55 A 3/2023– 40

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobce: X bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 01 České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 1. 2023, č. j. KUJCK 11324/2023, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby

1. Rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 1. 2023, č. j. KUJCK 11324/2023, sp. zn. OPZU–správ. 2429/2023/pevac SO 2, bylo potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Prachatice (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 23. 11. 2022, č.j. MUPt/43288/2022, uznávající žalobce vinným ze spáchání přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, (dál jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“). Tohoto přestupku se žalobce měl dopustit tím, že dne 12. 6. 2022 v 01:45 hod. při silniční kontrole na pozemních komunikacích v ulici Poštovní v Prachaticích jako řidič malého motocyklu tov. zn. X, RZ X, úmyslně neuposlechl výzvy policisty a odmítl se podrobit jak orientační dechové zkoušce, tak i lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu za účelem zjištění, zda nebyl při řízení ovlivněn alkoholem, čímž porušil ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) zákona o provozu na pozemních komunikacích.

2. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) obdržel dne 28. 3. 2023 žalobu, kterou se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí.

3. Žalobce především považuje za evidentní, že správní orgán porušil při šetření věci zejména svou povinnost postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (§ 3, § 50 odst. 4 správního řádu).

4. Žalobce současně považuje za zjevné, že správní orgán porušil i svou povinnost zkoumat stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch osob, proti nimž je řízení vedeno (§ 50 odst. 3 správního řádu).

5. Žalovaný se obou výše popsaných porušení podle žalobce dopustil tím, že „jediným důkazem, na základě kterého lze vůbec usuzovat na možné naplnění skutkové podstaty přestupku“ je „zcela nedostatečný, jak lze i zběžným ohledáním zjistit“, písemný důkaz Poučení obviněného ze dne 12. 6. 2022 (dále jen „Poučení“). Podle žalobce „je evidentní, že podpis policisty A. na levé straně Poučení řidiče je jiný než na jeho pravé straně.“ Zároveň žalobce uvádí, že s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3278/2010, per analogiam platí, že pokud měl údajně odmítnout vyšetření na požití návykové látky, jeho případný nesouhlas měly podle zmíněného rozhodnutí potvrdit dvě osoby a nikoli pouze jedna. Na tuto vadu žalobce upozornil již během jednání konaného dne 14. 11. 2022. Žalovaný však na uvedené námitky žalobce nijak nereagoval a nevypořádal se ani s návrhem žalobce na vypracování znaleckého posudku ohledně rozdílných podpisů.

6. Další námitkou žalobce je nevypořádání se s návrhem na provedení důkazu výslechem policistky J. L., jejíž nestandartní jednání v podobě sledování žalobce několik kilometrů bez jakékoliv signalizace bylo ve svém důsledku více ohrožující bezpečnost účastníků silničního provozu než jednání žalobce.

7. Policistka L. se měla podle žalobce ve zlé vůli pokusit vyfabulovat, že žalobcova jízda ohrožovala ostatní účastníky silničního provozu. Nicméně o takovém stylu jeho jízdy podle žalobce není k dispozici žádný záznam.

8. Odmítnutí výslechu policistky L. pak podle žalobce je naplněním kvalifikované domněnky, že žalovaný porušil svou povinnost zkoumat stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch osob, proti nimž je řízení vedeno. Zároveň žalovaný zjevně ignoroval i princip in dubio pro reo.

9. Žalobce dále uvádí, že je jednatelem společnosti LEIKA s.r.o., IČO: 25161971, se sídlem Italská 896, 383 01 Prachatice. Na příjmech z podnikání je zcela závislý, přičemž motorové vozidlo využívá k podnikání denně. Žalobci dosud nikdy nebylo odebráno řidičské oprávnění. V současné chvíli má na svém kontu 7 bodů, přičemž se jedná o body udělené za projednávaný přestupek. Vzhledem ke každodennímu ježdění motorovým vozidlem za účelem podnikání, „nejde tento stav bodového hodnocení žalobce považovat za nic mimořádného.“ S ohledem na věk žalobce (55 let), nejde očekávat možnost rekvalifikace, a proto je pro něj sankce zákazu řízení motorových vozidel v zásadě likvidačního charakteru.

