55 A 39/2018 - 45

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobkyně: H. S. bytem X proti žalovanému: Státní pozemkový úřad sídlem Husinecká 1024/11a, 130 00 Praha 3 za účasti: 1) J. M. bytem X 2) M. N. bytem X 3) L. M. bytem X 4) m. L. p. B. sídlem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2018, č. j. SPU 024322/2018, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků ani osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah podání účastníků a osob zúčastněných na řízení

1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou k poštovní přepravě dne 28. 3. 2018, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí „Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj, Pobočky Benešov“ (dále jen „KPÚ pro Středočeský kraj“) ze dne 1. 8. 2017, č. j. SPU 200430/2017. Napadené rozhodnutí bylo opraveno rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 2. 2018, č. j. SPU 056407/2018, tak, že byla změněna adresa žalobkyně, původní seznam účastníků byl nahrazen seznamem novým a ve výroku bylo upraveno, že se potvrzuje rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město Prahu, Pobočky Benešov (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 1. 8. 2017, č. j. SPU 200430/2017. Správní orgán prvního stupně tímto rozhodnutím schválil návrh komplexních pozemkových úprav v katastrálním území L. p. B..

2. Žalobkyně uvádí, že byla jako vlastník pozemků v katastrálním území L. p. B., zapsaných na LV č. X účastníkem správního řízení, a namítá, že nebyl respektován její nesouhlas s úpravami jejích pozemků. Tento požadavek, který vznesla hned na počátku řízení, byl opodstatněn skutečností, že pozemky patřily jejím předkům a žalobkyně se jich nechtěla vzdát, jakož i věkem a zdravotním stavem žalobkyně a z toho plynoucími problémy při možnosti vyjednávat o náhradách. Další nezákonnost spatřuje žalobkyně v tom, že na rozdíl od ostatních účastníků neměla možnost o úpravách vyjednávat. Protože na počátku řízení deklarovala, že nesouhlasí s jakýmikoli úpravami, myslela si, že její požadavek bude respektován. Dalšího vyjednávání se neúčastnila, a proto neměla ani možnost posuzovat náhrady.

3. Dále žalobkyně tvrdí, že nebylo přihlédnuto k jejím námitkám z počátku roku 2017 s odůvodněním, že je podala po lhůtě. Žalobkyně zpracovatele Ing. J. jasně informovala o svém nesouhlasu s výměnou pozemků, které pronajímá. Nájemné žalobkyni slouží k obstarání si pomoci ve stáří a nemoci v místě bez pečovatelské služby. Žalobkyně nedostává příspěvek od státu, chce dožít doma, má problémy se zajištěním základních potřeb, jako je nákup, hygiena, domácí léčba či topení. Nechápe, proč je nucena do něčeho, co od počátku nechce. Zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemkových úpravách“) podle ní není vyvlastňovacím zákonem, a tak by změny měly být ku prospěchu a se souhlasem všech vlastníků. Žalobkyně tvrdí, že v průběhu března až prosince 2016 nebyla ze zdravotních důvodů schopna reagovat na korespondenci, měla však za to, že svůj odmítavý postoj vyjádřila jasně a že se věcí nemusí dále zaobírat. Až v závěru roku 2016 z návrhu komplexních pozemkových úprav zjistila, že její požadavek nebyl respektován. Jediní, kdo vyjádřili zájem, byli Ing. H. a paní H., avšak bohužel až v závěrečné fázi řízení, kdy nebyl na jednání dostatek času a kdy žalobkyně musela řešit mimo jiné zimu v chalupě. Celé jednání ukončil Ing. T., který prohlásil, že žalobkyně podala své námitky po lhůtě. S tím žalobkyně nesouhlasí a poukazuje na svůj dopis ze dne 6. 4. 2017 adresovaný Ing. T., v němž psala, že námitky telefonicky sdělila ona i její synovec Ing. P. K. Ing. H. a paní H.. Synovec žalobkyně opakovaně hovořil se zaměstnanci správního orgánu prvního stupně a žalobkyně se s Ing. H. telefonicky dohodla na tom, že námitky zašle do 14. 3. 2017, což dodržela. Tvrzení o opožděném podání námitek žalobkyně v dopise označila za „podraz“.

4. V posledním žalobním bodě žalobkyně argumentuje tím, že některé výměny pozemků byly bezdůvodné a zřejmě měly pouze někoho zvýhodnit. Žalobkyně po pozemkových úpravách obdržela pozemky nesrovnatelně horší oproti svým původním pozemkům. Své znevýhodnění žalobkyně ilustruje na tom, že původní výměra jejích velmi kvalitních polí činila 28 170 m2, zatímco nyní žalobkyně disponuje pouze s 17 642 m2.

5. Žalovaný ve svém vyjádření konstatuje, že se žalobní body shodují s odvoláním žalobkyně, a proto odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Konstatuje také, že žalobkyně je vlastníkem pozemků vedených na LV č. X a ze X je spoluvlastníkem pozemků na LV č. X. Ve vztahu k LV č. X činí kritéria přiměřenosti ve výměře -0,03 %, v ceně -0,99 % a ve vzdálenosti 0,67 %. Ve vztahu k LV č. X pak rozdíl ve výměře činí -1,69 %, v ceně 3,21 % a ve vzdálenosti -5,14 %. Žalobkyně nebyla návrhem nového uspořádání poškozena, neboť byla respektována kritéria přiměřenosti podle § 10 zákona o pozemkových úpravách. Návrh nového uspořádání odsouhlasili vlastníci 98,47 % výměry řešených pozemků. Proto žalovaný navrhuje, aby soud žalobu zamítl.

