55 A 3/2017 - 32

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce M.K., bytem X, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 2. 2. 2017, č. j. KUJCK 18099/2017, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobou doručenou dne 28. 3. 2017 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 2. 2017, č. j. KUJCK 18099/2017 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 10. 6. 2016, č. j. Spr. př. 1828/16 Lo (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil tím, že při řízení motorového vozidla překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 40 km/h a více nebo mimo obec o 50 km/h a více. Žalobce se uvedeného přestupku dopustil z nedbalosti porušením ustanovení § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu tím, že dne 26. 2. 2016 v katastrálním území obce Chotýčany, na silnici č. I/03, ve směru jízdy od Českých Budějovic na Tábor řídil osobní automobil tovární značky Audi, r. z. ..., přičemž s vozidlem jel v čase 10:48 hodin rychlostí 173 km/h v úseku, kde byla povolena rychlost nejvýše 90 km/h, a tedy jako řidič jel mimo obec rychlostí o 83 km/h vyšší, než byla v daném úseku nejvyšší povolená rychlost. Za tento přestupek byla žalobci udělena pokuta ve výši 5.000,- Kč podle § 125c odst. 5 písm. d) zákona o silničním provozu, zákaz činnosti na dobu šest měsíců podle § 125c odst. 6 písm. b) téhož zákona a úhrada nákladů spojených s projednáním přestupku ve výši 1.000 Kč. Žalobce se podanou žalobou domáhá rovněž zrušení prvostupňového rozhodnutí. Žalobce namítá, že měření rychlosti bylo provedeno v rozporu s návodem k obsluze, neboť rychloměr měl být v době ověření namontován na jiném vozidle, než bylo vozidlo, které provádělo měření v době, kdy byla změřena rychlost žalobce. V ověřovacím listu č. 248/15 je uvedeno, že rychloměr byl namontován na typu vozidla Škoda Octavia, výrobní karoserie ..., RZ ..., zatímco správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí uvedl, že rychloměr byl zabudován ve služebním vozidle tovární značky VW Passat. Podle žalobce má přemístění rychloměru z jednoho vozidla na druhé, aniž by došlo k novému ověření metrologických vlastností a vystavení ověřovacího listu, za následek zánik ověření. Žalobce nerozporuje měření radarovým rychloměrem Ramer AD9C, byť je správním orgánem I. stupně v jeho rozhodnutí uváděno, že měření proběhlo rychloměrem Ramer 10C. Rozporuje však typ vozidla, na kterém bylo měřící zařízení nainstalováno, když ověřovací list k měřicímu přístroji uvádí typ vozidla Škodu Octavii a správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí zmiňuje VW Passat. K tomu pak žalobce odkazuje na ustanovení zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o metrologii“), která pojednávají o zániku platnosti ověření stanoveného měřidla. Podle žalobce zanikla platnost ověření i v nyní projednávané věci z důvodu přemontování rychloměru z jednoho vozidla na druhé, čímž byly provedeny změny a úpravy měřidla, které mohou ovlivnit jeho metrologické vlastnosti. Jako další důvod zániku platnosti ověření stanoveného měřidla je žalobcem uváděno odstranění úřední značky. Žalobce odkazuje na své odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, v němž měl uvádět, že si po zastavení vozidla nechal předvést použité měřící zařízení, které však nemělo předepsané úřední značky. Žalobce v tomto kontextu nesouhlasí s vypořádáním této odvolací námitky ze strany žalovaného, který v napadeném rozhodnutí uvedl, že se jedná o ničím nepodložené tvrzení, které měl navíc žalobce možnost uvést do oznámení o přestupku sepsané na místě policisty. Žalovaný na podporu svého odůvodnění odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2014, č. j. 10 As 25/ 2014 – 48, který však podle žalobce na danou věc vůbec nedopadá. Žalobce s kontextu s prve uvedenou námitkou namítá neprovedení důkazu ze strany žalovaného, a to výslechu zasahujících policistů. Podle žalobce spisový materiál neobsahuje