozhodnutí by měly být patrny údaje o osobě přestupce, místu spáchání přestupku a době spáchání, mělo by být zcela jasné, čeho se měl přestupce dopustit a jakou povinnost stanovenou zákonem svým jednáním porušil. Argument, že přestupce svým podpisem dal souhlas s tímto druhem projednání a správností takového rozhodnutí tak, jak uvádí žalovaný, je dle žalobce naprosto nesprávný. Není možné, aby za správnost rozhodnutí vydaného správním orgánem odpovídal přestupce, a není možné po přestupci vyžadovat ani očekávat takovou znalost práva, aby mohl správnost rozhodnutí posoudit a na případnou nesprávnost upozornit a žádat její nápravu.

7. Žalobce dále uvedl, že podklad není způsobilý zejména v následujících případech: i) Pokud z rozhodnutí není patrné, jakého jednání se měl přestupce dopustit, kdy v případě překročení nejvyšší povolené rychlosti rozhodně přestupkové jednání nevyplývá z popisu „rychlost, R, RJ, rychlost v obci (mimo obec)“, kdy jednoznačným porušením povinnosti je pouze překročení nejvyšší povolené rychlosti v obci (mimo obec) s uvedením, že měl být porušen § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), který stanoví, že v obci smí jet řidič rychlostí nejvýše 50 km.h–1, a jde–li o dálnici nebo silnici pro motorová vozidla, nejvýše 80 km.h–1, či § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu, který stanoví, že řidič motorového vozidla o maximální přípustné hmotnosti nepřevyšující 3 500 kg a autobusu smí jet mimo obec rychlostí nejvýše 90 km.h–1; na dálnici a silnici pro motorová vozidla rychlostí nejvýše 130 km.h–1. Řidič jiného motorového vozidla smí jet rychlostí nejvýše 80 km.h–1, v případě překročení rychlosti stanovené obecnou úpravou, či případně § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, který stanoví, že při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen řídit se světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními zařízeními a zařízeními pro provozní informace, v případě překročení nejvyšší povolené rychlosti stanovené místní úpravou. ii) V případě porušení být za jízdy připoután bezpečnostním pásem není rozhodně dostatečným popisem přestupku formát „neužil bezpečnostní pásy, nepřipoután bezp. pásem, nepřipoután BP, pásy aj.“, kdy zákonem stanovenou povinností řidiče je být za jízdy připoután bezpečnostním pásem dle § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, který stanoví, že řidič motorového vozidla je kromě povinností uvedených v § 4 a 5 dále povinen být za jízdy připoután na sedadle bezpečnostním pásem, pokud jím je sedadlo povinně vybaveno podle zvláštního právního předpisu. Z vydaného rozhodnutí musí tedy být zřejmé, že přestupce porušil tuto povinnost za jízdy a dopustil se jí jako řidič motorového vozidla, kdy pokud je osoba nepřipoutána jako spolujezdec, jedná se sice o přestupek, ovšem takovýto přestupek nepodléhá evidenci bodů v bodovém hodnocení řidiče. iii) Z rozhodnutí dále musí být naprosto zřejmé, kde a kdy mělo ke spáchání přestupku dojít. Tedy, aby bylo možno vyloučit, že přestupek se stal mimo pozemní komunikaci a přestupce měl být případně trestán dle zákona o přestupcích a nikoli dle zákona o silničním provozu. iv) Údaje v rozhodnutí by měly být uvedeny čitelně, srozumitelně a přehledně tak, aby rozhodnutí mohlo být vůbec přezkoumáno. Pokud jsou údaje uvedené v rozhodnutí nečitelné, není možné na základě takového rozhodnutí evidovat body v bodovém hodnocení řidiče, neboť z rozhodnutí nejsou zřejmé okolnosti daného přestupku.