6. Osoby zúčastněné na řízení 1) až 4) k žalobě uvádí, že KPÚ pro Středočeský kraj i zpracovatel návrhu projednávali veškeré úkony v souladu se zákony, všichni účastníci měli možnost se k návrhu vyjádřit a schválený návrh je pro většinu vlastníků přínosem. Osoba zúčastněná na řízení 4) dodává, že realizace schváleného plánu společných zařízení by významně přispěla ke zlepšení její infrastruktury.

II. Obsah správního spisu

7. Ministerstvo zemědělství, Pozemkový úřad Benešov, oznámil veřejnou vyhláškou ze dne 31. 7. 2012 podle tehdy účinné právní úpravy zahájení komplexních pozemkových úprav v katastrálním území L. p. B.. Účastníci byli o zahájení řízení a o úvodním jednání naplánovaném na 24. 8. 2012 informováni také přípisem téhož orgánu ze dne 1. 8. 2012, který si žalobkyně dle doručenky osobně převzala dne 3. 8. 2012. Žalobkyně se úvodního jednání neúčastnila. V květnu 2014 byl vypracován soupis nároků vlastníků pozemků, z něhož plyne, že vlastníkem pozemků zapsaných na LV č. X byl Ing. E. S. a že žalobkyně byla jedním ze tří spoluvlastníků pozemků zapsaných na LV č. X. Soupis nároků byl počínaje dnem 29. 5. 2014 vyložen po dobu 15 dnů na Úřadu m. L. p. B. a na KPÚ pro Středočeský kraj a zároveň byla jeho příslušná část doručena vlastníkům, jejichž pobyt byl znám.

8. Usnesením ze dne 11. 6. 2014 byla Ing. E. S., jenž zemřel tehdy neznámého dne, ustanovena opatrovníkem osoba zúčastněná na řízení 4), která téhož dne podepsala jménem Ing. S. soupis nároků týkající se LV č. X. Z dokumentace ze září 2016 je pak patrné, že žalobkyně byla nejpozději od července 2015 vedena v katastru nemovitostí jako vlastník pozemků zapsaných na LV č. X a dále byla vedena také jako spoluvlastník pozemků zapsaných na LV č. X. Protože v průběhu řízení došlo ke změnám v evidenci katastru nemovitostí, byl vyhoven aktualizovaný soupis nároků. Ten žalobkyně převzala podle doručenky osobně dne 4. 11. 2016 a mohla proti němu podat v patnáctidenní lhůtě námitky.

9. Ze správního spisu dále plyne, že bylo vyhotoveno několik variant návrhů nového uspořádání pozemků, které byly vlastníkům zaslány ve dnech 6. 6. 2015, 20. 7. 2015, 2. 3. 2016, 16. 4. 2016 a 10. 6. 2016 a byly projednávány s vlastníky ve dnech 24. a 25. 6. 2015, 17. a 18. 8. 2015, 16. 3. 2016, 26. 4. 2016 a 29. 6. 2016. Žalobkyně se těchto jednání neúčastnila, přípisy ze dnů 15. 6. 2016 a 6. 9. 2016 byla nicméně vyzvána, aby se ve lhůtě 15 dnů od jejich doručení vyjádřila k posledním návrhům nového uspořádání pozemků, a současně jí byl zaslán soupis nových pozemků včetně snímků mapy ve dvojím vyhotovení. Tyto přípisy jí byly doručeny ve dnech 20. 6. 2016 a 7. 9. 2016, jak plyne z žalobkyní podepsaných doručenek. Dne 8. 11. 2016 si žalobkyně převzala zásilku s oznámením o vystavení návrhu komplexních pozemkových úprav na KPÚ pro Středočeský kraj a Úřadu m. L. p. B. do 5. 12. 2016. Součástí tohoto oznámení bylo poučení o možnosti uplatnit k vystavenému návrhu připomínky a námitky s tím, že k později uplatněným námitkám se nepřihlíží a po uplynutí stanovené doby dojde ke svolání závěrečného jednání, na němž budou zhodnoceny výsledky pozemkových úprav a rozhodnuto o návrhu.

10. V e-mailu ze dne 5. 12. 2016 adresovaném B. H., zaměstnankyni KPÚ pro Středočeský kraj, žalobkyně uvedla, že nesouhlasí s navrženými pozemkovými úpravami a že své stanovisko sdělila před více než rokem Ing. J.. Sdělila také, že nemohla do L. p. B. přijet z důvodu vysokého věku a špatného zdravotního stavu, že jí některé změny nepřipadají nutné a že někdo využívá její nemožnosti dostavit se k jednání. Konstatovala, že například nevidí důvod k vyvlastnění pozemku p. č. X (orná půda), a žádala, aby byl tento pozemek ponechán ve vlastnictví původních majitelů, neboť s výměnou orné půdy za jiný druh pozemku v žádném případě nesouhlasí. Závěrem uvedla, že je ochotna jednat o nutných a odůvodněných úpravách, ale musí být jednáno s ní osobně, důvod směny jí musí být objasněn a jednat je třeba u ní doma osobně, neboť pro vysoký věk nemůže cestovat. Vytištěný a podepsaný e-mail podala dne 8. 12. 2016 také u provozovatele poštovních služeb.