II. Vyjádření žalovaného

10. Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že námitky žalobce nejsou důvodné, nadále trvá na svých závěrech, a proto navrhl soudu, aby žaloba byla zamítnuta. Zároveň poukázal na skutečnost, že námitky jsou „prakticky shodné“ s námitkami řešenými v odvolání a vypořádanými v napadeném rozhodnutí.

11. Žalovaný nesouhlasí s námitkou žalobce, že Poučení je jediným důkazem. Žalovaný poukazuje na skutečnost, že vedle Poučení prokazuje tentýž sled událostí i úřední záznam policejní hlídky a úřední záznamy o podání vysvětlení policistů M. A. a M. S.. Všechny uvedené dokumenty jednoznačně prokazují, že žalobce byl pro podezření z jízdy pod vlivem alkoholu nejdříve vyzván k provedení orientační dechové zkoušky a poté co ji odmítl, byl žalobce policejní hlídkou vyzván k lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu, které však přes danou výzvu také odmítl.

12. K námitce žalobce ohledně pochybnosti podpisů na Poučení žalovaný uvádí, že namítané pochybnosti jsou jednoznačně ryze spekulativní, neboť u obou podpisů je vždy čitelně uvedeno jméno, příjmení a hodnost policisty. Přičemž se jedná o zcela standartní postup v situaci, kdy pachatel přestupku odmítne Poučení podepsat, k čemuž ani nemůže být policisty nijak nucen. Skutečnost, že pachatel přestupku odmítne podepsat písemný důkazní prostředek, nijak nesnižuje hodnověrnost daného důkazního prostředku.

13. Žalovaný také uvádí, že podpisy policisty A. se nijak zásadně neliší, jelikož je třeba zohlednit i tu skutečnost, že byly učiněny v terénu během zákroku. Stejně tak je na základě uvedených dokumentů prokázáno, že u zásahu byl přítomen policista Aleš, který na formulář čitelně uvedl své jméno, příjmení a hodnost, což i v obou případech stvrdil svým podpisem. Na základě toho byl požadavek na vypracování grafologického posudku podpisů zamítnut.

14. Co se týče žalobcovi námitky o potvrzení nesouhlasu s podpisem Poučení dvěma osobami, považuje žalovaný toto tvrzení spolu s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 20211, sp. zn. 21 Cdo 3278/2010, za zcela nepatřičné a na danou věc se nehodící rozhodnutí, neboť žádný právní předpis neurčuje počet osob potvrzující událost. Navíc z úředních záznamů zasahující hlídky zcela jasně vyplývá, že projednání věci se účastnil i druhý policista. Požadovat tak na Poučení více než jeden podpis jako důkaz (či svědectví) o odmítnutí podepsání poučovanou osobou považuje žalovaný za čistý formalismu.

15. K uvedenému žalovaný doplňuje i odkaz na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2016, č.j. 9 As 220/2015–47, který konstatuje, že žalovaného sice nejde nutit, aby se k přestupku, jakkoliv vyjádřil, nicméně pozdější zpochybnění skutkového stavu, který mohl být navíc ověřen ihned na místě, navozuje dojem účelovosti takové námitky.

16. K námitce ohledně jednání policistky L. žalovaný uvádí, že její motiv k pronásledování byl naprosto zřejmý z úředního záznamu o podání vysvětlení, tedy podezření žalobce z jízdy pod vlivem alkoholu. Žalovaný poukazuje na povinnost policistky plynoucí z § 10 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o policii, tedy přijmout příslušná opatření ve chvíli, kdy nabyla podezření, že žalobce řídí motocykl pod vlivem alkoholu. Toto její podezření navíc bylo možné okamžitě vyvrátit, pokud by žalobce uposlechl výzvy policistů a podrobil se orientační dechové zkoušce či lékařského vyšetření s odběrem biologického materiálu. Sám žalobce tak znemožnil zjištění pravdivosti či naopak vyvrácení podezření policistky L.. Žalovaný navíc upozorňuje, že předmětem řízení není přestupek spočívající v jízdě pod vlivem alkoholu, ale v odmítnutí provedení vyšetření na zjištění alkoholu. Výslech policistky L. by tak byl zcela zbytečný.