8. Ke konkrétním výtkám u jednotlivých pokutových bloků uvedl žalobce následující: i) K pokutovému bloku ze dne „5.10.2021“ – na předmětném rozhodnutí není patrný podpis přestupce v odpovídající kolonce a zůstává tedy otázkou, zda rozhodnutí nabylo právní moci. ii) K pokutovému bloku ze dne 14. 8. 2020 – v kolonce č. 5 není jednoznačný čas, kdy mělo dojít ke spáchání přestupku, kdy je údaj o čase přepisován; dále v kolonce č. 11 není jednoznačné, zda bylo rozhodnutí podepsáno přestupcem a zda tedy vůbec nabylo právní moci. Údaje na rozhodnutí tedy nelze porovnat s údaji na oznámení o uložení příkazního bloku a nemůže se tedy jednat o podklad způsobilý pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče. iii) K pokutovému bloku ze dne 1. 3. 2020 – na předmětném rozhodnutí není patrný podpis přestupce v odpovídající kolonce a zůstává tedy otázkou, zda rozhodnutí nabylo právní moci. iv) K pokutovému bloku ze dne 25. 5. 2019 – v kolonce č. 5 není uveden úplný název obce a není tak jednoznačně stanoveno místo, kde mělo dojít ke spáchání přestupku; v kolonce č. 6 je uvedena zkratkovitě právní kvalifikace přestupkového jednání, kterého se měl účastník dopustit, „a opět vyplývá jednoznačně označení paragrafu konkrétní právní normy, ovšem ostatní body atd. již nikoli“, což je zejména u právní kvalifikace protiprávního jednání vada značná, která znemožňuje přesné určení tohoto jednání a tedy i odpovědnost účastníka za toto jednání. S ohledem na zápis též znemožňuje posouzení oprávněnosti uložené sankce a neposkytuje jednoznačný odkaz na právní kvalifikaci domnělého protiprávního jednání. Údaje v této kolonce jsou dále při své vágnosti a neodbornosti ve svém zápisu také částečně nečitelné a tím dále potvrzují formální nesprávnost napadeného rozhodnutí.

9. Žalobce zpochybňuje způsobilost pokutových bloků být podkladem pro záznam bodů do registru řidičů, neboť přestupky nejsou jako konkrétní a individualizované jednání vůbec vymezeny. Není tedy bez důvodných pochybností patrno, komu, zejména kdy a kde a potažmo za jaký přestupek byla uložena pokuta v blokovém řízení, když tento nedostatek nelze zhojit přípustností strohých a zkratkovitých formulací tak, jak zmiňuje Nejvyšší správní soud v rozhodnutí č.j. 4 As 127/2014–39.

10. Na základě výše uvedených skutečností a výtek ke každému konkrétnímu záznamu v bodovém hodnocení žalobce se žalobce domáhá, aby se soud zabýval zejména otázkou, zda byla jednotlivá pravomocná rozhodnutí způsobilými podklady pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče. Toto by měl soud učinit zejména s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 4 As 127/2014–39, ze kterého mimo jiné vyplývá: „S rigidní přísností nelze posuzovat pokutový blok ani po obsahové stránce. Při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je–li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje ust. § 84 a násl. zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane–li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou–li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to ničeho nemění.“ 11. Nelze tedy dle žalobce dospět k jinému závěru, než že ke zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude–li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen, když absence konkretizace a individualizace je v předmětné věci dle názoru žalobce právě případ pokutových bloků ze dne 5. 10. 2021, 14. 8. 2020, 1. 3. 2020 a 25. 5. 2019.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

12. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že zaujímá shodné stanovisko, jako zaujal v napadeném rozhodnutí. Při svém rozhodování vycházel z okolností daného případu, kdy žalobce podané námitky nikterak nespecifikoval. Uvedl, že námitky podává proti provedenému záznamu, kterým bylo dosaženo 12 bodů, a tak, aby byl běh lhůt stanovený v § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu přerušen ode dne doručení předmětných námitek až do dne, v němž rozhodnutí o námitkách nabude právní moci, a dále proti všem dalším záznamům bodů účastníka v registru řidičů. Neuvedl, v čem spatřuje jejich nezákonnost. Žalobce navrhnul prvoinstančnímu orgánu doplnění dokazování a doplnění spisového materiálu o „způsobilé“ podklady, tedy rozhodnutí, kterými měl být žalobce uznán vinným z předmětných přestupků. Poukázal na to, že pouze pravomocná a způsobilá rozhodnutí, bez právních či formálních pochybností, mohou prokázat tvrzenou skutečnost o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení. Závěrem navrhnul, aby takto obecně formulované námitky byly uznány oprávněnými a aby správní orgán provedl opravu záznamu o dosaženém počtu bodů v registru řidičů. Žalobce založil zdánlivou opodstatněnost námitek na obecných proklamacích a předjímání nezpůsobilosti pokutových bloků k záznamu bodů, kdy brojil obecnými námitkami proti všem záznamům. Za nedostatečné lze považovat holé konstatování právního zástupce o nesouhlasu s provedenými záznamy bodů v registru řidičů bez dalšího. Reprodukování frází o způsobilosti pokutových bloků, předjímání nedostatečnosti či nesprávnosti zapsaných údajů pro zaznamenání bodů do registru řidiče nezměnilo nic na neadresnosti podaných námitek ve vztahu ke konkrétním přestupkům v dopravě. Žalobce neuvedl relevantní důvody zpochybňující kterýkoliv ze zaznamenaných přestupků, natož aby předložil důkazní prostředky zpochybňující skutečnosti spáchaných přestupků v dopravě, jimiž dosáhl 12 bodů. Prvoinstanční orgán prověřil předepsané podklady pro záznamy bodů do karty řidiče, porovnal je s obsahem obecných námitek a ve vztahu k zákonem předepsaným podkladům pro záznamy bodů v porovnání s vyžádaným blokem na pokuty na místě zaplaceným, z nichž je zřejmé a nezaměnitelné, komu, kdy a za co byly pokuty za přestupky v dopravě uloženy, nemohl postupovat jinak, než námitky pro nedůvodnost zamítnout a dosažení 12 bodů v kartě řidiče potvrdit. Přestupková jednání žalobce byla v pěti oznámeních Policie ČR dostatečně konkretizovaná a nezaměnitelná. Takový důvod či důkazní prostředek způsobující nemožnost záznamu bodů do karty řidiče nebo okolnosti zpochybňující žalobcova porušení vybraných povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích zařazených do bodového hodnocení v souladu s přílohou k zákonu o silničním provozu žalobce neuvedl, ani nepředložil. Pro prvoinstanční orgán nebyl dán zákonný důvod k žalobcem požadovanému provedení opravy záznamu o dosaženém počtu celkově stanovených bodů v kartě řidiče.

13. Žalovaný nadále vycházel z obecné zásady volného hodnocení důkazů, souladu napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy, a především z vymezené podstaty řízení o námitkách v bodovém hodnocení řidiče. V řízení o námitkách proti provedeným záznamům bodů v registru řidičů je předmětem řízení posouzení, zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny v souladu se zákonem, tzn., zda počet zaznamenaných bodů (za porušení vybraných povinností stanovených přílohou k zákonu o silničním provozu) odpovídá spáchanému přestupku, zda je zapsán příslušnému přestupci atd. Žalovaný se pro své rozhodování opíral nejen o rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 4. 2016, č.j. 4 As 3/2014–39, ale rovněž vycházel ze znalostí nabytých svou úřední činností. K indiciím svědčícím o účelovosti žalobcova postupu (s cílem prodlužovat řízení až na samou hranici možného) a nakonec za pomoci marginálií uspět s předjímanou chybovostí a na té vystavět nezpůsobilost jakéhokoli pokutového bloku k záznamu bodů do karty řidiče se žalovaný vyjádřil v odůvodnění napadeném rozhodnutí. Odkazem na zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu považoval žalovaný obecné námitky a odvolání bez uvedených důvodů za zřetelně účelové, jestliže v době probíhajícího řízení o námitkách proti zaznamenaným bodům v kartě řidiče před prvoinstančním orgánem nebyly žalobcem vysloveny či konkretizovány pochybnosti o spáchaných skutcích jako takových. Záznamy bodů byly provedeny v souladu s § 123b odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu.