žádný doklad o tom, že použité měřící zařízení mělo předepsané značky, naopak obsahuje doklad o tom, že ověření proběhlo na jiném vozidle, než kterým bylo provedeno měření rychlosti žalobce. Dále žalobce namítá, že vyjádření k oznámení přestupku představuje záznam o podání vysvětlení a nelze jej použít jako důkaz, což dokládá § 137 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Žalobci tedy nelze přičítat k tíži, že do oznámení o přestupku nic neuvedl a od počátku měl v úmyslu své argumenty předložit až před správním orgánem v rámci správního řízení a dokazování. Následně žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2009, č. j. 1 As 96/2008 – 115, v němž se pojednává o právech náležejících podezřelému ze spáchání přestupku. Obviněný není povinen poskytovat součinnost, naopak rozhodující správní orgán je povinen zjistit skutkový stav bez ohledu na to, jak se sám obviněný k řízení staví. Dále žalobce poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2006, č. j. 2 As 46/2005 – 55, kde tento soud uvedl, že důkazní břemeno k prokázání spáchání přestupku nese správní orgán. Žalobce zde vyslovil přesvědčení, že žalovaný byl povinen prokázat, že na měřícím zařízení byly odpovídající úřední značky, což v napadeném rozhodnutí výslovně neučinil. Podle žalobce je navíc zavádějící tvrzení žalovaného, že žalobce své tvrzení o absenci úředních značek nepodložil žádným konkrétním důkazem, když důkazní břemeno nenese žalobce, ale žalovaný. Žalovaný nevysvětlil přezkoumatelným způsobem důvody, pro které toto tvrzení žalobce ke skutkovým okolnostem případu nepřijal. Žalobce i na tomto místě uvádí judikaturu Nejvyššího správního soudu, a to rozsudek ze dne 14. 1. 2014, č. j. 5 As 126/2011 – 68. Žalobce uzavírá, že žalovaný nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, když nezjistil okolnosti svědčící ve prospěch žalobce a neprovedl navrhované důkazy potřebné ke zjištění stavu věci – absence úředních značek na rychloměru a následné nezákonné měření neověřeným rychloměrem. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě shrnul žalobní body, navrhnul zamítnutí žaloby a uvedl následující. Předně žalovaný odmítá tvrzení žalobce, že měření bylo provedeno neověřeným měřidlem. Z ověřovacího listu č. 248/15 je zřejmé, že měření bylo provedeno radarovým rychloměrem AD9C, které bylo namontováno na vozidle tovární značky Škoda Octavia, RZ ... s platností ověření do 28. 10. 2016. Ověřovací list vydaný autorizovaným metrologickým střediskem v Kunovicích byl proveden jako důkaz v rámci ústního projednání přestupku dne 25. 4. 2016. Správní orgán I. stupně se při vyhotovení svého rozhodnutí dopustil písařské chyby, kdy zaměnil typ měřícího zařízení a namísto typu AD9C uváděl Ramer 10 a dále zaměnil typ vozidla, kdy namísto Škody Octavia uváděl VW Passat. Je však evidentní, že se jednalo o písařskou chybu, která nemohla mít vliv na podstatu vydaného rozhodnutí, neboť žádný z podkladů neobsahuje důkaz, že byl měřicí přístroj namontován na vozidle VW Passat. Naopak všechny podklady osvědčují, že měření bylo provedeno radarovým rychloměrem AD9C, které bylo namontováno na vozidle uvedeném v ověřovacím listu č. 248/15. Toto pochybení již správní orgán napravil, když vydal dne 12. 4. 2017 opravné rozhodnutí pod č. j. SO/3835/2016, proti kterému podal žalobce odvolání. K druhému žalobnímu tvrzení o tom, že měřič rychlosti neměl příslušné úřední značky, žalovaný uvedl, že setrvává na svém přesvědčení, že se ze strany žalobce jedná o ničím nepodložené spekulace, které žalobce nepodložil žádným konkrétním důkazem. Žalovaný pokládá výslech policistů za nadbytečný, neboť v provedeném měření neshledal žádné pochybnosti a není pochyb, že měření proběhlo v souladu s návodem k obsluze daného zařízení. V kontextu s tímto žalovaný cituje rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2016, č. j. 9 As 220/2015 – 47, podle kterého navozuje zpochybnění umístění značky až v odvolání dojem účelovosti této námitky, která je navíc v rovině nepodloženého tvrzení. Žalobce podal dne 4. 