55 A 4/2022 – 42

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobce: X bytem X zastoupen JUDr. Janem Noskem, advokátem se sídlem náměstí Přemysla Otakara II. 123/36, České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 01 České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 3. 2022, č. j. KUJCK 31530/2022, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice, správního odboru (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 17. 12. 2021, č. j. SO/13967/2021 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se měl dopustit z nedbalosti tím, že dne 12. 6. 2021 v čase kolem 11:22 hodin na silnici č. II/156, v obci Nedabyle, ve směru jízdy od obce Nová Ves na České Budějovice řídil motorové vozidlo tov. zn. X, X, přičemž mu byla silničním rychloměrem naměřena rychlost jízdy 93 km/h, po odečtu odchylky 90 km/h v úseku obce, v němž je nejvyšší povolená rychlost 50 km/h. Žalobce tedy překročil nejvyšší povolenou rychlost jízdy v obci nejméně o 40 km/h, čímž porušil § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu. Za vytýkané jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 5 000 Kč, zákaz řízení na 6 měsíců a náhrada nákladů řízení ve výši 1 000 Kč.

2. Žalobce v žalobě namítá nedostatečné zjištění skutkového stavu, neboť nebyly odstraněny pochybnosti ohledně žalobcem namítaného možného vzniku efektu skluzu (tzv. slip efektu) při měření vozidla. Žalobce je přesvědčen, že jeho argumentace stran možného vzniku slip efektu je ucelená, logická a technicky přijatelná, zatímco žalovaný pouze povrchně konstatoval, že měření bylo provedeno správně, aniž by své závěry podložil relevantní argumentací. Žalobce se neztotožnil ani s žalovaným odkazovanými rozhodnutími Nejvyššího správního soudu (ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. 3 As 82/2012, ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 1 As 83/2013 a ze dne 16. 7. 2015, č. j. 4 As 63/2015 – 52), které se však netýkají problematiky slip efektu. Podle žalobce policista postupoval v rozporu z návodem, neboť v opačném případě by použil potřebné příslušenství, jako je stativ, trojnožka či pažba, nebo by užil režim videa.

3. Žalobce namítal, že vlivem slip efektu mohlo dojít k naměření vyšší rychlosti, než byla skutečná rychlost vozidla. Žalobce dále popisuje princip fungování měřícího zařízení, které využívá laserový paprsek a fotografie slouží k zaznamenání měřeného objektu a k dokumentaci průběhu měření. Tato předložená dokumentace však možnost vzniku efektu skluzu nepopírá, a byť návod výslovně o efektu skluzu nehovoří, neznamená to, že k němu nemůže dojít, neboť tento efekt souvisí s principem měření. Měřič LaserCam 4 funguje tak, že vypočítává rychlost na základě doby šíření pulsu laserového paprsku odraženého od snímaného objektu. K prokázání žalobcem uváděných skutečnosti si měl žalovaný vyžádat odborné stanovisko.

4. Žalobce v této souvislosti namítá, že správní orgán musí prokázat vinu žalobce a musí obstarat dostatek důkazů, z nichž bude vina bez pochybností vyplývat. S ohledem na principy správního trestání nese důkazní břemeno správní orgán.

5. Další námitka se týká naplnění podmínky subsidiarity, když správní orgány žalobci vytkly, že nekontaktoval záchrannou službu, ani nezjišťoval možnosti dojezdu do nemocnice. Žalobce namítá, že možnost přepravy jeho manželky prostřednictvím záchranné služby byla vyloučena zejména s ohledem na jejich znalost dojezdové situace záchranných vozidel. Manželka žalobce je praktická lékařka působící v Trhových Svinech a má bohaté zkušenosti s dlouhými dojezdy vozidel záchranné služby. Z její svědecké výpovědi tyto skutečnosti rovněž vyplynuly, přičemž žalovaný je nikterak nehodnotil. Výslechy zdravotních sester působících v ordinaci manželky žalobce pak byly označeny za nadbytečné.

6. Žalobce namítá, že vzniklá situace byla naléhavá, přičemž žalobce vycházel z odborného posouzení náhlého zdravotního stavu manželky coby lékařky a musel jednat rychle, když manželka hovořila o možném následku smrti v důsledku zdravotní komplikace. Při hodnocení podmínek krajní nouze musí správní orgány vycházet z toho, jak situaci vnímal žalobce v pozici jednající osoby, k čemuž žalobce odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 3 Tdo 1379/2019.