17. K žalobcově poznámce ohledně zvážení výše trestu vzhledem k jeho socioekonomickému stavu žalovaný uvádí, že chápe důsledky z trestu pro žalobce plynoucí, nicméně uložený trest se nachází při spodní hranici trestní sazby a po polovině trestu má právo požádat o upuštění od výkonu zbytky trestu dle § 47 odst. 4 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.

III. Skutková zjištění a právní hodnocení věci krajským soudem

18. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)). Ve věci krajský soud rozhodl bez jednání dle § 51 odst. 1 s. ř. s.

19. Žaloba není důvodná.

20. Krajský soud se předně zabýval námitkou žalobce, že nebyl zjištěn skutkový stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. Tato námitka je zcela nedůvodná. Skutkový stav věci byl dle soudu zjištěn řádně a úplně. Žalobce byl dne 12. 6. 2022 v 01:45 hod. policejní hlídkou složenou z prap. M. A. a prap. M. S. na základě podnětu podaného policistkou por. Ing. J. L., která na základě stylu jízdy žalobce měla podezření, že řídil pod vlivem alkoholu, vyzván k podrobení se orientační dechové zkoušce. Toto žalobce odmítl a byl proto zasahující policejní hlídkou vyzván k podstoupení lékařského vyšetření s odběrem biologického materiálu za účelem zjištění přítomnosti alkoholu v krvi. I toto žalobce odmítl, a to bez udání jakéhokoli důvodu. Policista prap. M. A. proto vyplnil standardizovaný formulář – Poučení řidiče ve smyslu § 13 z. č. X o Policii České republiky, kde čitelně uvedl své jméno, příjmení, hodnost a podpis. Následně byl žalobce hlídkou vyzván, aby Poučení podepsal, to však žalobce odmítl. Policista prap. M. A. z tohoto důvodu na Poučení do místa určeného pro žalobcův podpis uvedl, že žalobce Poučení odmítl podepsat a k tomu čitelně napsal své příjmení a hodnost, což potvrdil i podpisem. Z popsaného jednání je zcela jednoznačně zřejmé, jakým jednáním se žalobce dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o provozu na pozemních komunikacích ve spojení s § 5 odst. 1 písm. f) téhož zákona.

21. Důkazem výše popsaného protiprávního jednání žalobce jsou úřední záznamy zasahujících policistů, které jsou součástí správního spisu. Podle názoru Nejvyššího správního soudu, který byl předestřen např. v rozsudku ze dne 21. 1. 2016, č. j. 6 As 126/2015–42: „policistu lze obecně považovat za nestranného a věrohodného svědka, neprokáže–li se v konkrétním případě něco jiného. Je tomu tak proto, že policista zásadně nemá na věci a jejím výsledku jakýkoliv zájem, vykonává jen svoji služební povinnost, při níž je vázán závazkem, aby případný zásah do práv a svobod osob, jimž by v souvislosti s jeho činností mohla vzniknout újma, nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného služebním zákrokem nebo úkonem.“ S tímto závěrem nekoliduje ani názor vyslovený v nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I ÚS 520/16, v němž Ústavní soud vyslovil, že „v demokratickém právním státě, v němž jsou si všichni lidé rovni, nelze obecně bez dalšího přikládat vyšší váhu výpovědím policistů jako příslušníků mocenských složek oproti výpovědím jednotlivců, vůči nimž jsou policejní či jiné státní pravomoci vykonávány.“ Úřední osoby za standardních okolností nemají na výsledku přestupkového řízení zájem, nejsou–li v řízení prokázány skutečnosti prokazující zaujatost policisty vůči obviněnému. Posouzení věrohodnosti výpovědi policisty je součást hodnocení důkazů. V posuzovaném případě správní orgán I. stupně vycházel z úředních záznamů o podání vysvětlení zasahujících policistů, tedy nejen z Poučení, jak mylně v žalobě uvádí žalobce. Krajský soud tento postup aprobuje, neboť z žádných důkazů neplyne, že by měl kterýkoli ze zasahujících policistů jakýkoliv vztah k žalobci, nebo zájem na výsledku řízení. Námitka žalobce, že jediným důkazem v celém řízení je Poučení, je tak nesprávná.