6. 2017 repliku, v níž se obšírně zaobírá opravami obsahu samotného rozhodnutí a odkazuje na rozsáhlou judikaturu Nejvyššího správního soudu a také Ústavního soudu, podle které není možné měnit obsah rozhodnutí. Podle žalobce se v posuzovaném případě nejednalo o opravu zřejmé nesprávnosti, neboť se v případě uvádění jiného měřiče a jiného vozidla nejednalo o překlep, či zkomoleninu, ale o popsaná skutková zjištění. Z hlediska právní jistoty a zákazu překvapivosti rozhodnutí je nutno posoudit napadené rozhodnutí a prvostupňové rozhodnutí ve znění napadeném správní žalobou. Není přípustné, aby žalovaný zhojil vady rozhodnutí tak, že ve spolupráci s prvostupňovým správním orgánem vady odstraní vydáním opravného usnesení 10 měsíců po vydání samotného rozhodnutí. Jediný důvod pro takové jednání žalobce spatřuje v odstranění žalobou napadených vad rozhodnutí. K odkazu žalovaného na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2016, č. j. 9 As 220/2015 – 47 žalobce uvedl, že na projednávanou věc tento rozsudek nedopadá, neboť se jednalo o typově odlišnou věc, kde policisté jako svědci vypovídali, proto tuto výpověď nelze zpochybnit pouhým pozdějším odvolacím tvrzením. V nyní řešené věci však policisté k absenci úředních značek nevypovídali. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: Dle úředního záznamu ze dne 26. 2. 2016 a oznámení přestupku z téhož dne prováděla hlídka Policie ČR výkon služby na silnici č. I/03 v úseku České Budějovice – Tábor se zaměřením na dohled nad dodržováním stanovené rychlosti jízdy. V čase 10:48 bylo v katastru obce Chotýčany zaznamenáno vozidlo žalobce jedoucí rychlostí 179 km/hod., po odečtení 3% odchylky byla rychlost 173 km/hod. V měřeném úseku je maximální povolená rychlost 90 km/hod. Rychlost byla naměřena měřícím zařízením RAMER AD9C. Řidič, v němž byl ztotožněn žalobce, předložil doklady, byl mu vysvětlen přestupek. Oznámení přestupku žalobce nepodepsal, ani se nevyjádřil, dechová zkouška byla negativní. V jednání žalobce bylo shledáno porušení § 4 písm. b), § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu, čímž se stal podezřelým ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o silničním provozu. Dne 1. 4. 2016 bylo žalobci oznámeno zahájení řízení a žalobce byl předvolán k ústnímu jednání na den 25. 4. 2016 ke správnímu orgánu I. stupně. Zároveň byl žalobce poučen o důsledcích nedostavení se bez náležité omluvy. Dne 24. 4. 2016 byla zmocněnkyní žalobce, M.Š., správnímu orgánu I. stupně odeslána omluva z ústního jednání, která nebyla podepsána a nebyla k ní přiložena plná moc k zastupování. Omluva byla správnímu orgánu I. stupně doručena dne 25. 4. 2016 v 7.35 hodin. Správní orgán I. stupně vyrozuměl podatelku o nedostatku podání, a na toto vyrozumění bylo reagováno dne 27. 4. 2016 zasláním plné moci udělené dne 19. 4. 2016. Dne 25. 4. 2016 bylo uskutečněno ústní jednání podle § 74 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“) v nepřítomnosti žalobce. Bylo provedeno dokazování důkazních prostředků obsažených ve spise. Byly přečteny oznámení přestupku, úřední záznam, záznam o přestupku pořízen z měřícího zařízení, mapový podklad a snímky z místa projednání přestupku, Ověřovací list č. 248/15, ze kterého vyplývá, že byl vydán k silničnímu radarovému rychloměru AD9C výrobního čísla 04/0102 umístěnému ve vozidle typu Škoda Octavia. Dále byl přečten doklad o proškolení ze dne 15. 10. 2015. Na základě provedených důkazních prostředků správní orgán I. stupně zhodnotil, že spáchání přestupku žalobcem bylo nezpochybnitelně prokázáno. Téhož dne, tedy 25. 4. 2016 byl žalobce vyrozuměn o ukončení ústního jednání a byl vyzván k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí. Datum k seznámení s podklady a možnosti vyjádřit se k nim bylo stanoveno na 16. 5. 