14. Žalovaný vycházel ze zákona a z přesně vymezeného předmětu řízení o námitkách proti zaznamenaným bodům v kartě řidiče. S ohledem na sled a způsob podaných námitek žalovaný přisvědčil jejich neopodstatněnosti. Povinností prvoinstančního orgánu je posoudit a zvážit důvodnost či nedůvodnost podaných námitek, zda je potřeba údaje uvedené v oznámení o uložení pokut v blokovém řízení prokazovat pomocí dalších důkazů a zda neodůvodněné prodlužování řízení připustí. Relevantní skutečnosti zpochybňující záznamy bodů v kartě řidiče doloženy nebyly, pročež nebyla dána možnost zákonné opravy záznamu bodů v kartě řidiče a nezbylo, než námitky pro nedůvodnost zamítnout. Prvoinstanční orgán neměl od žalobce v době rozhodování o námitkách byť jen indicie zpochybňující jakékoli přestupkové jednání, ani neměl od žalobce takové důkazní prostředky, které by opodstatňovaly podání námitek, neboť se jednalo o předjímání chybovosti ve vyplnění pokutových bloků. Žalobce neuvedl takové reálie, které by oznámení Policie ČR o uložení pokut v blokovém řízení zpochybňovaly. Žalobce žádné důkazy ke zpochybnění přestupků nenavrhnul, ani neuvedl. Svůj názor žalovaný čerpal z rozsudku Nejvyššího správního soudu (ze dne 4. 1. 2012, č.j. 3 As 19/2011–74), kdy posoudil pečlivě právní otázku, zda v projednávané věci došlo na základě námitek ke zpochybnění údajů v oznámení o přestupcích, a dospěl k závěru, že obsahem obecně, účelově a postupně uplatňovaných námitek tomu tak nebylo. Nelze přijmout tvrzení žalobce o nezpůsobilosti pokutových bloků k záznamu bodů, jestliže jejich posouzení s podrobným popisem jednotlivých údajů provedl prvoinstanční orgán v odůvodnění svého rozhodnutí. Argumentace žalobce o běžné praxi odvolacích správních orgánů o posuzování jednotlivých podkladů je zavádějící. Pokud by žalobce bez zbytečných průtahů v řízení před prvoinstančním orgánem namítal rozpory údajů v oznámení a pokutovém bloku, tehdy by bylo na místě zaobírat se dostatečností vyvrácení takové námitky. Žalobce však postupoval odlišně, konkrétnosti údajných nesprávností v údajích uplatňoval postupně a nikoli před prvoinstančním orgánem. V rámci posouzení důvodnosti uplatněných námitek se může správní orgán zabývat pouze tím, zda předmětné rozhodnutí, které bylo podkladem pro záznam bodů, skutečně je v právní moci a zda byly body zaznamenány správné osobě a ve správné výši, přičemž je i nadále vázán pravomocným rozhodnutím, na jehož základě k zaznamenání bodů došlo (viz § 123b odst. 2). Podle § 73 odst. 2 správního řádu zde totiž platí, že pravomocné rozhodnutí je závazné pro účastníky řízení, v němž bylo toto rozhodnutí vydáno, a pro všechny správní orgány. Stejně tak je pro správní orgány závazné i pravomocné rozhodnutí soudu. V žalobcově odkazu na praxi jiného krajského úřadu a posuzování způsobilosti pokutového bloku k záznamu bodů a tvrzení, že se odvolací správní orgán zabývá kvalitou provedení jednotlivých rozhodnutí v blokovém řízení, je zkresleným pohledem, který nemá oporu v legislativě. Zápisy bodů jsou v napadeném rozhodnutí řádně a dostatečně zdůvodněny. Žalovaný je přesvědčen, že žalobce na svých právech krácen nebyl a odkazuje se na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se dle svého názoru s obsahem podaného odvolání dostatečným způsobem vypořádal. Více nemá žalovaný k tvrzené nezákonnosti napadeného rozhodnutí, co by dodal.

15. S odkazem na výše uvedené trvá žalovaný na tom, že v průběhu řízení nedošlo ke krácení práv žalobce a bylo vůči němu postupováno v souladu se zákonem. Námitky uváděné žalobcem považuje žalovaný za vyvrácené, bezpředmětné a neopodstatněné. Dle názoru žalovaného nelze ze skutečností uváděných žalobcem v žalobě prokázat či dovodit nezákonnost napadeného rozhodnutí či takové vady řízení, které by odůvodňovaly zrušení napadeného rozhodnutí.

IV. Posouzení věci soudem

16. Vzhledem k tomu, že žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním věci bez jednání, rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), o věci samé bez jednání.

17. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s.ř.s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě.

18. Pokud jde o tvrzení žalobce, že žalovaný „zcela ignoroval předložené důkazy a návrhy”, žalobce neuvedl, jaké konkrétní důkazy a návrhy měl žalovaný zcela ignorovat. K této zcela obecné námitce žalobce je nutné uvést, že žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovat obsah odvolání v souladu s tím, co žalobce v odvolání uvedl a vypořádal se se všemi odvolacími námitkami.

19. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 18. 3. 2015, č.j. 1 As 1/2015 – 33 (rozsudky Nejvyššího správního soudu jsou dostupné na www.nssoud.cz), v bodech 32 a 36 uvedl, že „K povaze oznámení policie o uložení pokuty za přestupek, a k jeho vlivu na provedení záznamu bodů, Nejvyšší správní soud uvedl, že „[o]známení policie, na základě kterých je prováděno hodnocení dosaženého počtu bodů, jsou pouze úředním záznamem o tom, že byl spáchán přestupek a kdo jej spáchal, toto oznámení poskytuje správnímu orgánu určitou informaci o věci; nelze však z něj bez dalšího vycházet v případech, vyskytnou–li se v řízení pochybnosti o údajích zde zaznamenaných. K dokazování průběhu událostí popsaných v úředním záznamu je třeba v takovém případě vyžádat proto další důkazy prokazující skutečnosti zde uvedené.“ (rozsudek ze dne 24. 8. 2010, č. j. 5 As 39/2010 – 76, publ. pod č. 2145/2010 Sb. NSS.). Co se rozumí těmito pochybnostmi, soud upřesnil v rozsudku ze dne 4. 1. 2012, č. j. 3 As 19/2011 – 74. V tomto rozhodnutí uvedl, že uvedené „nelze chápat tak, že ke zpochybnění údajů oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení, které zakládá povinnost správního orgánu vyžádat další důkazy prokazující skutečnosti zde uvedené, dochází vždy, když řidič namítne, že přestupek nespáchal nebo že si jej není vědom. Je totiž třeba rozlišit případy, kdy řidič pouze uvede, že se přestupku nedopustil, a případy, kdy současně uvede skutečnosti konkretizující toto tvrzení, např. že se v době údajného spáchání přestupku nacházel v jiném místě nebo že v tuto dobu vozidlo neřídil, případně svá tvrzení podloží navrženými důkazy. Správní orgán vedle těchto tvrzení řidiče současně posuzuje i kvalitu oznámení z toho hlediska, jaké množství údajů prokazujících spáchání přestupku konkrétním řidičem obsahuje.“ Jako nedostatečné oznámení zakládající pochybnosti uvedených údajů soudy označily např. takové, které se týkalo přestupku spáchaného jiného dne, než přestupek který měl být v bodovém systému evidován (rozsudek NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 5 As 39/2010 – 82), nebo z něhož nelze spolehlivě zjistit, jakého přestupku se měl řidič dopustit (rozsudek NSS ze dne 21. 3. 2012, č. j. 5 As 118/2011 – 103). Lze tedy shrnout, že správní orgán má za povinnost opatřit další důkazy o tom, že byl spáchán přestupek dle popisu v oznámení, pouze vyskytnou–li se pochybnosti, že řidič přestupek spáchal. Tyto pochybnosti mohou vyvstat na základě řidičových konkrétních či podložených tvrzení, nebo na základě pochybností pramenících z kvality oznámení o uložení blokové pokuty. Ač stěžovatelka s tímto výkladem zastávaným správními soudy polemizuje, Nejvyšší správní soud nemá důvod se od něj odchýlit. Tento mechanismus se principu presumpci neviny nepříčí. O vině za přestupek, na základě kterého dochází k záznamu bodů, bylo již v řízení o tomto přestupku rozhodnuto. Následný záznam bodů je pouze evidenční úkon, při němž již vina za přestupek není předmětem řízení. Naopak zde stačí pouze prokázat, že přestupek popsaný v oznámení je způsobilým podkladem k zápisu bodů do registru konkrétního řidiče. K tomuto účelu je nezpochybněné oznámení o uložení pokuty za přestupek obsahující jeho identifikaci dostačující“.

20. V případě žalobce postup správních orgánů zcela vyhověl i „běžné praxi správních orgánů posuzovat i jednotlivé podklady (rozhodnutí v blokových řízeních) z hlediska jejich způsobilosti pro provedený záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče“. Jak vyplývá z obsahu správního spisu, správní orgány měly k dispozici jak všechna oznámení o uložené pokutě, tak bloky na pokutu. Jejich obsahem se správní orgány také podrobně zabývaly, a to prvoinstanční orgán na str. 3 až 6 prvoinstančního rozhodnutí a žalovaný na str. 3 a 4 napadeného rozhodnutí. Není tedy pravdivým tvrzení žalobce o tom, že žalovaný „vycházel pouze z oznámení od věcně příslušných oddělení police“, neboť žalovaný při vypořádání námitek vycházel přímo z „předmětných pokutových bloků“.