11. Ve správním spise je dále založeno nedatované podání adresované Ing. J. J., vyžádané B. H. dne 6. 12. 2016, v němž žalobkyně vyjádřila svůj nesouhlas s návrhem na výměnu pozemků a podiv nad tím, že jí mají být vyvlastňovány pozemky patřící po desítky generací její rodině. Uvedla, že návrh obsahuje vyvlastnění pozemků z důvodů, které jí nebyly oznámeny ani nebyly uvedeny v průvodním dopise. Konstatovala také, že ze zdravotních důvodů nemohla přijet do L. p. B.. Dále žádala, aby jí byly při dalším jednání zaslány snímky, jež nebudou obsahovat pouze nicneříkající pracovní čísla parcel, ale i snímky s barevným odlišením původních a nových pozemků, a aby jí byl ke každé úpravě pozemků sdělen důvod změny.

12. Přípisem ze dne 20. 12. 2016 byl žalobkyni ze strany KPÚ pro Středočeský kraj objasněn účel a povaha pozemkových úprav. V přípise je konstatováno, že pozemek p. č. X je svažitý, ohrožený erozí, nepřístupný a podle územního plánu do budoucna nezastavitelný. Vlastníci ideálních X pozemku souhlasili s jeho sloučením k ostatním pozemkům tak, aby se zvýšila výměra pozemků a možnost jejich obhospodařování a pronajímání. Protože žalobkyně v patnáctidenní lhůtě na výzvu ze dne 15. 6. 2016 nereagovala, mělo se za to, že s návrhem nového uspořádání pozemků souhlasí. Závěrem KPÚ pro Středočeský kraj žalobkyni navrhl, že u pozemku s pracovním číslem X o výměře 4,0381 ha – trvalý travní porost bude změněna kultura na ornou půdu s poznámkou, že se na parcele nachází protierozní opatření spočívající v omezení pěstování širokořádkových plodin. LV č. X do pozemkových úprav vstupoval s výměrou orné půdy 3,7407 hektarů a výměrou trvalého travního porostu 6,3234 hektarů. Pokud by žalobkyně souhlasila se shora uvedenou úpravou, bylo by na LV č. X vedeno 7,1888 hektarů orné půdy a 2,9679 hektarů trvalého travního porostu. Zároveň byl žalobkyni zaslán k porovnání původní a nový soupis nároků a ortofotomapy s barevným vyznačením původních a nových pozemků. Přípis a dokumenty byly žalobkyni doručeny dne 23. 12. 2016.

13. E-mailem ze dne 5. 1. 2017 se B. H., zaměstnankyně KPÚ pro Středočeský kraj, dotázala žalobkyně, zda s novým návrhem souhlasí, neboť od ní správní orgán prvního stupně dosud neobdržel žádnou odpověď, a požádala ji o poskytnutí telefonického kontaktu. Ve spise je dále založen e-mail ze dne 6. 2. 2017 od Ing. J. J. pro Ing. F. H., zaměstnance KPÚ pro Středočeský kraj, z něhož plyne, že žalobkyně zaslala Ing. J. výše citované nedatované podání v reakci na první variantu návrhu nového uspořádání pozemků a že se k druhému až čtvrtému návrhu uspořádání pozemků nijak nevyjádřila; po vystavení návrhu komplexních pozemkových úprav žalobkyně sdělila, že s návrhem nesouhlasí a požadovala ponechat pozemek p. č. X. Ing. J. v tomtéž e-mailu uvedl, že s žalobkyní telefonicky jednal a navrhoval osobní schůzku, která se jí prozatím nehodila. Žalobkyně se měla dohodnout s panem K. a případně mělo dojít v následujícím týdnu ke sjednání schůzky.

14. Přípisem ze dne 8. 2. 2017, podepsaným Ing. O. T. a doručeným žalobkyni dne 10. 2. 2017, zaslal správní orgán prvního stupně žalobkyni přepracovaný soupis nových pozemků na LV č. X a konstatoval, že ponechal v jejím vlastnictví pozemek p. č. X a že celkově došlo k navýšení plochy orné půdy z 3,7407 hektarů na 6,9309 hektarů a ke snížení plochy trvalých travních porostů a ostatní plochy. Přílohou byl žalobkyni zaslán soupis nových pozemků doplněný leteckými snímky se zákresem původních a nových pozemků. Žalobkyni byla k reakci na přípis dána lhůta deseti dnů od jeho obdržení. Tento přípis zaslala téhož dne B. H. také na e-mailovou adresu žalobkyně a na e-mailovou adresu Ing. P. K., a to společně s přepracovaným návrhem nového uspořádání pozemků k LV č. X, a požádala adresáty, aby jí ve stanovené lhůtě deseti dnů sdělili, zda s návrhem souhlasí.

15. V reakci na to žalobkyně v e-mailu ze dne 20. 2. 2017 sdělila, že se zaslaným návrhem nesouhlasí, neboť jí byly odebrány velké výměry dobrých pozemků, a ty byly nahrazeny močály a nepřístupnou strání převedenou na ornou půdu. Nebylo jí také jasné, zda se úpravy dotýkají některých dalších, v soupise neuvedených pozemků, a uvedla, že za ni bude jednat její synovec Ing. K., kterému bylo dříve telefonicky sděleno, že původní pozemky budou žalobkyni ponechány.

16. V e-mailu ze dne 9. 3. 2017 sdělil Ing. K. Ing. H., že žalobkyni zaslal popis stavu nových pozemků, k němuž se žalobkyně ještě nevyjádřila. Ing. K. považoval nové pozemky ve srovnání s původními za horší a navrhoval provedení změn výměr některých pozemků a jejich posunutí.