2016 v době od 15:00 do 16:30 hodin v sídle správního orgánu I. stupně. O tomto vyrozumění byla informována i zmocněnkyně žalobce, a to dne 5. 5. 2016. Vzhledem k tomu, že se zmocněnkyně do datové schránky přihlásila až dne 15. 5. 2016, správní orgán I. stupně stanovil nový termín k seznámení s podklady pro rozhodnutí a vyjádření k nim na den 7. 6. 2016. Dne 24. 5. 2016 se ke správnímu orgánu I. stupně dostavil žalobce a pořídil si kopie ze spisu. Vyjádření k podkladům nepodal. Správní orgán I. stupně vydal dne 10. 6. 2016 prvostupňové rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o silničním provozu. Dne 30. 6. 2016 podal žalobce prostřednictvím svého zmocněnce odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, které následně na základě výzvy k odstranění vad podání doplnil dne 8. 7. 2016 o plnou moc. Dne 6. 10. 2016 vyzval správní orgán I. stupně žalobce k doplnění odvolání o podpis a o náležitosti uvedené v § 82 odst. 2 a 3 správního řádu, neboť z odvolání nebylo zjevné, kterou část rozhodnutí žalobce napadá, v jakém rozsahu a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí či řízení, které mu předcházelo. Odvolání bylo doplněno dne 25. 10. 2016. Žalobce zde uvedl, že podáním ze dne 30. 5. 2016, podací číslo zásilky ..., navrhl výslech policistů k prokázání absence úředních značek na měřícím zařízení a způsobu samotného měření. Dále žalobce namítnul nesprávnost provedeného měření, neboť mělo být provedeno neověřeným měřidlem a nečitelnost záznamu s vyfotografovaným vozidlem, tudíž že mělo jít o jiné vozidlo, než je vozidlo žalobce. Žalobce uvedl, že měření bylo provedeno rychloměrem Ramer AD9C. Ve stanovisku k předání spisového materiálu odvolacímu správnímu orgánu ze dne 3. 11. 2016 se podává, že správní orgán I. stupně cestou podatelny Magistrátu města České Budějovice doplnil do spisu zásilku uvedené podací značky ... Obsahem této zásilky byly dětské kresby a je postaveno najisto, že nebyla adresovaná Správnímu orgánu I. stupně. Dne 2. 2. 2017 vydal žalovaný, jako odvolací orgán, napadené rozhodnutí, kterým odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí prvostupňového orgánu potvrdil. Správnost prvostupňového rozhodnutí byla přezkoumána v rozsahu odvolacích námitek. Žalovaný rovněž poukázal na drobné pochybení správního orgánu I. stupně, který v rozhodnutí uváděl, že měření rychlosti bylo provedeno silničním radarovým rychloměrem Ramer 10C, namísto rychloměru AD9C. Žalovaný zhodnotil, že se jednalo o písařskou chybu, která nemohla mít vliv na zákonnost prvostupňového rozhodnutí, neboť je zřejmé, že správní orgán vycházel při dokazování i rozhodování ze správného měřícího zařízení uvedeného v Ověřovacím listu č. 248/15. Žalobcovy odvolací námitky vyhodnotil žalovaný jako nedůvodné. Tvrzení o provedeném měření v rozporu s návodem k obsluze měřidlem bez úředních značek shledal žalovaný jako nepodložené. Naopak byl spolehlivě zjištěn skutkový stav a prvostupňové rozhodnutí bylo žalovaným potvrzeno. Dne 12. 4. 2017 bylo vyhotoveno opravné usnesení č. j. SO/3835/2016, kterým správní orgán I. stupně rozhodl tak, že v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí se opakovaně užitá slova „Ramer 10C“ nahrazují slovy „AD9C“ a slova „tovární značky VW Passat“ se nahrazují slovy „tovární značky Škoda Octavia“. Ostatní text zůstal beze změn. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť s takovým postupem projevili účastníci řízení souhlas, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Úvodem považuje krajský soud za vhodné připomenout, že vzhledem k výše uvedené podmínce zjištění skutkového a právního stavu v okamžiku rozhodování správních orgánů žalobce nemůže v žalobě uvádět nová skutková tvrzení, jejichž cílem je rozšířit či změnit skutkový stav, z něhož napadená rozhodnutí vycházela (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2015, č. j. 7 As 83/2015 – 56, všechna rozhodnutí NSS jsou uvedena na www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 3. 