21. Pokud jde o námitku žalobce, že „přiložená rozhodnutí v blokových řízeních série HG/2014 číslo bloku G 1498901 a série GF/2013 číslo bloku F 0832677 nesplňují dostatečnou individualizaci skutku pro rozhodnutí“, je nezbytné uvést, žádné takové pokutové bloky ani pokutové bloky stejných sérií nebyly podkladem pro záznam bodů v registru řidičů.

22. Tvrdí–li žalobce, že „i přes specifičnost daného druhu řízení lze rozhodnutí vydat v souladu se všemi zákonem kladenými požadavky, a to tak, aby bylo zcela zřejmé, o jaký přestupek se mělo jednat, kdy a kde mělo ke spáchání přestupku dojít a dle jakého ustanovení zákona byl přestupek kvalifikován a jaká zákonem stanovená povinnost měla být porušena. Z rozhodnutí by měly být patrny údaje o osobě přestupce, místu spáchání přestupku a době spáchání, mělo by být zcela jasné, čeho se měl přestupce dopustit a jakou povinnost stanovenou zákonem svým jednáním porušil. Argument, že přestupce svým podpisem dal souhlas s tímto druhem projednání a správností takového rozhodnutí tak, jak uvádí žalovaný, je dle žalobce naprosto nesprávný. Není možné, aby za správnost rozhodnutí vydaného správním orgánem odpovídal přestupce, a není možné po přestupci vyžadovat ani očekávat takovou znalost práva, aby mohl správnost rozhodnutí posoudit a na případnou nesprávnost upozornit a žádat její nápravu.”, lze se s jeho tvrzením ztotožnit, avšak tato obecná tvrzení nijak neprokazují zákonnosti či nezákonnost napadeného rozhodnutí.

23. Ztotožnit je možné se i se závěrem žalobce o tom, že „údaje v rozhodnutí by měly být uvedeny čitelně, srozumitelně a přehledně tak, aby rozhodnutí mohlo být vůbec přezkoumáno. Pokud jsou údaje uvedené v rozhodnutí nečitelné, není možné na základě takového rozhodnutí evidovat body v bodovém hodnocení řidiče, neboť z rozhodnutí nejsou zřejmé okolnosti daného přestupku“. Stejně tak jako se závěrem žalobce o tom, že „z rozhodnutí musí být naprosto zřejmé kde a kdy mělo ke spáchání přestupku dojít. Tedy aby bylo možno vyloučit, že přestupek se stal mimo pozemní komunikaci a přestupek měl být případně trestán podle zákona o přestupcích a nikoli podle zákona o provozu na pozemních komunikacích.” Tato obecná tvrzení avšak včetně obecných tvrzení o specifikacích rozhodnutí v případě „překročení povolené rychlosti a nepřipoutání se bezpečnostním pásem“, však nevypovídají nic o zákonnosti, resp. „způsobilosti předmětných bloků na pokuty pro provedený záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče“.

24. Na tomto místě je však vhodné připomenout závěry, ke kterým dospěl Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 4.9.2012, č.j. 7 As 94/2012–20. Nejvyšší správní soud ve zmíněném rozsudku uvedl, že „s rigidní přísností nelze posuzovat pokutový blok ani po obsahové stránce. Při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je– li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje ust. § 85 odst. 4 zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane–li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou–li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Proto postačuje uvedení přestupkového jednání zkratkami „jízda bez použití BP“ nebo „pásy“, jsou–li tyto zkratky doplněny odkazem na ustanovení zákona o přestupcích, ve kterém je přestupek specifikován, a na ustanovení zákona o silničním provozu, které přestupce porušil. V daném případě je zřejmé, že stěžovatel se dopustil přestupků tím, že nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Nelze dospět k jinému závěru, než že ke zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude–li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen. V určitých případech se proto lze spokojit i s pouhým uvedením odkazem na ustanovení zákona o silničním provozu, který stanoví porušenou povinnost, jak je tomu u pokutového bloku L 4443991. U něho se totiž jedná o odkaz na dostatečně konkrétní ustanovení zákonů ve spojení s dalšími údaji, které ve svém souhrnu skutek stěžovatele dostatečně konkrétně popisují. Ust. § 22 odst. 1 písm. f) bod 5. zákona o přestupcích, ve znění účinném v době spáchání přestupku, stanoví, že přestupku se dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích nezastaví vozidlo na signál, který mu přikazuje zastavit vozidlo podle zvláštního právního předpisu nebo na pokyn "Stůj" daný při řízení provozu na pozemních komunikacích osobou oprávněnou k řízení tohoto provozu podle zvláštního právního předpisu. Ust. § 70 odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu stanoví, že při řízení provozu na křižovatce znamená pro řidiče signál s červeným světlem "Stůj!" povinnost zastavit vozidlo před dopravní značkou "Příčná čára souvislá", "Příčná čára souvislá" se symbolem „Dej přednost v jízdě!" a "Příčná čára souvislá s nápisem STOP", a kde taková dopravní značka není, před světelným signalizačním zařízením. Dalším údajem na přestupkovém bloku je, že přestupek byl spáchán dne 22.1.2010 v 19.10 hod. v Karviné na tř. 17. listopadu. Taková specifikace splňuje požadavek dostatečné individualizace skutku, neboť z kombinace všech výše uvedených údajů je patrné, jakého konkrétního druhu jednání se stěžovatel dopustil a kdy a kde se to stalo“.