17. V e-mailu ze dne 14. 3 2017 adresovaném B. H. žalobkyně opakovaně projevila nesouhlas s navrhovanými pozemkovými úpravami a požádala, aby jí byly ponechány pozemky p. č. X a p. č. X a nebyly nahrazeny močály a špatně přístupnými stráněmi. V reakci na to zaslal správní orgán prvního stupně žalobkyni přípis ze dne 31. 3. 2017, z něhož vyplývá, že námitky žalobkyně podané dne 5. 12. 2016 proti vystavenému návrhu komplexních pozemkových úprav byly podány ve stanovené lhůtě a protože žalobkyně trvala na zachování pozemku p. č. X, byl v dané lokalitě vytvořen obdobný pozemek, přičemž přepracovaný soupis nových pozemků byl žalobkyni zaslán dne 8. 2. 2017. Nově vznesené požadavky správní orgán prvního stupně označil za opožděně podané, a proto jim nemohlo být vyhověno.

18. V e-mailu ze dne 6. 4. 2017 pak žalobkyně projevila nesouhlas s tím, že námitky podala po lhůtě. Uvedla, že nebyly vzaty v úvahu její požadavky vznesené dne 5. 12. 2016 vyjma pozemku p. č. X, jehož část však také byla nahrazena pozemkem horší kvality. Žalobkyně měla za to, že její nesouhlas byl správnímu orgánu prvního stupně znám a že dodržela telefonicky dohodnutý termín 14. 3. 2017. Dopis správního orgánu prvního stupně ze dne 31. 3. 2017 označila za „podraz“.

19. Přípisem ze dne 24. 5. 2017 byli účastníci správního řízení pozváni na závěrečné jednání konané dne 12. 6. 2017, jehož se jménem žalobkyně na základě plné moci účastnil Ing. P. K.. Dne 1. 8. 2017 vydal správní orgán prvního stupně rozhodnutí, jímž schválil návrh pozemkových úprav v katastrálním území L. p. B.. Správní orgán prvního stupně v odůvodnění rekapituloval průběh řízení a konstatoval, že návrh komplexních pozemkových úprav odsouhlasili vlastníci 85,554 % výměry řešených pozemků, jeden vlastník 1,530 % výměry řešených pozemků (LV č. X) vyjádřil nesouhlas a vlastníci 12,916 % výměry řešených pozemků se nevyjádřili, a proto se má za to, že s návrhem souhlasili. Do pozemkové úpravy vstupovalo 1 478 parcel, po úpravě vystoupilo 943 parcel. Z přílohy k rozhodnutí správního orgánu prvního stupně vyplývá, že změny pozemků zapsaných na LV č. X činily ve výměře -0,03 % proti předchozímu stavu, ceně -0,99 % a vzdálenosti 0,67 % (měřeno od kostela) a změny pozemků zapsaných na LV č. X činily ve výměře -1,69 %, ceně 3,21 % a ve vzdálenosti -5,14 %.

20. Žalobkyně podala proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně odvolání, jehož text byl identický s textem žaloby. Žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání žalobkyně zamítl. Vycházel přitom z toho, že žalobkyně byla písemně informována o všech zásadních krocích v řízení (tj. zahájení řízení, pozvánka na úvodní i závěrečné jednání, zaslání soupisu nároků, výzva k odsouhlasení nového uspořádání, možnost uplatnit připomínky k vystavenému návrhu), přičemž měla možnost zvolit si zmocněnce. Žalobkyně hodlala zplnomocnit Ing. K., předložila však pouze plnou moc k účasti na závěrečném jednání. Správní orgán prvního stupně přesto s Ing. K. jednal a také vedl s žalobkyní běžnou korespondenci a usnadnil jí procesní situaci například tím, že jí zaslal přehledné snímky s barevným rozlišením pozemků. Žalobkyně tedy nebyla znevýhodněna oproti ostatním účastníkům řízení. K tvrzení žalobkyně ohledně jejího nesouhlasu s pozemkovými úpravami žalovaný uvedl, že žalobkyně nespecifikovala, kdy měla údajně poprvé jednat se zpracovatelem. Ve spise sice byl založen dopis žalobkyně adresovaný zpracovateli, ten však nebyl datován. Žalobkyně nadto nereagovala na soupis nároků a ani později nevyjádřila nesouhlas s prováděním pozemkových úprav. Ani z nedatovaného dopisu jednoznačně neplyne nesouhlas žalobkyně s pozemkovými úpravami, neboť žalobkyně v něm požadovala zaslání snímků s barevným rozlišením původních a nových pozemků. Tvrzení, že si zaměstnanci KPÚ pro Středočeský kraj byli od počátku vědomi jejího nesouhlasu, se tedy dle žalovaného nezakládalo zcela na pravdě. První nesouhlas obdržel KPÚ pro Středočeský kraj až 5. 12. 2016 v reakci na vystavený návrh komplexních pozemkových úprav.