2007, č. j. 1 As 32/2006 – 99 konstatoval, že cílem soudního přezkumu ve správním soudnictví není nahrazovat činnost správních orgánů a nově prováděné dokazování musí vždy směřovat výlučně k osvědčení skutkového stavu, který zde byl v době rozhodování správního orgánu. Při soudním přezkumu se tak k novotám zásadně nepřihlíží. Je tak třeba zohlednit zásadu plné jurisdikce rozhodování správního soudu a zamezit případným zjevným obstrukcím ze strany žalobce, který si jistě byl vědom skutečností uváděných až v řízení před soudem, resp. v podané žalobě, a které tu musely být již v době rozhodování správního orgánu, pokud se ovšem zakládají na pravdě. Skutečnost, že byl rychloměr přemontován z vozidla Škoda Octavia, uvedeného na Ověřovacím listě č. 248/15, na vozidlo VW Passat uvedl žalobce prvně až v podané žalobě. V posuzované věci vycházely správní orgány z podkladů, které měly k dispozici. Jednalo se o oznámení přestupku, úřední záznam, Ověřovací list č. 248/15 k použitému silničnímu rychloměru AD9C, který byl v době ověření namontován na vozidle Škoda Octavia, fotodokumentaci z místa sepsání oznámení přestupku a fotografický záznam přestupku. Ve věci bylo provedeno ústní jednání v nepřítomnosti žalobce, během kterého byly provedeny všechny důkazy ze spisu. Všechny tyto skutečnosti byly dostatečné k tomu, aby správní orgány učinily závěr, že žalobce spáchal přestupek kladený mi za vinu. Bylo prokázáno najisto, že žalobce řídil příslušné změřené vozidlo a že měření bylo provedeno způsobilým měřícím zařízením a příslušným policejním orgánem. Není možné ani odhlédnout od skutečnosti, že žalobce neprojevil žádný zájem brojit proti provedenému měření již v okamžiku sepisování oznámení přestupku. Byť v nyní podané žalobě žalobce namítá, že uvádět jakékoli vyjádření nebylo jeho povinností a tato pasivita mu nemůže být přičítána k tíži, krajský soud připomíná všeobecně uznávanou zásadu vigilantibus iura skripta sunt (zákony jsou psány pro bdělé). Krajský soud nemůže napravovat procesní pasivitu žalobce, který uplatnil zásadní skutkové tvrzení o přemístění radarového měřiče z jednoho vozidla na druhé bez nového ověření měřiče poprvé až v řízení před soudem. Krajský soud považuje uvedené tvrzení žalobce o přemístění rychlostního měřiče z jednoho vozidla na druhé za zcela neopodstatněné. Ve spise pro toho tvrzení neexistuje žádný podklad. Není pochyb o tom, že správní orgán v rámci celého správního řízení vycházel ze skutkového stavu, dle kterého bylo vozidlo žalobce změřeno měřidlem AD9C, které bylo v souladu s Ověřovacím listem č. 248/15 nainstalováno na vozidle Škoda Octavia. Nutno poukázat na to, že žalobce výše uvedenou skutečnost prvně zpochybnil až v podané žalobě a zcela účelově pro to použil písařskou chybu, učiněnou správním orgánem I. stupně. Nedostatky v psaní tohoto typu by se sice správnímu orgánu stávat neměly, ale při množství správních řízení a užívaných obstrukčních taktikách různých zmocněnců a právních zástupců dojde k situaci, že se úřední osoba dopustí zjevné nesprávnosti, kdy zamění jeden typ měřiče či vozidla. V nyní posuzované věci bylo v průběhu celého správního řízení postaveno najisto, jakým měřičem došlo k změření žalobcova vozidla. Žalobce tuto skutečnost nezpochybnil v okamžiku, kdy mu byla správním orgánem I. stupně dána možnost vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí, ani v odvolání. Navíc je třeba připomenout, že Ověřovací list je veřejná listina vydaná autorizovaným metrologickým střediskem v Kunovicích a je nutno presumovat jeho správnost. Úřední ověření je soubor činností, kterými se potvrzuje, že předmětné měřidlo má požadované metrologické vlastnosti a deklaruje se úřední značkou nebo vydáním ověřovacího listu, který má charakter veřejné listiny. Ověření vydá Český metrologický institut nebo autorizované metrologické středisko. Pouhé tvrzení žalobce, že bylo měřidlo přemontováno na jiné vozidlo bez nového ověření, které nebylo podloženo žádným konkrétním důkazem, není způsobilé vyvrátit správnost takové listiny. Žalobci navíc, v případě jeho pochybností o proběhlém měření, nic nebránilo postupovat podle § 11 zákona o metrologii, jak konstatoval i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 24. 