7. Žalobce dále namítá nesprávné hodnocení podmínky proporcionality ze strany žalovaného. Žalobce obětoval veřejný zájem spočívající v bezpečnosti účastníků silničního provozu oproti zájmu na zdraví manželky. Veřejný zájem přitom nebyl porušen, pouze marginálně ohrožen, zatímco zdravotní stav manželky žalobce vnímal jako akutní a závažný s tím, že manželce zachraňoval život. Nadto má žalobce za to, že jeho jízda byla vzhledem k sobotě a denní době bezpečná, a žalobce trasu velmi dobře zná.

8. Závěrem žalobce namítá, že z výpovědí svědků byly zjištěny zkreslené skutečnosti. Výpověď policisty Jedličky považuje žalobce za znevěrohodněnou. Rozpor výpovědí spočívá v tom, zda bylo policistovi sděleno, že žalobce veze manželku kvůli zdravotnímu stavu do nemocnice. Z výpovědi manželky mělo vyplynout, že policistovi toto sděleno bylo, když měl policista na konci kontroly žalobci říct, že „to má uhrát na toho doktora“. Žalobce si je jist, že policistovi sdělil, že manželce není dobře a směřují do nemocnice, nicméně to nepovažuje za stěžejní. Ambulantní zpráva ze dne 12. 6. 2021 vyvrací, shodně jako výpověď manželky, že by silniční kontrola trvala v řádu desítek minut.

II. Shrnutí vyjádření žalovaného

9. Žalovaný má za to, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně a z podkladů je nepochybně zřejmé, že se žalobce přestupkového jednání dopustil tak, jak je mu kladeno za vinu. Stěžejní důkaz, kterým je snímek z měřiče, zachycuje nezaměnitelným způsobem rychlost vozidla žalobce a záměrný kříž dopadá na měřené vozidlo. Ke slip efektu dojít nemohlo, neboť snímek zřetelně zachycuje masku vozidla. Pokud by došlo k chybě měření, přístroj by sám chybu vyhodnotil a měření by označil za vadné. Pochybnosti žalobce o správnosti měření tak lze označit za účelové. K tomu žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 63/2015 nebo č. j. 10 As 182/2020. K namítanému měření s trojnožkou žalovaný uvádí, že to je dle návodu vázáno pouze ke kvalitě obrazového záznamu, nikoliv k samotnému zkreslení či chybě měření, jak nesprávně uváděl žalobce. Žalovaný uzavřel, že měření v rozporu s návodem je v posuzované věci vyloučeno, neboť bylo provedeno ověřeným rychloměrem, proškolenou obsluhou a záměrný kříž byl umístěn přímo na vozidle, u kterého rychloměr opakovaně zaznamenal jeho rychlost.

10. Ohledně jednání v krajní nouzi žalovaný setrvává na názoru vyjádřeném v napadeném rozhodnutí. Žalovaný nezpochybňuje zdravotní stav manželky žalobce, s naplněním podmínky subsidiarity však nesouhlasí, když se žalobce ani nepokusit kontaktovat záchrannou službu. Žalobce mohl odvézt manželku do nemocnice, avšak za dodržení nejvyšší povolené rychlosti, příp. měl kontaktovat záchrannou službu.

11. Žalobce nesouhlasí ani s nesprávným vyhodnocením namítaného nenaplnění podmínky proporcionality. Žalovaný zdůraznil významné překročení povolené rychlosti v obci o 40 km/h a irelevantní poukaz žalobce na absenci ohrožení jiných účastníků provozu. Takto rychlou jízdu v zastavěné obci poblíž přechodu pro chodce nelze hodnotit jako bezpečnou.

12. Žalovaný dále konstatuje, že žalobce měl sdělit policistovi okolnosti akutního stavu manželky a ten by jistě při převozu do nemocnice poskytl součinnost.

13. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

III. Právní hodnocení krajského soudu

14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

15. Součástí správního spisu je ručně vyplněné oznámení o dopravním přestupku ze dne 12. 6. 2021, podle kterého v tento den v čase 11:22 hodin žalobce řídil motorové vozidlo X v obci Nedabyle u domu č. p. 53 směrem na České Budějovice, kde mu byla naměřena rychlost 90 km/h po odečtu odchylky. Žalobce v oznámení toliko uvedl, že s přestupkem nesouhlasí. Součástí spisu je dále úřední záznam a záznam o přestupku pořízený radarem LaserCam 4, v němž jsou krom vyobrazení měřeného vozidla a změřené rychlosti také GPS souřadnice. Dále je ve spise ověřovací list č. X ze dne 5. 2. 2021 vydaný Českým metrologickým institutem, podle kterého měl použitý radar požadované metrologické vlastnosti, a osvědčení o proškolení zasahujícího policisty Štěpána Jedličky.

16. První ústní jednání ve věci proběhlo dne 31. 8. 2021. Na tomto jednání byly provedeny následující důkazy: přečteno oznámení přestupku a úřední záznam, přečten záznam o přestupku s obsahem fotografické části, předložen výpis EKŘ žalobce, předložena fotodokumentace z místa. Správní orgán I. stupně dokazování doplnil o čtení kopie ověřovacího listu, kopie osvědčení způsobilosti o proškolení policisty, byla předložena karta vozidla, ověření obyvatel, předložen a shlédnut návod pro obsluhu rychloměru LaserCam a předloženy další písemnosti ze správního spisu (oznámení o zahájení řízení a předvolání k ústnímu jednání, předvolání svědka, doručenky, žádost o odročení). Během jednání byl následně jako svědek vyslechnut zasahující policista Jedlička, který popsal průběh měření. K otázkám zástupce žalobce svědek uvedl, že se na místě neřešilo, že měl žalobce odvážet manželku do nemocnice v Českých Budějovicích. Další otázky směřovaly ke způsobu měření a manipulace s radarovým přístrojem. Zástupce žalobce navrhl dokazování výslechem svědkyně MUDr. K.J., manželky žalobce, dále navrhl provést informace k uzavírce silnice č 156 u Strážkovic, dále správnímu orgánu I. stupně předložil ambulantní zprávu ze dne 12. 6. 2021 a ze dne 15. 6. 2021 a rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti MUDr. J.. Zástupce žalobce správnímu orgánu předložil odborné vyjádření ohledně zdravotního stavu MUDr. J. v období od 12. 6. 2021 do 15. 6. 2021 s odkazem na možná hrozící zdravotní rizika, zpracované MUDr. B. W., primářem gynekologicko–porodnického oddělení nemocnice Prachatice, včetně zadání odborného vyjádření. Dále zástupce doložil 4 záznamy poukazující na délky doby příjezdu záchranné služby do ordinace praktického lékaře v Trhových Svinech, které dokládají dobu příjezdu nejméně 30 minut.

17. Dne 11. 10. 2021 proběhlo druhé jednání před správním orgánem I. stupně, přičemž předvolaná svědkyně MUDr. J.se z jednání pro pracovní povinnosti omluvila. Během tohoto jednání byly provedeny další důkazy, které byly založeny do spisu, a to žádosti o vyšetření svědkyně J., ambulantní zprávy, rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, žádost o zpracování odborného vyjádření včetně odborného vyjádření.

18. MUDr. J. byla jako svědkyně vyslechnuta dne 11. 11. 2021, přičemž uvedla, že dne 12. 6. 2021 měla ženské bolesti s podezřením na krvácení do dutiny břišní, byla v horším rozpoložení a svůj stav vyhodnotila jako závažný. Požádala proto manžela o převoz do nemocnice, když žalobce navrhoval kontaktovat rychlou záchrannou službu. To mu však manželka vymluvila i s ohledem na špatné zkušenosti s dojezdy v rámci vlastní ordinace. V obci Nedabyle bylo jejich vozidlo kontrolováno policistou. Zda žalobce policistu upozornil na manželčin špatný zdravotní stav, svědkyně nevěděla, neslyšela jejich komunikaci. Po příjezdu do nemocnice byla svědkyně okamžitě vyšetřena.