21. Žalovaný uvedl, že ze správního spisu vysledoval, že žalobkyně své nedatované stanovisko zaslala zpracovateli po vypracování první varianty návrhu nového uspořádání pozemků. Jednalo se tedy o korespondenci vedenou v intencích § 9 odst. 20 zákona o pozemkových úpravách. Ze zákona neplyne, že by nesouhlas předložený zpracovateli měl být posuzován jako nesouhlas s řešením pozemků v rámci komplexních pozemkových úprav. Zpracovatel vyhotovil celkem pět variant návrhu nového uspořádání pozemků a poté, co na ně žalobkyně nereagovala, vyzval KPÚ pro Středočeský kraj žalobkyni v souladu s § 9 odst. 21 zákona o pozemkových úpravách k vyjádření. Žalobkyně si obě výzvy převzala, ale neodpověděla na ně, a proto byla její pasivita považována za souhlas s návrhem. Žalovaný se neztotožnil ani s tím, že Ing. T. svým „vstupem do jednání“ ukončil projednání připomínek a že se jednalo o „podraz“. Postup KPÚ pro Středočeský kraj byl v souladu se zákonem, neboť k námitkám žalobkyně uplatněným po 5. 12. 2016 nebylo možné přihlížet (§ 11 odst. 1 zákona o pozemkových úpravách). KPÚ pro Středočeský kraj navíc neměl povinnost vyhovět námitkám k vystavenému návrhu komplexních pozemkových úprav, jak plyne z § 17 odst. 4 vyhlášky č. 13/2014 Sb., o postupu při provádění pozemkových úprav a náležitostech návrhu pozemkových úprav (dále jen „vyhláška o pozemkových úpravách“). Přestože žalobkyně nesouhlasila s návrhem komplexních pozemkových úprav, nebyla novým uspořádáním pozemků poškozena. Správní řízení proběhlo dle mínění žalovaného v souladu se zákonem a se žalobkyní bylo jednáno shodně jako s ostatními účastníky. Zákonem stanovená kritéria přiměřenosti ve smyslu § 10 zákona o pozemkových úpravách byla dodržena. Žalobkyně nespecifikovala, kteří účastníci podle ní byli zvýhodněni, a žalovaný žádné zvýhodnění, jež by odporovalo zákonu, neshledal.

III. Právní posouzení krajským soudem

22. Soud nejprve ověřil, že žaloba byla podána včas (napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 2. 2. 2018), osobou k tomu oprávněnou a že obsahuje všechny formální náležitosti na ni kladené. K tomu soud poznamenává, že žalovaným je podle § 69 s. ř. s. správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, a proto žaloba musí směřovat proti rozhodnutí druhostupňového (odvolacího) správního orgánu. Žalobní body, jimiž se soud zabývá, se tedy odvíjí od tvrzeného pochybení druhostupňového orgánu. Žalobní body uplatněné žalobkyní v tomto soudním řízení se naproti tomu doslova shodují s odvolacími námitkami a směřují pouze proti rozhodnutí a postupu správního orgánu prvního stupně. Soud nicméně i s ohledem na to, že žalobkyně není v tomto řízení zastoupena, vycházel z celkového vyznění žaloby, z níž je seznatelné, že žalobkyně setrvává na odvolacích důvodech, s jejichž vypořádáním žalovaným nesouhlasí. Proto shledal, že žaloba je projednatelná. Při přezkumu napadeného rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Žalobu projednal na odůvodněnou žádost osoby zúčastněné na řízení 4) v přednostním režimu podle § 56 odst. 1 části věty za středníkem s. ř. s. Ve věci soud rozhodl bez jednání, neboť účastníci s tímto postupem v souladu s § 51 odst. 1 věty druhé s. ř. s. mlčky vyjádřili souhlas.

23. Soud úvodem konstatuje, že řízení o pozemkových úpravách zahájilo Ministerstvo zemědělství, Pozemkový úřad Benešov. Dne 1. 1. 2013 však nabyl účinnosti zákon č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, podle něhož přešla působnost pozemkových úřadů na krajské pozemkové úřady Státního pozemkového úřadu, a proto správní řízení od tohoto dne vedl KPÚ pro Středočeský kraj (tj. Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad pro Středočeský kraj, Pobočka Benešov). S účinností ode dne 1. 1. 2017 byl Krajský pozemkový úřad pro Středočeský kraj sloučen s Krajským pozemkovým úřadem pro hlavní město Praha a tento jediný krajský pozemkový úřad – správní orgán prvního stupně řízení dokončil a vydal prvostupňové rozhodnutí přezkoumávané žalovaným.

24. Před vlastním posouzením důvodnosti žalobních bodů je vhodné připomenout, že řízení o pozemkových úpravách sice je správním řízením, jde však o správní řízení velmi specifické, a to jak s ohledem na jeho předmět (jde o změnu vlastnického práva a jiných věcných práv k pozemkům v řádech stovek případů), okruh účastníků (obvykle mnoho desítek osob) i jeho samotný účel. Řízení o pozemkových úpravách je vždy vedeno ve veřejném zájmu a zahajováno z úřední povinnosti. Podle § 2 zákona o pozemkových úpravách se pozemkovými úpravami „ve veřejném zájmu prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, scelují se nebo dělí a zabezpečuje se jimi přístupnost a využití pozemků a vyrovnání jejich hranic tak, aby se vytvořily podmínky pro racionální hospodaření vlastníků půdy. V těchto souvislostech původní pozemky zanikají a zároveň se vytvářejí pozemky nové, k nimž se uspořádávají vlastnická práva a s nimi související věcná břemena v rozsahu rozhodnutí podle § 11 odst.

8. Současně se jimi zajišťují podmínky pro zlepšení kvality života ve venkovských oblastech včetně napomáhání diverzifikace hospodářské činnosti a zlepšování konkurenceschopnosti zemědělství, zlepšení životního prostředí, ochranu a zúrodnění půdního fondu, lesní hospodářství a vodní hospodářství zejména v oblasti snižování nepříznivých účinků povodní a sucha, řešení odtokových poměrů v krajině a zvýšení ekologické stability krajiny. Výsledky pozemkových úprav slouží pro obnovu katastrálního operátu a jako neopomenutelný podklad pro územní plánování.“ K povaze pozemkových úprav Ústavní soud konstatoval, že se nejedná o vyvlastnění v pravém slova smyslu; ve své podstatě se jedná o hromadnou dobrovolnou směnu vlastnických práv dotčených vlastníků. Nicméně pro tu skupinu vlastníků, která s prováděnými pozemkovými úpravami nesouhlasí, jsou ústavní pravidla platná pro vyvlastnění (nucené omezení vlastnického práva) krajním kritériem ochrany jejich vlastnictví (nález ze dne 27. 5. 1998, sp. zn. Pl. ÚS 34/97, dostupný na http://nalus.usoud.cz). K omezení vlastnického práva z důvodu pozemkových úprav tak může dojít pouze ve veřejném zájmu, na základě explicitního zákonného zmocnění a za odpovídající náhradu (viz také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2015, č. j. 5 As 182/2014-37, dostupný stejně jako ostatní rozhodnutí téhož soudu na www.nssoud.cz).