8. 2011, č. j. 1 As 42/2011 – 115, kde uvedl, že: „stěžovatel, který zpochybnil výsledek měření (...), si jistě mohl vyžádat ověření nebo kalibraci radaru a vydání osvědčení o výsledku“. Obdobně musí krajský soud odmítnout i námitku o odstranění úřední značky z předmětného měřiče. Žalobce pro toto své tvrzení nepředložil žádný důkaz, a to ani nyní v podané žalobě, ani v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, kde tuto námitku uplatnil poprvé. Žalovaný zcela správně vyhodnotil, že se jedná o ničím nepodložené tvrzení, které nebylo podloženo žádným konkrétním důkazem. Krajský soud musí odmítnout rovněž tvrzení žalobce, že důkaz o absenci úřední značky měl povinnost provést žalovaný. Správní orgány neshledaly žádné pochybení stran provedeného měření, neboť ze všech podkladů bylo postaveno najisto, že měření proběhlo v souladu se zákonem. Krajský soud dospěl k závěru, že správní orgány správně zjistily skutkový stav, proto žalobce mohl být bez důvodných pochybností uznán vinným ze spáchání uvedeného přestupku. Oznámení o přestupku, záznam o přestupku obsahující fotografii měřeného vozidla a údaje o provedeném měření a Ověřovací list č. 248/15 je nutno považovat za zcela dostačující důkazy k prokázání spáchaného přestupku. Důkazní návrh na provedení výslechu zasahujících policistů, vznesený v odvolání, byl zcela správně vyhodnocen jako nadbytečný, neboť by nebyl způsobilý vnést jakékoliv jiné skutečnosti do posuzovaného případu. Vzhledem k platnosti Ověřovacího listu č. 248/15 nelze pochybovat o umístění úřední značky na použitém radarovém měřiči. V posuzované věci se jednalo o přestupkové jednání, které spočívalo v zásadním překročení maximální povolené rychlosti. Správní orgán I. stupně rozhodoval na základě podkladů obsažených ve správním spise a umožnil žalobci vyjádřit se ke všem zjištěným skutečnostem a důkazům v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu a žalobce řádným způsobem předvolal na ústní jednání. Žalobce se k tomuto úkonu nedostavil a správní spis o tom obsahuje úřední záznam. Skutečnost, že žalobce zůstal procesně nečinný, nemůže být správnímu orgánu přičítána k tíži. Ve spisové dokumentaci byly navíc obsaženy dostatečné podklady a podmínka nezbytnosti ústního jednání nebyla dána. Odůvodnění prvostupňového rozhodnutí obsahuje ucelený a podrobný popis skutkového děje, s nímž se ztotožnil i žalovaný. Stejně tak krajský soud neshledal důvod odchýlit se od závěrů učiněných oběma správními orgány. Skutkový stav byl zjištěn bez jakýchkoliv pochybností a i přes nepozornost správního orgánu I. stupně, která měla za následek nepřesné uvádění měřícího zařízení a vozidla, na kterém byl tento měřič namontován, jsou závěry správních orgánů o průběhu skutkového stavu konzistentní a ucelené. Žalobce až v podané žalobě zpochybnil průběh měření, přestože tak mohl učinit již v průběhu správního řízení. Takový postup však neodpovídá smyslu a účelu plné jurisdikce, naopak vykazuje znaky účelového a obstrukčního jednání. V rámci správního řízení byly použité podklady k prokázání viny žalobce zcela dostačující, o průběhu skutkového stavu nevznikly žádné pochybnosti a z takto zjištěného skutkového stavu bylo možno vycházet. Rozhodnutí správních orgánů jsou přezkoumatelná a písařská chyba správního orgánu I. stupně neměla vliv na výrok o vině a trestu žalobce. Soud na základě výše popsaného uzavřel, že žaloba není důvodná a jako takovou ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl, neboť neshledal námitky žalobce za opodstatněné. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání dle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů nepřiznává.

Poučení