22. Stejně tak odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3278/2010, je zcela nevhodný, neboť postup uplatňovaný pouze v pracovním právu, což je zcela specifický obor civilního práva, a tedy od správního práva ve zcela odlišném odvětví práva, nelze uplatňovat ani per analogiam, neboť zde žádná analogie není. Tim spíš, že doručování výpovědi zaměstnavatelem zaměstnanci má v pracovním právu zvláštní úpravu. Krajský soud se tak zcela ztotožňuje s názorem žalovaného, že odkazovaný rozsudek je na uvedenou věc zcela nepřiléhavý.

23. Krajský soud poznamenává, že ani výhrada žalobce, že žalovaný nijak nereagoval na žalobcovi výše popsané námitky, není důvodná. Žalovaný se výše popsanými námitkami ve svém (žalobou napadeném) rozhodnutí zaobírá v části III. A na téměř třech stranách souvislého textu (viz část III A. na str. 3–6 napadeného rozhodnutí). Taktéž se zde žalovaný vypořádal i s návrhem na vyhotovení znaleckého posudku z oboru grafologie, kdy uvádí, že by tento posudek byl nadbytečný, jelikož se oba podpisy nijak zásadně neliší a z ostatních důkazů je na jisto dané, že oba podpisy patří témuž policistovi, který byl na místě zásahu a vyplnil i Poučení, na kterém se oba podpisy nacházejí (viz předposlední odst. na str. 4 napadeného rozhodnutí).

24. Další námitkou žalobce je nevypořádání se s návrhem žalobce na výslech policistky por. Ing. J. L.. Krajský soud zde poukazuje na rozsudek Nejvyšší správního soudu ze dne 6. 9. 2018, č.j. 7 As 264/2017–49, kde se uvádí, že „[s]právní orgány sice nejsou ve smyslu § 52 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), takovými návrhy vázány a provedou důkazy, které jsou potřebné pro zjištění stavu věci, ovšem pokud některé z důkazů, jež jim předloží obviněný z přestupku, neprovedou, pak je jejich povinností podle § 68 odst. 3 správního řádu v odůvodnění svého rozhodnutí uvést, jak se s těmito návrhy vypořádaly, tedy jak dané důkazy po jejich provedení hodnotily, resp. pokud některé z doložených důkazů neprovedly, uvést, proč se tak stalo. Tuto povinnost správních orgánů judikatura správních soudů zdůrazňovala opakovaně, (…) Judikatura správních soudu také konstantně dovozuje, že rozhodnutí správního orgánu je nepřezkoumatelné, jestliže se správní orgán nevypořádal s některými z odvolacích námitek a důkazních návrhů účastníka správního řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2008, č. j. 3 As 51/2007–84).“ To ovšem není případ právě projednávané věci. Napadené rozhodnutí se totiž nejen vyjadřuje k tomu, že návrh na provedení výslechu byl zamítnut (viz str. 6 část III. B odst. 2 napadeného rozhodnutí), jelikož byl shledán nadbytečným (viz str. 7 poslední odst. části III. B napadeného rozhodnutí), ale také detailně popisuje, proč je nadbytečný (viz již zmiňovaná část III. B. na str. 6–7 napadeného rozhodnutí). Policistka L. je totiž podle § 10 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o policii, v případě ohrožení nebo porušení vnitřního pořádku a bezpečnosti, jehož odstranění spadá do úkolů policie povinna provést úkon v rámci své pravomoci nebo přijmout jiné opatření, aby ohrožení nebo porušení bylo odstraněno. Navíc podle § 10 odst. 2 téhož zákona tak musí činit i mimo službu, je–li bezprostředně ohrožen život, zdraví nebo svoboda osob anebo majetek nebo došlo–li k útoku na tyto hodnoty.

25. Z úředního záznamu o podání vysvětlení policistky por. Ing. J. L. vyplývá, že se dne 12. 6. 2022 služebním vozem „vracela z OOP Vimperk z výjezdu“ do místa svého bydliště, přičemž za obcí Vitějovice ve směru na Prachatice na kopci dojela žalobce, kterého nebylo možné předjet, neboť se na svém malém motocyklu nebezpečně nakláněl, neúměrně zpomaloval a následně zase zrychloval a přejížděl do protisměrného pruhu. Z tohoto stylu jízdy policistka L. nabyla dojmu, že by řidič mohl být pod vlivem alkoholu, popř. nějakých psychotropních látek. Navíc mělo dojít i k ohrožující situaci, když žalobce na konci pravotočivé zatáčky prudce zabrzdil, kdy por. L. byla nucena své vozidlo zastavit a vůz jedoucí za ní vzhledem k dané situaci musel velmi prudce zabrzdit. Vše proto nahlásila OOP Prachatice a následně žalobce sledovala, aby mohla přivolanou hlídku navigovat. Poté, co žalobce zastavil se prokázala služebním průkazem a po příjezdu policejní hlídky kolegům popsala celou situaci. Po převzetí věci hlídkou odjela domů.