25. Ze shora uvedeného i z § 11 odst. 4 zákona o pozemkových úpravách, podle něhož musí s návrhem pozemkových úprav souhlasit vlastníci alespoň 60 % výměry řešených pozemků, plyne, že ke schválení návrhu pozemkových úprav může dojít i navzdory tomu, že s tím někteří z dotčených vlastníků nesouhlasí. Názor žalobkyně, že směna měla proběhnout jen mezi těmi vlastníky, kteří s návrhem souhlasili, nemá oporu v zákoně a odporuje povaze a účelu pozemkových úprav. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud, „[k]aždý vlastník nemovitostí vstupujících do pozemkové úpravy musí akceptovat nově nastolený stav, bylo-li ho dosaženo správným procesním postupem a byly-li současně dodrženy zákonem stanovené podmínky, omezení a regulativy.“ Jinými slovy řečeno, nesouhlas účastníka řízení s věcným uspořádáním nemovitostí ve schváleném návrhu pozemkové úpravy nemůže vést k závěru o nezákonnosti rozhodnutí o jejím schválení, neopírá-li se o tvrzení o porušení zákonných požadavků (rozsudky ze dne 13. 2. 2009, č. j. 7 As 26/2007-278, či ze dne 30. 11. 2016, č. j. 2 As 190/2016-49).

26. Ve vztahu k prvnímu žalobnímu bodu soud uvádí, že ze správního spisu plyne, že žalobkyně zaslala zpracovateli Ing. J. dopis, v němž nesouhlasila s „návrhem na výměnu pozemků“, měla za to, že návrh obsahuje vyvlastňování pozemků z důvodů, které jí nebyly oznámeny, a nebylo jí jasné, proč jí mají být vyvlastněny pozemky, které patřily po desítky generací rodině S.. Uvedla, že osobně nemohla do L. na jednání přijet, protože se zotavuje po náhlém srdečním selhání. Ačkoliv je tento dopis nedatovaný, lze vysledovat, že jej žalobkyně sepsala v reakci na první variantu návrhu nového uspořádání pozemků (viz zejména vysvětlující e-mail Ing. J. ze dne 17. 3. 2017 adresovaný paní B. H.). Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, nelze tento dopis pojímat jako vyjádření absolutního nesouhlasu s jakýmikoliv úpravami jejích pozemků, žalobkyně pouze nesouhlasila s prvním návrhem nového uspořádání pozemků. V tomto dopise požadovala, aby jí v budoucnu byly zaslány také barevné snímky, z nichž budou patrné jednotlivé úpravy jejích pozemků. Z toho je patrné, že žalobkyně považovala za myslitelné, že její pozemky mohou být pozemkovými úpravami dotčeny. Pouze na okraj pak lze poznamenat, že i kdyby žalobkyně vyslovila absolutní nesouhlas s jakýmikoli úpravami jejích pozemků, mohly by její pozemky přesto být předmětem pozemkových úprav, bylo-li by to ve veřejném zájmu, respektovaly-li by takové úpravy mantinely stanovené zákonem a souhlasili-li by s návrhem pozemkových úprav vlastníci alespoň 60 % výměry řešených pozemků.

27. Soud se ztotožňuje s názorem žalovaného, podle něhož je na nedatovaný dopis žalobkyně adresovaný Ing. J. třeba nahlížet jako na korespondenci vedenou v intencích § 9 odst. 20 zákona o pozemkových úpravách, který ukládá zpracovateli návrhu povinnost projednávat nové uspořádání pozemků s dotčenými vlastníky. Případný nesouhlas dotčených vlastníků s návrhem by měl být zpracovatelem v dalších fázích přípravy návrhu pozemkových úprav v maximální možné míře zohledněn, jinak hrozí, že budoucí návrh nebude vlastníky odsouhlasen. Nesouhlas vlastníka s některou variantou návrhu nového uspořádání pozemků nicméně ze zákona nemá za následek to, že by pozemky nesouhlasícího vlastníka nemohly být pozemkovými úpravami dotčeny vůbec.

28. To, že její pozemky nadále byly předmětem správního řízení o komplexních pozemkových úpravách, ostatně žalobkyně mohla a měla zjistit z dalších variant návrhů nového uspořádání pozemků, jakož i z výzev ze dnů 15. 6. 2016 a 6. 9. 2016, vydaných podle § 9 odst. 21 zákona o pozemkových úpravách, které jí byly adresovány. Tyto výzvy si žalobkyně prokazatelně převzala a byla v nich poučena o tom, že pokud se k posledním návrhům nového uspořádání pozemků nevyjádří ve lhůtě 15 dnů, bude mít KPÚ pro Středočeský kraj za to, že s novým uspořádáním pozemků souhlasí. Žalobkyně zůstala v řízení pasivní a na návrhy ani výzvy nikterak nereagovala. Se žalobkyní přitom nelze souhlasit v tom, že neměla možnost rovného vyjednávání o návrzích nového uspořádání pozemků, neboť o nich byla stejně jako ostatní účastníci řízení informována (opak žalobkyně netvrdí) a za shodných podmínek jako ostatní účastníci s nimi mohla polemizovat.