19. Ve vyjádření ze dne 26. 11. 2021 žalobce uvedl, že zdravotní stav manželky vnímal jako život ohrožující, přičemž jeho úsudek byl potvrzen ambulantními zprávami a odborným vyjádřením MUDr. W.. Žalobce navrhoval vyslechnout zpracovatele odborného vyjádření nebo ustanovit znalce za účelem posouzení akutnosti zdravotních komplikací MUDr. J.. Žalobce dále popsal důvody, proč k převozu do nemocnice zvolil použít vlastní automobil a nikoliv přivolat záchrannou zdravotnickou službu. Žalobce měl za to, že jeho jízda byla bezpečná a nikoho neohrozil ani neomezil.

20. Dne 17. 12. 2021 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání výše vymezeného přestupku. V podrobném odůvodnění správní orgán I. stupně neshledal naplnění podmínky subsidiarity, neboť primárně rychlá záchranná zdravotnická služba má občanům poskytnout odbornou zdravotní pomoc. Správní orgán vyhodnotil jako nadbytečný důkazní prostředek k prokázání zdravotního stavu spolujezdkyně žalobce. V případě jednání žalobce nelze uvažovat o krajní nouzi. Správní orgán dále odůvodnil správnost měření zařízením LaserCam 4 v návaznosti na principy měření. Svou argumentací negoval možný vznik slip efektu. Žalobcovy nepodložené námitky v tomto ohledu nejsou způsobilé zpochybnit důkazy prokazující překročení povolené rychlosti. Správní orgán odůvodnil nadbytečnost provádění dokazování znaleckým posudkem v oboru silniční dopravy. Následně se správní orgán I. stupně vyjádřil ke všem znakům přestupku, odůvodnil uloženou sankci a uzavřel, že skutkový stav byl zjištěn bez pochybností.

21. O odvolání, v němž žalobce uvedl totožné námitky jako v podané žalobě, rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím tak, že jej zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Aproboval závěr správního orgánu I. stupně, že nebyla naplněna podmínka subsidiarity, neboť žalobce se ani nepokusil kontaktovat záchrannou službu, ani nezjišťoval možnost dojezdu v daný okamžik. Žalovaný připustil možnost přepravy vlastním vozidlem, avšak až po zjištění možnosti přepravy rychlou záchrannou službou. Když už žalobce zvolil vlastní dopravní prostředek, měl dodržet nejvyšší dovolenou rychlost, nebo měl při kontrole policistu požádat o součinnost. Vzhledem k výraznému překročení povolené rychlosti nebyla naplněna ani podmínka proporcionality, neboť žalobce obětoval zájem na bezpečnosti provozu a zdraví všech účastníků silničního provozu nad zdravím své manželky. Následně se žalovaný vyjádřil k namítanému vzniku slip effectu, k materiální stránce přestupku a k uložené sankci.

22. Krajský soud shledal žalobu jako nedůvodnou.

23. Krajský soud nesouhlasí se žalobcem, že při měření rychlosti došlo k tzv. slip effectu, který měl negativně ovlivnit výsledek měření rychlosti. V projednávané věci bylo měření rychlosti provedeno schváleným rychloměrem, který byl ověřen Českým metrologickým institutem, tudíž je schválen pro používání na území České republiky a způsob jeho užívání je certifikován. Jedná se tedy o měřidlo ve smyslu zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii. Rychloměr ovládal proškolený policista, jak plyne z dokladu o proškolení; záznam o přestupku pak prokazuje naměřenou rychlost a obsahuje veškeré podstatné údaje o průběhu měření. Ze snímku je zřejmé, že záměrný kříž se nachází na přední části vozidla (celý záměrný kříž se nachází na vozidle). Krajský soud se ztotožnil se závěrem správních orgánů, že rozhodným důkazem o tom, že předmětný rychloměr bylo možné používat v inkriminované době k měření rychlosti vozidel, bylo platné ověření Českého metrologického institutu. Z fotografie z proběhlého měření, založené ve správním spise, je zřejmé, že bylo měřeno přijíždějící vozidlo žalobce, neboť záměrný kříž je umístěn na přední masce tohoto vozidla, a jestliže přístroj jeho rychlost zaznamenal, pak lze jakékoliv pochybnosti o změření rychlosti vozidla řízeného žalobcem považovat jen za účelové a spekulativní. Efekt skluzu nemohl z logiky věci nastat za situace, kdy se záměrný kříž nachází na přední masce měřeného vozidla. Krajský soud rovněž upozorňuje na závěr Nejvyššího správního soudu vyslovený v rozsudku ze dne 15. 11. 2017, č. j. 2 As 191/2017–56, ze kterého se podává, že „Nejvyšší správní soud nemá pochybnosti o tom, že poskytl–li certifikovaný a ověřený rychloměr jednoznačný výsledek měření rychlosti namísto chybového hlášení, došlo fakticky k bezvadnému změření rychlosti vozidla (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 1. 2013, č. j. 3 As 82/2012–27, nebo též rozsudek ze dne 4. 12. 2013, č. j. 1 As 83/2013–60).“ Krajský soud nemá důvod se od výše uvedeného závěru Nejvyššího správního soudu jakkoliv odchýlit.

24. Prvostupňové rozhodnutí obsahuje velmi podrobné odůvodnění ohledně principu fungování použitého laserového rychloměru (na str. 11), a lze tak uzavřít, že byla–li překročená rychlost vozidla žalobce zaznamenána, metoda měření proběhla v souladu s návodem k obsluze. Uvedené skutečnosti korespondují se závěry správních orgánů obou stupňů a činí žalobcem uváděnou argumentaci nedůvodnou. To, že správní orgány nepřikročily k žalobcem navrženému dokazování znaleckým posudkem nebo odborným vyjádřením z oboru metrologie, bylo odůvodněno stavem důkazního řízení. Jakékoli vada měření nebyla žalobcem v tomto případě relevantním způsobem prokázána.

25. Krajský soud uzavírá, že správní orgány měly k dispozici dostatečné důkazy a podklady, které bez pochybností prokázaly správnost měření. Správní orgány hodnotily provedené důkazy jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti, přičemž učinily správný závěr, že žalobce řídil motorové vozidlo vyšší rychlostí, než byla v místě měření povolená.

26. Krajský soud neshledal jako důvodnou ani námitku směřující k naplnění podmínky subsidiarity. Žalobce učinil předmětem sporu otázku, zda se jednání, které je mu kladeno za vinu, dopustil v krajní nouzi, která je okolností vylučující protiprávnost. Žalobce spatřoval existenci krajní nouze v tom, že manželka žalobce dostala náhle bolesti do dutiny břišní a coby lékařka vyhodnotila svůj zdravotní stav jako akutní a vážný, přičemž bylo nutné jí bezprostředně zajistit lékařskou pomoc.

27. Podle § 24 odst. 1 a 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich čin jinak trestný jako přestupek není přestupkem, jestliže jím někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem. Nejde o krajní nouzi, jestliže toto nebezpečí bylo možno za daných okolností odvrátit jinak nebo následek tímto odvrácením způsobený je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl–li ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet. Z dikce zákona se podává, že při jednání v krajní nouzi chybí znak protiprávnosti, tudíž nelze odpovědnost za přestupek vyvozovat. Jednání se svými znaky podobá přestupku, protože se však jedná o jednání dovolené, není naplněna skutková podstata přestupku a jednání ani není nebezpečné pro společnost. O dovolenosti jinak protiprávního jednání lze uvažovat pouze za předpokladu, že s ohledem na individuální okolnosti případu je cílem takového jednání odvrácení nebezpečí přímo hrozícího zájmu chráněnému zákonem. Za splnění této podmínky lze dále posuzovat splnění požadavku subsidiarity a proporcionality, tedy že nebezpečí nebylo možné v dané situaci odvrátit jinak a že jednáním nebyl způsoben zřejmě stejně závažný následek než ten, který hrozil. Krajský soud má za to, že správní orgány dostatečně zdůvodnily, proč nebylo možné na danou situaci institut krajní nouze aplikovat.