26. Z popsaného tak jasně vyplývá, že se policistka por. Ing. J.L. zachovala podle zákona a bez ohledu na to, zda byla či nebyla ve službě přijmula takové opatření, kterým odstranila ohrožení bezpečnosti silničního provozu. Krajský soud tak odmítá žalobcovu námitku, že se policistka por. Ing. J.L. ve zlé vůli pokusila fabulovat, že žalobcova jízda ohrožovala účastníky silničního provozu. Z výše uvedeného je zřejmé, že pouze upozornila na podezřelé chování své kolegy, nečekala však na potvrzení nebo vyvrácení svých domněnek. Soudu není zřejmé, z čeho by měl policistce z její údajné zlé vůle vznikat jakýkoliv prospěch. Policistka L. pouze plnila své zákonem dané povinnosti, a to bez jakékoli „zlé vůle“ či „fabulace“.

27. Krajský soud má za to, že výslech por. Ing. J.L. je zcela nadbytečný, neboť jak správně uvedly oba správní orgány v předchozích řízeních, žalobce „nebyl obviněn z jízdy na motocyklu pod vlivem alkoholu, ale z odmítnutí provedení vyšetření na zjištění alkoholu, které by jediné mohlo jeho ovlivnění potvrdit nebo naopak vyvrátit.“ (viz str. 7 předposlední odst. části III. B) Na posouzení viny žalobce, zda se podrobil či nikoli a z jakých důvodů vyšetření na přítomnost alkoholu tak nemá výslech policistky L. žádný vliv, stejně tak není potřeba žádného důkazu o stylu žalobcovi jízdy. Krajský soud v této souvislosti shledává za zcela nedůvodnou i žalobcovu námitku o zjevném ignorování principu in dubio pro reo, neboť zde není žádná pochybnosti o tom, jak ke spáchání přestupku došlo. Navíc se žalobce dopustil přestupku až ve chvíli, kdy policistka L. již nebyla na místě přítomna.

28. Poslední námitkou žalobce je zjevné porušení povinnosti žalovaného zkoumat stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch osob, proti nimž je řízení vedeno, jak to ukládá § 50 odst. 3 správního řádu. Žalobce v souvislosti s tím jednak poukazuje na skutečnost, že správní orgán odmítl provést výslech por. Ing. J.L., k jehož nadbytečnosti, se krajský soud dostatečně vyjádřil již výše, a jednak poukazuje i na nepřihlédnutí k žalobcově socioekonomické situaci, kdy žalobce považuje trest zákazu činnosti – roční zákaz řízení, ve svém podnikání za likvidační. K tomu krajský soud poznamenává, že správní orgány uložily trest zákazu činnosti i peněžitý trest na samé spodní hranici trestní sazby. Žalobce proto nedůvodně namítá v žalobě, že jeho dosažený bodový stav (7 bodů) není ničím mimořádným, jelikož jezdí denně. Krajský soud s tímto tvrzením zásadně nemůže souhlasit, neboť je povinností řidiče dodržovat dopravní předpisy a mít nulové bodové konto. Od uložení sankce bohužel nelze v řízení o tomto přestupku upustit, to znamená sankci neuložit. Upuštěním od trestu za spáchaný přestupek, by tak byl i popřen výchovný charakter trestu zamýšlený zákonodárcem. Proto je i nedůvodná námitka žalobce o likvidačním charakteru uvedené sankce.

IV. Závěr a náklady řízení

29. Krajský soud uzavírá, že žalovaný zjistil skutkový stav bez pochybností. Žádná z žalobních námitek není důvodná.

30. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo tvrzeno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z tohoto důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby II. Vyjádření žalovaného III. Skutková zjištění a právní hodnocení věci krajským soudem IV. Závěr a náklady řízení