29. Pokud žalobkyně spatřuje příčinu nerovného postavení ve svých zdravotních problémech, vysokém věku či nedostatku času spojeném se starostmi o domácnost, pak soud ve shodě s žalovaným konstatuje, že si mohla podle § 33 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění rozhodném pro souzenou věc zvolit zmocněnce, jenž by ji ve správním řízení zastupoval a v souladu s jejími pokyny hájil její oprávněné zájmy (takovým zmocněncem kupříkladu mohl být synovec žalobkyně Ing. K., jehož žalobkyně zmocnila k zastupování během závěrečného jednání o návrhu komplexních pozemkových úprav, nebo jiná žalobkyni blízká osoba). I v případě, že by žalobkyně nenalezla žádnou vhodnou osobu, jíž by důvěřovala natolik, aby ji zmocnila k zastupování v řízení, měla možnost sama na jednotlivé návrhy nového uspořádání pozemků reagovat. Nemusela se nutně účastnit pouze ústních jednání, ale mohla se správními orgány nebo zpracovatelem, eventuálně její zástupce, komunikovat i písemně, jako to činila v poslední fázi řízení v reakci na vystavený návrh komplexních pozemkových úprav. Žalobkyně tedy měla stejně jako ostatní účastníci řízení možnost účastnit se projednávání jednotlivých návrhů nového uspořádání pozemků. Druhý žalobní bod proto také není důvodný.

30. Soud nesdílí ani názor žalobkyně, že správní orgán prvního stupně v rozporu se zákonem nezohlednil její námitky z počátku roku 2017. K tomu je třeba nejprve opakovaně zdůraznit, že žalobkyně v průběhu správního řízení reagovala (navíc velmi obecně) pouze na první variantu návrhu nového uspořádání pozemků, zatímco další čtyři varianty návrhu nového uspořádání pozemků ponechala bez povšimnutí. Protože žalobkyně nereagovala ani na žádnou z výzev KPÚ pro Středočeský kraj učiněných podle § 9 odst. 21 zákona o pozemkových úpravách, uplatnila se zákonná domněnka, podle níž žalobkyně souhlasila s posledním návrhem nového uspořádání pozemků. Je pravdou, že žalobkyně, jak uvedla, byla dlouhodobě nemocná a z tohoto důvodu se zřejmě nemohla jednání zúčastňovat, ale jak již soud uvedl výše, nic jí nebránilo ve včasném zvolení zástupce. Až v reakci na vystavení konečného návrhu komplexních pozemkových úprav žalobkyně uplatnila v poslední den stanovené lhůty (tj. 5. 12. 2016) konkretizovaný požadavek, aby jí byl ponechán pozemek p. č. X a současně sdělila, že ani v žádném jiném případě nesouhlasí s výměnou orné půdy za jiný druh pozemku. Přestože žalobkyně byla během podstatné části řízení pasivní, pokusil se jí správní orgán prvního stupně vyjít ještě v závěrečné fázi řízení vstříc a navrhl úpravy směřující alespoň k částečnému uspokojení jejích požadavků. Soud přitom dává za pravdu žalovanému, že takový postup byl v souladu s § 17 odst. 4 vyhlášky o pozemkových úpravách, který stanovuje povinnost správního orgánu posoudit připomínky účastníků řízení k vystavenému návrhu pozemkových úprav a písemně účastníky o vypořádání jejich připomínek seznámit, nikoli však povinnost všem uplatněným připomínkám vyhovět.

31. Vznesla-li žalobkyně v březnu 2017 další (nové a dosud neuplatněné) požadavky týkající se i jiných pozemků než původního p. č. X, jednalo se o požadavky, které žalobkyně měla uplatňovat v průběhu projednávání jednotlivých variant návrhů nového uspořádání pozemků, nikoli až po uplynutí všech lhůt, jež byly žalobkyni stanoveny ve výzvách ze dnů 15. 6. 2016 a 6. 9. 2016, a po uplynutí lhůty k podání námitek či připomínek k vystavenému návrhu komplexních pozemkových úprav. Správní orgán prvního stupně za takové situace postupoval správně, když k dalším požadavkům žalobkyně podaným až v r. 2017 v souladu s § 11 odst. 1 věty poslední zákona o pozemkových úpravách nepřihlížel.

32. K námitkám žalobkyně však musí soud ještě dodat, že ze správního spisu zjistil, že námitce žalobkyně týkající se pozemku p. č. X KPÚ pro Středočeský kraj vyhověl a umístil tento pozemek prakticky na stejném místě, pouze upravil jeho hranice. K vysvětlení žalobkyni je však třeba uvést, že tento pozemek je již spolu s dalšími dvěma přečíslován, a to na p. č. X a X. Také pozemek p. č. X, o jehož ponechání žalobkyně žádala (až v e-mailu ze dne 14. 3. 2017) byl vyměřen prakticky na stejném místě, pouze byl přečíslován na p. č. X. Pouze v místě původního pozemku p. č. X, o jehož ponechání žádala žalobkyně ve stejném e-mailu, nebyl pro ni navržen žádný pozemek. K tomu je však třeba uvést, že v řízení o pozemkových úpravách nemají vlastníci pozemků právo na ponechání pozemků ve stejných hranicích, přičemž k pozemkovým úpravám může být přistoupeno pouze při splnění zákonem stanovených podmínek, jak bylo vysvětleno shora. K námitce žalobkyně, že po pozemkových úpravách obdržela pozemky nesrovnatelně horší kvality, soud uvádí, že tato námitka není důvodná, neboť ze soupisu nových pozemků vyplývá, že na LV č. X došlo po pozemkových úpravách k navýšení plochy orné půdy z 3,7407 hektarů na 6,9309 hektarů.