25. Pokud jde o žalobcem namítaný „pokutový blok ze dne 5. 10. 2021” je na něm patrný podpis přestupce. Tuto skutečnost ověřili a v odůvodnění svých rozhodnutí shodně uvedli prvoinstanční orgán i žalovaný. Tato skutečnost je patrná i z obsahu předmětného bloku na pokutu, kde se pod razítkem a podpisem oprávněné úřední osoby nachází podpis přestupce.

26. Pokud jde o žalobcem namítaný „pokutový blok ze dne 14. 8. 2020”, je zde uveden čas, kdy mělo dojít ke spáchání přestupku, je na něm patrný i podpis přestupce. Tyto skutečnosti ověřili a v odůvodnění svých rozhodnutí shodně uvedli prvoinstanční orgán i žalovaný. Oběma je zmiňován i čas „14:52 hodin”. Tyto skutečnosti jsou patrné i z obsahu předmětného bloku na pokutu, kde se pod razítkem a podpisem oprávněné úřední osoby nachází podpis přestupce, v popisu skutku je pak uveden údaj „14:52”.

27. Pokud jde o žalobcem namítaný „pokutový blok ze dne 1. 3. 2020”, je na něm patrný podpis přestupce. Tuto skutečnost ověřili a v odůvodnění svých rozhodnutí shodně uvedli prvoinstanční orgán i žalovaný. Tato skutečnost je patrná i z obsahu předmětného bloku na pokutu, kde se pod razítkem a podpisem oprávněné úřední osoby nachází podpis přestupce.

28. Pokud jde o žalobcem namítaný „pokutový blok ze dne 25. 5. 2019”, je zde uvedeno místo, kde mělo dojít ke spáchání přestupku i kvalifikace přestupkového jednání, kterého se měl přestupce dopustit. Tyto skutečnosti ověřili a v odůvodnění svých rozhodnutí shodně uvedli prvoinstanční orgán i žalovaný. Oběma jsou zmiňovány údaje „Karlovy Vary, Jáchymovská 40” a „§ 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu”. Tyto skutečnosti jsou patrné i z obsahu předmětného bloku na pokutu, kde se v popisu skutku nachází údaj „Karlovy Vary, Jáchymovská 40”, a pod bodem 6 je uveden údaj „125c 1 f 4 zák. č. 361/2000 Sb.”. Je zřejmé, že šlo o označení § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu, které také zcela odpovídá jednání uvedenému v popisu skutku.

29. Námitky žalobce tedy nejsou důvodné ani pokud jde o namítaný obsah bloků na pokuty.

V. Rozhodnutí soudu

30. Soud neshledal žádný z žalobcem uvedených žalobních bodů důvodným, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl, neboť není důvodná.

VI. Odůvodnění neprovedení důkazů

31. Soud neprovedl žádný z žalobcem navržených důkazů, neboť jejich provedení nebylo nezbytné k posouzení důvodnosti či nedůvodnosti žaloby.

VII. Náklady řízení

32. Podle § 60 odst. 1 s.ř.s. by měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, když měl ve věci plný úspěch. Jelikož žalovanému žádné důvodně vynaložené náklady nevznikly a žalovaný se navíc práva na náhradu nákladů řízení vzdal, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

I. Napadené rozhodnutí II. Žaloba III. Vyjádření žalovaného k žalobě IV. Posouzení věci soudem V. Rozhodnutí soudu VI. Odůvodnění neprovedení důkazů VII. Náklady řízení