28. Pro trestnost přestupků se užijí obdobné principy a pravidla jako pro trestnost trestných činů. Nejvyšší správní soud k institutu krajní nouze ve svém rozsudku ze dne 23. 6. 2011, č. j. 5 As 10/2011 – 111 uvedl, že „[k]rajní nouze je stav nebezpečí pro dva zákonem chráněné zájmy, kdy je možné chránit jeden z těchto zájmů jen tím, že se poruší nebo ohrozí zájem druhý. Střetnutí zájmů spočívá v tom, že jednomu zájmu hrozí porucha, která může být odvrácena pouze poruchou druhého zájmu. Podmínky krajní nouze jsou vázány přísnými omezeními. Smyslem krajní nouze je ochrana významnějšího zájmu obětováním zájmu méně významného.“ Podmínka subsidiarity záleží v tom, že v dané situaci nebylo možné nebezpečí hrozící zájmu chráněnému zákonem (život a zdraví manželky žalobce) odvrátit jinak, než porušením dopravních předpisů.

29. Žalobce svůj postup odůvodňuje tím, že jemu i jeho manželce je dobře známá tristní dojezdová situace záchranné zdravotnické služby (ZZS) do místa bydliště v lokalitě Trhových Svinů, a proto považoval zjišťování možnosti přepravy prostřednictvím ZZS za nadbytečné. Krajský soud však tento žalobcův argument nesdílí, vědom si skutečnosti, že manželka žalobce je praktická lékařka a má s příjezdy ZZS nepopiratelné zkušenosti. Jednání žalobce bylo možné řešit bez porušení pravidel silničního provozu. V případě, že žalobce k přepravě manželky do nemocnice užil vlastní vozidlo, měl si počínat tak, aby v obci i mimo ni dodržoval rychlost stanovenou dopravními předpisy. Krajský soud však považuje za přiléhavé i odůvodnění správních orgánů, které zastaly názor, že žalobce mohl využít přepravy záchrannou zdravotnickou službou. Tato vozidla jsou vybavena tak, aby v případě akutního zhoršení zdravotního stavu převáženého pacienta mohla být poskytnuta nezbytná zdravotnická pomoc. Tvrzení žalobce o tristních dojezdech vozidel ZZS, byť doložené několika příklady dojezdů v řádu desítek minut, tak není zcela relevantní a neospravedlňuje žalobcem zvolený postup spočívající v přestupkovém jednání. Žalobce svým jednáním nerespektoval nejvyšší povolenou rychlost 50 km/hod stanovenou v obci, když mu byla naměřena rychlost po odečtu možné odchylky 90 km/hod. Stanovení maximální povolené rychlosti slouží k ochraně života, zdraví a majetku osob, které jsou účastníky provozu na pozemních komunikacích, včetně chodců. Úsek, kde byla žalobci změřena překročená rychlost, se nachází v obci, tudíž zde lze předpokládat a očekávat zvýšený počet chodců a cyklistů. Rychlostní omezení žalobce nerespektoval, což nelze omlouvat ani nevolností spolujezdkyně. V okamžiku, kdy žalobce přistoupil k využití vlastního dopravního prostředku k přepravě manželky do zdravotnického zařízení, namísto přivolání vozidla ZZS, musel si být vědom, že na trase se nachází několik obcí, uzavírka úseku silnice a část trasy vede skrz město České Budějovice. Žalobce tudíž při znalosti trasy, jak ostatně sám tvrdí, musel být velmi dobře obeznámen s možnou dopravní situací a rovněž si musel být vědom, že bude jeho povinností přizpůsobit jízdu právním předpisům a nejvyšším povoleným rychlostem v daných úsecích.

30. Krajský soud v kontextu uvedeného odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 7. 2016, č. j. 7 As 64/2016 – 43, v němž byla řešena obdobná situace, a soud zde učinil závěr, že: „[v] případech, kdy tvrzeným důvodem krajní nouze je zdravotní stav řidiče či spolujezdce a tento stav je život či zdraví bezprostředně ohrožující, lze danou situaci řešit přivoláním rychlé záchranné služby, která již na místě poskytne profesionální první pomoc. Jednání spočívající v překročení nejvyšší dovolené rychlosti může být jednáním v krajní nouzi pouze tehdy, když se nemocný např. nachází na odlehlém místě, kde není signál mobilního telefonu, kde není možnost přivolat lékařskou službu jinak, např. prostřednictvím obyvatel v přilehlých budovách, nebo tehdy, když se zdravotnická záchranná služba díky odlehlosti nemůže na místo dostat včas, popř. se jedná o újmu na zdraví život bezprostředně ohrožující (tepenné krvácení, kdy by rychlá záchranná služba nemohla na místo včas dorazit apod.). Pokud osoba není v bezprostředním ohrožení života či této nehrozí bezprostřední vážná újma na zdraví odůvodňující výjezd zdravotnické záchranné služby, nemůže takovýto zdravotní stav ospravedlnit výrazné překročení nejvyšší dovolené rychlosti.“ 31. Krajský soud není povolán k tomu, aby určil, zda zdravotní stav manželky žalobce byl život bezprostředně ohrožující, že by situaci nebylo možné řešit jinak, než výrazným překročením povolené rychlosti. Nicméně z ambulantní zprávy ze dne 12. 6. 2021, kdy došlo k přestupku, se podává, že manželka žalobce navštívila pohotovost gynekologické ambulance Nemocnice České Budějovice pro bolest v podbřišku a byl jí doporučen klidový režim s užíváním analgetik. Dne 15. 6. 2021 opět navštívila gynekologickou ambulanci pro přetrvávající bolesti břicha a lékař rozhodl o její dočasné pracovní neschopnosti od 16. 6. 2021 do 20. 6. 2021. Přes doporučení hospitalizace dne 15. 6. 2021 MUDr. J. preferovala ambulantní sledování jejího zdravotního stavu. Z odborného vyjádření MUDr. W., které nechal zpracovat zástupce žalobce, plyne, že zhoršující se bolest v podbřišku může indikovat závažný stav, vyžadující odborné vyšetření. V případě manželky žalobce se potvrdilo podezření na ovariální cystu s tím, že nebyl nutný bezprostřední zákrok. Na základě skutkových zjištění, které krajský soud učinil a na základě informací plynoucích ze správního spisu nelze jednání žalobce podřadit pod institut krajní nouze, neboť stav spolujezdkyně nebyl život bezprostředně ohrožující a situaci bylo možné řešit přivoláním ZZS. Nevolnost spolujezdkyně žalobce soud nevyhodnotil jako stav ohrožující ji na životě v takové intenzitě, která by předčila zájem chráněný zákonem, v konkrétním případě tedy dodržení maximální povolené rychlosti v obci. Nebyla tudíž naplněna podmínka subsidiarity nezbytná pro jednání v krajní nouzi. Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani odkaz žalobce na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 3 Tdo 1379/2019, neboť i za situace, kdy žalobce vnímal celou situaci jako stav přímého ohrožení zdraví či života MUDr. J., za daných okolností mohlo být toto nebezpečí odvráceno jinak. Existuje–li možnost přímo hrozící nebezpečí včas a spolehlivě odvrátit jinak, nemůže být jednání vykazující protiprávnost jednáním v krajní nouzi.

32. S uvedeným souvisí i nesplnění třetí podmínky nutné pro jednání v krajní nouzi, tedy podmínky proporcionality. Žalobce dle svých slov obětoval zájem spočívající v bezpečí účastníků silničního provozu oproti zájmu spočívajícímu ve zdraví a životě manželky. Obětovaný zájem měl být přitom ohrožen marginálně a k poruše nedošlo vůbec. Krajský soud k tomu opět uvádí, že pokud se žalobce rozhodl dopravit manželku do nemocnice vlastním dopravním prostředkem, bylo jeho povinností dodržet pravidla silničního provozu. Žalobci se jevil zdravotní stav jeho manželky jako vážný a akutní, tento jeho subjektivní pocit však není ospravedlnitelný k porušení pravidel silničního provozu. Je štěstím, že v předmětnou chvíli žalobce nezpůsobil takto rychlou jízdou v obci závadný následek. Rychlost, kterou obcí projížděl, byla velmi vysoká a nebezpečná, a proto je podmínka proporcionality posouzena jako nenaplněná. Zájem chráněný zákonem, spočívající v dodržení stanovené rychlosti a v ochraně účastníků silničního provozu, včetně samotného řidiče a jeho spolujezdkyně a včetně ochrany majetku, byl zjevně vyšší, než zájem na ochraně zdraví spolujezdkyně žalobce, které se jednáním žalobce mohlo nanejvýš dostat dřívějšího lékařského vyšetření o několik minut.

33. Co se týče hodnocení protichůdných svědeckých výpovědí, kdy proti sobě stojí tvrzení policisty, že během silniční kontroly žalobce neuváděl, že veze manželku do nemocnice s podezřením na závažný zdravotní stav, a výpověď žalobce, že policistu o zdravotním stavu manželky informoval, lze vycházet z ustáleného názoru Nejvyššího správního soudu, který byl předestřen např. v rozsudku ze dne 21. 1. 2016, č. j. 6 As 126/2015 – 42: „policistu lze obecně považovat za nestranného a věrohodného svědka, neprokáže–li se v konkrétním případě něco jiného. Je tomu tak proto, že policista zásadně nemá na věci a jejím výsledku jakýkoliv zájem, vykonává jen svoji služební povinnost, při níž je vázán závazkem, aby případný zásah do práv a svobod osob, jimž by v souvislosti s jeho činností mohla vzniknout újma, nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného služebním zákrokem nebo úkonem.“ S tímto závěrem nekoliduje ani názor vyslovený v nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I ÚS 520/16, v němž Ústavní soud vyslovil, že „v demokratickém právním státě, v němž jsou si všichni lidé rovni, nelze obecně bez dalšího přikládat vyšší váhu výpovědím policistů jako příslušníků mocenských složek oproti výpovědím jednotlivců, vůči nimž jsou policejní či jiné státní pravomoci vykonávány.“ Úřední osoby za standartních okolností nemají na výsledku přestupkového řízení zájem, nejsou–li v řízení prokázány skutečnosti prokazující zaujatost policisty vůči obviněnému. Posouzení věrohodnosti výpovědi policisty je součást hodnocení důkazů. V posuzovaném případě se správní orgán I. stupně přiklonil ke skupině důkazů tvořených svědeckou výpovědí policisty a záznamu z laserového měřiče. Krajský soud tento postup aprobuje, neboť z žádných skutečností uvedených ve spise neplyne, že by měl zasahující policista jakýkoliv vztah k žalobci, nebo zájem na výsledku řízení. Policista si byl zcela jist, že během silniční kontroly žalobce nezmínil nevolnost manželky a cestu do nemocnice. Přitom zmínka o akutním zdravotním stavu spolujezdkyně by byla zásadním momentem. Žalobce namítá, že správní orgány nehodnotily svědeckou výpověď MUDr. J. se stejnou váhou jako policejní výpověď, když jí neuvěřily. Ze svědecké výpovědi MUDr. J. však nevyplývá, že měl žalobce policistu na cestu do nemocnice upozornit. Svědkyně toliko uvedla, že neví, zda žalobce policistu na její zdravotní stav upozornil, neboť je neslyšela. Je tedy zřejmé, že v řešené věci proti sobě nestojí dvě svědecké výpovědi různého obsahu, ale výpověď policisty, který nemá zájem na výsledku řízení a účastnický výslech žalobce, který na výsledku řízení zjevně zájem má. Ve světle shora uvedené citace rozsudku Nejvyššího správního soudu je tak postup správních orgánů, které vyhodnotily důkazy se svědeckou výpovědí policisty, zcela správný.

34. Na uvedeném nemění ničeho ani odlišné časové určení trvání silniční kontroly. Z tvrzení policisty, že kontrola mohla trvat kolem dvaceti minut, nelze usuzovat na nevěrohodnost svědka. Žalobce svědeckou výpověď policisty nevyvrátil, ta netrpí žádnými nedostatky, které by založily důvodné obavy o jeho nestrannosti. Policista popsal skutkový děj tak, jak byl zachycen i v oznámení přestupku a v úředním záznamu a na položené otázky odpovídal jasným a konkrétním způsobem, aniž by nad otázkou ohledně zdravotního stavu spolujezdkyně žalobce váhal nebo si nebyl jist. Výpovědi policisty nebyla automaticky dána přednost před tvrzením žalobce a jeho manželky z titulu jeho příslušnosti k policejnímu sboru, ale v souladu s hodnocením ostatních důkazů. Soud tak uzavírá, že výpověď policisty není nevěrohodná a spolu s ostatními provedenými důkazy tvoří ucelený důkazní řetězec.

IV. Závěr a náklady řízení

35. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby II. Shrnutí vyjádření žalovaného III. Právní hodnocení krajského soudu IV. Závěr a náklady řízení