33. Pokud žalobkyně dále argumentuje tím, že některé výměny pozemků byly zcela bezdůvodné a měly zřejmě pouze zvýhodnit jiné vlastníky, jedná se o argumentaci zcela nekonkrétní a nesplňující požadavky kladené na žalobní body [srov. § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Takovou žalobní argumentací se tedy soud pro její obecnost nemůže zabývat.

34. Podle § 10 odst. 1 zákona o pozemkových úpravách pozemkový úřad navrhne vlastníkům pozemků „nové pozemky tak, aby odpovídaly jejich původním pozemkům přiměřeně cenou, výměrou, vzdáleností a podle možností i druhem pozemku. Porovnání ceny, výměry a vzdálenosti navrhovaných pozemků s původními pozemky se provádí celkem za všechny pozemky vlastníka řešené v pozemkových úpravách (§ 2).“ Podle § 10 odst. 2 až 4 téhož zákona je cena přiměřená, pokud není ve srovnání s původní cenou vyšší nebo nižší o více než 4 %; výměra je přiměřená, pokud rozdíl nepřesahuje 10 % a přiměřená vzdálenost je taková, jejíž rozdíl není vyšší nebo nižší než 20 %. Z citovaných ustanovení vyplývá, že zákon nepředpokládá přesné vykrytí vlastnických vztahů k vstupním a výstupním pozemkům v rámci pozemkových úprav, a za dodržení podmínek stanovených v zákoně o pozemkových úpravách dokonce jisté odchylky od původní kvality a kvantity pozemků povoluje. Tyto podmínky, tj. kritéria přiměřenosti, byly v případě žalobkyně dodrženy, neboť, jak plyne z předchozího shrnutí skutkového stavu věci, při srovnání původních a nových pozemků žalobkyně zapsaných na LV č. X a X nedošlo k překročení zákonem stanovených mantinelů. Z přehledných soutisků původních a nových parcel zaslaných žalobkyni dne 31. 3. 2017 přitom dokonce vyplývá, že jednotlivé nové parcely se ve výrazné části své plochy překrývají s parcelami původními (až na jednu parcelu, která nebyla zachována, jak již bylo výše uvedeno). Je tak patrné, že správní orgány usilovaly na její přání i o zachování původní lokace dřívějších parcel žalobkyně, jak jen to bylo v dané fázi rozpracování pozemkových úprav ještě možné.

35. Tvrdí-li žalobkyně, že schválené pozemkové úpravy byly nepřiměřené, neboť kritéria přiměřenosti je třeba posuzovat zvláště ve vztahu k velmi kvalitním polím (žalobkyně však konkrétní parcely neuvedla), jedná se o tvrzení odporující znění § 10 odst. 1 věty druhé zákona o pozemkových úpravách ve spojení s § 21 odst. 1 vyhlášky o pozemkových úpravách, podle nichž se porovnání ceny, výměry a vzdálenosti navrhovaných a původních pozemků provádí vždy za všechny pozemky vlastníka evidované na jednom listu vlastnictví. Správní orgány ve svém postupu neporušily zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o schválení návrhu komplexních pozemkových úprav. Není ani pravdou, že by žalobkyně za své pozemky získala pozemky bez hodnoty. Kromě toho, že se poloha nových pozemků z podstatné míry překrývá s pozemky původními, z čehož nutně vyplývá i prakticky shodná vzdálenost těchto pozemků od výchozího bodu území (kostela) dohodnutého na úvodním jednání sboru zástupců vlastníků pozemků (§ 21 odst. 4 vyhlášky o pozemkových úpravách; rozdíl vzdálenosti u jednotlivých LV činí +0,67 % a -5,14 %), správní orgány také řádně porovnaly cenu původních a nových pozemků v souladu se základními cenami stanovenými oceňovacími předpisy pro bonitované půdně ekologické jednotky evidované na daných pozemcích v celostátní databázi vedené Ministerstvem zemědělství a vztažené k zaměření skutečného stavu nových pozemků v terénu (srov. § 8 odst. 4 zákona o pozemkových úpravách), přičemž bylo zjištěno, že nové pozemky na LV č. X mají cenu o 3,21 % vyšší než pozemky původní, pokles ceny na LV č. X pak nepřesáhl 1 %. Postupem správních orgánů tudíž žalobkyně nebyla negativně dotčena v míře, která by způsobovala nezákonnost napadeného rozhodnutí.

36. Jakkoli lze pochopit nespokojenost žalobkyně pramenící patrně z toho, že přišla o část pozemků, jichž si cenila více než svých nových pozemků, nezbývá soudu závěrem nic jiného než konstatovat, že ke schválení návrhu komplexních pozemkových úprav došlo za podmínek stanovených zákonem.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

37. Protože soud neshledal žalobu důvodnou, rozhodl o jejím zamítnutí (§ 78 odst. 7 s. ř. s.)

38. O náhradě nákladů řízení účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměla úspěch. Úspěšný žalovaný vznik nákladů řízení o žalobě netvrdil ani ze soudního spisu neplyne, že by mu vznikly nějaké náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti.

39. Podle § 60 odst. 5 s. ř. s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu pouze těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Jelikož soud neuložil osobám zúčastněným na řízení žádnou povinnost, rozhodl, že tyto osoby nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení